ے مارے
41
اری مری مرع مت مارت
رستان سے برت

OUTC
be
ha
SBIC
57
S
WILDIGAN
MARCO
9
4X
XING
2900

PALACE
400
XH
&

Gb 3483

Drahé své mamičce
na den sv.
Anny 1896.
věnujé milující děti
Vilous a Plana.

افلان

Štěpána Lešky
B
CÍRKEVNÍ
PEVNÍK
pro
evanjelické křestany.
OSMÉ VYDÁNÍ.
V TURNOVĚ.
Knihtiskárna J. SLUKY nakladatelství.
1889.

Gb 3483 vilés. I ombast 2
INVERT
Žalmy zpívejte Bohu;- zpívejte žalmy rozumně. Žalm 47, 7, 8.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. Žalm 96, 1.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, nebot jest divné věci učinil. Žalm 98, 1.
Slovo Kristovo přebývejž ve Vás bohatě a se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek, žalmy a zpěvy a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu. Koloss. 3, 16.
ynstesid oloilojasve
avoИЯuT V
Univ.- Bibl. Giessen

Zpráva
o druhém vydání.
a
Žeby vzácnost a vážnost této knihy zpěvů křesťanských,
jižto horliví, čistou pravdu učení Kristova upřímně milující evanjeličtí křesťané v Čechách a na Moravě přes 20 let užívají, z jejich vlastní zkušenosti seznána a pochopena byla, o tom, jakož za to mám, není ani té nejmenší pochybnosti. Nebo nejen ona utěšená spokojenost těch církví s touto knihou, do kterých uvedena jest, a časté se po ní dotazování, nýbrž i samé vnitřní spořádání této knihy jestiť toho rukojmím.
A v pravdě vyznati se může, že i tato výborně sepsaná kniha mezi mnohonásobné zásluhy, kterých sobě D. C. H. pan Štěpán Leška při svém věrně a neustále vedeném kazatelském úřadu v Čechách dobyl, slušným právem počtena býti může. On jest ten, jenž nejprvé tuto knihu zpěvů milým Čechům a Moravanům do rukou podal a naučil je, jak by dle čisté pravdy učení Kristova i svými horlivými a srozumitedlnými zpěvy čistou lásku k Bohu, k bližnímu a k sobě samým v srdci svém rozněcovati a své křesťanství nejen ústy, ale i skutkem dokazovati měli.-
Aby pak tento nový poklad písní křesťanských ještě většímu počtu lidí do rukou se dostati, srdce jejich potěšovati, napravovati a jim ve všech duchovních i tělesných potřebách hojnou a rozkošnou pastvou pro duši býti mohl; uvažujíce nedostatek výtisků prvního vydání, všemožnou péči a snažnost jsme na to vynaložili, aby nové, písněmi a modlitbami, místo řádu evanjelického prvnímu vydání připojeného, rozmnožené vydání této knihy způsobeno bylo.
Slavná císařská královská Vídeňská konsistoř Aug. Vyzn., když jí rukopis přídavku písní a modliteb skrze
)(

1987C
IV
vznešeně D. C. H. a vysoce učeného pana Michala Bohumila Seihma, církví českých A. V. superintendenta, výborně zasloužilého a při vydávání této knihy ochotnou péči vedoucího, do Vídně zaslán byl, nejen tuto práci milostivě přijmouti, ale také dekretem od 15. ledna 1817 milostivě dovoliti ano i naříditi ráčila, aby se k tomuto druhému vydání Leškova kancionálu takovýto přídavek písní, dílem z německého Vídeňského kancionálu do češtiny uvedených, dílem z Prešpurského a Lip. ského kancionálu vybraných, taktéž modliteb, z německé modlitební knihy roku 1810 vydané, do češtiny přeložených, připojil a vytiskl.
Písně v počtu 396, 399, 418, 419, 424, 431, 434, 435, 436, 437, 439, 440, jsou od D. C. H pana Jana Molnára, seniora a evanjel. duchovního pastýře v Křížlicích do češtiny přeložené.
Mimo ponapravených písní a z německého jazyka do českého uvedených modliteb jsou také následující písně ode mne nížepsaného přeložené. V počtu: 361, 364, 377, 380, 400, 401, 402, 403, 415, 420, 421, 422, 423, 425, 426, 427, 428, 429, 430, 432, 433, 438, 441.
Užívej tedy, upřímný milovníče zpěvů křesťanských, i tohoto druhého vydání tak, aby tudy tvá nábožnost den ode dne vždy větší vzrůst brala, a tebe ku každému skutku dobrému probuzovala. Tak budeš nejen hlasem úst svých, ale i srdcem a celým svým obcováním chvály Hospodinovy jakožto opravdový křesťan hodně zvěstovati.
V Praze, dne 1. ledna 1818.
JOSEF KREJČÍ,
slova Božího kazatel.

Předmluva k sedmému vydání. luva k sedmému vy H
Aby se hojnějšímu vzdělání a pilnému cvičení se v nábožnosti lidu evanjelického napomohlo, vydává se poznovu tato kniha zpěvů s přídavkem druhým 90 písní obsahujícím. Z toho velikého pokladu písní duchovních národu česko- slovenského vzaty ty nejlepší ze zpěvníku Pešťanského, Berlínského a Citery Svatých. Hleděno k jasnému a srozumitedlnému vyjádření se u věcech víry a nábožných citů, jakož i k povědomosti nápěvů: avšak i kdo neumí každou píseň zpívati, dovede ji přece s nábožností ku svému užitku přečísti.
Modlitební část zaměněna za jinou; modlitby jsou kratší, jadrné a vroucné, Boha co Pána všeho ve jmenu Ježíše Krista ze všeho oslavující a jeho otcovskému vedení ve všem se poddávající.
Připojeno i augsburské Vyznání Víry, by tento poklad k utvrzení se u víře a přemáhání odpůrců ve větší známost lidu našeho vešel. Milostivý Bůh žehnejž jako až posud, tak i budoucně tomuto drahému dědictví těchto písní svatých ku vzdělání, potěšení a rozhojnění se u víře pobožných duší, evanjelium Pána věrně milujících. lovit doalzonniv
0
Psal jsem v Trnávce, dne 17. května 1884.
V. MAREČEK,
evanj. farář A. V.
)(*

49872
insbvy umombea i synimbeit OBSAH.
dig Díl první.
0 nejhlavnějších článcích viry.
I. O Bohu a jeho vlastnostech..
II. O stvoření a opatrování..
III. O člověku a jeho hodnosti
IV. O Vykupiteli a vykoupení.
V. O poslání a narození Pána Ježíše.
Písně adventní a vánoční.
VI. O utrpeních a smrti Pána Ježíše
VII. O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
VIII. O nanebevstoupení Páně a sedění na pravici Boží
IX. O poslání Ducha sv. a o dařích jeho
X. O slovu Božím a o svátostech
1) Před kázaním, po kázaní
2) O křtu svatém, o sv. Večeři Páně
Na str.
ad 1 9 19
XI. O církvi křesťanské a jejích služebnících.
XII. O pokání a o víře živé..
XIII. O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě... XIV. O budoucím blahoslavenství v životě věčném, po smrti, vzkříšení a poslednímu soudu.
4) Modlitba a chvála Boží vůbec II. O povinnostech k nám samým.
●
Díl druhý.
0 nejhlavnějších povinnostech života křesťanského.
I. O povinnostech k Bohu..
1) Známost a bázeň Boží.
2) Láska a poslušnost k Bohu
3) Doufání v Boha a spoléhání na Spasitele
.
●
●
25
31
31
42
51
58
62
65
70
73
81
88
99
107
129
129
132
135
146
158

1) Sebeznámost a pokora..
2) Sebemilování z strany těla i duše
3) Moudré užívání času i časného jmění.
4) Spokojenost a trpělivost v utrpení
5) Příprava k smrti a věčnosti...
III. O Povinnostech k bližním, t. j. ke všem lidem vůbec
1) Láska aneb milování lidské vůbec
2) Péče o čest a jmění bližního.
3) Upřímnost a pravdomluvnost
4) Milosrdenství a dobročinnost.
5) Tichost a smířlivost.
I. Písně ku každodennímu užívání
1) Ranní
2) Před jídlem, po jídle
3) Večerní
II. Písně k jistým zvláštním časům a případkům.
1) Na nový rok...
III. Písně o rozličných stavech
Díl třetí.
Chvály Boží, díkůčinění a prosby obzvláštní k rozličným
časům a případkům, i o rozličných stavech.
a) Na jaře a v letě.
b) Na podzim a v zimě
3) Na den památky( bývalé) křesťanské tolerancí
4) Na den památky narození svého..
5) V mladosti, v starosti a v sešlém věku.
♦
1) a) vrchnost a poddaní vůbec.
b) prosby za krále
2) Stav domácí a hospodářský
3) Stav manželský...
a) Pro rodiče a dítky
b) Pro vdovy a sirotky
4) Stav vojenský
●
IV. Všelijaké potřeby vezdejší.
1) Časné pohodlí vůbec
2) V čas drahoty a nedostatku
.
•
●
●
Na str.
158
164
174
179
192
201
201
207
211
214
. 217
●
●
●
•
VII
●
.. 220
220
227
231
238
238
241
244
245
248
249
253
253
254
257
258
262
264
265
267
. 267
. 269

SUTE
VIII
29
Písně adventní a vánoční..
na nové léto.
o umučení a smrti Krista Pána
o zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
o vstoupení Páně.
svatodušní.
29
29
" 9
29
Na str.
3) V čas sucha za dešť a v čas mokra za jasno... 271 4) Důvěra v ochranu Boží v čas moru a války. 5) Pro pocestné
273
276
před kázaním slova Božího a po kázaní
o církvi křesťanské
v zármutku a doufání v Boha v kříži
o. Božském opatrování
29
Pisně o dobrodiních božských s chválami Dar a mocnost mluvení aneb řeči... O přísaze, která má svatě držána býti Proti hříchu zlořečení a proklínání
Jistota víry v Krista Ježíše.
27
Přídavek první.
29
●
Spasitedlná moc náboženství
Písně k rozličným časům a případkům.
Písně ranní, po jídle, večerní...
Marnost světa a smrtedlnost člověka Písně pohřební
V čas válečný za pokoj
Na slavnost( bývalé) tolerancí..
Při konfirmací aneb potvrzení dítek..
Při začátku a závírce církevního roku.
V čas setí..
Po skrovné žni a drahotě
Po nakažlivých nemocech
Po vyhoření a na den památky vyhoření.
V čas povodně a po nebezpečenství.
.
279
284
285
289
291
293
296
300
303
309
. 310
, 311
. 312
. 312
313
314
315
. 315
. 320
321
322
326
328
330
331
334
335
336
. 338

Při posvěcování nového chrámu Páně! A...
Při posvěcení a uvedení nového kazatele. Při uvedení nové knihy zpěvů
Písně adventní
vánoční
novoroční
postní velikonoční
na den vstoupení Krista Pána svatodušní.
29
29
27
FFFF
29
""
22
""
27
29
27
77
27
22
Přídavek druhý.
22
o Bohu, Kristu, církvi
památka reformace.
při posvěcování chrámu
při úvodu kazatele.
o slovu Božím.
pokání a posvěcení.
doufání v Boha v kříži
●
IX
Na str.
339
341
342
345
348
352
355
358
361
362
363
373
374
375
376
381
: 386
ranní, večerní...
390
pohřební, smrt, soud, věčné blahoslavenství( viz nápisy písní) 396

Antifony
a verše biblické, které při službách Božích duchovní začíná a sbor zpěvem dopovídá.
A) Antifony.
I. Adventní, vánoční, postní, velikonoční a na den vstoupeni Páně na nebe.
Ó Ježíši! pro své
1. vtělení
2. narození 3. umučení
Rač nám všech hříchů dáti odpuštění: Přimluviž se k Otci za nás,
4. z mrtvých vstání 5, vstoupení
A Ducha pravdy pošli na nás: Abychom i v tu chvíli věrně Tebe ctili, těšíce se Tvé milosti, potom též přišli před tvář Božské velebnosti: Hallelujah, Hallelujah.
II. Svatodušní a trojiční.
Nejsvětější, Bože Otče všemohoucí, pro Syna svého jednorozeného, Jezu Krista laskavého, sešliž nám Ducha svatého: Kterýž by srdce naše svým ohněm zapálil, a skrze rozličnost jazyků, všecky národy v jednotu víry shromáždil: Hallelujah, Hallelujah.
1. Duch.: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Sbor: Amen.
2. Duch.: Pomoc naše je ve jménu Páně.
Sbor: Kterýž učinil nebe i zemi.
3. Pane, rty naše rač otevříti;
I budouť ústa naše zvěstovati chválu Tvou.
4. Pane Bože, ku pomoci naší pohled;
Ó Pane, aby nám spomohl, pospěš.
5. Pán Bůh budiž s vámi;
I s duchem Tvým.

Antifony.
6. Vzhůru srdce naše;
Máme ku Pánu Bohu.
7. Díky vzdávejme Pánu Bohu našemu; Hodné a spravedlivé jest.
8. Sláva bud na vysostech Pánu Bohu;
A na zemi pokoj, v lidech zalíbení.
9. Sláva bud Otci i Synu i Duchu svatému;
Jakož byla na počátku i nyní i vždycky i na věky věkův. Amen.
B) Verše.
I. Adventní.
XI
1. Spravtež cestu Páně, a zvěstujtež chválu jeho:
Přímou učiniti chceme cestu jeho a zvěstovati chválu jeho.( Izai. 40, 3.)
2. Rosu dejte nebesa s hůry, a nejvyšší oblakové spravedlnost dštěte;
Otevři se země, ať vzejde spasení, a spravedlnost af spolu vykvete.( Izai. 45, 8.)
3. Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná;
Aby vjíti mohl král slávy, jehož udatnost jest nekonečná.( Žalm 24, 9.)
4. Aj, Pán se béře s tisíci svatými svými;
Aby učinil soud všechněm, a trestal bezbožníky.( Jud. v. 14. 15.)
5. Radujte se, křesťané, a vyznavači Krista Ježíše plesejte! Aj, král náš přichází k nám spravedlivý a spasení plný. ( Zach. 9, 9.)
II. Vánoční.
1. Dítě se nám narodilo. Chvaltež Pána!
A Syn dán jest nám. Hallelujah.( Izai. 9, 6.) 2. Narodil se Vám dnes Spasitel. Chvaltež Pána! Kterýž jest Kristus Pán. Hallelujah.( Luk. 2, 11.)

SHIE
XII
Antifony.
3. Slovo tělo učiněno jest. Chvaltež Pána! a
A přebývalo mezi námi. Hallelujah.( Jan 1, 14.)
4. Tak Bůh miloval svět. Chvaltež Pána!
Že Syna svého jednorozeného dal. Hallelujah.( Jan 3, 16.)
III. Novoroční.
1. Posvěť se jméno Pána Ježíše. Chvaltež Pána!
Zvelebovati chceme Pána Ježíše, díky činíce Bohu. ( Luk. 2, 21.)
2. Ty Pane Bože, korunuješ rok svou dobrotivostí;
A šlépěje Tvé skropují zemi tučností.( Žalm 65, 12.) 3. Oslavujte všickni ctitelé Pána Boha svého; Nebo po všecky věky trvá milosrdenství jeho.( Žalm 106, 1.) IV. K epifanias( zjevení).inton out 1. Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo Tvé. Hallelujah.
A sláva Hospodinova vzešla nad tebou. Hallelujah. ( Izai. 60, 1.)
2. Národové v světle Tvém choditi budou;
A králové v blesku, jenž vzejde nad Tebou.( Izai. 60, 3.)
3. Veselte se pohané s lidem Boha Izraelského.( 5 Mojž. 32, 43.)
A buď oběť vaše vzácná, posvěcena jsoucí skrze Ducha svatého.( Rím. 15. 16.)
V. K představení Pána Ježíše ( čili k očisťování Panny Marie).
1. Ježíš jest veliký a Syn Nejvyššího;
A nemá konce království jeho.( Luk. 1, 32. 33.)
2. Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého v pokoji;
Nebo viděli oči mé spasení tvé.( Luk. 2, 29. 30.)
VI. K zvěstování.
Aj, Panna počne, a porodí Syna. Chvaltež Pána!
A nazůve jméno jeho Immanuel. Hallelujah.( Izai. 7, 14.)

Antifony.
XIII
VII. Postní.
1. Kristus Pan učiněn jest poslušný Otci svému až do smrti.
A to až do smrti kříže.( Filip. 2, 8.)
2. Kristus Pán raněn jest pro přestoupení naše;
A my zsinalostí jeho uzdraveni jsme.( Izai. 53, 5.)
3. Aj, Beránek Boží!
Kterýž snímá hříchy světa.( Jan 1, 29.)
4. Pane Kriste, pro Tvé svaté umučení;
Rač nám dáti hříchů našich odpuštění.( Efez. 1, 7.) VIII. Na zelený čtvrtek.
1. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný; Ját jej vzkřísím v den nejposlednější.( Jan 6, 54.)
2. Kolikrát byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, na památku Paně to čiňte;
Smrt Páně zvěstuje, dokudž nepřijde.( 1 Kor. 11, 26.)
IX. Na velký pátek. 1. Kristus raněn jest pro přestoupení naše;
Potřín jest pro nepravosti naše.( Izai. 53, 5.) 2. Hospodin uvalil na Krista nepravosti všech nás;
Jako beránek k zabití veden byl pro nás.( Izai. 53, 6. 7.) 3. Beránek, jenž zabit jest, hodent jest vzíti čest, slávu a požehnání!
Nebo nás vykoupil Bohu svému svou krví.( Zjev. 5, 9. 12.) X. Velikonoční.
1. Tentot jest den, kterýž učinil Hospodin. Chvaltež Pána! A protož radujme se a veselme se v něm! Hallelujah. ( Žalm 118, 24.)
2. Kristus Pán umřel pro hříchy naše;
A vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.( Řím. 4, 25.)
3. Kristus vstav z mrtvých již více neumírá;
Smrt nad ním již více nepanuje.( Řím. 6, 9.)
4. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

OUTCO
XIV
Antifony.
Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezu Krista.( 1 Kor. 15, 55. 57.)
XI. Na vstoupení Páně.
1. Vstoupil Bůh v radostném plesání. Chvaltež Pána! A Pán se zvukem trouby. Hallelujah.( Žalm 47, 6.)
2. Kristus Pán vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně. Chvaltež Pána!
A dal dary lidem. Hallelujah.( Efez. 4, 8.)
XII. Svatodušní.
1. Apoštolé naplněni byli Duchem svatým. Chvaltež Pána! A mluvili rozličnými jazyky veliké věci Boží. Hallelujah. ( Skutk. 2, 4.)
2. Od tváři své, ó Bože! nezamítej nás;
A ducha svatého svého neodjímej od nás.( Žalm 51, 13.)
3. Hospodine, nauč nás činiti vůle Tvé!
Duch Tvůj dobrý vediž nás jako po rovné zemi.( Žalm 143, 10.)
XIII. Trojiční.
1. Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupův. Hallelujah. Plná jest všecka země slávy jeho. Hallelujah.( Izai. 6, 3.) 2. Dobrořečmež Otce i Syna i Ducha sv. Hallelujah. Chvalme a vyvyšujme na věky jméno jeho. Hallelujah. ( Žalm 34, 4.)
XIV. Nedělní.
1. Svíce nohám našim jest slovo Tvé, ó Hospodine! Hallelujah.
A jasné světlo stezkám našim. Hallelujah.( Žalm 119, 105.)
2. Cesty své Hospodine, uveď nám v známost, a stezkám svým vyuč nás!
Dejž, ať chodíme v pravdě Tvé, a poučuj nás!( Žalm 25, 4. 5.)
3. Služte Hospodinu v bázni a veselte se s třesením; Blahoslavení jsou všickni, kteří doufají v něho.( Zalm 2, 11. 12.)

Antifony.
XV
4. Chvalte Hospodina všickni národové, a velebtež ho všickni
lidé. Hallelujah.
Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho. Hallelujah.( Žalm 117.)
5. Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému. Hallelujah.
A pas je i vyvyš je až na věky. Hallelujah.( Žalm 28, 9.)
XV. 0 andělích a apoštolích.
1. Vojensky se klade anděl Hospodinův. Chvaltež Pána! Okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich. Hallelujah. ( Žalm 34. 8.)
2. Zpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili slovo Boží; Jejichžto obcování jaký byl cíl spatřujíce, následujmež jejich víry.( Žid. 13, 7.)
3. Po vší zemi rozešel se zvuk jejich. Chvaltež Pána!
A až do končin okršlku země slova jejich. Hallelujah. ( Řím. 10, 18.)
XVI. Reformační.
1. Na věky, ó Hospodine, slovo Tvé trvanlivé jest. Chvaltež Pána!
Od národu do pronárodu pravda Tvá. Hallelujah.( Žalm 119, 89. 90.)
2. Neboj se, ó maličké stádce!
Nebot se zalíbilo Otci našemu dáti nám království. ( Luk. 12, 32.)
3. Bděte, stůjte u víře!
Zmužile sobě počínejme!( 1 Kor. 16, 13.)
XVII. K posvěcení chrámu.
1. Jak jsou milí příbytkové Tvoji, Hospodine zástupův! Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových.( Žalm 84, 2. 3.)
2. Lepší jest den v síňcích Tvých, než jinde tisíc. Chvaltež Pána!

AIK
XVI
Antifony.
Nebo tut milosti i slávy udílí Hospodin. Hallelujah. ( Žalm 84, 11. 12.)
XVIII. K poděkování za žeň.
1. Oči všechněch tvorů v Tebe doufají, Pane!
A Ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.( Žalm 145, 15.) 2. Ty otvíráš štědrou ruku svou;
A nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své. Hallelujah.( Žalm 145, 16.) 0.7Z
3. Zvelebujtež se mnou Hospodina. Chvaltež Pána!
A jméno jeho společně vyvyšujme. Hallelujah.( Žalm 34, 4.) 4. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest; Nebo na věky trvá milosrdenství jeho.( Žalm 106, 1.) XIX. Kajícní.
1. Zhřešili jsme, Pane Bože, proti Tobě i s otci svými; Nespravedlivě jsme činili, a nepravost jsme páchali. ( Žalm 106, 6.)
2. Hospodine, ne podlé hříchů našich nakládej s námi; Ani vedle nepravostí našich odplacuj nám.( Žalm 103, 10.) 3. Nevcházej, Pane, v soud se služebníky svými!
Nebot by nebyl spravedliv před Tebou nižádný živý. ( Žalm 143, 2.)
4. Smiluj se nad námi, Bože, podlé milosrdenství svého! A podlé zasloužení Syna svého shlad přestoupení naše. ( Žalm 51, 3,)
5. Ukaž nám, Pane, milosrdenství své;
A spasení svého dej nám.( Žalm 85, 8.)
XX. V kříži.
1. Vzývej mne, praví Pán, v den soužení Tvého;
Já Tě vytrhnu, a Ty mne slaviti budeš.( Žalm 50, 15.)
2. Pane Bože, vyslyš hlas pokorných modliteb našich; A volání naše ať přijde do otcovských uší Tvých.( Žalm 102, 2.)

Antifony.
3. Vstupiž před obličej Tvůj modlitba má;
Nakloň ucha svého k volání našemu.( Žalm 88, 3.)
XVII
4. Procitiž, Pane Bože, a nezapomínej se na trápení naše; Nebot se již sklonila až k prachu duše naše. Žalm 44, 24. 25. 26.)
XXI. Za pokoj zemský.
1. Povstaň, Pane, ať jsou rozptýleni nepřátelé Tvoji!
A necht utíkají před tváří Tvou všickni, kteříž Tebe v nenávisti mají.( 4 Mojž. 10, 35.) 2. Dejž, Pane Bože, pokoj lidu svému!
Štěstí a požehnání k stavu všelikému.( Žalm 122, 6. 7.) 3. Budiž pokoj v moci Tvé, ó Hospodine!
A hojnost všeho dobrého v příbytcích Tvých.( Ž. 112, 6. 7.) 4. Ostříhej a varuj nás, jako zřítedlnice oka svého! V stínu křídel svých skrej nás.( Žalm 17, 8.)
XXII. Za čas příhodný.
1. Nakloň, Pane Bože, k prosbám našim ucha svého:
A rač nám dáti 1. povětří jasného.
2. deště potřebného.
2. Pane, smiluj se a dej nám
1 1. deště hojné;
1 2. časy jasné;
At země naše vydá úrody své.( Ezech. 34, 27.)
3. Svlažiž, Pane, zemi s nebeské výsosti:
A vydať nám užitky ve vší hojnosti.( Žalm 65, 10.)
XXIII. Po čtení písem svatých.
1. Blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží, a ostříhají jeho. Hallelujah,:( Luk. 11, 28.)
2. Sláva bud Pánu Bohu našemu!
Sláva Tobě Hospodine!::( Zjev. 7, 12.)
3. Posvětiž nás Otče v pravdě své. Hallelujah.
Nebo slovo Tvé pravda jest. Hallelujah.( Jan 17, 17.)

BIGS
XVIII
Antifony.
XXIV. Pohřební. Ho
1. Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž umírají v Pánu;
Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich za nimi jdou.( Zjev. 14, 13.)
2. Spravedlivých lidí duše jsou v ruce Boží;
A nikoli nedotkne se jich muka smrti.( Moudr. 3, 1.)
3. Vím, že Vykupitel můj živ jest;
A že v den poslední z prachu země opět vstáti mám ( Job. 19, 25.)
4. Já jsem vzkříšení i život, praví Kristus Pán;
Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.( Jan 11, 25.)
5. Nyní, Pane, propouštíš{
služebníka svého } v pokoji; služebnici svou Neboť jsou viděly oči mé spasení Tvé.( Luk. 2, 29. 30.) 6. Buď že jsme živí, Pánu živi jsme;
Bud že umíráme, Pánu umíráme.( Řím. 14, 8.)
7. Hospodine, naučiž nás počítati dnů našich;
Abychom uvodili moudrost do srdcí svých.( Žalm 90, 12.) 8. Hospodin umrtvuje i obživuje;
Hospodin ponižuje i povyšuje.( 1 Sam. 2, 6. 7.) job( Viz kajicní.)
9. Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, praví Pán; Nebo takovýcht jest království nebeské.( Mark. 10, 14.) 10. Hospodin dal, Hospodin též odjal;
Buď požehnáno jméno Hospodinovo.( Job. 1, 21.)

Řád hlavních služeb Božích
pro církevní sbory východního evanjel. senioratu aug. vyz. v Čechách, přijatý senioratním konventem r. 1881. a schválený superintendenčním konventem r. 1889.
1. Píseň ranní neb dle času církevního.( Sbor povstane.) 2. Kazatel( k oltáři obrácen): Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha sv.
Sbor: Amen.
Kazatel: Pomoc naše jest ve jménu Páně.
Sbor: Kterýž učinil nebe i zemi.
3. Příhodná antifona nedělní neb sváteční.
4. Kazatel: Svatý, trojjediný Bože! vědomi jsouce hříchův svých a mdloby své před velebností Tvou se koříme, prosíce za odpuštění hříchů a za dar Ducha sv. Sbor: Nejsvětější Bože, Otče všemohoucí atd., aneb: Ó Ježíši pro své vtělení atd., aneb: Smiluj se nad námi Bože.( Antifony XIX. 4.)
5. Kazatel:( k sboru obrácen) zvěstuje milost slovem Božím.
f. Kazatel: Sláva budiž na výsostech Pánu Bohu. Sbor: A na zemi pokoj a v lidech zalíbení.
Kazatel: Chvaltež Hospodina všickni národové a velebtež ho všickni lidé, Hallelujah.
Sbor: Nebot jest nad námi rozšířeno milosrdenství Jeho. Boleva
Kazatel: Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu svatému. Sbor: Jakož byla na počátku i nyní i vždycky i na věky. Amen.

XX
7. Kazatel: Pán Bůh budiž s vámi.
Sbor: I s duchem tvým.
( Modlitba.) eme se.( Modlitba.)
se.
8. Kazatel: Modleme
Sbor: Amen.
9. Kazatel čte epištolu a pak dí: Blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho. Hallelujah! Sbor: Hallelujah!( Třikrát.)
10. Kazatel čte Evanjelium a dí: Sláva bud Pánu Bohu našemu.
Sbor: Sláva Tobě Hospodine.( Třikrát.)
11. Vyznání víry, zvláště o velkých svátcích.
Sbor: Amen! Amen! Amen!
12. Duchovní odstupuje od oltáře, sbor usedá. Zpívá se
píseň obsahující buď vyznání víry aneb přípravu ku kázaní.
13. Kázaní slova Božího.
14. Po kázaní následuje buď sloka písně, bud obecná zpovědní modlitba a rozhřešení, aneb hned všeobecná modlitba s díkčiněním, prosbami a přímluvami, Otče náš a krátká píseň.
15. Kazatel: Oslavujmež Hospodina nebo dobrý jest. Sbor: Nebo na věky trvá milosrdenství Jeho.
Kazatel: Spas lid svůj Hospodine a požehnej dědictví svému. Hallelujah.
Sbor: A pas je i vyvyš je až na věky. Hallelujah. 16. Díkčinění s prosbou za požehnání.
rude
17. Požehnání. Verš z písně. Po tiché modlitbě při vycházení z chrámu ofěra příspěvků.
Přisluhování svatou večeří Páně.
Sbor zpívá píseň o večeři Páně neb o pokání. Kazatel před oltářem ku kommunikantům mluvě připravuje je ku zpovědi a večeři Páně. Zpovědní otázky

XXI
a modlitba. Rozhřešení( nejlépe vzkládáním rukou).
Sloka z písně o odpuštění hříchů.
Kazatel( obrácen k oltáři): Vzhůru srdce naše. Sbor: Máme ku Pánu Bohu.
Kazatel: Díky vzdávejme Pánu Bohu našemu Sbor: Hodné a spravedlivé jest.
Kazatel: Jestiť to slušné, spravedlivé a spasitelné, abychom Tobě Hospodine, všemohoucí Otče a věčný Bože, všelikého času na všech místech díky vzdávali skrze Krista Pána našeho, skrze něhož anjelé velebnosť Tvou chválí, zástupové vzývají, mocní se jí bojí, nebesa i všecky mocnosti nebes s blaženými serafíny jednohlasným plesáním ji oslavují. Dejž, abychom i my hlasy své ku hlasům jejich připojili a vzývajíce Tebe takto se k Tobě modlili:
Sbor: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupův! Plná jsou nebesa i všecka země slávy jeho. Amen. Kazatel: Otče náš. Pán náš Ježíš Kristus atd. Ó Beránku nevinný. Při podávání přikleknuvším sbor zpívá. Kazatel podávaje mluví: Vezměte a jezte, tot jest tělo Pána našeho Ježíše Krista za vás obětované, kteréž očistiž a zachovej duše vaše k životu věčnému. Píte z toho všickni, tento kalich jest ta nová smlouva v krvi Pána našeho Ježíše Krista za nás na kříži vylité na odpuštění hříchův, kterážto očistiž a zachovej duše vaše k životu věčnému. Po vysluhování večeře Páně:
Kazatel: Oslavujte Hospodina nebo dobrý jest. Sbor: Nebo na věky trvá milosrdenství Jeho.- Díkčinění. Požehnání.
Sbor: Amen! Amen! Amen!

200
S8TC

Díl první.
O nejhlavnějších článcích víry.
1.
I. O Bohu a jeho vlastnostech.
Jako: Bud Bohu sláva na nebi.
Aj! nebesa vypravují slávu pravého Boha, bytnost jeho ohlašují, slunce, měsíc, obloha, hvězdy i všech tvorů množství, ukazují jeho Božství. O lidé, pozorujtež!
2. Okršlek světa slavného svědčí o Stvořiteli, způsob řádu předivného o moudrém Řiditeli. O lidé, zdaliž neznáte? Zdaliž nesrozumíváte? Každý tvor volá: ,, Bůh jest!"
3. Bůh jest všech věcí Stvořitel, na nebi i na zemi, Správce všeho a Řiditel, Panovník nade všemi. Hospodin'ť jest jeho jméno, jemuž se každé koleno pobožně má skláněti.
4. Hospodin't jest sám
Bůh pravý, čest jemu jedinému! Ont nechce dáti své slávy a cti v světě jinému, ani chvály své rytinám, protož zapovědíti nám ráčil každé modlářství.
5. On první i poslední jest, neníť více žádného, jemužby měla Boží čest vzdána být, kromě něho: ti bohové zpotvořilí, kteří světa nestvořili, nechť přijdou k zahubení.
6. My máme jen jediného Boha, Otce našeho! ach nehledejmež jiného, než toho
Tvorce všeho! modla na světě nic není, nemá žádného
I

UTC
ENC
2
O Bohu a jeho vlastnostech.
činění; Bůh jest Pánem všech tvorů!
7. Mámeť i jednoho Pána, v jehožto náboženství bezpečná nám ukázána cesta blahoslavenství: Ježíš Kristus jméno jeho, ont jest Syn Boha ivého; toho poslouchat máme.
8. On nám nejlepší ukázal způsob Bohu sloužiti; Bůh pak nám s nebe přikázal, jemu poslušnu býti. O znejmež Boha pravého, znejmež také Syna jeho, Spasitele našeho!
o
9. Tot jest štěstí pravé jistě Boha pravého znáti; hledmež jen na každém místě všemožně to konati, čemu nás v svém slovu učí, a co činiti poroučí, tak jsme blahoslavení!
2.
3. Ty nejsi jako člověk, aby kdy něčeho želel; Tys tentýž po všecken věk, a cos kdy v Tvé radě velel, to Tvé přemoudré řízení umí vyvést k podivení.
4. Ty hříchů nenávidíš; běda těm, jenž je milují! Ty takové rád vidíš, jenž o dobré usilují. Rač mne ve všem naučiti, Tvou vůli věrně činiti.
Tvé umění nekonečné; cot jednou pravdou bylo, musí zůstat pravdou věčně. Tvá moudrost nikdy nechybí, vždycky nejlepší oblíbí.
5. Ty vždycky máš v tom rozkoš, lidi činiti šťastnými; blaze tomu, kdož rozkoš má s Tvými spořádaními; tenť bezpečnou cestou kráčí, Tvá milosť žehnat mu ráčí.
6. Ty v slovích nechybuješ, Tys ten věrný od věčnosti, jenž plníš, co slibuješ; dejž, ať se také s věrností Tebe držím chvíli každou, a Tvou se těším vždy pravdou.
Jako: Přišli jsme, o Ježíši!
Bože! jenž od věčnosti tentýž jsi bez proměnění, v slávě a důstojnosti, dejž, ať jest to mé myšlení, abych nedoufal v stvoření, než jen k Tobě měl své zření.
2. Nikdyť se nezměnilo 3. Jako: Jakt pěkně svítí dennice.
7. Byť měl svět zahynouti, byť mne všickni opustili; Ty nemáš pominouti, Tvá milost vždycky mne sílí; když Tebe mám, vždy mám dosti, Ty jsi věčně mou radostí!
Chvaltež Boha! Nechť
sláva, čest Bohu našemu vzdána jest za všecky skutky jeho. On od věčnosti pa

O Bohu a jeho vlastnostech.
nuje, moudře a divně spravuje všecko, cožjest od něho. Slavte, pravte: Bůh náš svatý, svatý, svatý, zvelebený, nesmírně blahoslavený!
2. Chvaltež Boha! Nechť chvála, čest od nás vždycky vzdávána jest Tobě, Ježíši Kriste! Tys prostředník náš jediný, jenž na se vzal naše viny, získals nám život jistě. Krásné, šťastné obecenství, účastenství jest Tvých ovcí, jež skrze Tebe jdou k Otci.
3. Chvaltež Boha! Duchu svatý, v dařích nebeských bohatý, buď při nás s svou milostí! Ty nám víru, moudrost dáváš, Ty vítězit nám pomáháš v boji všech zlých žádostí. Vod nás, sil nás, jak v radosti, tak v žalosti, ať vždy v ctnosti živi jsme a v pobožnosti.
4.
Jako: Přišloť k nám padlým spasení.
Hospodint jest Bůh jediný, všichni mu vzdejte chvály! Kdo mu v slávě rovný jiný? Kdo jak on dokonalý? On převeliký a věčný, neobsáhlý, nekonečný jest v celé své bytnosti.
2. On tentýž zůstává, jakž byl: kdo ho můž vyšetřiti? A kdo by se opovážil jeho život měřiti? Ont nemůž
3
být vyměřený, nebť byl dřív, než jsou stvořeny nebe, země i moře.
3. Slavný trůn toho věčného Boha jest světlem zastřín, nemůže od smrtelného člověka býti spatřín. On věčně, jakž byl, zůstává skrytý, však se také stává zjevný v svých divných skutcích.
4. Kdež bychom my byli, kdyby on nás nebyl sformoval? On nás zná, beze vší chyby zná vše, čemuž bytnost dal. Stkví se radou, rozumností, nebe se vší svou plností nemůž ho obsáhnouti.
5. Zdaliž jest on z blízka jenom? zdaži z daleka není? Neníliž všech cest povědom, i všechněch lidí chtění? Skrývá- li se kdo v temnosti k páchání nešlechetnosti, Bůh ho tam jistě vidí.
6. Kdo chrání světa stavení? Kdo všecko v něm zdržuje? Zdaž to, Pane, moc Tvá není, jenž všecko naplňuje? Ty jsi láska, dobrotivost, snášenlivost, milostivost, Otec milosrdenství!
7. Tys svatý, dobrý, bez viny, a nad slunce čistější. Blaze tomu, kdož zde činí vůli Tvou nejsvětější! Tys sám Pán nesmrtelnosti, blahoslavenství, věčnosti, jenž máš plnost radosti.

4
O Bohu a jeho vlastnostech.
8. Samému Bohu sláva, čest, chvála, díka, vzývání! Pojď všecko, což stvořeno jest, k radostnému zpívání! Hospodint jest Bůh jediný! Kdo mu v slávě rovný jiný? Kdo jak on dokonalý?
5.
Známou notou.
My všickni věříme v Boha jediného, Stvořitele
nebe i země, Otce všech tvorů předivného, jenž jest Bůh náš, a my lid jeho. Ont nás chce vždycky živiti, tělo, duši opatřiti, i od nebezpečenství zbaviti: nechceť nám nikdy zlého příti; než péči o nás má na každý čas, chrání, obhajuje ve dne, v noci, všeckoť jest v jeho jeho božské moci.
z Písem ujištěni jsme, že on potěšuje každého, kdo se dá vést milostí jeho: Církev svatou shromažďuje, osvěcuje, posvěcuje, k víře a k ctnostem nás nastrojuje, odpuštění vin osvědčuje, kteréž, věříme, že obdržíme, abychom vesele z mrtvých vstali, a v život věčný se dostali.
3. My všickni věříme i v Ducha svatého, o němž
6. Jako: Procit, srdce mé,
zpívej.
O Bože! díl Tvých sličnost osvědčuje Tvou bytnost; z všech Tvých stvoření množství dává se znát Tvé Božství.
2. Divné světa stavení, má radost, Tvé slavení, volá jako v zpívání:» Bůh jest!< vzdej mu vzývání!
2. My všickni věříme i 3. Kdo to řekl, aby nebe v Ježíše Krista, Syna Božího, a zem byla krom Tebe? Čí o němž víme, že jej počala jest to poručení vod v moři
shromáždění?
Panna čistá z Ducha svatého, jest věc jistá. On, náš Pán, člověkem se stal, aby z nás viny naše sňal, pročež život svůj na smrt kříže dal, trpěl, umřel, pohřben, z mrtvých vstal, tak nás vykoupil, na nebe vstoupil, sedí na pravici Otce svého, odtud přijde
soudit každého.
4. Čí to moc působila, aby vojska hvězd byla? Čí jest hromu třeštění, světu ku předěšení?
5. Tváť, Bože, jsou to díla, z nichž se Tvá moudrosť, síla od každého poznává, kdo na to pozor dává.
6. Skrz všecka Tvá stvoření, červíčky i koření, trávu

O Bohu a jeho vlastnostech.
lesy, skály zvěstují se Tvé chvály.
7. Pane, pro Tvou vznešenost hoden's chvály na věčnost; ač bláznů rota mnohá zapírá Tebe Boha.
8. O dejž všem, jenž Tě znají a s bázní Tě vzývají, silně v Tebe doufají, ať radost věčnou mají!
Z Žalmu 139.
7. Jako: Bože, věrný Bože.
2. Prv než já pomyslím slovo na jazyk vzíti, prv než co začínám, již Ty to ráčíž míti v své povědomosti: ó divné umění! mnohem vyšší, než mně možné k vystižení.
6. Tys mne již v moci měl hned v matky mé životě, tams mne divně oděl:
Pane, Tys mne zkusil, oslavuji proto Tě, a děkuji,
Tebe tajno nic není; znáš všecka má hnutí i všecka má činění; rozumíš z daleka imému myšlení, všech mých cest povědom jsi bez omýlení.
žes mne tak divně sformoval, ano dřív než jsem byl, na mne pamatoval.
3. Kamžbych tedy, Pane, od Tvého Ducha zašel? Zdaž bych někde místo, kdežbych se ukryl, našel? Vstoupím- li na nebe, zdaliżž Ty tam nejsi? Stoupím- li do hrobu, i tam přítomen jsi.
5
4. Vzal- li bych k létání buď jitřní záře křídla, abych při nejdálším moři hledal
si bydla: i tamť by mne stihla pravice Tvá božská, neb Ty obkličuješ i místa zámořská.
5. Dím- li pak: aspoň tmy skryjí mne, co v soumraku; ani to nic není Tvému jasnému zraku: nebo noc jako den svítí Tvé jasnosti, i tma jako světlo, Tvé prozřetelnosti.
7. Tobě dobře známé byly mé všecky kosti, hned jak jsem učiněn byl tam v tajné skrytosti; dřív než sformováni jsou moji údové, znals již, jaký běh mít budou moji dnové.
8. Ó divné umění! ó předrahá myšlení! Jsouť mi nesčíslná, neb jsou bez obmezení. Tvorce můj! chci Tobě sloužit v pobožnosti, a všecko k Tvé chvále činit dle možnosti.
9. Vyzpytuj mne, Bože, a poznej má myšlení; zkus mne, chodím- li já dle Tvého zalíbení; bludnými cestami nedej mi choditi; rač mne ustavičně cestou svou voditi.

T
ho
6
O Bohu a jeho vlastnostech.
8. Jako: Bohu buď sláva na
nebi.
Samému Bohu sláva,
čest budiž za milost jeho, kteráž nám v Kristu dána
jest, již se nebojme zlého: Bůh hotov jest nás spasiti, nám vždycky dobře činiti. Velebmež jej s radostí!
2. Ovšem velebíme, ctíme Tebe, Otče, s radostí: nebo že panuješ, víme, s dobrotou a s moudrostí. Přenesmírnáť Tvá moc, Pane, co Ty kdy díš, vše se stane. Blaze nám, žes Ty náš Pán!
3. Ó Kriste, Synu jediný Boha Otce věčného, jenž uvalil na Tě viny všeho lidu hříšného! Ó Beránku Boží tichý, sejmiž i z nás naše hříchy! Smiluj se nade
všemi!
4. Ó Duchu svatý! mocí svou řiď a veď nás v každý čas k službě, k nížto smrtí trpkou Kristus Pán vykoupil nás. Na Tvou pomoc spoléháme, těš a spravuj nás, žádáme, abychom byli
šťastni!
9. Vlastní notou.
Tě, Bože, chválíme, Tě, Pane, slavíme. Tvéť jest, ó Otče! na věčnost království, moc i velebnost. Celý svět, jenž Tvé dílo jest, zvěstuje jména Tvého čest. Všickni nebeští houfové, všickni anjelští kůrové, Cherubíni, Serafíni zpívajíť hlasy krásnými: Svatý jest náš Pán Bůh! Svatý jest náš Pán Bůh! Svatý jest náš Pán Bůh! Hospodin zástupů!
2. Tvá sláva moc a velikost, jest nad všech nebes vysokost. Tě svatý sbor apoštolský i všechen počet prorocký, zástup věrných mučedníků velebí chválou velikou. I Církev křesťanská, pravá po vší zemi ctí, vyznává Tě Boha, Otce věčného, Syna Tvého jediného, spolu i Ducha svatého, Těšitele bohatého.
3. Tys, Jezu Kriste, Král slávy. Syn Otce věčný a pravý, chtěv být naším Spasitelem, nezhrdal's ctným Panny tělem, přijals na se člověčenství k našemu blahoslavenství. Tys svazky smrti rozvázal, cestu do nebes ukázal. Nyní sedíš na pravici Otce, rovnou s ním mající čest, moc, slávu i důstojnost, panství i milosti hojnost. Věříme, že Ty nás v hrobě nenecháš, ale nás k sobě pobéřeš, maje přijíti živé i mrtvé souditi.

O Bohu a jeho vlastnostech.
4. Pomoziž služebníkům svým, krví svou drahou koupeným, pomoz Tě následovati a v Tobě se radovati. Dejž nám v nebi účastenství s Svatými v blahoslavenství. Pomoz, Kriste, lidu Tvému, požehnej dědictví svému. Spravuj, ochraňuj nás vždycky a povyš na věky všecky, po této bídné časnosti přiveď k radostné věčnosti.
5. Po všecky dny Tě chválíme, Bože, jméno Tvé slavíme. Rač, Hospodine, v tento čas i vždycky ostříhati nás od poskvrn vší nepravosti, hříchů a nespravedlnosti. Smiluj se, ó Hospodine! smiluj se v každé hodině. Budiž Tvé milosrdenství k našemu blahoslavenství nad námi vždy v každé době, jakž naději máme v Tobě. Majíce k Tobě své zření, nebudeme zahanbeni.
10.
Totéž obecnou notou.
Tě Boha všickni chválíme, Tě Pána svého slavíme. Tě, všechněch věčného Otce, všecka země ctí široce.
2. Tobě anjelští houfové, všichni nebeští duchové,
7
Cherubíni, Serafíni, volají hlasy krásnými:
3. Svatý, svatý, svatý Pán Bůh, Hospodin všechněch zástupů! Plné jest slávy Tvé nebe, plná všecka země Tebe.
4. Tě svatý sbor apoštolský i všecken počet prorocký, zástup věrných mučedníků, velebí chválou velikou.
5. I církev obecná pravá po všem světě ctí, vyznává Tě Otce i Syna Tvého, spolu i Ducha svatého.
6. Tys, Jezu Kriste, Král slávy, Syn Otce věčný a pravý, chtěv být lidským Spasitelem, nezhrdals ctným Panny tělem.
7. Přijals na se člověčenství, k našemu blahoslavenství. Tys svazky smrti rozvázal, cestu do nebes ukázal.
8. Nyní sedíš na pravici Otce, rovnou s ním mající čest, moc, slávu i důstojnost, panství i milosti hojnost.
9. Věříme, že nás Ty v hrobě nenecháš, ale nás k sobě pobéřeš, maje přijíti, živé i mrtvé souditi.
10. Ó pomoz služebníkům svým, krví Tvou drahou

8
O Bohu a jeho vlastnostech.
koupeným, pomoz Tě ná- houcího, nebe, země řídísledovati a v Tobě se radovati!
11. Dejž nám v nebi účastenství s Svatými v blahoslavenství. Pomoz, Kriste, lidu Tvému, požehnej dědictví svému.
12. Spravuj, ochraňuj nás vždycky a povyš na věky všecky, po této bídné časnosti přiveď k radostné věčnosti.
13. Po všecky dny Tě chválíme, Bože, jmeno Tvé slavíme. Rač, Hospodine, v tento čas i vždycky ostříhati nás.
14. Od poskvrn vší nepravosti, hříchů a nespravedlnosti. Smiluj se, ó Hospodine, nad námi v každé hodině.
16. Majíce k Tobě své zření nebudemeť zahanbeni.
Ty budeš od nás vždy chválen nyní i na věky. Amen!
cího.
2. Věříme i v Syna jeho, Ježíše Pána našeho, Duchem svatým počatého.
3. Z čisté Panny se narodil, pod Pilátem smrt podstoupil, s kříže sňat v hrob položen byl.
4. Když pak již do pekla sstoupil, třetí den vstav, smrt obloupil, potom na ne. besa vstoupil.
11. Známou notou.
Věříme v Boha jednoho, Otce všech všemo5. Na pravici Boží sedí, všudy všecky věci vidí, důstojně svou Církev řídí.
6. Odtud zase má přijíti živé i mrtvé souditi, a věřící k sobě vzíti.
15. Budiž Tvé milosrdenství k našemu blahoslavenství nad námi vždy v každé
době, jakž naději máme 12. Jako: Ját srdcem i ústy
v Tobě.
zpívám.
7. V Ducha svatého věříme, Církev svatou vyznáváme, Svatých obcování máme.
8. Také hříchů odpuštění věříme, těla vzkříšení a v nebi věčné spasení.
Zpívejte písně veselé Bohu jedinému! Všeho světa dílo celé přináleží jemu.
2. Veliké jest jeho jméno! Co on dí, stává se; a když chce, to což stvořeno, v nic obrací zase.
3. Odín jest rouchem světlosti, nesmírně bohatý,

O Bohu a jeho vlastnostech.
přeblažený od věčnosti a na věčnost svatý.
4. Všecka, kteráž jsou a byla na nebi, na zemi, vidí přemnohá svá díla, ten Pán nade všemi.
5. Veselte se z takového
Boha, jenž láska jest! Divní jsou skutkové jeho; budiž mu vzdána čest!
6. Pravda jest s spravedlností základ trůnu jeho. Na člověka s bedlivostí pomni
smrtelného.
7. On nás zná, jsa všudy při nás, kam se koli hneme; my se nikdež a v žádný čas před ním neskryjeme.
8. Všecko vidí, i vzdychání naše všudy slyší; naše duše před zlým chrání k pomoci pospíší.
9. Odvážilť mi On darů svých, v knihu svou mne vepsal, i počet odměřil dnů
II. O Stvoření
13. Jako: Procitte, hlas k nám
svůj množí.
Boha našeho na nebi
andělští kůrové velebí: Ho9
mých, dříve než jsem povstal.
10. Všecko připisuji jemu nic svého nemaje, a Pánu děkuji svému, milost jeho znaje.
11. I kdož, Pane, pochopiti můž Tvých divů slávu? Čemuž rozkážeš, to býti hned musí v svém stavu.
12. Tvou malý prach i bylina moudrost ukazuje, vítr, Tvou zvěstuje. voda, louka, hlína, chválu
13. Vychvaluje Tě krajina, již štědře svlažuješ, lidem obilí i vína hojnost vyvozuješ.
14. Když v zapomenutí není i vrabčátko malé; proč bych já neměl těšení v Tvé milosti stale?
15. Já chráněn jsa Tvou milostí, zlého se nebojím, pln naděje i před zlostí nepřátel obstojím.
a Opatrování.
spodin Bůh veliký jest a vší cti i chvály hodný! Lide jsi prach, vzdávej mu vždy Boží, chval jej den po dni; ač
čest. Mdlé lkání srdečné

SHI
O Stvoření a Opatrování.
10
jest mu vždycky vděčné, 14. Jako: Chvaliž Pána již nyní
duše má.
Chvaltež Boha! Ont lidí mdlých, ponížených, nezamítá chval skroušených.
2. Jaks velký v všemohoucnosti, ó Nejvyšší! tak i v milosti, jenž jest všechněch nebes vyšší. Tys nikdy v slovu nechybil: to cožs Ty kdy lidem zaslíbil, jest nadevše v světě jistší. Tys před věky věrný neproměnitelný. Chvaltež Boha! neb nezhyne ni jediné z slov jeho, bud svět pomine.
3. On stvořil nebe k své slávě, i jeho nesčíslná právě vojska, slunce, měsíc, hvězdy. On stvořil i krásnou zemi s věcmi, kteréž na ní jsou, všemi, což vše mocně zdržuje vždy. Hned, jakž jen vyřkl slovo, vše bylo hotovo. Chvaltež Boha! Slovem jeho jest z ničeho všecko stvořeno od něho.
4. Z bohatství Tvého plnosti, darů Tvých, ó Pane! v hojnosti z milosti Tvé přijímáme: Ty na nás nezapomínáš, všecky lidi po vší zemi znáš, tobě nic není neznámé; ty každému dáváš díl, jakž sám uznáváš. Chvaltež Boha. Bože: i mne stvořiv divně chráníš otcovsky, upřímně.
Bohu zpívám, jehož moc
a síla převeliká koná díla, ont jest Pán celého světa toho velikého, Hospodint jest jméno jeho.
2. Slovem jeho jest všecko stvořeno, a z ničeho učiněno; a když by on v svůj čas vydal svého rozkazu hlas, všecko se v nic obrátí
zas.
3. On přiodín jest světlem přejasným, panuje s řádem překrásným. Trůn jeho jasnosti založen jest od věčnosti na pravdě a spravedlnosti.
4. Ten Pán všeho, věkem nepočatý, nekonečně jest bohatý, má blahoslavenství na věčnost nesmírné množství! Kdož jest rovný jeho Božství?
5. V celém světě co jest a co bylo, všeckoť jest to jeho dílo, což on všecko vidí, moudře opatruje, řídí nebe, země, moře, lidi.
6. Duší i těl našich před zlým chrání, dává nám pokrm i spaní; všecko opatruje, srdce všech lidí zpytuje, všecky jich skutky spatřuje.

O Stvoření a Opatrování.
7. On jest při nás, kam se koli hneme, spíme, sedíme neb jdeme; všudy ochraní, zná i nejtajnější lkání i srdcí našich vzdynás
chání.
8. Ví, jak často v dobrém se cvičíme, ví, že se chyb dopouštíme, a všecko tak řídí, jak většímu počtu lidí k pomoci za dobré vidí.
10. Nechť mám v světě jakékoli zboží, to není mé, ale Boží, ont dárce všeho jest. Ó Pane, jména Tvého čest a chválu chci v ústech vždy nést.
11. Žádný pouhý člověk není v stavu vystihnout divů Tvých slávu: Tys řekl, a stalo se, rozkázals, postavilo se tak, jakž Tobě líbilo se.
11
9. Odvážilť mi on míru
darů svých, i počet života 15. Jako: Jakt pěkně svítí
dennice.
dnů mých ráčil vykázati, a v knihu svou to vepsati dříve než jsem měl povstati.
12. I nejmenší květ v své spanilosti jest zrcadlo Tvé moudrosti. I malí práškové louky, role, pahrbkové jsou Tvoji chvalozpěvové.
13. Zemi naši Ty dešti svlažuješ, hojně ji obohacuješ, dáváš z Tvé štědrosti vína, obilí v hojnosti, nám k radosti a živnosti.
14. Bez Tvé vůle nic zlého, ó Pane! vrabečkovi se nestane: protož chci doufati a tím se potěšovati, že mne chceš opatrovati.
15. Když jen Boha já za ochrance mám, na nebe, na zem nic nedbám; On mne retovati bude i opatrovati, před vším zlým ochraňovati.
Bože, jehož moc a síla
mnohá učinila díla, a celý svět zdržuje: já Tvou dobrotu spatřuji, když to množství považuji, mysl má se pozdvihuje k Otci, Tvůrci; ach, když svatě, patřím na Tě, Slitovníka vidím pro
sebe hříšníka.
2. Když patřím na Tvá nebesa, tu můj zrak se vzhůru nesa, Tvou dobrotu spatřuje: krásný běh těch světel nebe, jež jsou stvořena od Tebe, mé mysli povzbuzuje k chvále, stále bych Tě vzýval, vděčně zpíval Tobě na čest: Otče, Tvá moc veliká jest!
3. V nečasích, v bouřkách, v povětří, kteréž rozkazů Tvých šetří, Tvou dobrotu spatřuji: oheň i s vo

UTIC
2009
12
O Stvoření a Opatrování.
dou všelikou zvěstuje lásku velikou, čehož rád pozoruji, a chci vzdáti chválu Tobě v každé době; ach, Tvá síla mnohá učinila díla!
4. Na Tvé zemi, jež nám chleba dává i všeho, jakž třeba k zachování života, na lesích, lukách a rolích, na pahrbcích i údolích stkví se mi Tvá dobrota! vidím, cítím, okušuji, že zvěstují věci všecky Tvou dobrotu všudy vždycky.
5. Ó táhniž mne od časnosti k sobě, Pane vší jasnosti! skrz Tvou lásku velikou: dejž ve všem na Tě patřiti, za vše dobré Tě slaviti s nábožností všelikou; Otče, Tvůrce! dej ať ve všem Tobě živ jsem, at se Tobě dobře líbím v každé době.
16. z žalmu 104, notou žalmu 91.
Z
Ej duše má, z své hojnosti dobrořeč Hospodinu, vzdávej jeho důstojnosti chválu v každou hodinu: Ó Bože můj! jak jsi krásný, velebný a veliký! Světlo jest Tvůj oděv jasný; chvaliž Tě duch všeliký!
2. Tys ráčil nad námi nebe předivně roztáhnouti,
divné paláce pro sebe nad vodami sklenouti; hustých oblaků užíváš místo vozů důstojně, na nichž vody rozvážíváš tvorům k potřebě hojné.
3. K tomu užíváš povětří a posly sobě činíš, kteříž rozkazů Tvých šetří, jakž sobě kdy učiníš: prudcí větrové, hromové, oheň plápolající jsou Tvoji rychlí poslové a věrní služebníci.
4. Tys založil zemi divně, co na sloupích přepevných, aby vždycky stály pevně v
základech položených! ježto z počátku propastí hroznou byla přistřína, přenáramnou hlubokostí vod mnohých přiodína.
5. Však k hřímání hlasu Tvého vody pryč pospíšily v místo shromáždění svého, tak zemi osušily: tuť hory na svých výsostech krásně se ukázaly, údolí pak v svých nízkostech místo od Tebe
vzaly.
6. Meze's jim dal k pře bývání, by nepřestupovaly jich, a země k přikrývání se nenavracovaly; však na vrších pramenové prýští se vždy vodami, by v údo. lích potokové tekli mezi horami.
7. Aby nápoj všelikému

O Stvoření a Opatrování.
živočišstvu dávali, a z nich řeky k velikému užitku povstávaly, při nichž i ptactvo svým časem hnízdí se s veselostí, prozpěvujíc libým hlasem z stromových ratolestí.
8. Nad to Ty, Pane, skropuješ zemi vláhou s výsosti, ovocem ji naplňuješ činů Tvých do sytosti; tuť roste tráva dobytku, bylin rozličné plémě, lidem k potřebě, k užitku vyvodíš
i chléb z země.
9. I víno odtud vyvodíš srdci k obveselení, rozličné pokrmy plodíš životu k posilnění; ano k zdržování jeho od Tebe vzrůst dříví má, když vláhu z deště libého včasně v sebe přijímá.
10. Na dříví ptáci všelicí hnízda si dělají, i ti stromové velicí příbytek jim dávají, v němž mladé své vysedají; na horách též vysokých, v skalách útočiště mají mnohé z zvěřin divokých.
11. Tys, Pane, měsíc učinil časům k rozdělování, i krásné jsi slunce stvořil světu k osvěcování; zvířata v noční temnosti pokrmu si hledají, ale při denní
13
světlosti v skrýších se ukládají.
12. Tehdáž člověk s bezpečností ku práci své vychází a koná své povinnosti, až zase den odchází. Ó jak převeliké množství jest skutků Tvé moudrosti! Plná jest země bohatství a Tvé, Pane, štědrosti.
13. I v moři živočichové jsou malí i velicí, velrybové i hmyzové nesčíslní a všelicí; tut i bárky přecházejí na vodách se nesouce, mnohé věci přenášejí, lidem k užitku. jsouce.
14. Všecka, Pane, Tvá stvoření na Tě očekávají, majíc k Tvé štědrosti zření, od Tebe dostávají pokrmu časem v hojnosti, když jim dáváš, sbírají a jedíc dle líbeznosti nasyceni bývají.
15. Když před nimi tvář svou skrýváš, hned se děsí a rmoutí, když jim dýchání odjímáš, tuť musejí hynouti; když vysíláš Ducha svého, zas tvoříš nové plémě, a tak času všelikého obnovuješ tvář země.
16. Ej Hospodinova sláva na věky má trvati, já vždycky, pokudž mne stává, chci jej oslavovati, dokudž jsem živ, Bohu svému, budu

OUTCO
BIG
1987
14
O Stvoření a Opatrování.
z srdce zpívati, a jeho jménu svatému čest a slávu vzdávati.
17. Ó hříšníci! vy v bezbožných skutcích se nekochejte; ale z těch skutků předivných Hospodina poznejte, oslavujte jej pobožně s ctnostmi v každou hodinu! Ej ty duše má, všemožně dobrořeč Hospodinu!
17.
Jako: Bohu buď sláva na nebi.
Když, ó Stvořiteli! moc
Tvou, divy cest Tvé moudrosti a lásku všechněm příznivou rozjímám v pobožnosti: nevím, podjat podivením, jakým Tě ctít velebím, Pane, Bože, Otče můj!
4. Tě slaví jasno i bouřka i drobný písek v moři i chatrný červ, jako řka: » Čest tomu, jenž vše tvoří!< Strom volá v své nádhernosti i osení v své hojnosti: >> Vzdejte čest Tvorci všeho!<<
3. Kdo větru ukládá cíle? Kdo dešť z oblaků dává? Kdo zem nastrojuje mile, že nám ona podává potrav k potřebě v hojnosti? Bože slávy a mocnosti! Tvá nesmírná dobrota.
5. Člověk dle těla Tvou rukou předivně připravený, člověk dle ducha rozumnou bytností učiněný; člověk stvoření chlouba, čest, sám sobě všední důkaz jest Tvé dobroty a moci.
7. Ó duchu můj! chval ho věčně; Bůh, Otec náš, bud slaven! Chvalmež jméno jeho vděčně a všecken svět rciž:» Amen!<< a vzdej čest Bohu pravému, doufej v něho, služ rád jemu! A kdož by mu nesloužil?
2. Mé oči všudy spatřují
Notou
91.
Aneb:
divných Tvých skutků množ- 18. Což máj Bâh chce, to se vždy
staň.
ství. Nebesa mi ukazují divnou moc Tvého Božství. Kdo slunce jasné způsobil? Kdo je tak slavně ozdobil? Kdo jest Pán všech vojsk nebes?
Má duše, Pána svého chval, vzdej jemu děkování, péči svou všecku naň uval, v něm slož celé doufání; ont má dost cest, plný svět jest divné jeho moudrosti: jakž on ráčí, tak vše kráčí k vůli jeho mocnosti.
2. O čemž Tobě, Bože, nyní můj jazyk chce zpívati, Tvá přemnohá dobro

O Stvoření a Opatrování.
diní s vděčností vyznávati: neb's mi toho činil mnoho, což důvodem Tvé lásky bylo při mně, což upřímně hlásat chci z každé částky.
3. Tys v radě své od věčnosti, prv než jsi svět založil, mně Syna svého z milosti k spasení dát uložil; mé pak jméno by změněno nebylo, Otče svatý, v knihy živých zvolených svých ráčils mile vepsati.
4. Potom's pro mne z zalíbení svět překrásný postavě, zemi k časnému bydlení a nebe k věčné slávě sličně stvořil, a v nich složil hojnost drahých rozkoší, aby jimi mé s jinými pásl
tělo i duši.
5. Však štědrého opatření, že zle užiju, věda, pro má mnohá přestoupení, by mi nebylo běda, ráčils svého přemilého Syna na vydati, a pro něho mne hříšného otcovsky milovati.
smrt
6. Když pak čas, kterýžs uložil k mému na svět vyjítí, přišel, Tys mne divně složil, a ráčils mocně slíti, údy těla plně zcela sformovav, mně věrnými hned rodiči k jejich péči opatřils přemilými.
7. Z matky pak života
15
mocí Tvou byv vyveden věčnou, k světlu po té smutné noci vynikna změnou vděčnou, hned v té době zase Tobě do klína Tvé milosti jsem uvržen, kdež jest stvrzen křtem úsudek věčnosti.
8. Jehožs mi též potom v brzce ráčil i výpis dáti, víru v Krista pravou v srdce když jsi ráčil vsáti, a vnitř sobě mne ozdobě utvrdil u vůli ctné, bych Tvým býti, Tebe ctíti toužil na časy věčné.
9. Ačkoli já často klesám, jsa prach, popel a hlína; však Ty pozdvihuješ mne sám, co Otec mdlého syna, hříchy snímáš, špínu smýváš krví Syna mileho, cožs mi svědčil i spečetil často Svátostí jeho.
10. Jsem tedy, Bože, Tvůj vlastní, kdo mne můž odsouditi? Oddán jsa Tobě jsem šťastný, kdo mne můž zarmoutiti? Krom jen ty sám, abys byl znám v řádu své spravedlnosti, někdy smutíš, tělo nutíš k zákona poslušnosti.
11. Neb ač na mne časem také nepřátely dopouštíš, též i strasti všelijaké; však v ničemž neopouštíš: jižť jsem toho zkusil mnoho beze

16
O Stvoření a Opatrování.
vší omylnosti, že Tvá správa 19. Jako: Jakť pěkně svítí
dennice.
vytrestává nás sobě k své libosti.
12. Tvář umí ruka švihati, když toho potřebu znáš, též umí i objímati, neb srdce otcovské máš; protož sobě, k vůli Tobě, státi jsem já umínil, myslí mírnou, stálou, věrnou; dejž, bych se neuchýlil.
13. Však když jsem v úzkostech býval, nevěda se kam díti, jen Tebe srdcem jsem vzýval, hneds mi pomocník býti ráčil cele: protož směle, Otče můj, v tebe doufám, mne sobě měj, děj se co děj, jáť v naději nezoufám.
14. Ty mne vždy po cestách svých veď, můj Bože s vysokosti, mé činy duchem svým sám řeď, i mé všecky vnitřnosti: dle své rady proveď všady sluhu vyvoleného, až do nebe, kdež by Tebe ctil věčně Boha svého.
15. Má duše, Pána svého chval, vzdávej mu děkování. péči všecku naň již uval, v něm slož celé doufání: coť při Tobě začal sobě k slávě své velebnosti, on vyvede, Tě přivede k světlu věčné jasnosti.
Nejvyššího správce světa oslavujmež po
vše léta
s slušnou srdce vděčností za ta mnohá dobrodiní, kteráž nám nehodným činí jen zpouhé své štědrosti: slavný, slavný jest Bůh, Pán zástupů na výsosti; sláva bud jeho milosti!
2. On nám dal rozumnou duši, bychom jej mohli, jak sluší, ctíti a poznávati; On nám dítkám svým na zemi dal tu moc, nad věcmi všemi rozumně panovati: mocný, mocný, mocný jest Bůh, Pán zástupů na výsosti; sláva buď jeho milosti!
3. On vše, což stvořil, zdržuje, řídí, moudře opatruje, zvlášť nás nehodné lidi; on dává na spravedlivé dešť i na nespravedlivé, jakž kdy za dobré vidí: dobrý, dobrý, dobry jest Bůh, Pán zástupů na výsosti atd.
4. On nás ráčil vychovati v křesťanství, kdež nám poznati dává cestu spasení; tu slovo jeho přesvaté zvěstuje se nám bohatě k našemu osvícení: štědrý, štědrý, štědrý jest Bůh, Pán zástupů atd.

O Stvoření a Opatrování.
5. K tomu ještě i to činí přenesmírné dobrodiní, že chrámy, školy dává, v nichž ducha svého pomocí rozum, vůli, duše moci, paměť lidskou vzdělává: pravý, pravý, pravý jest Bůh, atd.
6. Protož budmež vděčni k svému dobrodinci nebeskému, srdečně mu děkujme; zpívejmež všickni vesele, divné jeho skutky směle všem všudy vypravujme: moudrý, moudrý, moudrý jest Bůh atd.
7. Ale ne ústy samými, než
všemi skutky našimi vděčnosti dokazujme; varujme se všeho zlého, duši i tělu škodného, a v dobrém stále stůjme: svatý, svatý, svatý jest Bůh, Pán zástupů na výsosti; sláva buď jeho milosti!
20. Jako: Ját srdcem i ústy
zpívám.
Ó křesťané!
Chválu vzdejte Hospodinu i česť; že On všeho světa, znejte, mocný panovník jest.
2. On zdržuje svou mocností nebe, zemi, moře, divné věci SVOU moudrostí i nyní v nich tvoře.
17
3. On od mladosti naší nás ostříhá svou mocí; On sám nám může v každý čas i rád chce spomoci.
4. Z jehoť my vždycky plnosti v hojnosti béřeme duši i tělu k živnosti, jakž potřebujeme.
5. On mnohými obdaruje radostmi vždycky nás, i když nouzí nás zkušuje, polehčuje ji zas.
6. On, jako Otec milosti, snáší nás mdlé syny, kárá nás, však vždy v mírnosti, rád odpouští viny.
7. On svědomí probuzuje, volá ku pokání, mocí svou nás posiluje v svatém obcování.
8. On jest nám v svých slibech věrný; kdož zde doufá v něho, ten, opustě věk mizerný, přejde do šťastného. ultond
9. Ókřesťané! děkujte mu z té k nám náklonnosti; někdy lepší chválu jemu vzdáte u věčnosti.
21. Touž notou.
Toběť, Pane, přísluší česť, jižť vzdávám upřímně;
2

ELEC
18
O Stvoření a Opatrování.
Tys řídil osudy mých cest, a byl's vždycky při mně.
2. Když se blížilo soužení, slyšel's mé vzdychání, a hotov jsa k spomožení, přispěl's k retování.
volal, Ty, Bože můj, s svou pomocí laskavě's se ozval.
3. Když jsem v bolestech,
v nemoci Pane pomoz!< 22. Jako: Chvalič Pána již
nyní, duše má.
4. Když mne kormoutil nepřítel skrz nenávisť a zlosť, Tys ku pomoci mi přišel, dal's mi trpělivosť.
5. Když jsem pravou cestu ztratil a v něčem provinil, zas pak se k Tobě navrátil, Tys milost učinil.
6. Pane, za ta utrpení, kterýmiž cvičíš mne, i za všecka utěšení děkujit upřímně.
7. Za dary přirozenosti mně k živnosti dané, děkujiť dle mé možnosti, dobrotivý Pane! odonle
8. Děkujiť za Syna Tvého, kterýž smrt podstoupil pro mne člověka hříšného, aby mne vykoupil.
9. Ó jak velice miluje Bůh lidské pohodlí! Nechť jej každý vychvaluje, vroucně se mu modlí!
krátkém zkušování zvýší nás k radosti.
10. On přispívá k retování při každé žalosti! a po
11. Duše má, za dobrodiní děkuj Bohu vděčně! Cti jej s poslušností nyní, a vzývej i věčně!
I proč
proč se tak ó srdce mé, rmoutíš? Proč se tak tesklivě troudíš jen pro časné zboží? Doufej v svého Stvořitele a všech tvorů Řiditele.
2. Kterýž nechce opustiti Tebe, víť dobře o Tvé po třebě; celým světem vládne Pán Bůh a Otec Tvůj mily, i spomůžeť v každou chvili.
3. O když, Bože, i mým Otcem jsi Ty, vím, že ráčíš otevříti srdce své otcovské neb bez Tebe spomożem nemám já bídné stvoření.
chi hash
4. O Bože! po dnes bo hatý's dosti, jakž jsi byl kdy od věčnosti; v Tě srdce me doufá; obohať mne na me duši, přestanu na všem jaki sluší.
5. Všecko časné rád chc opustiti, když jen věčně mohu míti, kteréž mi Pán Ježíš zasloužil svou hořkou

O Stvoření a Opatrování.
smrtí; toho rač mi, Bože, příti!
6. Nechť svět hledá rozkoše, cti, jmění, tot se v své marnosti mění, a nedlouho trvá; pravé radosti v tom není, to nepomáhá k spasení.
7. Děkujiť, ó Jezu, Synu Boží! žes mi poznat věčné
23.
Jako: Přišloť k nám padlým spasení.
III. O člověku, jeho hodnosti a porušení.
Bože, dejž ať právě vidím člověka hodnost a čest, a za to vždycky se stydím, co mi ku potupě jest; at mi z mysli žádným časem nevyjde, co mohu a jsem skrz Tvou moudrou dobrotu.
2. Tys nejen tělo mé stvořil, než s životem i duši, kterouž's rozumem obdařil, aby mohla, jakž sluší, víc než co smysly vzbuzuje, bolest neb rozkoš splozuje, pochopit a rozvážit. un
3. Tuto přednost přede všemi tvory viditelnými, kte19
zboží dal ze Slova svého, dejž mi stálé setrvání v té víře až do skonání.
8. Vzdávámť chválu i díků činění, za Tvé skutky i mínění, Pane a Bože můj! dejž mi s sebou účastenství v svém věčném blahoslavenství.
réž chováš na své zemi, ó Bože můj! dal jsi mi; oniť rozumu nemají, oni rozdílu neznají, co dobré a co zlé jest.
4. Tys mne k tovaryšstvu stvořil a k přátelstva radosti; čitelnost v srdce's mi vložil mých bližních případností; učinils mne též spůsobným, abych se Tebou Otcem mým těšil, Tebe miloval.
5. Nejen k tomuto časnému životu's mne postavil, než i k jinému jasnému, abych Tě věčně slavil: ač se tělo v prach obrátí, však se mi v hrobě neztratí, neb je Ty mocně vzkřísíš.
2*

OUTC
20
O člověku, jeho hodnosti a porušení.
6. Syn Tvůj, přišed na zem s nebe, člověkem učiněn jest, nám k spasení jsa od Tebe poslán, ó jaká to čest, kterouž jsme skrz něj poctěni! od něhoť jsme poučeni vážit si své hodnosti.
7. Já pak bych ji měl ohavit, a hovadně živ býti? Žádostem těla oddán být, před Tebou nechoditi? Odstup vždy ta mysl ode mne! Ó můj Bože, ostříhejž mne, abych se tak nehyzdil! eonbod odst
8. Dejž, ať na svědomí své dám pozor s vší bedlivostí, moudrosti a ctnosti hledám s příslušnou horlivostí; dejž mi být v milování svém, ať té přednosti hoden jsem, kteréž jsi mi propůjčil.
24. z žalmu 8. Známou notou.
Hospodine, náš Pane
nejmilejší, jména Tvého sláva jest nejdivnější; aj, jak zemi všecku naplňuje, ano i nebesa převyšuje.
2. Při všemť se Tvá důstojná moc seznává, až se i v ústa nemluvňat dostává, takže všickni, jenž Tě zapírají, i tu zpoury své potupu mají.
3. Já když patřím na Tvá nesčíslná díla, v nichž se nám káže Tvá moudrost a síla, nebesa, měsíc, hvězdy i slunce, běh konající v řádu svém prudce.
4. S podivením vyznávám to svou řečí:, Co jest člověk, že oň, Pane, máš péči? Zdaž jest hoden takové vážnosti, že jej daříš
tak mnohou milostí?
5. Nebo málo andělů Tvých menšího, ó předoslávou a ctí jsi jej korubrý Pane! učinil jsi ho, noval, požehnáním štědře obdaroval.
6. Díla rukou rukou Tvých mnohá jsi mu podal, byť je, jakž se mu dobře zdá, spravoval, všecko jsi nohám jeho podmanil, aby ho každý tvor poslušen byl.
7. Stáda mnohá všech
pitomých hovádek, též v horách mnohých divokých zvířátek, buď což se v lesích pase kdekoli, neb na širokém zeleném poli.
8. I to ptactvo v povětří létající, svým časem v hájích sladce zpívající, též ryby v mořské hrozné propasti, vše's člověku ráčil v moc uvésti.<
9. Hospodine, náš Pane nejmilejší, sláva Tvá Bož

O člověku, jeho hodnosti a porušení.
ská jest nejdůstojnější na když mne obviňuje, což mi té širokosti světa všeho, ik strachu bývá; tu mám není nad Tvé jméno slav- v nenávisti to zlé, kteréž nějšího. činím, ale však dobrého, kteréž chci, nečiním.
25. Jako: Bože, věrný Bože.
6. Pokrytství na jiném člověku nemiluji, však samému sobě často v něm
Kdo jsem z přirození? povoluji. Před jinými lidmi
Když srdce své zpytuji, ó jak mnohou zkázu a ohavnost spatřuji! Srdce své hluboké skrývá porušení a nechce vystáti přísného zkoušení.
falešně se stavím, ač dobře, že nejsem tím, čím se dělám, vím.
2. Počátek moudrosti jest své bláznovství znáti; ale srdce mé se nechce k tomu přiznati, sebemilování plné jsouc a pýchy, před hanbou utíká, ale ne před hříchy.
3. Mám já sic svědomí v sobě ještě mluvící, i známost v rozumu k povinnostem nutící; nemohuť očí svých docela zavříti, když
se mi často v nich blesk ctnosti zasvítí.
21
4. Ale to světlo mdlé ctnost mi ukazující, není od rozumu k srdci pronikající; darmo rozum učí, darmo k ctnosti nutí, srdce často spurné nemá k tomu chuti.
5. Soudce v mých vnitřnostech často se mi ozývá,
7. Ač vím, že zemského bohatství účastenství nedává pravého duši blahoslavenství; však vždy po něm dychtím, nevěře, že statků mnoho kde jest, tu též mnoho marných zmatků.
8. Vím, že s rozvážením činit, bývá k radosti; já však často činím dle tělesných žádostí. Falešným bleskem já často mámen bývám, od vášní a chyb svých v štěstí přítrž mívám.
9. Štěstí užívati neumím přítomného, i bez rozvážení hledám často jiného. V štěstí chodím pyšně, v neštěstí zoufale, a tak si nepokoj činím neustále. In
10. Můj bližní má to právo k mnohým z mých povinností, které však já často poskvrňuji nectností. Jestli on v čem klesá, já

UTC
1981
22
O člověku, jeho hodnosti a porušení.
to hned zle soudím, na sebe nepatře, často v tom i bloudím.
11. Já ne z lásky k Bohu sloužím svému bližnímu; ale z lásky k sobě, k vůli zisku vlastnímu. Odkudž pochází klam, faleš, pýcha, závist, nemilosrdenství, ukrutnost, nenávist.
12. Já mám Boha ctíti; než když to považuji, ó jakou nedbalost v tom při sobě spatřuji! Díla v při rození o Bohu mi káží, však si hlasu jejich má mysl neváží.
13. Sic, když na ně patřím, ovšem zavírám z toho,
že Bůh moudrý, dobrý jest, a že může mnoho; ale to toliko rozum ve mně soudí, srdce v nenávisti zůstává a bloudí.
14, Přemnoho dobrého mi Bůh, Otec můj, činí; já však těchto jeho přemnohých dobrodiní často zle
užívám s mnohou nevděčností, lásky k Bohu nemám, ani pravých ctností.
15. Rozum mi často dí, že milost Nejvyššího nejlepší útěcha jest života zdejšího; ó ale jak těžce tím srdce mé hřeší, když se
lidskou přízní víc než božskou těší!
16. Ó Bože! já často toto veliké štěstí, v Tvé milosti státi, dávám za hrst neřesti, za světské rozkoše, jenž mne trápí dosti, za čest, chválu lidskou, i jiné
marnosti.
17. Bůh jest Pánem světa, já v něho mám doufati, od něho pomoci vždycky očekávati; ach ale mé srdce někdy téměř zoufá, někdy pak, když doufá, jen v mou
sílu doufá.
18. Tot jest srdce lidské, to jeho porušení. I odkudž pak pošlo takovéto spuštění? Bůh ne, ale člověk
jest toho příčinou, když
svou čest a hodnost ztratil vlastní vinou.
19. Než jakož jsme my mdlí, nezpůsobní, zkažení, tak nám Bůh způsobil pomoc a rozvlažení; svým přesvatým slovem On nás obnovuje, rozum osvěcuje, srdce očisťuje.
20. Této moci Boží chceš- li odporovati, člověče, kteráž tě vždy chce napravovati? Ó chceš- li dojíti štěstí největšího, dej se osvítiti, poznej Nejvyššího!

