48

k tomu ustanovovati, abychom skrze zachovávání jich mohli hříchů odpuštění sobě zasluhovati a za hříchy své dosti činiti; nebo tou příčinou zlehčuje a uráží se sláva zásluhy Krista Pána, když takovými ustanoveními k tomu směřu­jeme, abychom ními sobě zasloužiti mohli odpuštění hříchů a ospravedlnění. Již pak všechněm to známo jest, že pro taková do myslí lidských uvedená domnění téměř nejvíce svůj zrůst vzala všelijaká lidská ustanovení; a v tom za příčinou jich potlačeno a jako v nic obráceno jest učení o víře a o ospravedlnění z víry. Neb poznenáhla vždy víc a víc v tom dní svátečních přibývalo, postové se nařizovali, obřadové noví se rozmáhali, nové pocty svatých ustanovo­valy, protože se ustanovitelé těch věcí domnívali, že skutky takovými sebou nařízenými budou moci sobě zasloužiti od­puštění hříchů a ospravedlnění. A protož tak a odtud předešlých časů svůj hojný zrůst brali zákonové církevní ( canones) aneb pravidla k zachovávání předepsaná kajícím; kterýchžto znamení a jako nějaké šlépěje v nynějších dosti­činěních za hříchy ještě spatřujeme.

Také z počtu jejich někteří učitelé, původové tako­vých obřadů neřádných, činí proti rozkazu Božímu, smýšle­jíce, že by v novém zákoně musili býti obřadové a pocty podobné starozákonním, o nichž kniha Mojžíšova třetí Leviticus řečena- nejvíce vypravuje; tak také že by Pán Bůh nařízení a ustanovení takových obřadů apoštolům a biskupům byl poroučel, jakož o tom někteří píší. A protož spatřuje se to, že ti a takoví učitelé jejich a knih spiso­vatelé i biskupové příkladem zákona Mojžíšova poněkud se zavedli. V tom zajisté na omylu jsou, jakoby spravedl­nost nového zákona záležela na zevnitřním jistých obřadů zachovávání, tak jakž spravedlnost starého zákona poklá­dala se v zachovávání a vykonávání jistých a zákonem vyměřených pořádků. Ku př. jako tehdáž hřích byl jísti