35

učinil, ale aby jej bujnost a zahálka k hříchu nepopouzela. Takovouto kázeň a skrocování těla potřebí jest vždycky a ustavičně lidem předkládati, a netoliko v některé jisté a uložené dny, jakž nás sám Pán Ježíš Kristus k tomu na­pomínati ráčí, když dí( Luk. 21, 34): Pilně se varujte, aby snad nebyla obtížná srdce vaše obžerstvím a opilstvím." A opět( Mat. 17, 21): ,, Toto pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst." A svatý Pavel o sobě sám praví ( 1 Kor. 9, 27): ,, Podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný," kdež světle ukazuje, že pro tu příčinu své tělo skrocuje, ne aby tou kázní aneb přísností chtěl sobě hříchů odpuštění zasloužiti, DO 009

ale aby tělo měl poddané a způsobné k věcem duchovním a k vykonávání povinností svých vedlé povolání svého. A tak nepotupují se postové sami v sobě, než toliko ta ustanovení lidská, nimiž jistí dnové a jistí pokrmové se vyměřují a ukládají s nebezpečenstvím svědomí, jakoby ti a takoví skutkové byli z podstaty pravé pocty Boží. tog Avšak zachovávají se u nás mnohá ustanovení, kteráž k tomu jsou prospěšná, aby se řádně v církvi všecko půso­bilo a konalo: jako čtení epištol, evanjelií i jiných písem prorockých při službě církevní a zvláště při svátcích vý­ročních a jiných slavnějších památkách. Avšak při tom lidu napomenutí se dává, že taková pocta před Pánem Bohem nás neospravedlňuje, a že v takových věcech za hřích pokládati se nemá, jestliže by co takového bez po­horšení jiných k vykonání svému nepřicházelo. Svoboda tato při takových řádech lidských Otcům svatým dobře byla známa; nebo v krajinách východních velikonoce jiného času slavili nežli v městě Římě a když Římané pro tako­vou rozdílnost domlouvali těm, keříž na východě bydleli, že se v tom od nich dělí a s nimi se jako sektáři nesná­šejí, byli přátelsky napomenuti od jiných, že jednostejní

66

20