72

III.

( Od J. Kollára.)

Ty si době slaupy důstogenstwj

Wystawil i pocty swatyně; Kam gen patřim, ty gsi: w náboženstwj Tak, gak w srdci, w mori, w dolině: Záře rannj dennice, Hwězdy, tworůw tisice Zwestugj mi moc twé prawice; We dne, w noci, w každé době, Wsse co žige, wolá k tobě: Otče náš genž gsi w nebesich!

Dobrota twa wssecky swěty nosi, Které slowem moci stwořila, Tichým požehnánjm zemi rosi, Aby sstedře wssecko ziwila: Pane! tobě duchowe, Tobě frálůw trůnowe

Stogegi wždy k službě hotowe: I my wraucim hlasem stále Prozpèwugeme f twé chwale: Poswět se gméno twe!

Wikol trůnu twého zněgi žalmy Blahé nebestanů radosti, Pokog chwege neuwadlé palmy Ctnosti, swobody a známosti; Pane! prawdy půwodce, Zwelebugz gi ssiroce, Aby hogne nesla owoce.

Uldus fffodná podnikánj,

Blud, hrich, marná lidská zdánj:

Přigd frálowstwj twe!