Druckschrift 
Zpěwnjk Ewangelický, aneb Pjsne Duchownj staré i nowé, k weřegné i domácj nábožnosti Křeštanů Ewangelických Auǧssp. Wyznánj, s přjdawkem Modliteb : [nebst] Zbjrka Modliteb, gakožto Přjdawek k ew. Zpěwnjku
Entstehung
Einzelbild herunterladen

IX

cirkwi Březňanské na gegi upřímné pozwánj byli přislibili, opět se do gegiho radohostinského lina nawrátiti; nicméně wffat poněvadž gi mezi tim Büh dle swé nezpytatelné rady welikým ohněm byl těžce nawsstiwil, nechtěgice gi obtižnými býti, se wděčnosti přigali sme wlidné a rowně pohostinné po­zwánj cirkwe Bansko- Bystřické, a seffedsse se tam dne 21. Zárj we farském přibytku u D. P. Jana Krčmeryho we práci sme dále pokračowali, mèwsse mynji misto PP. Ctib. Co­chyuse a Šam. Chalupky, kteří přigiti nemohli, Dw. P. Girjho Mataufffu, Istebnanského sl. B. Kazatele za spolu­dělnjka. A wssak ani zde snažnau práci giných dwau tý­dnů djlo ku konci přivésti se nemohlo. Požádali sme tedy bliže spolubydlicich PP. Šam. Chalupku, Mich. Hodžu, Karla Kuzmániho a Jozefa Melcera, aby po nowém roce spolu se sessli, a co gesstě chybělo, dokonali, což oni také foncem Ledna 1842. gsau učinili, we Sw. Mikulássi bytem i sytem přátelsky od P. Mich. Hodzy zaopatřeni bywsse. A tak, kde někdy nás tak nazwami Tranoscius půwod wzal, tam sstastným připadkem i tento nowy Zpěwnik dokonán gest. Na to rukopis přewzal Dwog. P. Karel Kuzmáni, a když geg podle návrhu w pořádek uwedl, do Pessti geg P. Štěp. Károlyimu k tisku zaslal, kdež po přehledu celého rukopiſu ffrze Dwog. P. Jana Kollára Pesst. sl. B. Kazatele a pod wedenjm korrektury skrze P. Jana Kadawého, při téže cir­kwi slowenského fffoly učitele, dle zwlásstni s P. Károlyim na 20 let uzawřené smlauwy, sstastně se wytlačil.

A tak giz, milá Ewangelická gazyka Slowenského We­řegnosti, přigmiž djlo toto z rukau nafsich tak důměrně, gaf upřímně my se tobě nim wděčjme, přesvědčeni gsauce, že 3pewnit tento potřebám tým gest přiměřeněgffi a tu wzdě­lánj twému duchownjmu ze mnohého ohledu způsobněgsſi.wffak kdo nezná nedokonalost lidsfau? Kdo giz tisickráte ne­zacjtil, že co sobě w mysli krásné a dokonalé předstawil, to tak stastně, tak dobře wywesti nemohel? Ta geft totižto po­waha lidské sily, že i při neylepffi wůli a při neywětssim usi­lowánj, na neywyöffi stupeň dokonalofti dokročiti nemůžeme. A protož, co gest los každého dila lidského, tomu sme ani