O člověku, jeho hodnosti a porušení.
26. Známou notou.
tvá léta pominou jako rosa v létě, útěchy tvé zhynou: poznej, člověče, svou vinu! 8. Abys mohl Božského
Pamatuj, člověče, proč dojít smilování a zaslouženého ujíti trestání, dej se rychle na pokání.
tě Pán Bůh stvořil, a nad stvoření vše na zemi povýšil: proto, abys jemu sloužil.
2. Bůh tvůj učinil tě k podobenství svému, přijal tě za dítě; tys však Otci svému nechtěl sloužiti věrnému.
4. A ač's se tak mrzce zpronevěřil jemu, ont však z lásky předce k spomožení tvému Synu dal umříti svému.
23
10. Hledej se sprostiti svědomí hříšného, přestaň 3. On tě byl do ráje po svého, drž se života svazle činiti, odpros Boha stavil krásného, v němž jsi, rozum maje, měl ctít Tvorce svého; ale tys se spustil jeho.
tého.
5. Ty však vždy svobodně čím dál tím více hřešíš, rozkošmi podvodně bídnou duši těšíš, zlého života nelepšíš.
6. Pravdě jsi odporný, pneš se nad jiného, s bližním jsi nesvorný, jsa milovník zlého, pýcháš, nemaje nic svého.
7. Krátký věk na světě,
9. Pokoř se v tichosti, modli se Bohu svému, a žádej milosti sobě nehodnému, Kristu důvěř se samému.
* 11. Otče milostivý, pro smrt Syna svého, slyš hlas můj truchlivý, a mne nehodného přijmi na milost pro něho.
12. Útočiště sobě nekladu jiného, jediné jen v Tobě, věře v Tě samého: protož potěš mne smutného!
13. Duši svou oddávám
jen Tobě samému, na milost se dávám Tobě Bohu mému: buďd milostiv mně hříšnému!
14. Po smrti s svatými dej nám účastenství, s svými volenými v Tvém blahoslavenství: učiň to z milosrdenství!

ASUTCU
AUD
198
24
O člověku, jeho hodnosti a porušení.
27. Jako: Ježíše se nespustím.
Pamatuj, ó člověče!
cos byl, co jsi a co budeš, kdyžť hodina vyteče, a když z toho světa půjdeš: prach jsi, v prach se obrátíš, co zde máš, všecko ztratíš.
2. Máš- li sílu, nepni se, nebo tě Bůh snadně shodí; máš- li statky, nechlub se, neb s štěstím neštěstí chodí; pro moudrost nebuď pyšný, neboť jsi člověk hříšný.
Pomni, že krátký tvůj věk, a že musíš z světa jíti: neb, nejsa Bůh, než člověk, musíš smrti poddán býti; tvé tělo v zem schovají, červům za pokrm dají.
4. Ach, nejlépe učiníš, když se oddáš na pokání, svůj zlý život proměníš, pobožný jsa do skonání: kdo zde pobožně živ jest, ten i po smrti živ jest.
* 5. Nejmilejší Ježíši, pomoz mi pobožným býti, a rač mou milou duši při smrti k sobě přijíti, at Tebe v slávě věčné mohu ctít nekonečně.
28. Jako: Kam se utéci mám.
Ty nečiníš zlého, Bože, Tys dobrého člověka byl
sformoval, světlem, mocí daroval, by před Tebou v svatosti chodil a v spravedlnosti.
2. Kamž pak se poděla ta nevinnost celá? Ach, Bože! mezi všemi lidmi na této zemi nemůž být ani jeden od hříchů čist nalezen.
3. Tuť rozdílu není; Tvé jasné vzezření hledí na všecky lidi, a všecky hříšné vidí: tuť před Tebou nevinný není ani jediný.
4. Smyslové zkažení, moudrosti již není, kterážby nás řídila a jen k tomu vodila, co jest dle Tvé libosti, abychom to s chtivostí
5. Vždy rádi volili a skutkem činili. Ach srdce naše
hřeší, že se rozkoší těší víc tělesnou a zemskou, nežli vyšší nebeskou.
6. I bolesti těla pohnou jím docela, více než ona větší utrpení a těžší, jež si sami k věčnosti strojíme bezbožností.
7. Zlá náklonn ost srdce
žene nás vždy prudce od Tvého milování k hříchů následování; my sčísti nemůžeme, jak často chybujeme.
8. Ó Pane, osvěť nás! at s studem každý čas své

O člověku, jeho hodnosti a porušení.
nedokonalosti vyznáváme chom skrze Krista hříchů s vroucností, hříchů se varujíce, a cest svých polepšíce.
zbyli doćista.
9. Tak i v tom zkažení jsme již dost blažení, když nás Ty uzdravuješ, novou silou daruješ, aby29.
IV. O Vykupiteli a Vykoupení.
y oslon 11
. Známou notou.
Jakt pěkně svítí dennice, blesk vzchází jasný velice! blaze těm, jenž ho chtějí! On noc zahání příjemně, osvěcuje duše temné, jenž po pravdě dychtějí. Jasné, krásné Tvé, ó Kriste! slovo čisté k pravdě Boží vede, štěstí pravé množí.
2. Ty nejvyšší jsi mé zboží, ó Ježíši, Synu Boží, nebeský slavný Králi! Když já jen Tvé spasení mám, málo na zemské jmění dbám; Tebe srdce mé chválí. K Tobě sobě žádám jíti, chtěje míti potěšení; neb jen v Tobě jest spasení.
3. Ó vštěp v srdce mé hluboké Tvé lásky drahé ovoce, abych po Tobě toužil, docela Tvým být se
25
10. Ach nechť skrz své zlosti, této Tvé milosti zpurně neodpíráme, jí sobě nezmrháme; než poslušni jsouc vděčně zde, at jsme šťastni věčně.
snažil, Tvých přikázaní si vážil, a dle nich Tobě sloužil. Tebe, Tebe jen se chověčně, žízní duše má skupím, a nepustím, zvolím
tečně.
97135012
4. Stkvít se mi s hůry co v záři naděje, že Tebe v tváři tam někdy mám spatřiti; Ty mezi tím mne skrz Tvou moc, kteráž zahání smutku noc, můžeš i zde těšiti. Jistě, Kriste, já Tvou mocí budu moci v té časnosti zkusit nebeské jasnosti.
5. Tě, Bože Otče, s vděčností, slavím! Tys mne od věčnosti v Synu svém již miloval: Syn Tvůj, jenž i pro mne přišel, jest můj smírce, bratr, přítel; čímž bych se skormucoval? Toho, toho nejlepšího, největšího, za

EUTICL
26
O Vykupiteli a Vykoupení.
přítele duše má vyvol si
cele.
6. Tomu, jenž zvítězil hodně nad smrtí, my každého dne vzdejme chvály radostné; Beránkovi zabitému, Příteli vždycky jistému, k vůli jeho milostné. Zvučně, vroucně prozpěvujte, oslavujte, jeho jméno at jest všudy zvelebeno!
7. Tot jest radost má povšední, žes Ty první a poslední, žes počátek a konec! Ty pomůžeš skonat s ctností, i z hrobu vyjít s radostí; jakt mne těší tato věc! Chválit, slavit Tě, Ježíši, v věčné říši budu věčně! Tomut já věřím srdečně!
30. Obecnou notou.
Ježíši, jakt jest přesladká, jak radostná Tvá památka! Nad med i všech věcí hodnost milejší mi Tvá přítomnost.
dajícím! Což pak Tě nalezajícím!
2. Nic není v zpěvích sladšího, nic v uších příjemnějšího, v mysli není milejšího nad Krista Syna Božího.
4. Ježíši světa světlosti, vůdce pravé cesty ctnosti, zažena mysli temnosti, svět naplň pravou jasností.
a 6. Láska Tvá, Pane Ježíši, a milost jest ta nejvyšší, kteréž nelze vysloviti, mysli pochopiti.
5. Když jsi Ty v které duši host skrze slova Tvého světlost, tu musí utíkat temnost, a vzdělat se pravda a ctnost.
3. Jak's laskavý všem kajícím! Jak ochotný žádajícím! Jak's dobrý Tě hleani ani
7. Tys račil za nás umříti, svou nevinnou krev vylíti, skrz níž máme vykoupení a v nebi Boha vidění.
8. Nuž všickni Ježíše znejte, libost v jeho slovu mějte, v něm světla pravdy hledejte, ohněm lásky plápolejte.
9. Šetřte milujícího vás, a věrně milujte ho zas, jeho příklad, milostný hlas, budiž vám milý v každý čas.
10. Ježíš působce spasení, naděje všech, jenž v soužení živi jsou bez potěšení, dán jest všechněm k osvícení.
11. Ježíši, necht cítím Tvého plamen milování ctného! O dejž mi k sobě přijíti, v nebi slávu Tvou spatřiti!
Univ.- Bibl. Giessen

31. Jako:
O Vykupiteli a Vykoupení.
Jako: Pamatuj člověče, proč?
Kriste, moudrost Otce, popřejž mi moudrosti; kdo s Tebou jest moudrý, ten rozumí dosti: Vůdce's Ty k pravé radosti.
2. Ach, jak tmy všeliké, jak marné umění mysl mámí! Kdo nám dá znát cestu spasení? Krom Tebe žádného není!
4. Dejž mi světlo božské a zapud temnosti, osvěť ducha mého pravdy Tvé jasností: Duch Tvůj at mne vede k ctnosti!
5. Uznávám, že nejsem hoden daru toho, neb jsem bídný, maje poskvrn hříchů mnoho, nenít z nás bez vin jednoho!
6. Než věřím, žes za mne, Kriste, smrt podstoupil, svou drahou krví mne od hříchů vykoupil, abych od nich očištěn byl.
27
3. K Tobě se utíkám, 32. Jako: Díky činím, 6 Nejvyšší!
jenž's sám světlo lidí, skrz Tebe svět viděl světlo, i dnes vidí: ó dejž, at nás Duch Tvůj řídí!
7. Zisku ani chvály marné já nehledám, ničímž se od Tebe odloučiti nedám,
Tys mým nejlepším ziskem sám.
8. Osvětiž jen mysl mou jasností svou s nebe: žádný mi Tvých darů nedá, kromě Tebe; Jezu, dejž mi poznat sebe!
9. Takt Tobě vzdám chválu i dobrořečení, nebť daru většího při člověku není: Jezu, pomoz mi k spasení!
Myšlení plné života!
Milost se světu stala! Nesmírná Boží dobrota Syna svého nám dala!
2. Tak Bůh tento svět miloval, že, což měl nejmilejšího, Syna svého, nám daroval. Což nad to divnějšího?
3. Já nemohu pochopiti divů slunce jasného; avšak mohu okusiti světla a tepla jeho.
4. Tak nemohu pochopiti smrti Pána Ježíše; ale může okusiti její moci má duše.
5. Žádný mi to nezvrhuj, že Ježíš nesl mé dluhy, že jest Bůh a Spasitel můj, sic bych padl v zmatek tuhý.

SH
28
O Vykupiteli a Vykoupení.
6. Není- li slovo Kristovo, jakž on ráčil tvrditi, v pravém smyslu Boží slovo, jáť bych musil blouditi.
7. Ano, neznal bych co jest Bůh, a jak bych ho měl ctíti; co jsem já a co můj neduh, a co potom mám býti.
8. Ach, tohoto potěšení žádný blud mi nezvrátí! Cítě v tom božské zjištění, chci pevně v víře státi.
9. Já jsem vykoupen skrz Tebe, Ty mi toho chceš příti, Synu Boží, bych měl nebe; v té víře chci umříti.
10. Ty mi dáváš Ducha svého, aby mne posilňoval, ke všemu, což jest dobrého, Tvou mocí nastrojoval.
12. Když pak mne hřích můj sužuje, a já Ti to předkládám; Tvá milost mne potěšuje, a činí to, zač žádám.
14. Naše láska v žádné době k Tobě nemá přestati; Pane, tot jest láska k Tobě, slov Tvých vždy ostříhati.
13. Vímt já, ó můj Spasiteli! že živ jsa i mne vzkřísíš, a mezi svými ctiteli v království svém povýšíš.
15. Naplň srdce mé vděč. ností, kdykoli Tě jmenuji, a pomoz, at Tě s věrností před světem zvelebuji.
16. Byl- li bych hoden pro Tebe kdy být tupen neb mučen; nedejž, bych tím, Pane s nebe, byl od lásky Tvé loučen!
17. A kdybych vždy potěšení z víry v sobě necítil, necht ona jen mrtvá není, bych od hříchů mých čist byl.
11. Pokudž rád vůli Tvou činím, srdcem přímým a čistým, moc božskou při sobě
cítím, s pokojem mysle ji- 33. Jako: Prociť, srdce mé,
stým.
zpívej.
18. Při smrti své ať si myslím: když Bůh náš Syna svého nám dal, kterakž by tedy s ním nedal nám také všeho?
Pane Ježíši Kriste, Tys
Syn Boží zajisté; v Tebet srdcem věříme, s Otcem, s Duchem Tě ctíme.
2. Neb na počátku slovo Ty jsi byl to Otcovo, skrz něž vše učiněno, cožkoli jest stvořeno.

O Vykupiteli a Vykoupení.
3. I myť Tebou stvořeni, v Tvůj obraz učiněni, k Tobě se přiznáváme, Tebe za Pána máme.
4. Kterýž jsa slovo božské, učiněn's tělo lidské, v němž's nás sobě vykoupil, když's smrt kříže podstoupil.
5. Ale nyní kraluješ, všecko řídíš, spravuješ, vládna již věcmi všemi, na nebi i na zemi.
6. Myť jsme lid Tvůj koupený, krví Tvou vyplacený; Tys pak náš Pán jediný, nemáť k nám práva jiný.
7. Ty sobě shromážďuješ Církev, a ji spravuješ skrze slovo Své Svaté, po všem světě rozsáté.
8. Chvála bud Tvé milosti, že až podnes v hojnosti i nám slovo Své dáváš, a v něm se k nám přiznáváš.
9. Zdržujž nám je i dále, a dej, abychom stále Tobě v něm zjevenému sloužili Pánu svému.
10. Až přijdeš svět souditi, a Své věrné spasiti; potomť budeme právě sloužiti v věčné slávě.
34. Obecnou notou.
Tak Bůh tento svět miloval, že nám k spasení
29
daroval to, což měl nejmilejšího; chvalmež lásku Nejvyššího!
2. Syna jednorozeného poslal k nám s trůnu věčného, aby nám byl Spasitelem, služby hříchů sprostitelem.
3. Co k našemu vykoupení bylo v Božím uložení zavřeno hned od věčnosti, stalo se v času plnosti.
4. Bůh dal Syna jediného, kterýž člověka bídného krev a tělo vzal na sebe,( však bez hříchů), stoupiv s nebe.
5. Syn, skrz nějž Bůh všecko stvořil, povolně se upokořil, že se za nás bídné lidi, nám podobným být nestydí.
6. Kterýž, jsa v Božím způsobu, vzal služebníka osobu, poníživ se, mnohé tíže pro nás vystál, i smrt kříže.
7. Ó jak nás Bůh zamiloval, že lidem k štěstí daroval Syna jednorozeného! ó věřmež srdečně v něho!
8. Radu, pomoc, potěšení, světlo, život, vykoupení v něm máme z Boží milosti! ó přenesmírná štědrosti!
9. Přijmiž ho každý s radostí, nezhrdej tím s nevěrností, jehož Bůh poslal

488
30
O Vykupiteli a Vykoupení.
k Tvé slávě, ant se Tě ujal laskavě.
10. Vzývej a chval ho s vděčností, služ mu se vší poddaností, následuj jeho učení, v kterémž jest cesta spasení.
11. Zůstaneš- li v té věrnosti, máš s ním díl v šťastné věčnosti; pakli nic, ach! tak sám sebe svévolně vyloučíš z nebe.
12. On všem, kteří věří v něho, dá dojít štěstí věčného tam s anděly účastenství v nebeském blahoslavenství.
13. Chvála buď Otci věčnému i Synu nám zjevenému i Duchu jeho svatému na věky požehnanému!
35. Ja
.Jako: Otče náš, jenž v nebi bydlíš.
Žádný kněz Ti rovný
není, Jezu, v moudrosti, v umění, v radě, ni v lásce srdečné, již dokazuješ skutečně. Duch můj v Tobě se raduje, Tě velebí, oslavuje. tumeonsig
2. Tebe Bůh ráčil poslati, Tys přišel nám ukázati cestu k hříchů odpuštění, k milosti Boží, k spasení. Budiž věčně chválen, Pane, za evanjelium dané!
3. Ty jsi viděl v jasné S osvícenou záři Božství tváří, co uloženo pro lidi v radě, kteráž všecko vidí; také jsi lidem budoucnost skrz ústa svá uvedl v známost. sin Interst love of
4. Toto a Tvoji divové jsou nám božští závdavkové, že, со ústa Tvá mluvila, samá pravda Boží byla. Necht se posmívá bez víry zlý, nezemdlíť nám té víry!
5. Tys skutkem i vý mluvností cestě Boží, stezce ctností, učil, a příkladem's předšel; ó dejž, abych touž cestou šel, Tebe, sílen Tvou milostí, následoval s horlivostí!
6. Tvéť jest, Pane, nařízení, úřad, jenž káže smíření; Ty lidem skrze tento řád v známost uvodíš posavád Tvé spasení; ó zdržujž nám ten úřad k užitku Ty sám!
7. Ty posavád slovu svému dáváš moc spasitelnému; Ty posavád Ducha svého posíláš zaslíbeného, jenž tomu, kdo pravdy hledá, v hledá, v temnosti temnosti tápati nedá.

O Vykupiteli a Vykoupení.
8. Rač, Spasiteli můj dáti, aby i mne ten Duch svatý v Tvou božskou pravdu uvodil, vlastních zdání osvoV. O poslání a narození Pána Ježíše.
1. Písně adventní.
36. Jako: Buď pochválen Büh
věrný.
Chvála Bohu věrnému, jenž člověku hříšnému dle svého zaslíbení dal Syna k potěšení.
2. Co již staří otcové chtěli míti hotové, nýbrž více se stalo, než srdce jich žádalo.
3. Tuť více, než král zemský, více než trůn Sionský; světlo světa, Syn Boží přinesl nám věčné zboží.
bodil, bychť poslušen byl srdečně, pak měl s Tebou světlo věčné!
5. Vejdiž do srdce mého; dle obyčeje Tvého vyčisť z něho zlou žádost, abych v Tobě měl radost.
31
6. Jak's přišel k nám laskavě, abys nám pomohl k slávě, tak dej, ať mi milost Tvá každé jitro jest
nová.
7. Abych mohl šťastným býti, Tvá pravda at mi svítí při všem, což mám mysliti, zvoliti a činiti.
8. Potěšujž ducha mého v čas truchlení smutného! Pomoz mocně v mé mdlobě ctnostným být v každé době!
BUC
4. Milovníče veliký! Jakéžť mám vzdávat díky?
Přejž i mně potěšení z zí- 37. Jako: Bâh mnohé sliby skaného spasení!
učinil.
9. Abych, když Ty slavně zas přijdeš k soudu v onen čas, vesele vstříc Ti vyšel, a do Tvé slávy přišel!
Chvalmež Boha nejvyššího, jenž co měl nejmilejšího, nám bídným dal

SHA
32
O poslání a narození Pána Ježíše.
s trůnu svého, Syna jednorozeného.
2. Aby nám byl Spasitelem, služby hříchů sprostitelem, by nás mocně potěšoval, a světlem svým osvěcoval.
3. Potom aby nás k věčnému světlu přivedl blaženému. Ó nesmírné dobrodiní, jež nám Bůh skrz něho činí.
4. Ó rada nezpytatelná! ó věc nevypravitelná! Toho Božího činění nám dost chválit možné není.
5. Ježíš, Pán všeho stvoření, přijav lidské přirození, ráčil nám podobný býti, od zkázy nás vykoupiti.
8. Duše, poznávej s chtivostí a přijímej s bedlivostí toho tvého spomocníka, jenž vše pro tebe podniká.
slušností. Chceš- li dojíti spasení, následuj jeho učení.
9. Vzývej ho se vší vděčností, služ mu s věrnou po10. Jestli mu věrná zůstaneš, s ním se do nebe dostaneš; pakli nic, ach! sama sebe svévolně pozbavíš nebe.
11. Prvníkrát přišed s výsosti, pln byl lásky a milosti; ale druhý příchod jeho bude k hrůze bezbožného.
12. Ježto těch, jenž víru stálou v něho měli, poctí chválou, a v království Otce svého oslaví s anjely jeho.
6. Zapřev vysokou osobu, vzal služebníka podobu, poníživ se, mnohé tíže pro
nás snesl, až i smrt kříže. 38. Jako: Král věčný nás požehnej.
7. I co jest lidská rodina, že nám Bůh dal svého Syna? Zdaž On vrch dobrého není? Zdaž se mu kdo z nás odmění?
13. Chvála buď Otci věčnému, i Synu nám zjevenému, i Duchu jeho svatému na věky požehnatému na
nému.
Jakž Tě přivítati mám,
světa Spasiteli! Poslán jsi k radosti nám, smutných těšiteli! Ó dejž mi to poznati, jak z Tvé dobroty Tě mám vždy oslavovati, ctíti náležitě! bibi
2. Někdy Ti stlali palmy; ale nyníť díky já s radostnými žalmy, o Králi veliký!

O poslání a narození Pána Ježíše.
Tebe velebě, vzdávám podle mé možnosti, srdce mé Ti oddávám, přijmiž je v milosti! peg
10 mon
3. Tys dal samého sebe mzdu na vykoupení, abys mi získal nebe, život a spasení. Ty, viděv, že tu žádný dostatečný není, byls k slitování snadný, přišels k spomožení.
yds
4. Ó Jezu! věřím v Tebe; což Tě přinutilo, že dolů ke mně s nebe Tvé Božství sstoupilo? Smilování Tvé Božské všecko vykonalo, neb Tvé rámě otcovské celý svět objalo.
5. O všickni zkormoucení, to si zachovejte:» Ne- 39. Notou Žalmu 8.
zoufejte v soužení, ale vždy to znejte, že spomocník nejlepší, přítel nejvěrnější vašich duší potěší při vší bídě zdejší.< boqsoft A colių ponvi,
vien
6. Vy, jenž hříchů želíte s pokáním v mlčení, vězte, že obdržíte, všech vin odpuštění. Ježíš všechněm kajícím milost přislibuje, spasení hledajícím pokoj způsobuje.
7. Nepomineť žádného, ví, jak by obránil; zdaž z počátku každého z svých věrných nechránil? On uměl jejich žalost vždy v radost,
33
změniti: jeho rozkoš a radost jest dobře činiti. eon Chaolim, duoq 8. On z svazků smrti těžkých nás osvobozuje; On nás vin hříchů mrzkých na věky sprošťuje; moudrosti, zmužilosti ve všem uděluje, a o věčné radosti mocně ujišťuje.
śdoT, 301010
9. On přijde k zlořečení bezbožným a zlostným, k spasení osvědčení pobožným a ctnostným. Blaze těm, jenž zde s ctností po jeho cestě jdou, ti s Pánem s veselostí v radost jeho vejdou.
isionvis co
olBut
ods T
Hospodine, Otče náš milost
nejmilejší! divnou Tvou v tento čas nynější připomínáme sobě s radostí, vyslyš hlas náš spojený
SO
s žádostí.n
VER
ed nove ov bol modo 2. Nesčíslňáť sic jsou Tvá, ó Bože! díla, v nichž se spatřuje Tvá moudrost i síla; však jediný nám daný Syn Boží převyšuje všeho světa zboží. 01005
3. S podivěním to musíme vyznati: Co jest člověk, žes mu to ráčíl dáti?
3

UTC
OLMONICO
34
O poslání a narození Pána Ježíše.
Hoden- liž jest takové vážnosti, jakouž's ho poctil z pouhé milosti?
4. Mnohou slávou anjelé ozdobeni, převyšující lidské pokolení; však ne jich, ale naší podstaty účastníkem stal se Pán ten svatý.
5. To vše pošlo od Tebe, Otče, víme, protož Tobě slavnost tuto světíme: ó budiž nesmírné Tvé milosti čest i sláva na věčné věčnosti!
6. Synu Boží, Ty přetichý Beránku! ráčil's v panenském složiti se stánku, a vzal's na se krev naši i tělo, aby spasil, což zhynouti mělo. O
7. I což jsme my před Tebou, Pane věčný, v slávě, v moci, v moudrosti nekonečný, žes se pro nás tak ráčil snížiti, a v krevní přátelstvo s námi vjíti?
8. Většíť jsme tu cti a slávy nabyli, než kdybychom králové světa byli; většíť nás tu bohatství potkalo, než se kdy na světě komu stalo.
9. To vše nám Tvůj
příchod zpravil důstojný, v lásce vroucí a v dobrodiních hojný; ó budiž nyní. i v každé době čest, náš milý Spasiteli, Tobě!
10. Duchu svatý, dárce dobrého všeho! Pomohl's dílu vykoupení našeho, posvětiv panenského života, aby byla v něm pravá čistota.
11. Tvým řízením počala Panna čistá Syna Božího Pána Jezu Krista, bez přirozené lidské poskvrny, aby byl za hříchy plátce věrný.
12. Po němž vroucně toužili dnem i nocí otcové svatí, králové, proroci, řkouce:» O by prolomil nebesa a sstoupil, své požehnání nesa!<<
13. To Tvá milost předivně způsobila, a žádost jich i nás všech naplnila. Chvála bud i Tobě, Duchu svatý, Těšiteli náš v dařích bohatý. riblery
14. Hospodine, Bože náš nejvěrnější! dávnou milosť Tvou v tento čas nynější připomínáme sobě s radostí, vyslyš hlas náš spojený
s žádostí!
225303 erig teolim todog in
40. Což můj Büh chce,
Bůh
PAT
vd
Věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, jehož země i obloha dílo

O poslání a narození Pána Ježíše.
jest tvořícího. Nás stvořil k svému obrazu svaté nesmrtelnosti, a když jsme přišli na zkázu, zas připustil k milosti.
2. Věříme i v Syna jeho, Krista Ježíše, stále, jediného a pravého, všech nás mocného Krále, jenž z Ducha svatého počat, narodil se z Panny ctné: ó buď Bohu za ten poklad čest a chválení věčné.
3. Přišel na svět Král ten pravý v velikém ponížení, nehledaje světské slávy, než našeho blažení, pro kteréž přemnohé tíže a bolesti podstoupil, naposledy i smrt kříže, aby nás tak vykoupil.
Tin
5. Věříme v Ducha svatého, Těšitele věřících; o Církvi věříme jeho, že jest obec všech Svatých: té Církve nejvyšší hlava jest Syn Boha živého; a tot jest i naše sláva, že jsme lid pravý jeho.
35
6. V svých mdlobách věříme silně všech hříchů odpuštění, nabývajíc neomylně z Krista ospravedlnění. Ne nám, Pane Bože, ne nám, nám, ale Tobě sluší čest! Tys spravedlnosti původ sám, při nás mnoho hříchů jest.
7. Těšíme se též věříce těla z mrtvých vzkříšení, že i nás Páně pravice probudí k oslavení! v tom těle Božího Syna uzříme vtěleného, když nastane ta hodina šťastná zjevení jeho.
4. Umřel pro naše hřešení, pohřben, v hrobě nezůstal, než k našemu potěšení třetího dne z mrtvých 41. Má svůj nápěv.
vstal: pak ráčil v nebe vstoupiti, všel v slávu Otce svého; odtud zas přijde souditi spravedlivě každého.
8. Věříme Bohu věrnému u prostřed svých neřestí, že nás k životu věčnému
mocně ráčí přivésti. Pomoz, Pane, ke cti Tobě, ať potom zde toužíme, pak jistě po zdejší mdlobě v nebi Tobě
sloužíme.
d
Vítej, Jezu Kriste, s nebeské výsosti, Synu Panny čisté, náš předrahý hosti: přišel's k nám od Otce, spasení působce; Tebout se těšíme, v Tobě veselíme. Vítej, Králi náš!
2. Navštívil's nás bídné v tom zdejším soužení, dle Tvé lásky divné, nás všech 3*

BEC
RE
36
O poslání a narození Pána Ježíše.
k vykoupení: s bohatstvím věkem, že lidu padlému nebeským, poslán's k nám a hříchem jatému budeš chudičkým, bys nás ob- Spasitelem a Vykupitelem. daroval, sebou zbohacoval. Vítej, Králi náš! a riq Vítej, Králi náš!
na
3. Ty jsa Král důstojný, Syn všemohoucího, Pán v milosti hojný, nad nějž nic vyššího; však's se pro nás snížil a v bídy pohřížil, učiněn's podobný nám, krom hříchů, rovný. Vítej, Králi náš! insvaleo bud y evilis odisod 4. Což pohnulo Tebe, žes po nás tak toužil? Co přitáhlo s nebe, abys hříšným sloužil, než milost horlivá, žádaného chtivá lidského spasení a z bíd vyproštění? Vítej, Králi náš! morate pool on 5. Nic hříchové Tobě nemohli zbrániti s nebe sjít, v podobě naší se zjeviti. O divná milosti! kdož můž za ni dosti Bohu vděčen býti neb se odměniti? Vítej, Králi náš!
351 5000m
8. Kázal's zvěstovati až do končin země, aby Tě poznati mohlo lidské plémě: > Sionské dceři mé rcete slovo přímé, aj, Král tvůj béře se, zboží věčné nese. Vítej, Králi náš!
DET S
9. Sione milostný, ty křesťanský lide! jenž's měl los žalostný, již plesej po bídě ke cti Krále svého, Pána laskavého, kterýž tě, jenž's zhřešil, na věky utěšil, Pán Kristus, Král náš! Atat v10. Povstaniž radostně
» Rač
k němu s uctivostí, přijmiž jej milostně s pravou pod daností. Ej nuž každá duše, plň vůli Ježíše, rciž: osvítiti, mne věčně spasiti, Kriste ,. Králi náš!<< novvilin's snb ondsit insest eden v libi claq Istey 9510 vie logy Hiquotav 2. Písně vánoční, woa biliq 2 odebied švilbsvange itib
42. Jako: Z výsosti nebeské
dojdu k vám, Tort Jesis odoj smišv ivol 31 Chvalmež Spasitele svéVho, jenž od Otce nebeské ho poslán k nám z pouhé milosti, by vzešlo světlo v temnosti.olej yang bi
6. Bys protrhl nebesa, tohoť žádávali,( k nám dolů
se nesa), ti, kdož v Tě doufali, abys byl vítězem, k pomoci lidem všem, moc pekla i smrti ráčil sám potříti. Vítej, Králi náš!
7. Jižjest naplněno, když's se stal člověkem, Lcom bylo slíbeno již před dávným

O poslání a narození Pána Ježíše.
2. Kristus pro nás se. ponížil, mnohými tížmi obtí žil, počav hned od narození až do trpkého skončení.c sqa
le
spa 4. Pyšnýmiť Bůh pohrdává, pokorným svou milost dává: na pastýřích to shledáno, nám pak k naučení dáno.ns moto1.01
nO Lariofl omlayd T od sybdl man kdsto
3. Anjel z nebeského
sboru hlubokou jeho po. 43. Jako: Již, křesťané, radost
koru pastýřům bdícím zvěstoval, cestu k jeslím ukazoval.
-slq msn máme.mjom deos nm se doon bis lemis
5. Tiť z milosti jej viděli, nebo víru v něho měli, velebíce Boha svého z narození Syna jeho.
6. Mnohým lidem pověděny od nich radostné noviny, že se Spasitel narodil, by měli v radosti podíl.
7. Co od proroků žádáno, to pastýřům dochováno, ač u světa poníženým, však pro Krista přeblaženým.d
18. A tak pastýři viděli Tebe, milý Spasiteli, ne proroci, jich předkové, byť byli praví svědkové.noipi
9. Již přišlého zvěstujíce a lidem k víře sloužíce, že již slibů naplnění stalo se v Tvém narození. eonesi
37
10. Kriste rač nás obdařiti, abychom mohli patřiti Tzde žívou věrou na Tebe, pak nás uved' s sebou v nebe. onolos!
Ej nuž slavně, ctnostně, mravně hod Spasitele svěťme s děkováním; neb vzývání a zpívání naše Bůh miluje s oslavováním.
2. Každý vděčně a srdečně rci:» Tak Bůh ten svět velice miloval, že milého Syna svého všem, a tak i mně, k spasení daroval!<<
3. Náš Spasitel byl náš přítel, když jsme my byli jeho nepřátelé! On vzal na se tělo naše, by lásku Boží k nám zjevil v tom těle.
Ouslimsiq
4. Každý jmění a spasení v něm hledej v pravé víře å v pokání; tent ho nectí, kdož Pane« dí a neostříhá Božích přikázaní. S od on odensb menI štědrosti k Tobě, Jezu, 5. Z poslušnosti chci v bratřích dokazovati, odívati, jísti dáti, píti dáti, chci i potěšovati. jubi à a
16. Rádce divný, Reku silný, skrze nějž svět a všecko jest stvořeno! Křesťan

SHI
38
O poslání a narození Pána Ježíše.
pravý rád Tě slaví, v Tvém jménu klekat má každé koleno.
7. Chvalmež Boha! On pomáhá nám, když ho ctíme, rád nás potěšuje. Vděčnost mějme, v něm plesejme! Každý necht se mu k službě posvěcuje!
44. Známá.
Kristus, Syn Boží, lidem radost množí, z života panenského narozen pro člověka hříšného.
2. Žádost proroků, prvních svatých předků, něna jest mile, plnost času
došla svého cíle.
3. Když Bůh z milosti s nebeské výsosti poslal k nám přemilého Syna svého jednorozeného.
4. Začež mu vděčně děkujme, srdečně velebíc jméno jeho z daru tak drahého nám daného.
5. Co prorokové i mnozí králové dávno vidět žádali, chudí pastýřové dočekali.
6 Raduj se tomu každý věrný, komu Bůh popřál to poznati, a drahý ten dar zamilovati.
7. V němž Boha Pána milost ukázána lidskému pokolení, vyučující cestě spasení.
8. Bychom bez zlosti a nešlechetnosti živi byli všemožně střízlivě, spravedlivě, pobožně.
9. Pomoz, Bože náš, jenž mdloby naše znáš, pomoz nám v dobrém státi, zrůst bráti, do konce setrvati.
10. Potom z milosti v Tvé věčné radosti popřej nám účastenství s anděly Tvými blahoslavenství.
45. Známá.
Pochválen bud, Jezu Kriste, narozený z Panny čisté, žes nám k dobrému přijíti ráčil, nám podobným býti. O buď pochválen!
2. Tebe, ó náš Spasiteli! již staří věrou viděli; Ty, všech lidí osvícení, byl's i jejich potěšení. Bůh bud pochválen!
3. Noc pominula s temností, zastkvěl se nám den s jasností, světlo se již roz nítilo a tmy světa osvítilo. Bůh buď pochválen!

O poslání a narození Pána Ježíše.
4. Slovo, skrz něž vše 4. On služebníka podobstvořeno, to tělo jest uči- nost měl v svém člověněno, lidem podobné se čenství, On nestál o světstalo, mezi námi přebývalo. skou hodnost, ni o zemské Bůh buď pochválen! panství.
5. On nás skrze pravdy své moc k Bohu přitahuje; před jeho světlem temná noc pověr ustupuje.
5. Raduj se nebe i země, zvláště Adamovo plémě! Bůh s tebou v mír svět uvodí, hřích kajícím neuškodí. Bůh bud' pochvalen!
6. Neb, smířiv s sebou skrz Krista, rozhřešuje nás do čista. Křestané, znejmež to vděčně, vzdejmež mu díky skutečně. Bůh buď pochválen!
46. Jako: Ját srdcem i ústy
zpívám.
Pochvalmež Boha pravého z přehojné milosti! Neb nám poslal Syna svého s nebeské výsosti.
7. Pochválen bud, Jezu Kriste, že's člověk učiněn 8. Neb On dveře otevře jistě. Křesťanstvo nechť se nám do království svého. raduje, Tebe chválí, osla- Ó jak šťastní budeme tam! vuje na věky. Amen.
Chvalmež Boha z toho!
2. Syn, dle rady Otce svého, přišel nás spasiti, na cestě štěstí pravého světu světlem býti.
39
3. Přišel pak v poníženosti, již svět nerad vidí, a beze vší nádhernosti, jenž
se stkví u lidí.
6. On nás učí cestě ctností, v nichž nás posilňuje; želíme- li svých hříšností, milost způsobuje.
7. Skrz něho naději máme života pravého; i proč se smrti lekáme a hrobu tmavého?
47.
47. Jako: Bohu buď sláva na
nebi.
S pokorným poděkováním Boha lásky velebme, s veselým prozpěvováním den Spasitele světme! Chvála Otci, jenž nám jej dal! Chvála Synu, jenž na se vzal dílo lidem k spasení!
2. Zdaž ten jest pravým křestanem, kterýž ho nemiluje? Ó každý za Kristem Pánem jda at ho následuje! Kdo nejde za Kristem Pá

SHI
40
O poslání a narození Pána Ježíše.
nem, ten není pravým kře- ského světlo světa, Syna sťanem. Znáť Pán, kteří svého. jsou jeho.dat
3. Hleďmež k němu poslušnosti vždycky dokazovati! Chudé z lásky, ochotnosti v nouzi opatrovati, jim pokrm, nápoj dávati, i jinak potěšovati, a při tom naň pomněti. no
4. Štědrému dárci každému On odplatu slibuje, jenž napomáhá chudému v tom, čehož potřebuje: > Co jste mým bratřím činili, dí, to jste mně učinili, já to za vděk přijímám!< sto
5. Kdo jej ctí upřímným srdcem, tohoť jistě potěší. Doufejmež v něho v lkání svém, kteréž On jistě slyśí. Plesejmež, Pán Ježíš přišel, nejvěrnější lidský přítel. Chvála buď jemu věčná!
48. Jako: Z nebe přišedše elsbog mymosion 2
andělé.
ylorsv
Tentot jest den, kterýž Bůh nám učinil, On všudy buď znám! At ho každý vděčně slaví, kdo, že křeABX sťanem jest, praví.
2. Po tom dni mnozí toužili, až Bůh v uloženou chvíli poslal s trůnu nebe3. Když ten div v duchu rozjímám, uctivost s bázní Boží mám; vzývám Boha myslí vděčnou za tu lásku nekonečnou.
4. By hříšník došel milosti, Tys, Pane, sstoupil s výsosti, a zjevil's se v člověčenství pro naše blahoslavenství!
5. Abys radu Boží zpravil, slovem i skutkem jsi pravil:» Aj, jduť, ó Bože! s chtivostí činiť vůli Tvou s libostí. volo a's fa se tileg or
6. Tebe, jenž jsi nám narozen, skrz což Bůh s námi jest spojen, jehož otcové čekali, Tebe i srdce mé chválí.
.OA
7. Ty, naše nejvyšší zboží, učinil's z nás syny Boží, a spojiv se s krví, s tělem, naším's bratrem Taleog a přítelem. vy bolesdon 8. Ó předůstojné myšlení! plné radosti, spasení; Ty srdce obveseluješ a k výsosti vyzdvihuješ.molive
9. Skrze jednoho zhřešení padlo lidské pokolení; skrze jednoho však zase milost všechněm zjevila se.

O poslání a narození Pána Ježíše.
10. Člověče, střež se zoufání, věře, že tě ten Pán chrání, kterýž na nebeském trůnu sedí v Otce svého 52- igil 357 lůnu.
11. Radujte se, ó nebesa! i celá země nechť plesá, svatého narození den slavíc, ať zní nová píseň: mendob maz
12. Tentot jest den, kterýž Bůh nám učinil, On všudy buď znám! At ho každý vděčně slaví, kdo, že křesťanem jest, praví. ist e
mlisor
49. Jako: Zvěstuji vám radost.
58 mb teodil
Věříme srdečně v jediného Boha, toho, kterýž věčně živ jest, všecko moha, v Otce nebeského, Stvořitele nebe i země i všeho.
2. Věříme i v jeho Syna jediného, Pána Jezu Krista, jehož Panna čistá bez hříchů počala: neb Ducha svatého moc to v ní konala.
41
na tisíce pokladů při sobě, zásluh a milostí, jimiž nám pomáhá k zboží na výsosti.
4. Po svém narození hned bídám přivykal, s matkou do Egypta maličký utíkal; potom umřel za nás, nad peklem zvítěziv, třetího dne vstal zas.
5. A když nás vykoupil z věčného vězení, na nebesa vstoupil, přijal oslavení na pravici Otce, odtud má přijíti, aby byl všech soudce.
6. Věříme
S radostí, i v Ducha svatého, v této smrtedlnosti Těšitele ctného, kterýž Církev svatou, Svatých obcování, spravuje a chrání. vavibsiq O
7. Též věříme cele, že pro narození Krista Spasitele dá nám Bůh spasení, hříchů odpuštění, též z mrtvých vzkříšení, věčné oslavení. insgordbog om
tobyte pin
8. Amen zpívajíce a tím se těšíce, že po bídě této bude věčné léto, rcemež: 3. Narodil se sice ve» Přijď Ježíši a připoj nás mnohé chudobě, však měl bídné k své nebeské říši!« un monsie mby Hiq yavale losinboiteor pom visbiy masay yolu v slavonsT stove odblas imyTa sT obud moutonov teoriv JOVT deogišv mm si hlavdo Sasologe vibbaa-bo mi tilavdoy's iteob
Smoby

SHI
42
O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
VI. O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
7. Než líbí se Ti, když Tě následuji, žádosti těla v sobě udušuji: protož můj
Co jsi učinil, Ježíši pře- život celý oddán Tobě bud
v každé době.
milý, že Tě tak zlostně na smrt odsoudili? Však's Ty nespáchal za života svého nikdy nic zlého.
2. Proč jsi potupen, trním korunován, posmíván, zlehčen, uplván, zbičován? mnohých bolestí proč Tě ztýrala tíž? Proč's přibit na kříž?
50. z
Známou notou.
3. Jaká příčina toho utrpení? Ach, naše hříchy, naše přestoupení! k jichž shlazení's Ty trpěl, Pane, jistě na našem místě.
5. Lásko nesmírná nad mé pochopení! i mně k dobrému snášel' s utrpení, Pane; abych já hříchy v nenávist vzal, Ty's se mučit dal.
8. Ty ve všem dobrém posilňujž mne mdlého, udě lujž mi vždy moci Ducha svého, aby mne k Tobě vedl a přitahoval, řídil spravoval.
4. Ó předivný soud nebeského Otce! Dobrý Pastýři, Ty trpíš za ovce; Ty spravedlivý Pane, platíš loučen, bychť pak byl mudluhy za své zlé sluhy.
10. K Tvé cti všecko rád budu podnikati, nic na soužení, na potupu dbáti; ničímž nebudu od Tebe odčen.
6. Ach, po všecken čas mocný Prostředníče! slavný celého světa Panovníče! jakž mám věrnost Tvou dosti vychváliti? Čím odplatiti?
9. Tak budu lásku Tvou rozjímat vděčně a rozkoš světa zamítat skutečně; bu du se snažit, živ být k Tvé libosti, s vší horlivostí.
11. Toho všeho, ač to dost jest chatrné, Tvé, Slitovníče, srdce nezavrhne; Ty se nebudeš za také oběti mé nic styděti.
12. Když pak, Pane, tam při Tvém slavném trůnu z Tvé ruky vezmu vítězství korunu, budu Tě s Tvými anděly společně chváliti
věčně.

O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
51. Jako: Hlavo plná bolesti.
Král věčný nás.
Jezu,
ezu, jenž jsi v bolestech všecken zkrvavený visel, v ranách, v neřestech pro nás zohavený, když's smrt kříže podstoupil, dal's za nás život svůj, a tak's i mne vykoupil! Děkujiť, Jezu můj!
2. Ach, jak's Ty mnoho trpěl, ctný člověka Synu! když's tak nevinně úpěl pro hříšníků vinu: tu jednu bolest druhá s potupou stíhala, tu na Tvé srdce tuhá
úzkost doléhala.
3. Visel's bez potěšení, bez politování na kříži zlořečení, v lidském posmívání. Přátelé utíkali od Tebe smutného; nepřátelé říkali: » Kdežť nyní Bůh jeho?<
43
rač bídnému pomoci od hříchů a zlostí.
6. Já na Tě patřit budu vždy věrou upřímně: nebo kam jinam půjdu? Jen nezavrhuj mne! Kde najdu potěšení a pokoj pro sebe? Kde od vin rozhřešení, jest- li ne u Tebe?
7. Tys skrz své umučení a lásku srdečnou způsobil odpuštění nám i radost věčnou: ó dejž v této milosti i mé víře podíl; pomoz, bych cestou ctnosti a života chodil.
8. Pane, ze vší duše své
já Tobě děkuji za velikost lásky Tvé, k Tvé cti prozpěvuji; dejž, ať jsem věrný Tobě po všecken život svůj, bych i v poslední době ještě mohl býti Tvůj.
9. Sil tehdáž u víře mne, abych v duchu nebe mohl vidět otevřené, a tam v slávě Tebe. Tehdáž zvolám s radostí:» Přijmiž ducha mého, Panele A Ty z milosti pojmeš hned k sobě ho.
4. Kdož můž s Tebou cítiti těch smrti bolestí, ji miž's nás chtěl sprostiti hříchů a neřestí? Na Tebet se muk hoře svalily tak silně, žes volal:» O můj Bože! proč jsi opustil mne?<<
5. Ach, i já ty těžkosti 52. Touž notou aneb jinou
známou,
jsem Tobě učinil skrz mé nešlechetnosti! Ach, já jsem provinil! Vzhlédniž s trůnu Tvé moci, ó Jeilozu! v msti,
Jezu, mé osvícení, radosti původe, jak mnohé
Univ.- Bibl. Giessen

UTC
SUIC
44
O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
potěšení z trpení Tvého vždy se těší mé srdce a jde! Přijmiž. ode mne díky, kojí, bolest mou i nejtěžší Tvé bolesti zhojí. kteréžť činím nyní, Slitovníče veliký, za Tvá dobroVa comer diní. mani ma
2. Já rozvažuji pilně, kterak se to stalo, že Tvé srdce tak silně ten svět milovalo; že, abys nás ztracené od zlého vykoupil, muky nevypravené i smrt jsi podstoupil.
3. Nebylať naše hodnost, než láska Otcova a Tvá k lidem náklonnost, dobrota hotová, což Tě přivedlo na kříž, aby žádný člověk nezoufal, kdyby mu tíž hříchů byla nevděk.
4. Ó předivná z vší strany rado Boha mého! Ó skutku neslýchaný, bez příkladu všeho! Lidé hříchy a viny proti Bohu páší, Syn pak Boží jediný za ně pomstu
snáší.
mata one
7. Kdykoli srdce strach má pro své hříchy, zlosti, na Tě patří víra má, dejž dojít milosti! Aj, já před Tebou padám, potřín skrz želení, v pravém pokání žádám života zlepšení.
z lásky přílišné pro duše mé zdraví. Tak mi získal spasení z milosti srdečné, začež mu vzdám chválení časně také věčně. Boult donk Boton
6. Pane, pokoj svůj dej mi a z svědomí mého strach, hrůzu odejmi, potěš mne smutného. Tvým srdcem
quocly
8. Nu, již vím, na čem stavím; vím, při kom býti mám, čí přímluva platná, vím, v koho věřiti mám: Ty, Ježíši, Ty jsi ten, jenž mne můžeš chránit, kdyby měl smrti osten svědomí mé ranit.
9. Jezu, teď jsem Tvůj vlastní, Tobě chci živ býti, Tvé milosti účastný, Tobě i umříti; bych z hrobu mého vstana, chlubil se příjemně: Velký den mého Pána již jest zde, blaze mně!« abl a lo vodsT 2 šuma šob testod inim
$
Sbiv
5. Mé mnohé dluhy hříšné ten rukojmě pravy platil 53. Známou notou.
TodeT/ Odas
let Jezu, Tvé hluboké rány, Tvé hrozné umučení, Tvé až do smrti svírání buď mi ku potěšení; mám- li v mysli co zlého, ó vlejž do srdce mého, bych na Tvou smrt pamatoval a s hříchy nic nežertoval.olial o inom by

O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
2. Památka Tvých utrpení nechť mi dodává moci zlých žádostí k potupení, bych mohl tělo přemoci: i když v smutku duše má jsouc, choulostivě se má,
ood& qutogite
necht víry mé k posilnění 54. Známou notou. Svils qu
představím si Tvé trýznění.
3. Když svět chce srdce mé svodit na cestu nepravosti, a vnada hříchů lahodit, připomeň mi těžkosti a muky Tvé náramné, kteréž snášel's i za mne, abych silen v nábožnosti zaháněl zlé náklonnosti. ble sismon
4. Dejž mi při všem, což mne rmoutí, z Tvých muk uspokojení; při každém jich zpomenutí necht mám nové těšení. Když srdce vin svých
želi, Tvá smrt mne obveselí; neb's Ty, když's smrt kříže vystál, tu útěchu i mně získal. Jiquoolyv vlosev 5. V Tobě skládám své doufání, Jezu, mé utěšení: Ty mne zbavíš strachování smrti, škodná že není. Mé spasení jest jisté u Tebe, Jezu Kriste; Ty mně z mi losti srdečné dášosa sebou bydlení věčné.
45
6. Když naději té radosti v svém srdci míti mohu, tedy i všecky úzkosti boje smrti přemohu. Když stánek můj zboří se, srdce mé nezhrozí se; potěšenjsa skrz Tvé rány, šťastně projdu smrti brány. itsebna -sisa ybidi[ 4]
misalu od onsT
od Když mne hříchy sužují, dejž, ó Jezu Kriste, at
věrou rozvažuji, jak's Ty umřel jistě a dobyl zbavení tíže všem hříšníkům kajícím na svém dřevě kříže. vě kříže, ploq asd orova divy, Pán
.02. O lásky velké duše, považ právě! umřel spravedlivý za sluhy nepravé; sám Bůh svého jediného Syna dal na smrt hroznou za mne ztraceného.
3. Kristus mne z zlořečenství zákona vykoupil skrz smrt, již v rukojemství i za mne podstoupil. Bůh patří na mne v milosti; pročbych se pečlivě bál soudu a oudu a věčnosti?
14. A protož z srdce Tobě chvály obětuji, nyní i v každé době za Tvou smrt. děkuji, můj Jezu; pomoz, at vděčně, Tobě jsa celý oddán, ctím Tebe skutečně.
-5. Necht mne Tvé utrpení a Tvé zsinalosti po vzbuzují k mrtvení tělesných

UTC
SHE
46
O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
žádostí; at to to vždycky mám v paměti, cos pro mé vykoupení Ty musel snášeti.
6. Můj kříž, bídy, neřesti, potupu a hoře, dejž trpělivě nésti. Necht, můj Pane Bože, utíkám světa žádosti a následuji Tvého příkladu s snažností.
7. Necht jiným prokazuji, cos prokázal Ty mně, lásky všem dokazuji, slouže jim upřímně bez hledání zisku svého, bez pokrytství a věrně dle příkladu Tvého.
8. V mou poslední hodinu uděliž mi moci Tvá smrt, ó Bože Synu! bych mohl smrt přemoci, silen jsa Tebou skutečně, že Tebe, něhož doufám, uzřím v nebi věčně.
V
a
55. Známou: Král věčný nás.
odbog Kristus příklad pokory,
Syn Boha živého, Pán nade všemi tvory, s důstojenství svého s nebe ráčil sstoupiti, pro nás se snížiti, chudý učiněn býti, chtěv nás zbo.. hatiti. odo membo
mi
2. Hned když jej porodila matka jeho čistá, v jeslech jej položila, neměl
svého místa. Panna Maria byla též děvka chudičká; takát se mu líbila pokorná rodička.
Idom
3. On v tom svém ponížení k vůli Otce svého, hned po svém narození mnoho trpěl zlého, nedostatek s úzkostí a mnohých bíd tíže s velikou posluš ností až do smrti kříže.
4. Rozličná pokušení, posměch, utrhání, od přátel opuštění, od mnohých rouhání, hlavě nikdež jistého nemaje sklonění; tak svatý pro hříšného dán jest v pohanění.
5. Zrazen, svázán, bičován, trním korunovan, uplván, poličkován, potom ukřižován, smrt ukrutnou nevinný mile rád podstoupil za Adamovy syny, by všecky vykoupil.
6. S takovou prací hledal zahynulých ovcí, a život svůj za ně dal, by je při
vedl k Otci, čímž radu Boží zpravil se vší poslušností, věčné dobré připravil lidem s ochotností.
7. A naučení dal nám, řka:» Za mnou přijíti kdo chce, zapřiž sebe sám, a hled svůj kříž vzíti, násle duj mne do smrti, chcešli

O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
šťastným býti!« Musilt Kristus trpěti a tak v slávu vjíti.
8. Jezu, pomoz pro Tebe ten svět zapírati, úzkou cestou do nebe za Tebou
se bráti, u víře, v pobož nosti stále setrvati, a potom u věčnosti s Tebou přebývati.
ge
Host
56. Jako: Beránek jde nesa
dluhy. shild Sysib an siom ringe
Naplň mne, Pane, vděčností, ať bázeň Tvou v srdci mám. Já bolest Tvých útrpností a Tvou lásku rozjí mám. Tvůj kříž buď mi požehnaný! O jak divné slitování světu jest prokázané! Kdy jsem na ně pomněl dosti? a kdy ze vší mé možnosti Tebe velebil za ně?
47
3. Ty's snášel zločinců vinu, a nikdy's neprovinil, spravedlivý Boží Synu, by's co psáno, naplnil. Zlostní číhali na tvou krev, Ty's jejich prchlivost a hněv můj, proč's opustil mne!<< velmi zmužile vystál.» Bože
volal's v své úzkosti silně, by's dušem pokoj získal.
4. V oběť smíření za hříchy naše i světa všeho, Ty's, jako Beránek tichý šel k dřevu kříže svého, mučen, trápen, bit s potustížen všech lidí pokutou, pou, v nevinnosti's oněměl. Z lásky's volně, co reků rek, umřel smrtí, kterouž člověk každý člověk každý pro hřích snášet měl. an en as ess
5. Sklonil's hlavu; dokonáno. Umřel's; třásla se země. Tvé tělo v hrob pochováno; tím se těšit můžeme. Což jest člověk, jejž's vykoupil? bych vděčností samou byl a Tebe zas miloval! Uděl mi, Pane
2. Rádce náš, reku udatný, v těle a v krvi naší
dal's se v oběť za svět špa- milosti, bych Tebe nikdy
skrz zlosti zas znovu nekřižoval.
tný, Tvá duše úzkost snáší. S bolestmi smrti zápasíš, však předce volně k ní kráčíš, ó lásko bez skončení! Vzals na sebe lidské zlosti, a s božskou trpělivostí dal's se hříšným k mučení.
6. Ó jak jsou věčně nešťastní ti, jenž Tě ze cti loupí! nechtí být Tebe účastní, víru v Tebe jen tupí; ti, jenž Tvou zásluhu ib chválí, však se nepravostmi

498
48
O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
kalí a Tvou smrt zamítají. Kteří Tebe nemilují a Tvých slov neoblibují, odsouzeni být mají.ilqut conseq
7. Ty's zaslíbil, že mi síly udělíš k posvěcení. Tvá krev drahá mi udílí v mých hříších potěšení. Dejž, at se modlím s vroucností, v lásce, v pokoře, s věrností stále před Tebou kráčím. Tvé spasení. mne posilňuj v životě, v smrti buď štít můj, ať se vždy Tebou těším. do -Blog
nosile
Jeonniva
57. Známou notou.
2. S Bohem spojený člověk nám podobný za nás se přibit dal na kříž po. tupný; jsa svatý, snášel muky, zsinalosti pro naše zlosti.
3. Ó divy toho přesvatého díla! když o něm myslím, ducha mého síla klesá, třesa se cítím zloře čení pro prohřešení. vydan
4. Bůh, spravedliv jsa, musí zlé souditi; Bůh láska jsa, dal zlý svět vykoupiti. Což s užasnutím duch můj spatřit může na dřevě kříže.
5. To mne v vysokém smýšlení skrocuje; to mne poráží a zas pozdvihuje; to činí, že, byv Božím nepřítelem, již jsem přítelem.
il
Ó I
svońel inima simu let Beránku nevinný, jenž's za nás na kříži umřel, náš rukojmě jediný, trpělivost velikou's měl. Na sebe's hříšných mzdu vzal, by žádný z nás nezoufal. Smiluj se nad námi, ó Jezu! ó Jezu!:,::,: Rač nám dát pokoj svůj, ó Jezu! o Jezu! 1560 Havolim ens izolim
7. Vyššíť jest to sic nad lidské myšlení; však zdaż mám klesati v věření?
in odsT doyd
58. Jako: Co jsi učinil, Ježití Jáť jsem člověkį zdaž se
NITA
přemilý. nóby woel
.8
Pane, ane, posilň mne, když Tvé potupení si připomínám a Tvé utrpení, kteréž jsi z lásky veliké podstoupil, by's nás vykoupil.vo
6. Spasiteli můj! v nějž věřím srdečně, padám před Tebou a děkujiť vděčně, mysle si na Tvou lásku neskonalou s srdečnou chvá lou.
mám opovážit Boha vy vážit? śnlov sobeig
8. Jehod dílo jest milosti dařiti; nám náleží ji pokorne chváliti, patřit, jak milost vysoko vystupuje, již Bůh daruje.

O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
9. Bud' i ode mne věčně chválen, Pane, za slitování Tvé mně prokázané! Ty jsi svůj život i za mne položil, abych já ožil.
10. Miloval's mne; chci Tě též milovati; a vždy s radostí Tvou vůli konati; ó dávejž k tomu blaženému dílu vždy novou sílu!
59. Jako: Světe, s tebou se
loučím..
Světe, viz, jak na kříži Tvůj život v hrozné tíži visí a umírá! Pán a Král slávy věčné béře na sebe vděčně bídu, kteráž ho potírá.
2. Přistup sem a hled pilně: z těla jeho se silně pot krve vylévá, a z jeho srdce ctného, bolestmi sevřeného, mnohé vzdychání vyplývá.
3. Kdož Tě tak svatého zbil? Kdož't ty muky způsobil, Jezu, mé spasení? Však nemáš žádné viny, jako má člověk jiný; nepravosti'ť v Tobě není.
4. My a naši hříchové, jichž jest množství takové jako v moři písku, Tě ne49
vinného zbili, muky Ti způsobili: tot původ Tvého nátisku.
5. I já jsem měl trpěti, v těch pokutách úpěti bez Boží milosti; ty rány a bolesti, kteréž's Ty ráčil nésti, zasloužil jsem hříchem, zlostí.
6. Ty's vzal na svá ramena ta přetěžká břemena pokut a trestání; učiněn's zlořečenství, aby v Tvém účastenství přišlo na mne požehnání.
7. Ty mne z lásky zastáváš, za mne život svůj dáváš pro mé nepravosti; trním jsi korunován, zhaněn, zbit a zbičován, nesa vše s trpělivostí.
8. Ty's šel i pro mou vinu udatně smrti stínu vstříc v tom rukojemství; zkázy, umřel's, abys mne zbavil a zde připravil, zvláště tam, blahoslavenství.
9. Tvé milosti účastný, Jezu, chci být Tvůj vlastní, slouže Tobě stále srdcem,
duchem i tělem v svém obcování celém, čině vše. k Boží cti, chvále.
10. Čím sic v tomto životě mohu se Tvé dobrotě,
4

RUTEG
50
O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
Jezu, odměniti? Chci Tvou smrt, umučení vždycky až do loučení těla s duší v srdci míti.
11. Tvá smrt, Tvé umučení budiž mi k naučení o Tvé nevinnosti; a necht
mi v každou chvíli k ctnostem dodává síly, k konání mých povinností.
12. Jak někdy bude přísně Bůh trestat každé hříšné slov svých přestoupení; jak mnoho trpět mají, kdož se hříchů nekají, učí mne Tvé utrpení. anm
13. Tvůj příklad nechť mne učí činit, co Bůh poroučí, a trpět, co velí v své radě, byť někdy kříž aneb jakoukoli tíž poslal, až zas obveselí.
14. Zlořečení, tupení, posměchu a a trápení nikdy nechci mstíti; křivdy trpě, každému viny bližnímu svému z srdce rád chci odpustiti.
15. Pohnut jsa Tvým trýzněním, chci s upřímným míněním všeho se varovat a stříci v každé době, co se nelíbí Tobě, byť mne měl svět potupovat.
16. Když pak mi smrt nastane, necht jako Ty,
můj Pane, v ruce Otce Tvého ducha svého poroučím, s světem se rád rozloučím; ó přejž mi království svého!
60. Známá.
Věřmež v Boha jednoho, Otce všemohoucího, také v jeho milého Syna jednorozeného.
2. Kterýžto pro spasení lidského pokolení ráčil s nebe sstoupiti a z panny se naroditi.
3. Zrazen, svázán, bičován i trním korunován, uplván, poličkován ten náš svatý a dobrý Pán.
4. Pilát jej nevinným znal, a však jej na smrt vydal; pro mnohé zsinalosti neměl již své podob nosti.
5. Veden s lotry z mě sta ven, všecken byl ukr vácen, omdléval, nesa svůj kříž a hříchů všeho světa tíž.
6. Zlostní ruce naň vztáhli, ruce nohy roztáhli s ne vážnou ukrutností pro lid ské nešlechetnosti.

O utrpeních a smrti Pána Ježíše.
7. Umřel, byv ukřižován, s kříže sňat, v hrob pochován; třetího dne vstal z mrtvých k obveselení věrných svých.
8. Vstoupil pak na nebesa, v slávě Otce Pánem jsa, odtud zas má přijíti, živých, mrtvých soudcem býti.
Dobrovolně's za nás vydal, Pane, na smrt, život svůj; měl's moc, bys jej vydal i vzal, tak'ť přikázal Otec Tvůj, kterýž Tě proto miloval, že's se volně obětoval k smrti za přátely.
ne2. Ty's byl jen na maličký čas od Boha opuštěný; potom od něho slávou zas velikou ozdobený. Smrt kříže, jenž Tě pohřbila, v důstojnost se proměnila; nebo z hrobu Jsi vyšel.
VII. O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
61. Jako: Přišlot k nám pa- zajisté z mrtvých vstal. Ty's
Ty Bůh
dlým spasení.
mou skálou, mým spasením, Pán, jehož mocným vyrčením i já živ budu věčně.
3. Nic se nestydím za kříž Tvůj, nic za hanbu, již's vystál. Ty jsi Pán
51
9. Věřmež v Ducha svatého, církev svatou chrám jeho, všech hříchův odpuštění dle Kristova zasloužení.
10. Jehož všickni vzýlásku pravou mějme: tak vejme, u víře setrvejme, a slávy věčné čekejme!
4. Já't jsem již z Boží rodiny skrz Tebe dědic nebe. Až do poslední hodiny stále doufat chci v Tebe. Jakž's Ty, Pane Jezu Kriste, vstal z mrtvých, tak i já jistě skrz Tebe někdy vstanu.
62. Známá
Jezu Kriste Vykupiteli, jenž's vstal z mrtvých ráno v neděli, obradoval's své
X*

quite
WID
52
O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
věrné z dobroty nesmírné: ní, učinil, co žádali, když ukázal's se ženám poctivým, jej uhlídali. apoštolům i věrným jiným, utěšil's zarmoucené, mluvil's potěšeně, řka:» Se nelekejte, Pána svého znejte; hleďtež na mé rány, vizte bok proklaný; pokoj vám zvěstuji, i vypravuji: musil Kristus trpěti a tak v slávu vjíti.<<
2. Apoštolé, když Tě viděli, z Tebe radost velikou měli; dejž, bychom i my věčně Tě viděli vděčně tam, kdež Král jsa v své důstojnosti, máš dobrého
všeho v hojnosti. Blaze 63. Jako: Ježíš mé utěšení.
těm, kteří s Tebou přebývati budou v tom království věčném a v městě bezpečném, kdežto smrti není ani zarmoucení, tam't jest nasycení, Boha vidění, pokoj, svoboda pravá, s Bohem věčná sláva.
4. Zdvihněm'ž srdce i naši žádost, ať tam patří, kdež pravá radost, a kde svatí andělé chválí jej vesele: bychom mohli zlého ujíti, slávy věčné v nebi dojíti, kdež jest hojnost dobrého, nemůž' tam nic zlého. Veselme se z něho, Pána předobrého: ont nám dá dojíti, po smrti užiti s anděly svatými i s zvolenými dokonalé radosti beze vší žalosti.
3. Krista Pána, Syna Božího, prosmež všickni z srdce vroucího, slavíc jeho vzkříšení v hojném potěšení, ať on, mocný jsa vítězitel, kterýž slavně z hrobu ven vyšel, pomůže nám též vstáti a hříchů se káti: jako těm, jež chtěli, aby Jej viděli po Jeho vzkříšení, těla oslavení, dal v tom ujištění víry k stvrzeJežíš živ jest! i já s ním,
smrti, proč se Tě mám báti? On vstal, a já jistě vím, že mi život též navrátí. Svým světlém mne oděje; toť má jistá naděje.
2. Ježíš živ jest! Jemu jest moc dána nad vším stvořením; i já mám mít věčnou čest a věčný život také s ním; Bůh splní, co slibuje; toť má jistá naděje.
3. Ježíš živ jest! proč bych měl pro hříchy padat v zoufání? Bůh v Kristu jest můj přítel: on všem činícím pokání milosti své popřeje; toť má jistá naděje.

O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
4. Ježíš živ jest! já věčně skrz něho mám spasen býti, celý život chci vděčně i srdce mu posvětiti. On na pomoc přispěje; toť má jistá naděje.
5. Ježíš živ jest: od něho nic mne nemá odloučiti, byt moc světa zlostného pro něj mne měla mučiti. On k víře síly přeje; tot má jistá naděje.
6. Ježíš živ jest! smrt mi jest vchod do života pravého. Když přijde smrti neřest, tot potěší ducha mého, že mu nebes popřeje Pán Ježíš, má naděje.
64. Jako: Bůh náš všemohoucí.
Kristovo ristovo vzkříšení plné potěšení křesťanům zarmouceným a pro hříchy skroušeným jest, že budou s ním.
2. Neb jakož Kristus Pán, byv na smrt pro hřích dán, božské spravedlnosti učinil tím dosti a vstal k radosti:
3. Tak, kdož umírají hříchům, také mají naději sobě danou, že se k Pánu dostanou, jímž z mrtvých
vstanou.
53
4. Neb to jest věc jistá, že účasten Krista bude ten, kdož hřích moří a zlé žádosti boří dle vůle Boží.
5.
Kriste, Králi slávy, Synu Boží pravý, jenž's po svém umučení a těžkém usmrcení vstal v oslavení:
6. Rač nás obživiti, s sebou též vzkřísiti, bychom i my povstali, ctnou chválu Tobě vzdali, hříchů přestali.
7. Přimlouvejž se za nás, ó Prostředníče náš! před Tvým nebeským Otcem, neb's Ty sám naším smírcem, také přímluvcem.
8. K Toběť zření máme, důvěrně voláme, žádajíce milosti, potom věčné slavnosti z Tvé účastnosti!
65. Známá.
Kristus Ježíš Nazaretský, kterýžto umřel za všecky, v třetí den z mrtvých vesele vstal v oslaveném těle.
2. Jeho vzkříšení slavíce, s vděčností pamatujíce, Jemu k chvále prozpěvujme, a z něho se radujme.

PLASTICO
54
O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
3. Nebt jest první u vzkříšení všem zvoleným k utěšení vstal v těle duchovním, stkvoucím, radostném, přežádoucím.
4. Tak't ovšem na něj slušelo, aby Jeho svaté tělo nevidělo porušení, než věčné oslavení.
5. On't nás z smrti vysvobodil, v nás naději živou zplodil, že po této smrtedlnosti budeme s ním v věčnosti.
7. Tu se Pán v slávě ukáže, tu všelikou slzu smaže, nebude't tu víc hořkostí, žalosti, odpornosti.
8. Kdož zde s pláčem rozsývají, tu jistou naději mají, žeť tam budou z Tvé milosti věčně žít s veselostí.
6. Ač nyní těla smrtedlná schovávají se neslíčná; vstanou't z hrobů k
14. Jestli my s ním zde zemřeme, takéť s ním živi
oslavnosti, k životu i k jas- budeme; máme- li s ním
nosti.
utrpení, budeme s ním oslaveni.
9. Kdož se pro Tě zapírají, kříž a utrpení mají, vezmouť krásu, utěšení od Tebe při vzkříšení.
11. O tom radostném vzkříšení všem křesťanům k potěšení apoštol Tymoteovi píše těmito slovy:
10. Nebudouť již víc lačněti, horka ni žízně trpěti; přijdouť k studnicím vod živých, do rozkoší pravdivých.
12.» Na to Ty vždycky pamatuj, že vstal z mrtvých Kristus Pán Tvůj; tím se potěšuj v zármutcích, a zmocňuj v dobrých skutcích.
13. Bojuj jako dobrý rytíř, sluha Kristův, věrný pastýř; pracuj pro jeho zvolené, mzdou drahou vykoupené.<<
15. Majíc to napomenutí, jímž nás k práci dobré nutí; prospívej každý z nás v ctnosti, stoje v své povinnosti.
16. Neb tak zde svého
spasení majíc v Kristu založení, dojdeme slávy nebeské, kdež zní chvály andělské.
17. Radostně Bohu zpívejme, skutkem chválu mu vzdávejme, že nám v Kristu účastenství dává z milosrdenství.

