VIII
3. Při překladech wice sme sfetřili wěci a smyslu, než slow půwodnjho tertu, od něhož sme tu i tam i odstaupiti nepochybowali, když se nám zdálo, že se to se ziskem státi může. Mezi rozličnými texty téže pisně ginogazyčné ne prwnjmu ale lepffimu dali sme přednost.
4. Pismo swaté a zwlásstě učenj Ewangelické bylo hlawnj prawidlo nasse gak z ohledu obsahu, tak i z ohledu řeči. Způsobnost a moc ku křesťanskému wzděláni při každé pisni sme wyhledáwali, aniž dopustili, aby sskolská maudrost a pauhé rozumowánj bez wraucjho nábožného citu mnoho sobě osobily, aneb opět přepiatoft citů obrazotwornosti tělala fraginami swětla rozumu zbawenými; aneb aby chlubnost wyfiperkowané reči zastjnila zdrawý smysl. Při tom, na kolif možné bylo, dali sme mista i rozmanitosti, aby i rozličným duchům a potřebám wzdělaněgsſich i sprostněgssich wyhowěno bylo.
5. Co do zewniternjho pořádku a na částky a třídy celého dila rozwrženj, na tom sme se usnesli, aby we hlawni wěci pořádek starého a lidu známého Zpěwniku zachowán byl. Pročež za oddil prwnj ustanowemy gfau pisně k cirkewnjmu roku a časům skrze cirkew zaswěceným, potom gak giné oddily stegným wzhledem na pořádek Tranowsfeho. I giný, snad dle prawidel uměnj lepi, pořádek mohli sme dáti djlu tomuto; ale sme za potrebněgssi wěc uznali, zadržánim pořádku obwyklého lidu obeznánj se s tauto knihau usnadniti.
6.3 ohledu na nápěwy aneb melodie flaužilo nám za prawidlo wedle rozmanitosti hleděti na přislussnost času cirkewnjho a obsahu pisně, na známost a libeznost melodie, a na přisné zachowánj prawidelného rhytmu, aby ani wice ani méně syllab we werssi nebylo, než ke zpjwánj potřebi.
Tak za dwa týdně neustále pracowawsse, a gefstě od konce práce daleko wzdálenými se býti widewsse, abychom déle cirkwim swym a powinnostem domácim nechybowali, rozeffli sme se s tim předsewzetím, že se toho léta gefste w geseni segdeme, a dilo začaté s pomoci Boži dokonáme. Ač pak sme