36

" 9

obyčejové nemohou všudy býti a se zachovávati. A sv. Ireneus ¹) píše: Rozdílnost postu svornosti víry neruší." Tak jakž( Distinctione 12) i Řehoř papež o tom vypravuje, že taková rozdílnost jednoty církve neuráží. A v historii, kteráž slove Tripartita, knize IX., mnoho se rozdílných příkladů připomíná se strany proměněných pořádků, a do­kládají se tato slova: ,, Umysl svatých apoštolů byl, ne aby měli dny sváteční ukládati, ale vychvalovati učiti a utvrzo­vati víru a dobré, ctné a šlechetné obcování a pobožnost.

Článek XXVII.

bada

....

0 slibích a závazcích mnišských neb klášterních. todonb

GOBDD

ods Coby naši o závazcích aneb slibích mnišských smýšleli a učili, lépe se vyrozumí, jestli se připomene předešlý stav klášterů a jak mnoho se tam proti zákonům církevním dálo. Za časův sv. Augustina vznikla svobodná bratrství, potom když kázeň zhynula, byli připojeni slibové, aby se nutícími prostředky kázeň pozdvihla. Pomalu k tomu při­stoupili mnozí jiní obyčejové a taková pouta byla na mnohé před zákonitým věkem církevním zákonům na odpor uva­lena. Mnozí z bludu upadli do takového způsobu života, kteříž ač měli dospělý věk, předce neměli dosti rozsudku o svých silách. Takto do osidel lapeni, museli v nich i tehdáž ještě zůstávati, když by byli mohli dle zákonů osvobozeni býti. A tof se ještě více dálo v klášteřích jeptišských než v mnišských, kdežto by se mdlejšího po­hlaví bylo mělo více šetřiti. Tato přísnost znelíbila se před časy mnohým dobrým lidem, vidouce kterak dívky a mládenečkové nuceni a strkáni byli do klášterů pro nic téměř jiného než toliko pro samé břicho a pro samé vy­chování neb živení jich, a viděli, jak se jim nešťastně tato ¹) Ireneus, biskup v Lyoně a ve Vienně+ 202.