O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
66. Jako: Bůh náš všemohoucí.
Kristus Pán vstal z mrtvých po utrpeních svých, z čehož se radovati má každý a zpívati:» Bůh bud pochválen!<<
2. Nevěrný, nekřesťan, pochybovat přestaň: naše víra jest jistá, založená na Krista, kterýž z mrtvých vstal.
3. Chválu Bohu vzdejme, víru zachovejme! Radujme se srdečně z Ježíše, zde i věčně jej oslavujíc. lito
67. Obecnou notou.
Pomni, duchu můj, s radostí na den veliké slavnosti, v němž Ježíš Kristus z mrtvých vstal, smrt přemoh', věčně živ zůstal.
2. S vší vděčností k němu se nes, jakoby se Ti zjevil dnes a mluvil:» Pokoj bud Tobě! děkuj, těš se v každé době.
3. Popatř vzhůru a vzý. vej Ho, oddej se řízení Jeho; On, Pán všeho, má s Bohem čest, a Tvůj bratr i přítel jest.
55
4. Moc, sláva, velebnost i čest tomu, jenž byl a vždycky jest! Jeho předůstojné jméno buď ode všech vždy chváleno!<<
5. Ó víro v tom účastenství Což jest zemské důstojenství, když je duchem s tím srovnávám, jehož skrz Krista dostávám?
6. Před trůnem v Jeho království nesmírné blahoslavenství na věčnost mne očekává; Pane, jaká to jest sláva!
7. Srdce těší se tím jměním, plné lásky s podivením; tak že s bázní a vděčností padám na tvář s uctivostí.
8. Ó Ty, jenž v nebi kraluješ! i mně tam místo daruješ, a naplníš, čehož čekám, že Tě uzřím v slávě Tvé tam.
9. Když pak přijdeš v onu dobu v oblacích, já z mého hrobu mám, vzbuzen jsa, ven vyjíti a na Tvé pravici býti.
10. Potom s anděly svatými, s cherubíny, s serafíny i se všemi pobožnými mám mít věčnou radost s nimi.
11. Ó k jaké slávě a panství vyzdvihuje nás kře

U
56
O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
sťanství! S Tebou usmrceni, Kriste, již jsme také vstali jistě.
12. Nechť mám vždy na to myšlení, co't jsem dlužen, mé spasení, abych Tě věrně miloval, v Tvůj obraz se obnovoval.
68. Jako: Kristus Ježíš Nazaretský.
13. Ty jsi, jímž se všecko stává; Tvéť jest království
i sláva! V Tebe doufám, 69. Jako: Radujme se všickni
Jezu Kriste, jenž vstav, živ jsi věčně, jistě.
nyní.
2. I v Ježíše Syna jeho, jednoho Pána našeho, Duchem svatým počatého, z panny narozeného.
5. Věříme v Ducha svatého, též církev svatou chrám jeho, v níž jest svatých obcování v pořádném
milování.
3. Pod Pilátem ukřižován, trpěl, umřel i pochován, v třetí den z mrtvých vesele vstal v oslaveném těle.
6. Také hříchů odpuštění, těl našich z mrtvých vzkříšení i život věčný věříme; vše v Kristu obdržíme.
2. Umřel, pohřben, ukřiVěříme v všemohou- žován, aby člověk byl zacího Otce i vševědoucího, jenž stvořil nebe s hvězdami a zemi s úrodami.
chován; budiž z toho vychvalován. Chvalmež Boha!
4. Vstoupil na nebe vysoce, sedí na pravici Otce; odtud zase má přijíti, všech lidí soudcem býti.
V stal z mrtvých Kristus Spasitel, všeho světa Potěšitel; raduj se v něm Boží ctitel. Chvalmež Boha!
3. Kristus splnil, co sliboval, dřív než za nás svůj život dal; neb z mrtvých dne třetího vstal. Chvalmež Boha!
4. On di:» Budete svým časem tak živi, jako živ já jsem, vzkřísím vás z hrobu svým hlasem.< Chvalmež Boha!
5. Splníť ten slib svůj v svou dobu, jenž Lazarovu osobu vzkřísil, a sám též vstal z hrobu. Chvalmež Boha!

O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
6. My v hrobě odpočineme maličko, a zas vstaneme, s ním se v slávu dostaneme. Chvalmež Boha!
7. Pane, dejž u víře státi, pomoz svatě obcovati a v tom věrně setrvati. Chvalmež Boha!
8. V tyto přeradostné časy, odvrhouce škodné kvasy, prozpěvujmež srdci hlasy. Chvalmež Boha!
9. Sláva budiž Hospodinu Bohu, Otci, též i Synu i Duchu v každou hodinu. Chvalmež Boha!
70. Jako: Ježiš mé utěšení.
Vzhůru
zhůru srdce! tento den temnou noc strachu zahání: Kristus, kterýž byl pohřben, v smrti neměl zů. stávání: již, co bylo ztraceno, lidem jest navráceno.
2. Ont jest jistě Syn Boží, neb toho zjevně dokázal: truc, kdo ho s trůnu složí, když z mrtvých vstal a smrt svázal; tak naplnil své slovo, budiž mu chvála z toho!
3. Na smrt vydán bez viny pro náš hřích a provinění, náš rukojmě jediný,
57
a vstal nám k ospravedlnění; Bůh nás s sebou dojista smířil skrz Jezu Krista.
4. Smrt jest za hřích odplata, ale Kristus jest život náš, jenž nedal stříbra, zlata, než svou drahou
krev dal za nás; nám jeho mrtvých vstání vždy strach smrti zahání.
z
5. Nechť kdokoli z přátel mých skrz smrt odsud se ubírá; těším se, vstal Pán z mrtvých a již více neumírá; ale je v onu dobu mocně vyvede z hrobu.
6. A když i mne samého zavolá Bůh k smrti časné, neleknut se tmavého hrobu, maje nebe krásné, do něhož Ježíš dvéře i v hrobě mi otevře.
7. Z mrtvých prvorozený, jehož my za bratra máme, živ jest s námi spojený, on v nás, my v něm zůstáváme: i proč bych se smrti bál, věda, že Pán z mrtvých vstal?
8. Kde, ó smrti! tvůj osten? Kde, ó peklo! tvé vítězství? Nám jistě dá vítěz ten, jenž z mrtvých vstal, své království, byť pak to naše tělo dlouho v prachu leżelo.

PENT
58
O zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
9. Pane, to k Tvé cti věřím, a budu toho účastný, když to všecko obdržím, nebo vím, že jsem Tvůj
VIII. O nanebevstoupení Páně a sedění
na pravici Boží.
71. Jako: Třetího dne vstal
Spasitel.
Kristus, přemilý Syn Boží, dárce nebeského zboží, vstoupiv v nebe radost
množí.
2. On byl zde v bídě a v psotě, a to vše, člověče, pro tě; ó děkujž jeho dobrotě!
3. Prv než na nebesa
vstoupil, na světě mnoho podstoupil, aby nás všecky vykoupil.
4. On trpěl z dobrovolnosti, za to zvýšen k důstojnosti; pomněmež na to s pilností!
vlastní; pročež Tobě dík mnoho vzdám zde i v nebi z toho.
5. Zde pracoval se vší ctností, po práci bral se k výsosti: pracujmež i my s chtivostí!
6. Již nyní věčně kraluje, tomu spasení daruje, kdož jej zde věrně miluje.
7. Kdo chce, kde on jest, přijíti, musíť sám sebe zapříti, na světě ctnostně živ býti.
8. Kriste, Synu Boží pravý, příteli náš přelaskavý, pomáhejž nám do své slávy!
72. 72. Notou žalmu 8.
Plesej země! radujte
se křesťané! Dokonáno jest slavné dílo Páně; on vstuna nebesa, puje vzhůru k tomu, jenž ho poslal, zas
se nesa.
2. On když cestu ukázal v svém učení k nesmrtedlnosti, k věčnému spasení,

O nanebevstoupení Páně
a svou smrtí nás všecky vykoupil, na pravici moci Boží vstoupil.
4. Nad náš rozum přemáhal světa zlosti, a neustalý byl v lásce, v milosti. Věčné štěstí chtěv lidem získati, sám se za ně v oběť ráčil dáti.
5. Spravedliví, vždycky Pánu plesejte, a jeho jménu díky s chválou vzdejte! Sťastníť jsme my skrz něj učiněni, osvíceni a s Bohem spřízněni.
mne
3. Moc na nebi i zemi 9. Když já bloudím, Ty dána jemu, a on zasloužil on zasloužil rač mne napraviti, a ode spasení každému. Nezhyneť, všech mých hříchů kdo plní slovo jeho; svět zbaviti; z služebníka světa, jest smířen s Bohem skrze. hřícha zlého, učiň ze mne něho. služebníka svého.
možný, a zas přijde slavně dne soudného, jako Pán a soudce světa všeho.
a sedění na pravici Boží.
7. Potěšení'ť jest to věřících v něho, že jej tam uzří sobě milostného; než též musí každý z povinnosti v něho doufat, stále chodit v ctnosti.
59
8. Kdo se stydí za toho Pána všeho, on se též bude styděti za něho; kdo
jej zde ctí, i on ho poctí tam. Pane věčný, pomoz
nám k tomu sám!
6. Chvaliž Pána každý, zvláště Ont jde
v oblacích v nebe, co rek 73. Jako: Máme v Pána Boha
věřiti.
10. Co jest hodnost a sláva světa toho? Na tét křesťanům nezáleží mnoho. Většíť slávou jsi je Ty ozdobil, krále a kněží Bohu způsobil.
11. Pochválen buď, ó světa Spasiteli! My Tobě svému plesáme příteli, jenž sedíš na trůnu velebnosti, živ jsi a kraluješ na věčnosti.
Pochvalmež Krále nebeského, kterýž vstoupil v radost Otce svého, aby byl Pánem stvoření všeho.
2. Jeho panství jest naše sláva, mocná jeho v nebi, v zemi správa všechněm věřícím útěchu dává.
3.» Doufejtež, dí, já přemohl jsem již, nebojte se,
NICA

PAYONC
60
nanebevstoupení Páně a sedění na pravici Boží.
byť bylo ještě tíž: i při vás jistě zvítězí můj kříž.
4. Vstupuji k Otci nebeskému, k Bohu svému a k Bohu vašemu, na vás pro mne vždycky laskavému.
5. Však s vámi budu bez vámi budu bez přestání po všecky dny do světa skonání k mocnému věrných potěšování.<
6. Ó křesťané! toto znajíce, Pána svého předchůdce majíce, neliknujmež se v ctnostech již více.
7. Toho Pána následovati, jemu se ve všem důvěřovati, dle jeho vůle jej vyznávati.
8. Nešel'ť v nebe jen pro sebe sám, ale aby připravil místo nám; když zase přijde, pobéře nás tam.
9. Abychom, kdež on, i my byli. Buď mu díka, že nám k tomu cíli cestu ukázal ten vůdce milý.
10. Dejž, at Duch Tvůj k Tobě nás táhne, a srdce naše láskou at prahne po Tobě, Kriste, náš milý Pane!
74.
Obecnou notou.
Srdce naše slušně plesá, že jsi vstoupil na nebesa, Jezu Kriste, Králi slávy, jenž jsi náš pomocník pravý.
2. Ty na trůnu velebnosti sedíš v božské důstojnosti, že v Tebe doufáme, vidíš, za bratry své se nestydíš.
3. Tvá jest moc, Tvé jest království. Kdož Ti rovný v důstojenství? anjel i každé stvoření Tvé jest, Pane, přirození!
4. Nadarmo se ti zdvihají, jež Tě v nenávisti mají; necht bezbožník co chce strojí, Tvůj trůn nepohnutě stojí.
5. Ó hlavo triumfující, jak šťastný v Tebe věřící! Ty's mu světlem, potěšením, ochranou, věčným spasením.
6. My't v Tebe, Pane, doufáme, a srdečnou radost máme; Ty na nás nezapomínáš, rád nám své požehnání dáš.
7. Co nám prospěje, dobře znáš Ty, jenž všecko v své ruce máš; blízký jsa, vždy rád každému pomáháš ctiteli svému.
8. Popatř i na nás v milosti s trůnu božské veleb

O nanebevstoupení Páně a sedění na pravici Boží.
nosti! Naší mdlé víry posilňuj, Tvým žehnáním nás korunuj.
9. Jdeš v nebe, jako pravý rek; spatří pak Tě budoucí věk, jako soudce světa všeho: ó potěš z nás každého!
tam sam
10. Tu zvítězí víra v Tebe, kdež svým věřícím dáš nebe. Pane náš, Ježíši Kriste, pomahejž. nám k tomu jistě!
75. Jako: Máme v Pána Boha
věřiti.
2. I v Jezu Krista, Syna Jeho jediného, Pána našeho, světu od Otce představeného.
3. Jenž se z Ducha svatého počal, člověčenství na sebe přijal, a synem Panny Marie se stal.
61
4. Týž pod Pontským Pilátem trpěl, a v přemnohých bolestech úpěl, na kříž pověšen, za všecky
umřel.
5. Třetího dne slavně z mrtvých vstal, učedlníků v tom potvrzoval, za čtyřiceti dnů se zjevoval.
6. Na nebesa maje vstoupiti, kázal jim na všecken svět jíti, všecky národy pravdě učiti.
9. Jakž vidín jest do nebe
Věříme z srdce upří- jíti, tak se zas dá zjevně
mného v Boha Otce všemohoucího, kterýž jest mocný Stvořitel všeho.
spatřiti, živé i mrtvé přijda souditi.
7. A tak, kdyžż svým požehnání dal, vzhůru od nich do nebe se bral, a tam od Otce slávu věčnou vzal.
8. Na jehožto pravici sedí, jasným okem na všecko hledí, jako Král mocný vše všudy řídí.
10. Věříme i v Posvětitele, Ducha Svatého Těšitele, v našich temnostech osvětitele.
11. Jemuž pravá církev dává česť, v kteréž svatých obcování jest, kteráž pro pravdu trpěla neřest.
12. Jakž Pán dí, řka: » Budou honiti, budou vás i na smrt voditi, usilujíc tím Bohu sloužiti;
13. Ale pravda předce zůstane, svět odplaty hroz

62
O nanebevstoupení Páně a sedění na pravici Boží.
né dostane, církvi vstoupení v nebe nastane.<<
14. Věříme hříchů odIX. O poslání Ducha svatého a o dařích
jeho.
in
Jako: Jak živých vod jelen
žádá.
76. Jako
puštění, těla z mrtvých slavné vzkříšení, v životě věčném s Pánem těšení.
2. Tvá moudrost v této časnosti ať se mnou všudy chodí; ať z tesklivé pochybnosti Tvá pravda mne vyvodí. K mému pravému štěstí račiž mne mocně vésti; když zvolím, k čemuž vedeš Ty, nezbloudím od pravé cesty.
4. Udělujž mi síly, moci,
Duchu od Otce i Syna, když se hřích ke mně
jenž jsi Potěšitel náš, a s hůry od Hospodina patře, mdloby naše znáš; buď mi přítomen mocně, ať vždycky živ jsem ctnostně, Bohu se zcela oddávám, jeho chrámem vždy zůstávám.
oudí, bych ho vždycky mohl přemoci; když pak srdce mé zbloudí, rač ho sám potrestati, abych hleděl přestati od hříchů v pravém pokání, a tak došel smilování.
3. Posvěť srdce náklonností, abych nade vše svého Boha s největší možností miloval Z srdce ctného, abych v jeho lásce byl, jeho jméno velebil, čině vždycky
vůli jeho, to vše dle vedení Tvého.
5. Když pomoci potře buji, dejž ať k trůnu milosti s mým vzdycháním při stupuji; na Krista v důvěr. nosti patře, jako na mého Prostředníka věrného, dle mé upřímné žádosti dojdu u Otce milosti.
6. Ve všelikém mém soužení uděl mi potěšení, abych na Božím řízení pře stával bez hřešení. Dejž mi srdce upřímné, buď i při smrti při mně, abych útěchy Tvé moci šťastně mohl všecko přemoci.

77. To
O poslání Ducha svatého a o dařích jeho.
Touž notou.
2. Pán praví:» Kdo mne miluje, slova mého ostříhá, můj Otec jej oblibuje, Duch svatý k nebi zdvihá, k tomut my přicházíme, příbytek v něm činíme; a to, kteréž mluvím, slovo není mé, ale Otcovo.
5. Svědčí také týž Pán
Jak čerstvých vod je- všeho:» Tak Bůh ten svět
len žádá v čas unavení svého: tak pobožná duše ráda má vždy Ducha svatého: nebt bez Jeho pomoci nemáme žádné moci, mrtví jsouc od přirození v věcech potřebných k spasení.
miloval, že Ježíše Syna svého jednorozeného dal; by každý věře v něho, došel bytu věčného: neposlalt ho sem souditi, ale hříšný svět spasiti.
3. Duch svatý ten Utěšitel, jejž Otec pro mne dává, budet váš věrný učitel, od něhož půjde zpráva o všem, což jsem vám mluvil, pokud jsem zde s vámi byl, onť vám všecko připomene, on vás k dobrému povede.
63
4. Pokoj svůj vám zůstavuji, ne jako jej svět dává; proč se v vás srdce strachují? řekl jsem ta slova pravá:» Jduť, a zase přijdu k vám, co jsem slíbil, to vám dám; nebojtež se v mém
pokoji, jáť jsem váš, a vy jste moji.<<
6. Kdož srdečně v něho věří, tenť nebude odsouzen; ale kdož v něho nevěří, již't jest v pravdě odsouzen: tot soud, že jasné světlo v temnostech světa vzešlo; než lidé, jsouc v nevěře zlí, radši tmu než světlo měli.<<
7. Ta i jiná slova Páně Duch Boží nám předkládá, učí, od bludů nás chráně, na Kristu nás zakládá; v víře, v lásce, v naději bychom šli tím vroucněji, sílí nás a potěšuje, vodí, řídí, osvěcuje.im
8. O přijdiž k nám, Duchu svatý, Bože mocný a pravý! S Otcem, s Synem též podstaty, a tak hodný též slávy; spravujž nás a posvěcuj, rozum náš vždy osvěcuj, otevři svých darů pramen k spasení našemu. Amen.

64
O poslání Ducha svatého a o dařích jeho.
78. Král věčný nás.
Ó
sešliž Ducha svého nám, Bože laskavý! at srdce z nás každého k dobrému napraví, aby se v nás nevloudil duch odporný Tobě, by žádný z nás nebloudil, škodě tím sám sobě.
2. Tvůj Duch ať jest našeho ducha posvětitel, a srdce z nás každého jasný
osvětitel, ať náš učí moudrosti, jež pochází s nebe, bychom se vší možností milovali Tebe.
3. Rádi to konajíce, co se líbí Tobě, a tím posluhujíce bližním také sobě k štěstí, kteréhož Ty nám přeješ z své milosti, jako Otec svým dítkám v upřímné štědrosti.
4. Tvůj Duch ať nás uvodí v pravdu milou Tobě, at žádný z nás neškodí skrz lež a zlost sobě; dar rozumu zdravého když's nám ráčil dáti, pomoz ho ke cti Tvého jména užívati.
5. Tvůj Duch budiž vždy jeho jasný osvětitel, a člověka bídného mocný potěšitel; srdce čisté stvořiž v nás, utvrd nás v milosti, bychom mohli i v zlý čas být v trpělivosti.
6. Když skrz smrt budeš chtíti nás odsud pozvati, račiž nás podepříti v mdlobě Duch Tvůj svatý, pomoz nám v udatnosti rychle zvítěziti, by duch náš díl v radosti věčné mohl hned míti.
79. Známou notou.
Poprosmež Ducha svatého, těšitele bohatého, at nás pravdou naplňuje a k ctnostem nakloňuje.
2. Duchu Boží, dobrý, svatý, osvětiž lid hříchem
jatý, ať má rozum osvícený a život posvěcený.
3. Rač nám víry přispořiti, naději v nás rozmnožiti, lásku pravou roznítiti, by zde mohla svítiti.
4. Dar moudrosti, rozumnosti, rady, síly, zmužilosti, umění a bázně Boží ať vždy při nás se množí.
5. Slova Kristova slyšení at jest naše potěšení, ať v nás bohatě přebývá, od nás plněno bývá.

O poslání Ducha svatého a o dařích jeho.
6. S moudrostí a roz- jež v bludu jsou, obrátil. umností, učíce se s ochot- Smiluj se, Pane! ností, ať je přijímáme vděčně, ostříháme skutečně.
7. Nastrojuj srdce k věření, spravuj náš jazyk k mluvení, i všecky naše žádosti podle Boží libosti.
8. Sláva buď věčnému Otci i Synu divnému v moci, budiž i Duchu svatému v dařích přebohatému.
80. Známou notou.
Prosmež my Ducha blaženého od Krista nám zaslíbeného, by bludné učení od nás odvrátil a všecky,
I. Vůbec.
81. Jako: Takto't volá sám Syn
Boží.
65
Ach Bože, pomoz z milosti, abychom své hříchy, zlosti pokorně poznávali; v Krista Pána víru měli, skrz něj všecko obdrželi, jej rádi vyznávali.
2. Ó Duchu moci a moudrosti! Slovem Božím vzbuzuj nás k ctnosti; pomoz nám věřiti v Pána Ježíše, jenž nás přivede do věčné říše. Smiluj se, Pane!
X. O slovu Božím a o svátostech.
3. Ó Duchu lásky a jednoty! Způsob to v nás dle své dobroty, abychom srdečně se milovali, odpouštěli, nezarmucovali. Smiluj se, Pane!
4. Těšiteli ve všem soužení! I při smrti nám k spomožení přispěj, a zachovej nás od zoufání, v pravé víře dejž nám setrvání. Smiluj se, Pane!
2. V pobožnosti pomoz státi, slovem Tvým se spravovati pro chválu jména svého; Duch Tvůj ať nás osvěcuje a v zármutcích potěšuje každého truchlivého.
3. Slovo Tvé v této časnosti ať nás vždy více k jasnosti vede a k osví5
KA

C6
O slovu Božím a o svátostech.
cení, by každý z nás, živ jsa ctnostně, a slouže Tobě radostně, měl naději spasení.
82. Jako: Ach můj Bože!
2. Dejž pravého slova svého moci mi okusiti; nedopusť mne, milý Pane, od víry odloučiti.
Bůh jest můj hrad, a
duch rád má k slovu
jeho zření; Bože, toť vím, 83. Jako: Kristus Syn Boží.
že zde chodím v víře, a ne v vidění.
3. Tvé slovo jest mých světlo cest, onoť mne pravdě učí, a jak Tobě v každé době sloužit mám, mi poroučí.
4. Duše hodnost, nesmrtelnost Tvé slovo vysvět luje; po časnosti že v věčnosti mne život následuje.
5. Uložení o shlazení lidských hříchů a zlostí já bych neznal, kdybych nebral z Tvého slova světlosti.
7. Obnovení, posvěcení k spasení mám být pilný; však toho sám nevykonám, Tvé slovo mne posilní.
6. Nyní v smutku a zármutku pro hřích nemám zoufati; Ty odpouštíš a mne učíš v víře> Otče!« říkati.
8. Dejž, ó Pane! at zůstane Tvé slovo mou žádostí, osvícením, potěšením, mocí k věčné radosti.
Chvála bud Tobě, Bože,
v každé době za to svaté učení, jež's nám dal skrz Krista k osvícení.
2. Rač ducha mého světlem slova svého milostně osvítiti, od pověr a bludů očistiti.
3. Tvé slovo at jest světlo jasné mých cest, abych pravdu miloval, lži, Isti a podvodů neliboval. Z
4. Rač svou pravicí rozum zpytující v pravdu uvozovati, bych, co Duch Tvůj učí, mohl poznati.
5. Tvé slovo, Pane, vždy pravdou zůstane; pomoz, at mu srdečně věřím, a poslušen jsem skutečně.
6. Kdo slova Tvého z svědomí dobrého ostříhá

O slovu Božím a o svátostech.
zde skutečně, jest blaho- můj, v němž mám své zalíslavený zde i věčně.
bení, každý mu k poslušnosti stůj!<<
7. Pomoz mi mocně, abych vždycky ctnostně žádostiv byl učení, a následoval ho v osvícení.
8. Rač dáti svého mně
Ducha svatého, by mi chuti dodával, bych pravdy hledal a ji poznával.
9. Rač pomáhati mně v Tvé pravdě státi, jí do smrti věřiti, a dle ní vždycky ctnostně choditi.
10. Dejž, milý Pane, at ve mně zůstane užitek slova Tvého k dojítí štěstí věčně pravého.
84.
Notou žalmu 25.
Evanjelium věčného upřímní milovníci, proti satanu i jeho nástrojům bojující, kladte grunt svůj na skále, Kristu a jeho učení, tak ostojíte stále, a budete oslavení.
67
2. Nebo tot jest ten jediný, kterýž nikdy nezbloudil, mistr nad vše lidské syny, o němž Bůh s nebe mluvil při onom proměnění: > Tentot jest ten milý Syn
3. Ó by ten Boží slavný hlas v uších našich vždycky zněl! jistě by odtud každý z nás užitek vždy hojný měl, kdybychom tak věřili, jakž Syn Boží zjevně učí, a z víry to činili, co nám v slovu svém poroučí.
4. Kdež pak toho Učitele mluvícího najdeme? V písmech svatých, když se cele jich držeti budeme: neb v jménu jeho psali učedlníci jeho svatí, tak jakž od Pána vzali; těch máme následovati.
5. A tak pravda písem svatých jest pravidlo důstojné, jež k prospěchu duší našich Bůh dal z milosti hojné: to bludné napravuje, neumělé osvěcuje, hříšníky obměkčuje, zarmoucených potěšuje.
6. Jest pravidlo dostatečné k poznání víry, ctnosti, pravé, jisté a bezpečné bez škodných omylností těm, již z srdce čistého je slyší, čtou, rozvažují, za dar
Ducha svatého vroucí prosby obětují.
7.» Kdo slovo mé zachovává, tak nám Pán Ježíš
5*
PRE
ACCE

AUTO
68
O slovu Božím a o svátostech.
praví, ten moudrý jest a zůstává, dům svůj na skále staví: byť i váli větrové, byť hrozná povodeň byla; však stavení takové ostojí, nebt jest v něm síla.<
8.» Ale kdož nezachovává mých řečí, týž Pán praví, ten v skutku blázen zůstává, dům svůj na písku staví: když by větrové váli, a povodeň přišla, snadně takový dům se svalí, a pádem velikým padne.<<
* 9. Ó Bože! ten víry základ, svaté evanjelium, rač chrániti jako poklad nám i našim potomkům: zbav nálezků a svodů lidské domnělé moudrosti, dej své církvi svobodu k sloužení Tobě v sprostnosti.
85. Jako: Kristus Pán jest můj Jako: Kristus Pán jest
můj
život; aneb: Kdež mám hledat Ježíše.
času všelikého z Božího smilování můž'ť dojíti jeho.
3. Světlo evanjelium již z milosti Boží šíří se, a národům radost, štěstí množí.
2. Nyní Bůh ukracuje dnů bludů, temnosti, lidi již osvěcuje z své k nám náklonnosti.
4. Neumělost zahání i každou pochybnost, nešlechetnosti brání a napomáhá
ctnost.
5. Zvěstuje odpuštění hříšníkům kajícím, milost, věčné spasení Boha hledajícím.
6. Tohoť pevné svědectví, že nám Bůh Syna dal z svého milosrdenství, aby hříchy z nás sňal.
7. Syn v našem člověčenství v světě se ukázal, v množství zjevných svědectví lásky své dokázal.
8. Na smrt duši položil, tak lidem, z milosti krev svou vyliv, posloužil, zjevil lásky dosti.
Komuž
10. Na to Duch svatý muž milo spasení, poslán, by svědectví vydal,
Kristus byl oslavován, a v věrných přebýval.
9. Aj tot milost předivná jest lidem zjevená, krví Božího Syna draze potvrzená.
11. Jímž jsouc apoštolové zmocněni, svědčili národům ti poslové, divy to tvrdili:

O slovu Božím a o svátostech.
12. Že hříchů odpuštění ve jménu Ježíše, též i v nebi bydlení béře věrná říše.
13. Ó bychom se lepšili, činíce pokání, slovům Páně věřili v svatém obcování!
15. Na to také Večeři svatou Kristus zřídil, aby, kdo v něho věří, jeho poslušen byl.
16. Vzav chléb, tělem jej nazval, a víno krví svou; jísti, píti přikázal na památku vděčnou.
14. Však'ť jsme na to pokřtěni, bychom se lepšili,
jsouc v mysli obnoveni, 86. Jako: Kdo jen na Boha
zlostně nehřešili.
vždy spoléhá.
17. Že tělem na smrt daným a krví vylitou dal všechněm dušem věrným pečeť smlouvy jistou.
18. Aj našeho spasení, věčného života z Kristova nařízení v církvi jest jistota.
19. Komuž milo spasení, můžeť ho dojíti, a z Kristova svědčení, jím ujijím ujištěn býti.
* 20. Ó chváliž, duše, Pána z takové milosti, kteráž jest církvi dána, rciž jemu s vděčností:
69
21. Chvála Tobě, Bože můj, také děkování, že jsi
navštívil lid svůj z svého slitování.
22. Ó, což jsi Ty připravil, dejž toho užíti, aby hříšný spasen byl, rač pomoc činiti.<<
Ó
Bože! jáť nemohu dosti za Tvé slovo děkovati: skrz Krista mne veoslavovati! Bycht deš k moudrosti; ó jakž Tě neznal Tvého učení, málo't bych měl potěšení.
2. Bylt bych v bludu, v nebezpečenství, na cestách tmavých, nejistých; stíhalo by mne zlořečenství hříchů a skutků nečistých i s pokutou, v každou dobu bal bych se smrti a hrobu.
3. Ale ze všech těchto temností, bludů, také hříchů moci ráčil slova svého jasností Kristus Pán mne již vymoci, ukázav mi podle rady Nejvyššího cestu pravdy.
4. Já vím, k čemu mne stvořil Bůh můj, znám všecky své povinnosti; nemát v smrti usnouti duch
NA

U
70
O slovu Božím a o svátostech.
můj; kdo v Tě věří, živ jsa v ctnosti, Jezu, dobře má ostáti, s Tebou v slávu se dostati.
5. Ó Bože! pomáhej, s vděčností toho dobrého učení následovat s stálou pilností, a z něho brát potěšení; nedejž žádnému posměchu vzíti mi toho prospěchu.
87. Ja
Jako: Když přijde má
hodina.
Sám, Pane Bože, mne řeď, at jsem živ k Tvé cti, chvále; uč mne a k dobrému ved, at Tobě sloužím stále: jáť se jen Tvé milosti všecken zcela oddávám, neb's Ty mne stvořil k štěstí; ach veď mne k němu, žádám!
2. Lásku svou převelikou ke mně, můj Bože, obrať; pomáhejž mi všelikou faleš i podvod poznať, bych se dle slova Tvého mohl vždycky spravovati, a smlouvu křtu svatého stále naplňovati.
3. Žádostem těla mého pomáhej odpírati, a nerač Ducha svého ode mne odjímati; srdce mé rač spravovat, ať po Tvých cestách kráčí, rač mi všeho darovat, tak jakž milost Tvá ráčí.
4. Pokudž mi ráčíš příti na světě bytu mého, dejž, ať mohu sloužiti Tobě dle slova Tvého; když pak již odsud jíti budu mít, dejž veselé skončení, a přijíti, kdež Tě chválí andělé.
2. Před kázaním.
88. Notou žalmu 129.
Milý Pane, pomoz poslouchati slova Tvého, věrně též ostříhati, abychom pak ostříhajíce ho, mohli přijíti do království Tvého.
2. Dejž, ať dobré símě slova Tvého v dobrou zemi padne srdce čistého; aby při nás užitek plodilo, a v den poslední nás neodsoudilo.
3. Kdož je slyší, jsou blahoslavení, mají- li v ostří hání zalíbení: ó pomoz sly. šeti, ostříhati, a ve všem dobrém vždycky prospívati. 89. Známá,
Otče náš milý Pane, dej nám Ducha svatého, af

O slovu Božím a o svátostech.
se nám milost stane v kázaní slova tvého: evanjelium svého pravdu dejž nám poznati, učení falešného pilně se vystříhati.
3. Ó milý Duchu svatý, rać naším hostem býti! Jenž jsi v dařích bohatý, nemeškej k nám přijíti: spravuj jazyk k mluvení, dej dobré naučení, nachyl uší k slyšení, zapal srdce k věření.
2. Kriste, jenž jsi svým věrným seslal Ducha svatého, před věky vyvoleným od Otce nebeského: račiž jej i nám s nebe této chvíle seslati, abychom 91.
mohli Tebe z slova Tvého poznati.
90. Známou notou.
Přišli jsme, ó Ježíši!
slov Tvých božských poslouchati; dejž ať jsme vroucně tiší, pomoz pravdu poznávati; odvrať nás od věcí zemských, a dej hledati nebeských.
2. Rozum náš i umění obklíčeny jsou temností; ó přejž nám osvícení v tom, co slouží k pobožnosti! dobré chtění i činění jde z Ducha Tvého puzení.
71
3. Světlo Tvé pravdy čisté osvěť nyní z nás každého, abychom vždycky jistě činili, co jest dobrého; nechť jsou modlitby, učení k Tvé cti, k našemu spasení.
Obecnou notou.
Prosíme za Ducha Tvého, Bože, nám zaslíbeného, ať nás řídí svou milostí, vede cestou pravdy, ctností.
2. At srdce naše spravuje a rozum náš osvěcuje, abychom vůli Tvou znali,
vždycky Tě oslavovali. lice
3. Pokudž s anděly svatými a s vyvolenými Tvými v nebi Tě budem slaviti, tváří v tvář na Tě patřiti.
4. Tobě, Otci laskavému i Synu i Duchu Tvému, Tobě, jenž's dobrého pramen, buď' čest, chvála věčná. Amen.
3. Po kázaní.
92. Jako: Přišli jsme, 6 Ježíši!
Již zpěv, prosby, kázaní evanjelium svatého jdou

72
O slovu Božím a o svátostech.
k svému dokonání: ó chvalmež Boha našeho za ta mnohá dobrodiní, jež nám z své milosti činí!
2. Láska Boží k vděčnosti nechť nás vždycky povzbuzuje, a od hříšných
žádostí na všech cestách nás zdržuje: Duch svatý nás spravuj a řeď, k přímým cestám Božím nás veď.
3. Požehnejž vycházení, požehnejž též i vcházení, ó Bože! i myšlení požehnej, chtění, činění, bychom Tobě zde sloužili, a tam věčně šťastní byli.
93. Známá.
Král věčný nás pože.
hnej požehnáním svatým, a všecko nám dobré dej, chudým i bohatým: račiž nás naplniti svou svatou milostí, potom k sobě přijíti do věčné radosti.
2. Amen! to požehnání přijdiž na nás všecky, aby: chom po skonání vešli v ráj nebeský, a tam s andělskou říší Boha také ctili; dejž nám to, ó Ježíši, Spasiteli milý!
94. Známá.
Pochválen budiž Pán
Bůh náš, kterýž nyní nasytil nás slovem svatým, jenž jest pokrm dušem našim. Chvalmež Boha:: za dobrodiní jeho mnohá!
2. Pochválen bud i Syn Boží, jenž jest duší našich zboží; neboť on sám skrz smrt navrátil život nám. Chvalmež Boha:: za dobrodiní jeho mnohá!
3. Pochválen bud i Duch svatý, jenž nás učí právě znáti Hospodina, i jeho milého Syna. Chvalmež Boha: za dobrodiní jeho mnohá!
95. obecnou notou.
Zachovej nás při svém slovu, a dejž k němu víru živou Ty sám Ježíši, Pane náš, kterýžto mdlobu nás všech znáš.
2. Ó Pastýři náš nebeský! rač svůj malý houfek zemský věrnými správci dařiti a nájemníků zbaviti:
3. Poněvadž mi sami z sebe nemůžeme nic bez

O slovu Božím a o svátostech.
Tebe, v Tvou't se ochranu dáváme, a za to Tebe žádáme.
4. Pas nás na horách zelených, na trávnících přerozkošných, pastvou slova svého daruj, a bludů škodných uvaruj.
5. Ať moc pravdy slova Tvého nevyjde z srdce našeho, a tak ať jsme země plodná, k semenu Tvému způsobná.
6. Kdykoli pak v čem zbloudíme, že's Ty dobrý pastýř, víme, jenž ztracených ovcí hledáš, a zahynouti jim nedáš.
7. Slovo Tvé, Pane Kriste náš, at nikdy nevypadá
z nás. Amen! at se to vše stane, zač z víry žádáme, Pane.
4. O křtu svatém.
96.
Obecnou notou.
Nuž všickni znovuzrození, ve jméno Boží pokřtění, z vody a z Ducha svatého, chvaltež mile Boha svého!
2. Majíc hříchů odpuštění a smlouvy Boží stvrzení,
73
že máte Boží synovství, dědictví v jeho království.
3. Kdokoli jste v tom zůstali a svědomí zachovali, též kdo pro hřích lítost máte a hřešiti přestáváte:
4. Za lid svůj vás Kristus obmyl krví, kterouž vás vykoupil, abyste, jsouc posvěceni, měli jistotu spasení.
Te
5. Jsouc vděčni Boží milosti, služmež mu vždycky s chtivostí, majíc v dobrém zalíbení, v svědomí upokojení.
6. Nekralujž hřích již víc v těle, ale milost Spasitele, nehledej každý jen svého, ale též což jest jiného.
7. Ve jménu Pána Ježíše činíce k chvále Boží vše, v čistém Božím milování všechněm bližním svým k vzdělání.
8. Aby v nás nebyla prázdná milost od Boha nám daná, jsouc svatí, budme světější a v spravedlnosti hojnější.
9.» Ne každý, kdož mi dí: Pane!< dí Kristus, > nebe dostane; ale ten, kdož činí mého vůli Otce nebeského.<<
kea

LIC
74
O slovu Božím a o svátostech.
10. Budiž Bohu věčná chvála, žeť se nám ta milost stala, našeho z Boha zrození, vodou a Duchem pokřtění.
11. Ó necht známost pravdy Boží v nás se vždy víc a víc množí, bychom, jsouc Páně dědictví, došli
věčného království.
97. Ja
Jako: Kdo jen na Boha vždy spoléhá.
Pokřtěn jsem dle naTě,
uky Kristovy, bych Otče, s Synem, s Duchem vyznával a ctil nejen slovy, než celým srdcem i skutkem, abych se každým čaz toho těšil, že křesťan jsem. ubint V
sem
2. Skrz toto Tvé ustanovení Tvé milosti účasten jsem, skrz tu koupel znovuzrození Tvým dítětem učiněn jsem! Tys mi potom ještě množství učinil milosrdenství.
3. Tys mi posloužil k rozumnosti skrz Syna svého učení, skrze něž jsem došel známosti, jaké jest Tvé pravé ctění, a jaké's štěstí připravil tomu, kdož by Tě ctil, slavil.
4. Bych v lehkomyslné nevděčnosti na Tebe nezapomínal, bez přestání's mi povinnosti srdce mého připomínal, a ponoukal's mne s mocností Tvou pravdou k stíhání ctností.
5. Pochválen bud, Bože laskavý, že's ještě dřív než jsem Tě znal, z dobré vůle, co Otec pravý, tak mnoho dobrého mi dal; Ty jsi na mne pamatoval a O mé dobré pečoval.
6. I jakžbych Tě z srdce celého neměl milovati, ctíti? jsa rád poslušen hlasu Tvého, co dítě k Tvé vůli býti? Ó chci, chci rád Tebe ctíti, chci'ť svůj život posvětiti!
7. Ó bys jen vždy přítomen mi byl s Duchem svým, jakž jsi zaslíbil, abych splnil to, což jsem slíbil, Tobě věrně oddán vždy byl; nezamítejž mne, když klesám, Bože můj, pozdvihujž mne sám!
8. K ustavičnému polepšení račiž mne povzbuzovati, rač mne na cestu posvěcení a víry napravovati. Ó Bože mého spasení, dejž, ať jsem Tvé vlastní jmění.

O slovu Božím a o svátostech.
98. Jako: Přišli jsme, ó Ježíšt!
Spasiteli, jenž jsi mne koupil za vlastního svého, i já jsem, byv nemluvně, pokřtěn podlé slova Tvého; ó povzbuzujž mne k pilnosti v vší křesťanské povinnosti!
18
3. Zemských statků a panství při smrti zde zanecháme, jen z pravého křesťanství tam pravé štěstí shledáme, to i po šem umřití má do nebes s námi jíti.
na4. Nechť dle Tvé líbeznosti Tvé službě zcela oddán jsem, vzdálen jsa od marnosti, nechť Tvůj věrný učedlník jsem, abych potom slíbeného došel života věčného!
2. Dej'ž, ať si s pozorností často smlouvu křtu rozjímám, a v tom s ustavičností, největší zalíbení mám, abych vůli Tvou, Ježíši, plnil s věrností nej- 100. Touž notou.
vyšší.
99. Obecnou notou. Uslyš prosby věřících svých, Otče náš, jenž jsi
75
v nebesích, působ v pokřtěném své dílo, aby mu k spasení bylo.
2. Duchem svým svatým ho spravuj, ve všem životě obnovuj, at u víře, v pobožnosti kráčí, a dojde radosti.
3. Otče náš, ó mocný Pane! necht se mu to jistě stane skrze Krista Syna Tvého a v moci Ducha svatého.
Všickni, kteříž jsme pokřtěni, a teď ke křtu shromážděni od Krista nám vydaného a jím samým stvrzeného,
2. Važmež nařízení jeho vděčně pro něho samého, a skrz křest zevnitřní vodní hledmež na duvnitřní chovní.
3. Kterýmž nás křtí Pán Kristus sám, Ducha svatého dává nám, skrz nějž nás znovuzrozuje, vnitř i zevnitř obnovuje.
4. Prosíme my Tvé milosti, ó Bože! vzhled( k děťátku) niž z výsosti ( k osobě),

RUNG
O slovu Božím a o svátostech.
76
jenž křest přijímá, at u víře 102. Jako: Co můj Bůh chce.
zrůst dobrý má.
5. O sv. Večeři Páně.
101. Jako: Samému Bohu
sláva, čest.
Ach, čím se mám odměniti Tobě, drahý Ježíši! že jsi ráčil občerstviti mou obtíženou duši teď svou velebnou svátostí, v níž závdavku Tvé milosti nám hříšným zde podáváš.
2. Já Tobě za to děkuji z vděčnosti srdce svého, k službě Tvé se obětuji; neb's hoden toho všeho. Ach, pomáhej mi sám, Pane! vždy živu býti tak řádně, jak Tvá čest vyhledává.
3. Varuj mne od nových zlostí i k hříchu pokušení, pýchy, vysokomyslnosti, za níž jde ponížení; zde't nemůž' míti té chvály, žeby byl v všem dokonalý, naskrze žádný člověk.
4. Dejž, at toto požívání Tvé velebné svátosti pohybuje mnou k konání věrnému povinností, a at v nové poslušnosti vždycky živ jsem v té časnosti až do skonání svého.
Aj, divná moudrost,
dobrota i moc Boha našeho! Aj, jak vznáší Pán života člověka smrtedlného! Vstoupil v nebe, však nám sebe, tělo k pokrmu dává, krev k nápoji; tak se pojí s námi ta věčná sláva.
2. Co Bohu Otci bližšího nad Syna jediného? Co slávě Syna Božího nad tělo a krev jeho? Kdo té hlavy oud jest pravý skrz svaté užívání, má’ť své v Bohu, Bůh v něm s mnohou milostí přebý vání.
3. To, že se děje, věříme, majíce slovo Páně; kterak se děje, nevíme, za to majíc poddaně, věrné duši že jen sluší upřímnou víru míti; Pán pověděl, kterýž věděl, co a jak má mluviti.
4. Nechť se tedy nepřátelé, d'ábel i svět puntují; máme'ť vždy Emanuele, co na něm vytrucují? Ten > Bůh- s- námi« když jest s námi, kdo proti nám ostojí? Duše věrná, buď dověrná, jsi v nebeském pokoji.

O slovu Božím a o svátostech.
5. Ten pokrm a nápoj sílí u víře v Krista mdlé ho, svátosti jemu udílí, pozdvihuje padlého, očišťuje, obnovuje, v naději, v lásce, v ctnosti rozhojňuje, upevňuje, vede k nesmrtedlnosti.
6. Však kdo toho chce užíti duši své k prospívání, musíť sám sebe zkusiti v opravdovém pokání: Té Večeře, když ji béře pokrytsky a nehodně, k odsouzení ne k spasení mnohý zažívá škodně.
7. Ó člověče! chtěje jíti k stolu tomu svatému, hled se hodně připraviti ke cti Pánu slavnému: lituj zlosti v skroušenosti, a věř v Pána srdečně, bud hotový, život nový na se bráti skutečně.
8. Tělo Páně rozsuzuje při tom stolu tak víra: Když se chléb, víno spatřuje, ona silně zavírá:» Aj, tur není přijímání chleba, vína prostého; věřím cele, Spasitele žeť mám též přítomného.<<
9. V tom říká s setníkem:» Pane, nejsemt hoden té slávy, aby's srdce mé zmrhané navštívil, jsa Bůh pravý; však slovo Tvé
77
není mrtvé, rci jen, abych byl čistý, hned duše má bude zdravá, Ty jsi všech lékař jistý.<<
10. Při tom se má nacházeti památka smrti Páně: Aj, ráčil't mnoho trpěti, duší našich k obraně: utrhání, zlost, rouhání, byl vázán, poličkován, bit, uplván, strkán, mrskán, ukrutně ukřižován.
11. Beránku obětovaný za nás na dřevě kříže, Ty's nám pomohl skrz své rány a mnohé smrti tíže: budiž chvála neskonalá Tobě, dárce spasení, Tobě Králi, jehož chválí všecko všudy stvoření.
103. Jako: Ozdobiž se, duše
milá.
Duše draze vykoupená, budiž hodně připravená! Máš smrt Páně zvěstovati, tomu znovu děkovati, kterýž, aby tě vykoupil, hroznou smrt kříže podstoupil, získal tobě štěstí věčné. Ó duše! děkuj'ž mu vděčně.
2. K užívání své milosti povolává tě s chtivostí; pojď s pokorou, jakž On

78
O slovu Božím a o svátostech.
velí, takt požehnání udělí; pojď dle jeho líbeznosti, pojď a beř z jeho plnosti novou mysl i žádost novou, k službě jeho vždy
hotovou.
3. Jdu v žádostivém dychtění bráti víry posilnění; Pane, jenž's se obětoval, Ty's i mně pokoj zvěstoval; aj, nyní k nohám Tvým padám, hodně užívati žádám Tvé Večeře mně k spasení, Tobě k ctění a chválení.
vždycky po Tobě, příteli lidský! Chválím dobrotu Tvou věčnou; Ty znáš lítost mou srdečnou. Ach! rač mi v mém zarmoucení uděliti potěšení, hříchů mi nevzpomínati, ale pokoj CO svůj mi dáti.
O
4. Ó jak mysl ma touží 104. Jako: PHšlor k nám padPřišlot
lým spasení.
5. Důvěřím se Tvé milosti, že mne ona vin mých sprostí, a že mne posílí mdlého k dílu posvěcení mého. Co's ty, když's smrt pro nás vystál, všem bohabojným vyzískal, pokoj duše, život s nebe, tot já mám jisté od Tebe. ny
slaviti. Nesmírná'ť jest Tvá dobrota, Pane, já za dnů Tě milovat života chci srdečně a zvelebovat skutečně.
6. V Tobě se chci vždy radovat, k Tvé službě se obětovat, jen dle Tvé vůle živ býti a Tebe vděčně
7. Tobě houfové blažení tam vzdávají dík činění, zpívajíce s veselostí, že zde došli Tvé milosti; ó dejž i mně tam přijíti, abych mohl s nimi díl míti, z Tvé lásky se radovati, Tě věčně
oslavovati.
Pamatuj
na Jezu Krista, ó duše! kterýž s nebe přišel, budiž tím jista, že přišel i pro tebe, spojiv se s krví a s tělem, stal se i tvým Spasitelem. Děkuj mu za tu lásku!
2. Pamatuj na Jezu Krista, ó duše! kterýž sebe samého vydal, buď jista, na smrt kříže pro tebe, a hroz né muky podstoupil, aby tě z hříchů vykoupil. Děkuj mu za tu lásku!
3. Pamatuj na Jezu Kri sta, kterýž v hrobě nezůstal, ale, což jest pravda jistá, třetího dne z mrtvých vstal, a svazky smrti roz

O slovu Božím a o svátostech.
vázal, nesmrtedlnost nám ukázal. Děkuj mu za tu lásku!
4. Pamatuj na Jezu Kri4. Pamatuj na Jezu Kri: sta, kterýž zas má přijíti
s nebe sem na zemská místa, zlé i dobré souditi. Hled, aby's dobře ostála, s ním se do nebes dostala, děkovati mu věčně.
5. Já Tě, ó můj Spasiteli! budu z srdce celého milovat, lidský příteli, za dnů života svého. Tvá Večeře rozmnož ve mně
moc víry a lásky věrné, abych Ti stále sloužil!
105. Jako: Beránek jde, nesa
dluhy.
Přicházím v mém obtížení hledaje Tebe, Pane! ó nechť mi se spomožení skrze Tvou milost stane! Aj, teď před trůnem Tvým padám, Tebou se těšiti žádám, Boží a lidský Synu! Když mne tiž hříchů mých
rmoutí, tu hledám odpočinutí v Tobě, jenž's z nás sňal vinu.
79
žími syny. Já't myslím na Tvých muk bolest, na Tvou řeč:» Dokonáno'ť jest!< Tys mi život zasloužil, vydav za mne na smrt sebe: Bůh byl v Tobě, a skrz Tebe hříšný svět s sebou smířil.
3. O radujž se srdce ve mně! On smazal hříchů mých zlost; při své Večeři velebné dá mi najíti milost. On má kající vzdychání slyší a rád mne přichrání, odpustě prohřešení. Jen že tomu mám živ býti, jenž za mne ráčil umříti, a dobyl mi spasení.
4. Ovšem, Pane, mé štěstí jest, Tvé rozkazy plniti; prosím, skrze Tvých ran bolest rač mne v tom posilniti; dejž, ať v životě mém celém Tobě sloužím duchem, tělem, Tvou lásku oslavuji; a upřímnost v posvěcení skrze pravé polepšení na sobě ukazuji.
e'ylayd
106. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
2. Tebe't vzývám s dovèrností, jenž jsi hříšných spasení; Ty's sňal dluhy
Ted jsem, Jezu, chtěje plniti, co's Ty v noc trpění svého svého za povinnost ráčil zříditi dle chtění milostijich hříšnosti, již jsme Bo- vého; ó dejž mi k tomu

80
O slovu Božím a o svátostech.
plnění Ducha svého posilnění!
2. Tvá Večeře mému svědomí buď závdavkem potěšení, że skrz Tebe hřichové jsou mi u Boha již odpuštění; tak se budu radovati, a Tobě chválu vzdávati.
3. S divením myslím na lásku Tvou, jak musila silná býti, že's se s spoluútrpností svou pro nás dal na kříž přibiti. Ó nyní do srdce mého dejž novou moc kříže svého!
4. Pomoz hříchů se vystříhati, za kteréž's ráčil umříti hanebně, zle neužívati toho, čehož mi chceš příti. Necht smrti Tvé dověření nikdy mne nezve k hřešení.
5. Já se znovu oddávám Tobě, ó Pane můj a Bože můj! a slibuji't věrnost v té době, když přistupuji před stůl Tvůj. Věčně chci Tvým vlastním býti; Ty's za mne ráčil umříti.
I
6. Nikdy se styděti nebudu za službu Tobě povinnou; aniž cestou takovou půjdu, již duch můj uzná za hříšnou. Budiž při mně v každé době táž mysl,
která i při Tobě!
7. Nechť bližního s vší upřímností, i když klesá, vždy miluji, smířlivý jsa k němu s tichostí; necht vždy na to pamatuji, jaké's Ty mně hříchů množství odpustil z milosrdenství.
8. Nechť se ssílí ve mně ta víra, že mám nesmrtedlnou duši, a že i tělo, ač umírá a skrz smrt se v hrobě ruší, opět na Tvé slovo vstane, když se k soudu zjevíš, Pane.
9. Teď s poklonou k nohám Tvým padám, s chválou a prosbou horlivou; učiň mi novou milost, žádám, a dej, ať skrz Večeři Tvou, ó můj Spasiteli milý! má věrnost opět se silí.

O církvi křesťanské a jejích služebnících.
XI. O církvi křesťanské a jejích služebnících.
107.
Z Žalmu 133.. Jako: Chvaltež Pána, neboť jest dobrotivý. bol
Aj, jak jest to milé a utěšené, Duchem v písmě
svatém slavně vznešené!
2. Když bratří bydlí v spolku jednosvorně, v svazku pokoje trvajíc pokorně. 108. z žalmu 84.
4. Jestiť to nade všecky masti vonné i řády, jenž byly v starém zákoně.
2010
5. Nebo tu udílí Bůh požehnání i života, jenž trvá bez skonání.
3. V jednotě víry, lásky Jako: Pamatuj člověče, proč tě
Pán Bůh.
i naděje, v níž jim vše mile a šťastně se děje.
* 6. Kristus Pán, jakož jest Kníže pokoje, tak chce mít církev bez světského boje.
7. Věřící mají být v jednomyslnosti, snášejíc i mdlých oudů nemožnosti.
9. At Tvoji ctitelé jsou vždycky v míru, dejž jim pravou lásku, naději, víru.
8. Ó Kriste! uděl nám svého pokoje, zruš v církvi všecky neslušné rozbroje.
81
10. Dejž nám všem v snášelivosti zde býti, tam pak v nebi věčně Tě velebiti.
Aj, jak jsou žádoucí Tvoji příbytkové, po světě květoucí křesťanští sborové, Pane, v nichž Tvé jméno slavné!
2. Jak vroucí žádostí duše má jich žádá! Jak s velkou snažností, po nich toužíc, chvátá jíti, příbytek v nich míti.
3. V Tvých síňcích, ó Pane! v svatých shromážděních, často žádá snažně srdce všech Tvých věrných býti, v Tobě se těšiti.
4. Jak rádi k svým hnízdům ptáci se sletují, tak se k těmto místům věrní
6
1724

RUKC
82
O církvi křesťanské a jejích služebnících.
shromažďují rádi, staří, také mladí. dolor sexametas 5. Neb se jim tu slouží
12. Lepší jeden den sic v svatém shromáždění, než- li jinde tisíc, kdež, ó Bože!
omni ného.
k štěstí a k spasení, když není Tvého slova milostjen srdce touží po čistém učení slova a Ducha Kristova.
6. I jáť po něm toužím, můj Bože jediný, žalostí se soužím, že tu s Tvými syny nejsem přítomen svým časem. itids!
7. Ó blaze všem, kteří slovo Boží mají, když jen srdcem věří, skutkem ostříhají vděčně, děkujíc srdečně.
8. Tuť se potěšují, jméno Tvé slavíce, Tobě prozpěvují, radost mívajíce v Tobě, bud i v smutné době.
9. Neb's Ty jejich strážce ve všech pokušeních, Ty's jejich obrance i ve všech souženích, s nimiž někdy mívají kříž.
10. Údolím kříže jdouc, tomu se vždy těší, silní u víře jsouc, že jich sám Nejvyšší hájí, jejž za Pána mají.
11. Bože, pro dobrotu svou, slyš naše hlasy, v církvi své jednotu zdržuj po vše časy stále nám k štěstí, k Tvé chvále.
13. Zvolím si raději vnízkosti v Tvých síňcích být, než když mi dějí bezbožní v svých stáncích, že mne budou ctít příjemně.
12/0
14. Ty jsi sám Bůh pravý a Otec světlosti, Ty mi lepší slávy udělíš z milosti; já Tě budu chválit svatě.
15. Kdo vždy v upřímnosti po cestách Tvých kráčí, Tvá milost v hojnosti tomu i zde ráčí všeho udílet dobrého.
16. Dejž, Pane, bydliti nám V těch příbytcích svých, s radostí choditi do sborů svatých Tvých, k čisté pravdě Tvé, ó jistě!
109. Notou Žalmu 25.
Církev pravou poznávati jest umění důstojné, v ní s věrnými obcovati, štěstí v tom světě hojné: neb tu Bůh požehnání složil duchovní a věčné, blahoslavenství dání; křesťane, poznejž to vděčně!

O církvi křesťanské a jejích služebnících.
2. Církev jest chrám Boha svého, sloup pravdy utvrzený, město svaté a dům jeho na skále založený tak, že brány pekelné nemohou ji podvrátiti, jakkoli zlosti plné: Bůh vždy ráčí ji chrániti.
4. On předně sám pravdě učil, evanjelium kázal; potom poslům svým poručil, by též každý z nich hlásal; k čemuž Duchem svým svatým byl naplnil z nich každého, aby učili, a tím vzdělávali církev jeho.
5. Pro niž vydal i svátosti k veřejnému činění, by sloužily k dověrnosti o hříchů odpuštění; aby křesťanům byly závdavky Boží milosti, a dodávaly síly živé víře, pravé ctnosti.
83
3. Ta církev v pravdě zůstává, bludu se střeže pilně, jakž Kristus Pán, její a hlava, nařídil neomylně:
neb ten Pastýř nejvyšší po- 110. Jako: Hrad přepevný jest
Pán Bůh.
vědíti ráčil zjevně:» Ovce mé hlas můj slyší a drží se slov mých pevně.<«<
6. Člověče, užívej toho, co Pán vydal církvi své, na útržky nedbej mnoho: tot blahoslavenství Tvé, když ty rozkazů Páně ostříháš vždycky skutečně, a
ctností pravých snažně ná sleduješ z víry vděčně.
7. Bože, rač církev z milosti otcovsky spravovati, a v té svaté společnosti pravdu obhajovati: dej svobodu a pokoj k sloužení Tobě v sprostnosti, všecky rozbroje spokoj, potom nám popřej radosti.
Když Kristus svou církev chrání, nechat peklo se vztěká: On, maje moc na vše strany, zlostných rad se neleká. On s svou božskou mocí blízký jest s pomocí, svou čest obhajuje, křesťanstvo zdržuje: nechť vždy peklo se vztěká!
108
2. Bůh vidí, jak proti němu knížata se zdvihají, a jeho pomazanému Synu cti utrhají. Za slovo se stydí Spasitele lidí, kříž jeho jim jest smích; Bůh však vidí zlost jich, nechat se jen zdvihají.
3. Necht bezbožník pravdu haní; námť ji nemůže vzíti. Nekřesťan nechť nás odhání; my'ť vždy chceme věřiti. Ježíš buď pochválen!
6*
F

84
O církvi křesťanské a jejích služebnících.
Kdo jest zde zapálen láskou srdce k němu, celý svět takému spasení nemůž' vzíti.
4. Křesťané, v něj doufající, nedejte se strašiti! Bůh s nebes se dívající, jistě nás chce chrániti. Pán světa celého podle slova svého dá nám trpělivost i v smrti zmužilost: což pak nás můž' strašiti?
OFF
111. Obecnou notou.
X
Kristus z své k lidem milosti a z spasení potřebnosti zřídil v své církvi řád svatý, a ráčil jí správce dáti.
2. Aby tu lidem sloužili, cestě spasení učili, příklad na sobě dávali, církev Boží
vzdělávali.
3. Kristus Pán vždycky zůstává své církve nejvyšší hlava, zvýšením sobě rovného nemaje v světě žádného.
4. Ten poslal na svět. široký apoštoly a proroky s svatými evanjelisty, aby pérem také ústy-
5. Evanjelium kázali, světu celému hlásali; což posavád činí směle pastýři a učitelé.
6. Tot On nařídil z milosti k dílu svaté služebnosti, svých ctitelů spořádání a tak církve své k vzdělání.
567. Dvanácte apoštolů vzal, pozor nad jinými jim dal, též sedmdesáte dělníků vybral sobě učedlníků.
8. K úřadu je cvičiv cele, by jej konat mohli směle, aby v pravdě Boží stáli, všecko v řádu zdržovali.
9. Potom apoštolé svatí, Duchem Páně byvše jati, církvi pastýře dávali, správ ce ustanovovali.
byl stálý, dobrý úkaz nám 10. Aby pak ten řád vypsali, kteří by byli způsobní a toho úřadu hodni.
11. Maji'ť bez úhony býti, po jedné manželce míti, ve všem mírní, přívětiví, mrzkého zisku nechtiví.
12. Také k učení způsobní, svatými ctnostmi ozdobni, mající svědectví hodné ode všech i těch, kdož jsou vně.
13. Takovýchto služebníků, takových hodných

O církvi křesťanské a jejích služebnících.
dělníků potřebuje církev Páně; ó prosmež Pána žně za ně!
* 14. Dobrý Pastýři Ježíši, račiž své křesťanské říši dobré správce vždy dávati, jich dílu požehnávati.
15. Naplň dary Ducha svého z nich zvlášť jednoho každého, uděluj'ž jim své milosti k svatým pracem horlivosti.
16. Utvrd je v pravém křesťanství, v tom svatém duchovním kněžství, při spoř darů jim potřebných, k dílu i k stálosti hojných.
17. At každý břímě dne snáší, užitek mnohý přináší: ó učiň to, milý Pane, at se to Tvou mocí stane!
18. Vyslyš to naše vzdychání, vylej na ně požehnání, ó nejvyšší Biskupe náš, jenž mdloby všech nás dobře znaš!
85
112. Jako: Přišlot k nám padlým spasení.
men
len: jemuž je Otec darem dal, on mile v svou účastnost vzal, tak Otce oslavoval.
2. Čím's pro svou důstojnost, Kriste, od Otce obdařen byl, tím's zas lidi hříšné jistě k spasení jich obdařil; když jsi jim apoštoly dal, potom jiné mnohé přídal, tak's církev opatroval.
3. Jak's za služebníka dán byl církvi od Otce Tvého, tak's i Ty je též oslavil pravdou života svého, by' s Tebou jsouce pokřtěni a Duchem Tvým posvěceni, s nebe měli stvrzení.
4. Ozbrojil's je spravedlností umění potřebného, též i života svatostí k prospěchu díla svého, byť lidu věrně sloužili, příkladu Tvého užili, tak pravdě Tvé
učili.
dos( 531
5. Naplnil's duchem vroucnosti, byť se mocných nebáli, moudrosti, Bohu věrností, byť s doufáním kázali, práci věrně konajíce, zlostných se vystříhaNejvyšší Kníže pastýřů jíce, a v Tobě doufajíce.
phil mera
budiž od nás veleben, vévoda všech svých rytířů buď od nás slavně chvá6. Modlitbami's jich posvětil i všeho toho při nich,

86
O církvi křesťanské a jejích služebnících.
na to krví svou pokropil, umřev za hříchy jejich: v smlouvě's nové je postavil, Boha svého jejich svědčil, a odplatou bezpečil.
7. Toho's pak všeho potvrdil Duchem s nebe seslaným, a všechněm věrným osvědčil jistým svědectvím daným, že v nich Ty jistě přebýváš, samého se světu dáváš, k spasení svým pomáháš.
8. Na týž způsob připravuješ po dnes své služebníky, v též pravdě je postavuješ za těch prvních náměstky, k nimž's pověděl:» Já't jsem s vámi vždycky do světa skonání!<< Aj divné přebývání!
9. Totoť jsou ty nohy krásné těch, kdož Tě zvěstovali, viděvše tváří v tvář jasně, svědectví Tobě dali: po nichž jejich náměstkové, církve Tvé věrní vůdcové takovíž jsou svědkové.
10. Blažené oči těch lidí, v nichž takové sluhy máš, kteréž Tebe při nich vidí, a Ty se jim v nich dáváš: přešťastní ti služebníci, v dobrém lidu pomocníci, vůdcové nebloudící.
11. Tuť se církvi Tvé zvěstuje pokoj a utěšení, tuť se lid Tvůj povzbuzuje Boha svého k chválení: Bůh pak církev ochraňuje, utěšením ji daruje, slávou svou ozdobuje.
* 12. Chvála bud, ó Kriste! Tobě, že s námi vždy zůstáváš, a jak prv tak i v té době služebníky své dáváš: mile rádi'ť je při jmeme, Tobě'ť z toho děkujeme, Tebe oslavujeme.
113. Jako: Otce nebeského
Syn jednorozený.
Svaté apoštoly, pravdy kazatele, pošlé z Páně školy, slušíť nám vesele sobě připomínati, jich ná sledovati, Boha v nich mi lovati a oslavovati, v do. brém setrvati.
2. Neb pro Pána svého všecko opustili, což měli časného, toho se zhostili: když jim opustit síti, s se bou kázal jíti, ničímž se nemeškali, hned se za ním brali, jeho poslouchali.
3. Dvanácte zvolených přijal do své školy, učil každého z nich všemu, co

O církvi křesťanské
jim koli potřebí bylo znáti, by mohli kázati milostnou vůli Boží o nebeském zboží, které radost množí.
4. Když se naučili božskému umění, tut vysláni byli k svému pokolení, by ono nejprv samo dobře mělo známo, že Syn Boží jediný, a nižádný jiný sejme z něho viny.
5. Po svém zmrtvýchvstání, dav jim Ducha svého, vyslal je k kázaní slova nebeského:» Ke všem národům jděte, a vodou je křtěte ve jméno Otce, Syna, Ducha Hospodina; odpouští se vina.<<
a jejích služebnících.
všecko zlé jim činili, zlostně je trápili, ukrutně mordovali, průchodu nedali, na pravdu nedbali.
posmívání i dobře
Ježíše, na svět zapomněli, u víře rozhorleni, v lásce rozníceni, jen o to pečovali, by hříšné získali, Pána jim znát dali.
7. Přemáhavše bludy, církev založili, mnoho lidu všudy k Bohu obrátili, mnohým, jichž povolali, též ten úřad vzdali, aby jiné učili, o pravdě svědčili, k Pánu obrátili.
87
9. Svatí apoštolé, v Kristu utvrzení, od lidu zlého zlé, trápení, hanění, vězení, posmívání i usmrcování, všecko snášeli tiše pro Krista Ježíše, jenž byl jejich skrýše.
6. Oni šedše,
všechněm se měli, kázavše 114. Jako: Co jsi učinil, Ježíši přemilý.
8. Věrně pracující zlou odplatu vzali, kterou nevěřící jim za práci dali:
10. Památko blažená Páně učedlníků, smrtí oslavená jeho mučedlníků! Dejž nám, ó Jezu Kriste! potěšení jisté, svatých následovati, svatě obcovati, s nimi hodovati.
Tvá slova, Jezu, nikdy nebe, nepominou, snáz země i se vším zahynou, nežli která moc zkazí církev svatou, Tebou začatou.
2. Vždyť sobě ještě lidi shromažďuješ, a ve všem poslušným pokoj svůj daruješ, jenž ho v svědomí již zde požívají, radost mívají.
3. Když pokušení je kdy k hříchu svodí, Ty jim pomáháš, že jim neuškodí:
Univ.- Bibl. Giessen

88
O církvi křesťanské a jejích služebnících.
tent nezahyne, kdoby Tvůj věrný byl, jakž jsi zaslíbil.
4. Blaze všem, Jezu, jež 4. Blaze všem, Jezu, jež v Tebe doufají! Ti, co zde věří, tam spatřiti mají Tebe a radost, kterouž odplacuješ tam, kdež kraluješ.
sne.
5. Tam't bude zníti v neskonalé slávě čistá chvála, ćest Tobě, naší hlavě, když tam Tvůj lid, zde Du115.
Jako: Ach Bože můj! já jsem zbloudil.
XII. O pokání a o víře živé.
Ach Bože můj! zlé jsem činil, cítím břímě hříchů svých; proti Tobě jsem provinil, jsem'ť přestupníkem cest Tvých: a teď, kdyby mohlo býti, chtěl bych se před Tebou skrýti.
chem Tvým řízený, bude blažený.
* 6. Rač své, ó Jezu, království na zemi rozšiřovati mezi lidmi všemi; evanjelium dej průchod svatému k srdci každému.
2. Než, kamž bych se mohl ukrýti přítomnosti Tvé božské? Bych't až do nejdálší jíti mohl krajiny zámořské, bych't pak letěl s jitřní září, neušel'ť bych před Tvou tváří.
7. Dejž kazatelům horlivost a chtivost, a všechněm vůbec k slovům Tvým uctivost, aby podlé nich vždycky se řídili, spaseni byli.
3. Protož před Tebou Otcem svým vyznávám s stydlivostí: zhřešil jsem, nejsem hoden Tvým synem
slout pro mé zlosti; Otče, odpusť nepravosti a uděl
mi své milosti!
4. Může- li člověk mořského písku počet najíti? Tak také zlost srdce mého kdo může vysloviti? Kdoby sčísti od mladosti? mohl mé nepravosti všecky
5. Plačte oči mé ubohé, plačte s velkou žalostí! Vylévejte slzy mnohé nad mou nešlechetností! Styd

O pokání a o víře živé.
se tvář má! Trňte kosti! Duše, děs se pro mrzkosti!
6. Ale Kriste, Tvé trýznění, a zvláště Tvá krev drahá, to jestiť mé potěšení, to hříšníkům spomáhá: protož já nevěda nikam, k Tvé zásluze se utíkám.
7. Na Tebejá uvaluji břímě hříchů svých hrozných, jen Tobě se důvěřuji, že mne očistíš od nich: Duch Tvůj nechť mne sprovozuje, v dobrém vždycky utvrzuje.
8. Tak budu skrz Ducha
Tvého svůj zlý život lepšiti, a žádosti srdce svého hříšné v sobě dusiti. Ó Pane! jenž's mi dal chtění, pomoz vykonat činění!
116. Jako: Ach můj Bože! víš
jak mnohé!
89
2. Bycht končiny země nyní přešel, chtě sproštěn býti jha těžkého; však
předce ho nelze se mi pozbýti.
3. Protož k Tobě v té mé mdlobě utíkám se, Bože můj! Milost mi dej, v soud nevcházej! Smířil't mne
s Tebou Syn Tvůj.
4. Má- li být tak a ne jinak, že musíš pro hřích trestat; jen v svědomí pokoj dej mi, pomoz od zlého přestat.
5. Učiň se mnou, jakž chceš, pevnou naději skládám v Tobě, že mne S svými volenými z milosti přijmež k sobě.
6. Což, ó Pane! že se stane, věřím: skrz Tvého Syna, Krista Pána, jest mi brána do nebes otevřína.
7. Jezu Kriste! Ty's zajisté za všecky smrt pod-. stoupil; i mne skrz svou krev přesvatou draze's sobě vykoupil.
8. Tot mne sílí, ač se milý duch můj rozloučí s
Ach Bože náš! Ty do- tělem; v nebi dosti mám
radosti s Tebou mým Spasitelem.
bře znáš mé mnohé těžké viny, z nichž žádný mne nevytrhne než Ty, Bože jediný.
9. Bože! Tobě v každé době ode mne chvála půjde. Toť doufám vždy, nebo Pán dí:» Kdož věří, spasen bude!<

ALKOL
90
O pokání a o víře živé.
117. Jako: Ach! co smutný
mám činiti?
Ach!
co hříšný mám činiti? Ach svědomí raněné z hříchů obviňuje mne: čas jest ze sna procítiti, jakž
Bůh radí všem hříšným. Ježíše se nespustím!
2. Ač právě mých hříchů množství Ježíše zkormucuje, On't mne přece miluje: On činí milosrdenství všem pokání činícím. Ježíše se nespustím!
3. Ač často kříž a soužení, jež na křesťany kvapí, i mne dost tuze trápí: však přece ničeho není, což by mne loučilo s ním. Ježíše se nespustím!
vezme
4. Když umru, mne k sobě z toho světa marnosti v pokoji do radosti: vím't, že i v mém tmavém hrobě On zůstane světlem mým. Ježíše se nespustím!
5. Skrz něj mám opět ožiti, neb On v poslední dobu i mne probudí z hrobu, aby mne mohl oslaviti, když tak z prachu vystoupím. Ježíše se nespustím!
6. Ó Ježíši! rač mi příti, k Tobě do nebe vjíti, tam Tě věčně slaviti, a dej z toho světa sjíti s věrou, s dobrým svědomím. Ježíše se nespustím!
118. z Žalmu 32.
Známá.
Aj blahoslavený, kterémuž z milosti jsou zde odpuštěny mrzké nepravosti: blahoslavený muž, jehož zlost přikrytá a jehož vin jemu Pán Bůh nepočítá.
2. Já když jsem ukrýval a tajil své zlosti, vždy jsem mně kosti; maje ve dne smutný býval, prahly ve v noci přetěžké svědomí, zbaven jsem vší moci, i tělo vyschlo mi.
3. Protož jsem umínil, hříchů netajiti, než, v čem jsem provinil, Pánu se kořiti: a jakž se to stalo, milostí jsem došel, srdce odšel. mé splesalo, zármutek můj
4. Za to't mají Tebe prosit všickni svatí; neb člověk sám z sebe nemůž než klesati; však srdcím kajícím zlých útoků vody

O pokání a o víře živé.
k Tobě vzdychajícím nepřinesou škody.
5. Bože, Ty's má skrýše, můj hrad, mé spasení, v soužení má duše jen k Tobě má zření: proti pokušením Ty sám zachováš mne, vítězným plesáním obdaříš mne slavně.
* 6.» Ját, dí Bůh, k moudrosti, člověče, posloužím, cestě, po níž v ctnosti chodit máš, poroučím: Na Boha a svůj věk dobrý pozor dejte, jako kůň a mezek bujní nebývejte.<<
jeols
7. Neboť vždy bezbožník přemnoho bíd mívá; Boží pak služebník pokoje požívá, svědomí ctné maje, má rozkošné hody, nic se nestrachuje nešťastné příhody.
8. Spravedliví v Pánu radostně plesejte, za jeho ochranu díky mu vzdávejte: všickni prozpěvujte z srdce upřímného, vždycky oslavujte Boha jediného.
119. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Což komu prospívá věřiti, a znáti pravdu zákona?
91
Co slovem Božím se chlubiti? Když křestan ctnosti nekoná, než skutky Krista zapírá: ach, tot není pravá víra!
2. Co jest platno, na čas věřiti, a opět odstupovati? Co mi platno, něco začíti, když nemíním dokonati? Stálá láska, živá víra dvéře do nebe otvírá.
3. Bože, popřej'ž mi té milosti, abych, obrátě se k Tobě, v křesťanském životu stálosti skrz slovo Tvé dobyl sobě, a živého přesvědčení došel i cíle spasení.
4. K mému pravému potěšení, k mému pokoji, radosti pomoz, ať se vždycky hřešení vystříhám a nepravosti, živ jsa v tom světě střízlivě, pobožně a spravedlivě.
5. Věrný a mocný Spasiteli, jenž's přišel k spasení lidí, pomoz, ó nejlepší příteli! ať každý pravdu Tvou vidí v světle života a ctností bez pokrytství s upřímností.
6. Dejž všem Ducha svého svatého, aby u víře zrůst brali, snažně se vystříhajíc zlého, v pravých

92
O pokání a o víře živé.
ctnostech prospívali. Kdo tak pravdu plní stále, stojí pevně co na skále.
7. Lidé, svědomí nemající, jsou nestálí a vrtkaví, lehkomyslní a nekající, neníť jejich pokoj pravý: neboť se oň připravili, když se svědomí zbavili.
8. Ti ať se zavčasu obrátí k Bohu skrz pravé pokání, at se učí Krista poznati, a podlé toho poznání ať stíhají s horlivostí víry, lásky, pravých ctností.
9. Sic co jest platno Krista znáti i s jeho zasloužilostí? Co platno> Pane!< mu říkati bez dobrých skutků a ctností? Co mi platné slovo jeho, když nejsem živ podlé něho?
vezme V
10. Kdo učiní pravé pokání a hříchy ošklivost, zrůst bude brát v pravdy poznání a bude mít pravou chtivost k činění což jest dobrého, vždy za dnů života svého:
11. Ten bude mít dost
potěšení v životě také při smrti, nechť jakékoli pokušení přijde, ont můž' zvítěziti; a když z toho světa vyjde, k radosti nebeské přijde.
* 12. Bože, přejž mi víry takové, kteráž se v dobrých skutcích stkví, stvoř mi srdce čisté, hotové k vystříhání se pokrytství, bych došel té časnosti odpo platy tam u věčnosti.
120. T
. Touž notou.
Já bídný člověk, ó já
hříšník! Bože, před tváří Tvou padám: Ty, jenž jsi všech lidí slitovník, nevcházej se mnou v soud, žádám! ač pak pro mé mnohé zlosti nejsem hoden Tvé milosti.
2. Ach, jak touží po potěšení duše má v své tesklivosti pro tíž přemnohých prohřešení a spáchaných nepravostí! však mne v tom hříchů mých množství těší Tvé milosrdenství.
3. I měl- liž bych o Tvé milosti, Otče milosrdný, zoufat? Ach, odstup to! dle Tvé libosti já v Tebe stále chci doufat. Ty, jímž mám život i hnutí, nevydáš mne k zahynutí.
4. Aj, následky mých vin spatřuješ; a myslím- li: » Kdo shladí je?« tedy Ty mne uspokojuješ, a díš:

O pokání a o víře živé.
» Já, já shlazuji je!« Ty mně v Kristovu spasení dáš díl k mému spokojení.
5. I mně't On to právo zasloužil, k Tobě vzdychat s dověrností; i po mně't On, když umřel, toužil, bych skrz něj došel milosti u Tebe, jenž's dobrotivý k trestání hříchů nechtivý.
6. Rciž mi:» Již jsem tobě odpustil!< a ukrot v svědomí bolest; kdybych pak se ještě v strach vpustil, ať mi platné Tvé slovo jest, udělíc mi potěšení i žádosti k polepšení.
7. Vyslyšán't jsem, nepochybuji: svědčíť mi to potěšení, jehož v srdci svém okušuji, a nová mysl k posvěcení, má víra i mé doufání, že jsem došel slitování.
121. Známou notou.
Jezu Kriste, jenž's nejvyšší dobré všem svým věřícím, útočiště všem nejjistší, kteří srdcem kajícím k Tobě jdou, jsouc obtíženi, hledajíce spomožení u Otce skrze Tebe.
2. Sprostiž mne hříchů mých tíže, jenž mne tlačí
93
co břímě; však jsi Ty svou smrtí kříže ráčil vykoupit i mne, abych v veliké úzkosti pro cítění nepravostí nezoufal a nezhynul.
3. Ach, když sobě připomínám má mnohá prohřešení, kam se mám obrátit jinam? Kde najdu potěšení? Jen u Tebe, Pána svého. Kdybych neměl slova Tvého, musil bych zahynouti.
4. V tom drahém slovu laskavě ráčil's milost slíbiti všem, jež by se k Bohu právě zas chtěli obrátiti a povinnost svou činiti, věrně vůli Tvou plniti, hříchů se vystříhajíc.
5. Ty hříšným díš dobrotivě:» Pojďte vy obtížení všickni ke mně, já vám chtivě způsobím spomožení; když jho mé na se vezmete, tak dušem svým naleznete jisté odpoćinutí.<
6. Pane, v tomto Tvém
volání nechť i já útěchu mám, když v svědomí mám svírání; Ty víš, že v Tebe doufám, Ty's odpuštění žádostiv: ó prosím, buď mi milostiv, a shlad mé nepravosti!
7. Jak veliká jest to radost, srdce uspokojiti, a

94
O pokání a o víře živé.
míti upřímnou žádost, vůli Boží činiti: prosím, by mne Duch Tvůj vodil cestou, jakouž's Ty sám chodil, když's nám příklad ctnosti dal.
8. Posilň mne skrz Ducha svého, když budu umírati, když se duch můj z těla mého již bude ubírati: a tak mne u víře pravé vyveď odsud k věčné slávě mezi své vyvolené.
122. Známou notou.
Kam se utéci mám,
když jsem si hříchy sám způsobil obtížení? Kde najdu spomožení? V truchlosti a sevření kdož mi dá potěšení?
2. Ty, Pane Ježíši, v milosti nejvyšší voláš hříšníků k sobě; i jáť jdu věrou k Tobě, věda, že v obtížení hotov jsi k spomožení.
ujmu, hned zbudu dluhu. Ty díš:» Odpuštěno'ť jest!< hned pomine má neřest.
4. Ač mnoho hříchů mám, Ty mne jich sprostíš sám, když věrou Tvou zásluhu
5. Já nedostatků sic ještě mám na tisíc; však Tvá dobrota dává, čeho se nedostává; v mdlobě i v pokušení Ty mi dáš spomožení. dob 25
6. Bezpečné'ť jest, Pane, srdce v Tvé ochraně; neboť jsi to zaslíbil, že kdož by Ti věrný byl, od Tebe ho nestrhne žádný, aniž jím pohne.
bus i
7. Protož v mé potřebě spouštím se na Tebe, věře, že v Tvém království budu míti dědictví, k němuž jsi mne vykoupil, když's za mne smrt podstoupil.
8. Jen tak mé srdce řeď a Duchem svatým ved, bych se hříchů varoval a ctností následoval; po smrti dobře ostál, k Tobě v nebe se dostal.
3. V Tebe't doufám, Pane, jenž svou krev i za mne
vylil na dřevě kříže, Ty 123. Jako: Bože, věrný Bože,
mne sprostíš mé tíže a dáš mi pokoj svatý, jehož svět nemůž' dáti.
ins
Kdybych chtěl s poká
ním svým dlouho odkládati, kteréž nám v slovu svém Bůh ráčil přikázati, nepřál bych sám sobě: nebo obrá

O pokání a o víře živé.
cení jest mé duše štěstí, slouží mi k spasení.
2. Ač pak těžká věc jest, zlou žádost skrocovati, srdce přemáhati, hříchu odporovati; však to má povinnosť jest vždycky největší, a čím dél odkládám, tím to bude těžší.
3. A zdaž mne nemůže smrt náhle zachvátiti? Zdaliž v okamžení mohu se obrátiti? Jestli't pak křik k Bohu, žádost polepšení a strach před pokutou dosti k posvěcení? b som
4. Ač se hřích sladký zdá, však pokoje nedává, jen ctnosť se účastna pravé radosti stává; kdo Bohu poslušný, ten si zvolil blaze, kdo se Boha spouští, ten chvátá k své zkáze.
5. Proč bych tedy nechtěl hříchů se varovati? Proč bych se v neštěstí zpurně měl vydávati? Proč bych neměl ctností vždy přítelem býti? Vždy't jest to mé štěstí, a Bůh to chce míti.
6. Pane, Ty nás síliž, když sebe přemáháme; my z toho vítězství nebeskou rozkoš máme; ač pak jest to těžké, proč se zpečovat mám? Ty mi k tomu moci slovem svým dodáš sám.
95
7. Ó, dejž, Pane! at hned, když ještě hlas Tvůj slyším, ode všeho zlého se odvrátit
pospíším; bych nemusel pozdě želeti s bolestí svého zde svévolně zmrhaného štěstí.
124. Jako: Takto't volá sám
Syn Boží.
Silně doufám v Boha svého dá mi věčné spasení: mého, že pro Krista Syna můj Bůh Otec, jenž odpouští, v svém Synu právo mi pouští k nebeskému blažení.
2. Ó Pane! jak jest ten šťastný, jenž, Tvé milosti účastný, účasten jest i nebe; v srdci skrze víru jest čist, Tebe miluje, a jest jist o dařích Ducha z Tebe.
3. Slovo Tvé, slovo spasení, působí duším blažení, když ostříháme jeho; to't nás V: bídách potěšuje, zdejší život oslaďuje, sílí v mdlobách věrného.
4. Zdržujž mne u víře k svému, ó Bože! slovu svatému, pro slávu jména svého; nechť mne ono osvěcuje, obnovuje, potěšuje až do skonání mého!

