53
že ani apoštolé v tom nechtěli stížiti takovým jhem a služebností lidských svědomí, ale toliko zápověď takovou učinili do času pro ujití pohoršení. Ustavičná zajisté a vždycky trvající vůle evanjelium svatého má býti šetřína při všelijakých nařízeních. Ví se pak o tom dobře, že téměř žádní zákonové církevní aneb ustanovení právě a dokonale ve všem se nezachovávají a z mnohých na každý den schází také i u těch, kteří se vší pilností lidských nařízení zastávají. Lepší rada svědomím lidským nemůže se dáti, než ta, aby tento prostředek v tom, a taková mírnost byla zachovávána, abychom znali, že dotčení církevní zákonové beze všeho domnění o potřebě nevyhnutelné aneb beze všeho mušení mohou se držeti neb nedržeti, a tím svědomí lidská že se neurážejí, byt pak lidská ustanovení k zvětšení svému přišla.
Mohli by snadničko biskupové náležité poslušenství v lid uvésti, kdyby jediné tak tvrdě nenutili lidí k zachovávání ustanovení lidských, kterážto ustanovení s dobrým svědomím zachovávati se nemohou. Nyní přísně na svém stojí, aby se služebníci církevní neženili, a žádného mezi sebe přijíti nechtí, jediné leč by přísahou toho dotvrdil, že čisté učení evanjelium nechce a nebude učiti. Církve toho nežádají, aby biskupové poněkud s umenšením důstojenství svého k tomu se přičinili, aby svornost zachována byla, o čež by se dobrým pastýřům náleželo zasaditi: toliko toho žádostivy jsou, aby něco od nespravedlivých břemen upustili, kteráž nová jsou a mimo obyčej církve obecné křesťanské na ně uvedena. Snad ustanovení některých z prvopočátku hodné a k vzdělání podobné příčiny byly, ježto již k těmto poslednějším časům se nehodí. Také spatřuje se to, že některá ta břemena z omylu jsou přijata. A protož příslušelof by to k milosti biskupa římského, aby taková břemena aneb ustanovení zmírnil. Takové zajisté proměny jednoty církve neruší; neb mnohá ustanovení lidská časy
NOTHING