47

býti povolováno, jestli by náhodou při učení pobloudili aneb něco proti svatým Božím písmům jinak smýšleli."

Jestliže jakou jinou moc aneb právo biskupové mají k rozsuzování jistých rozepří, jako z strany manželstva a desátku atd. tu všecku mají právem světským sobě pro­půjčenou. A tak kdybykoli od nařízených tomu se zadosti nedálo, tuf samy vrchnosti a knížata, chtíce neb nechtíce, musejí tu poddaným k spravedlnostem dopomáhati, aby tak pokoj zachován byl.

Mimo věci již předložené, bývá hádka i o to, mají- li biskupové aneb správcové církevní k tomu jakého práva, aby v církvi mohli zaváděti obřady a zákony ustanovovati o pokrmích, o svátcích, o pořádcích, o rozdílích při úřadech služebníků církevních atd. Ti, kdož toto právo biskupům přivlastniti chtějí, přivozují svědectví Krista Pána.( Jan 16, 12, 13):„ Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemů­žete snésti nyní; když pak přijde ten Duch pravdy, uvedet vás ve všelikou pravdu." Přivozují také k tomu příklad sv. apoštolů, kteříž snesše se, lidem uložili to, aby se od krve a udávených hovad a zvířat zdržovali. ¹) Přivozují i to, kterak den sobotní v den nedělní proti desateru Božímu přikázaní jest obrácen a proměněn, a žádného příkladu více ku pomoci sobě neberou a nenatahují, jako proměnění soboty; a tak odtud zavírají, neustupně na svém stojíce, že příliš veliká musí býti moc církve, kteráž přikázaní Boží z strany dne sobotního proměnila a křesťanům jiný den k svěcení nařídila.

O této otázce naši učitelé lid takto vyučují: že bisku­pové nemají té moci, aby něco proti evanjelium svatému mohli ustanovovati, jakž výše ukázáno jest. To samé učí i zákonové církevní( Distinctione 9). Jest pak zřejmá věc a proti písmům svatým čelící nové obřady vymýšleti a ¹) Skute. Ap. 15, 20.

35*

und