96
O pokání a o víře živé.
125. Jako: Přišlo't k nám padlým spasení.
Synu Boží, Jezu Kriste,
Tvá'ť jest to věc, mně dáti, co potřebí k víře jisté, bych mohl v ní věrně státi: protož vroucně prosím Tebe, živou víru dej mi s nebe, posilňujž mně v ní stále.
2. Uč mne Boha, Otce mého, v Tvé pravdě poznávati, s uctivostí Tebe, jeho Syna, ctně vyznávati; dejž též, bych z srdce celého i Ducha Tvého svatého vedení se poddával.
4. Často víru malou, mdlou mám, nechce se v skutcích stkvíti: kdož mi pomůže? Ach Ty sám rač mne mocně síliti! Ty slabé třtiny nezlomíš, knotu tlícího nezhasíš; smilujž se i nade mnou!
silněn skrz Tvou moc, u víře pevný zůstal; pln ovoce spravedlnosti, moc víry skrz pravé ctnosti před lidmi ukazoval.
5. Dejž, bych já, mdlý jsa, v Tvou moc, v Tvé posilnění doufal a tak po6. Přebývej skrz víru ve mně, ó Ty, jenž jsi svých síla! tak, abych vždycky příjemně Tvého příkladu díla následoval s ochotností, a jako Ty s pravou ctnostíon Bohu i bližním sloužil.
3. Nechť mohu v světle poznati spasení Tvé milosti, a povinnost svou konati v mé částce s horlivostí; jen v Tobě mám potěšení,
pokoj i věčné blažení: Ty's 126. Jako: Pospěš, pospěš
cesta, pravda, život.
pokání činiti.
7. Zvláště rač mi tu moc dáti, abych při mém skonání, pln víry, mohl dokonati šťastně mé putování: rač mne k tomu nastrojiti, bych konce víry dojíti mohl spasení mé
duše.
Tobě, Bože, Tobě jsem
provinil, a zle jsem před Tebou často činil; Ty vidíš má přestoupení, viz též můj zármutek a úpění.
29 2
2. Tobě není skryto mé vzdychání, ani mé slzy a naříkání: ó přispějž mi k spomožení, nevzdalujž ode mne v soužení!
se

O pokání a o víře živé.
3. Ó nevcházej se mnou v soud s přísností, neplatiž mi podle mých hříšností! Ty jsi vždycky mé doufání, Bože lásky a dlouhočekání!
4. Dejž mi v milosti své účastenství, ó Otče všeho milosrdenství! Ty's Bůh rád potěšující: ó necht jsem potěšen já lkající!
cestách
5. Nechť po Tvých kráčím s radostí, dle Tvých svatých práv a výmluvností. Ty's můj Otec, já Tvé dítě, nechť činím
vůli Tvou náležitě!
127. z V
Z Žalmu 130. Známá.
náramné své úzkosti volám dnem i nocí, co z hrozné hlubokosti, žádaje pomoci: mé prosby a vzdychání rač, Pane, slyšeti, a mne bez prodlévání k pomoci přispěti.
97
6. Pospěš jen vždy k mému slyš můj
hlas a srdečné vzdychání: 128. Jako: Bože, věrný Bože!
ó zasaď se o duši mou, a
veď mne k věčnosti cestou přímou!
2. Neb jestliže hříšnosti chceš, Pane, trestati, kdož bude před přísností Tvou moci ostáti? U Tebe však
jest hojné hříchů odpuštění, by Tvé jméno důstojné vždy došlo uctění.
3. A protož v Pánu skládám všecko své doufání, aby pospíšil, žádám, k mému retování: čeká s větší žádostí Pána vždy má duše, než ponocní s teskností, byť svítalo spíše.
4. Ó křesťane, na Boha očekávej směle! Jeho milost jest mnohá, buď mysli veselé! Ont jest ten, jenžť spomahá v každém pokušení, ont z milosti podává hříchů odpuštění.
Zkusmež sami sebe, zdaž pravou víru máme, a zdaliž pořádek spasení dobře známe: neb bez té známosti a bez víry v Krista spasení nedojde křesťan, jest věc jistá.
2. Víra pravá není jen ústní vyznávání, neb slepé na Krista zásluhu spoléhání: kdo říká, že věří v Krista, a však předce i zúmyslně hřeší, tent se rouhá těžce.
3. Kristus dí:» Ne každý, kdož mi dí: Pane, Pane!
7
ACA

98
O pokání a o víře živé.
do království mého věčného se dostane; ale ten, kdo činí vůli Otce mého, ten bude účasten života věčného.<
msb
4. Nebo pravá víra jest pevné důvěření v Boha, že s výminkou pravého polepšení kajícího ráčí na milost přijíti, pro zásluhy Krista věčně jej spasiti.
6. Pravou víru sami znovuzrození mají, kteří se se svévolných hříchů vždy vystříhají: ti vždycky účastni jsou Boží milosti, pokudž zde trvají v pravé pobožby nosti. sidob
7. Svévolný pak hříšník nemůž' v Boha doufati tak dlouho, dokavádž k Bohu se neobrátí, aniž může míti hříchů odpuštění, dokavádž nevkročí v pořádek spasení.
9. Chceš- li, ó hříšníče! pravé víry dojíti, musíš se v pokání zas s Bohem svým spojiti, slovo Krista Pána věrně milovati, a Duchu Božímu neodporovati.
SULIST
5. Takovét pak víry tot jest jisté znamení: ochotné a stálé vůle Boží plnění; taková víra má být s lá2'T teony
skou spojena a vždycky do- 129. Jako: Otče náš, jenž v brými skutky ozdobena.
nebi bydlíš.
8. Kdo se snaží věrně vůli Boží činiti, ten se může darem pravé víry chlubiti; ale kdo ještě má v hřiších zalíbení, při tom jistě pravé, živé víry není.
10. Ó Bože jediný, dárce dobrého všeho! dejž nám všechněm víry nabýti z slova svého: dejž, ať ji do smrti stále zachováme, a tak běh života šťastně dokonáme.
je Ziv'ť jsem já! dí Büh
Panovník, že't nechci, aby bezbožník umřel a spasení ztratil; ale aby se odvrátil
V světě od své bezbož nosti, a se mnou živ byl v věčnosti.<
2. Pomniž na to, ó hříšniče! svého štěstí protivniče; nezoufej! Bůh't to stvrzuje, že tobě milost daruje, a přivede tě k spasení, jen bud hotov k po. lepšení.
3. Varujž se od bezbož nosti, nemysliž:» Mám času dosti, užiju v světě radosti, a když toho bude dosti, potom se k Bohu obrátím,

O pokání a o víře živé.
ont mne přijme, nic neztratím.<<
4. Ovšem: Bůh jest milostivý, milosrdný, lítostivý; ale kdo na milost Boží nepravosti zlostně množí, a krev smlouvy potupuje, ten se spasení zbavuje.
da.
5. Bůh tě v svém Synu miluje, život za smrt ti slibuje; ale't neráčil zjeviti, jak dlouho bys živ měl býti; že umřít máš, známo ti to, než kdy to bude, jest skryto. 150m am fiq objog baobar
obl
si Jotie da olotiq
130. Jako: Já't v Boha milého.
Jak blahoslavení jsou křesťané věrní, vůli Boží činící, slovo Páně plnící: nic jim nemůž' škoditi, Bůh je ráčí voditi.
16. Dnes jsi živ, ach dnes se obrat! mještě dnes se můž' změna stát. Jsi- li dnes zdravý a čerstvý, zítra můžeš býti mrtvý; pakli bez kterakž pokání umřeš, i pak soudu ujdeš! Asq
2. Mnohé sic neřesti musejí zde nésti: však jim k zlému nic není, nebo Boží řízení všecko kloní k dobrému, každému pobožnému.
7. Jezu, rač mi pomáhati, k Tobě se přibližovati, života polepšovati, dřív než mne má smrt zachvátí; abych dnes i vždy mohl býti hotov k štastnému odjití.
orbu olabivs 10
oda
bl
XIII. O blahoslavenství pravých kře515]
qe um instanů v tomto životě.
( 99
ors
ob mot
3. Pobožnost srdečná jest vždy užitečná, Bůh má v ní zalíbení; protož má zaslíbení života nynějšího i potom budoucího.
1. Pº4. Kdo pobožně živ jest, má před Bohem tu čest, že přístup vždycky k němu má, jako k otci svému, a tak doufání smělé u víře v Spasitele.
5. Kdo, živ jsa šlechetně, vždy koná ochotně všecky své povinnosti, dojde cti 7*

100 O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
a vážnosti; maje vždy mysl pokojnou, též má odplatu hojnou.
6. Kdo pak páchá zlosti, nemá poctivosti; všickni se ho varují, jež se moudře spravují; nad to pak zlé svědomí srdce raněné lomí.
7. Ach, v oné věčnosti, jaké blaženosti dojdou Boží ctitelé! tam svého Stvořitele budou vždycky chváliti, věčně se veseliti.
8. Oko nevídalo, ucho neslýchalo, na srdce nevstoupilo, co se tam při pravilo od Otce nebeského všem milovníkům jeho.
2. Maje Tvou ochranu, bez strachu zůstanu v každém zbouření. Nechť se země třese! nechť strach, hrůzu nese! k Tobě mám zření. Necht se pukaji skály! nechť jest třeskot, hřmot blýskání! Ježíš mne ochrání.
131. Známou notou.
Ježíši! má radost, srdce mého žádost, můj těšiteli, Tvá láska s věrností nutí mne k radosti, můj Spasiteli! Když Tebe mám, dosti mám; já'ť bych nemohl šťastným býti, bych Tě neměl míti.
3. Necht i hlas zákona
s pomstou svou strach koná! Ježíš těší mne. Můž mne smrt má vzíti, můž mne hrob zavříti, Ježíš jest při mně! Já se soudu nelekám; s radostí půjdu vstříc svému Ježíši milému.
4. Kdo mou víru sklátí? kdo mi ji vyvrátí ze srdce mého? Já, když nepřátelé skládají fortele, ctím Boha svého. Mne brání můj Spasitel, jenž může moc nepřítele ztroskotati cele.
9. Bože, Ducha svéhoch dej do srdce mého, at pravé pobožnosti přidržím se s pilností! potom dej účastenství v věčném blahoslavenství.
5. Zlato a poklady, česti jiné vnady miluje ten svět; mne't neomámíte, aniž odvrátíte od Ježíše zpět. Bída, potupa, kříž, smrt a jakékoli soužení lásky mé nezmění.
6. Pryč marná radosti, tělesná žádosti! nemám s Tebou nic. Odstupte hří chové, vy lidští škůdcové, nemamte mne víc! Vy svědomí tížíte; pryč pýcha,

O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
bujnost a závist, buď pryč i nenávist! om
7. Odstup pečování tesklivé, stýskání! můj Ježíš velí: těm, jež ho milují, čím se zarmucují, v tom dá veselí. Mám- li zde úzkost a kříž, Ty's i v největší žalosti, Jezu, mou radostí.
132. Jako: Otče náš, jenž v
nebi bydlíš.
Kdo po cestách Božích
chodí, zlou žádostí se nesvodí, ten zde pokoje požívá, ač s hříchem častý boj mívá; ví'ť, že Bůh z dobrotivosti odplatí mu jeho
ctnosti.
2. Kráčí s ctnou opatrností, a jde s svatou udatností, zrůst béře v Boží známosti, a slouže Bohu v sprostnosti, tím se v mdlobách potěšuje, že pokoje zakušuje.
6. On činívá s ochotností své k bližním svým povinnosti; poněvadž Boha cestách Božích miluje, i lidem vždy prokazuje, co mu velí láska Boží a tak své štěstí zde množí.
3. Boha vždycky před očima přítomného i v srdci má, před nímž se často zkušuje a svých poklesků lituje, má bolest, kdykoli zhřeší, však se Kristem Pánem těší.
101
dání bez lakomství s ctnou mírností, jiným, jimž dáno v hojnosti, nezávidí, než přestává na mále, což mu
Bůh dává.
4. Věrný jsa v svém povolání, užívá všech Božích
5. Dává- li mu Bůh bohatství, on štědře z milosrdenství chudým bližním uděluje, a v tom Boha následuje, příteli i nepříteli v nouzi působí veselí.
káží, ale upřímně se snaží 7. Jiným v štěstí nepřejim k němu dopomáhati, cti, života zastávati, odpouští bližnímu svému, jakž Bůh odpouští i jemu.
8. Bližním dobrý příklad dává, z jejich ctností se vzdělává; věda, že všickni stvořeni jsme dobrých skutků k činění, jednoho Pána majíce, jedno spasení znajíce.
9. Toho pravého blažení již zde v světě okoušení zvyšuje pobožných štěstí, oulevuje jim bolestí, dodává trpělivosti i při smrti zmužilosti.

DOD
102 O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
10. Pane, rač mi pomáhati, na cestě Tvé pravdy státi, a vůli Tvou zde konati, abych se mohl tam dostati, kdež budu mít účastenství pravého blahoslavenství.
133. z Žalmů 1. Obecná.
O blahoslavený člověk,
kterýž v dobrém tráví svůj věk, vždycky odporuje zlému, živ jest k vůli Bohu svému.ay
2. On po radě bezbožníků, cizí zhouby milovníků, v žádný čas nechce choditi, sobě ni jiným
škoditi.
3. Na cestě hříchů nestojí, s posměvači se nespojí; klam, podvod, faleš, lež i lest u něho v ohavnosti jest.
4. V zákoně Páně jest jeho rozkoš, a času každého má v něm pravé zalíbení, dnem i nocí přemýšlení.
5. Takový člověk jest šťastný, mnohé radosti účastný, a při vodách štěpenému podobný stromu krásnému.
6. Kterýž pěknou zele ností, také ovoce hojností člověka obveseluje, nasycuje, občerstvuje.
7. Ne tak't budou bezbožníci, jenž jsou Boží protivníci, ti't nedojdou takového blahoslavenství pravého.
8. Neb jen cesta spravedlivých, pobožných v dobrém bedlivých jest šťastná a požehnaná, od Pána zamilovaná.
* 9. Pane! pomoz v dobrém státi a zlého se vystříhati, abychom tak z Tvé milosti došli nebeské radosti.
134.
Notou Žalmu 42.
Pojďtež, Pán vás chce učiti! pozorujte s vděčností, jaké on lidi chce míti v své svaté společnosti: jež víru pravou mají, Krista ctně vyznávají, cestou Boží v pobožnosti, chodíce vždy s ochotností.
2.» Blahoslavení pokorní, chudí, jež Bohu k chvále chlouby, pýchy nepozorní, přestávají na mále. Jejicht z milosti Božské jest krá

O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
lovství nebeské: kdo se sám zde ponižuje, toho tam Bůh povyšuje.
3. Blahoslavení lkající, z hříchů činíc pokání, nových se vystříhající, by došli smilování. Bůh'ť jim dá odpuštění, i v dobrém posilnění, tak budou zde potěšeni, i v nebi obveseleni. lety
4. Blahoslavení jsou i ti, kdož tichost pravou mají, hotovi jsouc odpustiti, msty nikdy nehledají, svou povinnost konají, své srdce přemáhají. Těm za dědictví na zemi Bůh dá pokojný byt s všemi.
5. Blahoslavení dychtící po pravdě, spravedlnosti, v dobrém stále trvající, zcela oddáni ctnosti; kteříž jen to milují, čímž Boha oslavují. Jejich pobožné žádosti Bůh naplní jim k
radosti.
6. Blahoslavení, jež k nuzným milosrdenství mají, majíc dobře činit bližním, nikdy se neskrývají, než rádi vzpomáhají, tak, jakž mohou a znají. Ti též požehnáni budou a milosrdenství dojdou.
7. Blahoslavení poctiví, jež jsou srdce čistého,
103
chlipných mrzkostí nechtiví, činící co svatého; lákání světa zlého, žádostem
těla svého odporující zmužile, ti spatří tvář Boží mile.
8. Blahoslavení pokoje upřímní milovníci, nenávidící rozbroje, pokoj všudy činící; jež sváry potlačují, k svornosti napravují, lásku, snášenlivost množí, budou slout synové Boží.
9. Blahoslavení trpící protivenství pro ctnosti, avšak stále konající všecky své povinnosti. Bůh jim za věrnost časnou dá odplatu přejasnou, za to krátké protivenství dá věčné blahoslavenství.
1 10. Pane, rač mne sám voditi po přímé stezce ctnosti, bych blahoslaveným býti mohl zde i tam v věčnosti. Rač mi pokoru dáti, bych mohl pro hříchy lkáti, po spravedlivosti dychtiti, pravou tichost s
láskou míti.
11. Dejž, ať chudým rád pomáhám, srdce čisté stvoř ve mně; pomoz, ať pokoj rozmáhám, a kříž nesu příjemně. Otče, pomoz mi v svého Syna věřit milého,
TARGE

104 O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
a dejž Ducha svého sílu k každému dobrému dílu.
135. Známou notou.
Proč bych se měl kormoutiti? Však Krista mám zjista, kdo mi ho můž' vzíti? I kdož mne nebeské slávy, kteréž jsem dědicem u víře, kdy zbaví?
2. Nahý z života své matky jsem vyšel, a přišel na svět s nedostatky; nahý také odsud půjdu, když stínu v hodinu smrti rovný budu.
3. Duše, tělo, i vše, což mám, to není mé jmění!- Bůh mi to vše dal sám. Necht vezme, když opět vzíti k sobě chce; já přece budu ho chváliti.
4. Chce- li kdy na mne poslati bídu, kříž, úzkost, tíž, zdaž hned mám zoufati? Ten, jenž poslal, mů'ž odvrátit, Bůh pravý, jak má, ví, zlé v dobré obrátit.
5. Bůh mne často obradoval v dnech dobrých, i proč bych nyní odporoval, když něco chce dopustiti? On tresce, koho chce za syna přijíti.
6. Satan, svět s svou rotou, zlostí nemohou mně mnohou škodit lží, chytrostí, jen že si smích strojí ze mne; Bůh, vůdce, můj, prudce zahanbí je zjevně.
7. Má- li křesťan zjeven býti, vždy směle, vesele můž' se postaviti. Byt i smrt měl podstoupiti, přece však to jinak nemá ho strašiti.
8. Žádná smrt nám uškoditi nemůže, než může tisíc bíd sprostiti; skrz ni se nynější žalost skonává, nastává neskonalá radost.
9. Tam již duch zlého pozbude skutečně, a věčně kochati se bude: neb zde pro něho nic není, co má svět, vše jde zpět, mizí v okamžení.
10. Což jsou všecky světa statky? Nestálost a marnost, nesnáze a zmatky. Tam v nebi jest lepší jmění, kdež Ježíš časný kříž v věčnou rozkoš změní.
11. Pane, studnice radosti, Ty jsi můj, já jsem Tvůj, kdož nás můž' rozvésti? Tvůj't jsem, neb's mne sobě koupil krví svou přesvatou, když jsi smrt podstoupil.

O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
12. Tys můj, neb se Tebe držím a více ze srdce svého Tě nepustím. Ach pomoz mi tam přijíti, kdež věčnou společnou rozkoš budem míti.
136.
Obecnou notou.
Slyšmež z úst Pána
našeho, co nám schvaluje dobrého, kterak vede k účastenství pravého blahoslavensví.
2. On učí:» Blahoslavení chudí duchem, v kterýchž není pýchy, chlouby, ni lakomství, těch't je nebeské království.out Hidiless
3. Blahoslavení lkající, zármutek pro hřích mající, po kříži, bídě, úzkosti budou potěšeni dosti.
4. Blahoslavení jsou tiší, kteříž slyšíce neslyší, v křivdách o pomstu nestojí, uživou't země v pokoji.
5. Blahoslavení jsou věčně, kteříž spravedlnost srdečně milují a touží po ní, budout nasyceni od ní.
6. Jsou také blahoslavení k chudým lidem milosrdní; neb milosrdenství
105
dojdou, bíd časných i věčných ujdou.
7. Blahoslavenství mnohého jsou všickni srdce čistého; neb to každý má věděti, že't budou Boha viděti.
8. Blahoslavení také jsou, kteříž sváry těžce nesou, bližní míří a rovnají, synů Božích jméno mají.
9. Ovšem pak blahoslavení, kteříž pro pravdu vězení, vyhnanství neb smrt snášejí; do nebe'ť přináležejí.<
10.» Blaze vám, Pán Ježíš praví, když by vám lidé nepraví zlořečili, vás trápili, a vše zlé o vás mluvili.
11. Radujte se z té milosti, že vám v nebeské radosti složena hojná odplata, kteráž nebude odjata.<
* 12. Spravujž nás, Pane Ježíši, ať své kochání nejvyšší v těch blahoslavenstvích máme, dle vůle Tvé se chováme.
13. Posilněni Tvou milostí v křesťanské dokonalosti at V dobrém stále trváme, s Tebou věčně přebýváme.
Heal

106
O blahoslavenství pravých křesťanů v tomto životě.
137. Známou notou.
Syn
Takto't volá sám Syn á sám Boží:» Pojďtež ke mně, vy ubozí, jež jste hříchy stíženi, staří, mladí, muži, ženy, pojdte, budete blaženi, já pojdte, budete blaženi, já
vám dám rozvlažení.
2. Mé přerozkošné učeni těžké jho a břímě není těm, kdož je přijímají; ale když ho následují, tak neomylně spatřují, že pravé štěstí mají. dan
sa
3. Co jsem činil, učil, pravil, a v čem jsem vám za příklad byl, v tom buď vaše cvičeni: coť se vám proto přihodí, toť vám jistě neuškodí, než poslouží k blažení.
5. Zlým za zlé neodplacujte, v ctnostném životě pracujte, hleďtež pokorní býti; křivdy Bohu poroučejte, po cestě ctností kráčejte, chtíc se Bohu líbiti,
míti, nebyloť by v vás bázně; přichází- li pokušení, přijde i vysvobození; važtež si Boží kázně!
6. Kdyby se vám mělo díti, jakž chce vaše tělo
Mode 7. Jestli
vám zde těžký váš kříž, pomněte, že ta žení, jakž z písem svatých časná tíž nynějšího souvěříme, v radostné, Orozkošné břímě věčné slávy se změní.<<
2
8. Nebo po časném soužení budeme S Kristem v blažení věčném se rado. vati: tím se všickni potě šujme, pro něj sobě neztěžujme zde vše podstupovati.
4. Kdož jste se Bohu oddali, všickni velicí i malí, nelitujtež v tom sebe; stůjtež v mém snadném učení,
to buď vaše potěšení, že 138. Jako: Jak't pěkně svítí
přijdete do nebe.
dennice.
dueldo
9. Co nám Bůh věrný zaslíbil a Duchem svatým potvrdil, toť nám splní zajisté. Ó račiž, Pane Ježíši, vésti nás k nebeské říši! Amen, náš milý Kriste!
Veliké't jest naše štěstí
již i u prostřed neřestí těch časných obtížností, ó Bože! naše Tobě když srdce k službě oddává se; a jak pak u věčnosti? když tam se nám začne věčný byt

O blahoslavenství pravých křestanů v tomto životě. O 107
4. Sic milost, jež se nám stává, zde ještě skrytá zůstává, dokudž jsme na té zemi; ale potom když Pán všeho přijde souditi každého, spatří se přede
všemi. V ten čas On nás tam oslaví, a postaví nám na hlavy korunu blažené slávy.
58
bezpečný, kdež radosti bude dosti po žalosti.
2. Již jsme také Tvá rodina, ó Bože! skrz Tvého Syna máme právo synovské. Vlast naše jestiť Tvé nebe; kdož nás odtrhne od Tebe z Tvé pravice otcovské? Ač pak nám tak často zde kříž působí tíž i nemoci, Ty však pomáháš přemoci.
3. Ty naše viny přikrýváš, pravý pokoj dušem dáváš, síliž nás v mdlobě naší. Hlavu máme Syna Tvého; my pak jsme údové jeho; jak se tím rod náš vznáší! Duše naše zde na zemi mezi všemi proměnami šťastné jsou, když jsi Ty s námi.
ma
XIV. O budoucím blahoslavenství
v životě věčném po smrti, vzkříšení a posledním soudu.
139. Notou Žalmu 38. Aj, již čas vyjití mého
ber
5. Jak štastní jsme času toho! ó Bože! jak's nám Ty mnoho prokázal dobrodiní! Dejž ať svou hodnost vždy známe, a s vděčností přemáháme tu bídu, jenž jest nyní. Pane, dané posilnění k vyvolení co dobrého množ nás k chvále
jména svého!
2. Boj výborný jsem bovejoval, běh dokonal, i víru zachoval jsem; již korunu spravedlnosti u věčnosti dá mi Pán můj svým časem.
z těla mdlého nastal mi v tu hodinu: tělo bude zas v zem vsáto, z níž jest vzato; duch pak jde k Hospodinu.
3. Duše má jest v rukou Božích, v věčných zbožích má radostné kochání; již
Sk

108 O budoucím blahoslavenství v životě věčném po smrti,
po práci odpočívá, a požívá radostí bez přestání. man
4. Tělo s duší rozdělené, porušené, to vy již pochovejte; a na svou smrt pa- 140. Jako: Což můj Bůh chce,
matujíc, ctně putujíc, za mnou se též chystejte.
to se vždy staň.
5. Tam't se po zdejší žalosti v té radosti věčné spolu shledáme, kdež v nevýmluvné jasnosti, v společnosti věčně přebývat máme.
6. A protož mi toho přejte, radost mějte, že mne z časných těžkostí můj přelaskavý Bůh vytrhl, k sobě přitrhl do nebeské radosti.
7. Kteréžto milá duše má, vykoupená krví Krista Ježíše, okouší s vyvolenými, spasenými, kdež jest anděl ská říše.
8. Vy všickni smrtedlní lidé v časné bídě, hleďtež tak živi býti, abyste v smrti hodinu k Hospodinu mohli šťastně přijíti.
9. Hleďtež pravou víru míti, Boha ctíti, skutky dobré činíce; život bez úhony vésti, kříž svůj nésti, Bohu se důvěříce.
v trpělivosti; blahoslavení budete, a ujdete všech těch bíd u věčnosti.
10. Jen maličko posečkejte, a snášejte vše zlé
Běh mého v světě ži
vota dochází cíle svého; mou duši Boží dobrota béře z stánku zemského k věčné nebeské radosti, kdežto korunu slávy můj Spasitel z své milosti na hlavu mi postaví.
2. Ač musí mé tělo vzíti v svém hrobě porušení, však zas má vzkříšeno býti, dojíti oslavení; čeho v této smrtedlnosti nelze bylo dojíti, tam s Kristem v věčné radosti mám toho hojnost míti.
pol
3. Jsem'ť já sice pro své hříchy podroben smrtedlnosti, však Kristus, Beránek tichý, učinil za mne dosti; nedopustí't Bůh věrným svým na věky zahynouti, on do života dává jim skrze smrt proniknouti.
4. Nebo jak zrno pše. ničné v zem bývá uvrženo, tak i tělo mé nesličné musí býti pohřbeno; však při

vzkříšení a posledním soudu.
počívali.
veřejném vzkříšení vstane spolu dokonali, spolu odv spanilé kráse k oslavení a k blažení, tím víra podpírá se.
slavného
5. Já jsem v mého Spasitele založil své doufání, On mi přeje, věřím cele, zmrtvýchvstání; protož již, přátelé milí, neplačtež nad mnou více, neb přivedla k mému cíli mne již Boží pravice. o
6. Již duše má Boha svého na věky má slaviti, kochati se v lásce jeho, a tak blažená býti; kamž rač i vám pomáhati Pán Bůh skrz Syna svého, vediž vás Duch jeho svatý cestou štěstí pravého!
2. Byť se kdo opřel vší sílou, každý smrti okusí, manžel s manželkou svou
109
3. Otec za milého syna volil by mnoho dáti, když přijde smrti hodina, zlatem ho nevyplatí: chtěl by zaň i sám umříti, v statku mu dědictví příti, však to nemůže býti.
4. Matka dcery ušlechtilé kvílením nevypláče, byť plakala každé chvíle, nemůž' býti jináče; byť chtěla. za ni umříti aneb jeden hrob s ní míti, nelze toho užiti.
141. Známou notou.
Což pak člověku pro- dlivi, na spěje, byť získal všecken svět? Však než se nejméň naděje, uvadne co krásný květ; dnes zdráv jest, zítra v nemoci hledá od jiných pomoci, leže upí dnem,
nocí.
5. Smrt nám béře i rodiče, kteříž nám život dali, nás milovali velice, i víc než sobě přáli. Což tomu. dítky řekneme? To, že za nimi půjdeme, a v nebi je najdeme.
6. O čemž my všickni vědouce, hledme býti besmrt pamětlivi živi. Dejž, Kriste, tak živu jsouce, buďme vždycky ctně býti dej smrtí svatých býti! dej umříti! věčně s Tebou
bydliti!
142. Známou notou.
milou rozloučiti se musí;
Ježíš, mé utěšení živ
ježto sobě vinšovali, aby jest, i já mám živ býti; v

PLAY
110
O budoucím blahoslavenství v životě věčném po smrti,
čemz maje ujištění, nemámliž se spokojiti? Proč i dlouhá noc smrti měla by mne strašiti? onin vd lilov
2. Živ Ježíš, Spasitel můj, i já budu život míti; přijmet mne v příbytek svůj, jakž slíbil, mám mu věřiti; však hlava vždy své oudy za sebou táhne všudy. M
3. Svazkem víry, naděje jsem já s ním dost tuze spojen; nechť se cokoli děje, v němt budu silen, spokojen: jehož jsem já skutečně zde, při smrti i věčně.
4. Prach jsem sic, a tak musím v prach se zase navrátiti; to však jistotně zkusím, že on mne ráčí vzkřísiti, abych při něm v radosti přebýval na věč.
nosti.
5. Tam místo nesličného těla bude oslavené, do života věčného mocí božskou připravené; věčně budu v tom těle patřit na Spasitele. nóv inimu
Tilbyd
6. Tam již v světlé jasnosti lásku jeho ke mně poznám, i v radostné věčnosti za retovníka jej vyznám; když již od smrtedlnosti prost budu na věčnosti.
7. Co zde v bídě vězelo, tam bude vznešené právě; seje se zemské tělo, vstane pak nebeské k slávě; tu jest porušitedlné, tam bude
nesmrtedlné.
8. Křesťané, radujte se! Ježíš, ač máte zemříti, zas vám život přinese, v němž opět máte ožíti, když po slední hlas trouby pronikne všecky hroby.
9. Hrobu se nelekejte!
patřte vzhůru k věčné říši! moc Ježíše, to znejte, tam vás z prachu zeině zvýší. Odktud mdloba a péče již na věky uteče.
10. Jen ducha pozdvihujte od všech zlých zemských žádostí; Spasitele milujte, s nímž máte díl mít v radosti; hleďtež tam srdce míti, kdež věčně chcete býti! q
143.
Jako: Otče náš, milý Pane.
Když přijde má hodina, že budu mít umřiti, Kriste, Tě Hospodina prosím, rač se mnou býti: Ty sám mne sprovod a spas, uděl mi milosti své, duši mou v poslední čas poroučím já v ruce Tvé.

vzkříšení a posledním soudu.
2. Hříchové se oboří, a budou mne kousati, neb jich co písku v moři, avšak nechci zoufati; smrt, Pane Ježíši, Tvou a Tvé předrahé rány přivedu na paměť svou, tot budou mé obrany.
Tonsta
3. Oud jsem v tělo Tvé vtělen, tomu't se těším z srdce; nebudu't, vím, oddělen od Tebe v smrti půtce: umru- li, umru v Tobě, a vždy budu bezpečný; neb's Ty mne koupil sobě, získal's mi život věčný.
4. A poněvadž's z mrtvých vstal, nezůstanu'ť já v hrobě, k Bohu Otci's se dostal, dostanu't já se k Tobě: kdež jsi Ty, tam't já přijdu, a s Tebou budu věčně; a protož odsud vyjdu vesele a bezpečně.
144.
Kristus Pán jest můj život, smrt pak má zisk můj jest; tohoť mám mnoho jistot, Bohu buď věčná česť! ou indoily
obs
Známá.
2. Kristu Pánu náležím, jemu chci živ býti; v něho srdečně věřím, v něm chci i umříti.
111
3. Nebo kdo věří v něho, byť umřel, živ bude; po skonání časného v věčný život půjde.
sne
4. Protož, ó Jezu Kriste! já v pokoji k Tobě, spojen jsa s Tebou jistě, půjdu v oné době.
5. Ty's můj přítel nejlepší, Ty's mé potěšení; toť v bídě mé největší jest mé občerstvení.
6. Kdož Tě můž' dost chváliti? Ty's na smrt dal sebe, by's všem i mně dobyti, blaze nám! mohl nebe.
olgn
7. Zhouba jest napravená, v nebi jest již můj díl. O milost vyvýšená! kdo by ji vymluvil?
plenden
8. K Tobě, jenž mé vnitřnosti znáš, budu vzdychati; Ty i lkání z milosti ráčíš vyslýchati.
9. Dokud jen budu moci, budu k Tobě lkáti, v mé poslední nemoci Ty rač při mně stati.
10. A pomáhej mi v boji smrti zvítěziti, bych mohl odsud v pokoji k Tobě v nebe jíti.
11. Z té porušitedlnosti k pravému životu, abych
PAPRA

112 O budoucím blahoslavenství v životě věčném po smrti,
tam na věčnosti chválil má kochání v Bohu, a raTvou dobrotu.
dost přemnohou.
12. Blaze mně! již brzo snad běh života mého dokonám, a oddám rád Tobě ducha svého.
13. Ty jej ráčíš přijíti podle své milosti, a s sebou mu popříti své věčné radosti.
145.
Ó
Notou Žalmu 99.
jak jste vy pobožní blažení, jež jste skrz smrt Neplačtež mnoho přá- sproštění všech bíd, kteréž k Bohu přenešení! vy jste
nás drží v vězení.
telé toho mrtvého těla, nebt ono zcela nezahynulo, ale usnulo; shledáme't se zase všickni v onom čase.
2. Pán Bůh, jak sluší, opatřil duši v nebeském trůnu, v otcovském lůnu, tam odpočívá, všeho užívá; duše't neumírá, svědčí z písem víra.
3. Když se rozední ten den poslední, tělo schované z prachu povstane, nyní bezdušné, bídné, neslušné; budeť čerstvé, krásné, spanilé a jasné.
5. Tvá smrt předrahá k tomu pomáhá, ó Boží Synu! v smrti hodinu i nás do nebe, věřící v Tebe, pojmi, milý Pane: Amen, takť se stane!
4. Blaze člověku, jenž toho věku časně dochází! neb co mu schází? Pozbyl marností, bíd a starostí, a starostí,
146. Jako: Pamatujmež na Svatých skonání.
2. Zdejší život i v nejlepším štěstí pln jest péče, strachu a neřestí; zde v tom, co známe, dokonalého štěstí nemáme.
3. Vy pak v pokoji odpočíváte, kteréhož bezpečně užíváte: kříž, strach s těžkostí nepřekáží vám v pravé
radosti.
4. Tam Pán Kristus stírá kam slzy vaše, máte to, jdou žádosti naše; tam všickni umí, čemuž duch lidský zde nerozumí.
5. Ach! kdož by již nechtěl rád umříti, za zemské štěstí nebeské vzíti?

vzkříšení a posledním soudu.
kdož by se včasně nestro- bytnosti. Nebude't nedojil k té proměně přešťastné?
statku tam, kdež dobrého v hojnosti. Přivedeť nás kúčastenství pravého blahoslavenství ten, jenž nám je vyzískal, když smrt na kříži vystál.
6. Pomoz k tomu, ó Pane Ježíši! přijď a táhni nás k své věčné říši, kdež vyvolení Tvoji mají úplné
blažení.
147. Jal
Jako: O přebídná světubud
ská marnost.
Ó jak nevýmluvné štěstí budeme v nebi míti! Tam't budem bez všech neřestí neustávajíc žíti z své pravé víry ovoce, majíce život bez konce, Bože, k jaké nás vlasti vedeš přes
světa strasti!
2. Zde sice ještě žádné. mu na srdce nevstoupilo, co by každému věrnému tam připraveno bylo; však vždy v Tebe doufající, ač zde v těžkostech Ikající, tam více uhlídají, než zde v naději mají.
3. Noví divové lásky Tvé tam jim štěstí přidají; všickni divíc se v mysli své, tváří v tvář uhlídají milost nevypravitedlnou, slávu nepominutedlnou, kterouž dáš všem věřícím, věrně Tě milujícím.
113
4. Tuť se potom okážeš nám tak, jakž jsi v své
5. Tu't bude pobožných říše, Tebe oslavující, jedno srdce, jedna duše čest, chválu vzdávající Tobě i Pánu Ježíši, jenž za nás vydal svou duši, s nímž budeme spojeni na věky v tom blažení.
6. Ó kdoby neměl žádosti z těla vyjíti vděčně, a přijíti do radosti, kdež jest pohodlí věčné? Kdež se náš boj změní v palmy, žaloba a stížnost v žalmy, nouze, úzkost, soužení v hojnost, v rozkoš, v blažení.
7. Což jest los náš v té časnosti? byť byl jak zvelebený, není't vždy péče, zbavený: zde často v těžkosti, strachu, klopot nadálosti po radosti jdou žalosti; ale všech těch změn v nebi bát se víc nepotřebí.
ne8. Ó duše! buď potěšena z štěstí tak vznešeného, kterýmž budeš obdařena z lásky Boha věčného: patř vírou svou často vzhůru
8
SKA
CHAPA
20124

114 O budoucím blahoslavenství v životě věčném po smrti,
k nebeských měšťanů kůru; čehož před věcmi všemi hled, dokudž jsi na zemi.
9. Svatý Pane! žádný Tebe neuzří bez svatosti; nečistý do Tvého nebe nepřijde k Tvé radosti: očisť tedy srdce mé sám, a pomáhej duši mé tam, naprav na přímou cestu k tomu věčnému městu!
25. Zde jen hledám blahoslavenství, tam pak je na leznu právě; tam platnosti a účastenství svatých ctností zkusím v slávě, kdež budu Boha spatřovat, věčně 1 ctít a oslavovat.
148. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá. nossid
Po nemnohých dnech
té časnosti očekává na nás věčnost, tam se změní všecky stížnosti v božskou radost a bezpečnost; zde v ctnostech jen se cvičíme, tam pak užitek spatříme.
2. Pobožní sic mnohých sladkostí i v tom světě zakušují; ale všecky jejich radosti zde nedokonalé slují: nebo jsouce zde, jsou lidé podrobení strasti, bídě.
3. Hned jich nepokojí bolesti, hned křik a hluk zlého světa; hned musejí s srdcem boj vésti, jenž se často v zlé zapletá; hned zas bližního příčinou pod. stupují starost jinou.
chválu mívá; šťastný bez závistníků není, nešťastný opuštěn bývá; zde není člověk bez tíže, bez nemoci, mdloby, kříže.
4. Zde ctnost začasté pohanění, nepravost pak
myven
6. Tam bude svatá vůle Boží mou vůlí a pohodlím mým, když se mi vše dobré rozmnoží před trůnem Božím předivným; tot budė zisk ustavičný, že mám mít s Bohem byt věčný.
7. Tam to poznám světle a právě, ač divné, však vždy čitedlné, co jsem zde po znal jenom tmavě, a jako
nezpytatedlné; tam již duch stále v Bohu
smýšlet dokonale.
8. Tam proniknu až k tomu trůnu, kdež se Bůh svatým zjevuje, z nichž mu každý, maje korunu, ke cti slavně prozpěvuje; tam i já s nimi zpívati budu:> Svatý, Svatý, Svatý le
9. Tam budu s anděly spatřovat sebe rovněž blaženého; tam s nimi štěstí

vzkříšení o posledním soudu.
zakusovat nikdy nepřekaže- horlivý! Ó třeste se! On
ného: budet v každém okamžení mým blažením jich blažení.
vás vidí, on vás slyší, on jistě k soudu pospíší.
10. Tam uhlídám i toho vděčně, jenž cestu spasení kázal, a budu mu žehnat srdečně, že mi ji věrně ukázal; tam přítele nejmilšího najdu v ruce Nejvyššího.
11. Tam, ó Bože, račiž to dáti! bude někdo z nebešťanů mně všeho dobrého žádati, řka:» Bud požehnaný v Pánu! neb's Ty život a duši mou obretoval skrz práci svou.<
12. Ach! což jsou zdejší útrpnosti z ohledu koruny slávy, kteráž se u věčné věčnosti zjevit má, na naše hlavy? Nic proti tomu blažení není strastné okamžení!
0115
Procitte ze sna, hříš. níci! Vstaňte, lidé pomíjející! Smrt a věčnost čeká na vás. Odplatu a potrestání dal vám Bůh do rukou k vybrání, dokud jest k polepšení čas. Bůh jest spravedlivý, k odpůrcům
2. V náhle hněv jeho zažhne se a strach posměvačům přinese; tuť poznají jeho Syna, toho jednorozeného. Plesejte, vy věřící v něho! v náhle přijde ta hodina, v níž se zjeví prudce Kristus, světa soudce, vám k odplatě, ne k souzení, než spasení věčného vám k odvedení.
3. Hleďtež v hotovosti státi, srdcem čistým ho přivítati, přijdet den jeho v rychlosti; a soudce svůj pobožný lid hřichů, smrti i všech jiných bíd docela sprostí z milosti. Tu již dokonalé štěstí majíc stálé, věčné věky. Ó plesejte! se chystejte, pobožní, čest Bohu vzdejte!
149. Jako: Procitte, hlas k nám 150. Jako: Mé první přemysvůj množí.
doyds
šlování.
báv
Smiluj se nade mnou
Kriste, když budu umírati, bud mé v smrti útočiště, a račiž při mně státi.
2. Má duše když vyjde z těla, přijmiž ji do své ruky; nedopouštěj, by trpěla hrozné pekelné muky.
8*
1330
NA
ZANIZA

420
116 O budoucím blahoslavenství v životě věčném po smrti,
3. Rekl jsi, ó můj milý Pane! Kdo bude v Tě vě. řiti, byť pak umřel, že zas vstane, má věčný život míti. Sin
4. To slovo Tvé já v té době, když budu k smrti stonat, přivedu na paměť sobě, abych mohl šťastně
skonat.
5. Pro svou smrt a umučení, pomoz zvítězit, Kriste, přej mi šťastného skončení; staň se tak! věřím jistě.
151. Jako: Přišlot k nám padlým spasení.
Ten den již Pán Bůh uložil, v kterémž bude platiti každému, jakž zde kdo živ byl, když bude svět souditi v spravedlnosti skrze svého Syna jednorozeného, jehož k tomu vystavil.
2. Tu se na kraji věčnosti postaví všickni lidé, jež od začátku časnosti na zemi bydlili zde, millionů hrozné množství, jen vševědoucímu Božství známé, nám nesčíslné.
3. Tu musí lež ustoupiti i faleš se vší zlostí, tu má pravda zvítěziti dle Boží spravedlnosti; tu již čas k pokání pryč jest; tu nic
neplatí klam, nic lest, nic falešní svědkové.
4. Pane, s jakou důstojností Ty vyneseš ortel svůj! Hříšní, jež Tě z všetečnosti tupili, budou díl svůj jistě v mukách v pekle míti; kdo jim můž' obhájcem býti? Naděje jejich zhyne.
5. Ale jak slavně se hodnost věrných zjeví té chvíle! Ty jim dáš tu čest a přednost, vyznáš je za své milé; a tak s užasnutím zvědí, že víra a láska zdědí od Boha pravé štěstí.
6. Oni již do blaženého tehdáž půjdou království od Boha připraveného, kdež jest andělů množství, s nimiž tam v dokonalosti budou beze vší žalosti plesati bez přestání.
7. Pomoz, Spasiteli milý, ať jsem vždycky pamětliv na Tvůj soud, a k tomu cíli učení Tvého bedliv, abych podlé slova Tvého vždy činil, co jest dobrého se vší svědomitostí.
152.
ó přebídná světská marnost.
Všickni lidé zemřít musí, co květ zhyne jich sláva; kdož prv, než smrti

vzkříšení a posledním soudu.
okusí, do nebes se dostává? losti, co na zemi temné Tělo bude porušeno, však z prachu zase vzkříšeno, obleče nesmrtedlnost a neporušitedlnost.
bylo, a rozkoš po žalosti; tam písně chvály zpívají, koruny z hlav svých snímají před trůnem je mecice, Pánu díky činíce.
2. Protož z života časného hotov jsem rád vyjíti, abych přišel do věčného, kdykoli Bůh chce míti. Neb Ježíš mé hříchy shladil, i smrt trpkou mi osladil, jeho smrt, umučení, sílí mne v mém loučení.
3. Kdo mne odtrhne od něho? Jáť jsem jeho, on jest můj; on mně blažení věčného přeje a splní slib svůj. Já se k nebi rozkošnému vznesu vzhůru k Pánu svému, on mi pomůž' k radosti, v níž má slávy v hojnosti.
4. Tam při něm jest život pravý, tam množství millionů účastníků věčné slávy jemu činí poklonu! blahoslavení duchové, lidí spasených houfové, Ježíši slávu a čest vzdávají, jakž hoden jest.
117
5. Množství, jež v něho věřilo, vidí to tam v svět6. O vlasti pobožných pravá! Tu jest Boží spasení, nesmrtedlnost, pokoj, sláva, tu od Boha blažení; tu ti, jež s pláčem, s žalostí rozsévali, žnou s radostí; tuť jest všech slz setření, tu hříchů a bíd není.
7. Ach! hořím vroucí žádostí, co věřím, vidět žádám v světle nebeské jasnosti, kamž k Otci svému chvátám. Nechť můj stánek těla jde v prach, žádný'ť mi z toho nejde strach; neb v koho věřím, já vím, smrt jest mým ziskem pravým.
8. Ó jaké to potěšení, že to mohu věděti! Proč bych měl zoufat v soužení, kteréž mám zde trpěti? Toto lehoučké soužení změní se v věčné blažení, když je snesu v tichosti, až Bůh dí: > Již jest dosti!<<
NB. Více písní pohřebních viz v díle II. pod čísl. III. Nr. 5.
Příprava k smrti a k věčnosti.

dotato 292 od desi
Díl druhý.
O nejhlavnějších povinnostech života křesťanského.
I. O křesťanském
153. Jako: Přišlo't k nám padlým spasení.
Bože můj, věrný Otče můj, věrný Otče můj, rač v srdce mé to dáti, abych vždycky na zákon Tvůj hleděl pamatovati; podlé něho dobře mínil, dobře mluvil, dobře činil, tak vůli Tvou rád plnil.
ne
2. Osvěť rozum můj k poznání Tebe Boha pravého, posvěť srdce k milování Tě Otce laskavého nade vše, bych v samém Tobě naději měl v každé době, vystříhal se modlářství.
Autor T
insbuel
donde
pis.
obcování vůbec.
3. Nedej mi nadarmo bráti
jména Tvého svatého, ale
je stále vzývati podlé rozkazu Tvého; dejž, bych všedně rozvažoval, co jsem Ti na křtu sliboval, že Ti chci věrně sloužit.
4. Dejž mi dny svaté tráviti k Tvé cti, chvále, jakž sluší, dejž upřímnou péči míti o nesmrtedlnou duši; dejž, ať slovo Tvé miluji, rád činím a následuji, co mi ono poroučí.
5. Uč nás učitele ctíti, rodiče i vrchnosti, by nám mohlo dobře býti zde i tam u věčnosti; bychom jich poslušni byli, práce

O křesťanském obcování vůbec.
jejich si vážili, vůle Tvé dost, když bližním mohu při tom šetříc.
prospět.
6. Nedejž se mi nikdy mstíti z hněvu a zlobivosti, než raději odpustiti činí cím mi těžkosti; necht, když se jim dobře děje, mé srdce jim toho přeje, necht všechněm dobře čiře činím.
119
7. Dejž, abych se vší chlípnosti a mrzkosti varoval, a šetře ve všem mírnosti, čistotu Ti zachoval.
* 12. Bože, cítím žádost v sobě, rozkazy Tvé činiti, a jak jsem povinen Tobě, Tvou vůli vždy plniti; než nemohu nic sám z sebe,
Rač mi toho štěstí příti, posilň mne Duchem svým s nebe pro Krista Syna Tvého.
srdce čisté mi stvořiti, ó Bože a Otče můj! S S
9. Varuj mne slova lživého, pravdu dej milovati, dejž i svědectví křivého pilně se vystříhati; dejž, ať chodím v upřímnosti, pomluvu mám v ošklivosti i vlastní marnou chválu. T
11. Rač srdce mé očistiti, Pane, od zlých žádostí, bych mohl pobožně živ býti, následuje svatosti. O račiž mi pomáhati, Tě nade vše milovati a bližní jako sebe.
Hote 8. Pomoz čistě a střízlivě
154. Známou notou.
na světě živu býti, bez krádeže spravedlivě pomoz se mi živiti; pomoz pilně Bože, věrný Bože, dár310
pracovati, lakomství se varovati, nuzným udělovati.
ce všeho dobrého! Kdož nám co dát může, leć z požehnání Tvého? Dejž mi tělo zdravé, a abych v něm jisté měl svědomí pravé, srdce etné a čisté.
10. Živnosti bližního mého nedej mi požádati, než na tom, co mám daného
od Tebe, přestávati: ó dejž mi tu svatou žádost, abych v tom měl vždycky ra2. Pomoz mi s pilností a upřímně konati všecky povinnosti, k nimž's mne ráčil pozvati; at činím vše spěšně v chvíli uloženou, vykonám prospěšně práci
mně svěřenou.
3. Dejž, ať vždy tak mluvím, bych nemusil že3
ZONICA

120
O křesťanském obcování vůbec.
leti, nedej slovům marným z úst mých kdy pocházeti; kdykoli v stavu svém mluvím z povinnosti, ó popřejž mým řečem moci a platnosti!
VIS
4. Přijde- li neštěstí, ó nedejž mi zoufati! Pomoz
mi kříž nésti, rač trpělivost 155. Jako: Jak't jest líbezná.
dáti. Uč mne nepřátely přemáhat tichostí; dej dobré přátely, když vězím v úzkosti.
z mrtvých vzkřísíš v onen den, i já skrz rámě Tvé budu z prachu vyveden; ó dejž s oslaveným tělem v nebe vjíti k Tvým blahoslaveným, tam Tě věčně ctiti!
6. Mám- li v tom životě míti dnů mých prodlení, v mnohé nouzi, psotě k starosti přivedení; dejž, bych nikdy neklesl v pravé pobožnosti, tak šediny mé nesl k Tvé cti s počestností.
Tvou činiti,
a ustavičně
lým životem Tobě se oddati, ctně se chovati.
5. V pokoji, v svornosti, před Tebou choditi, s cedejž, ať jsem s lidmi všemi podlé vší možnosti. Chceš- li mi dát na zemi bohatství, čest, jmění aneb co jiného, dejž, ať při mně není nic nepříslušného.
7. Dej mi při konci mém v Kristu Pánu umříti, duši mou k sobě vem, dej radost věčnou míti; tělo nechť za ten čas spí v hrobě v tichosti, až je Tvůj mocný hlas probudí k věčnosti.
8. A když všecky mrtvé
Já míním, Bože, vůli
2. Zkus mne a popati, míním- li upřímně; dejž, by nebylo z pokrytství nic při mně; bych ze vší síly snažil se plniti, co ty chceš míti.
3. Kdyby Tvá bázeň mne všudy vodila, když v samotnosti jsem, můj krok ří dila; jak't bych upřímně po Tvých cestách chodil, sebe nesvodil.
4. Dejž, ať i ve tmách Tebe se ostýchám, k páchání hříchů nikdy nepospíchám; hlasu svědomí svého pozoruji i následuji.
5. Dejž chuť a sílu k dobrému činění, tak vždy rád snesu od světa hanění; tot

O křesťanském obcování vůbec.
mé ctnosti, v nichž Ty máš zalíbení, nikdy nezmění.
6. Ty lidských osob nebudeš šetřiti; dle spravedlnosti všem budeš platiti, slávu a čest dáš dítkám svým pobožným, hanu bezbožným.
7. Když ten věk jednou dokonám mizerný, a nalezen budu do smrti věrný: jak utěšeně změní se má žalost v nebeskou radost!
156. Jako: ó přebídná světská marnost.
Jednoho potřebí! Pane, dejž mi to jedno znáti, ať ho duše má dostane! Nechci't na jiné dbáti; nebo nic jiného není zde k mému uspokojení, jen z toho jednoho mám pravý pokoj
zde i tam.
2. Duše, chceš- li to najíti, nehledej u stvoření; zemským věcem se mámiti nedej, v nichž toho není: jen u toho jediného, na trůn božský zvýšeného, jenž ti spasení dobyl, najdeš tvůj nejlepší díl.
3. Dobrá stránka, kterouž sobě Maria vyvolila, uložena jest i Tobě; ó jak ona
121
horlila! u noh Ježíše seděla, od něho učit se chtěla, na všecko zapomněla, jen Ježíše slyšela.
4. Tak jsou všecky mé žádosti, můj Ježíši, jen k Tobě; dejž, bych se držel s snažností Tvé pravdy v každé době, a byť ji jiní tupili, měl v ní rozkoš každou chvíli, poslušen jsa učení, jež mne vede k spasení.
5. V Tobě't jest plnost moudrosti; co duši činí šťastnou, ukazuješ ji s věrností, a činíš ji účastnou pravé nebeské moudrosti Tobě k cti, mně k blaženosti, když se vůle dle Tvého řídí slova svatého.
6. Ty mi ráčíš odpustiti všecky hříchy z milosti; pravý pokoj dáš najíti, bych
mohl říci s radostí:» Já't jsem v milosti u Boha, odpuštěna'ť vina mnohá! Můj Prostředník jediný smazal všecky mé viny!<
7. Než Ty's učiněn mé duši, Jezu, i posvěcení, aby stříhala hřešení: sílu k žise vždycky, jak sluší, vyvotu svatému můžeš a chceš dát každému, kdo s upřímnou snažností střeže se nepravostí!
SADA

122
O křesťanském obcování vůbec.
8. Protož, Jezu, to jedno mé, mé všecko Ty máš býti; zkus, mám- li srdce upřímné, zbraň mu pokrytství míti: abych já skrz Tebe se stal dobrým, až do smrti zůstat v Tvé víře, chtěje k nebi: jen toho't mi potřebí.
157. Jako: Vzdejmež čest Bohu
svému.
Jezu, světlo milosti, pravá života zář, dejž, ať život s radostí obveselí mou tvář: obnoviž ducha mého úzkostmi sevřeného, tím štěstím mne obdař.
zlým utíkal chtivě, šťastný byl tam i zde.
3. Zachovávej mou duši ode všeho zlého, abych vždycky, jakž sluší, volil co dobrého, k Tvé službě se oddával, Bohu čest, chválu vzdával, stvořen jsa
od něho.
5. Rozněť lásku svou ve
mně, abych Tě s vroucností miloval vždycky věrně ze srdce vnitřnosti, a dle Tvé líbeznosti kráčel v ustavićnosti cestou pravých ctností.
6. Dejž mi potřebnou sílu moci Ducha svého k Tobě líbému dílu; však Ty silíš mdlého: při mém vlastním činění činění moci života
není, jest mnoho chybného.
7. Doufám, že na cestě Tvé pravdy obnovíš mne dle dobrotivosti své, abych mohl upřímně před Tebou vždy choditi, a vůli Tvou plniti; rač posilniti mne!
2. Odpusť mi mé hřešení, a dejž z Tvé milosti cítiti potěšení, ať se v své žalosti mé srdce v Tvém pokoji občerství a ukojí; ach 158. Jako: Ach, co hřišný
slyš mé žádosti!
mám činiti.
Ježíš, ežíš, lidí potěšení, dí:
» Pojďte všickni ke mně, a učte se ode mne!« On, přišed nám na spasení, jest moudrost, a spravedlnost, učí, co jest pravá ctnost.
2. On jest naše posvě4. Rozhojň mne V své cení, on nám cestu svatoznámosti, Jezu, světlo jisté, sti ukázal v té ćasnosti; osvěť mne v rozumnosti skrz své slovo čisté; bych v Tebe věřil živě, před
on i naše vykoupení, on nás sprostí od zlého časného i věčného.

O křesťanském obcování vůbec.
3. Jezu, vypleň z srdce mého zlost, závist, nespravedlnost, pýchu, vysokomyslnost; a dej mi ducha tichého, bych pokoru miloval, věrně Tě následoval.
4. Rač vštípit do srdce mého Tvou ke všem přívětivost, pobožnost, trpělivost, Tvou lásku, ducha dobrého, Tvou svatost, pravdu, věrnost, pravdomluvnost, spravedlnost.
5. Pomoz mi ctně obcovati, Jezu, mé osvícení, má naděje, spasení; dejž, bych se Ti mohl oddati, k Tvé
cti vždycky živ býti, co Ty chceš, to činiti. nelie
6. Sprovod mne po cestě Boží, dej mi Ducha svatého, by sílil mne slabého; Tvá milost, to drahé zboží, žehnejž mému myšlení, mluvení i činění.
se
7. Až když přijdu za jinými z té nedokonalosti do nebeské radosti, tam všemi pobožnými Tvou dobrotivost vděčně budu chváliti věčně. jeben
bor
159. Jako: Ach, Bože můj! já
jsem zbloudil.
Kdo, slov Božích nešetře, dí:» Znám Boha!« to
123
mluvení není pravé; lži'ť ten hledí, lásky Boží v něm. není; ale kdo jich následuje, ten Boha právě miluje.
2. Víra z slov Božích zplozená musí lásku ploditi; kde jest známost rozmnožená, má se láska množiti; víra nejen osvěcuje, než i srdce očistuje.
3. Skrz Krista hříchů sproštěni již jsme synové Boží; kdo má v něm to potěšení, ten hříchů svých nemnoží; Krista Pána následuje, od hříchů se očisťuje.
4. Tehdáž jsem příjemný Bohu, když jsem poslušný jemu, a vůli jeho jak mohu vždy činím z lásky k němu; křesťanství vždycky skutečné jest ovoce víry vděčné.
5. Přebývá't v Bohu a Bůh v něm, kdož přebývá v lásce zde; z lásky i před Božím trůnem v nebi poslušenství jde. Bůh láska. jest! ten spasení nedojde, v kom lásky není.
160. Notou žalmu 91.
Nechtěj sobě stěžovati,
křesťane, že těžké jest v myšlení následovati i v či2XCA

124
O křesťanském obcování vůbec.
nění Páně cest. Ovšem't má práci ctnost milá, přemáhá vášně těla; než posud jen, co by byla, by bojovat neměla.
2. Ti, jež se v hříších kochají, jsou- liž zde bez těžkostí? Nýbrž pokoje nemají, ale dosti úzkostí. Pobožný, jenž vášně dusí, má sic též často žalost; však po krátkém boji zkusí, že se mu změní v radost.
3. Cesta hříchů jest z počátku volná jako po lukách; však dále vede do zmatků, konec má v hrozných mukách. Stezka ctností zdá se býti z počátku samá práce; než hleď po ní dále jíti, budeš šťastný, zvíš v krátce.
4. Kdyby Bůh chtěl povoliti podlé těla líbosti svobodně vášně vylíti v chlipnosti, v hněvivosti; nýbrž loupež, vraždu, slovem všecky nešlechetnosti: což bys o Bohu takovém smýšlel, příteli ctnosti?
5. Bůh nám k našemu blažení vydal svůj zákon svatý. Tot jest srdce potěšení, poklad duše bohatý, Skrz svědomí a rozum náš též ráčí ukazovat, čeho se každý stříci máš, a čeho
následovat. obol
6. Boha vždy následo. vati, jen to jest moudrost pravá, svoboda, to zvolo. vati; hovadní, kdo přestává jen na samém těla hnutí, nešetře té světlosti, jež duši k dobrému nutí; ctnost má mzdu u věčnosti.
7. Uč se zvláštní líbost míti v slovu Páně milostném; snaž se rád věrně cvičiti v boji, v životě ctnostném. Kdo sílu má, skrz cvičení od Boha víc nabude; tomu, kdo v cvičení není, co má, odjato bude.
8. Z Boha't jest tvé posilnění, protož máš mít zdaření; Bůh jest, jenž působí
chtění i skutečné činění. Který otec kdy dal kámen synu, jenž žádá chleba? Modli se často! Lásky pramen dá, v čem jest tvá potřeba.
9. Když se cvičíš v pobožnosti, vždycky následuj Krista, jehožto příklad jest v ctnosti cesta pravá a ji stá; nedej se nešlechetníkům z pravé cesty sraziti, kům, ale Bohu líbiti. nechtěj se zlým posměšníG
10. Posilň se, bdi, bud zmužilý proti nešlechetnosti, často k poslednímu cíli

O křesťanském obcování vůbec.
prohledej a k věčnosti. Klenot, k němuž máš své zření, dodá ti udatnosti, a moc věčného blažení zmocní tě v tvé věrnosti.
11. Věz k tvému uspokojení, že ač vždy v mnohém klesáš, v upřímnosti posvěcení však oblevovat nemáš. Bůh miluje srdce tvého upřímnost, chuť, snažení; Otec snáší syna mdlého, a dá tobě blažení.
161. Jako: Bože, věrný Bože! Jako: Bože, věrný Bože!
mi dal duši, tělo, rozum, i vše, což by k životu náleželo: rač mne též voditi skrz Ducha svatého, at mne v posvěcení posiluje mdlého.
-6. Pokrytství a závist, pýchu, tvrdost, urputnost, lež, faleš, nenávist, hněv,
Nejmilejší Bože, jenž's nemilost, ukrutnost, krádež,
nespravedlnost rač ode mne vzdálit, abych skrz pravou ctnost vždycky Tě mohl chválit.
2. Pomáhej dusiti těla mého žádosti, at mohu činiti dobré skutky s radostí: ať snažně bojuji jsa stálý v naději, ať mne pokušení žadná nezvrátějí.
1253. Dejž, ať vždycky v lásce jako Kristus obcuji, a k jeho učení uší svých nakloňuji: posilň mne u víře, ať světa marného nešetřím, když mne chce svést od slova Tvého.
4. Zapaliž srdce mé horlivou láskou k Tobě, též k bližnímu mému, bych mu přál jako sobě: dejž mi trpělivost, když přijde neštěstí; pokoru a tichost, když mám dobré štěstí.
5. Necht Tvého království, ó Pane! hledám stále, tak Tvé požehnání poplyne nenadále: maje pak od Tebe živnost z věcí časných, at tím více toužím po duchovních, věčných.
7. Tvá pravice, Pane, rač mne posilovati, nedej se od cest Tvých v strany uchylovati: rač mým pomocníkem být v mém povolání, když vcházím, vycházím v dobrém pracování.
8. Naposledy rač mne všech neřestí sprostiti, a když se již budu s tímto světem loučiti, vyveď sám duši mou z této časné strasti, přiveď ji do pravé oné věčné vlasti.
CONCE

126
O křesťanském obcování vůbec.
162. Jako: Což můj Bůh chce.
Pomoz, Bože, ať vždy k Tobě mé srdce žádost mívá, a jen v Tobě chutná sobě, když mi kdy teskno bývá; dej z milosti ať s radostí mohu Tě v bídě najít, a v srdci čist ať jsem tím jist, že mne sám ráčíš hájit.
teonvis
6. Dejž, ať dobré rady vděčně beze lsti následuji, chudým pomáhám skutečně, 2. Pomoz, abych v spra- všecky lidi miluji; at povedlnosti po Tvé milosti toužil, v čistotě a v pobožnosti Tobě v Tvé říši sloužil; pak- li klesám, posilň mne sám, bych s pravou kav domohu všem, čím mohu, a v zlé se nevydávám, živ jsa stále k Tvé cti, chvále, pokudž zde živ zůstávám. stol jolimis
brém zůstal na úzké cestě 163. Jako: Bože, věrný Bože.
ctnosti. se fayde tilbay
a
3. Víru, lásku i naději rač v srdci mém množiti, bych Tobě mohl tím raději vždycky právě sloužiti; dokudž jsem zde v těle svém, mějž je v svém opatření, zvlášť by měl host od hříchů prost, duše, v něm své bydlení. o
5. Chraň mne hněvu, prchlivosti, úmyslu divoké ho, bych se pokorou, tichostí stkvěl času všeli kého; chce- li pýcha, jeż zlým dýchá, ve mně kdy povstávati, v mé nemoci rač pomoci ji vždycky pře máhati. Jsvoveldo
4. Dej věrným být, pilně
činit to, co mi činit sluší, dej s každým upřímně mínit, varuj pýchy mou duši! faleš, závist, svár, nenávist at ve mne nebývají, lež a nátisk, nepravý zisk místa u mne nemají. bubovno
Ty dís: Já křesťan jsem!« Blaze Tobě, když svědčí skutek a život Tvůj, co Ty svou tvrdíš řečí; když s Boží pomocí celé obcování pravého křesťanství jest dokazování.
2. Ty díš:» Já křesťan jsem!« Ten't jest, kdož Krista poznal, Bohem a Pánem svým nejen ústy jej vyznal, ale zachovává, co mu poroučí Pán! nečiníš- li téhož, nejsi pravý křesťan.
Po
3. Ty díš:» Já křesťan jsem!« Kdo se chce tak

O křesťanském obcování vůbec.
jmenovat, má dle víry živ být a zlého se varovat. Krista't nemiluje, kdo hříchy miluje, není't křesťan žádný, ať se tak jmenuje.
4. Ty díš:» Já křesťan jsem! Jsem't v smrt Krista pokřtěný, také drahou krví jeho jsem vykoupený.< vykoupený.< Ovšem! ale zkus se, drželli's smlouvu tu, již's s Bohem učinil v čas milosti u křtu.
5. Nezrušil- li jsi ji již mnohokrát neslušně? Splnil- lis slib Bohu, jako dítě poslušné? Zdaž's ve všem konání svém Boha velebil? Zda- liž starý člověk v Tobě živ vždy nebyl? doff vido shisha
6. Ty díš:» Já křesťan jsem! Srdce mé jest hotovo čísti i slyšeti milostné Boží slovo.<< Dobře, než, byl- lis též toho činitelem, cos slyšel, v čemž Boží Duch jest učitelem? tsev silv
0220 50070 350 m
7. Ty díš:» Já křesťan jsem! Neb se často nacházím při večeři Páně, kdež milosti docházím.<< Než, zdaž po tom hodu pravé polepšení v Tobě se nachází v skutcích i v smýšlení?
8. Musí't křesťan pravý
127
dle příkladu Kristova mít mysl i náklonnost i skutky své i slova. Máš- li pravou lásku v srdci, jako Tvůj Pán, tichost i pokoru, tehdy rci:» Jsem křesťan!<<
don
9. Ale pokudž v Tobě zemská mysl panuje, vysokomyslnost Tvé srdce nakloňuje k pomluvě, závisti, lži a nepřátelství, k pomstě, nenávisti, vzdálen's od křesťanství.
10. Ty díš:» Já křesťan jsem!« chlubě se tím s radostí; než zdaž máš tak mnoho co moudrý pohan ctností? Ó bych někdy nebyl zahanben od něho, že on snad učinil víc než ty dobrého!
don
11. Nemluv:» Já křesťan svědčí skutek a život tvůj, jsem!« pokudž o tom nesvědčí skutek a život tvůj, co ty tvrdíš jen řečí. Křesťan nejen jméno křesťana má míti; ale v skutku pravým křestanem má býti.
* 12. Ó Bože! pomoz mi, abych mohl usilovat, pravým křestanem být, nejen tak se jmenovat: nebo kdo jméno má bez skutku pravého, ten nemá přijíti do království Tvého!

