Stupte zhůry, swatj archangelé, Podte dolů na zem z wysosti, Štěpte, slawic s lidmi stwořitele, Nágsfé w swětě kwjtky milosti. Cesty twého uměnj

Nikdy žádné stworenj Newystihne ani nezměni; A wssak poněvadž ku fstěstj Wssecko maudře ráčjs westi:

Bus wüle twá gako w nebi tak i na zemi.

Deg nám sstastné a úrodné časy, Zehneg práce, obchod, dilnice. Aby w létě f strawě w poli klasy, K weselosti zraly winice; Weliz slunci swititi, Dessti zemi kropiti, By swé mohla hosti ſýtiti; Wssak ty nasse potřeby znáš, Prosime tě tedy: Chléb náš Wezdegsi deg nám dnes!

wy, před nimz wyössich duchůw plesá Zástup w rauchu dokonalosti;

My sme hriffnj! tělo w mdlobě klesá, Zhlédni na nás okem ljtofti; Bychom w lásce chodili, Zádost pomsty frotili, Emirliwosti k giným sfetřili, Negen slowy, než i činy: Odpustiz nám nasse winy, Gakož i my odpausstime!

73

Pane! Pane! srdce w želi plyne, Že se, gak má, swětě neděge: Gměni, rozkos, ba i ziwot hyne, Kde gest newinnosti náděge?