64

ode wsseho, čimžbych opět zdrawi swé utratil, a uwozug mi často na pamět, gak to smutné geft, w nemoci upěti, i sobě i giným obtižným býti. Učiň srdce mé ochotné fu wděčnosti na­proti těm, kteřiž mne w nemoci mé opatrowali a swau pomoci, swým potessenjm přispěli. Nauč mne počitowati dnů mých, abych uwodil maudrost w srdce swé. Nauč pamatowati na to, že gednauc předce umějt musim, ale že znáti nemohu, kdy, kde a gak skonám; abych, kdykoli prigde má posledni hodinka; bla­hoslaweně odsud wigiti, a před tebau se daufanliwě postawiti mohel. Učiň to pro Gezu Krista Syna twého. Amen.

Premyslowánj nemocného strogiciho se při= gati welebnau Swátost Wečeře Páně.

Na smrt, na saud a na wěčnost pamatati náleži každému clowèku času wsselikého; každý zagistě člowik gest smrtelný, a na každém mistě a každého času může on býti odwolán z časného swého života. Zde nemáme mista zůstáwagiciho, ale onoho wěčného w nebesich očekáwáme; zde sme gen poho­ftinu a gako w cizině, tam gest wlast nasse wěčná; zde pra­cugeme, tam bude sauzena práce nasse; zde rozsiwáme, a tam budeme žáti úrodu rolj nassich, tam odplati Büh gednomu každému wedle skutků geho. Pamatati náleži každému člowèku na to času wsselikého, a čim wice mynj mně, když pro swau nemoc bližegi sem snad smrti, nežli se domnjwám. O gaf potèssitelné gest mi ale w tomto stawu mém, když při tom pamatowánj na smrt mau také i na smrt Kristowu pamatugi! Nebo negen je widim na Spasiteli mém přjklad trpěliwého a pokorného snásfenj nawsstjwenj Božich, čim se i gá w trpěli­wosti zmocnugi; ale také uwodj mi to w pamět nesmjrnau laffu a milost Boji, smrti Kristowau potwrzenau, že proto seslal Büh Syna swého na swět, aby každý, kdož wěřj w něho nezahynul, ale mèl ziwot wěčný. Ale cože znamená w Krista wěřiti, zagisté ne, aby gen znal, že narodil se, učil, trpěl, zemřel a wstaupil opět f Otci; ale také, aby tu wiru měl, že proto Kristus při­ffel, aby hřissné spasil, že kdo wěřj w něho, má tu důvěru,

408

—