4241
128
O křesťanském obcování vůbec.
164. Proti trestům na víru bez
skutků. Jako: Což můj Bůh chce, to se vždy staň.
Žádný spasení nedojde, a nemá v nebi místa, kdož cestou víry nepůjde s následováním Krista, sám se zapra a hříchům mra k činění vůle Boží; sic nic není než svedení, jež zatracení množí.
2. Ne každý, kdož mi dí: > Pane!<< dojde štěstí věčného; jen kdožby činil poddaně vždy vůli Otce mého, dí Kristus Pán, jenž za nás dán v přehroznou smrti půtku, hříchů sprostil, nás očistil k činění dobrých skutků.
3. Sláva Tvá neb urozenost nic u Boha neváží, měj Ty co měj sobě za ctnost, on všecko hrdé sráží; na svět nedbá, kdo Boha má. Ach od hříchů se odvrat! k Bohu svému laskavému celým srdcem se obrat!
4. Kdo't Boha zná a miluje, ten dle jeho libosti
živ jest, zlého se varuje, a cestou kráčí ctnosti, tak písmo dí; sám se svodí, kdo na tom nepřestává, než zle činí, smysl jiný když Božím řečem dává.
5.» Což mi potřebí trpěti? dí, a násilí svému tělu či niti úpěti? však Kristus mně k dobrému všecko trpěl, v směti úpěl, svobodu mi zaslíbil.<< Ovšem! ale abys následovný stále ctností byl.
6. Ovšem't skrze smrt Kristovu dobyto nám spasení, ta pravda jest v Božím slovu; než Kristus chce věření pravé, živé, ve všem chtivé Bohu k libosti býti. Chceš- li jinak, jdeš na opak, cíle't nelze dojíti.
7. Věř, že tak Bůh svět miloval, až mu dal Syna svého, skrz něhož by dosahoval každý bytu věčného; víra však Tvá nebuď mrtvá, než ovoce nesoucí. Skutkem se stkví Tvé křesťanství, vezmeš korunu stkvoucí.

II. O povinnostech k Bohu.
I. Známost a bázeň Boží.
165.
doin Jako: Kdo jen na Boha vždy spoléhá.
Bože ože můj, ačkoli zůstáváš v světle nepřistupitedlném, však v skutcích svých znáti se dáváš i v slovu Svém spasitelném, z něhož poznáváme Tebe, i radu Tvou s strany sebe.
og
2. Ó dejž, ať ho vždy pozoruji, jako světla v místě temném; a když je pilně rozvažuji, v zpytování posilň mne mém; pravdy Tvé světlou jasností osvěť mne v mé rozumnosti.
3. Pomoz slovu Tvému věřiti, jenž vede k pravé
moudrosti, abych mohl věčně spasen býti; chraň mne svodů, pochybnosti, ani falešné domnění necht mi na překážku není.
4. Tot cesta k životu věčnému, Tebe a toho poznati, kteréhož's k spasení našemu, ó Otče! ráčil poslati. Ó veď mne sám touto stezkou skrze pravdu Tvou nebeskou! 293 157bb
5. Přejž mi toho z milosrdenství, by známost Tvá při mně živá v lásce, v bázni a v poslušenství, byla ustavičně chtivá, s vší pilností tak konati, jakž mohu vůli Tvou znáti.
129
6. Co platná i nejlepší známost, jestli k Tvé lásce
nežene? a co osvícená rozumnost, když srdce jest nakažené? Protož pomoz věrným býti a víru skutečnou míti.
7. Necht Tvá známost v každé žalosti i v posledním mém loučení jest mi pramen pravé radosti, abych měl to potěšení, že Tě v blažené věčnosti spatřím v jasnější světlosti.
166. z Zalmu 19.
Divnou Boží slávu nebesa v svém stavu všem všudy hlasají; ano i obloha, jak jsou Boží mnohá díla, též netají, když den po dni běží, jistě žeť se Boží moc divná v tom seznává! noc jedna za druhou moudrost jeho drahou zřetedlně znáti dává.
9

130
O povinnostech k Bohu.
2. Nenít řeči v světě v
kterémkoli koutě, by nebyl znám hlas jich; všudyť v každé zemi vzní nebes zvučení i v místech nejdálších; běh jich se obrací vůkol světa kráčí, v nichžto i slunci svému stan vzdělal
překrásný, ušlechtilý, jasný, k bydlení rozkošnému.
3. Kteréž ráno vzchází, jako když vychází ženich že své schrány, veselý a milý, jako rek zmužilý, běže na vše strany, hned v této krajině, hned opět zas v jiné, obchází dne každého; sotva co můž býti, cožby se ukrýti mohlo před horkem jeho. im
4. Ovšem Boží zákon dokonalý, dát on duši občerstvení; nebo slovo Boží
pravé moudrost množí,
mocné k vyučení; každé Boží řeči přímé rady svědčí srdce k obveselení; přikázaní jeho čistá jsou temného rozumu k osvícení.
5. K čisté bázni Boží také věrně slouží, jenž věčně zůstává; plniť jsou pravosti, pravdy, spravedlnosti soudové a práva: ani zlata množství, nechť se jakkoli stkví, jim se nemůž vrovnati; med ústům sladkosti,
ani střed libosti nemůž takové dáti. Q.I
6. Kdožť se jich přidrží, Tobě, Pane, slouží, ten osvícen bývá, bera naučení skrz v nich se cvičení, mzdu přehojnou mívá. Nás však mnohé viny jak mrzuté činí, kdož to můž vystihnouti? Svou, Pane, milostí vyčist mé zašlosti, nedej v nich zahynouti.
7. I od tajných zlostí i zjevných zašlostí sluhu zdržuj svého, at mne nepodmaní, tak zbudu svírání svědomí těžkého! I ústa má spravuj, k své cti je napravuj, též i srdce myšlení, at Tobě, má schráno, Pane a obrano, nic proti vůli není.
167. z žalmu 67.
Notou Žalmu 33.
O Bože! smiluj se nad námi, z lásky štědré požehnej nám, zasvěť obličej svůj nad námi, poznati se nám dávej sám; tak aby na zemi mezi lidmi všemi lásku Tvou znali, a cesty spasení, jenž vede k blažení, následovali.
2. Ó dejž, by Tě oslavovali všickni všudy národové! čest a chválu Tobě

O povinnostech k Bohu.
vzdávali všech všudy lidí nemožné jest, Ty to vyřistavové! By soudy Tvé znali, k Tobě pospíchali s vší veselostí: Tvet jest spravování bez uchylování od spravedlnosti.mossa
3. Ó Bože! Tvé velebné jméno necht bude ode všech lidí pro lásku Tvou všudy slaveno, jenž hojnost úrody vidí. Požehnání svého uděl nám hojného, Pane Bože Všecken svět Tvé bázně at ostříhá snažně, věda, že vše znáš! udou
náš!
168. Jako: Bože, věrný Bože.
um Use
Předůstojný Bože! Tys sám vzývání hodný, Tvé bytnosti nemůž vystihnouti z nás žádný. O rač mne pokorným duchem ozdobiti, dejž vždycky před Tebou v bázni Tvé choditi. Ilom noeng
2. Tys rozkázal tomu, čehož před tím nebylo, a hned se k libosti Tvé všecko postavilo. Tys láska; přemoudré jest Tvé uložení,
jehož rád užíváš k našemu blažení. biy odon, an
131
3. Čemu Ty rozkážeš, musíť se postaviti; na Tvé > Bud!« musily nebe i země býti. Slovem mocnosti své celý svět zdržuješś, co nám
zuješ.
4. Tys Pán panujících; vše mocnářstvo na zemi jest před Tebou jen prach; Ty vládneš věcmi všemi. Kdo toho povýší, koho Ty snižuješ? Tent jistě ostojí, koho Ty zvýšuješ.
5. Kdo Tě může vidět v tomto těle smrtedlném? Ty přebýváš v světle svém nepřistupitedlném, odkudž svá stvoření všecka všudy vidíš, všecko opatruješ, zdržuješ a řídíš.
6. Ovšem naše známost zde dokonalá není; ale stření, kterýmž v tomto někdy bude odjato to zastření, kterýmž v těle zrak náš jest zakrytý; tak potom jasněji spatříme, co jsi Ty.
me
7. Mezitím i nyní zpíváTobě k chvále; nezamítejž naší chvály nedokonalé: když někdy v světle Tvém Tě budem spatřovat, tam Tě dokonale budem zvelebovat.
169. Jako: Má duše se neone spustí. EXCELL
uno
Vzhůru, svatá myšlení, hleďtež se k nebi vznést! Bůh náš bez obmezení nesmírně velký jest. Chvaltež jej písněmi, lidé před jeho
9*
Fea

132
O povinnostech k Bohu.
tváří! Bůh náš přebývá v záři, již nevidíme my.
a
2. Žádnýť ho smysl těla rozum konečný nemůž vystihnout zcela. Kdo jako on věčný? Nečiňtež si z něho, neb jest neviditedlný, lidem nezpytatedlný, obrazu žádného!
3. Byt pak slunce jasněji s výsosti svítilo, a ještě se krásněji světlo hvězd třpytilo; ta světla jejich moc i s nejjasnější září jestit před Boží tváří tmavější nežli noc.
4. Chval Pána duch všeliký! Ont Otec duchů jest; i tento svět veliký zvěstuje jeho čest. O Bože! Tys i mne ráčil stvořit k blažení, jáť svůj život k sloužení chci oddat upřímně.
5. Ó duše! modl se jemu v duchu, v pravdě stálé tomu nesmrtedlnému; k jeho cti a chvále stůj v bázni synovské, plň jeho poručení, ont dá život, blažení z milosti otcovské.
ear
2. Láska a poslušnost k Bohu.
170. Notou žalmu 66, aneb
jinou.
Jak divně veliká dobrota jest všemohoucího
Boha! Hoden- liž ten člověk života, jenž nechce vděčen být, moha? Ó bych já jen chtěl vždycky snažně na lásku jeho pomněti! Ont nezapomněl nikdy na mne; srdce mé, mějž ho v paměti!
2. On mne ráčil divně sformovat, ač pak mne nepotřeboval; laskavě řídit, opatrovat, ač jsem často odporoval. odporoval. Kdo v svědomí pokoj sílí? Kdo duchu novou moc dává?
mém
Kdo mnoho dobrého udílí? Ten, jenž nikdy neustává.
3. Popatř, můj duchu, do onoho života, k němuž stvořen jsi; tamť budeš míti slávy mnoho s Bohem až na věčné časy. Ty právo k radosti věčné máš, Bůhť toho ráčil popříti. Aj, protoť trpěl Spasitel náš, abys ty spasen mohl býti.
4. Nemám- liž tak dobrotivého Boha slušně velebiti? Nemám- liž jeho laskavého hlasu vždy poslušen býti? On mi svou vůli na známost dal, bych jej jako Pána nebe vždycky nade všecko miloval, a bližního
jako sebe.
5. Toť má povinnost v každé době, abych měl lásku jako on. Obnovím

O povinnostech k Bohu.
jeho obraz v sobě, když naplním lásky zákon. On mne v ctnostech posilňuje sám, když láska jeho jest ve mně; a, ač v mdlobě mé často klesám, však hřích neopanuje mne.
en loti
* 6. Bože, Tvá láska a dobrota nechť mi vždycky na mysli jest; nechť mne sílí za dnů života, bych vždy živ byl Tobě na čest; necht mne těší v nouzi, v nemoci, necht mne vodí v čas blažení; nechť mi pomůže strach přemoci posledního okamžení.
171. Notou žalmu 46.
Nekonáš- li svých povinností z lásky k Bohu s vší upřímností, nemni, že máš ctnost při sobě; věz, že všecko chybí Tobě. Když mrzký zisk, chlipnost a pýcha při tvém konání z tebe dýchá; můžeš cokoli konati, nemáš před nemáš před Bohem odplaty.
133
způsobnost se stkvějící, před Bohem's jen zvon znějící.
3. Stavěj domy, a chléb svůj lámej, chudým lidem mnoho rozdávej; opatruj sirotky, vdovy, buď jim k pomoci hotový, vynalož na to vše své jmění: to před Bohem nic platné není, jestli láska s poslušností nedohání
tě k té
ctnosti.
4. Konej třebas hrdinské činy, jichž nemohli vykonat jiní; bys krev svou k vycezení neb tělo vydal k spálení, a lásky kdybys neměl v sobě: věř, nic to neprospívá tobě; neb Bůh srdce oblibuje, kteréž ho ctí a miluje.
5. Srdce od pýchy odvrácené, skrz bázeň Páně posvěcené, vírou k lásce nakloněné, k poslušenství obnovené, to jest, což Bůh od nás míti chce. Nemáme- li takého srdce, život nám nic neprospívá, čímkoliť ozdoben bývá.
#yslzodsid 2. Jsi- li skrz dary přirození šťastný jiným ku podivení, a chceš skrz dobré činění získat jen čest a chválení; není- li lásky Boží v tobě: měj i andělský rozum v sobě, a zkušujž se vždy před tváří
6. Protož neklamej se tvárností, ani jen pouhým jmenem ctností; nehled jen na způsob činů, než na pramen, z něhož plynou;
SONICA

134
O povinnostech k Bohu,
Boží, zda- liž se láska v Tobě množí; srdce, jež má víru v sobě, má i lásku v každé době..
7. Máš- li pak lásku k Bohu v sobě, onať dá v lobrém sílu tobě; a že tu lásku v sobě máš, po lásce k bližnímu poznáš. Láska, jež tě krásou odívá, jest trpělivá, dobrotivá, beze Isti, nezávidící, aniž se nadýmající. teonto
8. Kryje mdloby bližního svého, neraduje se z pádu jeho, přeje pohodlí každému, všecko snáší, věří všemu. Onať dodává posilnění slov Nejvyššího k naplnění, abys chodil v poslušnosti, a jde za Tebou k věčnosti. lims to
172. z žalmy 95. Z
Notou Zalmu 24. egoulzoa d
Pojdte, všickni prozpěvujme, Hospodinu pokřikujme, té skále spasení našeho! Pojďte, vstupme před něj blízce, chválu jemu vzdávajíce, žalmy zpívejme jmenu jeho!
2. Nebo Bůh náš jest největší, nade všecko nejmocnější, slavně nade vším panující; moře, země, hlubokosti všecky i hor vy sokosti v svých rukou mocně zdržující.
3. Pojďte, před ním se sklánějme, před ním klekejme, padejme, že on stvořitel náš jest, znejme! Sámt on hoden jest vzývání od nás i ctného vyznání; lásku, poslušnost k němu mějme! floyd stov Gab
4. Pojdte, a nezatvrzujte srdce, kdykoli slýcháte hlas jeho vás k sobě volání; poznávejte cesty jeho, kterýmiž vás do věčného přivésti chce odpočívání.
* 5. Ó Bože! jenž sám láska jsi, pomáhejž nám po vše časy v lásce k Tobě a v poslušenství cestami Tvými choditi, jimiž račiž nás voditi Duch Tvůj z Tvého milosrdenství!
6. Pomoz vůli Tvou činiti, dejž pokoj v svědomí míti; a po zdejším mdlém poslušenství přiveď nás k dokonalému odpočinutí věčnému, kdež jest pravé blahoslavenství! 11- ial S
-01119
173. Jako: Kdo jen na Boha
p
vždy spoléhá. il- jasa inslavilo
Svatý Otče svých lidských synů, laskavý a mi

O povinnostech k Bohu.
lostivý, jenž i hříšným od- i skrz kříž k radosti; kdo a dle vůle pouštíš vinu, jsa dobrý a jej snáší trpělivě lítostivý, rač mi toho ště Tvé užívá, od Tebe v něm stí příti, abych vždycky zmocněn bývá. mohl Tvým býti.
135
2. Dejž, ať jako syn Tě miluji, jenž mne co Otec miluješ, a vše tak činit usiluji, co a jak Ty předpisuješ; všecko, co se líbí Tobě, nechť i já libují sobě. Isteob se vovl 12ob
7. V Tvé lásce dej mi i umříti, aby smrt byla ziskem mým, bych mohl v nebi dědictví míti a býti s Tebou, Otcem svým. Tam Tě teprv budu čistě milovat a chválit jistě. Ta Subotuzle bevu
3. Doufání v Boha a spoléhání na Spasitele. iud nifeorge Idom
174. Jako: Zdaliž, 6 Jezu!
Tvůj obličej.
3. Skrz lásku Tvou při- tub illo bovlig jdiž k zmaření ve mně láska všeho zlého, a dej, at se cvičím v zapření všeho, což jest zde marného; necht mne od Tebe, můj Bože, nic odloučiti nemůže. Heston Biaors sam vodu dove y's itin 4. Pomoz mi s radostí činiti, co mi poroučí Tvé slovo; nemohu- lit, jakž mám, splniti, patř, že chtění jest hotovo, a křehkosti mdlému synu nepočtiž, Otče, za vinu.
5. Kdo rád proti Tvé líbeznosti činí, ten Tě nemiluje; protož dej, ať se s upřímností srdce mé toho vzdaluje, i nejmenší nepravosti at se střehu s bedlivostí.
S
2l uso
6. Dejž, at vše, co dle Tvé moudrosti mně ukládáš, nesu chtivě. Ty vedeš
Ach, což mám zde v světě již sobě oblibovati? Žádná věc zemská mne nemůže z bíd retovati; časné statky jsou mlha, dým, stín a zmatky, nemohouť věčně pomoga C trvati. Malov doTd bon v sub
2. Protož Tebe, můj Ježíši, nade vše miluji, Tebe, jenž jsi můj poklad věčný, sobě zvoluji; neb's Ty sám Pán, od Boha Otce nám dán, jakž slova Tvá vysvětlují.
03. Všecko, co časného jest, musí svůj konec vzíti; ale Ty, Jezu, má radosti, máš věčně býti. Když Tebe
5924
ZADA

424
136
O povinnostech k Bohu.
mám, na celý svět nic nedbám, maje s Tebou radost míti.
4. Tam, kdež jest jistá a věčná všech věřících bytnost, kdež naše duše s Tebou budou živy na věčnost v Tvé radosti, v lásce a upřímnosti, tamť bude pravá bezpečnost.
175. Známou notou.
5. Tam Ty, Pane a Bože můj, mne uveď skutečně, a přiveď k cíli duše mé
žádosti srdečné, bych ža- 176.
losti, strachu, bíd a těžkostí tam mohl sproštěn býti věčně.
Ač jest smutné mé
srdce pro mé nepravosti, však se důvěřím přece, Bože, Tvé milosti; Ty rač mi spomoci, když já ve dne, v noci, k Tobě volám svým lkáním s srdečným vzdycháním.
zaslíbil nám, vedle slova Tvého; v žádnémt jiném není krom Tebe spasení a v Synu Tvém, Ježíši, v Tvé nebeské říši.
2. Ty jsi mé potěšení i všecka naděje; protož mám k Tobě zření, když se mi zle děje, Tobě se v moc oddám s tělem, s duší, což mám, vždycky rač se mnou býti, v dobrém mne síliti.
3. Neb všeho očekávám od Tebe samého, co's koli
4. Ach! když z tohoto světa půjdu do věčnosti kteréhokoli léta, popřejž mi z milosti, bych v pravém pokání došel slitování, pevný u víře zůstal, v radost Tvou se dostal. h
Známou notou.
Ját v Boha milého doufám dne každého; onť mne bíd můž' sprostiti i úzkostí zhostiti, neštěstí mé změniti a v svých rukou mne míti.
2. V hříších, ač jsou těžcí, však zoufati nechci; na Kristu, pevné skále, stavím naději stále, jemut se já oddávám, buď mru, bud živ zůstávám.
3. Ač pak mám umříti, smrt v zisk budu míti; neb já v koho věřím, vím, ont mne vzkřísí časem svým. Ač se tělo poruší, Bůh však opatří duši.
4. Ó můj Jezu Kriste! jenž's i za mne jistě na kříži smrt podstoupil, a tak's i mne vykoupil, Ty

O povinnostech k Bohu.
naši krátkou žalost proměníš v věčnou radost.
5. Budiž velebeno ode mne Tvé jméno! Jáť věřím, že Své sliby i mně splníš bez chyby, a dáš mi účastenství svého blahoslavenství.
177. Známou notou. Ježíše se nespustím,
tasnia
jenž za mne ráčil umříti. Nemám- liž srdcem čistým věře v něho mu sloužiti? Ont jest život mé duše: nespustím se Ježíše.
onbony 2.
Děkování srdečné vždycky mu budu vzdávati, poslušnosti skutečné z lásky mu dokazovati; což mám, oddávám mu vše: nespustím se Ježíše.
3. Necht zrak i sluch pomine, čichání, chut i cítění, aneb nechť mne zastihne světa tohoto skončení, neb nechť smrt přiblíží se: nespustím se Ježíše. siulim
4. Také se ho nespustím, když tam potom se dostanu, kdež jsou všickni věrní s ním, hledící v tvář svému Pánu, kdež jest blažená říše: nespustím se Ježíše. Ebon mon
5. Nic na tom světě není, čímžby srdečné žádosti mé přišly k naplnění; jen v tom jest plnost radosti, jenž jest světlo mé duše: nespustím se Ježíše.
137
6. Po Tobě samém toužím, pomoz mi u víře státi, v níž Tobě, Jezu, sloužím, bych se mohl k Tobě dostati; šťastný, kdo se těší tím: Ježíše se nespustím!
178.
. Známou notou.
Ježíši, drahý poklade, spasení mého základe! srdce mé touží po Tobě, a vzdychá k Tobě v své mdlobě: ó Ježíši!::
2. Ach, žádám Tebe častokrát, můj Pane, ke mně se obrat! Potěš, potěš mne smutného, a vysvobod souženého: ó Ježíši!::
3. Co jest nad Tebe lepšího? co nad Tvé jméno sladšího? Když, můj Jezu, jen Tebe mám, na ten celý svět nic nedbám: ó Ježíši!::
4. Když si na Tebe vzpomínám, Tvé jméno v srdci rozjímám, duch můj oplývá sladkostí, okouší pravé radosti: ó Ježíši!::

138
O povinnostech k Bohu.
5. Rozum můj vždy víc osvěcuj, lásku v srdci mém rozněcuj, bych vždy víc miloval Tebe, až přijdu k Tobě do nebe: ó Ježíši!::
179. z. Žalmu 121.
K horám't patřím já
vesele, k nimž odsud pospíchám, z nich pomoci čekám, dát mi ji Pán, věřím cele, ját doufám v něj samého, jenž jest Stvořitel všeho.
2. Nedopustí't on nikoli klesnouti mým nohám, neb mne ostříhá sám. Aj, nedřímet v žádnou chvíli, aniž spí, maje v péči své věřící největší.
Tiek
3. Pánt jest můj strážce bedlivý, máť on též záslona, mně vždycky přítomná; pročež žádný blesk škodlivý slunce ani měsíce nezbije mého lice.
4. Budet mne Pán ostříhati ode všeho zlého, všechněm pracem mého předsevzetí též žehnati dle svého slitování na věky bez skonání.
neopustí mne času žádného; v němť jest má naděje; ont mne ve dne i v noci přispěje ku pomoci, když se mi zle děje.
912
m2. Abych vždycky mohl jíti po cestách upřímných, on mi nedá blouditi v temnostech omylných; svět. lem slova svého rozum můj osvěcuje a srdce nakloňuje k činění dobrého. L mitenges
3. Byť mne pak opustili, jakž se v světě děje, lidé, v lásce ustydlí, však mi sám Bůh přeje; těší mne v žalosti, a zbavě všeho zlého, duši, tělu škodného přivede k radosti.
4. Jemut se já oddávám v štěstí též i v psotě, jeho vždycky zůstávám v smrti i v životě; vímť, že neopu stí doufajícího v sebe, ale dá pomoc s nebe, když těžkost dopustí.
ondidest
de 5. Ont sobě nelibuje neštěstí našeho, než velmi nás miluje, tak że Syna svého dal nám na spasení, abychom v něj věřili, a věčně živi byli; ó jak jsme blaženi!
180. Známou notou.
6. učinil tak mnoMá duše se nespustí ho, dav nám Syna svého,
Boha jediného, neb on též
zda- liž nám nedá toho, což

O povinnostech k Bohu.
k tělu také můj Spasitel, bych měl v nebi schránu; Duch svatý to stvrzuje, v srdci mém osvědčuje, že se tam donám potřebného k duši? Protož příslušnou chválu za lásku dokonalou vzdávati mu sluší. doym
7. Srdcem, ústy děkujme dobrodinci svému, i skutkem obětujme svůj život vždy jemu; šťastnát jest hodina, v kterouž člověk
s vděčností a s pravou pobožností na Boha vzpomíná.
8. Ach, proč pak čas maříme i svá léta mnohá? Proč vždycky nemyslíme na věčnost, na Boha? Kdot se ho zde bojí a věrně slouží jemu, ten k životu věčnému skutečně se strojí.
9. Svět se vší svou marností a slávou pomine; nám dá Bůh u věčnosti štěstí, jež nezhyne. My sic odsud jdeme cestou hrobu tmavého; však zas od Boha svého vzkříšeni budeme." sum sds
10. Tuť tělo obnovené s duší svou semspojí, a půjde oslavené k věčnému pokoji do nebeské vlasti, kdež bude s Bohem stále těšit se dokonale, věčně, bez vší strasti.
139
11. Tak Bůh Otec uložil všech věcí Stvořitel, svůj život vynaložil proto
stanu.
šimii Alesion
12. Protož ač utrpení mám dost v té časnosti, často často dle provinění; tam však u věčnosti radost dokonalá bude má stránka jistá, poněvadž věřím v Krista: budiž Bohu chvála! 2010 abs
181. Jako: Co Bůh činí, vše
dobré jest.
1
Na Bohu, ne na mém zdání, já své štěstí ustavím, maje v tom celé doufání, jenž jest mým Otcem pravým. Ten, jenž divně ten svět i mne stvořil, řídí, zdržuje, i mne vždy opatruje.
2. On viděl již od věčnosti, co mi užitečné jest, uložil dny mé časnosti, mé štěstí i mou neřest. Proč se tedy máš bát bídy, srdce mé? Když jen věříš v Boha, zdaž nezvítězíš?
3. Bůh zná žádost srdce mého, a dal by ji z milosti, dřív než prosím, kdyby jeho líbilo se moudrosti. Ont upřímně vždycky

140
O povinnostech k Bohu.
o mne pečuje; ne vůle má, než jeho státi se má.
4. Není- liž veliké štěstí často těžší k snášení, než mnohé břímě neřestí, jimiž jsme obtíženi? S smrtí přijde konec bídě; štěstí pak, čest a sláva v hrobě nás zanechává.
5. Bůh každému z nás vždy dává, co jest duši k blažení; zdraví, rozkoš, zdejší sláva, tot štěstí duše není. Kdo Boha má před očima, tomu svědomí čisté i kříž osladí jistě.
6. Co jest časná sláva, radost? Aj, mizíť v okamžení! Co utrpení a žalost? Aj, snadnáť k přemožení! Pán buď náš hrad! zpomáhát rád. Křesťané, veselme se! Pán svým rád
pomoc nese.
182. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Nepravtež mi o žádném zboží světa, slávě a pokladě; toť štěstí duše nerozmnoží, co mi svět před oči klade. Necht každý, co chce, miluje, mé lásky cíl Ježíš sluje.
2. On sám jest má nej vyšší radost, můj poklad, krása i sláva, utěšená očí mých žádost, na něm mé srdce přestává. Nechť každý, co chce, miluje, mne Ježíš obveseluje.
3. Svět s marnostmi svý mi pomine, krása těla neostojí, i to časem svým všecko zhyne, co ruka lidská ustrojí. Proč, nechť kdo, co chce, miluje, mým cílem jen Ježíš sluje.
4. On sám mé světlo a život jest, má pravda, mé věčné zdraví; on můj kmen, já jeho ratolest; on skála duše, hrad pravý. Necht každý, co chce, miluje, mne jen Ježíš občerstvuje.
5. On jest ten král a Pán vší slávy, on jest i kníže pokoje; on mne spasí, nebt jest laskavý, a zbaví mne všeho boje. Nechť každý, co chce, miluje, mne jen Ježíš potěšuje.
ites
6. Zdaž která moc jeho hrad zvrátí v království, jenž pevně stojí? I trůn jeho věčně má státi v stejné slávě a pokoji. Nechť každý, co chce, miluje, když Ježíš cílem mým sluje.

O povinnostech k Bohu.
7. Jeho bohatství nemá ho, ont jest Stvořitel všemíry, jeho krása jest bez ho, ont mne spravuje, řídí ,. ceny; vše, co se o něm opatruje i ochraňuje. drží z víry, trvá beze vší proměny. Nechť každý co chce miluje, mé lásky cíl Ježíš sluje.
183.
Známá.
* 5. Ó Bože! rač chrániti církve své, jenž stádce Tvé a drahá koupě krve jest
8. On mne nade všecko povýší a posadí podlé sebe, obohatí v své věčné říši, daruje mi krásné nebe. I necht kdo co chce miluje, mne Ježíš obveseluje. Syna Tvého jednorozeného, Snodla Pána našeho. 9. Ač mi se mnoho nedostává, pokudž jsem živ zde na zemi; však mne tam všecko očekává, kdež jest Ježíš s svými všemi. K tomu mé srdce směřuje, protož Ježíše miluje.
Doufání v Boha.
án Bůh jest má síla
i doufání, potěšení ve všem mém zarmoucení; ját v jeho moci ve dne také v noci hledám pomoci.
2. V něm jsa živ, smrti se nic nebojím; tím se kojím, že vždy při něm ostojím; neumruť věčně, tím jsem jist bezpečně a dostatečně.
141
3. Ont jest Otec můj, já dítě jeho, doufám v ně4. Protož živ jsa budu ho chváliti, velebiti, skutky jeho slaviti, řeknut vesele: » Nuž duše má, směle chval Stvořitele!<
6. At by chválu a zvelebování bez přestání Tobě v tom putování vzdávala vděčně, zde vždycky srdečně, tam potom věčně.
184. Známou notou.
Poruč Bohu své cesty
i všecky těžkosti, on změní tvé neřesti z otcovské věrnosti; ten, který v každé době ten svět moudře řídí, najde cesty i tobě, jimiž ujdeš bídy.
2. Musíš v Boha doufati, chceš- li štěstí míti, jen na něj spoléhati, zdárně chcešli jíti. Bůh musí prošen býti za obdarování, nedá sobě nic vzíti skrze fresování.
SONDA

142
O povinnostech k Bohu.
3. Ty's, Bože, povědom cest všech smrtedlných lidí, co nám dobré neb zlé jest, to Tvé oko vidí; co za dobré uznáváš v své radě bez chyby, to v bytnost a v stav dáváš, jakž seTobě líbí.
fej! Bůh i skrz soužení a kříž tvůj, jen nezoufej, vede tě k blažení; však spatříš s podivením jeho divné dílo, kam vyvedl svým řízením to, co tě tlačilo.
8. Blaze tobě! tvá věr nost obdrží vítězství; pomine temná tesknost, světlo se ti zastkví. Přestanet utrpení i tvá mnohá žalost; nastanet potěšení, pokoj, pravá radost.
2
4. Ty, Pane, máš množství cest k našemu blažení; pouhé požehnání jest všecko Tvé činění. Když Ty svým dítkám příti chceš a štěstí dáti, kdožť to můž' překaziti? Takt se musí státi.
5. Protož, ó duše, dou- 185. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
9. Rač šťastný konec, Pane, všem bídám činiti, rač v péči a ochraně své nás vždycky míti; posilňuj nás, až cesty příkré zde skončíme, tak jistě po bolesti do nebe vkročíme. log
7. Buď potěšení tobě dáti nepospíchá; ty však nestýskej sobě, že tě nevyslýchá. On pomoc nenadálou pošle ti s výsosti; jen trp s věrností stálou, neštěstí
tě zhostí:
nev
Poruč Nejvyššímu své
cesty, a zbav se marné starosti; dověř se v štěstí i v neštěstí jeho otcovské věrnosti! Neníť nic těžkého
ke všemu.
6. On všecko dobře řídí, jemu; ont má množství cest maje všecko v moci, on i tvou bídu vidí a chce ti spomoci; na něj péči svou s pravou uvrz dověrností, ont vyvede radu svou podle své moudrosti. dobu
2. Cos mu kdy poroučel samému, to on vždycky dobře spravil; tot dávno před tím známo jemu, v čem's ty vtip svůj dávno trávil; nemůžť se nic jináč díti, než jak on ráčil zříditi.
3. Jak ty za dnů života svého mnohé se zbavíš starosti, jak tobě tíž soužení všeho lehká bude v té čas

O povinnostech k Bohu.
nosti, jestli všecky tvé žádosti budou dle Boží libosti.
4. Na pravém štěstíť nic nechybí, když jen přiučíš srdce své voliti, co Bohu se líbí, zapra se v svévol5. Uděl mi, Jezu, té tichosti, bych vždy z srdce pokorného na všem přestal, co mám z milosti a z vůle Otce věrného; když duši svou oddám Tobě, nic víc již nežádám sobě.
nosti
tvé; nebť Bůh jest
plný moudrosti, ty lehce 186. Jako: Poruč Bohu své
zbloudíš v známosti.
cesty.
6. Vímť, že ji přijmeš, nebo Tvá jest, Tvou drahou krví koupená; očisť ji od hříchů pro svou čest, at jest dobrá, Bohu věrná;
k mému o ni pečování uděl svého požehnání.
7. Slavím Tě, můj Bože a Pane, za Tvé smilování svaté, mně, prv než jsem byl, prokázané z milosti Tvé přebohaté, že's mne ráčil vyvoliti, a k svým věrným připojiti.
143
8. Též díky vzdávám Tvé dobrotě, že's mne často nenadále z nouze vytrhl v tom mém životě, a péči měl o mne stále; víc než't mohu děkovati, ráčil's mi již darovati. A no
9. Tam teprv skutky Tvé milosti lépe budu velebiti, když u věčné dokonalosti vyšší světlo budu míti, a poznám, že Tvé řízení mne zde vždy vedlo k blažení.
V své rozličné úzkosti jinam zření nemám, než k Bohu na výsosti, tamt s doufáním vzhlédám, odkudž nám plyne pomoc, každé dobré dání; Bůht má ve všem plnou moc, ont i mne ochrání.
2. Od pádu svou pravicí mocnou mne zdržuje, jíž stvořil všecky věci, a vše opatruje; nedopustiť nohám
mým z své cesty zblouditi, neb mne Kristus křížem svým ráčil vykoupiti.
3. Jáť naň spolehnu cele, nebt nespí, nedříme; svou cestou půjdu směle, kroky čině přímé; on pak, jsa svou pomocí k ochránění mému, brání mne dnem i nocí proti všemu zlému.
!!
4. Když práci konám věrně podle povolání, on sám posiluje mne, dává požehnání; odkudž tu naději mám, že Pán můj mou
ENE

144
O povinnostech k Bohu.
práci, již v jménu jeho konám, k slávě své obrací.
5. A protož nepřestanu v Pána vždy doufati; jejt budu za ochranu svou vždy pokládati; jen ode mne nevzdaluj své svaté pomoci, když by byl sevřín duch můj, jsa v boji, v nemoci.
6. Když pak mi čas nastane jít s světa bídného, necht šťastně řeknu:» Pane, přijmi ducha mého!« bych po zdejší úzkosti tam s Tebou, svým Pánem, v neskonalé radosti byl na věky. Amen.
187.
Z Žalm u 31. Známou notou.
Když se mnou bude Tvá milost, Bože silný, strážce pilný, i kdož mi způsobí
žalost?
2. Nakloniž ke mně ucha svého a slyš hlas volání mého, pospěš mne vysvoboditi! Jsemt v nemoci, ve dne v noci rač mým pomocníkem býti.
4. Když mne svět soudí řečí křivou, falešnou, zlostnou a lživou, Ty mne ved podle své rady, bych s tichostí, s láskou, s ctností takové přemohl úklady.
3. Můj Bože, prosím, vždy při mně stůj, bud hrad můj, bud ochrance můj!
5. Ját Tobě poroučím svou duši, Toběť, můj Bože, přísluší, přijmiž ji k sobě laskavě; po soužení veď k spasení, a dopomoz k věčné slávě.
V Tebeť jsem, ó můj vému!
* 6. Čest a chvála času každého bud Otci i Synu jeho i jeho Duchu svatému, jehožto moc dejž mi pomoc k vítězství žádostiBože, doufal; dejž, abych sobě nezoufal, a
k zahanbení. Prosím Tebe, 188. Jako: Má duše se nemoson spustí.
chraň mne s nebe podlé věrných zaslíbení.
I proč proč se máš rmoutiti, ó má duše milá! Hled tomu věrnou býti, v něhož's uvěřila. Spust se jen na něho, ont všecko dobře spraví jako tvůj Otec pravý
a ředitel všeho.
2. Nebot Bůh neopustí z nás nikdy žádného, kdo se jen na něj spustí, maje

O povinnostech k Bohu.
víru v něho; ač't i divně zdné darů milosti Tvé z
vodí, však nechtěj se lekati, budeš to spatřovati, že tě vysvobodí.
nebe. V světě utěšení nemám, na jeho poklady nedbám, když jen mohu míti Tebe. Ač mé srdce truchle se má, však's Ty předce naděje má, nejmilejší Spasiteli, všeho zlého zbaviteli, Jezu Kriste. O Pane můj a Bože můj, v životě, v smrti při mně stůj!
3. Směle můžeš na něho vždycky spolehnouti, tak dost všeho dobrého můžeš dosáhnouti; cot Pán Bůh chce dáti, tomu nikdy nezbrání lidské usilování, musí se tak státi.
4. On všecko k své cti řídí a k tvému spasení, co má být, žádný z lidí ničehož nezmění; čeho pak Bůh nechce, to se ti nemá státi, musí nazpět zůstati, Bůh to změní lehce.
5. Protož jemu samému vždycky se oddávám, jemu,
ne světu zlému líbiti se žádám. Necht Bůh co chce miní, toť jest vždycky nejlepší; blaze, kdo se tím těší: > Bůh vše dobře činí!<<
145
6. Dejž, at slávy Tvé, Pane, dokud jsem na světě, hledám ze srdce snažně, pevně drže se Tě; potom, když do nebe přivedeš mne z milosti, v věčné dokonalosti budu chválit Tebe. Mot
2. Tys mne, Pane, obdařil sám duší, tělem i vším, což mám za dnů zdejšího života; abych pak k chvále Tvé všeho k užitku bližního svého užíval, dejž Tvá dobrota. Necht čisté Boha poznání mám a svaté obcování; dejž trpělivost v soužení, sil mne, buď mé spomožení, Jezu Kriste. Ó Pane můj a Bože můj, v poslední nouzi při mně stůj!
3. Necht, Pane, Tvoji andělé mou duši z těla vesele nesou do ráje věčného. Mé tělo sic abmé kosti budou v zemi bez úzkosti, než však jen do dne soudného; neboť v hrobě mne nenecháš, přijda k soudu, jejž držet máš. Ach dejž
189.. Známou notou.
Z srdce Tě miluji, Pane, mi na Tě patřiti, na Tvůj
necht srdce mé není prá- soud bez strachu jíti, Jezu
IO
STORICA

146
O povinnostech k Bohu.
Kriste! Ach, vyslyš mne z své milosti, bych Tě ctil zde i v věčnosti!
4. Modlitba a chvála Boží vůbec.
ilesizce
190. Známou notou.
biod
Bože, Otče náš, kterýž
v nebi máš slavné příbytky, slyš nás své dítky.
2. Aby Tvé jméno slušně slaveno bylo vždy od nás, osvěť srdce v nás.
3. Království církve rozšiř ke cti své; dej s ní díl míti i v nebi býti.
4. Dějž se Tvá vůle zde při nás důle ve všech skutcích Tvých jako v nebesích.
5. Chléb dej vezdejší k potřebě zdejší, dej zdraví, pokoj, vzdal mor, hlad, rozbroj. mbok
6. Hříchy nám odpusť, k milosti připust, jakž i my bližním odpouštíme svým.
7. I neuvod nás v žádný těžký čas, a v pokušení přijď k spomožení.
8. Zbav nás od zlého všelijakého, a dej smrt šťastnou i radost věčnou.
9. Neboť vždy Tvá jest moc, sláva i čest, Tys všeho Pánem na věky, Amen.
191.
andeloo... Jako: Přišlot k nám padlým spasení.
Bože, Tvá milost se vznáší i nad nejvyšší nebe, Ty's k nám milosrdný, v naší spomáháš nám potřebě, Ty's mocný, Ty's Otec všech nás: ach, slyś vzdychání mého hlas! nebt se Tobě chci modlit.
2. Za poklady světa toho nebudu se modliti; jen mi z milosti tak mnoho uděl, co musím míti. Dejž mi jen moudrost, bych Tebe, Bože, Krista, také sebe podle vůle Tvé poznal.
3. Neprosím za čest a hodnost, k níž mnohý člověk chvátá; jen dobrého jmena vlastnost necht mi není odjata. Má čest budiž má povinnost, má hodnost Tvá, Bože, milost a dobrých přátel láska.
4. Ani za života dlouhost nežádám, Otče milý; v ště stí dej pokoru, tichost, v nouzi at jsem zmužilý.

O povinnostech k Bohu.
Můj život v Tvé stojí ruce; jen dej, ať já v smrti půtce milosrdenství najdu. und
.C
olba ans
192. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
svého, křesťane, modl se bedlivě! Vzdychání ze srdce čistého Bůh, Otec Tvůj, přijme chtivě. Onť rád z otcovské milosti slyší dítek eoH.II svých žádosti.
6. Štěstí si od Boha žáBys neprohrál spasení dati v pravdě není těžké
dílo. Své žádosti mu předkládati komuž by milé nebylo? Zlých vášní k udusování tot dává posilování. ste
te love nord iteondolov 2. Pozdvihuj srdce často k nebi, vzdychej, děkuj Bohu vděčně. On't rád spomůže, v čem'ť potřebí, a dá, což't jest užitečné, hojněji, než prosit umíš, mnohem lépe, než rozumíš.
3. Jaké štěstí, jaká jest to čest, s modlitbou před Bohem státi! Zdaž Pánu všeho potřebí jest, od člověka prosby bráti? On't chce jen naše blažení, když nám poroučí modlení.
147
5. Kdo se stydí za tu povinnost Bohu se často modliti, tent se stydí i za tu milost zde přítelem Božím býti. Než, ó jak ostojí člověk ten, když pomine jeho věk!
4. Zdaž mluvení Boží to není:» Proste, a budeť dáno vám? Čí pak jest užitek z modlení? Zdaž Bůh neslibuje ho nám? Kdo se často Bohu modlí, tent má užitek, pohodlí.
7. V bázni Páně se zmocňovati, v víře, že nás Bůh miluje, k dobrým skutkům se vzbuzovati, zdaž to koho obtěžuje? Duchuť na té zemi není lepšího obveselení. nasia
Sil do 193. z Žalmu 103.
Známá.
doi
B
8. Bych nezmrhal spasení svého, Bože, dej mi chut k modlení; a když za milost z srdce ctného prosím a za spomožení, ó slyš hlas můj z trůnu Tvého, skrz Ježíše, Syna svého.
Chvaliž Pána, duše má,
s vděčností, i vy mé všecky vnitřnosti v Pánu se
radujte, dobrotu jeho zvěstujte, jméno jeho oslavujte.
10*

148
O povinnostech k Bohu.
2. Chvaliž Pána s radostí, duše má, za milost, jež míry nemá, a času žádného nezapomínej na něho, nebť činí mnoho dobrého.
3. Nepravosti tvé všecky shlazuje, nemoci tvé uzdravuje, tě vysvobozuje, milostí svou korunuje, a nad tebou se slituje.
mne
4. Nasycuje vším dobrým má ústa, dobré tělu dává zhusta; činí zdravého, jako orlici čerstvého, v mladosti obnoveného. redobjulim
5. Utištěných on mocně zastává, soud spravedlivý vydává; zjevilť za starého času přemnoho divného, zvlášť v novém skrz Syna
svého.
isbesodorave 6. Lítostivý jest a milostivý, k trestání lidí nechtivý; nebudet žehrati a na věky se hněvati, dle hříchů odplacovati.
tuje nad každým, kdož jej miluje, v bázni jeho zde obcuje.
8. Jakť se otec nad dítkami svými slitovává poslušnými, tak se Bůh sli9. Ont našeho slepení zná mdloby, že jsme prach, křehké nádoby, a že živobytí naše co tráva a kvítí rozličné proměny cítí.
10. Milost Páně až na NIU. věky stojí nad těmi, jež se ho bojí, i nad jejich syny, nad každým z jejich rodiny, kdož rozkazy jeho činí.
11. Hospodin sám hodný velebnosti trůn svůj stvrdil na výsosti, nade vším panuje; mocně a slavně kraluje, moudře vše řídí, spravuje.
12. Chvaltež Pána nebeští houfové, mocní a silní duchové, kteříž mu sloužíte, hlas jeho rádi slyšíte a vůli jeho činíte.
13. Vše stvoření chval jej bez přestání po všem jeho panování; ty pak, ó duše má, jenž's k chvále Boží stvořena, neustále chvaliž Pána!
va
7. Jakož nebe vznáší se nad zemí, tak jeho milost nad námi; a jak daleko jest východ od
cest, tak vzdálil od nás 194. z žalmu 150. Poruč Bohu
361130
své cesty.
hřích, neřest.
Chvaltež Boha našeho, toho přesilného! Chvalte, pro svatost jeho jména dů

O povinnostech k Bohu.
stojného! Chvaltež jej pro všelikou moc a sílu jeho! Chvalte i pro velikou moudrost času všeho!
don
2. Chvaltež jej zvukem trouby, bubnu i píšťaly! Přidejte jiné hudby, varhany, cimbály! Chvaltež Pána rozumně, hlasitě a zvučně, srdcem, ústy upřímně, bez pokrytství, vroucně!
uliyop
3. Chvaltež Nejmocnějšího, všelicí duchové! Chvaltež Nejsvětějšího andělští kůrové! Chvaltež Předůstojného všickni národové! Chvaltež Tvorce divného rozliční tvorové!
bom albom
Evilo
* 4. Chvalmež Pána s radostí, mějmež v něm kochání; onť nás zhostí žalostí, on před zlým ochrání; on nás pozdvihne k nebi z života zdejšího, věčnou slávou zvelebi: chvalmež Nejvyššího!
195.
Z Žalmu 148. Známá.
všecka stvoření nebeská, zemská, k jeho zvelebení, Chvaltež jej andělé, vzdejte čest vesele, zástup zemský také nebeský.::
2. Chvalte jej slunce, měsíc, hvězdy, také nebesa, dílo Boží všelijaké, kteréž jest, jakž on řekl, pojednou stvořené, vyměřené i utvrzené.::
149
3. Soudcové zemští i králové, nad to všelicí lidé nestyďte se za to; všickni národové i všickni stavové, staří, mladí chvaltež jej rádi.::
Hove
4. Hospodinovo jméno bud chváleno, od něhož všecko všudy jest stvořeno. On všecko, zvlášť lidi, zdržuje a řídí, k sobě vděčné zvelebí věčně.::
196. z Zalmu 117.
Obecná.
ROM
Chvaltež Hospodina, 197
Chvaltež všickni Hospodina, všechněch národů rodina, všickni lidé velebte ho z milosti a pravdy jeho.
2. Nebt jeho milosrdenství rozšířeno při nás množství, pravdy jeho neproměnnost zůstává vždy až na věčnost. em insodog Inserge joog zob
da osta Jako: Přišlo't k nám padlým spasení.
Cest a chvála Nejvyššímu, Otci dobrotivosti, Bohu divy činícímu, Bohu,
SOCA

22
150
O, povinnostech k Bohu.
jenž mé vnitřnosti potěšením naplňuje, z soužení mne vytrhuje. Čest, chválu Bohu vzdejte! no
2. Nebesa Tobě děkují, Panovníče mocností, moc a sílu Tvou zvěstují i na zemi s vděčností; tvorové v moři, v povětří vděčně rozkazů Tvých šetří. Čest, chválu Bohu vzdejte!
3. Co Bůh stvořil svou mocností, to též chce zdržovati, dílo rukou svých s milostí vždycky opatrovati. V jeho nesmírném království celém nejlepší řád se stkví. Čest, chválu Bohu vzdejte!
201
4. Volal jsem k Bohu v soužení:» Ach Bože, slyš mé lkání!« tuť mi přispěl k spomožení Pán můj, kterýž mne chrání. Ó spomocníče veliký! vzdávám Tobě vděčné díky. Čest, chválu Bohu vzdejte!
5. Od lidu svého věrného Bůh nikdy vzdálen není; pobožní mají od něho radost, pokoj, spasení; otcovskou rukou jich chrání, dává jim své požehnání. Cest, chválu Bohu vzdejte!
6. Když svět někomu spomoci již nechce neb
nemůže; tu sám, jenž má všecko v moci, Stvořitel, mu spomůže. V lásce se k němu skloňuje, opuštěBohu vzdejte! ného retuje. Čest, chválu
7. Vždycky Tě, Bože, s radostí na zemi budu ctíti; potom pak tam na výsosti y nebi věčně chváliti. Služ Tobě duch můj i tělo, srdci mému bud veselo. Čest, chválu Bohu vzdejte!
Sedisvide
8. Vy, jenž Krista vyznáváte, čest, chválu Bohu vzdejte; Hospodin jest Bůh, jakž znáte, jiných Bohů nemějte. Zavrhouce všecky modly, každý ať se Bohu modlí. Čest, chválu Bohu vzdejte!
9. Pojdte, s bázní, s uctivostí před Bohem se sklánějme! Konejme své pos radostí zpívinnosti
vejme:» Hospodin, Bůh náš jediný, vždycky všecko dobře činí. Čest, chválu Bohu vzdejte!<
aer
PORN
198. Známou notou.
Jáť srdcem i ústy zpívám, v Tobě se raduji, skutky Tvé, když Tebe vzý vám, lidem vypravuji.

V
O povinnostech k Bohu.
2. Bože veliký v mocnosti, Ty's pramen milosti, z něhož nám v ustavičnosti jde dobrého dosti. did
3. Co jsme my na zemi této a všecko co máme, z samé štědré ruky Tvé to, Otče, přijímáme.* 4. Kdož ten krásný stánek nebe nad námi zdržuje? Kdo naše pole, krom Tebe, deštěm vždy svlažuje?
onom
5. Kdož nás před zimou zastává? Kdo před větrem chrání? Kdo nám chléb a víno dává i vše dobré dání? ROUSH
6. Kdož nám život, zdraví dává a zdařilost v díle? Kdo nám pokoj zachovává v vlasti naší milé?
7. Vším dobrým jsme obdařeni jen od Tebe Pána; myt jsme rukou Tvých stvoření, Tys naše ochrana.
8. Ty z svého milosrdenství živíš nás v každý čas, a v nouzi, v nebezpečenství laskavě chráníš nás.
9. Ty nás snášíš milostivě, a tresceš v mírnosti,
pouštíš zlosti.
potom těšíš žádostivě, a odyazdy dove 10. Neštěstí k nám se blížící často odvracuješ, i
151
přítomné již tížící v štěstí proměňuješ.
11. Znaje naše obtížení, dodáváš nám síly, bychom skrz Tvé spomožení požehnáni byli.hoM
de
12. Ty nám nahradíš docela zdejší nedostatky, když nám dáš po smrti těla v nebi věčné statky.
00
92 13. Vzhůru, mé srdce! prozpěvuj s veselým myšlením; neb původ všech tvorů, Bůh tvůj jest tvým dobrým jměním.
y Bidile libin
14. Ont jest poklad zbohacení tvého, on tvá radost, tvůj štít, útěcha, spasení, v něm vždy všeho máš dost. bo
15. Proč se kormoutíš v mysli své, když máš Tvorce všeho? Dnem, nocí břímě péče své uvrhuj na něho.
16. Věz, že tě hned od mladosti živil, opatroval, v mnohé nešťastné zašlosti moudře tě retoval.
17. On ještě v ničemž nechybil nikdy v svém ří zení; nebt dobrý konec vždycky byl při jeho činění.

EL
152
18. Nech tedy, at on i dále činí dle libosti; tak ty máš zde pokoj stále a radost v věčnosti.
Modlitba,
O povinnostech k Bohu.
199. Známá.
Modime
se Otci svému v pokoře a v tichosti, tomu a ne jinému, kterýž jest na výsosti; tent se smiluje nad námi, když ho prositi budem, stíženi jsouc bídami.
2. Ježíš ráčil slíbiti všechněm modlitebníkům, když, měv odsud odjíti, mluvil k svým učedlníkům:» Zač se budete modliti a v mém jménu prositi, od Otce't.
máte vzíti.<< 23000201
SOTT
3. Tlučmež na dvéře jeho, dokudž chce otevříti, přestanouc všeho zlého; neb máme odsud jíti před velmi moudrého Pána, kdež každému dle skutků odplata bude dána. Jivi in
4. Ó zoufalý člověče, proč máš být v zatvrzení? Proč nemáš věrné péče o své věčné spasení? Věz, žeť již rukojmě není, když se octneš v trápení skrze své zlé činění.
5. Aj, otevřené dvéře Pán milostí daruje, každý, kdož prosí, béře, když se hříchů varuje; nebudet v ničemž oslyšán, tak ráčil zaslíbiti věřícím náš milý Pán.
* 6. Otče náš, jenž jsi v nebi, slyš dítky své z milosti, když Tobě své potřeby přednášejí v sprostnosti. Posvěť se při všech Tvé jméno, aby ode všech lidí rozumně bylo ctěno.
7. Přijdiž k nám i k všem lidem království Tvé milosti, by nařízené Kristem náboženství s chtivostí a upřímně přijímali, a dle něho živi jsouc, zde vůli Tvou konali.
8. Chléb dušem k obživení vždy máš, Otče nebeský, tělům ku posilnění náš vezdejší a zemský. 0, jenž nebem, zemí vládneš, pokrm předně duchovní i tělesný dej nám dnes!
9. Odpusť nám naše viny, jakož my odpouštíme těm, jenž nám křivdu činí; neb Tvým slibům věříme, že též ráčíš odpustiti a nás hříšné z milosti v počet svých věrných vzíti.
10. Neuvod v pokušení, ale zbav nás od zlého.

O povinnostech k Bohu.
Když se žádost k hřešení jeho mé nedostatky škodné přichytí těla mdlého, pomoz nad zlým zvítěziti, v dobrém rač nás síliti, dejž Tobě se líbiti.
tak byly doplněné, vnitř srdečným ve mně lkáním, zevnitř též vroucím láním.
VO11. Tě, Bože nejmocnější, samého vyznáváme, v naší potřebě zdejší k Tobě se utikáme, abys nás ráčil slyšeti a nám pro Syna svého ku pomoci přispěti.
200.
. Notou Žalmu 42. Jak živých vod jelen.
Nestihlý Bože v moudrosti, ját to již do sebe vím, žeť se Tobě s horlivostí sám od sebe neumím, aniž mohu, jak bych chtěl, též nevím, zač bych se měl právě jak sluší modliti, neb jak své srdce vyliti.
2. Však, poněvadž tomu věřím, podlé Tvých zaslíbení, že k retuňku Ty svým věrným přispíváš v jich modlení, dávaje Ducha svého i drahé dary jeho všechněm, jenž Tě zaň žádají, oslyšáni nebývají.
153
3. Já Tě též prosím pokorně, ó vylejž Ducha svého na mé modlitby nehodné, by skrz moc darů
4. Braň, nedej se líhnout ve mně duchu farizejskému, by skrz chlubné neb pověrné modlení duchu mému zlé překážky nečinil; raději dej, bych se skryl v soukromí do koutka svého, tam Tě vzýval Boha mého.
5. Kdož se s pravou nábožností modlí v pevném doufání, v srdečné poníženosti, s postem pravdy pokání; ne mrtvě, ale živě, ne běžně, než horlivě, tuť se pocta Bohu děje v pravdě víry i naděje.
6. Na závěrku ještě prosím, ó nerač zavírati svých uší k prosbám mým vroucím, nýbrž je otvírati. Vpusť v ně truchlá upění, splň skutkem má modlení, pro drahé rány Ježíše, pro spasení jeho říše!
201. Jako: Bože, věrný Bože.
Nuž děkujte všickni srdcem i všemi oudy Bohu, kterýž činí veliké věci všudy; jenž nás ochraňuje hned
H

154
O povinnostech k Bohu.
z života matky, vždycky nám dát Ducha svatého, a obdaruje všelikými statky.
2. Bůh bohatý věčně za dnů našich račiž sám veselí srdečné, pokoj vždycky dáti nám; a nám svou milostí též přítomen býti, všech časných žalostí i věčných zbaviti.
3. Chvála, čest věčnému Otci i jeho Synu, též Duchu svatému nás posvěcujícímu; Bohu jedinému, jenž byl vždycky chválen, tomu předobrému buď věčná čest, Amen.
202. Známá.
Otče náš, jenž v nebi bydlíš, nám pak jako dítkám velíš v bratrské lásce vždy státi, Tebe samého vzývati, dejž ať k Tobě zření skrz vroucí z srdce modlení.
máme
2. Posvěť se i v nás Tvé jméno, a dej ať jest zvelebeno čisté pravdy Tvé učení i v dobrých skutcích cvičení; zkaz již mezi lidmi bludy, ať pravda Tvá svítí všudy.
3. Přijď, Pane, Tvé království k nám, ať jsme šťastni i zde i tam; rač
učastnost v dařích jeho; dejž ať rozptýlí Tvé slovo zlé království satanovo.
4. Buď vůle Tvá, věčný Pane, co Ty sám chceš, at se stane jak v nebi tak i na zemi; mezi příhodami všemi kráčeti dej trpělivě, mít se k Tobě mlčelivě.
5. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, i všech potřeb kolik sám chceš; v pracech přispěj ku pomoci, chraň nás drahoty, nemoci, moru, lakomství, rozbroje, přej nám drahého pokoje.
6. I odpusť nám naše viny, jakékoli scestné činy, jakož i my odpouštíme těm, od nichž křivdy snášíme; dej živu býti v svornosti, v lásce a v snášenlivosti.
7. Neuvod nás v pokušení, odkudžby mohlo zrušení Tvé svaté vůle pojíti, nám pak by mohlo škoditi; Tvůj svatý Duch všudy nás řeď, po všech cestách Tvých nás proved.
8. Vysvobod nás ode zlého, duši, tělu škodlivého, zvlášť od zlostného hřešení; v kříži dej nám potěšení,

O povinnostech k Bohu.
popřej dobrého skončení, šťastného z bíd vykročení.
9. Věříme tomu srdečně, Otče náš, že to skutečně naplníš pro Syna svého, Ježíše, Pána našeho; neb Tvé království, Tvá sláva, Tvá moc na věky zůstává.
im
203. z Žalmu 100.
Obecná.
ford
Pánu všickni prozpěvujte, kdežkoli kteří bydlíte, vstuptež před něj s důvěrností, služte mu stále s radostí.
2. Vězte, žet on jest sám Bůh náš, ne my sebe, on stvořil nás, abychom byli dědictví, lid a ovce jeho pastvy, boia
3. Protož to rozvažujíce, do jeho bran vcházejíce, oslavujte v síňcích jeho jej k sobě tak laskavého.
4. Chválu s srdečnou vděčností vzdejte jeho velebnosti, jméno jeho vyvyšujte, chvalte, ctěte, zvelebujte.
Velebnost Boží.
155
204. Z Žalmu 96.
CONT
Píseň novou Pánu zpívejte, všickni lidé Pána vzývejte: prozpěvujte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, jeho spasení vyznávejte.
2. Slávu jeho tak vypravujte, divy jeho všechněm zvěstujte; neb on jest sám
Bůh největší, chvály a cti nejhodnější; protož v bázni jeho vždy stůjte.
3. Mezi některými národy jsou bohové jich jen obludy; ale Bůh náš nebe stvořil, tak svou důstojnost rozšířil, že slavně před ním kráčí všudy.
4. V církvi jeho moc též i sláva jistě nejvíc znáti se dává. Ó lidé, odvrztež modly! Ať se každý Bohu modlí, jemu moc, sílu i čest one vzdává.
vo
5. Příslušnou Pánu čest
vzdávejte, jménu jeho ji přinášejte; každý duchovní oběti vezma, jakéž chce on míti, do chrámu jeho přicházejte.
C
5. Nebo dobroty jest plný, od věků v ní neproměnný, jest i věčná pravda jeho, nikdy nemýlí žádného. sou svatosti, lásky a pravé
6. Tu před ním s okra20124

420
156
O povinnostech k Bohu.
pobožnosti s uctivostí se sklánějte, s pravou vážností klekejte, pokoříc se jeho mocnosti.
7. Všem lidem služte ku poznání, že Pán má věčné kralování, též že chce svět upevniti, jej spravedlivě souditi v své pravdě bez uchylování.
Ha
8. Nebesa plesejte radostí, i země též buď v hotovosti, zvuk veselý moře vydej, pole, i což na něm, plesej, i dříví, Pánu k poctivosti.
9. Každý člověk stůj v jeho bázni, ostříhej jeho přikázaní; neboť bude svět souditi, všem spravedlivě platiti pravdy své všechněm k dokázání.
205. OF
Obecnou notou.
Přicházím před Tvůj obličej, Bože, prosby mé vyslýchej: Odpusť mi všecky zašlosti, Bože lásky a milosti!
2. Stvoř mi srdce čisté a ctné, Tvé lásky a bázně plné; srdce vděčné a pokorné, každého času pokojné.
3. Buď v neštěstí mým ochráncím, jakž k Tobě zření obrácím; což se mi zlého kdy stane, když's má obrana Ty, Pane?
4. Vždyť jsem živ v Tobě Bohu mém, Ty's mne obdařil rozumem; ó zdržujž mi ho i dále, osvěcuj slovem Tvým stále.
5. Bych se těšil v dobrotě Tvé, dejž, ať ji mám vždy v mysli své; abych se těšil v víře své, dejž mít lásku dle vůle Tvé.
6. K upevnění štěstí mé ho, dejž, ať zvlášť králov. ství Tvého hledám, a konám s věrností vždy všecky své povinnosti.
7. Jsemt sic mdlý z mé síly vlastní k udušování zlých vášní; Ty však ráčíš mne síliti, abych mohl vždy zvítěziti.
proves
8. Uděl mi dle Tvé libosti časných jmění k po. třebnosti; dejž, at na mále přestávám, rád své práce vykonávám.
9. Dáš- li mi všeho v hojnosti, dejž, ať v tom šetřím mírnosti, a nuzné obveseluji, rád jim štědře uděluji.

O povinnostech k Bohu.
10. Rač mi dobré zdraví kázaní! Jak mne mocně
dáti, dejž ho vděčně užívati, bych nikdy z rozmařilosti nezběhl od své povinnosti.
k běhu ctnosti vzbuzují Tvé výmluvnosti!
11. Vzbuď mi přítele věrného, jenž by hledal štěstí mého, se mnou v bázni Tvé zůstával, mně příklad i radu dával.
12. Prodlíš- li mi dnů života, budiž se mnou Tvá dobrota; ó Bože, i v mé sešlosti posiluj mne z Tvé
milosti!
13. Když pak se má smrt přiblíží, ujmiž se mne i v té tíži, a pro Krista, Syna Tvého, přej mi života pravého.
206. Obecnou notou.
157
2. Skrz Krista s Tebou smířený, milostí Tvou obdařený, jemu chci poddán být vděčně, bych skrz něho Tvým byl věčně.
3. Jak bohatá v požehnání jsou Tvá svatá při4. Tvá, ó Bože, přikázaní nejsou těžká k vykonání; neb Ty každému věrnému udílíš moci k dobrému.
5. Kdož Tě v pokoře vzývají, že's Ty síla lidí, znají, ti v moudrosti prospívají; pyšní sníženi bývají.
6.» Buď věrný a stálý!<< Ty díš.» Aj, budu! Ty dáš co slíbíš. Kdežť, jako Ty, takový král, jenž by korunu. slávy dal?<
S radostí Tě, Bože,
chválím, Tys Otcem mým osjaomnivog O III dokonalým, jenž dobrého hojnost dáváš, i do nebe mi pomáháš.
7. Ját všecko dráždění hříchů, chlipnost, lakomství i pýchu i vše zlé mohu přemoci, posilněn Tvou ,. Pane, mocí.
8. Hřeším- li, káráš Ty sic mne k mé výstraze, však vždy mírně, a dáváš potěšení, i pomáháš k polepšení.
zas
9. Pročež Tobě duchem, tělem chci sloužit v životě celém, Bože můj, neb z Tvé milosti já dojdu věčné radosti.
K

490
158
O povinnostech k Bohu.
207. Touž notou.
Tebe, Pane světa všeho, chválím, jakžto Otce svého, jenž rád máš i mdlé zpívání, ó Bože můj, mé doufání!
2. Ó jak se těší duše má, že Tebe též za Otce má, jenž dítky své v paměti máš, na ně se nezapomínáš. T
3. Hned od života matky mé, vodil's mne po cestě přímé, a když jsem úpěl v soužení, vždy's mi přispěl k spomožení.
4. V Tvémt jsem vždy opatrování, Ty's mi v tom mém putování mnoho dobrého daroval, bys mne k sobě potahoval.
5. Vždy z Tvého milosrdenství chránil's mne v nedobrého, slyšel's hlas vzdy. bezpečenství, původce mého
chání mého.
6. Jakť jsem se často vzdaloval od Tebe! Tys však miloval mne, když jsem zas šel s pokáním, Tys šel ke mně s slitováním.
vše z Tvého požehnání, co jest můj stav, štěstí i každé
dobré dání? Nezasloužilt jsem ho, jest dar Tvé miunb im 11-016
7. Mámt Tvé otcovské věrnosti důkazů vždycky v hojnosti; Tobě, Otče, s kajicností tekou slzy mé vděčnosti.
8. Za Tvá mnohá dobrodiní díky Tobě duch můj činí; můj život musí svědčiti, že chci vděčnost k Tobě míti.
T nonlieog zogiomsiq
III. O povinnostech k sobě samým.
ob
1. Sebeznámost a pokora.
208. Jako: Bože, věrný Bože.
2. Bycht pak snad byl světu v něčem užitečnější,
Bože, jenž mi dáváš bych byl rozumnější aneb
osvícenější nežli jest bližní můj; nemámt toho z sebe, rozum i spůsobnost i síla jest z Tebe.
losti, protož mne uchovej pýchy, nadutosti.

O povinnostech k sobě samým.
3. Byť mne dle Tvé rady větší štěstí potkalo a z Tvé lásky více jmění se mi dostalo; zdaliž Tvá dobrota, jenž mi požehnává, mně tím snad nějaké právo k pýše dává?
4. Jsem- liť v veliké cti a v vysoké hodnosti, zdaž to nepochází, ó Bože, z Tvé milosti? Zdaliž často bližní můj v své chatrnosti není hoden větší nežli já vážnosti?
5. Jakžbych se tedy mohl pro něco nadýmati? Všecko, co mám, Bože, Tys mi to ráčil dáti; na jedno slovo Tvé jsem živ a povýšen, opět na jediné mohu být ponížen.beans
6. Od Tebe, Nejvyšší, jde každé dobré dání, ve všech našich pracech zdařilost, požehnání; protož uchovej mne podle své milosti pýchy, nadutosti, vysokomyslnosti.
209.
Ježíš Kristus, Pán pokorný a Otci ve všem povolný, převelice nás miloval, mnoho pro nás usiloval.
Obecnou notou.
159
2. Nebo z veliké milosti od Boha Otce s výsosti sem k nám k tomu cíli sstoupil, aby nás hříšné vykoupil.
3. Všecky hříchy, bludy rušil, a tomu zástupy učil, aby v něho uvěřili, pokání z hříchů činili.
50
4. Brali kříž s trpělivostí, následujíc spravedlnosti, pravdu Boží vyznávali, od hříchů se vzdalovali.
5. Kristus jest cesta i dvéře; do nebe se každý béře, kdož jeho řeči přijímá, víru v něho a ctnosti má.
6. Kdož ho chce následovati, má se pýchy varovati, z níž mnoho zlého pochází, Boží službě se překáží.
7. Bůh se všem pyšným protiví, k pokorným jsa dobrotivý; pyšné stíraje trestává, pokorným svou milost dává.
8. Kdo chce zde Bohu sloužiti, má pravou pokoru míti, v nenávisti maje hříchy, varovat se zvláště pýchy.
9. Kdo šetří světské marnosti, chodí v hrdosti, bujnosti, hledá vždycky

160
O povinnostech k sobě samým.
marné chvály, nebudet u víře stálý.
10. Čím se kdo vypíná výše, tím hloub v své upadá pýše; nebo kdo se povyšuje, toho sám Bůh ponižuje.
11. Čím víc se kdo srdcem níží, tím více se k štěstí blíží; nebo kdo se ponižuje, toho sám Bůh povyšuje.
12. Kdo chce míti účastenství pravého blahoslavenství, musí srdce tiché míti, v pokoře za Kristem jíti.
13. Pomoz mi, Bože, Otče můj, abych se po všecken věk svůj vždy pod Tvou ruku otcovskou pokořil s bázní synovskou.
14. Bych byl k dobrému způsobný, Pánu Ježíši podobný v pokoře, v poníženosti, chtěje dojít blaženosti.
15. Ospravedlniž mne skrz něho, dejž mi ducha pokorného, bych se Ti mohl
zde líbiti, tam Tě věčně velebiti.
disuela
210. Jako: Kdo jen na Boha
jim
vždy spoléhá.
› Kdo do jsem já?« ó otázka vážná! Bože, dej,
bych jí rozuměl, by odpověď nebyla vlažná, bych sebe dobře znát uměl. Kdož se dobře nepoznává, tent bez moudrosti zůstává.
2. Ját jsem, Bože, dílo rukou Tvých, Tys mne stvořil k své cti, slávě; bych Tobě vždy sloužil za dnů svých, to Ty poroučíš laskavě. Než však jsem- li živ též stále, jakž jsem povinen k Tvé chvále?
3. Ját jsem křesťan podle vyznání; než však jsem- li i skutečně? Otevřiž rozum můj k poznání, jdu- li pravou cestou vděčně ukázanou nám od Krista, a jest- li má víra jistá?
4. Ty znáš srdce mého vnitřnosti, jichž já znáti nemohu sám; dejž ať se zkušuji s pilností, zdaž v sobě mysl Kristovu mám? Zbav mne domnění bludného, jež můž sklamat i moudrého.
zorlay
5. Jakž můž ten, jenž při všem umění nezná stavu srdce svého, myslit na pravé polepšení, neznaje sebe chybného? Sebe znati jest rozumnost, Bože, dejž i mně tu moudrost.
6. Abych, dobře poznaje sebe, na cestě pravého

O povinnostech k sobě samým.
štěstí, kteráž vede k Tobě do nebe, zůstal, chraň zlého rozcestí. Osvěť se při mně světlo Tvé, nesklamajíť mne svůdcové.
7. Pakli jsem od cesty života ještě vzdálen, povzbudiž mne k tomu Tvá milost a dobrota, abych ji hledal upřímně, a dejž mi k dobrému chtění i skutečné polepšení.
8. Jednout předce musím zkusiti, co jsem činil za dnů těla; ó nedejž mi tak dlouho dlíti, ažby lítost neprospěla! Než, abych nesklamal sebe, zde mne připravuj do nebe.
211. Obecnou notou.
ited
Pročbych se měl vypínati, na Tebe zapomínati, nic v světě nemaje svého, ó Bože můj, dárce všeho!
2. Ját s nic dobrého bez Tebe nemohu býti sám z sebe, maje poklesky a viny; Tys můj spomocník jediný.
161
4. Ty působíš mé štěstí sám; já z sebe jen neštěstí mám pro mé hříchy a nemoci, kdybych bez Tvé byl pomoci. asb oba Fed
5. Ty dle zalíbení svého všecky dny života mého řídíš s otcovskou milostí,
jak v radosti tak v žalosti.
6. I zdažbych se měl zpínati proto, když mi ráčíš dáti v tom světě mnoho dobrého, znaje sebe nehodného?
7. Menšíť jsem vší Tvé milosti, Bože, Otče vší světlosti! Čímž pak bych to byl zasloužil, abych hoden Tvých darů byl? bub
8. Než, když mám všecko od Tebe, dejž, ó Pane země, nebe, ať na to nezapomínám, v pýše nikdy se nezpínám. ich im
9. Ale Tebe, Otče, vzývám, Tvých darů dobře užívám; poslušen Tebe s pilností, at šetřím lásky s sdílností.
10. Chudých bližních nezlehčuji, ale rád jim uděluji, věda, že musím umříti a rovný všem chudým
3. Můj život, rozum i síla, zdařilost dobrého díla, všecko pochází od Tebe; jáť nic nemohu sám z sebe. býti.
II
ka

162
O povinnostech k sobě samým.
11. V den soudný počet vydati z darů, jež's mi ráčil dáti, jak jsem s hřívnami šafoval, kteréž's mi byl zde daroval.somog lyd
12. Ó obdař mne roz. umností, pokorou, ponížeností, dejž, bych, poznávaje Tebe, dobře poznával
i sebe.
13. Dejž, ať v nenávisti hříchy maje a střeže se pýchy, v pokoře mohu trvati, potom s Tebou přebývati. Sorbabor
msej JensMT 10 od iteolim
212. Touž notou.
pýchu a páchání jiných hříchů.
3. Ó, jaké jest to blažení, k němuž jsme všickni stvořeni, a od Tebe povoláni i v mdlobách pobols juodals 4. Dejž mi to, Otče světlosti, abych této Tvé milosti neztratil skrz mrzkou
silováni!
5. Neb zle před Tebou ostojí, kdo se Tebe zde nebojí, před Tebou se po vyšuje, tohot Tvá mocnost snižuje.
6. Než, když pokorný a tichý Tobě své vyznává hříchy, před Tebou se srdcem níží, Tvá milost k němu se blíží.
8. Zdejší světské povýšení, mnoho o sobě smýšlení nic neprospívá k praStvořiteli světa všeho, vému štěstí vždy trvanlivému.
Otče všech duchů i mého! Tys i mne ráčil stvořiti, bych mohl obrazem Tvým býti. dsn mes 2. Díka Tvé dobrotivosti, že's mi dal k nesmrtedlnosti ducha mého rozumného k zvelebení jména Tvého. sb dovyT
7. Všecky viny takovému odpouštíš sluhovi svému, a u víře ho zdržuješ, potom pak i povyšuješ.
9. Kdo se před Tebou pokoří, zlé žádosti v sobě moří, ten právě povýšen bývá, věčného štěstí užívá.
* 10. Ó Bože, dejž mi s výsosti dar pokory a tichosti! ať ji mám v srdci, v myšlení, v řečech i ve všem činění.
11. At se vystříhám hrdosti, pýchy, mstitedlné tvrdosti; at křivdy Tobě samému poroučím soudci pravému.bdob teo
12. Dopustíš- li kdy neštěstí, pomoz trpělivě nésti;

O povinnostech k sobě samým.
nedopouštěj mi reptati, cokoli ráčíš seslati.
13. Nechť Tvé švihání otcovské vždycky rád v bázni synovské s pokorou tiše přijímám, věda, že dost mnoho vin mám.
15. Jakž chceš mne snižuj svou kázní, jen dej, ať trvám v Tvé bázni, v nízkém o sobě smýšlení, nedbám světského zvýšení.
voltula
ibkn doyy]
14. Ty patříš k poníže- 213. Notou Žalmu 23.
sq foyd ons is
nému srdci v duchu sevřenému; nejlépe víš, co mi škodí a co se mi k štěstí hodí. slub
16. Dejž, ať, čím víc bývám chválen, tím víc od pýchy jsem vzdálen, vždy pokoru pravou maje, nehodným se býti znaje.
93
17. Necht se ani pro dary Tvé, jichž propůjčuješ z lásky své, nevypínám nikdy hrdě, bližním svým nezhrzím tvrdě.
onbsa
18. Nechť raději v tom znám sebe, že nic nemohu
bez Tebe, a že nejsem lepší jiných mých, jakkoli chudých, bližních.
19. Jsa jen prach pošlý ze země, Adama smrtedlné plémě, nechť nízce smýšlím
163
o sobě, čest vzdávám za všecko Tobě. sonnol
tods
20. Račiž tedy, Pane, milý, k tomu obdařit mne cíli láskou, pokorou, tichostí, abych došel Tvé milosti.
sis Uč č mne, ó Pane, když
se cvičím v ctnosti, ať se vystříhám vysokomyslnosti, at se v svém srdci pýchou nenadýmám, ať pozoruji, že mnohé mdloby mám; však i nejlepší člověka činění bez nedostatků a chyb nikdy není.
Ishtim ob
2. Jak často vůle k dobrému mi chybí! Jak často i když, co se Tobě líbí, chci vykonati, toho nenalézám, při dobrém chtění v skutku předce klesám! Zdaž láska k Tobě a bázeň mne nutí, bych činil dobré vždy horlivě, s chutí?
3. Nezpomínej mi hříchů mé mladosti, ani ctností
mých nedokonalosti; když ještě často ctnost jen z pýchy stíhám, a z lidské bázně hříchů se vystříhám, nemaje v srdci lásky, horlivosti, zdaliž jest to ctnost s pravou pobožností?
II*

164
O povinnostech k sobě samým.
4. Ach, často naše dobré náklonnosti nejsou ovoce lásky, nábožnosti, jen při rození, času a zvyklosti! Kdy pak cítíme celou platnost ctnosti? Kdy nám jest milé jho Tvé, lehké břímě? Kdy z rozkazů Tvých rádi se těšíme.
EIS
5. Než, Pane, bychť pak měl vždy k Tvé cti, chvále čisté srdce a pravé ctnosti stále zdaliž jest to mé vlastní působení? Kdo pak mne dal vést k ctnosti skrz
učení? Kdo mi ukázal štěstí v povinnostech a pravou chválu v poslušnosti, v ctnostech?
6. Kdo mi dal chuť, Tvé rozkazy milovat? Kdo mi dal sílu, dle nich se spravovat? Kdo mi vítězství dal nad zlou žádostí? Kdo mne napájel pramenem moudrosti? Čí byl ten přítel, jenž k dobrému vedl mne a poklesky mé zjevoval mi věrně?
7. Ty's mne k dobrému, Bože, nakloňoval, a když jsem zbloudil, zase napravoval skrz Ducha svého na cestu spasení. Ty's mne odvodil snažně od hřešení, dal's najít milost mně volajícímu, dal's k polepšení štěstí kajícímu.
8. I co jsem já, že na mne pamatuješ a spravedlnost v svém Synu mi daruješ, nýbrž i právo mi dáváš k odplatě? Zdaž se honosit mám tím nestydatě? Bychť měl víru i dobré skutky všechny, co jsem? Služebník Tvůj neužitečný.
2. Sebemilování se strany těla i duše.
214. Jako: Otče náš, jenž v
nebi bydlíš.
Bože, dobrého svědomi
a pravé víry přispoř mi, bych se s křesťanskou moudrostí spravoval svědomitostí a podlé svaté vůle Tvé Tvé konal zde všecky práce své.
2. Ty umíš pracné těšiti, nedbalé pro hřích rmoutiti; dokudž Ty dáváš horlivost, k dobré práci chuť a chtivost, snadno bývá dovati. pracovati a ctností násle3. Račiž i mně pomáhati, zlé žádosti přemáhati a věrně sloužiti Tobě; však o mé dobře víš mdlobě, duch't hotov, nemocné tělo, kdyžby dobře činit mělo.

