37

rada jejich zvedla, jaká pohoršení plodila, a v jaká osidla na svědomí svých padali; želeli toho srdečně, že v tak převelmi nebezpečných věcech zákonové církevní a jejich propůjčení se nedrží, anobrž v tom ve všem se potupují.

K těmto tak zlým věcem přistoupil jiný náhled o sli­bech, jenž jak známo, právě těm mnichům se znelíbil, kte­říž nad jiné šlechetněji smýšleli; nebo se učilo, že tito slibové se vyrovnávají křtu svatému a že se životem mniš­ským zasluhuje odpuštění hříchů a ospravedlnění před Bo­hem. Ano tvrdilo se, že se jim nejen ospravedlnění za­sluhuje, než ještě i více, poněvadž prý se jim netoliko při­kázaní, než i rady evanjelické naplňují. Odkud panovalo to přesvědčení, že mnišské vyznání lepší jest než křest, mnišský život zasloužilejší než povolání vrchnosti, kazatelů a jiných, kteříž bez pokrytské nábožnosti, dle Božích při­kázaní své povinnosti plní. A tot nelze zapírati, poněvadž tak v jejich knihách psáno stojí.

Co se dále dělo v klášteřích? Ondy to byly školy svatých a jiných církvi užitečných umění, odkud vycházeli kazatelé a biskupové; nyní ale se věc jináče má, a což známo nepotřebí opakovati. Ondy se tam scházívali k na­dobývání známosti; teď vymýšlejí, že tento život jest k do­sažení milosti a spravedlivosti zřízen, ba učí, že toť jest stav dokonalosti, který za více, než všeliká od Boha zří­zená povolání, pokládají. aid teot l

To jsme proto připomenuli ne ku potupě a ze závisti to stěžujíce, ale toliko proto, aby v této věci lépe se vy­rozuměti mohlo učení církví našich správců. Předně tedy o těch osobách, kteréž v stav manželství svatého vstupují, takto naši učí: že všickni ti, kteříž by daru zdrženlivosti neměli, mohou se ženiti a vdávati, poněvadž takoví závaz­kové a slibové klúšterní nemohou Boží pořádek a rozkaz rušiti. Jest pak toto přikázaní Boží( 1 Kor. 7, 2): Pro

YUX