VII

dánj před sebe wziti mohlo. I wydali sme w polowici r. 1840. třeti prohlássenj, aby wssickni, kteřj na pisněch duchownich pracowali, práce swé až do konce Zářj k nám poslali. 3 počátku pak léta 1841. usnesli sme se mezi sebau, že sobě ze třech, neywětsſi počet cirkwi slowenských w sobě obsahugjcich Superintendencij, několik mužů připogime, s nimiž bychom fonečné posauzenj pisni a uspořádani celého dila před sebe wzali. K tomu cili požádali a ziskali sme z tyssfého okolj Dw. PP. Emerika Laučeka Pilanského a Sam. Tomá­sseka Chyžňanského; z okolj baňského Jana Chalupku Bře­zňanského, Sam. Chalupku Horňo- Lehotského, Karla Ku­zmániho, Bansfo- Bystřického, a Jozefa Melcera Garamseckého; z předdunagsfého okolj pak Ctiboha Cochyusa Jasenowského; a Michala Hodžu Sw. Mikulášského slowa B. Kazatelů. Po­něwadž pak cirkew Březňanská, gakožto na pomezi tři těchto Superintendencij ležici, k segiti se, zdála se nám býti neypři­hodněgssi, a sama cirkew nás i hospodámi i živnosti zaopa­třiti ochotně se oswědčila: sessli sine se tam dne 4. Kwětna, kdež i hned následugiciho dne po wykonané we chrámě Páně nábožnosti, wyžádawsse sobě pomoci Ducha Swatého; zase­dli smne w domě mnohowážného P. Jana Cipkayho, a na tomto dile den po dni pracowali sme, gafož o tom Proto­kol od Mich. Hodžy, a dennik od Jana Chalupy wedený, obffirněgffi zpráwu dáwá.

Pracowáno pak dle prawidel následugjcich:

1. Šetřeno toho pilně, aby wssecky dobré a oblíbené pisně ze Zpěwniku, Tranowského zůstaly, a oprawy i proměny gen newyhnutelně potřebné se wifi sfetrnosti na nich učiněny byly. Tim způsobem starý Zpěwnje učiněn gest základem to­hoto nowého, a milownik geho nic neutratj w tomto druhém z těch geho pokladů, pro které geg sobě wážil.

2. S nowými půwodnjmi i přeloženými pisněmi při­sněgi sme zacházeli, usilugice se bez přigimánj osob co ney­lepffi wywoliti, a mdloby gegich dle možnosti co neyswěs domitěgi oprawiti.