46

,, Odění( zbroj) rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu" atd. Na ten způsob a k tomu cíli činí naši učitelé rozdíl mezi tou dvojí mocí, jednékaždé z nich vlastní její povinnost připisujíce, a lid k tomu vedou, aby se k obojí vděčně, pokorně a uctivě chovali, a věděli, že obojí ta vrch­nost, duchovní i světská, dar jest a dobrodiní veliké Pána Boha všemohoucího.

Jestliže pak jakou světskou moc biskupové mají, ne­mají ji podlé evanjelium, ale právem lidským udělenou od císařů a králů k obecné správě svého zemského zboží; tot ale jest jiné dílo, než služba slova Božího.

Při otázce o moci práva biskupů, má se rozdíl činiti mezi světským panováním a mocí církevní. Podlé evanje­lium zajisté, aneb jak se říká, podlé práva božského, bisku­pům co biskupům t. j. těm, jimž svěřena jest služba slova Božího a Svátostí, nepřináleží žádná jiná moc, než hříchy odpouštěti, učení rozeznávati, co se od evanjelium uchyluje, to zavrci, a hříšníky, jejichž bezbožnost patrná jest, ze spolku církevního vyobcovati, avšak ne násilně, ale samým toliko slovem Božím. A v tom jim církve musejí nevyhnu­telně poslušny býti, dle onoho: Kdož vás slyší, mne slyší." ( Luk. 10, 16.)

Když by ale něco svatému evanjelium odporného učili aneb ustanovovali, tut mají církve takový rozkaz Boží, jímž se poslušenství zbraňuje. Sv. Mat. 7, 15 poznamenal jej takto: ,, Pilně se varujte falešných proroků." A sv. Pavel Gal. 1, 8 praví: ,, Bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám, mimo to, což jsme vám kázali, prokletý bud." A 2 Kor. 13, 8: Nic nemůžeme proti pravdě, ale k rozšiřování pravdy"; a opět v. 10: ,, Moc dal Pán k vzdělání a ne k zkáze." Tak i církevní zákonové učí( 2 qu. 7 in cap. Sacerdotes et cap. Oves). A sv. Augustin proti epištole Petilianově pověděl:„ Aniž biskupům katolickým v tom má

77

29