O povinnostech
. 4. Ó rač mi dáti ten dar svůj, aby nepovolil duch můj náklonnosti těla mdlého k páchání něčeho zlého; utvrzujž mne v svaté
ctnosti, ať přemáhám všecky zlosti.
5. Svědomí čisté, ó Pane, dejž ať mi vždycky zůstane; dle Ducha Tvého puzení at vždy konám své spasení s bázní synovskou úsilně a činím vůli Tvou pilně.
6. Tot jest pravá moudrost jistě, když kdo má svědomí čisté, umí se jím spravovati, kde, co a jak má konati; tot mu nedá zle činiti, velí vůli Tvou plniti.
7. Takové dobré svědomí zlou náklonnost při všem lomí a v naději upevňuje, kterážto nezahanbuje. Ach, tent jest blažený jistě, kdož má tak svědomí čisté!
8. Tot samo Boha spatřuje, v pravdě vždycky se raduje, i v naději potěšuje každého, kdož zde pracuje, že dojde u Boha svého odpočinutí věčného.
ong
9. Ó Pane můj, mé doufání! pomáhejž mi v bojování proti zlému silně státi,
165
k sobě samým.
abych mohl vždy přemáhati a dosáhnout po vítězství koruny blahoslavenství.
215. Touž notou.
Bože můj, dárce dobrého, nakloň ke mně ucha svého, shlédna milostivě s nebe, uslyšíš mne, prosím Tebe; Ty znáš, čeho potřebuji, pokud zde v světě putuji.
2. Dejž at své duše spasení nezanedbávám v hřešení, krátkého času milosti ať nemařím v bezpečnosti; pomáhejž mi bojovati, zlé zvyklosti přemáhati.
3. Kdo věčně s Tebou chce býti, má zde čisté srdce míti, po Tobě vždycky toužiti a Tobě věrně sloužiti srdcem, duchem i svým tělem; tak's mu Ty věrným přítelem.
ob ing
4. Pak- li kdo neslouží Tobě, ve zlém povoluje sobě, ten, když nemiluje Tebe, nemiluje ani sebe, nepřeje sobě dobrého, svévolně běží do zlého.
im 5. Jest- li pozdě při smrti své hledá s pláčem milosti Tvé, když již nemůže hřeFERR
d

166
O povinnostech k sobě samým.
šiti, můž- liž se tím kdo těšiti? Tot cesta k životu není, Bože, dle Tvého učení.
6. Ty nás učíš pobožnosti pravé bez ošemetnosti, a voláš nás k posvěcení, bychom pravé polepšení měli v srdci a v myšlení, v řečech i ve všem činění.
12. Jáť musím zde bojovati, však mi nelze odolati bez Tvé pomoci, Bože můj.
7. Obdař mne k tomu
s svatou žádostí nakloněn byl, Bože, k Tobě, pravou lásku maje k sobě. Od Tebet štěstí dosáhnu, kdyžom Čistota srdce.
moudrostí, bych vždycky Protož prosím vždy při mně stůj, pomáhej mi vítěziti, potom rač mne k sobě vzíti.
se oddám Tobě Pánu.
Lalu
11. Ale rač mne posilniti, bych mohl vždy tu péči míti cestami Tvými choditi a škodně se nesvoditi, bych před Tebou mohl ostáti; ó rač k tomu pomoc dáti!
inols ob
8. Bychť pak získal i celý 216. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá. bom dod ies
svět, toť pomine co krásný květ; bychť měl zde všecky radosti, živ jsa proti Tvé libosti: což mi to všecko spomůže bez Tvé milosti, Ring 17055 ó Bože?
biv adoT og Jim 9. Co dá pokoj v bídě zdejší? co mne při smrti potěší? Ne časné jmění, příznivost lidská; ale jen Tvá milost a vzezření do jiného života vždy blaženého.
doe
10. Dejž, Pane, pro svou dobrotu ať po tom drahém klenotu toužím vždy před věcmi všemi, dokudž jsem na této zemi. Činí- li mi překážku svět, nedejž se mi odvrátit zpět.
Chlipnou žádost mrtviti
v sobě budiž tvá moudrost, člověče! Milý- liť život šťastný tobě, budiž to tvá hlavní péče, aby's měl srdce vždy čisté; tak ujdeš i zhouby jisté.
SIC
2. Chlipnost nese dnů ukrácení, sílu člověku odjímá; kdo jí oddán jest, jen trápení, bídu, bolest s úzkostí má; kdo jí sobě oblibuje, sebe v pravdě nemiluje.
shio
3. Chlipnost hubí duše mocnosti, ruší světlo rozumnosti, kazí horlivost pravých ctností i chuť k každé

O povinnostech k sobě samým.
povinnosti; činí nepokoj bojí, já jsem v štěstí a v svědomí, a srdce zármutkem lomí.
v pokoji.
4. Člověk, jenž jest jatý chlipností, hovadu podobný se stal, zbavil se své cti a hodnosti, jiż mu moudrý Stvořitel dal; na svůj zapomíná se cíl, jda po zlých vášních ze svých sil.
5. Potupnáť jest vášeň chlipnosti, před světem v posměchu mnohém, před svědomím má hanby dosti, ale ještě víc před Bohem; neujdout smilníci Tvého,
ó Bože! soudu přísného. 6. Toho Ty vydáš zhoubě již zde, kdo své tělo poskvrňuje; tam pak též do nebe nepřijde, kdo se zlých vášních zprzňuje. Protož prosím poníženě:» Srdce čisté stvořiž ve mně!«
V
7. Dejž, ať od všech zlých náklonností vždycky zmužile utíkám a před Tvou všudypřítomností zlé činiti se ostýchám, střeha se vší úsilnosti i tajných nešlechetností.
167
Obecnou notou.
2. Srdce čisté a věřící, Boha se přidržující žádám mít a pokoj Boží; jen to
mé štěstí rozmnoží.
dengan
a
3. Když mne hřích můj Duch Boží obtěžuje osvědčuje, že jsem syn a dědic Boží, ach, jak drahé jest to zboží!
me br
4. Zdaž tu útěchu, tu radost dám za zlou tělesnou žádost, jež mi žalost a strach množí? I zachovejž mne Duch Boží!
5. Těžkát jest to sic povinnost přemáhati zlou náchylnost; než, ó jaké nám blažení působí to přemožení!
6. Štastný, kdož můž k sobě říci: Já se umím zlého stříci, zlá žádost ve mně povstala, přemohl jsem ji, Bohu chvála!< ule
217.
Když jen svědomí dobré mám ničemu se strašit nedám; když se jiní zlého
7. Nešťastný, kdo říci musí k sobě, když ho zlé již dusí:> Ach, bylt bych toho nezkusil, kdybych byl zlé v sobě dusil!<
8. Což můž' mé štěstí úzkostech zvýšiti? co v mne těšiti? Svědomí neposkvrněné, srdce v Pánu spokojené.

490
168
O povinnostech k sobě samým.
9. Co mne činí ochotného k zapření zboží marného? Srdce se vším spokojené, to zboží nepřeplacené.
10. Co pak těší pobožného, od světa potupeného? Že ctností milovníkem jest, a má pravou před Bohem čest.
Coll 11. Srdcem ctným k Bohu patřiti a jemu se důvěřiti: ó jaké jest to blažení, většíhot na světě není!
12. Pobožný, maje umírat a Z té země se ubírat, skrze své dobré svědomí všecken strach smrti oblomí.
13. Křestane, blaze tobě v tom, když's svého pokoje svědom a víš, že pobožným není již žádného odsouzení!
14. Bože, řeď mne svou moudrostí, ať jsem věrný v pobožnosti, ať, čině dobré skutečné, strojím se k odplatě věčné. 1517
doyd Náruživosti, aub si si odot
218. Jako: Kdo jen na Boha
ešte vždy spoléhá.
Ne le že bych již dosáhl, jak sluší, neb dokonalým byl v ctnosti; než, abych
svou retoval duši, běžím k cíli s vší snažností; nebo bez bedlivosti ctnost brzo se svrhne v bezpečnost
2. Dokudž jsem v stánku těla mdlého, jsem dítě, jenž padá snadně. Kdo stojí, když již blížní jeho padá, hled, at též nepadne. Zlá žádost již přemožená není zcela umořená. qu
jov
3. Ne každá proměna jest ctností, jenž se děje při člověku. Často z mladé neskrocenosti jest tichost při sešlém věku; než, co čas a přirození působí,
cností't to není.
4. Často změna, kterouž v duši máš, jest změna Tvých náchylností. Když již, že ti pýcha škodí, znáš, proměňuješ ji s chlipností; neb když opilství přestáváš, v mrzké lakomství se dáváš.
5. Často jest chytré ukrý. vání, co se nám zdá býti ctností. Když ti závist a pomlouvání mnoho zbudí odporností, tu již chytrosti užíváš, v zlém srdci závist ukrýváš.
XIS
6. Ty mníš, když toho nelibujeś, čímž, sveden jsa, padl blížní Tvůj, že již ničím sveden nebudeš; než

O povinnostech
každé srdce má svět svůj. Koho nepohne stav, jmění, svede ho hlas neb vzezření.
7. Často zlá náklonnost spí v tobě, zdáš se bez mstivosti býti; máš- li hanění nést, v té době mstivost v srdci tvém procítí; hrozíš hned, zlořeče tvrdě, a platíš zlým za zlé hrdě.
se mu, hnou se jeho náklonnosti. My hned v hluku světa mdlíme a potom k zlému kvapíme.
9. Ty obětuješ Bohu svému své náklonnosti snadnější; než obětovalliž bys jemu z lásky i ty nejmilejší? Tot ruka, již máš utíti, oko, jež máš vyloupiti.
k sobě samým.
10. Ty jsi nakloněn k samotnosti bez lakomství, bez závisti; než jsi- liž hotov z povinnosti i nepokoj v světě snésti; a nejsi- liž choulostivý, lenivý a zahálčivý?
8. Často jest srdci samotOpilství.
nému milé
sti; než sotva svět zasměje 219. Jako: Přišli jsme 6
Ježíši.
169
nešlechetností, máš hotov být k každé ctnosti.
aniven Sillb
12. Bdi! nezpínej se hodností svou; nemni, že's již učinil dost! Tvé srdce má slabou stranu svou, na tut se oboří zlý host. Blízký's pádu v bezpečnosti, protož bdi v ustavičnosti.
11. Máš opatrný, spravedlivý, mírný být i trpělivý; k spomáhání všem lidem chtivý, i k nepřátelům smířlivý; čist od všech
milá střízlivosti! jak mnozí Tebe neznají, jenž v ohavné zvyklosti opilství rozkoše mají, Boží vůle nedbajíce, lásky k sobě nemajíce.
2. Proč nepozorujete, ó lidé! toho neštěstí, kteréž uvozujete na sebe touto neřeští? Ach, považte, co škodného jde z opilství ohyzdného!
3. Proč mnohý v své chudobě ukrutný hlad podstupuje? Proč jiný stýská sobě, že ho každý potupuje? Proč tento v těžké nemoci upí, trápě se dnem nocí?
4. Co mnohého mudrce O rozumnosť připravilo?

170
O povinnostech k sobě samým.
Co mnohé lidské srdce 10v zlou žádostí naplnilo? Proč
mnohé dítě nevinné pomoci 220. Jako: Poruč Bohu své,
zbavené hyne? iba 21
aneb jiným známým nápěvem.
5. Odkud nešťastné svády mezi lidmi povstávaji? Proč se ohavné vraždy častokrát vykonávají? Odkud zde mnohé zlé jiné? Zdaž to z opilství neplyne?
6. Nad to, kdo se opilství v tomto životě oddává,
ten věčného království za dědictví nedostává; ale, ó budet Bůh svatý opilce přísně trestati!
7. Přestaňtež, ó křesťané,
od opilství zlé zvyklosti, prv než z něho povstane vám bída s těžkou žalostí! Proste Pána s nábožností, ať vás obdaří střídmostí.
* 8. Bože, pravou moudrostí obdař člověka každého, by hloupou nemírností nehubil sebe samého; než aby tělo, zvlášť duši vždycky miloval, jakž sluší.
9. Od opilství, stkvostností rač každého zachovati; pomoz střízlivě v ctnosti Tvých darů vždy požívati, za ně Tobě děkovati, Tě nade vše milovati.
Bdělost.
Připraviž se, duchu můj, bdi, vzdychej s vroucností! vždycky v hotovosti stůj, nespi v bezpečnosti. Pozdě jest procítiti, když již přišel zlý den, aneb kdybys při smrti v hříších byl postižen.
2. Bdi! toběť známo
není, jaké ruka Boží na té zemi zkušení ještě na tě vloží. Komu se zdá, že
stojí, ten velice snadně, když se nejméně bojí, nebezpečně padne.
3. Bdi sic tě ďábelská lest lehce svede k zlému; v těžký hřích upadnout jest snadné nedbalému. V bezpečnosti tělesné kdo chce zde choditi, ten v po kušení klesne a dá se svoditi.
4. Bdi! aby tě tento svět nějakou mocností aneb podvodem opět nezvrátil od ctnosti. Bdi a viz, by svůdcové tě neulovili do osidel, kteráž tvé duši položili.

O povinnostech
5. Bdi dej pozor s pilností, srdci nevěř svému a nadarmo milosti Boží nebeř k zlému, bys ji nezmrhal marně; srdce jest podvodné, plné lsti a nezdárné, pochlebujeť škodně.
6. Ale při tom svém bdění máš též každou chvíli odsílat své modlení k Bohu k tomu cíli, by tě opatrností dařil a z milosti zbavil vší zpozdilosti, bys šel
cestou ctnosti.
171
k sobě samým.
miluješ, o tělo věrně pečuješ, hleď i duši svou retovati!
van Im
2. Služ Bohu vždycky bedlivě, živ se v světě spravedlivě, obrátě se v pravém pokání. Bázeň Boží vždy řeď tebe, v střízlivosti chovej sebe z lásky k Bohu, v němž měj kochání.
3. Pomni, že musíš umříti a zde všecko opustiti, tam pak ze všeho počet klásti; protož ve všem, i v tom zboží, řeď se vždycky vůlí
7. Přistupuj k trůnu jeho
s modlibou často svou, on
skrze Syna svého uslyší žá- Boží, dokudž tobě zde přeje
vlásti.
dost tvou. On slíbil Ducha svého moc, život každému, kdo z mínění pravého věrně vzdychá k němu.
omb im vd olás 8. Protož chci ustavičně
bdít, modlit se, vzdychat, v bídě, nouzi rozličné jen k Bohu pospíchat. Smrti se nic nebojím, ani čeho zlého; vím, že dobře ostojím z lásky Boha mého.
feovito
221. Notou Žalmu 113.
Světská rozkoš a kochání, v hříších obveselování nemůž lidem dlouho trvati; kdož sebe moudře
4. Hodnost, moc a zvelebení světské, lebení světské, tam nic platné není člověku v hříších skonalému; víra, láska. a naděje, jen to k spasení prospěje dokonce věrnému každému. SSS
5. Jakž svět tento jest v své slávě podobný květu a trávě, jenž brzo v svém bytu uvadne: tak i hříšníků zvýšení, majíc zde s bidou smíšení, rychle do P zahynutí spadne.
6. A co jest platno člověku, byť pak ve dnech svého věku získal i všeho světa zboží, své pak duši by uškodil, k zatracení ji
SONICA

400
O povinnostech k sobě samým.
posloužll, jakou za ni od toho vážiti, co's mi Ty měnu složí?
z lásky daroval? Tvůjt jest stánek těla mého, jakž bych směl být zhoubcem jeho?
172
7. Ale svědomí nevinné bude nade všecko jiné v světě věrnému prospívati. Když se stánek těla zruší, Bůh dobře opatří duši, s nímť se ona má radovati. do itzoy
* 8. Ó dejž rozum osvícený, láskou pravou roznícený, Jezu Kriste, nám v dobré míře. Vzhledna na bídné stvoření, rač nám dáti přispoření všechněm v pravé křesťanské víře!
9. Tak aby Tvá pravda svatá skrz slovo Tvé v církev vsátá vždycky více se rozmáhala; bychom Tě následovali a tak sebe milovali, by služba Tvá v nás byla stálá.
oqeoro
222. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Tělo chovati a krmiti má jest povinnost, Bože můj; než nesmyslně je hubiti, to mi zapovídá Duch Tvůj. Obdař mne Bože, moudrostí, k činění té povinnosti!
2. Měl- liž bych svévolně kaziti, co's Ty tak divně sformoval? Nemám- liž si
3. K chování a opatrování jeho dáváš z své ště drosti prostředky, a jich k užívání obdařil's mne rozumností. Toběť ta péče nemalá, jakž by se malá mně zdála?
inglim
4. Zdraví oudové, čerstvost, síla, ó jak drahé jest to zboží! Kdož spůsobný k konání díla, když se nemoc v tělo vloží? Zdaž čerstvost a zdraví není na zemi největší jmění?
5. Ó dejž, Bože, bych se varoval všeho, což kazí mé tělo; by mi duch můj nepředvrhoval, kdyžby tělo bolest mělo:» Tys sám zhoubce štěstí svého, Ty's sám strůjce svého zlého!
6. Dejž všech smyslů a oudů těla ostříhat s pozorlivostí; kdyby mne nemoc tížit měla, obdař mne trpělivostí; rač mi dobrou mysl dáti i lekářství po žehnati.
7. Však dej, bych nečinil zbytečně při chování těla svého, bych se vždycky v tom řídil vděčně podlé

O povinnostech k sobě samým.
přikázaní Tvého; bych vždy o tělo, jak sluší, však víc pečoval o duši.
4. Neb Tvé zlořečení na to štěstí připadá, kteréž se bez ctnosti proti Tvé vůli skládá. Kdo činí nepravost, ten nezdědí nebe; necht nepadne na mne ten soud, prosím Tebe! daud
( 96
8. Má největší péče na zemi budiž vždycky o duši mou, by k nebi moudrá stala se mi a šla vždycky cestou přímou; tak tělo s duší v radosti bude s Tebou na věčnosti.
5. Nechť nezaslepuje mysli mé blesk marností! Však ten svět pomine jednou s vší svou žádostí. Krátká rozkoš, marná stkvostnost, časné zboží pomíje223. Jako: Bože, věrný Bože. Jící, štěstí nám nemnoží.
Ty to chceš, můj Bože, bych já sebe miloval; dejž, bych tu povinnost vždy konat usiloval dle přikázaní Tvých tak, abych se z mého štěstí mohl radovat, ujda všeho zlého.
173
2. Dejž, aby mé srdce v Tvé bázni všudy stálo, Tebe nade všecko zde vždy cky milovalo; bych, co zapovídáš, všeho se vzdaloval a bližního svého jak sebe miloval.
3. Necht mrzkého zisku má duše se vzdaluje; a, když k svému štěstí cestu sobě zvoluje, necht se při tom pravdou a pravostí řídí, nevzdělává štěstí s škodou jiných lidí.
6. Jen dobré svědomí, srdce v Bohu pokojné můž nám v zdejší tíži dát potěšení hojné; to i v smrti bude při nás, a z časnosti k našemu blažení půjde až k věčnosti.
7. Ó šťastný, kdo po tom. touží s pravou chtivostí a nejvíc se těší, ó Bože, Tvou milostí! Ten toliko právě zde miluje sebe a má již zde pokoj duše, tam pak nebe.
8. To budiž i můj cíl; ó dejž mi požehnání, by dle Tvé vůle šlo štěstí mého
hledání! Zachovej srdce mé od světských marností, tak
má láska bude dle Tvé líbeznosti.

174
O povinnostech k sobě samým.
3. Moudré užívání času i časného jmění. of Boy ovT itong iteonto sod gon inis ob sbsbla Jako: Taktot volá sám 20 buoe n Syn Boží. subsgen
224.
2. On zmocňujž mne nemocného, bych utvrzen skrze něho v pravém čistém učení řídil se dle slova Tvého, užívaje dobře všeho, v Tobě měl potěšení. bud obra
Bože, dej, at Duch dej, at Duch svatý Tvůj jest rádce a pomocník můj za dnů života mého, bych v dobrém vždycky prospíval a dle vůle Tvé užíval toho času
krátkého. sods mass 225. Notou Žalmu 77.
3. Ty's mne ne nestvořil k lenosti, ale k práci a k pilnosti, bych užitku mnohého, konaje své povinnosti vždycky s věrnou ochotností, došel dle chtění Tvého.
4. Obdař, Bože, rozumností, sílou a opatrností mne k činění dobrého vždy cky s ctnou svědomitostí, bez lakomství, nesytosti a bez zisku mrzkého.
Tebe: služebníka takového věrného dle slibu svého pojmeš k sobě do nebe.
( svorbe
bold 5. Kdo jest Tobě v mále věrný, ten, když mine věk mizerný, bude poctěn od
6. Ó Bože! dejž, bych Tě slavil i prací, k níž's mne postavil, skrz činy uži tečné; abych tak po té časnosti došel v nebi Tvé radosti a tam Tě slavil věčně!
Což se mám v duchu svírati? Proč nemírně se starati? Však věrná rada Boží i mně tolik dá zboží, co mi bude užitečné; když se já jen k Bohu vděčně vždycky budu chovati a věrně pracovati.
2. Bůh't zajisté nejlépe zná, která věc jest užitečná, zná všecky mé příhody, mé štěstí i mé škody; my často v naší žádosti, nevědouc co jest k radosti, něco sobě volíme, čehož potom želíme.
Ofe MATE
3. Protož já nechám starosti, Boží se oddám moudrosti, budu pracovat pilně, tak mi Bůh neomylně dá, co by mi posloužilo k dobrému a rozmnožilo zde

O povinnostech k sobě samým.
mé pohodlí právě, mně k štěstí, jemu k slávě.
6. Popřeje- li mi dobrého zdraví a co potřebného jest mi v tomto životě, díka jeho dobrotě! Já těch hřiven nezakopám, kteréžto mi svěřil on sám; než budu bez přestání pilný v svém povolání.
4. Jestli mi mé časné zboží Bůh můj z lásky své rozmnoží, nechť učiní, jakž chce sám, já to všecko za vděk mám; chci mu za to děkovati, dobře všeho užívati, bych od zboží mnobrdol
hého nebyl pojat od zlého. 226. Jako: Ach, jak všecko
buabud
vob předivně.
5. Pak- li mne nechá v chudobě, ját oblíbím i tu sobě, však on mne neopustí, buď pak něco dopustí. Jáť budu vždy doufat v něho po vše dny života svého, tak po té časné bídě hojnost věčná mně přijde.
7. Mám- li nemoc a kříž míti, i to chci pokorně vzíti z ruky Otce dobrého, jenž mi nepřeje zlého; ont mne ze všeho vyvede a k své radosti přivede, kde teprv dokonalou ctíti ho budu chválou.
8. Ze všeho buď pochváleno jeho předůstojné jméno,
175
co a jakkoli k mému on kdy zřídí dobrému! Nebuduť se fresovati, než pilně považovati, že každému věrnému všecko slouží k dobrému.
Přičinlivost.
Pane, ne k lenivosti, ale k pracovitosti ráčil's mne stvořiti; já svou způsobnost, sílu k užitečnému dílu v světě mám vy. naložiti.
2. O dejž mysl vždy chtivou, bych i tuto vůli Tvou plnil vždy s radostí! A při každé práci mé rozmnož ve mně upřímné mínění s svědomitostí.
3. Bych vždy své povinnosti konal s věrnou pilností, bychť měl i ustati; neměl rád lhostejnosti, neodkládal z lenosti toho, což mám vždy konati.
4. Když hledám občerstvení, necht jest bez zlořečení, jenž jde z zlých žádostí; dejž, bych volil co sluší k obveselení duši dle Tvé dobrolíbeznosti.

176
O povinnostech k sobě samým.
5. Z nevinné veselosti nejdou žádné žalosti, když jí kdo užívá v mírnosti a střídmosti, maje to v vědomosti, že se Bůh vždy na vše dívá.
6. Obdař mne tou moudrostí, abych v dobrém s pilností pracoval k Tvé chvále; v práci se občerstvoval a potom se radoval z vyšší účinnosti stále!
Užití času.
227. Jako: Kdo jen na Boha
zondce
vždy spoléhá.
Poslední den života tvého vždy se blíží, ó člověče! věrně užívej dne každého, vykupuj čas, nebť uteče! Patř vděčnou myslí k hodině, v jakéť brzkosti pomine!
2. Omámen jsa mnohou marností, cíl svého života tratíš, dlíš s spasením svým v bezpečnosti, až tak mnohá léta zmaříš; než, zdaž jsi s tím smělým dlením jist nejbližším okamžením?
užíti moudře, čině což dobrého, jakžť Pán poroučí laskavě; neprodlévej, stroj se k slávě!
4. Protož pospěš a retuj duši, s obrácením neodkládej! Bdi, modl se, počítej, jakž sluší, dnů svých, dobrý pozor dávej! Choď před Pánem v pobožnosti, netroštuj se budoucností!
5. Ale vzbuzuj se dne každého k pečování o spasení, a choď vždy v světle Boha svého v svědomitém obrácení. Rci:» Toběť oddám, Bože můj, k ctné službě celý život svůj!<
6. Posilň mne a osvěť mou duši, jáť nic nemohu bez Tebe; dejž bych volil dobré, což sluší, pro mé muž's mi dal ten bližní i pro sebe. K čeden zas; ó bych znal, jak drahý jest čas.
7. Blaze mně! jestli s vší svou sílou zde po Tvém království toužím, i skrze práci Tobě milou za dnů svých Tobě vždy sloužím a setrvám v pravé víře, Ty mne poctíš v hojné
míře.
3. Abys moh' věčné štěstí míti, máš toho času
8. Ty mé vzdychání při krátkého, jako času setí, mém konci přijmeš, srdci

O povinnostech k sobě samým.
Tobě zpytateli! Ducha věrnému Otci poroučím, můj Stvořiteli! Tak když stánek těla padne, duch se k Tobě vznese snadně!
228.J Jako: Má duše se nespustí.
Proč se zapomínáte,
ó lidé, na Boha? Proč štěstí nehledáte, v němž jest radost mnohá? Proč jen o to časné zboží tak pečujete, až se i zbavujete slávy věčně jasné?
4. Šťastný, kdo v pobožnosti rád na tom přestává,
177
5. Opustme tedy marnosť, již jsme milovali, i všelikou nepravost, kterouž jsme konali; žádejme milosti od Boha laskavého, by nám pro Syna svého odpustil zašlosti.
b6. Duch Tvůj rač nás voditi, Bože v té časnosti, bychom mohli choditi před Tebou vždy v ctnosti; potom pak pravého dojít blahoslavenství v nebeském účastenství, kdež hojnosť
dobrého!
2. Nic v tomto světě není, co by stálé bylo; rychle v žalost se mění, co se nám líbilo. Rozkoš a bohatství mimo nadání zhyne, časná sláva pomine i vše zdejší panství.
S Tebout půjdu vždy
3. Jen ten štěstí pravého k mému dílu, Bože, jenž skrz Ducha svého i mně účastný se stává, kdo z srdce upřímného Bohu se vždycky k práci dáš sílu oddává; miluje spravedl- po vše dny života mého; nost, vystříhá se všech bych se těšil nadějí tou, zlostí, a s věrnou bedlis věrnou bedli- nechť mám radu Tvou za vostí koná svou povinnost. svatou.
Pracovitost.
229. Jako: Kdo jen na Boha
vždy.
2. Ten Tě nectí, kdo jen v lenosti a zahálce své
со
co mu Bůh při pilnosti tráví dny, sobě i jiným jeho věrné dává! Šťastný, k obtížnosti sobě dané kdo užívá toho času i zboží skrývá hřivny; pilnost Tvé dle svaté vůle Boží, tent poručení jest, Tobě se děje skrz ni česť.
se dobře mívá!
12

178
O povinnostech k sobě samým.
3. Tys nám s náklonnostmi mnohými dal k účinnosti náklonnost, abychom ji s věcmi dobrými cvičili, dáváš příhodnost; znáš naše prací stížení, a dáváš nám rozvlažení.
4. Dejž mi na tento řád patřiti a z něho se radovati; kterakž bych měl při něm zblouditi, když ho chci následovati? Ty mým prácem požehnáváš a za tíž mzdu hojnou dáváš.
5. Nebuduť o to pečovati, jak co má budoucně býti; ale jen pilně pracovati a Tvou láskou se těšiti, že povědom mé pilnosti, odplatíš mi ji z milosti.
6. Tato útěcha mne nezmýlí, byť práce byla bez mzdy zde; když život k večeru se schýlí, tuť i má mzda jistě přijde. Ztráviv ten čas užitečně, budu míti radost věčně.
Lakomství.
230. Jako: Ach, Bože můj,
já jsem zbloudil.
Sťastný, kdož poklady lepší, než zemské jsou, miluje! Štastný jest, kdož
zrůst vždy větší v ctnostech brát usiluje, věře, že nejvíc potřebí poklady skládat v nebi.
642
2. Bůh sice nezbraňuje nám časného jmění míti; on nám ho uděluje sám, a velí ho užíti s moudrostí k obveselení a k práci se povzbuzení.
3. Než vždy po časném bohatství z celé duše dychtiti, ne prv po Božím království a po ctnosti toužiti: zdaž jest to pro člověka čest, který k věč. nosti stvořen jest?
4. Lakomství srdce pře vrací, překáží statečnosti; láska peněz dobré kácí, za hání lásku ctnosti, a činí k tvé vlastní zhoubě tvé zlato za Boha tobě.
5. Lakomství žádné radosti nedá tobě užíti, umít jen peněz žádostí ducha tvého soužiti, dát mrtvost svědomí tvému, potáhne té k všemu zlému.
6. Hned tě pro malý zisk pohne k přísahání křivému, jakž i dělníkům
hodné k nelidskému; nedáť se ti hnout vzdycháním vdov, sirotků
naříkáním.

O povinnostech k sobě samým.
7. Nemůž té radosti míti srdce v lakomství tvrdé, by mohlo dobře činiti nuzným, k nimž se má hrdě; lakomství též v každém stavu ruší dobré proti právu.
8. Dejž mi, Bože, bych pobožně na svém losu přestával a lakomství se všemožně co modlářství varoval. Dobrá mysl a srdce. moudré buď zde mé největší dobré!
4. Spokojenost a trpělivost
v utrpení.
231. Známou notou. Ach, Bože! slyš mé
lkání a volání,
nedej mi
v bídách upadnout v zoufání; znáš těžkosti mé úzkosti, dejž mi po nich cítit
své smilování.
2. Bez vůle Tvé nic nemůž' se mi státi; Ty můžeš zlořečiti i žehnati. Zasloužilť jsem mnohým hříchem, však po trestu rač potěšení dáti.
3. Dej mi trpělivost skrz Ducha Tvého, a vytrhni
179
mne
všech bíd času svého; skrz mé kosti a vnitřnosti, aj, proniká bolest neduhu mého.
4. Věřím, že mne Ty máš V svém pečování; i pročbych v kříži měl padnout v zoufání? Jáť se Tvému otcovskému ve vší bídě důvěřím slitování.
5. Žádná bída zde věčně netrvala ale časem svým každá konec vzala. Věřím pevně, že i se mne sejmeš tíž; půjdeť z toho vděčná chvála.
6. Mám- li více pro jméno Tvé trpěti a v svém soužení dnem nocí úpěti; přispěj s mocí k mé pomoci, bych já mohl všecko zmužile snášeti.
7. Tak, bych přemoci mohl skrz Ducha Tvého všech nepřátel zlost i sebe samého; a tak v Tobě v každé době měl ustavičnou radost srdce svého.
8. Abych též potom na věčné věčnosti mohl prozpěvovati Tvé velebnosti: > Svatý, svatý, Bůh náš svatý!« se všemi svatými Tvými s radostí.
12*
ACA

180
232. Známá
O povinnostech k sobě samým.
píti, v němž se mi zdá hořká neřest, nedám se odstrašiti; nebo on mně sám milostně osladí mé
Co Bůh činí vše dobré
jest, svatá jest vůle jeho; hořkosti, sprostí mne všech
úzkostí.
со mi naloží, chci rád nést, silně doufaje v něho. Dobrýť jest, znám, tak i mne sám vytrhne z všeho zlého; já se spouštím na něho.
2. Co Bůh činí vše dobré jest, vím, že mne nezavede ten, při němž není žádná lest, když mne
cestou svou vede. Jeho milost, trpělivost dá mně
i potěšení, a mé neštěstí 233. Známou notou.com
změní.
urop
3. Co Bůh činí vše dobré jest, ont ví, co nám prospěje; každý bloudě, leze v neřest, kdož nemá v něm naděje. Ont v čas každý jest při nás vždy; protož stavím na něho za dnů života svého.
4. Co Bůh činí vše dobré jest, on mně zlého nepřeje; než chce mne od zlého odvést tím, což se mnou děje. On mne v svůj čas potěší zas, a zjevné to učiní, jak dobře
se
se mnou míní.
6. Co Bůh činí vše dobré jest; já vždy při něm zůstanu. Nechť se v jakoukoli neřest, bídu neb smrt dostanu; Bůh mne všeho zbaví zlého, pojme do nebe svého, tak se spouštím na něho.
5. Co Bůh činí vše dobré jest; musím- li kalich
Což můj Bůh chce, to jeho. On spomáhá, jak se vždy staň! nejlepší vůle dobrý Pán, všem, jež doufají v něho. Onť vší nouze sprostit může, a v mírnosti nás tresce. Kdož v něj doufá, nechť nezoufá; Bůh't ho opustit nechce.
2. Ont jest můj život, má radost, útěcha i naděje; co on chce, já na tom mám dost, nechť se
jakkoli děje. On dle svých slov jest vždy hotov mne chrániti skutečně; vždycky dává, co uznává mně býti užitečné.

O povinnostech k sobě samým.
3. Protož, když se mu líbiti bude mne odsud vzíti, nechci se mu zprotiviti, než milerád chci jíti. Ducha svého v ruce jeho poroučím v tu hodinu, bych po smrti život míti mohl v Kristu jeho Synu. mameipom
234. Jako: Ach, jak všecko
předivně.
Já za života svého dost jsem užil dobrého, štěstí i radosti; protož s trpěli. vostí rád snesu obtížnosti. Kdož z nás živ jest bez žalosti?
2. Ach, Pane, ját jsem hříšný! Tys však v trestu nepřísný, jakž člověk zaslouží. Zdaliž, pln jsa vin,
snésti nemám žádné bolesti, ježtoť mi k dobrému slouž
3. Oddám se Tobě, Pánu, z lásky k Tobě přestanu vždy rád na Tvém chtění. V Tě samého doufati, Tebe budu vzývati, jenž rád pomáháš v soužení.
4. Uděl mi jen milosti, bych všecky své zašlosti poznal, jich litoval, konaje své spasení, pokudž duch můj mdlý není, slovem Tvým se potěšoval.
181
5. Když v Kristu umru tiše, jsem dědic nebes říše, smrt mne nepředěsí; i v smrti Tvé dobrotě se důvěřím v jistotě, že i v mém hrobě při mně jsi.
6. Zanechám pečlivosti, Pane, v trpělivosti a víře vzdám Ti čest; smrt budu v mysli míti, Ty pak ráčíš zříditi všecko tak, jakž mně dobré jest.
235. Jako: Což můj Bůh chce,
to se vždy staň.
Jakž Bůh ráčí, tak já
též chci, nedám se omámiti, bycht měl kříž jakkoli těžký a bídy mnoho míti; však jistě zas ten přijde čas, že mi Bůh dá veselí. Jakž on chce mít, tak má vše jít; dobrét jest, co Bůh vůlí.
2. Jakž Bůh ráčí, já svoluji, a dávám místo všemu. Bůh, jemuž neodporuji, chcet mne zkusit k dobrému, zdaž poddaně metlu Páně snášeti budu chtíti. I nechť kráčí, jakž sám ráčí; já milost budu míti.
3. Jakž Bůh ráčí, vůli jeho já ve všem oblibuji; jako Otce, byt pak svého

182
O povinnostech k sobě samým.
syna švihal, miluji. Co Bůh zřídí, kdož pak z lidí může to kdy změniti? Nechť naň repce kdo a jak chce, já chci, co Bůh chce míti.
6. Jakž Bůh ráčí, necht běží tak můj život v každé době; nepřijde- li dnes štěstí, však zítra ho čekám k sobě. Co Bůh dá kdy, toť přijde vždy, ač i nespěšně kráčí; jemu chvála buď vždy stálá, nechť dá štěstí, když ráčí.
svou životu mému dá- li prodlení, naději mám, že on mi sám dá živnost a bydlení.
4. Jakž Bůh ráčí, nechám býti, ve všem se mu oddávám; nechci se mu protiviti, ve všem na něm přestávám. Vše jest moudré a nám dobré, co on ráčí konati; ví, kdy radost a kdy žalost má svým dítkám poslati.
5. Jakž Bůh ráčí, necht 236. z Zalmu 142.
Obecná.
tak vše jde, buď mi milo aneb žel; když mne on vede jak chce zde, proč bych já tomu nechtěl? Nechť pak jest tak aneb jinak, nic mne nemá strašiti; dočkám mile jeho cíle, ont mne ráčí zvýšiti.
7. Jakž Bůh ráčí, tak buď můj díl, proč bych měl víc žádati? Co mi on jednou uložil, necht jen to ráčí dáti. Skrz dobrotu
8. Jakž Bůh ráčí, rád přijímám, stoje v trpělivosti; jej vždycky k mé pomoci mám v jakékoli stížnosti. Bychť nemoc měl, na smrt ležel, on mne můž vysvobodit; a tak věřím, že zvítězím, když s Bohem budu chodit.
Hlas svůj ku Pánu odsýlám, vroucně jemu se modlívám, před ním touže svých žalostí, na něj skládám své žádosti.
2. Když duch můj v úzkostech bývá, a nikdež rady nemívá, Bůh umí rady dodati, přímou stezku ukázati.
3. Když se sem i tam ohlédám v světě, nikdež nenalézám útočiště bezpečného, ani přítele věrného.
4. Jen k Tobě, ó Hospodine! jenž's mé doufání jediné, volám, neznaje jiného, v kom bych se těšil, žádného.

O povinnostech k sobě samým.
5. Pozorujž volání mého, k dobrému. Když my věr' bídou velmi zemdleného, ně, v trpělivosti, beze Isti a vytrhni mne z soužení, složíme jemu; prve než se však's Ty sám mé spodomníváme, mnoho dobromožení. diní máme.
mariofl
6. Vyveď duši mou Z úzkosti, abych Tě slavil s vděčností, a se mnou spolu i jiní, vidouce Tvé dobrodiní.
237. Známá.
Kdo jen na Boha vždy
3
spoléhá, a v něm skládá svou naději, ten, když bída na něj doléhá, v Bohu přemůž nejsnadněji. Nebo Bůh má všecko v moci, můž' spomoci ve dne v noci.
2. Co nám pomůž' naše starání? co ach a běda volání? co při každém ranním vstávání s slzami hořekování? Naším pláčem a žalostí přidáváme si těžkostí.
milá
3. Posečkej, duše milá, málo, a přestaň na vůli Boží; co se kdy z vůle Boží stalo, vždy vedlo k věčnému zboží. Bůh, jenž tě vyvolil sobě, ví, čeho potřebí tobě.
183
4. On zná čas příhodný radosti, ví, co nám slouží
5. Nemnívej, jsa v kříži, v žalosti, že jsi opuštěn od Boha, že jen ten jest v Boží milosti, jenž zde má pohodlí mnohá; časem svým všecko se změní, nic stálého v světě není.
6. Vždyť jest to Bohu velmi snadné z chudých boháče činiti, a zas boháč do nouze padne, jak náhle to Bůh chce míti. On zvyšuje, on snižuje, tak nám moc svou ukazuje.
7. Modle se chod po cestě Boží, čiň věrně své povolání, spoléhej vždy na věčné zboží, Bůh dá Tobě požehnání! Věř, že kdo se na něj spouští, on ho nikdy neopouští.
238. Jako: Jakt jest líbezná
a Bohu.
Můj Pane Bože, jímž živ jsem a trvám, dejž, ať vždy na Tvé radě rád přestávám, aby Tvá vůle i mou byla věčně, žádám srdečně
JOZA

184
O povinnostech k sobě samým.
2. Ty nás miluješ a všecka svá díla přemoudře řídíš, Tváť jest moudrost, síla; proč bych srdce své v smutku trápil mnohém, když's Ty mým Bohem?
3. Jakž's Ty uložil, tak nechť můj los stojí, co's Ty umínil, slouží mi k pokoji; Ty jsi zvážil mé štěstí i soužení k mému blažení.
4. Jestlit Tvá vůle, dej mi pokojné dni, a vzdal ode mne všeliké soužení; pakli k dobrému mému mám být trestán, Tvá vůle se staň!
5. Ty nám z své lásky dáváš utěšení, podobně z lásky dopouštíš soužení; když mého štěstí jen nejsem zhoubce sám, na tom dosti mám.
insasion
6. Chceš- li mi štěstí, jež's mi dal, odjíti a mne stezkami příkrými voditi; prosím s pomocí svou vždycky při mně stůj a mne potěšuj.
7. Jest- li již blízko mého života cíl, staň se Tvá vůle, když jen v nebi mám díl, skrz víru v Tebe nad smrtí zvítězím, nic se nezděsím.
239.
Pane, jakž chceš nalož se mnou v životě i při smrti; jen se vždy smiluj nade mnou, nedej mi zahynouti. Zachovej mne v své milosti, uděl mi trpělivosti; vůle Tvá jest nejlepší.
Známou notou.
2. Dejž at pobožně obcuji vždycky dle slova Tvé. ho, a nikdy nezarmucuji Ducha Tvého svatého. Dejž, co mi slouží k spasení; pomoz, bych se vždy hřešení vystříhal, pokudž jsem živ.
3. Když pak podlé Tvé libosti půjdu z této časnosti; ó uděl mi své milosti, bych odsud šel s radostí! Ját poroučím ducha svého; přejž mi skonání šťastného v Kristu Ježíši. Amen.
240.
Jako: Ach, jak všecko předivně.
Proč bych se měl soužiti? Hleď jen v Bohu složiti naději, duše má! Ty nevíš, co slouží nám k do. brému; Bůh to ví sám, jenž nás vždycky v péči své má.

O povinnostech k sobě samým.
2. On sám vyměřil mé dni, mé štěstí, mé soužení, prvé než mne stvořil; prv než jsem ho Otcem zval, prvé než sebe jsem znal,
již mi k pomoci hotov 241. Jako: Zdaliž, 6 Jezu!
byl.
Tvůj obličej.
3. Mé nejmenší trápení před Bohem skryto není, kterýž vidí všecko; a co on mně nastrojí, to mi slouží k pokoji, byť bylo jakkoli těžko.
4. Ját na zemi živ nejsem proto, bych byl již ve všem šťastný dokonale; než, bych se mohl snažně nést k štěstí, kteréž věčně jest, jako můj duch, neskonalé.
5. Co toto štěstí množí, dejž mi to milost Boží; ó Bože, při mně stůj! Co v tom štěstí překáží, z dobré cesty mne sráží, to vzdal ode mne, Pane můj! nad
6. Ač pak nouze, trápení, těžké jest i hanění, kteréž snáší křestan; já se mlčelivě mám, na Tebe, Bože, čekám; ne má, než
Tvá vůle se staň!
185
7. Ty jsi mdlých posilnění, jsa Pán všeho stvoření, nad vším se slituješ;
což mne můž' potkat zlého, když Tě mám Boha svého, jenž mne jistě ochraňuješ?
Srdce mé, netrap se
přílišnou nad tím těžkostí, že zde musíš snášet rozličnou bídu s úzkostí; doufej v Boha, v němž jest tvá pomoc mnohá, on tè sprostí všech žalostí.
2. Těžkát jest sice věc v soužení se nermoutiti, v nemoci, v nouzi, v pohanění tiše se míti; však, mé srdce, buď tiše, doufej přece, jakž Bůh chce, nech tak vše býti.
3. Když jen svědomí ctné zachovati, usiluješ všech nešlechetností snažuješ se varovati; jistě v kříži pomoc Boží se sblíží a bude tě retovati.
4. Než, Bože, pokudž jsem v těle mdlém, musím vyznati, že zlá náklonnost
V
skutku dobrém
mne
často sklátí; když pak Ty mne káráš pro činy hříšné, i kterakž bych mohl reptati?

186.{
O povinnostech k sobě samým.
5. Ach, jen Ty mně mé provinění rač odpustiti a milostí svou v mém soužení mne vždy síliti! tak budu v svých bídách, jakkoli těžkých, stále Tebe velebiti.
6. Vím, že mne po krátké neřesti věku časného ráčíš milostivě uvésti do nebe svého, kdežto věčně chválit budu srdečně Tebe Boha důstojného.
242. Jako: Jakt jest líbezná
a Bohu.
5. Jest- liž těch, jež Tvou
7. Tam všecka zdejší radou pohrdali, k víře a
krátká žalost a zarmoucení v pravé utěšení a v radost věčnou se změní; tam již bídy žádné nebude nikdy, než nekonečné blažení.
k ctnostem vésti se nedali, přesmutné v temné mysli zkormoucení duší
zkoušení?
Srdce, ó Bože, v kříži
a v soužení trpělivé mám mít pro své blažení; dejž mi, ať vždycky této povinnosti šetřím s pilností.
3. Jak často my, když trpíme co zlého, trpíme vinu jen bláznovství svého, a myslíme, že ten zasloužený trest kříž pobožných jest.
2. Zdaliž nejsem prach, bídný Adamův syn? Zdaž nemám mnoho, Pane, před Tebou vin? Činím- liž mnoho, když v trpělivosti snášim těžkosti?
4. Jest- liž chudoba, kterouž lenoch snáší, jestliž trápení, jež chlipnost přináší, jest- liž ožralců a opilců bolest křesťanská neřest?
6. Než Ty, ó Bože, když nás pro hřích tresceš, i tím samým jen spasení naše chceš, bychom bezbožný život opustili, a šťastní byli.
7. Když po svědomí dobrém budu toužit, tak všecko musí mně k dobrému
sloužit; Ty Pane, zřídiž vždycky mně k radosti případnosti.
mé
8. Na zemi jsem host a příchozí strastný, ne zde, než v nebi zcela mám být šťastný; a což jsou proti tam věčné radosti zdejší žalosti?

O povinnostech k sobě samým.
9. Když sobě jen sám bíd nezpůsobuji, než jako křesťan těžkost podstupuji; jistě Bůh ke mně s pomocí se blíží v takovém kříži.
10. Já mdlý jsa, nerad utrpení snáším; však když
v své bidě k Stvořiteli patřím, doufaje v něho, to mne potěšuje, bíd umenšuje.
11. Pozoruj pilně! kdo nebe zdržuje? kdo bouřlivému moři rozkazuje? Není- liž on též tvůj přítel srdečný, tvůj Otec věčný?
12. Zdaž snad chceš všecko jako Bůh věděti? Nyní sic nevíš, proč's musil trpěti; ale svým časem zkusíš, že dobrý jest způsob
jeho cest.
13. Kárá nás, bychom se tím k němu táhli a posvěcení ducha tak dosáhli, i potěšením jeho také jiné
těšili bídné.
14. Kříž působí v nás moudrost a zkušení, zkušení dává u víře zmocnění; srdce silného bídy nezvrátějí, stojí v naději.
243.
Notou žalmu 66. Jak divně veliká
-
Stýskáš sobě, cítě těžkosti toho stavu, v němž's
187
nuzně živ; žádáš šťastnějším být v rychlosti, všakt nejde, čeho's snažně chtiv. Než, třebas i posteskneš. sobě, vždy se hled k moudrosti nésti; zdaž to, čehož žádáme sobě, jest pronás vždy pravé štěstí?
2. Nikdy lidem spokojenosti stav a bohatství nedává; pravý pokoj tomu jde z ctnosti, kdož na tom, co má, přestává. Užívej, cožť Bůh dal, tak máš dost, rád neměj, cožť dáno není; vězť, že každý stav má svou radosť, každý stav má své soužení.
3. Bůh jest Pán, jenž své požehnání vždy moune ,.
drou rukou rozdává; jakby bylo naše zdání, než jak on sám rozeznává. Nemysliž kvapně, že se snad Bůh s láskou od tebe vzdaluje; ont nám víc, než jest našich zásluh, což nám dobré, uděluje.
4. Neukracuj života svého smutnou nespokojeností; čiň v stavu svém, což jest pravého, uživ času, stíhej ctností. Konej věrně své povinnosti, při tom se Bohu oddávej; věčného
štěstí v pobožnosti a v naději očekávej.
Ha

188
O povinnostech k sobě samým.
* 5. Ját budu pilně pracovati v díle povolání svého; při tom se Tobě oddávati, řediteli světa všeho. Tot jest cesta k spokoje. nosti; rač mne, Pane, naučiti, bych mohl vždycky s pravou věrností po této cestě choditi!
244. Notou Žalmu 23.
V úzkostech, v kříži,
a v každém soužení, kteréž mne tíží, mám jen k Bohu zření. On vyslýchá mne s nebeské výsosti, spomáhá mocně z otcovské milosti; on mne svou rukou v každý čas zdržuje a před všelikou zlostí ochraňuje.
2. Bůh jest má skála a můj hrad přepevný, má
nepomoc stálá i obrance věr. ný. On nedopustí nohoum mým klesnouti, mne opustí, když mne něco rmoutí; dá spomožení pro své svaté jméno, by bylo nyní i věčně chváleno.
3. Ač mne svým časem křížem navštěvuje, jako se ohněm zlato přečisťuje, zdaž metlu Páně, otcovské trestání, snesu poddaně jak syn bez reptání; však když
upadám v kříž, v bídu, v neštěstí, laskavě mně sám pomáhá to snésti.
omo
4. Byť nepřátelé mne zde sužovali, jmění mé celé i život odjali, však nic nesvedou proti mně svou zlostí, mně vzít nemohou nebeské radosti. Tak jsem umínil s Tvou pomocí státi, kterouž's zaslíbil svým vě řícím dáti.
5. Ve všem Tvá vůle, všemohoucí Pane, v nebi i dole při nás nechť se stane; dej trpělivost v kříži a v žalosti, zdejší tesklivost nechť nám jest k radosti; veď nás do nebe, deme Tebe chváliti spokdež s anděly věčně bulečně.
245. z žalmu 77. meta
V těžký čas soužení
svého vzýval jsem Boha samého, svůj hlas k němu jsem vznášel, dokud mne nevyslyšel; nýbrž čím mi. bylo tíže, bych jej měl při sobě blíže, tím víc jeho pomoci hledal jsem dnem
i nocí.
2. Však má duše, jsouc svírána, byla potěšení prá

O povinnostech k sobě samým.
zdna, čím jsem víc přemýšloval, víc jsem se zarmucoval; ač jsem na Boha zpomínal, svá úpění mu odsílal, můj duch v těžkém truchlení stál vždy bez oblevení.
3. V tom pak náramném svírání též jsem byl zbaven i spaní, všecken byv poražený i řeči pozbavený; až jsem myslí pokojnější spatřoval časy někdejší, v nichž Bůh milosrdenství věrným svým činil množství.
4. Tut jsem i na to zpomínal, co jsem někdy Bohu zpíval, jej laskavého znaje, čest mu za to vzdávaje s zvláštní ducha horlivostí; když jsem všecko to s pilností v svém srdci rozvažoval, tím jsem se posiloval.
5. Řka:» Zdaž tě Pán, tvůj ochrance, zahnal od sebe do konce, zda- liž lásky své věrnost před tebou skryl na věčnost? Zdaž pak kdy jeho otcovství přestává milosrdenství? Nemáliž místa míti, což Bůh ráčil slíbiti?
6. Zdaliž se smilovávati zapoměl a spomáhati? Zdaž pak svá slitování zadržel v rozhněvání?<< Takž jsem
189
řekl:» Nechcit se báti, byt smrt tu hned měla státi; ruka Páně kvílení snadně v plesání změní.<
7. Bych v tom hojněji. prospíval, dál jsem sobě připomínal Tvé skutky divné, Pane, již dávno dokázané; o Tvých divů mocném díle myslil i mluvil jsem mile, Tvou slávu v něm spatřuje, všechněm to osvědčuje.
8. Tvých, ó Bože, skutků chvála v svatosti plné jest stálá, tak že Boha jiného není Tobě rovného. Ty's. sám Bůh silný jediný, v divných skutcích svých předivný, jehož moudrost a síla jde v známost skrz.
Tvá díla.
9. Ty's mocí ramene svého z manství vyprostil těžkého potomky Jakobovy, také i Josefovy; Tvou moc i vody cítily, a před. Tebou se strašily, až i mořské propasti též se musily třásti.
10. Déšť vydali oblakové, zněly i hlasy hromové, všudy se rozléhalo, jakoby se trhalo. Tu střel Tvých sem tam skákání, hrozné bylo i třískání, i blesk se
33

O povinnostech k sobě samým.
vyskytoval, všecken svět Proč jeho lásky ve mně osvěcoval.
není? Proč pak v tomto svém zděšení nedoufám v jeho těšení?
190
11. I země hrozně se chvíti musila, když's ráčil jíti přes moře, tak kráčeje, že's nenechal šlépěje, když to lidu Tvého říše, jako stádo od Mojžíše k pastvám i od Arona rozkošným jest vedena.
* 12. Protož bychť pak i těžkostí já svých nepozbyl v rychlosti, proč bych měl zle mysliti, že mne Bůh chce zkaziti; nýbrž počkám trpělivě, i mne't on též dobrotivě sprostí mého soužení, dá mi věčné blažení.
246. Notou Žalmu 46.
Stěžuješ sobě v své
žalosti, ó křestane, že duch radosti tebe opustil v soužení, úpě žádáš spomožení; když pak Bůh prodlévá s pomocí, v truchlosti své tesklíš dnem i nocí, myslíš, nejsa bídy sproštěn, že jsi od Boha opuštěn.
2. Říkáš:» Když mi Bůh odpuštění hříchů mých, život i spasení v Kristu Synu svém propůjčil, proč pak mne nyní opustil? Kde jest Ducha jeho puzení?
3. Ustálý jsa v svém obtížení slyším něco o rozvlažení ze slova milosti jeho, avšak necítím žádného. K modlitbě též ne mám chtivosti; modlím se, však bez horlivost: víry jest to mé modlení, temné jest i mé myšlení.
5. Sic jsem měl radost, vůli jeho vždycky plnit z srdce celého, slovo jeho bylo jistě světlo mé na každém místě; nyní jiż srdce mého síla a chut k ctnosti mne opustila, ducha pak mého temnosti přikrý vají v mé truchlosti.
5. Často mám i pochy. bování, V duši bouření, fresování, odkudž jde smutné kvílení, avšak spomo. žení není. Hledám pokoje, nenalézám, v mnohých hří ších a vinách klesám, jeż přebývají v srdci mém, a tak bez bázně Boží jsem.<
6. Nezoufej, křestane! tvá bolest znamením srdce lepšího jest, než se tobě tvé zdá býti. Jakž bys se mohl tak rmoutiti, že nemáš síly k milování Boha, vůle

O povinnostech
jeho k konání, kdyby tvé zemdlené nebylo s Bohem spojené?
srdce
7. Žádný nemůže Boha znáti, ani Ježíše Pánem zváti jen skrze Ducha svatého, Těšitele bohatého. Zdaž ty Ducha svatého nemáš, když tak Boží milosti hledáš? Ach, jistě z jeho puzení máš to po Bohu toužení!
8. Doufej v Boha! Tit ho vždy mají, jež pomoci jeho hledají, hotového k spomožení, onť zná a chce tvé blažení. Onť slyší hlas tvého kvílení, pozoruje tvého truchlení; ač se skrývá, za krátký čas však se k tobě navrátí zas.
9. Bůh již takové dal mnohému okusit bídy pobožnému; avšak mu vždycky v soužení mocně přispěl k spomožení. Ty máš ničemnost poznati, a v sebe nikdy nedoufati; ale v samou milost Boží, jíž se všem nám štěstí množí.
SVOU
10. By tě chránil před bezpečností, švihá tě s takovou přísností Bůh, kterýž na tě poslal kříž, jenž tě tlačí co hrozná tíž. To, jak zlata ohněm čistění, činí tobě drahé spasení, bys se
k sobě samým.
toho, což máš, držel, byť toho žádný nevydřel.
191
11. Jakož otec nad syny svými, tak i Hospodin nad hříšnými otcovsky se slitovává, kdož z nich v bázni ho vyznává. Tvé vzdychání tajné mu není; on od tebe tvá přestoupení tak vzdálí skrze svou radu, jak jest východ od západu.
12. Stýštěť se sic po potěšení nyní, když's v takovém soužení, nebo trestání přítomné nezdá se býti příjemné: než potomt tomu přínášívá, kterýžto v něm pocvičen bývá, rozkošné ovoce ctnosti, života a spravedlnosti.
13. Stále se modl a bdi nad sebou, zvíš, že se slituje nad tebou Bůh, jenž jest ještě v mdlých mocný, v své dobrotě jim pomocný. Dosti měj na milosti jeho, drž se slova jeho pravého, jenž dí: Posilním tě v mdlobě, buduť pomáhati tobě!<
14. Nuže, přestaň truchlivým býti! rci:» Byt mne Pán chtěl i zabiti, jáť budu v něho doufati a na něj očekávati. Jáť mám též podíl v vykoupení; bycht pak dřív nepozbyl
Univ- Bibl. Giessen

192
O povinnostech k sobě samým.
trápení, však při mém s světem loučení dá mi Bůh dost potěšení.<
5. Příprava k smrti a k věčnosti.
247. Vlastní notou.
Což se mnoho staráme
v pečlivém myšlení? však na světě nemáme stálého bydlení; smrti okusíme, odsud jít musíme, jako naši rodičové, kteří živi byli, zemříti musili, i všickni naši předkové.
2. Ten cíl jestiť každému uložen hříšnému, pánu i poddanému, císaři jasnému, starému, mladému, zároveň každému, nebt každý musí umříti; žádného důstojnost, ani statků hojnost z smrti nemůž' vykoupiti.
3. Každého okamžení k smrti se blížíme; blaze nám, jest- li se k ní strojit snažíme! Dobřeť sobě radí, kdo se učí z mládí k smrti se připravovati; neb nevíme jistě, kdy, na kterém místě smrt náhlá koho zachvátí.
4. Ej, pokud čas milosti v tomto světě máme, Tobě, Bože, s chtivostí k službě se oddáme! Ach, posilňujž Ty z nás každého v každý čas, v ctném dle vůle Tvé chození; odpusť naše viny, Bože náš jediný, a dej nám věčné blažení!
248.
Jakť bezpečně živ jest člověk! Ač nestalý jest jeho věk, však předce má to domnění, že den smrti blízko není.
Obecnou notou.
2. Mládenec čeká starosti, dospělý muž let dlouhosti, stařec chce k mnohým rok jeden, a že bloudí, nemní žáden.
3. Nemluv:» Pomním na smrt dosti často v štěstí i v úzkosti!« Koho smrt nenapravuje, ten na ni nepamatuje.
4. My se strojíme k věčnosti, činíce své povinnosti, jichž Bůh od nás vyhledává, jenž nám čas k spasení dává.
5. Smrt k soudu duše přivodí, kdež Bůh na světlo vyvodí všecko, což skryto

O povinnostech k sobě samým.
zde bylo, i všech srdcí tajné dílo.
6. Pročež, kdyžť smrt každého dne hrozí, bdi a stroj se hodně; zkus své víry jakžto křesťan, čiň dobré, od zlého přestaň.
7. Vzdychání v poslední době, by pro smrt Kristovu tobě Bůh udělil spravedlnosti, tot tě tvých hříchů
nesprostí.
8. Srdce, jež hlasu božského šetří a hájí se zlého u víře s láskou udatné: tot jest před Nejvyšším platné.
9. Posvěcení, Boží dílo, konej, jakoby tvé bylo; ustavičně oň usiluj, Bůht pomůže, jen ho miluj.
10. Miluj ho ze vší své síly; ont dal život k tomu cíli, by's, živ jsa zde v pravé ctnosti z víry, šťastným byl v věčnosti.
11. Všecky dny v této časnosti obětovat pravé ctnosti, a zrůst bráti v posvěcení jest pravé na smrt pomnění.
12. Ach, nedbalý jsem v té ctnosti! Pane, nesud mne v přísnosti; vtlač sám
193
obraz smrti do mne, bych Tobě vždy chodil hodně.
13. Bych srdce své každého dne před Tebou zpytoval hodně: mám- li v sobě lásku, věrnost, pokoj, tichost, poníženost.
14. Bych k Tobě o milost volal, svým mdlobám vždycky odolal, a tak, živ jsa z víry ctnostně, potom
dokonal radostně!
249.
Touž notou.
Jezu, Pane, a Bože můj! jenž's vydal život za mne svůj, s posměchem's na kříž pověšen, bych já mocně byl potěšen.
2. Prosím pro Tvé umučení, když při posledním loučení budu již s smrtí boj míti, račiž mi milostiv býti.
3. Když se bude dech krátiti a zrak i sluch můj tratiti; když jazyk můj potratí řeč, srdce pronikne smrti meč.
4. Když rozumnost má pomine, všecka lidská pomoc zhyne: přispějž, prostředníče milý, mně k pomoci v tu nechvíli!
13

194
O povinnostech k sobě samým.
5. Vyveď z údolí neřestí, ukrať hrůz, polehč bolestí; srdce mé necht Duch Tvůj milý těší a dodá mu síly.
6. Když se duch s tělem loučiti bude, rač ho k sobě
vzíti; tělo nechť má pokojný sen v hrobě, až přijde soudný den.
7. Když pak je ráčíš vzkřísiti, rač mi tu milostiv býti; nezpomínej mých zašlostí, pomni na slib svůj
v milosti.
8. Jistě díš:» Kdo věří ve mne a slov mých se drží pevně, na soud nebude postaven, ale smrti věčné zbaven.<
9. Ovšem, věřím, milý Pane, že to naplníš i na mně, pojma mne k sobě do svého království neskonalého.
10. Kdež se s Tebou v Tvé radosti, v úplné dokonalosti věčně budu
12. Bych se držel slova Tvého po vše dny života svého; a tak mohl v Tobě živ býti, tiše a šťastně umříti!
11. V této naději duše má již zde potěšení své má; ó uslyš mne, milý Pane, ať se mi ta milost stane!
250. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Kdo
ví, jak blízko mé skonání? V každý den se blížím k smrti. Ach, jak rychle mimo nadání můj život můž' konec vzíti! Bože, pro smrt Syna svého přej mi skonání šťastného!
2. Před večerem můž jináč býti, než- li bylo dnes v čas ranní; neb v našem celém živobytí bázni smrti jsme poddáni. Bože, pro smrt atd.
3. Nauč mne na smrt bez přestání, můj Bože, pamatovati, a k ní skrze pravé pokání v ctnostech se připravovati. Bože, pro smrt atd.
4. Dejž mi časně dům radovati a Tobě chválu můj zříditi, bych vždycky
vzdávati.
hotov byl, Pane, na Tvůj rozkaz z světa vyjíti, řka: » Jakž chceš, nechť se mi stane!< Bože, pro smrt atd.
5. Pozdvihuj k nebi ducha mého, uč mne potupit mar

O povinnostech k sobě samým.
nosti, bych i v hluku světa marného vždycky toužil po věčnosti. Bože, pro
smrt atd.
6. Ach, Otče, přikrej prohřešení má zásluhou Jezu Krista, abych zde došel odpuštění, tam pak potom v nebi místa. Bože, pro smrt atd.
7. Což by mne od mého Ježíše odloučit mohlo, nic není; ont jest má v životě mém skrýše, i v smrti mé potěšení. Bože, pro smrt atd.
8. Tak bud dnes neb zítra, smrti přijď, já v Kristu dobře ostojím; ont mne občerství a sprostí bíd, v němť já se Tebe nebojím, než věřím, že pro smrt jeho dojdu spasení věčného.
251.
Touž notou.
Marnost v světě nad vše marnosti, kdežto nic jistého není, co by zůstalo v své stálosti, a nevzalo porušení! V čem se nejvíce kocháme, to mine, než se nadáme.
2. Když člověk jest v nejlepším květě, a vší rozkoší oplývá, snadně svadne, co
195
tráva v letě, umírá, v hrob vložen bývá, opustě světské marnosti, musí se bráti k věčnosti.
3. Což nám prospěje světská sláva? co bohatství, kteréž máme? Krátký čas člověk živ zůstává a všeho zde zanecháme. Co zde koli shromáždíme, kdo to pobéře, nevíme.
4. Dokud jest čas milosti Boží, strojmež se do věčných stanů; nepřekážejž nám zdejší zboží, náš poklad bud v Kristu Pánu plný nebeského jmění, jemuž zde rovného není.
5. Nešťastní, kteří jen marnosti toho světa oblibují, činí zlé, nenávidí ctnosti; ach, ti se Krista zbavují! víry s láskou nemajíce, dobrého nedělajíce.
6. Pomoz nám, Ježíši, zapříti marnost světa, zlé žádosti, a Tvou cestou za Tebou jíti, bychom do věčné radosti za Tebou mohli přijíti, s Tebou věčně živi býti.
252. Jako: Ježíš mé utěšení.
Mého putování čas pomíjí mi v každou dobu jako pára, dým a hlas, a já 13*
AKA

196
O povinnostech k sobě samým.
tak pospíchám k hrobu. Ó člověče, šetř toho! potřebíť jest jednoho.
2. Tak buď živ, jakž si
žádáš od smrti zastižen býti; v pokladech, jež zde skládáš, při smrti nemůžeš 253. Notou Žalmu 46.
míti žádného potěšení, neb nic tvého zde není.
3. Jen srdce bohabojné a zlostmi nenakažené, jen svědomí pokojné strach hořké smrti zažene; to má od Boha dosti i při smrti
radosti.
4. Když se přátelé tvoji budou při smrti tvé třásti, srdce tvé se nebojí, čisté jsouc, žádné zlé strasti; nechť se cokoli děje, Bůh jest vždy tvá naděje.
5. By's mohl dojíti toho, bdi, modl se a Boha se boj. Nepečuj o to mnoho, kdy umřeš; ale o to stoj, by's se smrti nelekal, než ji vesele čekal.
6. Doufej jen v Pána silně, rci:» Dobře vím, v koho věřím, jist jsa tím neomylně, že toho v mém těle uzřím, jenž řekl:» Dokonáno jest!< a přemohl
smrti bolest.
máš ležeti, rci:» Pane, že hlína jsem, dejž ať to mám vždy v paměti; uč mne, bych každého dne živ byl moudře, pobožně.<
7. Choď myslí častým časem k hrobu, v němž též
Proč máš o život pečovati? Tváť povinnost jest oddávati Bohu svůj život povolně, tak zde budeš živ pokojně. Bůh't jej tobě dal k milování a k moudrému vynakládání; však když mu jej zas navrátíš, zda- liž jej u Boha ztratíš?
2. Smrti se nemáš strachovati, než vždy na ni pamatovati, pamatovati, bys tak, ponoukán k moudrosti, dobře se strojil k věčnosti. Nežádej života dlouhého, než čiň
vždycky což jest dobrého, necht na smrt pamatování od toho tě neodhání.
3. Ustaneš- li v své povinnosti, pomni na smrt, považ s pilností, jak málo jest již dnů tvých zde, a že smrt snad brzo přijde. nebudut nikdy odkládati, Rci:» Maje dobré vykonati,
nebo k tomu mám krátký čas, kterýž pomíjí jako hlas.<<

O povinnostech k sobě samým.
4. Pomni na smrt, když tě zlé hnutí aneb zlá žádost k zlému nutí; ani světu podvodnému nedej se navésti k zlému. Rci:
> Mohl bych ještě dnes umříti a po smrti nešťastným býti; nebuduť zlého páchati, bychť mohl i ten svět získati.com is
5. Pomni na smrt, když's v důstojnosti, máš cti a pokladů v hojnosti, by's k nim tuze srdce svého nepřiklá
dal milovného.
Pomni, že
ty zemské marnosti pomíjejí v nenadálosti, abys, kdyžbys je utratil, náramně se nezarmoutil.
na smrt ve
6. Pomni dnech radostných; varuj se rozkoší nectnostných;
vesel se nevinně v Pánu, jakž vždy přísluší křesťanu. K osladčení své veselosti, rci:» Jaké štěstí u věčnosti teprv na mne očekává, kdež jest nesmrtedlná sláva!<
7. Pomni na smrt, když's v nedostatku, nemaje bohatství a statku.> Nemusímť bohatství míti, rci, však mohu šťastným býti. Blaze mně, když v Kristu Ježíši umru, tak mám v nebeské říši jisté nepominu197
tedlné bohatství, věčně bytedlné.<<
8. Pomni na smrt, když's v utvrzení, rci:» Pobožným zdejší trápení jest jen kratičké soužení a lehoučké k přemožení. Jáť trpím; ale toho všeho smrt má brzo sprostí mne zlého. Blažený, kdo toho cíle v víře dochází mile!<
9. Pomni na smrt, když bezbožníci z víry, z ctnosti posměch strojící v bezbožnost se vydávají, nepravost pyšně páchají. Reiz:» Bůh sic snáší bezbožníka; než pak žádného retovnika nebude mít, jestliže zde včasně do sebe nevejde.<<
10. Tak hled při každé případnosti na smrt pamatovat s pilností, tuť se jí báti nebudeš a mnohého zlého ujdeš: v kříži budeš mít potěšení, v dobrých dnech tě to od hřešení moudře bude zdržovati, v poslušeních ostříhati.
254. Vlastní notou.
Ptám se tebe i sám sebe:» Proč, člověče, nemáš péče o své spasení? v nepravostech a v marnostech hledáš blažení?

