Když poswěcugeme to twé swaté gméno, I frálowstwj twé k nám přicházi,

To frálowstwj Synem twým nám otewřeno, Genž se wniter w srdci nacházi:

Deg frálowstwj prawdy, pokoge a fftěſtj Tomu, wěčný Králi, mezi námi kwesti.

By, kde gsi ty Králem, dála se twá wüle Od wssech twých ditek s radosti Tak gako na nebi, i na zemi důle, Dála se od lidj w celosti: Poslussnosti k tobě zem podobnau nebi Učiň, nech tě člowèk, co angel welebj!

Bud, ó bud twá wile we wssem, co ty koli Nám uznáwáš za dobré býti, Bud to srdce těsfi, bus že ho i bolj; Tobě slussi los náš řiditi:

Gen deg pokud se nám gefstě dnes gmenuge, At nám na wezdegsfim chlebě nechybuge!

Chleba wezdegsfiho my dle potřeb máme 3 twe, ó Pane, wssedni sstědroty; Ci ho ale dle twé wüle užjwáme? Ši sme hodni té twé dobroty? Tu widauce, Otče, mnohé swé zlé činy, Prosime: odpust nám, odpust nasse winy!

Wsfak se gich před tebau na wždy odřskáme, Chtěgice ti wěrně slaužiti,

Plnit zákon lásky, o njž známe,

Že se ni gen tobě můžeme ljbiti; Protož i ty odpust winy nám hrifsnitům, Gako odpausstime i my swym winnikum.

%

69