198
O povinnostech k sobě samým.
2. Proč myslíš jen na každý den, v zimě, v létě, v tomto světě na marné věci? Zdejší marnost jest nezdárnost, musít utéci.
3. Zdaž nevíš snad, by's pak nerad, že zde všeho, což máš svého, musíš nechati? Nic stálého nemáš z všeho, všeckot se ztratí.
4. Máš- li krásu, jest do času; přijde žalost aneb starost, k pádu se skloní; dojdeš svých let, sprchne jak květ, a tut jest po ní.
5. Máš- li statek, jest jen zmatek, jenž v hodině snad ně zhyne; musíš žebrati, a někomu, nevíš komu, statku nechati.
6. Máš- li štěstí, můž' tě svésti; stálé není, neb se mění a jest vrtkavé; hned se kácí a převrací, zvláště nepravé.
přízně
7. Máš- li lásku, přízně částku, díl milosti s poctivostí, vzácným's dvořákem; nepýchej tím, by's časem svým nebyl mrzákem.
8. Máš- li silu, čerstvost k dílu, i to obě, zpomeň sobě, snadně se zvrátí; síla mine, čerstvost zhyne, skoky své ztratí.
9. Jsi- li zdravý, jsi květ pravý, jenž přesnadně všecken svadne, jsa krásný nyní; tak smrt tvému zdraví všemu konec učiní.
10. Máš- li hojnost neb důstojnost, budiž tichý, střez se pýchy; neb smrt žádného nešanuje, než snižuje rychle pyšného.
11. Jak mnohého bezbožného časné štěstí do neřestí věčných uvedlo, a s boháčem, skvostným žráčem od Boha svedlo.
12. Protož všickni lidé
hříšní, přemyšlujme a pečujme o své spasení; v nepravostech a v marnostech nechme těšení.
13. Což časného, z srdce všeho nemilujme; přemyšlujme O nesmrtedlnosti, vždy se s ctností, s pobožností strojme k věčnosti.
14. Světská sláva jest jen tráva aneb kvítí, jež se třpýtí, a hned pomine; ale sláva v nebi pravá nikdy nezhyne.
15. Marná radost, těla žádost, chlipnost, pýcha, služba hřícha působí žalost; služba Boží štěstí množí i pravou radost.
16. Hleďmež věcí těch utéci, jež nám škodí, a nás svodí od pravé cesty; a

O povinnostech k sobě samým.
s pokáním, s ctným konáním hledejme štěstí.
17. Pomoz všem nám, Ježíši, sám potupiti, opustiti světské marnosti; za Tebou jít, šťastně dojít věčné radosti!
255. Vlastní notou,
Slušít na to každý čas mysliti, co má potom budoucího býti; světské utěšení ustavičné není.
3. Lepšít jest jistě dobré svědomí, nežli rozkoš, zlata plné domy; kdož ho můž' dojíti, můž' vždy vesel býti.
199
4. Pospěš každý v čas Boží milosti, změnit svůj zlý život v šlechetnosti; zdejšíť kratochvíle mají
krátké cíle.
6. Nemeškej již, ani neprodlévej, snad na dlouhý život nespoléhej; můž se v náhle státi, že tě smrt zachvátí.
7. Ujítiť pak nelze tomu cíli, bychom pak zde sto let živi byli; musíme zemříti, porušení vzíti.
2. Jakož můžem marnost 256. Jako: Zdráv buď, předrahý Ježíši!
světa znáti, na předešlých sobě příklad bráti, kterak jich marnosti minuly v rychlosti.
8. Svět pomine i marnosti jeho; pospěš každý ven vyjíti z něho, hledej bytu svého v nebesích věčného.
Smrtedlný člověčel pomni, jak dnové tvoji přítomní jako pára pomíjejí, jako dým v náhle mizejí! Stroj se k věčnosti, člověče, prv než drahý čas uteče!
2. Ten čas můž' brzo přijíti, když bude Nejvyšší chtíti, by's, prach jsa, zas šel do prachu. Ach, hled, by's mohl jít bez strachu smrti i hrobu tmavého podlé vůle Boha tvého!
5. Aniž můž' lepší proměna býti, pokudž kdo můž' na světě čas míti; živ buď spravedlivě, pobožně, chvíli, vzdaluj se vždycky
střízlivě.
od všeho duši neb tělu
3. Připravujž se k tomu cili k šťastné smrti v každou
DOKNICA

200
O povinnostech k sobě samým.
škodného; vykupuj ten čas s pilností, a moudře následuj ctností.
4. Hospodin Bůh nesmrtedlný dal nám čas pominutedlný, abychom se s vší snažností připravovali k věčnosti; neb jeho o nás mínění k zemi uvázáno není.
5. Ale chce nás povýšiti, nám věčné radosti příti, ježto jsme k nesmrtedlnosti stvořeni, nejen k časnosti; zde máme jen okamžení, tam bude věčné blažení.
6. Nesmyslníť bychom byli, kdybychom se k tomu cíli nesnesli se vší snažností, omámeni jsouc marností, zbožím a rozkošmi světa, jež mají jen krátká léta.
7. Usmysliž, člověče, sobě, dokudž Bůh dává čas tobě, užívej ho k tomu cíli, k němuž nám jej dal Bůh milý; nemař ho v nesmyslnosti, nebt jest čas Boží milosti.
8. Lepšíť štěstí než jest zdejší připravil Bůh nejmilejší, štěstí nepřestávající. Ó člověče, buď kající! snaž se u víře a ctnosti dojiti šťastné věčnosti.
9. Štěstí zdejší jest krátké jen, utěší tě co jarní sen; ale štěstí neskonalé těšiti tě bude stále. Ach, pro krátké okamžení netrať věčného blažení.
10. Koř se, pros Boha nábožně za srdce čisté, pobožné, jež by bylo jen dobrému oddáno, a Bohu svému aby zde stále sloužilo, a po věčnosti toužilo.
11. Ach, Bože! pomoz mi v ctnosti, dle Tvé dobrolíbeznosti, choditi v této časnosti, věrně konat povinnosti; a tak v křesťanské moudrosti připravovat se k věčnosti.

IV. O povinnostech k bližním, t. j. ke všem
lidem.
1. Láska aneb milování lidské vůbec.
Proti hněvu.
257.
Bůh náš jest Bohem lásky, přítelem svornosti, spojuje nás skrz svazky pokoje, mírnosti; při tom zakazuje všecky různice mrzké, ale k lásce bratrské lidi zavazuje.
Jako: Má duše se nespustí.
2. Ďábelský obyčej jest bořit svatý pokoj, a činit mnohou neřest skrz roztrżku, rozbroj; ont slovo, jež brání hněvu, pomstě, závisti, různici, nenávisti, ze srdce vyhání.
3. Kdo zde pokoj miluje, hledá ho srdečně, bližním svým posluhuje s radostí skutečně; tent má účastenství v nebesích, kdežto bydlí pokoj, láska, pohodlí, tot Boží království.
201
4. Ale kdo zlostí hoří, jsa k bližním hněvivý, lásku
a pokoj boří, pyšný, závistivý: tent v té své spurnosti, skrz níž hubí i jiné, svou příčinou zahyne, nedojde radosti.
5. Nebot není učedlník Krista milostného, než ohavný vražedlník, jenž nemá věčného života dojíti; krev Jezu Krista drahá též mu nic nespomahá, neb ji nechce míti.
6. Kdo toto považuje v svém přebídném pádu, ten, dokud se snižuje slunéčko k západu, nečeká s hněvem svým, jenž v zlostném srdci hoří, an i bližního moří, jde prv, smíří
se s ním.
* 7. Kriste, kníže pokoje, zrcadlo všech ctností, odvrať od nás rozbroje a prostopášnosti. Duch Tvůj, duch tichosti, rač nás vždycky spravovat, vodit a utvrzovat v lásce a nosti.
V svor8. Uč nás zachovávati duchovní jednotu, a v lásce zůstávati skrze Tvou do

202
O povinnostech k bližním,
brotu; at se milujeme vespolek s upřímností, následujíc Tvých ctností, tak Tvými slujeme.
5. Láska se tam neraduje, kde jest jaká nepravost, ale se obveseluje, kde jest pravda, spravedlnost; bližních poklesky zakrývá a s nimi útrpnost mívá,
258. Jako: Ach Bože, pohled viny jim odpouštívá.
s výsosti.
Bys všemi jazyky mluvil, lidskými, andělskými, by's se tajemstvími chlubil i všemi uměními; by's i víru zázračnou měl a lásky pravé by's neměl, jsi jen zvonec znějící.
2. Kdybys, co máš zboží svého, všecko ubohým rozdal, však bez srdce laskavého, zda- liž bys co za to vzal? By's vydal tělo k spálení, když to z pravé lásky není, nic ti to neprospíva.
3. Láska jestiť dobrotivá, trpělivá s vlídností, příjemná a přívětivá, líbezná s upřímností; láska závisti nemívá, nikdy všetečná nebývá, aniž se kdy nadýmá.
4. Láska netupí žádného,
se V CO
žádným nepohrdává, aniž neslušného proti bližním vydává; nehledá Istně zisku svého, bližním neobmýšlí zlého, vymlouvá,
nezpouzí se.
6. Láska jest bez podezření, dobré o bližním skládá, čeká jeho polepšení i když v hříchy upadá; všecko snáší trpělivě, byť pak jí kdo činil Istivě, však nikdy nevypadá.
7. Když lidské ostrovtipnosti i všecko se uloží, láska bude v své bytnosti a ještě se rozmnoží; i v věčné dokonalosti, v nevystížené radosti stále bude trvati.
* 8. Jezu, jenž's představil sebe za příklad lásky, ctnosti, dejž, at miluji pro Tebe bližního v upřímnosti; a tak všudy, kde jen mohu, bližnímu s radostí mnohou jak sobě vždycky přeji.
259. Jako: Ach, Bože můj,
já jsem zbloudil.
Dis- li, že Boha miluješ, bratří však nenávidíš, tak pravdu Boží zlehčuješ, za lež svou se nestydíš.

t. j. ke všem lidem.
Bůh, láska jsa, velí tobě lásku mít k bližním jak k sobě.
2. Kdo má bohatství v hojnosti a nekrmí lačného, sám jsa v pýše a v stkvostnosti, neodívá nahého: první povinnost zlehčuje, Tebe, Bože, nemiluje.
3. Kdo bratra ze cti zlupuje, rád slyší utrhání, pomluvačům přivoluje, a Z cizího klesání nesmyslně se raduje: ten bližního nemiluje.
4. Kdo sice těší v úzkosti slovem bližního svého, čině to z pýchy, z měkkosti aneb ze zisku mrzkého, ne z lásky: ten povinnosti křesťanské nečiní dosti.
5. Kdo čeká, až chudý k němu o pomoc se utíká, a nepřispěje nuznému, jenž v skrytosti naříká, bídy jeho nezpytuje: ten bližního nemiluje.
6. Kdo vyšším, jsa, pyšně, hrdě nižší bližní sužuje, tresce nemírně a tvrdě, když kdo z nich v čem chybuje: i kterakž pak láska pravá V ukrutníkovi zůstává?
7. Kdo moha, však neodvodí chudých od toho
203
zlého; co jim často nouzi plodí; než jen z srdce vlažného něčeho jim uděluje: ten chudé málo miluje.
8. Ty sic ne vždycky skutečně můžeš chudé milovat, však když jen žádáš srdečně tu povinnost splňovat, o to věrně usiluješ i péči máš, tak miluješ.
9. Mdlí- lit ta náklonnost v tobě, hlediž ji občerstviti. Bůh láska jsa, mysliž sobě, velí láskou se stkvíti; Bože, všeť mám z Tvé dobroty, takt mám lásku míti jako Ty.
10. Každý z nás jen jedinému Bohu a Pánu patří; každý rád bližnímu svému služ, neb jsme všickni bratří. Bůh náš jest Stvořitel všeho, každý z každý z nás jest dítě jeho.
11. Spasení jest pro každého. Ke všemt mám lásku míti, jež Bůh skrz krev Syna svého draze ráčil koupiti. Že on i mně dobře činí, jsem- liž víc hoden než jiní?
12. Bože, každého dne Ty mně odpouštíš mnohé zlosti, i já svým bratřím upřímně mám odpouštět zašlosti, a k těm vždycky

204
O povinnostech k bližním,
laskav býti, k nimž Ty ráčíš lásku míti.
13. Což zde bratřím učiníme, Kristu jsme učinili; neboť to tak od nás přijme ten náš Spasitel milý. Jakýž bych tedy člověk byl, kdybych ho v bratřích svých nectil?
14. Soud bez milosti při jíti má nemilosrdnému, jenž nechce lásky činiti prosícímu nuznému. Bože, dejž mi ten dar s nebe, at skrz lásku chválím Tebe.all
260. Známou notou.
Jakt
akt jest líbezná láska a upřímnost, Bohu příjemná i bratrská svornost, o tom Duch Boží v písmech sv. svědčí přemilou řečí:
2.» Jakt jest věc krásná, dobrá, utěšená, Bohu převzácná, lidem užitečná, když
bratří stojí v jednomyslnosti, v lásce, svornosti.
3. Při tomť láska jest, kdo Boha miluje nade vše, a cest hříšných se vzdaluje; též i bližního miluje každého jak se samého.
4. Bohu pak bez ní při nás milé není žádné umění,
mluvení, činění; téžť neprospívá, člověče, víra tvá bez lásky mrtvá.
5. Láska zákona sama jestit plnost, vyhánít ona ven bázeň, strach i zlost; není hněvivá, ani závistivá, než dobrotivá.
6. Láska se nedme, nehledá vlastního; ale vždy středmě tež co jest bliżního. Ráda v pokoji o do. bré vždy stojí, zlého nestrojí.
7. Jakž přeješ sobě, přejž bližnímu svému, což chceš, by tobě on činil, čiň jemu; milosrdenstvíť nedojde v souzení, kdož laskav není.
8. Nemáš- li lásky k bliž nímu, té ctnosti, nebudeš částky mít v Boží milosti; neb Bůh jest láska, kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá.<
9. V lásce přikázal nám Kristus se stkviti, a nás zavázal s všemi pokoj míti, řka:» Tak poznají všickni, že jste moji, jste- li v pokoji.<<
10. Hojnost milosti Bůh slíbil těm dáti, kteří v svornosti, v lásce budou státi; i život věčný, v lásce nekonečný, právě bezpečný.

t. j. ke všem lidem.
milosti.
11. Protož společné lásky k živnosti dopomáháš z své následujme, věrně skutečně bližní své milujme: takť láska Boží skrz Krista rozmnoží nám věčné zboží.
12. Bože, dejž pilně v lásce se cvičiti, upřímné, sdílné ke všem srdce míti, abychom vTobě byli, přejíc sobě vždy, v každé době.
13. Amen, Pane náš, rač nám toho příti, by mohl každý z nás pravou lásku míti a po té časné nedokonalosti být v Tvé radosti.
261. Obecnou notou.
Ty y jsi láska, ó Bože náš! Ty nám, zač Tě pro síme, dáš; dávejž nám vždy rozum zdravý, ať v nás bydlí duch laskavý.
2. My zemští obyvatelé
všickni Tebe Stvořitele a Otce jednoho máme; dejž, ať to všickni poznáme.
3. Ty jsi nás ráčil stvořiti, z jedné krve učiniti; a tak jsme pokrevní bratří: ó nechť na to každý patří!
2054. Všecky nás také zdržuješ, moudře řídíš a opatruješ, dobrým i zlým yšem
5. Ač pak všickni v té časnosti poddáni jsme smrtedlnosti; však's též připravil. pro všecky život, kterýž trvá vždycky.
6. Ó by jen všickni s věrností vždycky dle Tvé líbeznosti v tomto životě chodili, aby potom šťastní byli!
7. Ó by láskou a ností, pokojem, snášelivostí ,. jak dítky jednoho Otce měli vždy spojené srdce!
svor8. Nebo kdo v lásce přebývá, s Tebou, Bože, spojen bývá; Ty též s takovým přebýváš, s sebou šťastným jej činíváš.
9. Než kdo bez lásky, v závisti, v pýše, v hněvě ,. v nenávisti k svým bližním vždy hrdě chodí, ten sobě
neštěstí plodí.
10. Ač pak lidské jméno nosí, třeba's Kristem se honosí; však v pravdě po všecken svůj věk není křestan ani člověk.
11. Neb nás k tomu rozum zdravý, čím víc Duch Kristův laskavý, vede, bychom v lásce stáli, jedni druhým dobře přáli.
CONICA

206
O povinnostech k bližním,
12. Vysoký stav, čest, 262. Touž notou.
důstojnost, bohatství, síla, způsobnost od milování lidského nemá odvodit žádného.
13. Než každý dle své možnosti hřivnami svými s věrností nejen sobě, než i jiným laskavě má sloužit bližním.
14. Prosíme Tě, ó Bože náš! jenž naše srdce dobře znáš, dejž nám srdce lásky plné a svých povinností pilné.
15. Bychom s bližním jak v radosti tak v zármutku a žalosti měli lidské účastenství a k bídným milosrdenství.
16. Dle slova Tvého výkladu a Syna Tvého příkladu, kterýž, kudykoli chodil, všudy lidem dobré plodil.
17. Toho lidského přítele, všech lidí Vykupitele, pomoz nám následovati, v lásce s všemi obcovati.
18. Bychom, spojeni jsouc s ním zde, když nám skonání dnů přijde, mohli s ním i věčně býti a na Tvou lásku patřiti.
Za všecky lidi na světě, ó Otče náš! prosíme Tě, uslyšiž naše žádosti, čiň všem vždy dobré z milosti.
2. Dávejž všechněm moudrost pravou, slova Tvého pastvu zdravou, pokoj, lásku, snášelivost a v povolání bedlivost.
3. Zvláště pak všechněm vrchnostem dej lásku a moudrost k ctnostem, by lid dobře spravovaly, dle Tvé vůle panovaly.
4. Všecky země i národy zachovej od zlé příhody, od války, krve prolití; rač v srdce všech lásku vlíti.
5. By tak země ze vší částky. spojeny jsouc svazkem lásky, svatý pokoj milovaly a v dobrém se vzdělávaly.
6. Všem učitelům z milosti rač Ducha svého světmohli dobře učiti. losti i moudrosti uděliti, by
7. A lid na cestu spasení vésti skrz pravé učení, a ještě víc skrz příklad

t. j. ke všem lidem.
svůj, jakož činil Kristus Syn Tvůj.
8. Chraň lidu svého od svodu; dejž všem svědomí svobodu, a průchod pravdy světlosti k národům, jež jsou v temnosti.
9. Vzdaliž všecky pochybnosti, jež jsou lidem k zmatenosti; a davej svého Ducha vždy každému, jenž hledá pravdy.
úrody, hladu, nouze, bídy, škody.
11. Dejž svobodný průchod ctnostem, zbraň všechněm nešlechetnostem; čistotu a dobré mravy rozmnož mezi všemi stavy.
10. Dejž každému dne každého chléb, a což mu
potřebného; zachovej od ne- 263. Obecnou notou.
12. Zruš toho bludné domnění, jež, ač věří, v lásce není, mrtvou věrou se troštuje, dobré skutky potupuje.
13. Něvěřícího bídný stav, ó Bože! z své lásky naprav; dejž mu rozum s myslí zdravou, také víru s láskou pravou.
14. Nemocným dej potěšení, trpělivost, polehčení; at každý v pokoji stojí, ani smrti se nebojí.
207
15. Každého v zdejší žalosti dař Ducha svého světlostí, věrou živou, láskou pravou, potom v nebi věčnou slávou.
16. Skrz Syna svého Ježíše, uslyš hlas křestanské říše, Otče, budiž od nás slaven nyní i na věky, Amen.
2. Péče o čest a jmění bližního.
Bože spravedlivý, svatý, rač mi dobré srdce dáti, nakloněné k spravedlnosti, k pravé lásce, k upřímnosti.
2. Abych člověka každého tak jako sebe samého vždycky upřímně miloval, z jeho štěstí se radoval.
3. Abych nečinil žádnému, čehož já sobě samému nechci, bližních nesužoval, žádnému neubližoval.
4. Než abych bližnímu svému přál jako sobě samému, na cti mu neutrhoval, jmění mu neodcizoval.
5. Jmění, dobré jméno a čest jeho necht mi tak
CONICA

208
O povinnostech k bližním,
drahá jest jako má vlastní čest, jmění, ať při mně závisti není.
6. Ani žádosti mrzkého zisku nespravedlivého, ani pomluv milování, čemuž Tvá zápověď brání.
7. Nebo bližních pomlouvání a o čest připravování svědomí člověka ruší, a na křesťana nesluší.
8. Nespravedlivé konání, práv bližních přestupování též naše svědomí kálí, a Tebe, Bože, nechválí.
9. Ježto, cožkoli konáme, všecko vždycky konat máme ke cti, k chvále jména Tvého, k prospěchu bližního svého.
10. Jest- liže tak nečiníme, darmo se Tebou chlubíme; ale SVOU nespravedlností vypadáme z Tvé milosti.
11. Spravedlivét odsouzení dle slova Tvého učení stane se nespravedlivým, škody bližních žádostivým.
12. Protož, Bože, z své milosti chraň mne od nespravedlnosti, od lakomství, nevěrnosti, od závisti, nevděčnosti.
13. Oklamal- li jsem v čem koho, ach, budiž mi líto
toho! Dejž, at se mohu zapříti, škodu bližním nahraditi.
14. Kdo škodu učinil bližním a mohl by nahraditi jim, však nechce ale stojí v zlém, zle na soudu ostojí Tvém.
15. Pokání a obrácení jeho Tobě líbé není, jest- li nenavrátil chtivě, což bližnímu vydřel lstivě.
16. Též klevetným pomluvačům, nestydatým utrhačům, jakž oni bližním měřili, tak odměříš v jistou chvíli.
17. Kdo tupí, budeť potupen, a kdo soudí, budet souzen; nepravý sok velmi snadně u všech v nenávist upadne.
18. A ještě nad to jsout lháři nešťastní, jako modláři, aneb zlostní vražedlníci, zde pokání nečinící.
19. Ó pomoz mi Bože svatý, všecky lidi milovati, abych přál štěstí každému, křivdy nečinil žádnému.
20. Zachovej mne od závisti, od lakomství, falše i lsti, od oklamání a svodu, at nejsem bližním na škodu.

j. ke všem lidem.
21. Bože, spravedlivý jsi Ty, dejž i mně takovým býti; ach, posilň mne v tom mínění i ve všem dobrém činění!
22. Ó, když já bližního svého miluji dle chtění Tvého, jaké na mne očekává zde štěstí, tam věčná sláva!
5. Když z pobožných máš smích, a ctností potupuješ, kdo chvály zasloužil, ze cti ho oblupuješ; ach, věz, pomluvači, soudce Tvůj nejvyšší, jejž ve věrUtrhání.
adob sds T
264. Jako: Bože, věrný Bože! ných jeho haníš, všecko
isdon slyšítels
Hledáš- li připravit o čest
bližního svého, mluvě i slyše rád jen o pokleskách jeho, zlostně mu utrháš, činíš mu zlou pověst, jen mdlob jeho šetříš: kdež křestanství Tvé jest?
2. Smýšlíš- li o něm zle z pouhého podezření, a skrz falešnou řeč činíš mu kormoucení; z pýchy, z nenávisti jemu se posmíváš: zdaž jsi ještě křesťan, ač se tak nazýváš?
209
4. Ó člověče, pomni! Bůh to všecko zajisté, cožkoli ty mluvíš, slyší na každém místě; a když nevinnému utrháš bližnímu, věz, že tím utrháš zákonu Božímu. dansodsed lay
3. Kdo rád s utrhači a posměvači sedá, jim k vůli. nevinných zastávati nehledá; ale vyprazdňuje jejich dobrou pověst, všecko zle vykládá: zda- liž křesťan on jest?
6. On slzy pobožných, od Tebe skormoucených vidí, a slyší hlas proseb jejich skroušených. Přijdet jistě ten den, v němž toho okusíš, že pro utrhání soud trpěti musíš.piumso
7. I zdaž by's ještě chtěl bližnímu utrhati? Zda- liž ne raději cti jeho zastávati? Budiž ona Tobě tak drahá budoucně jako Tvá vlastní čest, a retuj ji vroucně!
8. Bůh'ť zapovídá zlé jazyka užívání přísně: ach, varujž se hanění, pomlouvání! Kdo při svých bližních rád chválí dary Boží, ten i Boha chválí, dobré sobě množí.

210
O povinnostech k bližním,
265. Jako: Taktor volá sám
Syn Boži.
Ty's milovník spravedlnosti, nenávidíš nepravosti člověka bezbožného; Ty's, jenž odplatíš každému, chatrnému i slavnému, Bože, dle skutků jeho.
doing
2. Dávejž mi vždy Ducha svého, by k tomu, což jest pravého, mou duši nakloňoval; bych nikdy bližního svého z žádosti zisku mrzkého nijakž nezarmucoval.
3. Obdařiž mne upřímností k konání těch povinností, jež z lásky mám konati; srdce, jež neprávě míní, klamá, bližním škodu činí, nemůže milovati.
4. Dejž, at mé srdce miluje, vždycky rádo se snažuje dávat bližním s věrností, čehož mohou požádati, bych mohl vždycky zůstávati s všemi v lásce,
v svornosti.
5. Ó nechť se tak vždycky
snažím zacházeti s bližním každým, jakž já žádám od něho; abych skrze mou urputnost aneb jakoukoli nectnost neurazil žádného.
6. Touž věrou, Pane, každému, kterouž on bližnímu svému zde měřil, odměříš zas; ach, pohniž mne to k slušnosti, bych lásky a spravedlnosti následoval v každý čas.
266. Jako: Jak živých vod.
Všecko, což zde mám dobrého, jde, ó Bože, od Tebe! jakt mnoho užitečného dání mám z Tvého nebe! Mé štěstí též s hůry jest; ó necht Tobě zaň vždy čest a chválu skutečnou vzdávám, na tom, což's mi dal, přestávám.
2. Abych, na tom maje dosti, darů užíval vždy Tvých s pravou synovskou vděčností, a z pohodlí bližních svých pravé potěšení měl, nikdy jim nezáviděl, aniž kdy žádal cizího, z mrzkého zisku vlastního.
nebývá požehnané, než při 3. Neprávě nabyté jmění náší zlořečení; ale, když zisku, loupeže a nátisku, já se, Pane, hájím mrzkého Ty uslyšíš mé vzdychání. udělíš mi požehnání.
4. Mám- li jaké jmění cizí ze lsti, z klamu, z pod

t. j. ke všem lidem.
vodu, dejž, Bože, at dřív než zmizí, bližním nahradím škodu. Radši chudým chci býti, než v nepravosti míti jen kratičké utěšení, dlouhé pak v mysli trápení.
5. Ó dejž, bych chtivě navrátil bližnímu věcí jeho, abych milosti neztratil potom v den soudu Tvého, kdež před obličejem Tvým běda nespravedlivým, jenž toho nelitovali, čímž bližním ubližovali.
6. Milovníče spravedlnosti, račiž mne posilniti, bych vždy následoval ctnosti a mohl pobožným býti, abych života svého někdy neželel zlého; ale šťastně mohl skonati a k životu z mrtvých vstáti.
3. Upřímnost a pravdopas
mluvnost. chiqa
267.
Předcházející notou.
Blaze tomu, kdož s věrností od falše se vzdaluje i od pokrytské tvářnosti a upřímnost miluje; v pravdě před Bohem chodí, bližním v ničemž neškodí a všudy to považuje:» Bůh všech slov mých pozoruje.<
211
2. Ty, ó Bože, jej miluješ, ježto všech srdce vidíš, a upřímnost oblibuješ, falše pak nenávidíš; upřímných posiluješ v dobrém, kteréž miluješ; falešní zahanbeni Tvým budou soudem spravedlivým.
3. Že jsi Ty, ó Bože, jistě svědkem mého činění i slov mých na každém místě, nýbrž i mých mínění: to necht mne k upřímnosti, též i pravdomluvnosti v skutcích, v slovích povzbuzuje, od lži a falše zdržuje.
4. Ó ó nechť bližnímu žádnému ničehož neslibuji, čehož bych splniti jemu nemohl; ale splňuji každému, což jsem slíbil, abych se tak všem líbil dobrým lidem pro upřímnost i Tobě, Bože, pro věrnost.
5. Světlem pravdy své mou duši, ó Pane, rač voditi, bych vždycky moudře, jak sluší, mohl v tom světě svému aneb sobě k dobréchoditi, abych bližnímu mluviti, a kdy zas v mlčení mu věděl, kdybych měl býti.
6. Kdyby mne falešní někdy v své své pokrytské 14*

212
O povinnostech k bližním,
tvářnosti chtěli oklamat, Ty mne vždy ostříhej v upřímnosti; bych vždycky k Tobě směle mohl patřit a vesele, jenž falešným zahanbení, upřímným pak dáš blažení.
das es
268..
Bože, dejž mi v upřímnosti a v pravdě chodit s věrností; vzdal ode mne faleš a lest, jenž před Tebou ohavnost jest.
Obecnou notou.
2. Pochlebenství s lahodností nechť mám vždycky v ošklivosti; a necht nikdy mé myšlení odporné řečem mým není.
ej šos
3. Od klamu a zlé tvářnosti ať se varuji s pilností, chodě sic v opatrnosti, však vždy beze lsti, v sprostnosti.
4. Pomoz i v mlčelivosti ostříhati upřímnosti, bych uměl mlčet k dobrému sobě neb bližnímu svému.
5. Než, ať na lidi též nedbám, když směle mluvit někde mám dle práva a spravedlnosti k retování nevinnosti.
6. Kdo vždycky pravdy si váží, svévolně ji neuráží, toho Ty, Bože, miluješ; všecky lstivé zahanbuješ.
7. Ty's štít a paveza jeho, byť měl posměch světa všeho i nenávist; ont nedbá nic, snaže se Tobě líbit víc.
8. On před Tebou milost míti bude a jasně se stkvíti jako slunce v své světlosti po husté noční temnosti.
9. Bych se i já z té milosti těšil, ó Otče světlosti od lži a falše mne chraň vždy; dejž ať jsem přítelem pravdy.
Přátelství.
269. Notou Žalmu 42.
Jezu, příklade všech ctností, ráčíš mi pomáhati, příkladu Tvého s věrností vždycky následovati. Ty's beze lsti a svodu, bez falše a podvodu; dejž at i já v upřímnosti chodím a v pravdomluvnosti.
2. Tento svět jest plný svodů, lži, oklamání i lsti, křivdy a nepravých soudů,

t. j. ke všem lidem.
nouzi a v žalosti.
pochlebenství, závisti: do- nejen v radosti, než i v kud mám všeho dosti, mám i přátel v hojnosti; ale jak se štěstí mění, hned při
mně žádného není.
3. Střež mne, Pane, od takové nestálé mysli světa, a stvoř ve mně srdce nové jež se v lest nezapletá; pakli jsem v čem provinil, s bližním lstivě učinil, ó dejž, at toho lituji, a potom pravdu miluji!
213
5. Udělujž mi vždy stálosti všech lidí k milování, a když by byli v žalosti, to at mne neodhání; ale at jim z neřestí dopomáhám zas k štěstí, dle své největší možnosti, jakž's Ty činil všem z milosti. en
7. Kdo to jen jazykem praví, že mne z srdce miluje, kdo zevnitř krásně se staví, v srdci zlé věci kuje; kdo má přátelské mravy, dokud jest dost potravy, potom pak s smíchem odchází; ten necht ke mně nepřichází.
LOTS
8. Ale dejž mi upřímného přítele pobožného, ctného a pravdomluvného, v lásce utvrzeného; od našeho spo jení vzdal všecko zření, ať společnou lásku čistou máme i výstrahu jistou.
pode-4. Ó dejž, abych před soudem Tvým nepřišel k zahanbení, kdež všem faleš. ným a lživým vyhlásíš odsouzení; vzdalo ode mne pokrytství, chytrost i pochlebenství, uveď mne 9. Vždy své mdloby a pravdu v mínění, v mlukřehkosti at vespolek snávení mém i činění. šíme, a co můžeme v tiad
V
ATS
chosti, dle pravdy napravíme, at jde po provinění vždycky zas napravení, ale po trpělivosti ať nejde pýcha
s hrdostí.
10. Ó jaká se milost mnohá takovému vždy stává od milosrdného Boha, komu přítele dává věrného, upřímného a pravdy milovného: tent nalezl v mnohém sou6. A dejž mi též z své milosti takového přítele, jemuž bych své obtížnosti žení poklad k svému potěšení.
mohl vyjeviti směle; kterýżby ctnost miloval a mne obveseloval, jsa se mnou
* 11. Jezu, budiž ty přítelem všech, jenž přátel ne

214
O povinnostech k bližním,
mají! Však jsi Ty všech Spasitelem, zvlášť těch, jenž Tě vzývají; ó uděl potěšení všechněm, jenž jsou v soužení, by, majíc Tebe přítele, svět opouštěli vesele!
obx 4. Milosrdenství a dobročinnost.
270. z Žalmu 112.
bo5. Dobrý člověk v dobrém zůstává, štědře nuzným dělí a dává beze všeho jim omlouvání; aniž mu však čeho ubývá, ctnost pa jeho slávu takou mívá, jíž není v světě přirovnání.
do
Blahoslavený jest ten
člověk, jenž v bázni Páně trávě svůj věk, libost má v Božím přikázaní a chodí vždycky v upřímnosti: i rodina jeho v štědrosti dojde od Boha požehnání.
va sul
útržku, smích, nekormoutí se, doufá v Pána, v němž srdcem odpočívá stále; než ukrutníkům dokonale příslušná pomsta bude dána.
3. Kterýžto se rád slitovává, moudře půjčuje i rozdává, následuje dobročinnosti: protož mu se netřeba báti v čas vichřic, by neměl ostáti, věčnáť jest paměť jeho ctnosti.
2. V domě jeho bez nedostatku hojně bude zboží 271. Jako: Milý Pane, dejž
hodně.
a statku spravedlivého a stálého: tent i ve tmách hrozných těžkostí míti bude hojnost světlosti, neb jest ducha milosrdného.
4. Noviny slyše o věcech zlých, strojí- li mu kdo
6. Člověk pak srdce bezbožného a k bližním nemilosrdného vida to, bude zlostí schnouti; než, byť pak skřípěl zuby svými, žádost jeho se všemi zlými žádostmi musí zahynouti.
vbsv
Lítostivý jest milý Syn
Boží, chtěv nás k nebeskému přivésti zboží, vyhlásil, kdo chce k němu přijíti, že k bližním musí milosrdný býti. abby
2. Milosrdenství vám jest potřebí: buďtež milosrdní, jak Otec v nebi; budet souzen bez milosrdenství ten, kdož nečiní zde milosrdenství.

t. j. ke všem lidem.
3. Milosrdní jsou blahoslavení, milostí Boží již zde obdaření; i potom dojdou milosrdenství, z milosti slávy věčné účastenství.sb
dom
HEORO 4. Protož budme milosrdní k jiným, lítost a citedlnost majíce k bídným, každý buď hotov jim pomáhati, když to Bůh ráčí tak oblibovati. babi sod
5. Když bližního v nouzi vidíš svého, nevzdalujž se v jeho bídě od něho; ale způsobuj mu potěšení, můžeš- li, učiň v skutku polehčení. minšild
6. Netup nikdy, nehaněj žádného, nechceš- li potupen býti od jiného; nesud, nechtěje také být souzen, by's nebyl od lásky Boží odloučen.
215
9. O pocestné lidi též péči měj a do domu svého rád je přijímej, v jídle a v pití čiň jim pohodlí, a hled, v pokoji at u tebe bydlí.
odot it as šalismen
10. Nad nemocným měj politování, uděl mu pomoci, potěšování; k tomu cíli často jej navštěvuj, milosrdným být nikdy neoblevuj.
8. S pilností hled všem dobře činiti, a k prospěchu bližních svých rád sloužiti; krm lačného, napoj žíznivého, oděj nahého a potěš smutného. su
11. Rád odpouštěj křivdy posměvačům a dobré pověsti tvé utrhačům; věrně se modl za své protivníky, vším dobrým za zlé odplacuj jim vždycky.
7. Dávej všechněm váhu spravedlivou, tak učiníš dobrou věc Bohu libou; neb jak zde jiným měřitis budeš, také odplaty od Boha nabudeš.
12. Hleďmež všickni milosrdni býti, v nouzi postaveným dobře činiti, abychom došli milosrdenství, v příbytcích Božích v nebi účastenství.
vobolan
tak učiníš 272. Jako: Ach, Bože můj,
já jsem zbloudil. Snsd
bo Milosrdenství činiti jest křesťanská povinnost; hledtež pamětlivi býti, ó křevinnost sťané, na sdílnost. Tu poBůh poručil, a Kristus Pán nás ji učil.
sdod
2. Nuzným, lačným jísti dejte, žíznivým dejte píti;
SONDA

216
O povinnostech k bližním,
hostě rádi přijímejte, nahé hleďte odíti; neduživé navštěvujte, všech soužených potěšujte.
ilolog
3. Vy, jenž máte statky časné, nemějtež za tíž toho, když jich činíte účastné chudé, jenž nouze mnoho a nedostatku snášejí a k vám o pomoc úpějí. ilio yd
bre 4. Tot jest vaše pravá chvála, radost i potěšení, když se od vás pomoc stala těm, kteříž jsou v soužení: tomut se též milost stane, kdo rád těší bratří Páně.
5. Kdo moha, přece nečiní chudým a opuštěným z pravé lásky dobrodiní: tent ještě není věrným Krista Pána milovníkem a jeho následovníkem.
6. Kdo bližního nelituje, kterýž snáší bolesti, než nemoudře se raduje ze všech jeho neřestí: tent nezná Boha pravého, Otce všech nás laskavého.
7. Kdo nic nedbá na slzy vdov, a potěšit jich moha, není k slitování hotov: tent jest vzdálen od Boha, onomu sluhovi zlému rovný nelítostivému.
8. Kdo v lakomství a v lenosti bližního zanedbává, kterýž s lkáním své těžkosti jemu na známost dává: rovnýť jest knězi onomu, jenž nepomohl zraněnému.
9. Kdo činí milosrdenství. ten Boha následuje a má s Kristem podobenství, jehož příklad miluje, s nímž v věčném blahoslavenství bude míti účastenství.
sbsvog osve
10. Ale kdo tou povinností pohrdá pyšně, hrdě, jsa bez vší dobročinnosti, nakládá s bližním tvrdě: tohot Ty, Pane, za svého neuznáš v den soudu Tvého. -ntoq il- 25odos odobis 5* 11. Ó Otče milosrdenství, Paned dobročinnosti, vzdaliž od nás ukrutenství se vší srdce tvrdostí; ponásledovati milostného. moz nám příkladu svého
273.
Otče všech nás lítostivý, spomocníče dobrotivý ve všelikém soužení! Ty nám všecko z lásky dáváš, jakž nám za dobré uznáváš k pravému potěšení.
Jako: Taktot volá sám Syn Boží.

t. j. ke všem lidem,
2. Ty nám všechněm, šení; tam pak v nebeské ač hříšníkům, pobožným radosti drahá odplata sdílnosti bude věčné blažení.
i nevděčníkům, požehnáváš z milosti, a vedeš nás k účastenství věčného blahoslavenství dle své dobrotivosti. vorgen
3. O převeliké štědrosti! Otče, nastrojž z své věrnosti srdce mé též k té ctnosti; abych se rád slitovával, chudým bratřím spomáhával, zbav mne od vší
tvrdosti.
Upi
PER 4. Dejž mi, at rád uděluji, dobře činit se snažuji, jakž činil můj Spasitel, jenž se slitovával všudy tak, že k němu žádný chudý darmo prosit nepřišel.
209.01
5. Ty, s z milosrdenství svého, ó Bože, mnoho dobrého ráčil mi prokázati: dejž, at i já mohu jiným bližním svým chudým a bídným voskutku též spomáhati.
6. Necht jsem dobrých skutků pilen, tou nadějí dobrou sílen, že dárce ochotného, ó Pane všeho! miluješ, a sobě mile libuješ takovou oběť jeho.
qbx
217
itonad vi
7. Blaze mně! z dobro. činnosti plyne mi již zde v hojnosti, pokoje, potě5. Tichost a smířlivost.
274.
Jako: Jakt jest líbezná a Bohu.
Můj Spasiteli, příklade všech ctností, jasné zrcadlo lásky a tichosti! vzbuď ve mně lásku, mírnost, snášelivost, tichost, smířlivost.
2. Když Tobě, Jezu, mnozí zlořečili, Ty's nezlořečil zase v žádnou chvíli; Ty's dobře činil i svým nepřátelům, nejen přátelům.
3. Ty's byl laskav i na své protivníky, prosil's Otce i za své křižovníky, i nyní za nás v nebi oroduješ, tak nás miluješ.
4. Pomoz mi, Pane, at Tě následuji, žádnému bližních svých neubližuji; at ve mně není zlé pomsty žádosti, ni hněvivosti.
jodoen
Otcem jmenovati, a v srdci 5. Jakž bych mohl Boha na své bratry se hněvati? Jakž bych ho prosil, aby mi odpustil, když bych já se mstil?
JOZA

218
O povinnostech k bližním,
6. Kdož neodpouští bliž- hroziti, proklínajícím chci ním provinění, též nedojde žehnati, jakž Pán ráčil posvých hříchů odpuštění; ručiti. Tvůj učedlník jest na bližního svého laskav každého.
efling, ABode, T. 7. Posvěť tedy mé duše náklonnosti duchem pokory, tichost, krotkosti; abych každému rád viny odpustil, nikdy se nemstil.
8. Když by mne někdo bratří mých sužoval, křivdu mi činil aneb ubližoval, uč mne v tichosti a v trpělivosti snášet těžkosti.
Z
9. Vzbudiž v srdci mém památku bolesti, kteréž's při smrti za mne ráčil nésti; ať nepřately přemáhám tichostí, trpělivostí.
10. Ty toho chráníš, kdo Tebe miluje, a dle příkladu Tvého se spravuje; dejž, at se snažím mysl Tvou při sobě mít v každé době. 90
ST Ablasild insn som 7 36 ad in
Nikdy nechci škody činiti mně škodu činit chtějícím, ni nepřátelům zlořečiti z nenávisti zlořečícím.
275. Notou Žalmu 140.
2. Dobrotou je chci přemáhati, hrozícím nechci
3. Ten, kterýž hříchu neučinil, odplacoval zlost milostí, snášel mnoho, ač neprovinil, s tichostí, s trpělivostí. layiq
4. Já, chtěje ho následovati, nemám lidí proklínati; než zlost láskou odplacovati, jakž mi ráčil příklad dáti.
5. Sic utrhání snášet, jistě í mně jest těžká povinnost; však blaze, když svědomí čisté osvědčuje mou nevinnost.
6. Tot já tím víc chci zachovati; tak mne to lepším učiní a naučí moudře konati, když můj nepřítel zle
míní.
7. Těch vin se budu varovati, kteréž on o mně vymýšlí; i těch se budu vzdalovati, kteréž mu v známost nepřišly.
8. Tak se tichostí pomstím nad ním, budu o něm rozprávěti dobré, kteréž kdy při něm spatřím; můžliž mne ještě haněti? ordob
9. Bych ho unavil v jeho zlosti, rád mu všecka pro

t. j. ke všem lidem.
vinění odpustím, hotov k smířlivosti i jemu v dobrém k sloužení.
10. Kdyby ho měla rozpáliti má tichost k mému týrání, budu se zaň Bohu modliti, doufaje, že mne
ochrání.
276. Jako: Ach, Bože můj,
já jsem zbloudil.
4. Otče, v této povinnosti posilniž nás svou mocí, bychom pokorou, tiinšnišů lib libchostí vždycky mohli přeTi nedojdou odpuštění, jenž nechtí odpustiti; musejít bez potěšení v životě, v smrti býti; nejsouc sproštěni svých zlostí, nejsouť, Bože, v Tvé milosti.
sa of ideoviet
3. S radostít to slibujeme: budeme odpouštěti, nikdy se mstít nebudeme,
uled i lemb
o pomstu křičeti; ale Tobě se modliti, za nepřátely prositi.
labvisu umingebob
Jdeomov VT
ve 5. Rač nám dát mysl takovou, jakouž měl Tvůj milý Syn, k odpouštění vždy hotovou všem vinníkům jejich vin; i nám v našem prohřešení dej najíti odpuštění.
. 219
moci, nikdy nejsouc přemožení, kdyžby přišlo pokušení.
bobs
2. Jak Ty máš srdce 6. Blaze nám! Bůh symilostné a k hříšným lítostivé; jak se i za vrahy zlostné Syn Tvůj modlil horlivě; tak má křesťan odpustiti a nad žádným
se nemstíti.
nům hříšným odpustí nepravosti, nebudet nám soudem přísným platiti v hněvivosti. Modlme se v tichosti, bděme, a nad žádným se nemstěme!
q sobre xVVS
od onion
doze
20
2004

tilboin
Díl třetí. třetí. sob
Chvály Boží, díkůčinění
dyba prosby
ars
obzvláštní k rozličným časům a případkům, i o rozličných stavech.
nisl+ 979/
1. Ranní.
malag
277. Obecnou notou.
BVT
I. Písně ku každodennímu užívání.
Ach, Otče můj nejvěrnější, Panovníče nejmocnější! Správce světa, Bože věčný, uslyšiž můj zpěv srdečný!
Juozion
2. Když Tebe mdlým lkáním vzývám, z srdce písně chvály zpívám; nerač mdlob mých zpomínati, obětí mých zamítati.
pestog sad
3. Pro Ježíše Syna svého, Vykupitele našeho, nakloň ke mně svého ucha, slyš vzdychání mého ducha.
4. Že jsem já v svém nočním spaní měl tiché odpočívání, z něhož jsem nabyl čerstvosti, to se stalo z Tvé věrnosti.
5. Jistě Tvá věrnost otcov. ská, milost, láska a moc božská zbavila mne ode zlého, duši i tělu škodného.

Písně ranní.
6. Ach, prosím, přemilý 278. Jako: Kdo jen na Boha.
vždy spoléhá.
Otče, nebe, země, moře Tvorče! rač mi dále i v tento den svou milostí být přítomen.
7. Duch Tvůj nechť mne vždycky vodí, ať mi žádné zlé neškodí; dejž, abych Tvou přítomností zdržován byl od hříšnosti.
itaols
8. Toběť se oddávám zcela s všemi oudy svého těla i s všemi mocmi duše své, hotov jsa s tím vším k službě Tvé. musor i ilov
laigon Pinsiems 9. Dejž, at mám v Tobě kochání, posilňujž mne v pracování; při každém dobrém konání, rač mi dát své požehnání. 01 02 10. Podlé své dobrotivosti Ty své udílíš milosti i nehodným v každé době; ó by každý sloužil Tobě!
trd
11. Otče, pomoz mdlému synu, bych Tobě v každou hodinu sloužil v svém životě celém srdcem, skutkem, duchem, tělem.
221
12. Po zdejším pak mdlém sloužení a po upřímném toužení přiveď mne k dokonalosti, k věčné nebeské radosti.
Bože můj, i to světlo
ranní milost Tvou mi ohlašuje; než, jak jsem já procítil z spaní, tak i péče se vzbuzuje, v níž však doufám v Tě samého, jenž's Pánem života mého.
2. Ját jsem ještě zůstal na zemi, kdež každý svou starost mívá, a bída mezi lidmi všemi každého dne se ozývá. Bože, jenž mne chráníš, živíš, co já z sebe mohu, Ty víš.
3. Pomoz mi z hříchů povstávati, bych vždycky k Tvé líbeznosti mohl vůli Tvou vykonávati, oddán Tvé opatrnosti; budiž se mnou v každé době, tak budu živ i mřít Tobě.
4. Otče, odpusť mi mé hříšnosti, odpusť, co jsem činil zlého; přijmiž mne za syna z milosti pro orodovníka mého, v jehož jménu Tebe žádám, na jeho smrti zakládám.
5. Rač mi ve všem radu dávati, znaje mou nedostatečnost; rač mne před zlostí zastávati, odvrať lest
SONDA

222
Písně ranní.
a nešlechetnost; klam a podvod zlostných lidí; duch Tvůj nechť mne vždycky řídí.
Jim stod
6. Zachovej tělo mé i duši, příbuzné, známé, čest, jmění; chceš- li, abych kříž nesl, tot sluší, jen dej pomoc, potěšení; chceš- li mi štěstí popříti, dejž mi k Tobě vděčnu býti.
279. Známou notou.
bodsb
Bože nebes také země, jenž's Otec, Syn, Duch svatý! Ty's ten Pán, jímž se hýbeme, přemocný, přebohatý, jenž ten celý svět spravuješ, všecko, což v něm jest, zdržuješ.
2. Bože, děkujiť srdečně, že's mne minulé noci od škody, bídy rozličné chránil svou božskou mocí, a že, ač mám mnohou vinu, přece mi přeješ co synu.
dnešním, a o duši pečovati, bych na soudu posledním mohl na tvář soud. ce našeho patřiti bez strachu všeho.
4. Pomoz, abych mohl povstati duchovně v jítře
5. Ó řeď a voď mne duchem svým v celém mém obcování! Bud i dnes spomocníkem mým, posilň mne v pracování; ať nemařím skrze zlosti drahého času milosti. 25d
6. Tvét odevzdávám ochraně duši, tělo i smysly, vůli i rozum, ó Pane! by k zmaření nepřišly; Ty's můj díl, štít, čest, spasení, přijmiž mne své mdlé stvoření. Hq
7. Pošliž mi pomoc s výsosti pro své milosrdenství v kříži, v nouzi a v úzkosti, v každém nebezpečenstvi; po smrti rač mne tam vzíti, kdež nesmrtedlným mám býti.
śdoT do
3. Jak's bleskem zahnal 280. Známá,
usla sobie
tmu noci, tak zapud mé hřešení svou milostí a pomocí, a dej mi potěšení v Ježíši Kristu najíti, jenž za mne ráčil umříti.
Díky Bohu vzdejme,
z srdce mu zpívejme, jenž nás té noci od zlého chránil, laskavě bránil.
2. Budiž z toho stálá čest, velebnost, chvála To

Písně ranní.
bě, Otče laskavý hned z rána od nás vzdávána. bud
3. Rač nám být v tento den i vždycky přítomen, rač nás mocně chrániti od všeho, což jest škodného.
12010
4. Přejž zdraví dobrého, rozumu zdravého, ozdob nás věrou, láskou, vší ctností, Bože s výsosti!
5. Dejž živu být stále k Tvé božské cti, chvále, k prospěchu bližním i nám k vzdělání až do skonání. doo
6. Po smrti pak časné učiň nás účastné v nebi věčného blahoslavenství z milosrdenství.
281.
ranní, jež noční temnost odhání, a radost při nás množí! Pojďme dle své povinnosti, pojďme s vděčnou ochotností, velebme milost Boží! Otče, Tvorče, dobrotivost,
snášelivost Tvou vidíme, a opět se jí těšíme. Lev
223
4. Poněvadž pak jsme křesťané, rač nám pomáhat ó Pane! abychom byli hodni toho jména překrásného, rostouce v známosti Tvého slova hojně den po dni, cestou jistou Tvé známosti, bez temnosti kráčeJako: Jakt pěkně svítí dennice. in
Jak krásné jest světlo jíce a v ctnostech prospívajíce.
2. Ty's byl při nás i té noci s svou milostí a pomocí, zlé jest od nás vzdáleno; Ty's nám nyní opět jeden přidal k životu nový den, Tvé jmeno buď chváleno! Slušně, vroucně, z nové síly, Pane milý, Tě chválíme nyní i pokud živi jsme.
3. Jako toto světlo ranní noční temnosti zahání, nám novou radost plodí: tak Ty světlem své milosti zažeň od nás hříchy, zlosti, ať nám nikdy neškodí; Ty sám rač nám i v tento den být přítomen svou pomocí, láskou, milostí a mocí.
5. Než bez Tebe, o vůdce náš! jsme my, jakž to výborně znáš, ovce bludné, splašené! pročež Ty nás vod, Ty nás pas, když klesáme, pozdvihuj zas, dejž pastvy utěšené. Chvála stálá od nás Tobě v každé době budiž vzdána! Amen, chval každý duch Pána!
AMPERA
DODA

224
282.
Písně ranní.
Jako: Díky činím, o Nejvyšší!
Mé první přemyšlo- mým, když klesám.
bo hinstus
vání buď o Bohu hned z rána! Duše má, v prozpěvování chval předobrého
Pána!
2. Já jsem spal, nemaje moci sám sebe ochrániti; kdo pak to činí, že v noci můžeme pokoj míti?
4. Kdo pak naše oči učí, jak se mají zakrýti? Kdo dni a světlu poroučí, nás zas ze sna zbuditi.
3. Kdo bdí, kdo nás v snách zastává, když o sobě nevíme? Kdo naší krvi běh
11. Bych bližním svým s ochotností rád k pomoci
spíme?
dává? Kdo nás chrání, když přispíval; z jejich pohodlí a ctností vždycky potěšen býval.
5. Ty, Bože a Pane všeho, to všecko způsobuješ, nás chráníš, a dny našeho života obnovuješ.
8. Ty rač v celém mém životě vodit a chránit mne sám; buď spomocníkem mým v psotě, buď Otcem
6. Pochválen bud, Bože moci, z Tvé otcovské věrnosti, že se já po tiché noci těším z denní světlosti.
20
7. Buď při mně s svým požehnáním, uveď mne na cesty své, uč mne, bych s vším svým jednáním živ byl k líbeznosti Tvé.d
9. Dej mi srdce doufanlivé, plné lásky a ctnosti, srdce moudré, vždycky chtivé k plnění povinností.
15 127
10. Bych jako poslušné dítě snažil se Ti líbiti, v Tvém království náležitě dle vůle Tvé živ býti.
12. Bych štěstí zdejšího ctnostně v bázni. Tvé užívati, a když rozkážeš, ra dostně mohl běh svůj dokonati.
283. Známá,
-oum 250 ng
ove slb omabjo'l lis
Otče Bože všemohoucí, slavný a divný v své moci, buď pochválen z Tvé pomoci.
2. Že's nás po minulé noci zachoval svou božskou mocí od zlých příhod
a nemocí.

Písně ranní.
3. Dal's nám zdravé, silné tělo, které skrz sen občerstvělo, aby k práci schopnost mělo.
4. Rač nás i dále chovati, tento den nám šťastný dáti, našim pracem pożehnati.
5. Abychom v Tvém požehnání pracovali v povolání, plníce Tvá přikázaní.
6. Z víry jsouc živi střízlivě, pobožně a spravedlivě, kříž snášeli trpělivě.
* 7. Ó uslyšiž ty žádosti, Ty, jenž bydlíš na výsosti, Bože Otče, z své milosti.
8. Pro milého Syna svého, Ježíše Pána našeho, požehnej pracem každého.
9. A dej ať po pracování dojdeme odpočívání, s Tebou v nebi přebývání.
Obecná.
2. Ó dejž i to z své milosti, at nám slunce spravedlnosti vzejde v srdcích
225
a v nich svítí, a tak nás pravdou osvítí.
3. Abychom v v světle chodili, a potom i s Tebou byli tam, kdež's v bytu nesmrtedlném, v světle nepřistupitedlném.
4. Když ten šťastný den. nastane:> Svatý, svatý, svatý Pane!«< budeme Tobě zpívati, dobrotu Tvou vyznávati.
5. Mezi tím na tomto světě opatruj nás, prosíme Tě, odpustě naše hříšnosti, nalož s námi dle milosti.
6. Dej církvi své požehnání, v pravé víře setrvání, posilňuj věrných šafářů, vzdal od nás chytrost bludařů.
284.
8. Na otce, matky čelední okem své dobroty vzhlédni, dej v
Otče světel, děkujemet, jejich pracech radu, štěstí,
89
že's nám dal spatřiti opět pomoc, prospěch. ve zdraví světlo nebeské, to slavné dílo Tvé božské.
7. Dej naší milé vrchnosti, vyšší i nižší, z milosti pokoj, zdraví, požehnání k šťastnému nás spravování.
9. Dítkám v literním učení i v jiném dobrém cvičení pomoz, aby z dané síly církvi i obci sloužily.
15
10
2014

226
Písně ranní.
10. Chudý lid, sirotky, vdovy, Otče bídných opravdový, rač těšiti i živiti, od všeho zlého zbaviti.
11. Všecky bouřky v světě spokoj, dej časný i věčný pokoj: Tvét jsme dítky i poddaní, ó ať nás Tvá ruka brání!
12. Válku a krveprolití, oheň, škodná krupobití,
mor, drahotu, hlad, různice odvrať od nás Tvá pravice.
13. Úrody zemské, osení zachovej od porušení; pomoz je shromažďovati, s díkčiněním požívati.
14. Ve všem pak, Otče, Tvá vůle bud, jak v nebi, tak zde důle; jen se k nám skloň s svou milostí, a budet nám na tom dosti.
* 15. Pane, v tuto ranní chvíli zač jsme důvěrně prosili, jsa všech dobrých věcí pramen, rač to učiniti. Amen.
285. Známá.
Prociť, srdce mé, zpívej a Stvořitele vzývej, dárce dobrého všeho a ochrance našeho.
2. Tvé, Bože, smilování mne v mém chránilo spaní, Tvá mi slíbila milost, že spatřím slunce světlost.
3. To se již v skutku stalo, když slunce tmu zahnalo; mně pak zas Tvá dobrota ponechala života.
4. Můj duchu Boha vzývej, díky mu a chválu vzdej, Otci, Synu milému, též i Duchu svatému!
5. Ó jediný Bože náš! Ty vnitřnosti srdce znáš; ach, přijmiž mé vzdychání, srdce mého mdlé lkání!
6. Rač dílo své konati a mně vždycky žehnati; po všecky dny života bud se mnou Tvá dobrota.
7. Spravujž všecky mé práce, a sám bud' v nich můj rádce; ved mne k všemu dobrému, připrav k bytu věčnému.
8. V každém dobrém konání dejž mi své požehnání; necht mi slovo Tvé jasné svítí na cestě časné.
9. Abych v té smrtedlnosti šťastně kráčel k věčnosti; a po tom putování došel v nebi kochání..

286.
Známá.
Písně ranní.
Ráno vstávaje z svého
ustlání o tom mám první přemyšlování, abych nejvyššímu Pánu hodně poděkoval za ochranu.
2. Bože, Ty's mne pominulé noci z pouhé lásky a nesmírné moci chránil ode všeho zlého a popřál's mi spaní přemilého.
3. Za toť já Tvé božské velebnosti na prokázaní pravé vděčnosti v pokoře a ponížení vzdávám srdečné díkůčinění.
4. Ó jak veliká jest Tvá dobrota, kteréž já za dnů svého života v hojné míře okušuji, a rád, že věčná jest, ohlašuji.
5. Toběť se já důvěrně oddávám s duší, s tělem is vším, což jsem a mám; Ty buď mým zastupitelem před každým mým lstivým nepřítelem.
6. Abych tohoto dne nastalého, zachován jsa ode
všeho zlého, zůstal v milé bezpečnosti, a jej celý ztrávil v pobožnosti.
7. Budiž také mým laskavým dárcem, požehnávej
227
mé živnůstky pracem; požehnej dílu každému k vyživení lidí potřebnému.
8. Tvémuť já se těším opatření, a spoléhám na Tvá zaslíbení; co mi potřebné jest, Ty víš; věřím, že mne i s mými vyživíš.
9. Spravuj Ty má předsevzetí stále, ať jsou konána k Tvé cti a chvále, a kdykoli co začínám, ať si Tvou přítomnost připomínám.
10. Jakž Ty sám chceš co, kde a v čem míti, pomáhejž mi V to šťastně trefiti; abych ničehož nečinil, čímž bych proti vůli Tvé provinil.
11. K slávě zvelebení jména Tvého Duchem svatým vzbuzuj ducha mého, ať, začna v této časnosti, mohu Tě ctít v nebi na věčnosti.
2. Polední a před jídlem.
287. Obecnou notou.
Bože! i v ten polední čas odsíláme k Tobě svůj hlas k oslavení jména Tvého ve jmenu Krista našeho.
15*
5330
20124

228
Písně polední.
2. Jakož jsi nám od svitání uděloval požehnání a pomáhal pracovati, v dobrém šťastně prospívati:
3. Tak rač do večera dáti, zase šťastně pracovati; posilňujž nás při pilnosti, a dávej prospěch v živnosti.
4. Myt se Tobě dověříme, že od Tebe obdrží me co nám jest zde užitečné; potom pak království věčné.
288. Jako: Sláva bud Tobě,
Bože náš.
Ó Otče náš nejvěrnější,
na Tebet zření máme, Tvou dobrotu nejdivnější vroucím srdcem vzýváme: Ty všechněm pokrm dáváš, jakž k potřebě uznáváš, štědrou ruku otvíraje, vše, což živo jest, chovaje.
2. Rač nás také občerstviti podlé své líbeznosti, rač ruku svou otevříti, v níž máš všeho v hojnosti; požehnejž toho stolu, ať požíváme spolu těch pokrmů k nasycení, berouc odtud naučení:
3. Že Tvých darů požívati máme s díkůčiněním,
a vždycky usilovati s dobrým svatým míněním živu býti střízlivě, pobožně, spravedlivě, i těch tělesných živností vždy užívajíc s mírností.
4. Amen, Otče, rač to dáti, důvěrně Tě vzýváme; Kriste, rač se přimlouvati za nás hříšné, žádáme; Duchu svatý, spravuj nás nyní i na každý čas, ať své povinnosti známe, k slávě Boží je konáme.
289. Jako: Procit, srdce mé,
zpívej.
Otče náš všemohoucí,
jenž vše živíš svou mocí, nasytiž nás všech spolu nyní při tomto stolu.
2. Požehnaný Ježíši, králi králů nejvyšší, rač naším hostem býti, žehnejž jídlu i pití.
3. Předobrý Duchu svatý, v dařích božských bohatý, veď srdce naše k ctnosti a k synovské vděčnosti.
4. Ó jediný Bože náš! Ty potřeby naše znáš; dejž, at našich živností užíváme
s mírností.

Písně polední a nešporní.
3. Po jídle a nešporní.
290. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Bože, od něhož všecko
máme, my Tebe oslavujeme za dary, kteréž přijímáme, ač jich nezasluhujeme. O Budiž Tobě vzdána čest! Pane, kdo Tobě rovný jest? da
2. Kdož může všecky lidi sčísti, které živí Tvá dobrota? Ty však každému dáváš jísti i vše k potřebě života. Rolí z Tveho poručení dává všem chléb každodenní.
3. Ty všecky lidi opatruješ, dobrým i zlým pokrm dáváš, jako Otec o ně pečuješ, živnosti jim požehnáváš; ač pak Tě mnozí neznají, však všecko od Tebe mají.
4. Ó dejž, at na Tě vždy myslíme, když Tvých darů požíváme, a budže pijeme nebojíme, vždy dobrotu Tvou vzýváme; ó bud Tobě chvála vzdáza dobrodiní nám
na,
daná.
229
291. Jako: Při skonání dne
toho za ochranu.
Chvaltež Pána! neboť jest dobrotivý, v lásce a v
pravdě věčně trvanlivý.
2. On, jako milosrdný Bůh, stvořiv nás, dává nám pokrm i nápoj v každý čas.
3. Zpívejmež jemu z srdcí svých vnitřností:> Chvála bud Tobě, Bože na výsosti!<<
4. Jenž, jako Otec dítkám svým, svým, nám dáváš všecko, což nám za potřebné uznáváš.
5. Ó dejž, abychom Tě dobře poznali, po Tobě toužíc, k Tobě se dostali
6. Pro a skrz Jezu Krista, Syna Tvého, před trůTvým prostředníka
nem
našeho;
7. Kterýž nám pomáhej zde všem společně, bychom byli v jeho království věčně.
8. Vše k slávě jména jeho přesvatého; kdo to žádá, rciž:» Amen! z srdce svého.
130
CONCIA

230
Písně nešporní.
292. Obecnou notou.
e
Příkladem Pána Ježíše zpívej radostně, má duše! nebt i on Otce tak ctíval, po stole písničky zpíval.
2. A jistě, hodent jest chvály ten Otec náš neskonalý; nebot, isa dobrý, má tu čest, že milost jeho věčná jest.
3. On nás živí, opatruje, on vším dobrým nasycuje: jakož nám opět i nyní ućinil to dobrodiní.
4. Slunci velí všem sloužiti, na zlé i dobré vzchoditi: dává déšť na spravedlivé též i na nespravedlivé.
5. Vyvodí chléb k posilnění i víno k obveselení; a kdož to můž' vypraviti, čím nás on ráčí živiti?
6. Ó by člověk to rozjímal a všecko vděčně při jímal, s díkůčiněním užíval, a Boha pobožně vzýval!
7. Nebo všecko jest od něho. Hleďmež tedy k slávě jeho všechněch darů požívati, v svatých ctnostech prospívati.
8. Nemírně nepečovati, ale řádně pracovati každý
při svém povolání, prosíce za požehnání.
9. Ve jménu Ježíše Pána,
jemuž všeliká moc dána, jenž předivné věci činil, a s každým upřímně mínil.
10. Království Páně hledejme, na jeho spravedlnost dbejme; tak nám Bůh přidati ráčí, co nám k živnosti postačí.
* 11. Bůh Otec, Syn i Duch svatý, Bůh náš svatý, svatý, svatý budiž od nás nyní chválen i na věký
věků. Amen!
293.
Sláva bud Tobě, Bože náš, i svaté děkování, že's nakrmil, napojil nás, to z Tvého požehnání; rač chlebem slova svého sytiti z nás každého, dejž též v nebeském království jísti chléb blahoslavenství.
Známá.
2. Otče náš jenž jsi v nebesích! posvětiž se jméno Tvé; kralujž Ty sám v našich srdcích; vodiž nás dle vůle své; chléb vezdejší dávej nám; odpust naše viny sám; neuvod nás v pokušení; zbav zlého, přiveď k spasení!

Písně nešporní.
294. Známá.
3. Ptactvu, zvěři, dobytku pokrm připravuješ, potom je ku požitku lidem Toběť sluší díkčinění přivozuješ; z opatření takového my Tebe Otce svého chválíme dobrého.
samému, dobrořečení, kterýž o všecky pečuješ, chováš nás a opatruješ, Bože věčný!
2. Toběť z pokrmů nám daných i jiných darů při daných vděčným srdcem děkujeme, čest, chválu obětujeme, ó Otče náš!
231
3. Budiž Tobě, Bože, stálá čest, velebnost, sláva,
4. Večerní.
chvála! Ty's všech dobrých 296. Obecnou notou.
věcí pramen věčně požehnaný. Amen. Chvalmež Boha!
295.
Známá.
Vzdejmež čest Bohu svému z jeho dobrodiní, vzácnáť jest chvála jemu od jeho stvoření; protož my nyní spolu učiňmež mu poklonu, řkouc po tomto stolu:
805
2.> Chvála bud Tobě Bohu, kterýžto oblakem zastěňuješ oblohu, dáváš déšť svým časem; velikomocný jsa Pán, činíš to k užitku nám, chtě od nás býti znám.
4. A pokorně žádáme ať všecky pokrmy, kteréž od Tebe máme, bez hříšné poškvrny přijímáme, vždy v ctnosti činíc své povinnosti dle Tvé líbeznosti.<<
Ach Bože! jak nám
tento čas brzo pomíjí jako hlas, spěšně ubíhá jako proud; za ním pak přichází Tvůj osud.
2. Věčnost mne jednou uchvátí, mých života dnů ukrátí, buď budu zlý, nekající, buď dobrý, bohabojící.
3. Tuť musím pryč; tu buď sláva, buď muka mne očekává. Ach, Bože můj, mé spasení, dejž v slávě na Tě patření!
4. Mdlým odpočinutí dáváš, a nás, když spíme, zastáváš; ach, ale jak mnohý
ACA
2024

232
Písně večerní.
člověk i v spaní dokoná svůj věk!
5. Musít odsud rychle jíti, před Tvůj soud se postaviti, kdežto každý zle ostojí, kdož se Tebe zde nebojí.
6. Ó slitovníče jediný! odpusť mi všecky mé viny; z Kristovy zasloužilosti uděliž mi své milosti.
7. Račiž mi tu moudrost dáti, abych, že jsem Tvůj, mohl znáti; tak budu bezpečně spáti, nechci se ničeho báti.
8. Ani smrti, ani hrobu nechci se bát v žádnou dobu; když's Ty má ochrana, Pane, i což se mi zlého stane?
297. Jako: Aj, nyní se den
nachýlil.
Aj, jak míjí dnové naši!
i dnešní pominul; noc to ustalým přináší, by každý spočinul.
2. Jen Ty tak, jak's byl, zůstáváš, Bože, v své jasnosti; Ty nedřímeš, Ty nespáváš, Ty's bez vší temnosti.
3. Toběť se oddávám, Bože, i v přítomné noci;
bez strachu půjdu na lože, poručen Tvé moci.
4. Když já jen ještě mám podíl v Tvé, Bože, milosti; i což by mi kdo uškodil jakoukoli zlostí?
5. Cítím sic své mnohé viny s zármutkem při sobě; však mám, smírce můj jediný, potěšení v Tobě.
6. Věrou Tě chopím s chtivostí, věda, že bezpečnost v stínu křídel Tvé milosti naleznu na věčnost.
7. Odstuptež marné starosti; Ty pak Ježíši sám přijd, posvěť sobě z milosti srdce mého za chrám.
8. Jestli dnes má poslední noc v této smrtedlnosti, Ty doveď mne skrze svou moc tam k světlu věčnosti.
9. Toběť jsem živ i umírám, Tvůjť jsem, Jezu Kriste! Tobě své srdce otvírám; Ty mne spasíš jistě!
298.
Touž notou.
V neděli večer.
A₁,
noc tmavá již se valí, světlo dne se tratí, srdce mé, Bohu vzdej chvály prv než půjdeš spáti..

Písně večerní.
2. Bože, Pane světa všeho, hojný v slitování, vzhlédniž na mne s trůnu svého a
slyš mé zpívání. 108
3. Den tento slavný a svatý dal jsi mi stráviti, v němž jsem též měl býti svatý a Tebe slaviti.
želo; nebo, ač duch můj jest chtivý, však mdlé jest mé tělo.
4. V tom však nebyl
jsem bedlivý jakž mi nále- 299. Notou Žalmu 77.
5. Protož hledám Tvé milosti, ó Bože jediný! nepatřiž na mé zašlosti, odpusť mi mé viny.
6. Vpiš to, co se dnes učilo, do srdce našeho a dej, aby se plnilo skutkem od každého.
7. Zachovávej nám i dále poklad slova svého, dej, bychom sloužili stále Tobě podlé něho.
da
8. Když nyní půjdeme spáti, ó Otče, dobrou noc rač nám i věrným všem dáti, a chraň nás skrz
Svou moc.
9. Dej dobrou noc všem, jenž Tobě dnes věrně sloužili, a obrať všecky, jenž sobě svou zlostí škodili.
10. Kteří zítra vstanou z lože, dejž jim, by po233
vstali i z hříchů svých, o můj Bože, Tobě chválu vzdali.
11. Mne též rač posilňovati v běhu pravých ctností, odpočinutí mi dáti potom u věčnosti.
Bože můj! teď opět jeden mého života minul den, v němž Tvé milosrdenství mně dobrodiní množství, ač nehodnému, činilo a od zlého mne chránilo; vděčně Tě oslavuji, chválím a zvelebuji.
2. Ó dejž, at na Tvé řízení mám důvěrné vždycky zření; odpusť Otče laskavý, můj spomocníče pravý, odpust všecko, co jsem zlého učinil dne minulého, a pomáhej milostně Tvou vůli činit ctnostně.
3. V ruce Tvé se já oddávám, na Tvém řízení přestávám; přispějž přispějž mi této nocimie vždycky ku pomoci; popřejž mi tichého spaní, v jitře veselého vstání, bych Tě chválil srdečně zde a zvlášť potom věčně.
CONCA

234
300. Notou Žalmu 8.
Písně večerní.
Den
en uchází, Jezu můj, 301. Jako: Bože, věrný Bože!
Světlo
se mnou zůstaň! pravé, před tmou hříchů mne zastaň! Vzejdiž ve mně slunce spravedlnosti, osvětiž mne, Pane, svou jasností!
2. Čest a chválu Tobě, můj Bože, zpívám, že v svých věcech vždy ještě prospěch mívám dle Tvé rady, ač jí nevždy šetřím, však, že ve všem spravedliv jsi, věřím.
3. Pro to jedno mám v srdci dost žalosti, že v dobrém nemám příslušné stálosti; Ty dobře víš, srdcí zpytateli, proč já klesám jako nedospělý.
4. Odpust, Pane, co jsem zlého učinil, proti bližnímu i Tobě provinil. Ach, odpust mi! neb toho lituji, polepšení Tobě teď slibuji.
Večerní zkušování sebe samého.
5. Ochranče můj! Ty nespíš a nedřímeš, já doufám, že mne v svou ochranu přijmeš, a dáš mi té noci líbezný sen; zůstaň mnou, Jezu, uchází den!
se
Den
můj život se skrátil; jak zase pominul, a pak jsem já živ byl? Snad jsem tento den ztratil? Činil- li jsem dobré se vší upřímností? Snad jsem živ byl sobě, ne své povinnosti?
2. Začal- li jsem ten den v bázni Páně, s modlitbou, s chválou Boží, s prosbou, S tou žádostí horlivou, abych živ byl ctnostně, čistotně, střízlivě, pobožně, šlechetně, mravně, spravedlivě?
3. Zdaž jsem v povolání, kteréž mi Bůh vykázal, jeho ukázal; sobě i svým horlivost a pilnost k slávě jeho ukázal; sobě i svým bližním k užitku posloužil, slouže ne na oko, než že Bůh poručil?
4. Jaké s vlastním srdcem měl jsem dnes pořízení? Často- li mnou hnulo tiché k Bohu vzezření? Těšil- li jsem se tím, jenž slyší vzdychání? Posilnil- li jsem se v svém v něho doufání?

Písně večerní.
5. Požívaje jmění pomněl- li jsem na Pána toho přemocného, od něhož jsou nám dána? Kořil- li jsem se mu při jeho dobrotě? Měl- li jsem v štěstí vděk, trpělivost v psotě?
Bylo- li upřímné mé rozmlouvání s nimi? Zdaž jsem se v přísnosti i v žertu tak choval, že jsem nepromluvil, čehož bych litoval?
6. Jaký jsem měl obchod a přátelství s bližními? 302. Známá: Král věčný.
V sobotu večer.
Dokonavše ten týden, Otče nejvěrnější, v kterémž jsme každý den měli chléb vezdejší, známe, že nám Tvá láska vše dobré ćinila, a že nás Tvá moc Božská od zlého chránila.
nou
7. Měl- li jsem povino své domácí péči, v dobrém je cvičiv svým příkladem, skutkem, řečí? K spoluútrpnosti nebyl- liž jsem líný? Radoval- li jsem se, když štěstí měl jiný?
8. Zdaž, když jsem pobloudil, hned jsem toho litoval? Zdaž jsem i zlou žádost v sobě hned potlačoval? A kdyby té noci Bůh mne pozval odsud, jsem- li chtiv a hotov jíti před jeho soud?
235
* 9. Bože, jenž všecko víš, což bych zatajil Tobě? Ještěť vždycky cítím své duše mdloby v sobě. Ach! skrz Kristovu krev odpusť mi mé viny, nevcházej v soud se mnou pro nepravé činy.
10. Ovšem, Ty odpouštíš kajícím nepravosti, i mně své udělit ráčíš dobrotivosti. Ty i v této noci ráčíš být strážcem mým; tak buď živ bud mrtev budu dítětem Tvým.
2. Čest i chvála buď Tobě, ó Otče laskavý, že's nás až k této době dochoval ve zdraví. Toběť my vyznáváme hříchy své spáchané a za milost žádáme,
odpustiž nám, Pane!
3. Dejž, ať nastávající noc pokojnou máme a pod Tvou božskou mocí tiše spočíváme. I v tomto novém týdni, kterýž nám nastane, rač nám dát noci i dny pokojné, náš Pane L
4. Dejž nám v této časnosti v dobrém prospívati, rač víru, lásku, ctnosti v
3
SONDA

236
Písně večerní.
nás rozhojňovati. Uděl všem té noci; když pak budu našim pracem požehnání mít umříti, ó Bože můj! svého, buď ve všem na- sám při mně stůj, rač mi ším rádcem, zbav nás ode milosti popříti. zlého.
304.
* 5. Amen, všickni společně rcemež:> At se stane!« Začkoli teď srdeč. ně prosíme, ó Pane! toho raćiž popříti nám pro Syna Tvého; po smrti rač nás vzíti do království svého.
303. Jako: V Tebet jsem,
ó můj Bože, doufal.
Ó
Bože, v dobrotě bohatý, Otče, Synu, Duchu svatý! z Tvé lásky mně prokázané Tobě zpívám, Tebe vzývám; přijmiž chvály mé, ó Pane!
2. Tys mně i dne pominulého učinil mnoho dobrého, popřál's mně i mým živnosti dle proseb mých, jakžkoli mdlých, a chránil's nás všech z milosti.
3. Pane, všecko, což mam, jest dar Tvůj, tělo, duše i rozum můj i pokoj v svědomitosti; síla, čerstvost, čest a živnost, všeckot jest dar Tvé milosti.
4. Budiž dle své lásky a moci mým ochrancem i
Jako: Ach, jak všecko předivně.
Pane,
dal a až po dnes zachoval, ane, jenž's mi život Tebe chválím nyní! Jáť ji stě nejsem hoden Tvých mně zase v tento den prokázaných dobrodiní.
2. Ját v Tvé dobrotivosti mám s srdečnou vděčností potěšení jisté. Sílu, zdraví mi dáváš, pracem mým požehnáváš, tvoříš ve mně srdce čisté.
3. Ó jaké potěšení podle Tvého učení v životě choditi a míti své doufání v Tvém, Bože, smilování,
myslí do nebe patřiti!
4. Vím, Bože, v koho věřím, před Tebou se pokořím, Pane, mé spasení! Sproštěn jsa jha hříšnosti, jsem u Tebe v milosti, a v nebi jest mé blažení.
5. Za Tvé, Otče, žehnání vzdávámt oslavování, maje k spaní jíti. V Tvé ruce, Pane všeho, poroučím ducha svého; Ty rač se mnou vždycky býti!

Písně večerní.
305. Jako: Ráno vstávaje z rozjímali, a dle vůle Tvé
6. bychom je v srdci
svého ustlání.
jich užívali; dokazujíc Ti vděčnosti, vystříhali se nešlechetnosti.
Pánu Bohu svému poděkujme, píseň chvály jemu obětujme z jeho nesmírné milosti, kteréž k nám dokazuje v hojnosti.
2. Ten Otec vší lásky a milosti nás nehodné od naší mladosti živí, chová, opatruje, před všelikým neštěstím varuje.
3. Pracem našim divně požehnává, předsevzetím šťastný prospěch dává, tak že často i neřesti musejí nám posloužiti k štěstí.
4. Jeho milost, láska a dobrota, divná moudrost, mocnost a štědrota za dnů života našeho i od věků trvá času všeho.
237
5. Otče náš, budiž Tvé svaté jméno od nás hříšných vždycky velebeno za Tvých dobrodiní množství, nám darovaných z milosrdenství.
7. Ach, Otče! myť před Tebou padáme a za milost pokorně žádáme, jsouce pro hříchy nehodni všeho, což nám Ty činíš den po dni.
8. Odpusť pro Ježíše Syna svého, co jsme kdy i dnes páchali zlého; nakloň se k nám s svou milostí, netresciž nás podlé našich zlostí.
9. Dejž, prv než se k spaní lostí potěšíme, že jsme došli položíme, at se Tvou mismilování, a dej nám šťastné odpočívání.
10. Když my spíme, ty rač nás chrániti; v jitře dej nám šťastně procítiti k velebení jména Tvého a k ko. nání díla potřebného.
11. Otče, naděje naše jest jistá, že naplníš pro Ježíše Krista naše upřímné žádosti, po smrti nás přijmeš do radosti.
RE
DONICA

238
II. Písně k jistým zvláštním časům
a případkům.
1. Na nový rok.
Písně novoroční.
306.
Jako: Samému Bohu sláva, čest.
Bůh slunce i měsíc stvořil, by se dle nich rok dělil, on všecko moudře způsobil, by se člověk veselil. On řídí roky, dni, noci, vzdejmež jeho božské moci čest, chválu, díkčinění!
2. Pane, jenž jsi jakž's byl věčně! srdcem, skutkem i hlasem oslavujeme Tě vděčně vždycky, zvláště tím časem, že's nám roku minulého života, štěstí, milého pokoje, pohodlí přál.
3. Rač nám i v tom roku
novém své požehnání dáti, posilňujž nás ve všem dobrém, pomoz v své bázni státi; Ty chráně nás, dáváš dosti štěstí, když pravé moudrosti nejprv snažně hledáme.
4. Dejž mi, jestli ráčíš chtíti, života pokoj, radost; však, má- li mi to škoditi,
dopusť kříž, bídu, žalost; jen popřej trpělivosti, nedopust v nouzi, v úzkosti šťastnějším záviděti.
5. Pomoz, Otče, lidu svému v tomto novém roce zas, pomáhej utištěnému, dávej prospěch v každý čas dobrému skutku każdému, žehnejž i králi našemu radou, štěstím, prospěchem.
6. Aby moudrost a spravedlnost na jeho trůnu byla, aby ctnost a spokojenost v naší zemi bydlila; by. chom v lásce věrni byli; dejž nám to, Otče náš milý, v Kristu Synu svém. Amen!
307. Notou Žalmu 42.
Známou.
Dejž, ať se nám dobře
at
daří toho roku nového, Pane, dejž, at před Tvou tváří činíme, což dobrého: Toběť se oddáváme se vším, cožkoli máme; rač se v nově smilovati, nový život duši dáti.

Písně novoroční.
2. Dejž nám dnes rok milostivý, at jsme hříchů sproštěni, at nám víc nejsou škodliví, dejž dojít odpuštění. Dejž pro svá slitování, činit pravé pokání; Ty sám, Pane, a ne jiný, můžeš odpustiti viny.
3. Potěšujž nás svou milostí, přijmiž naše úpění, když jsme sklíčeni žalostí a v svědomí zděšeni: buď že bdíme neb spíme, že všecko vidíš, víme; Pane, posilň nás v potřebě, nedej se strhnouti Tebe.
4. Ó uděliž své milosti, by nám ten rok byl svatý, aby každý kráčel v ctnosti, kdo prv byl hříchem jatý; dejž, at Tebe milujem, bližních
neskormucujem, bychom při dobrém snažení již zde mohli být blažení.
5. Pomoz šťastně dokonati ten rok, jejž jsme začali, rač nás v dobrém zachovati, chraň nás, když se zlé valí: v potřebě s námi zůstaň, v hodinu smrti zastaň, ať v Tobě doufání máme, šťastně běh svůj dokonáme!
308. Jako: Ježíši, drahý poklade.
Mého života každý rok
činí mi k hrobu bližší krok;
239
život se skrze dni tratí, čas milosti tím se krátí, věčnost potom má nastati.
2. Dejž mi, Pane, to poznávat, jak krátce mám zde zůstávat, jak snadně klesne mé zdraví, jak, když se ten život stráví, duše před soud se postaví.
3. Víry skutkem dokazovat, bližní upřímně milovat, připravovat se k věčnosti, dal Bůh k tomu času dosti i při života krátkosti.
4. V tom dej mi, Bože, čas trávit, poblouzení pak napravit, at všecko to věrně konám, k čemu od život mám; tak kdykoli skonám.
Tebe
nedbám, 903
5. Podlé zalíbení Tvého ukrať let života mého, jen neukrať své milosti; na tomt budu míti dosti, nebo's mne stvořil k věčnosti.
6. Což škodí života krátkost? Krátkát jest zde všecka sladkost. Bůh ne roky, ale ctnosti chce počítat u věčnosti. Kdo má ctnosti, živ byl dosti.
7. Jaký čas má přijít na mne, jak snesu tíže nesnadné: proč se napřed o to trápím? Když jen milosti neztratím, učiň, Bože, jakž chceš zatím!
CONCE

240
Písně novoroční.
8. Lepší jsi Ty věk zaslíbil tomu, kdožť by zde věrný byl, věčný život má mít v Tobě; tohoť tedy žádám sobě, stoje nyní jen na probě.
9. Smrt nepřetrhne žádnému lásky, již má k Bohu svému: jakž by Kristovi přátelé a věrní Boží ctitelé měli život ztratit cele?
10. K věčnostiť jsme my stvořeni, k věčnosti i vykoupeni, po věčnosti duch náš touží! to vše k jistotě nám slouží, že smrt náš vèk jen prodlouží.
309. Notou Žalmu 136; aneb
jinou známou.
Pojďme Boha vzývati,
s radostí mu zpívati! Onť životu našemu dodával moci mdlému.
2. My v světě putujeme a sotva zkušujeme, jak ten čas jde s spěšností rok za rokem k věčnosti.
3. Tento pak život není docela bez soužení; všelikých odporností cestou jdeme k věčnosti.
4. Než jako věrná matka chrání svého děťátka, když
co zlého nastává: tak i Bůh svých zastává.
5. Ano i mnohem více činí jeho pravice, svých dítek mocně chrání ve dne i v nočním spaní.
6. Mocný života dárce! marnéť jsou naše práce bez Tvého požehnání a síly dodávání.
7. Budiž chvála věrnému milosrdenství Tvému, kteréž jitra každého nové jest z daru Tvého.
8. Chvála bud Tvé mocnosti, žes nás vodil s věrností roku pominulého a přivedl do nového.
9. Ach, slyš naše vzdychání, přispějž nám k spomáhání i dále, buď v žalosti
nám pramenem radosti!
10. Dejž mně i všechněm jiným, nuzným a jinak bídným srdce ctné a pokojné z své milosti přehojné.
11. Přejž nám zdraví, pokoje, odvrať války, rozbroje, a pomáhej nám nésti kříž bídy a neřesti.
12. Dejž v dobrém pracování své štědré požehnání; co nam znáš dobré býti, toho rač nám popříti.

Písně novoroční.
13. Bud vdov, sirotků mor, hlad i rozbroj, dej Otcem, buď pobloudilých časný i věčný pokoj. rádcem, útěchou zarmoucených, pomocí opuštěných.
14. Zvlášť dej nám Ducha svého toho roku nového, aby nás cestou ctností vedl k nebeské radosti.
15. To všecko rač nám dáti, Otče všech nás bohatý! tak šťastně z Tvé milosti půjdeme vstříc věčnosti.
Při skonání roku.
310. Jako: S výsosti nebeské
jdu k vám.
Rok starý míjí v té době, chvála buď, Otče náš, Tobě, že's minulých let z milosti nás chránil v mnohé žalosti.
3. Při tom, ó věčná dobroto! chraň nás i roku tohoto, zbavě nás od všeho zlého, přispoř nám všeho
dobrého.
241
4. Dej slovo Tvé i svátosti vždy míti v čisté sprostnosti; vzdal od nás
5. K Toběť samému voláme, v Tobě všecko zakládáme; Ty jsi grunt roku šťastného, Bože, spasení našeho.
* 6. Kriste, přímluvce nám daný, slyš a zveleb své křesťany! Řekl jsi:» Ját jsem po vše leta s vámi do skonání světa.<<
7. Pro Tvé svaté obřezání vzdal od nás věčné trestání; pro Tvé sladké Ježiš, jméno, buď v nás dobré rozhojněno.
2. Prosíme Tě my hříšníci všickni, malí i velicí, spáchané naše zašlosti od2. V čtyřech částkách roku. a) Na jaro.
pusť pro Krista z milosti. 311. Jako: Přišloť k nám padlým spasení.
8. Na to> Amen<< všickni rceme, kteříž tomu vroucně chceme; že se nám to jistě stane, věřímeť, náš milý Pane!
Chvála buď Bohu věčnému, jenž jaro spůsobuje, laskavému a mocnému, jenž zemi ozdobuje! Bůh vše, což stvořil, zdržuje, radostí nás naplňuje; chval jej všecko stvoření!
16
K
SUNDA

242
Písně jarní.
2. Pole, kteréž mrtvé bylo, již v své kráse povstává, jakoby znovu ožilo, požehnání vydává. Červík v prachu se plazící, pták v povětří létající plesá z života svého.
3. Tvář země se obnovila, stkví se vesele nebe,
b) V letě.
hory, údolí spanilá zvuk 312. Obecnou notou.
vydávají z sebe; ten pak, jenž všemu život dal, všecko posavád zdržoval, patří na svá stvoření.
4. Všickni zástupové jeho jemu na čest zpívejte! Vy lidé, sobě blízkého Pána rádi vzývejte! Aj, chválím Tě, zpívám Tobě, neb Tě všudy mám při sobě s Tvou mocí a milostí.
5. Ty oblakům rozkazuješ žíznivou zem vlažiti, nám darů svých uděluješ, tím nás chtěje těšiti; Ty nám i bouřku v povětří, ježto rozkazů Tvých šetří, v pramen radosti měníš.
7. Od Tebe jde, co nás těší, prameni vší radosti! Potěšení mnohem větší dáš nám tam u věčnosti. Blaze všem, jenž již zde Tobě oddáni, i v smrti době Tobě se poroučejí!
6. Nýbrž i když hlasem hromu zděšená zem se třese, Ty požehnáváš i tomu, že to úrodu nese; tut se slunce zas zjevuje, všecko se v Tobě raduje, jehož vichr poslouchá.
Bože, kterýž slunci svému velíš svítiti každému, jímžto ten svět osvěcuješ, a zemi deštěm skropuješ.
2. Hory s výsosti svlažuješ, zem bohatstvím naplňuješ k pohodlí stvoření všemu, zvlášť člověku rozumnému.
3. Chléb nám z země vyvozuješ, hojnost vína nám daruješ, pokrm, nápoj spůsobuješ, a tím náš život zdržuješ.
4. Ó prosíme, rać z milosti dát nám darů svých v hojnosti, požehnané nám léto dej, úrody zemské zachovej.
5. Popřej nám časů úrodných, uchovej nečasů škodných, všecko zlé rač odvrátiti, nedopust úrod zkaziti.

Písně letní
6. V Tebe samého doufáme, na Tebe očekáváme, jehožto rozkazů šetří slunce, mračno, déšť, povětří.
7. Rozkaž, ať vše roste krásně, dejž, at svítí slunce jasně, napájej též zemi deštěm; však staň se vůle Tvá ve všem.
8. To léto dobrotivostí svou požehnávej s výsosti, bychom, majíc zemskou živnost, chválili Tvou božskou milost.
9. Ó Bože mocný a silný, jenž jsi v slibech neomylný, slyš hlas volání našeho pro Ježíše Syna svého!
Žeň.
313. v čas žní, díkčinění,
Chvalmež Boha, ó křesťané, za dary nám prokázané i toho roku na polích, Pánět jest všecka plnost jich.
2. Chvaltež Pána, vzdejtež mu čest, neb od věčnosti dobrý jest; on stvořil nás, on zdržuje, živí, chrání, opatruje.
3. Prv než člověka spůsobil, nebe i zemi ozdobil
243
sluncem, měsícem, hvězdami, živočichy, úrodami.
4. Tak jsa v dobrotě nesmírný, jako do plné špižírny uvedl člověka do ráje, všecko mu v moc poddávaje.
5. Ač pak mu člověk zle sloužil, pokuty hříchem zasloužil; však jej zas přijal na milost pro Kristovu zasloužilost.
6. Takž nás tudy vykoupených, Duchem svatým posvěcených milovati nepřestává, pokrm, nápoj, oděv dává.
7. Ptactvo, ryby i hovádka máme, ne jako čeládka, než jako milí synové k sycení vždycky hotové.
8. Ont nám korunoval zemi žádoucími věcmi všemi: kovy, ovocem, vařením, k tomu rozličným kořením.
9. On k našemu potěšení dal zrůst našemu osení, což i nyní spatřujeme, když užitky z pole žneme.
10. Však dobroty Pána toho, bychom jazyků tak mnoho, jak se zrn zrodilo, měli, stihnout bychom neuměli.
16*
13
C
CONCA

244
Písně letní.
11. Zpívejmež mu srdcem vděčně:» Ó Bože dobroty věčné! Sláva bud Tobě na nebi a pokoj lidem na zemi!<
12. Při nynější žni radostné pamatujmež na milostné léto věčného života,
tomuť chce Boží dobrota.
13. Když zde Bůh dává z milosti zlým i dobrým vše k živnosti, kdož vypraví dobrodiní, jež nám v nebi dáti míní?
14. Oko toho nevídalo, ucho o tom neslýchalo, srdce lidské nezkusilo, co se věrným odložilo,
15. Bůh Otec, Syn i Duch svatý, Bůh náš svatý, svatý, svatý budiž od nás nyní chválen i na věky věků. Amen.
c) Na podzim a v zimě. 314. Obecnou notou.
K mocnému Pánu všech časů pozdvihněmž srdcí i hlasů! Prozpěvujíce vesele, chvalmež svého Stvořitele!
2. Ont nám z pouhé lásky činí vždycky mnoho dobrodiní; jakož k nám i
toho roku otevřel svou štědrou ruku.
3. Udělil nám požehnání při našem usilování; símě v zemi vsáté vzešlo, užitek hojný přineslo.
4. Stromové se ohýbají, hojnost ovoce dávají; vinný kmen hrozny oplývá, vinař, Boha chvále, zpívá.
5. Ó jak Bůh dobrotivý jest! od nást mu přináleží čest; neb nám chléb i víno dává, i víc ještě požehnává.
6. S díkůčiněním, s vděčností hledmež toho, což z štědrosti otcovské ráčil nám dáti, v bázni Páně užívati.
7. Lásku Páně v tom znajíce, potěšení v ní majíce, také lásku pravou mějme, jako on, rádi dávejme.
8. Chudého neopouštějme, ale rádi se sdílejme tím, čehož nám Bůh udělil, by se chudý obveselil.
9. Takové díkůčinění, lásku bližním v udílení Bůh laskavý oblibuje a zas štědře odplacuje.
10. On dle své dobrotivosti nám zde popřeje živ

Písně podzimní a zimní.
nosti, jakž nám uzná být potřebí; potom nám dá život v nebi.
Zima.
315. Touž notou.
Ó O vel
veliký Stvořiteli, všech věcí zdržovateli! Ty zimu i léto dáváš, sám však tak, jak's byl, zůstáváš.
2. Ty jsi věkem nepočatý, dobrý, nesmírně bohatý; z jara, v létě, také v zimě, vždycky Tvou slávu vidíme.
3. Když se role a vinice, louky, lesové, štěpnice zelenají času svého: tot jest k slávě jmena Tvého.
4. Než i když zima přichází S sněhem, ledem, větry, mrazy; u člověka rozumného jest to k slávě jmena Tvého.
5. Ty i v zimní studenosti ostříháš země mocnosti, stromů mízy i osení nám k užitku, k potěšení.
6. Když pak již zima odchází, všecko oživouc vychází v přeradostném jarním čase, krásně květe, zelená se.
245
7. I my po krátké časnosti zkveteme k nesmrtedlnosti; ač se tělo v prach obrátí, však zas má z mrtvých povstati.
8. Po časnosti bude věčnost a po smrti nesmrtedlnost; z prachu jasné tělo vyjde, když Pán Ježíš k soudu přijde.
3. Na den pamětný( bývalé) křesťanské tolerance
aneb snášelivosti.
316. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Bože mocný a snášelivý, myt Tebe chválíme nyní! Otče všech nás předobrotivý, za Tvá hojná dobrodiní Tvé jméno oslavujeme, s vděčností se radujeme.
2. Za výborný dar Tvé milosti, jehož my již užíváme, za dar svaté snášelivosti, Tebe, Otče náš, vzýváme, za svobodu slova Tvého, evanjelium svatého.
3. Čehož sobě mnozí žádali, to my již skutečně máme, nýbrž víc, než jsme se nadáli, z ruky Boží při

246
Písně o( bývalé) křesťanské toleranci
jímáme, z milosti snášelivého krále od Boha daného.
4. Jako při řekách babylonských Jůdští někdy sedávali a po službách Božích sionských toužíc, smutně plakávali; tak i my předešlým časem lkávali jsme smutným hlasem.
5. Ale nyní, buď Bohu chvála! vzbudil Bůh ducha králova, skrz nějž se nám svoboda stala v hledání Božího slova; nyní se již neskrýváme, svobodně Boha vzýváme.
316
6. Nyní, kdo jest jen žádostivý mléka čisté Boží pravdy, má k tomu přístup milostivý, nemaje v tom žádné křivdy; ó křestane, povyš hlasu, jakéhot Bůh popřál času!
7. Nyní čtení Božího slova i veřejné poslouchání, jakž též dle příkazu Kristova svátostí přisluhování; slovem, všecko máme nyní, ó přeslavné dobrodiní!
9. Rač nám všem dát Ducha svatého, mysl vděčnou
slouchání slova Tvého a s poslušností ku poku plnění s snažností; tak abychom v každou chvíli dle Tvé vůle živi byli.
8. Všecko, což jsi nám ráčil dáti, ó Bože plný
milosti, račiž i dále zacho10. Ó pomoz, Bože, kazatelům, pomoz všechněm posluchačům, pomoz všem svým věrným ctitelům a Tvé pravdy vyznavačům; posilň člověka každého, at
chodí dle slova Tvého.
11. Modlitby, prosby a žádosti rač laskavě uslyšeti, které před trůn Tvé velebnosti budou se kdy přednášeti, zvlášť za krále laskavého i jiné náměstky jeho.
12. Dejž, ať na Tě vždycky myslíme i na krále laskavého; dejž, ať se Tě stále bojíme, jako dítky otce svého, krále majíc v poctivosti, ježtot jest plný milosti.
13. Pomáhej nám, ó Bože! stále podlé vůle Tvé choditi a rač nás i vůli ро
krále milostivého voditi; at dáváme Tobě, jemu, což
vati, k sloužení Tobě s pil- jsme dlužni, i každému.
ností; račiž to rozhojňovati, nás v dobrém posilňovati.
14. Račiž dáti králi našemu šťastné, dlouhé pano

aneb snášelivosti.
vání, a zdařené jeho moudrému předsevzetí vykonání; k Tvé, ó Bože, cti a chvále zdržujž nám moudrého krále!
15. Zdržujž jeho slavnou korunu v požehnání a V pokoji; budiž ochráncem jeho trůnu, at předlouhé časy stojí; požehnejž jeho jasnosti zde i potom u věčnosti.
16. Nám pak zdržuj drahou svobodu svědomí a náboženství, zachovej nás od škodných svodů, jež plodí nebezpečenství; svornost, lásku a jednotu rozmnož v nás pro svou dobrotu.
17. Vypleň z nás símě nenávisti, různic, svárů a rozbroje, dejž, at nejsme žádostivi msty, ale svatého pokoje, dle evanjelium Tvého chodíce spasitedlného.
18. Dejž všem, Bože, pravé poznání Tebe, také Syna Tvého, ve všem dobrém rozhojňování k štěstí lidu křesťanského, by všickni, jako dítky Tvé, měli srdce snášelivé.
247
317. Obecnou notou.
Plesejme Bohu společně, vzdávejme mu chválu
vděčně, že na nás ráčil vzhlédnouti, milostí svou k nám se hnouti.
2. Děkujme mu srdcem, hlasy, že nám ráčil v tyto časy dát svobodu slova svého, evanjelium svatého.
3. Již dle svého přesvědčení podlé Kristova učení můžeme Boha pravého ctíti též i Syna jeho.
4. Slavíme Tě, Bože, nyní za to slavné dobrodiní, prosíc, Pane všemohoucí, vediž dál své dílo skvoucí.
5. Kteréž jsi milostně při nás začíti ráčil v tento čas; doufámeť, ó dobrý Pane! že to i dále zůstane.
818
6. Ó uveď pro svou dobrotu lid svůj v svornost a v jednotu! Ó Pane náš předůstojný, dej své církvi čas pokojný!
7. Všecky lidi osvítiti rač a ze sna probuditi, světlo pravdy jim zjeviti a temnosti zapuditi.
8. Atby pravdu Tvou poznali, bludům víc neobcovali, než Tobě Bohu pravému moudře sloužily sa94 mému.
9. Dejž i nám, Otče s výsosti, ducha plného milosti,
133
DONCK

248
Písně o( bývalé) křesťanské toleranci aneb snášelivosti.
atbychom v Tvé pravdě stáli, všemu zlému odolali.
10. A tak v lásce Tvé stojíce, i bližní své milujíce, at jsme spolu v upřímnosti a v snášelivé svornosti.
11. Díky činíc Tobě Bohu, a naději majíc mnohou, že Ty nás po zdejší strasti dovedeš do věčné vlasti.
12. Ach sprovodiž, Pane, svůj lid vykoupený z těch mnohých bíd! veď a doved jej laskavě k bezpečnosti v plné slávě.
318. z Žalmu 138.
v světě stavové, Tvých řečí pravdu slýchajíc, ji libujíc, až i králové-
2. Neb jsi jména svého všudy též své pravdy, slávy dokázal; když jsme k Tobě měli zření, občerstvení našim's dušem dal; budout Tebe též i jiní ctíti slavní
3. Budou Tebe důstojného i dobrého oslavovati, o Tvých skutků moudré správě ke cti slávě Tobě zpívati; a že, ač jsi vyvý. šený, i přeslavný trůn v nebi maje, patříš však i na nízkého, i pyšného výborně znaje.
4. Ty nás, Pane, při životu v každou psotu ráčíš chovati, i ze všelikých úzkostí svou mocností vytrhovati; kdyžť milost Tvou věčnou známe, tak skládáme v Tobě doufání, že své dílo vždy povedeš i přivedeš šťastně k skonání.
Srdcem celým Tebe,
Pane, ctíti slavně budu s vděčností, před všechněmi chciť zpívati, zvýšovati Tě
s ochotností; v církvi svaté 319. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
v společnosti Tě s radostí budu vzývati, a Tvého milosrdenství při nás množství s pravdou hlásati.
4. Na den památky narození svého.
Dnes, ó Bože, děkuji
Tobě za dání mého života, když v paměť uvozuji sobě, že Tvá milost a dobrota mne z ničeho učinila a až po dnes se mnou byla.
2. Tys mne ráčil divně stvořiti a svou pravicí vo

Píseň na den narození svého.
diti, dal's mi dost radostí užíti, ráčil's mne zlého zhostiti; když pak jsem úpěl v soužení, vždy's mi přispěl k spomožení.
3. Menšíť jsem já vší Tvé věrnosti, již's mi podnes prokazoval; Ty's, ó Pane! již od věčnosti na mne v dobrém pamatoval; ač že jsem prach a popel, znáš, však o mé štěstí péči máš.
5. Ač pak jsi hříchů mých zašlosti všecky viděl od věčnosti; však's mi dal do. jíti milosti z otcovské lásky, věrnosti. Ó slitování divného! Bůh má péči o hříšného.
6. Za všecky divy Tvé věrnosti, ó dobrotivý Otče můj zpíváť chválu duch můj s vděčností, jenž jest zvláštní dar při mně Tvůj; Tvét jest, že mohu mysliti
a Tebe dnes velebiti.
249
4. Tys' viděl a znal má vzdychání prvé než jsem
5. V mladosti.
začal býti; Ty's mé slzy 320. Jako: Pospěš, pospěš
pokání činiti.
a naříkání od věků ráčil spatřiti; prv než jsem uměl volati, ráčil's mi díl vykázati.
7. Že's mi prodlil života mého, zdravím a silou's mne odil; že's mne podnes
skrz Ducha svého řídil a dost divně vodil: za všeckot, Otče, děkuji a jméno Tvé oslavuji.
8. Mám- li ještě v této časnosti, můj Bože, déle trvati, doufám, že mi dle Tvé věrnosti všecko ráčíš darovati, což tělu, duši potřebné; požehnejž a ostříhejž mne!
Pospěš, člověče, dokud
jsi mladý, užit dobrých lidí moudré rady; hled, bys vždycky v ctnostech živ byl, tak se Bohu i lidem zalíbil.
2. Pamatuj na svého Stvořitele, hned v mladosti oddej se mu cele; uč se věcem užitečným, abys byl oudem světa prospěšným.
3. V slovu Božím i v jiném umění, kteréž v světě bez užitku není, měj upřímné zalíbení, řeď se jím v mysli, v řečech, v činění.
4. Starší lidi vždy v uctivosti měj, dobrou radu od
DANICA

250
Písně v mladosti.
moudrých přijímej v pokoře a v poslušnosti, a nezlehčuj žádného v starosti.
5. Mládenčích zlých žádostí utíkej, následovati jich nepřivykej; než následuj spravedlnosti, víry, lásky, pokoje, všech ctností.
6. Přivykej k čistotě, k stydlivosti, k pravé mírnosti a střízlivosti, k pilnosti, pracovitosti, tak budeš užitku míti dosti.
8. Nemni, že k dobrému času dosti, že se můžeš, dokudž jsi v mladosti, v nectných skutcích pokochati; potom pak v starosti tak nechati.
9. Ach, nemniž tak! tot tě můž' sklamati; k čemu zvykneš, to budeš konati netoliko v své mladosti, než k svému neštěstí i v starosti.
učiníš- li tak, jsi šťastný dosti.
7. Cvič se stále v tom, což jest dobrého, varuj se vždy tovaryšstva zlého; nebo člověk v své mlado13. A choval se vedle slova Tvého, v ctnostech chodě času všelikého svým sti lehce může sveden být cti, k mému štěstí a blažení. rodičům k potěšení, k Tvé
k marnosti.
321.
10. Vystříhejž se každé zlé zvyklosti; pros Boha, by tobě tvých zašlostí nezpomínal v tvé mladosti;
* 11. Ó Bože, Pane života mého! prosím, rač mne skrze Ducha svého otcovsky vždy spravovati, bych mohl v dobrém vždycky prospívati.
12. Obdařiž mne, ó Otče, moudrostí, věrou, láskou a vší pravou ctností, rač mi dát své požehnání, bych vždy miloval Tvá příkázaní;
Jako: ó přebídná světská marnost.
Přicházím před Tvůj
obličej, ó Tvorče mé mladosti! Mých mdlých proseb nezamítej za moudrost a za ctnosti. Celý můj život jest dar Tvůj; ach! ode mne neodstupuj, bych ctně cestou Tvou chodil, sobě nikdy neškodil..
2. Ty's do srdce mého vštípil žádost obveselení; dejž, bych nikdy neoblíbil, co k libosti Tvé není, bych

Písně v mladosti.
na Tvůj soud pamatoval a moudře vždy rozděloval povolené radosti od marných v mé mladosti.
4. Zlý příklad lidí bezbožných necht nikdy srdce mého nevplete do léček škodných k vykonávání zlého; okrasou mou v mé mladosti a potěšením v starosti budiž, Bože, pravá ctnost, moudrost, tichost, pobožnost.
5. Stvoř mi srdce, Stvořiteli, čisté náklonné k ctnosti; drž mne, můj Zdržovateli, v čisté svědomitosti, bych z všech dnů života svého nikdy nezmrhal žádného, jenž by dle Tvé libosti nebyl ozdoben ctností.
251
3. Když se ke mně v mé mladosti svůdcové přibližují, chtíc mne namluvit 322. Jako: Díky činím,&
Nejvyšší!
k marnosti, dejž ať nepřivoluji; ale ať šetřím s pilností Tvé vůle, mých povinností, jsa vždycky stálý v ctnosti dle křesťanské
moudrosti.
6. Uč mne čas vykupovati, nemrhat ho v marnosti, úsilně ho užívati k moudrosti, k pravé ctnosti. Udělujž mi požehnání v mém pilném usilování, by
i skrz mne Tvé dílo v světě děláno bylo!
6. V starosti aneb v sešlém věku.
Mé doufání v každé době Ty's byl a jsi, Bože můj; neopouštějž mne v mé mdlobě, v mé starosti při mně stůj.
2. Ját již cítím obtížnosti věku svého v tu dobu; vím, že se blížím k věčnosti, a že pospíchám k hrobu.
3. Díka budiž Tvé věrnosti, že's mne tak dlouho choval, mně dobře činil, a v ctnosti mé srdce posilňoval.
4. Rač se mnou dále zůstati až do mého skonání, bych mohl život dokonati v plném v Tebe doufání.
5. Zdržujž mne v spokojenosti, když by přišlo soužení; popřejž mi trpělivosti, a buď mé spomožení.
6. Ráčil's mi dost utěšených dnů bez trápení
1024
ZONEZIA

252
Písně v starosti aneb v sešlém věku.
dáti; i zdaž nyní zarmoucených nemám rád přijímati?
7. Však za krátký čas trvati má zde mé utrpení; po smrti ráčíš mi dati tam věčné utěšení.
SSE
8. Kdež mne již nic odporného nikdy nemá trápiti; v plnosti všeho dobrého budu Tě tam chváliti.
9. Pomoz, bych zde dne každého na tu proměnu hleděl, a z štěstí tak velikého potěšiti se věděl.
10. Tak budu v spokojenosti při mdlobě věku svého, a dočkám v trpělivosti zboření stánku mdlého.
323. z Žalmu 71.
Obecnou notou.
V Tebet, Hospodine, doufám, nechat zahanben nebývám; nakloň ke mně ucha svého, vyprosť mne od všeho zlého.
2. Bud mou pevností i skálou, v níž bych měl útěchu stálou; Bože, ostříhejž mne mdlého před falší člověka zlého.
3. Na Tebeť od své mladosti spolehám; jakž's mne
z vnitřností matky mé sám vyvedl sobě, hned jsem se zas oddal Tobě
4. Ty's mne chránil dosti divně v mnohé příhodě protivné; at jsou ústa má chválení plná i Tebe slavení!
5. Nezámítejž mne v starosti, ve dnech mdloby mé sešlosti; ale retuj mne, můj Bože, at mi zlé škodit nemůže.
6. A když již síla má zhyne, Ty buď se mnou, Hospodine; v Tebe doufám v každou chvíli, nech se kam chce se mnou chýlí.
7. Spasení Tvé, Bože, sobě představuji v každé době; o němž i rád chci zpívati, spravedlnost Tvou zpomínati.
8. Učen jsem hned od mladosti sloužiti Tobě s radostí; a o divných činech Tvých rád vypravuji až posavád.
9. Protož také v mé starosti až do šedin a sešlosti neopouštějž mne, Bože můj; svou pomocí vždy při mně stůj.
10. Ty, ač umíš ponížiti, však umíš zas povýšiti; Ty

Písně v starosti aneb v sešlém věku.
utěšíš lkajícího, pozdvihneš liti i můj jazyk chce slapadajícího.
viti.
11. Z čehož mně pojde plesání, vděčné Tvé pravdy hlásání; má duše Tebe chváIII. Písně o rozličných stavech.
1. Stav vrchnosti vyšší i nižší.
a) Vrchnost a poddaní vůbec.
324.
Obecnou notou.
Králi věků, správce světa, rač nám dát pokojná léta! nebť my nemáme jiného než Tebe Boha mocného.
2. Zdrž v řádu všecky vrchnosti vyšší i nižší z milosti; však Ty, ó Králi věčnosti! v moci máš všecky mocnosti.
3. Řeď je všecky svou moudrostí; láskou
šelivostí i vším dobrým je obdaruj, od nespravedlnosti varuj.
12. Tobě poroučím, Bože můj, duši, tělo i život svůj; řid' mne a veď sluhu svého až do života věčného.
4. Dejž, ať se Tě všickni bojí a pod řádem práv
253
Tvých stojí, zlé věci přetrhujíce, dobré pak vzdělávajíce.
5. Dejž všem požehnání hojné a panování pokojné, by i poddaní pohodlný život vedli a pokojný.
a sná- 325. z žalmu 101.
6. Ve vší pravé pobožnosti, šlechetnosti a svornosti pro vůli Tvou své vrchnosti oddávajíc povinnosti.
7. Majíc všickni pozor na Tě, by zde živi byli svatě, a potom šťastně do Tvého vešli království věčného.
Jako: Jakt jest líbezná.
Národům se vší budu veselostí zvěstovat o Tvé, Bože můj, milosti, Tvé,
3
1734
PZONDA

254
Písně o vrchnostech a poddaných.
Pane, soudy všem oznamovati, žalmy zpívati.
2. Když mi můj úřad, Bože, daš ujíti, předně sám rád chci příkladně živ býti, potom čeleď svou se vší bedlivostí pobízet k ctnosti.
4. Nešlechetníků rady nechci míti, ni v společnosti jaké s nimi býti; od mého boku, kdož pohřížen v zlosti, odstup v rychlosti.
3. Nechciť příkladů zlých následovati, nýbrž všecko
zlé chci v nenávist bráti; 326. Jako: Pochvalmež věčLegal
ného Boha.
pochlebník neb dar od pravdy neschýlí mne v žádnou chvíli.
5. Kdož lidem dobrým jazykem škodívá, vzhůru nádherné oči pyšně mívá, ten pomsty přísné má očekávati, jí se poddati.
6. Upřímných sobě draze chci vážiti, ty v radách, ty s sebou za stolem míti: houf lidí ctnostných bude mé rytířstvo, mé tovaryšstvo.
8. Bez prohlédání budu přísně trestat, kdož by nechtěl od bezbožnosti pře stat, abych tak přetrhl všeliké nectnosti a nepravosti.
ase
7. Kdožkoli faleš aneb lest činívá, proti bližním lež a podvod mluvívá, nemůžeť na mém dvoře místa míti, musí pryč jíti.
b) Prosby za krále i jiné
vrchnosti.
Bože! nechat se v sile Tvé král vždycky raduje, na Tě patře, nechť srdce své Tobě obětuje.
2. Duch Tvůj necht ho posiluje, rač mu pomoc dáti, at na počet pamatuje, jejž Ti má vydati.
3. Povinnost jeho ne snadná a lidské křehkosti činí, že mu jest potřebná pomoc s Tvou světlostí.
4. Podpírejž ho, když on Tebe chce následovati, a pro svůj lid i pro sebe štěstí vzdělávati.
5. Necht na trůnu svém panuje s synovskou věrností, nešlechetnost zamezuje, odplacuje ctnosti.
6. Láska národa šťastného budiž za zisk jemu;

Písně o vrchnostech a poddaných.
nechť křik o pomstu žád- pošlo i chudému: král náš ného není proti němu.
budiž chudých ochrance, pyšných pak nepřítel, nuzných a soužených obránce,
násilníků mstitel.
7. Budiž vůkol trůnu jeho právo a spravedlnost; chraň ho ode všeho zlého, od protivníků sprost.
8. Necht nedy chtí po hrdinství; však když má jit k boji k chránění práv a vlastenství, necht dobře ostojí!
9. On také života svého má uložený cíl; ó prodluž, Pane, dnů jeho, a dej, by šťastný byl!
10. Kdykolit se v prosbách našich za něho modlíme; uslyš, Bože, hlas dítek svých, ať se veselíme!
327. z Zalmu 72.
Notou Žalmu 65.
Právům svým rač, Bože, našeho krále vyučiti, soudy svými i syna jeho jasně osvítiti, v líbezné Tobě spravedlnosti byt lid Tvůj spravoval, ctných chráně podlé příslušnosti, zlosti přetrhoval.
255
3. Poctě své též dej, Boże, volnost podle slova svého, tak jak slunce dává svou jasnost k pohodlí každého: rač všecky lidi dary svými též naplňovati, by vše jako dešti časnými mohlo okřívati.
4. Nechať za dnů tak ctného krále zkvete spravedlivý, necht jest stvrzen též dokonale pokoj žádostivý; rozšířiž jeho panování a v něm pravou moudrost mnohým lidem k následování, Tvou známost, pravou ctnost.
5. Budiž král náš v bídě Ikajícím hotov k spomožení, buď lítostiv nátisk trpícím a jiné soužení; od lsti a násilí každého hájit necht se snaží, nechť sobě draze i chudého a nuzného váží.
6. Přejž mu šťastného panování a věku dlouhého; dejž, at všickni jeho poddaní Z srdce upřímného Tobě se za něj často modlí, dobrořečíc jemu, by se vzdělávalo pohodlí lidu vše2. By z takové té spravedlnosti štěstí lidu svému, pokoje, pohodlí v hojnosti likému.
URGE
FIXA

256
Písně o vrchnostech a poddaných.
7. Hospodine buď chválen hodně, Bože všemovšemohoucí, kterýžto činíš každého dne sám předivné věci; budiž svatě zvelebována sláva jména Tvého, v známost i čest uvozována vůkol světa všeho.
8. Uslyš prosby lidu věrného a naplň žádosti, když prosíme za krále svého i jiné vrchnosti; bychom, majíce ctné vrchnosti podlé srdce Tvého, sloužili Tobě v pobožnosti do skonání
svého.
328. z žalmu 20.
Touž notou.
Vyslyš, Bože, krále našeho v ctném usilování, budiž při něm času každého Tvé opatrování! Ty jemu pomoc rač seslati s nebeské výsosti a v dobrém ho utvrzovati z své hojné milosti.
2. K Tvé cti konaným prosbám jeho račiž popatřiti, i modlitby naše za nèho mile oblíbiti; čehož jen srdce jeho žádá, rač mu uděliti, by mohl v tom, což v radě ukládá, šťastný prospěch míti.
3. Necht doufá v každé
případnosti jen V Tebe samého, uděliž mu v dobrém stálosti, ducha zmužilého; všem pak poddaným račiž dáti poslušnost s vděčností, by mohli vrchnost milovati a živi být v ctnosti.
4. Rač nás, Pane, v tom vždy chovati i krále našeho, když budeme k němu volati, ať slyší každého; rač jemu pomoc vždy ssýlati Ty sám s své výsosti, a dlouho nám ho zachovati k štěstí z své milosti!
329. Jako: Samému Bohu
sláva, čest.
Zdržujž nám Bože, vrchnosti, jichž's nám ráčil popříti, bychom mohli v bezpečnosti zde skrz ně šťastni býti; obdař je sílou, moudrostí, by pečovali s věrností o pravé štěstí země.
2. Dejž, by, následujíc Tebe, nás otcovsky řídily, Tvého požehnání s nebe s námi účastny byly; by nevinných zastávaly, upřímným odplacovaly, zlé dobrým přemáhaly.
3. Dejž, ať pohodlí a štěstí pod jejich správou

Písně o vrchnostech a poddaných.
máme, sproštěni jsouc zlých nám zastkví slavně světlo neřestí pokoje požíváme; Tvé milosti! aby lidé na pomoz, bychom v pobož- zemi cesty Tvé poznali, nosti, v šlechetnosti, ve mezi národy všemi Tobě vší ctnosti Tobě věrně čest vzdávali. sloužili.
4. Chraň jich od všeliké škody, rač je vysvoboditi, by zlí skrz lest a podvody nemohli jim škoditi; předsevzetí jich každému, jenž cílí lidem k dobrému, přej šťastného prospěchu.
5. Obdař poddané věrností, horlivostí, pilností, aby každý s pravou ctností konal své povinnosti; polehč tíže všem vrchnostem, buď odplatou jejich ctnostem, žehnejž jim zde i věčně.
2. Stav domácí a hospodářský.
330. z
6. Dejž jim i nám všem 331. Notou Žalmu 136.
společně v bázni Tvé živu býti a Tvé panování věčně s radostí velebiti; by tak před Tvou důstojností, jež jest nade vší mocností, mocnář i lid se skláněl. i lid se
Z Žalmu 67. Král věčný. Známou notou.
2. O dejž, by Tě slavili všickni národové s veseloÓ požehnej nám, Pane,
požehnej s výsosti, ať se
257
stí, chválili všech lidí stavové! vidouc divné skutky Tvé a Tvé pravé soudy, kterak řídíš tvory Své v celém světě všudy.
at
3. Ó nechť každý vyznává Tvé jméno důstojné, i země ať vydává nám úrody hojné! Tyť potřeby naše znáš, ó rač k pracování udílet nám, Bože náš, svého požehnání!
Pane světado celého, dárce všeho dobrého! račiž mi prospěch dáti, mým pracem požehnati.
2. Žehnáš Ty pracujícím, a vroucně se modlícím: protož duch můj, ku práci jda, k Tobě se obrací.
3. Věda, že v hospodářde màství nejlepší jest lékařství, ctnou práci vésti věrně a modlit se důvěrně.
17
Links
11734
WAKA

258
Písně o vrchnostech a poddaných.
4. Lidem bohabojícím, v pobožnosti chodícím Ty dáváš požehnání, v dobrém rozhojňování.
5. Kdo pak nedbá Tvých řečí, hřeší, laje, zlořečí, tomu Ty nepožehnáš, neb zlé jeho srdce znáš.
6. Než kdo se spravedlivě živí, chová střízlivě, při všem hledě spořiti, ten ví, kde má co vzíti.
7. Rozšafnost mnoho může, když manželka pomůže manželu pracovati, jmění rozmnožovati.
8. Tu svého požehnání Ty udílíš i v spaní těm, kteříž tě milují, věrně v dobrém pracují.
188
9. Dejž mi, Pane, rozum ten, bych tak činil každý den, slouže Tobě upřímně, svou práci konal pilně.
10. S Bohem a s poctivostí v křesťanské pobožnosti nechť mé štěstí se množí, ke cti a chvále Boží.
11. To vím, že jestiť lepší hrstka pobožných menší nabytá s spravedlností, než mnoho s bezbožností. bom
12. Pane! všecko jde maní bez Tvého požehnání; připravujet se o ně, kdo se kochá v mamoně.
13. Chudým jest lépe býti, a duši opatřiti, než všecken svět získati, duše pak zanedbati.
14. A kdyžť v poslední svůj den nic nevezmem s sebou ven, krom jen samých skutků svých, zle neb dobře činěných;
15. Udělž mi své milosti, bych při pracovitosti mohl i chudým dávati, poklad v nebi skládati.
teor
* 16. Rač, ó Pane Ježíši! můj poklade nejvyšší, mdlou víru mou síliti, pomoz šťastně umříti.
17. V den pak soudný mne s svými postav vy volenými, dejž své lásky požívat, s anděly v nebi zpívat.
4. Stav manželský.
a) Vůbec.
332. Jako: Jak pěkně svítí
dennice.
Jak pěkně jest v svatém stavu manželském být, když se pravou láskou oba milují, sloužíce, jak sluší,

Písně o stavu manželském.
Bohu, kterýžto řídí oblohu, dobrého následují; neb sám Bůh tam požehnává, štěstí dává, jakž žádají ti, jenž v lásce zůstávají.
2. Když muž i žena v svornosti živi jsou k Boží libosti, v křesťanské pobožnosti Bohu upřímně sloužíce, všecky lidi milujíce, a následují ctnosti: krásný, šťastný jejich stav jest, žádná neřest jim škoditi nemůž' Bůh jich chce chrániti.
3. Muž jestiť stromu podobný, jenž jest v ovoci ozdobný, žena kmenu vinnému, jenž krásné hrozny vydává, když dítky své vychovává v bázni Páně k dobrému: dítky, kvítky, skrz něž Boží vždy se množí církev, Bůh ás má v své paměti v každý čas. myyd
4. Veseltež se, ó manželé! nejsouc ustanovitelé toho stavu svatého; než Bůh, jenž lidi miluje, vše moudře řídí, spravuje, jestiť původce jeho: ont vše vaše předsevzetí má v paměti, statek, zboží jeho milost vám rozmnoží.
5. Sic i tento stav má svou tíž, trápení, pláč, všeliký kříž, a rozličná soužení; mezitím v trpělivosti
259
kdo snáší všecky úzkosti, dochází potěšení: trp jen kříž ten malou chvíli, Pán Bůh milý Tvé kvílení brzce v plesání promění.
6. Ó Bože náš! přibliž se k nám, dejž k pracem radu, pomoc sám, naplň naše potřeby; za to Tě budeme ctíti, chváliti a velebiti, nejprv zde, potom v nebi: sám Ty pán jsi vševědoucí, vševidoucí, všemohoucí; uslyš naše prosby vroucí!
333.
Když Bůh pro samého sebe překrásné sformoval nebe, den opatřiv sluncem jasným, noc temnou měsícem krásným;
Obecnou notou.
2. Zemi trávou, květem sličným, tvorem živým přerozličným, ošlechtiv ráj utěšený, vší rozkoší naplněný:
3. Potom člověka prvního do hospodářství plného uvedl, a svěřil to jemu k radosti, sluhovi svému.
4. Vida pak, že jedinému ne dobré být samotnému, spůsobil mu pomocničku Evu, živých všech rodičku.
17*
Und
UPPA
AUKA

260
Písně o stavu manželském.
5. A tu jemu řádně oddal, ke vší moudré správě poddal, vyřknuv na ně požehnání, hojnému rozmnožování.
6. Tak hned v stavu nevinnosti svatý Bůh dle své moudrosti manželství ráčil zříditi a lidem ho posvětiti.
7. Přidav, že otce i matku
člověk opustí v tom sňatku, láskou jsa k manželce zažžen, jíž od Boha jest obdařen.
8. Téť se již vlastně oddává, jedním tělem s ní se stává, by jeden šetřil druhého tak, jako sám zdraví svého.
9. Svazek majíc lásky věčné, štěstí, neštěstí společné, jest- li kdo z nich dvou upadne, přispěje hned druhý snadně.
10. Jakáž pravá v Bohu
svornost osladí každou odpornost! a Duch svatý tu přebývá, v rozkoši jich rozkoš mívá. bouger ob
11. Tohot nepotupovali, v manželský stav vstupovali lidé svatí a králové, proroci, patriarchové.
12. Apoštolé, biskupové, kněží i jejich jahnové manželky vlastní mívali, však církve pilni bývali.
13. Neb stav manželský každému poctivý jest šlechetnému a nepoškvrněné lože; neřády Ty tresceš, Bože!
14. Protož co vyhlásil Bůh sám čistým, čisté všecko buď nám; co Bůh spojil, člověk žádný nerozlučuj, jsi- li řádný.
15. Ó Pane, čistoty dárce! manželů ctných bud obrance, aby věrnost, lásku sobě chovali vždy z lásky k Tobě.
16. Panicům též pannám, Pane, vdovcům, vdovám at jest dané čistoty ctné ostříhání, potom s Tebou pře bývání.
334. z žalmu 128.
Známá.
Šťastnýť jest muž bohabojný, v dobrých skutcích z víry hojný, z práce rukou zisk mít budeš, živnůstky slušné nabudeš.
2. Manželka jako kmen plodný rozhojní tě v čas příhodný, vůkol stolu spa

Písně o stavu manželském.
tříš dítky jako olivové kvítky.
3. Aj, tak šťastně člověk stojí, jenž se Hospodina bojí, nepůjder naň zlořečení, ale mnohé potěšení.
4. Bůht s nebe požehnání dá, aby se veselil, vida církve Boží, v níž jsi, štěstí,
dobré věci bez neřestí.
5. Prodloužít života tvého, jsa s tebou času každého, aby viděl synů hojně, a užil země pokojně.
6. Bože, rač vše dobré dáti, ctným manželům požehnati, abys vždy od nich byl chválen, zde i v nebi věčně. Amen.
b) Pro těhotnou ženu.
335.
Obecnou notou.
Všeho světa Stvořiteli, a přemoudrý Řediteli, ó Bože! slavtež Tvé činy celého světa končiny!
2. Ty jsi řekl a hned se stalo, rozkázal's, a hned byt vzalo všecko, co's v světě chtěl míti, jakž's chtěl, tak musilo býti.
261
nosti, všecka rodina z Tebe jest, v nebi, na zemi, tot Tvá čest.
4. Tvé nařízení, ó Bože! jest i ctné manželské lože, aby se lidé množili, poctivé dítky plodili.
5. Tot jest dílo Tvé mocnosti, že se i já v těhotnosti z ctného manželského lože nyní nalezám, ó Bože!
6. Toběť já za to děkuji, oběť chvály obětuji za toto požehnání Tvé, a vylévám žádosti své
7. K Tobě v takový tento čas, ach slyš, Pane, děvky své hlas! dokonej začaté dílo, a dejž, aby zdárné bylo.
8. Což's divně ráčil sformovat, rač bez úrazu dochovat, a chránit nebezpečenství dle svého milosrdenství.
9. Ode mne i mého plodu vzdal neštěstí, pád i škodu; pomoz śťastně donositi a zdařile poroditi.
10. Uleviž mi těch bolestí, kteréž při tom musím snésti: a dejž at mi radost oplodí to dítě, jež se narodí. 3. Ty jsi bytnost všech 11. Když pak mi dáš bytností a Otec samé věč. porod šťastný, a plod zdra

262
Písně pro těhotnou ženu a pro rodiče.
vý, zdárný, krásný;- i za to též prosím Tebe, můj přemilý Otče z nebe-
12. Rač mi té milosti příti, mé dítě znovu zroditi, v počet dítek svých přijíti, mým i jeho Otcem býti.
13. Tak Tebe budu chváliti is mým dítětem slaviti, a cestu jemu s pilností ukazovati k věčnosti.
14. Tak Tvé milosti účastná již v tom životě jsem šťastná; a čím více po časnosti šťastná budu u věčnosti!
c) Pro rodiče.
336. Jako:
Sláva bud Tobě, Bože náš.
Děkuji Tobě srdečně, Otče všeho stvoření, zpívámť také ústy vděčně za Tvé mne obdaření, za dítky mé, kteréž mám, nebť jsou dar Tvůj, dobře znám, Toběť za ně chválu vzdávám, Tobě je zas odevzdávám.
2. Rač je sám v své stráži míti, a dej, bych považoval, čím's mne ráčil učiniti, jak mnoho's mi daroval! dejž mi Ducha svatého, at dle řízení jeho v bázni Tvé
je v každé době vychovávám, vedu k Tobě.
3. Ty's byl od mé maličkosti po vše časy mým Bohem; bud, ó Otče vší milosti! bud i dítek mých Bohem. Uděl jim požehnání v dobrém rozhojňování, aby mohly k Tvé libosti včasně chodit cestou ctnosti.
4. Rozličné jim pokušení na tom světě nastane; kdož můž' přijít k ochránění jich, než Ty sám, ó Pane? Dejž, ať jsou v dobrém stálí, dejž, aby hlas Tvůj znaly, jsouc ho poslušny s radostí, ne škodné hříšné žádosti.
5. Dejž, ať Tobě s upřímností slouží času každého, a kráčejí cestou ctnosti vždycky dle slova Tvého;
stvoř jím sám srdce čisté, svědomí v dobrém jisté, a Ducha svého svatého neodjímej od žádného.
6. Ó dejž, ať jsou každého dne Tvé milosti hodnější, lepší, moudřejší, příhodně lidem užitečnější! At pracují bedlivě, živí se spravedlivě; nechť jich od Tvé lásky štěstí neodloučí ni
neřesti.
7. Den vítězství spravedlivých bud i mně radosti

Písně pro rodiče.
dnem! Pomoz, aby mi žádný z nich nechybil před Tebou v něm! Než abych s veselostí řekl:» Otče vší milosti, aj já, i dítky mně dané, teď jsou k nebi zachované!<
337. Obecnou notou.
Dítky od Tebe nám dané jsou Tvé, o nejvyšší Pane! onyť jsou dar Tvé milosti; ó dejž, ať jsou nám k radosti!
2. Popřejž nám k tomu moudrosti, abychom je s vší
pilností v bázni Tvé vychovávali, k věčnosti připravovali.
048
3. Dávejž jim vždy chuť k cvičení, všeho dobrého šetření; chraň jich od neskrocenosti, zahálky a svévolnosti.
4. Požehnejž jejich cvičení, z slova Tvého osvícení, ať Tebe právě poznají, dle Tvé vůle se chovají.
5. Ó nikdy jich neopouštěj! z pravé cesty nedopouštěj jim nebezpečně zblouditi, rač je Duchem svým voditi. Just
263
6. U víře je utvrď jistě; chraň jich vždy na každém místě od oklamání a svodu, od všeho, což činí škodu.
7. Nechť Tebe, když co konají, vždycky před očima mají, v bázni Tvé a pobožnosti všudy ostříhají ctnosti.
8. Aby z nich dobří křesťané, potom nebeští měšťané v plném štěstí mohli býti: Bože, rać toho popříti.
d) Pro dítky.
338. Jako: Ach Bože můj,
já jsem zbloudil.
Bože můj, Tvé přikázaní necht jest v srdce mé vpsáno: Dítě, budiž do skonání svým rodičům podpodáno!< Této sladké vinnosti šetřiž duše má s pilností!
2. Chci je za života svého ze srdce milovati, poslušnosti dne každého chci jim dokazovati; nechci jich nikdy hněvati, aniž čím zarmucovati.
3. Ctnostmi jich obves liti, to buď vždy mornám dostí; nemohuť seía naše
WIRE
ET
WAKA
SOCA

264
Písně pro dítky.
niti jim dle zasloužilosti: neb mi od dětinství mého činili mnoho dobrého.
4. Rač mi, Bože, pomáhati, bych je věrně miloval, pomoz v dobrém vždy vzrůst bráti, bych jich nezarmucoval; než jako nyní v mladosti tak vždycky jim byl k radosti.s
in lsdon motog
339. Obecnou notou.
Tobě, Bože můj, děkuji, i svůj život obětuji. jejž's mi skrz mé rodiče dal; ó dejž, bych v tom milost Tvou znal!
2. Dejž, at rodičové moji mne vedou v ctnosti v pokoji; mně pak dej srdce poslušné, ať vždy činím, což jest slušné.
3. Vše, čemuž mne oni učí, a co činiti poroučí, at vždy konám s poslušností, pilností a ochotností.
4. Dejž, ať příkladu svatého Jezu Krista, Syna Tvého, se vší mocí následuji a své rodiče miluji.
jan5. Syn Tvůj milý, můj dejž itel, nejvěrnější lidský dle řízeadičům svým poddanosti dokazoval s poslušností.
6. Bože, dejž mi srdce chtivé, té radosti žádostivé, Syna Tvého následovat, poslušnosti dokazovat.
libosti, mým pak rodičům 7. Můj život buď k Tvé k radosti; učiň mne k tomu schopného, což Tobě i jim milého. de bo
8. Abych tak podlé slibů něných, došel požehnání Tvých, dobrým dítkám učiTvého časného, také věčného.
e) Pro vdovy a sirotky.
340. z Žalmu 146.
Známou notou.
Chvaliž, duše má, Pána,
zpívej s ochotností; bud mu od tebe vzdána čest z vší tvé mocnosti: dokud jsem živ zde v těle, chci oslavovati jméno jeho vesele a v něho doufati.
2. Nedoufejtež, ó lidé! v pánech světa toho, ježto vám v nouzi, v bídě nespomohou mnoho: nebot vysvobození v nich nemůž'te míti; mizí jejich myšlení, musejíť umříti.

Písně, pro vdovy a sirotky.
3. Tent jest šťastný raději, jenž v každou hodinu zakládá svou nadějí v samém Hospodinu: Bůh stvořil nebe, zemi, moře, vše což v nich jest, a vládne věcmi všemi, může všecko vyvést.
4. Pomáhá k spravedlnosti všem křivdu trpícím, poskýtá do sytosti chleba žádajícím; on může souženého mocně potěšiti, může zarmouceného zas obveseliti.
5. Může oči slepého zase otevříti, v světě potlačeného rychle zvelebiti; kdo se pobožně chová, chodě v spravedlnosti, tomu pomoc hotová jest z boží milosti.
6. Bůh jest sirotků Otcem, o ně se ujímá, ovdovělých ochrancem, on je v své péči má; když se jen v pobožnosti v tom světě chovají, jistě z jeho milosti potěšení mají.
7. On ostříhá pobožných, žehná jejich práci; ale cestu bezbožných v rychlosti podvrací. On jest král všemohoucí, kterýž konce nemá; protož vždycky s vší mocí chvaliž jej,
duše má!
4. Stav vojenský.
341. z Zalmu 46.
Známá.
265
Bůh jest sám naše útočiště v čas soužení na každém místě, onť nám udílí pomoci i ochrany dnem i nocí. Protož se nebudeme báti, byť i svět neměl déle státi, aneb do mořských propastí klesaly by hor výsosti. výsosti.
2. Byt i zvuk ječení hrozného byl slyšán moře zbouřeného, a vod jeho kormoucení neslo by hor podvrácení; přecet i v čas také nechvíle každý věřící vždy se mile, doufaje v Boha, tím těší, že ho vytrhne Nejvyšší.
3. A maje Boha přítomného, pádu se nebojí žádného; Bůht mu i hned V ranní chvíli rady, pomoci udílí. Byt se pak i svět chtěl shluknouti, národy všelikými hnouti; Pán jakžby jen vydal svůj hlas, musil by hned být pokoj zas.
4. Hospodinť vždy s námi zůstává, ont i v boji nám pomoc dává, jsa síla naše
13
UTE
E

266
Písně pro vojáky.
a náš hrad: ó doufejž v něm každý z nás rád! Pojďte a vizte skutky Páně ramenem jeho dokázané, jak divné věci učinil, zlostných moc z země vyplenil.
5. Boj přetrhl, dal zbroj v pohrdání, lučiště, kopí k roztřískání, vojenské vozy též na prach ve všech popálil končinách, mluvě všechněm:» Již pokoj mějte, mne Boha nejvyššího znejte, jenž mezi národy všemi mám vyvýšen být
na zemi!<<
6. Pán zástupů s námi zůstává, ont i v boji nám pomoc dává, jsa naše síla a náš hrad: ó doufej v něm každý z nás rád! Neb, kdyžť on s námi vždy zůstává, zdaž se nám čeho nedostává? Ont i té časné smrti strasť změní nám v zisk, dá věčnou
vlasť.
342. z Žaimu 27.
Obecná.
Bůh ohněm svaté světlosti osvěcuje mé temnosti, Pán síla života mého, i proč bych se měl bát zlého?
2. Nechť se radí i ozbrojí na mne protivníci moji; Bůh dá, by v osidla padli, kteráž mně ku pádu kladli.
3. Byt se na mne rozzlobili i stany k válce rozbili; já v Boha budu doufati, jich se nic nebudu báti. z
4. Bůh sám v nebezpečenství mém ukryje mne pod svým stínem: ont jest můj hrad, síla, skála, v němť jest má ochrana stálá.
* 5. Uslyšiž, Pane, prosbu mou, a ukažiš mi lásku svou, maje doufanlivé zření, k Tobě vzdychám v svém soužení.
6. Tváři své přede mnou nekrej, aniž mne v svém hněvě kárej; ale bud mé spomožení, o Bože mého spasení.
7. Ač pak rodičové moji nejsou se mnou v tomto boji; Ty však, ó můj Hospodine! jsi se mnou každé hodině.
V
8. Rač mne vyučit cestě své, abych chodil dle vůle Tvé, a veď mne po stezce přímé v konání povinnosti mé.

Písně pro vojáky.
9. Ját očekávám na Bo- srdce mého, popřeje cíle
ha, v němž jest pomoc,
šťastného.
síla mnohá, ont posilní
IV. Všelijaké potřeby vezdejší.
1. Casné pohodlí vůbec.
343. Jako: Ját v Boha milého.
2. Doufej v Boha svého v čas kříže těžkého, v truchlosti a soužení, ont jest tvé spomožení; on truchlost tvou promění v radost a potěšení.
5. Doufej v Boha svého času takového, když mor lidi sužuje, nemoc se rozDoufej v Boha svého, množuje; Bůh jest tvůj lékař pravý, onť nemoc tvou uzdraví.
duše, dne každého: on tě můž' vyslýchati, v soužení retovati, jen doufej silně v něho, on tě zbaví od zlého. tyd
3. Doufej v Boha svého v den zármutku tvého, když
tě
hříchové tvoji v svědomí nepokojí; Bůh tě již toho všeho sprostil skrz Syna svého.
267
4. Doufej v Boha svého času nešťastného, v kterémž jsi postavena, jsouc od všech opuštěna; věř,
kdo se na něj spustí, toho on neopustí.
6. Doufej v Boha svého v čas boje těžkého, jímž se mnohé končiny obracejí v pustiny; Bůht může i v čas boje tobě popřít pokoje.
7. Doufej v Boha svého za času drahého; neboť spravedlivého neopustí Bůh jeho, ale co Otec pravý svým dítkám stůl připraví.
8. Doufej v Boha svého, když dle vůle jeho pro Krista potupení snášíš a utrpení; kdož pro něho co ztratí, onť mu hojně navrátí.
9. Doufej v Boha svého předobrotivého, doufej času
d
HIKA
WYKA

268
Písně obecné ve všelijakých potřebách vezdejších.
každého; onť žádost ducha tvého pro lásku svou vyslyší, k pomoci tvé přispíší.
10. Doufej v Boha svého v čas loučení tvého, duše, s smrtedlným tělem, by's mohla s Spasitelem svým přebývati věčně; ó oddej se mu vděčně!
344. Známá.
Když jsme v největším soužení a bídami obklíčeni, nemajíc žádné pomoci, starajíc se ve dne v noci;
2. Tehdy naše potěšení v světě žádné jiné není, než, bychom velicí, malí Tebe, ó Bože! vzývali.
3. Srdce k Tobě obrátili, pravé pokání činili, žádali vin odpuštění a v těžkostech polehčení.
4. Jakž's nám ráčil zaslíbiti, že, budeme- li prositi zač ve jménu Krista Pána, bude nám každá věc dána.
5. Protož k Tobě přicházíme, Tobě, Otče, se modlíme, a vzýváme Tě
v soužení, uděliž nám potěšení.
6. Nehled na naše hřešení, ale na svá zaslíbení; buď nám přítomen v úzkosti, odpust naše nepravosti.
921
y
7. Dejž, bychom Tě poznávali, Tvou dobrotu zvěstovali, Tobě vždy po-. slušni byli, a na věky Tě chválili.
345.
Touž notou.
Poprosmež Boha našeho, ať vždy chrání z nás každého ode všeho škodlivého, a přeje bytu zdravého.
on ve
2. Zvolejme k němu srdečně, a žádejme ho společně:» Ó nejvěrnější Otče náš, kterýž všecko v moci své máš!
3. Vylejž na nás požehnání své v našem usilování, nakloň se s svou milostí k nám, a buď naším ochrancem sám.
4. Posilň všeliké vrchnosti v víře, lásce, spra. vedlnosti, at sobě svěřené lidi dle lidi dle vůle Tvé svaté řídí.

Písně obecné ve všelijakých potřebách vezdejších. 269
5. Dávejž nám dobré pastýře a kněží silné u víře, jenž by lid pravdě
učili, a všechněm k vzdě- 346. Jako: V Tebet jsem, 6lání byli. vbic
můj Bože!
6. V obcích osoby úřadné, dejž, at jsou ctné a pořádné, ať k obecnému dobrému činí spravedlnost
každému.
7. Všemu pak lidu rač dáti, v řádu, v pobožnosti státi, aby ctnosti rostly tudy, hřích se zamezoval všudy.
8. Přejž nám svatého pokoje, zbav nás různic a rozbroje, rač nám dáti z své milosti štěstí v poctivé živim
nosti.
9. Popřej nám zdraví dobrého, i co nám znáš potřebného k tomu, aby naše tělo dobré opatření mělo.
10. Slovo Tvé, ta svíce pravá, ať v našich obcích zůstává; tím řeď a voď nás v každý čas, aby žádný nezhynul z. nás.
11. Myt se Tobě poroučíme, ve jménu Krista prosíme, Otče, uslyš ty žádosti, a naplň je z své milosti.<.
/
2. V čas drahoty a nedostatku.
Nezoufej, ó křestane milý! ač nemáš moci ni síly k svému zde zaopatření; doufej v svého nebeského Otce, ont dá vyživení.
2. Však on tobě tělo i duši dal i co k tomu přísluší, jakž i jiné mnohé statky z milosti své bez péče tvé, než's vyšel z života matky.
3. Živí ptáčky, jež nepracují, nesejí, neshromažďují, než jen v povětří létají bez starosti; však z milosti Stvořitele živnost mají.
4. Když tedy ta malá ptáčátka i všecka jiná zvířátka tvůj Bůh tak živí a chová; čím víc tebe Otec z nebe vždy vyživí a zachová.
5. Popatřiž na kvítí spanilé, jak krásně a ušlechtile květe a vyrostá zticha; ač dost snadně horkem vadne, aneb podťato úsýchá.
Und
HPCA

270
V čas drahoty a nedostatku.
6. Ono nepracuje, nepřede, aniž jaký obchod vede; a však je Bůh tak odívá, že takového spanilého roucha žádný král ne. mívá.
7. Poněvadž Bůh tak ozdobuje kvítí a je okrašluje, kteréž usychá a hyne; čím víc tebe v tvé potřebě co Otec k sobě přivine.
9. A kdož je v jakémkoli stavě, anby někdy k své postavě mohl jeden loket přidati skrz pečlivost a tesklivost? Nač se tedy
máš sžírati?
8. Jak otec dítkám dobře činí, tak is námi Pán Bůh míní, když jen vždy doufáme v něho; nenít tedy neboj se ho, drž se tvého
14. Byť se pak zdálo, že soužení, nedostatku, pokušení chce na tebe víc přijíti;
nám potřebí pečování pohanského.
Boha, an tě chce chrániti.
10. Nechej jíti tak, jak Bůh tvůj chce, ont tě neopustí přece, neb tobě odměřil tvůj díl, jejž dá tobě v jisté době; hleď jen, aby's mu věrný byl.
12. Nebo Bůh, Otec náš nebeský, jenž pečuje o nás všecky, ví, čeho potřebujeme; hledmež my jen, at v každý den péči naň uvalujeme.
11. Neříkej již z nedůvěrnosti a z pohanské pečlivosti:» Jakž se budeme živiti? Co teď jísti a co píti? Čím se budeme šatiti?<
13. Nejprv jen království Božího, přímé spravedlnosti jeho hleďme vždy snažně hledati, věříc v něho,
že nám všeho k potřebě ráčí přidati...
15. Byť by's musil kříž a trápení snášeti bez ulemile, přijdet ten čas, v vení; trp to jen, člověče, němt je Bůh zas sejme; jen mu neklad cíle.
* 16. Pomoz nám, ó Bože! z soužení, dej potřebné vyživení, ujmiž se našich duší, těl; chleb náš nám dej, pohodlí přej, by se dobře z nás každý měl.
17. V nouzi, v bídě, neopouštěj nás, chraň nás od zlého v každý čas, bud vždy v nedostatku s ná mi, vytrhni zas ze všech bíd nás, rač se smilovat nad námi!

V čas sucha za déšť.
3. V čas sucha za déšt. 348. Obecnou notou.
347. Jako: Bůh náš všemohoucí. 008
Bože všemohoucí! slyš modlitby vroucí, když lid tvůj prosí Tebe, rač nám dáti déšť s nebe, Pane Bože náš!
2. Vyslyš hlasy naše, jako Eliáše, kterýž když prosil Tebe, Ty's i hned déšť dal s nebe, Pane Bože náš.
3. Myť k Tobě voláme, srdečně žádáme, račiž se smilovati, tichý déšť s nebe dáti, Pane Bože náš.
4. Opatrovníče náš, jenž v své moci vše máš, najiž zemi naši, jež velkou žízeň snáší, Pane Bože náš.
5. Učiniž ji plodnou a ve všem úrodnou, zbav nás sucha i hladu, drahoty, zlého pádu, Pane
Bože náš.
6. Smiluj se, žádáme, jakž naději máme, a dejž nám své milosti déšť pohodlný s výsosti, Pane
Bože náš!
271
Ó Pane! všecko stvoření k Tobě má své jisté zření: prosíme s srdcem potřeným, obdař nás deštěm potřebným.
2. Ty vládneš zemí i nebem, Ty nás nasycuješ chlebem: prosíme s srdcem potřeným atd.
3. Teď jsi zavřel krásné nebe, by nedalo deště z sebe: prosíme s srdcem atd.
4. Nehled na naše hříšnosti, uděl nám deště z milosti: prosíme s srdcem atd.
5. Ukaž, Pane, svou dobrotu, a oddal od nás suchotu: prosíme s srdcem atd.
6. At obilí nevyhyne, ó nebeský Hospodine! prosíme s srdcem atd.
7. Dejž lidskému pokolení i hovádkům vyživení: prosíme s srdcem atd.
8. Vyslyš nyní prosby naše, jako někdy Eliáše: prosíme s srdcem atd.
1330
KAIKES
PANCA

272
9. Když on vroucně vzý čně jako zde, tak i potom val Tebe, hned's dal, by věčně. déšť pršel s nebe: prosíme s srdcem atd.
V čas sucha za déšť.
10. I myť s takovou vroucností a s synovskou důvěrností prosíme s srdcem potřeným, obdař nás deštěm potřebným.
349.
. Touž notou.
Všemohoucí šemohoucí ó Bože Bože
náš! kterýž všecko v své ruce máš, a slibuješ darů dosti dáti věrným svým z milosti, a boldo
2. Budou- li království Tvého, též i spravedlnosti jeho přede vším jiným hledati, że jim i to chceš přidati. Lo abbo
cag
3. I prosímeť tedy Tebe, vzhlédniž na nás s svého nebe, uděl nám rosy nebeské na naše úrody zemské. bts opbye
4. By země naše vyprahlá z Tvé rosy vláhy doşáhla, a vydala z Tvé milosti úrodu k naší živnosti.
350. Děkování za déšt.
Bože k bídným lítostivý a kajícím milostivý, slavíme vděčně již Tebe, že's nám seslal rosu S nebe.
5. Tak my z požehnání Tvého Tebe Pána laskavého, budeme chváliti vdě2. Dokázal's nám svého Božství a dobroty své k nám množství, zavlaživ úrody naše, jak tam za dnů Eliáše.
4. Také i trávu dobytku Ty vyvodíš nám k požitku; Ty nám tok vod rozmnodožuješ, v nichž pro nás ryby splozuješ.
3. Jen Ty sám to v moci své máš, že z oblaků déšť vyléváš; Ty chléb z země vyvodíš sám, i nápoj dáváš z studnic nám.
5. Chvaliž Tě všecko stvoření, jež z deště má občerstvení! Chvaltež Tě vod průduchové, rosa, déšť i oblakové!
6. Buď chvála Tobě i od nás, dárce štědrý, ó Bože náš! za Tvé hojné požehnání: Tvá jest ćest, moc, kralování.

V čas mokra za jasno.
V čas mokra za jasno. šeho, dej nám zde naše
potřeby, potom věčný život v nebi.
351.
Ó
všemohoucí Bože náš, jenž sám potřeby naše
znáš, uslyšiž nás s své vý. sosti, rač nám popříti jasnosti.
Obecnou notou.
2. Ty sám vládneš nebem, zemí, i jinými tvory všemi; rozkaž slunci s vysokosti, ať nám slouží svou jasností.
3. Rač nám zachovat od škody zahradní, polní úrody potřebné k naší živnosti; rač nám popříti jasnosti.
4. Nehled na naše hřešení, ale na svá zaslíbení; obrať se k nám svou milostí, rač nám popříti jasnosti.
5. Ach, Otče, přestaň trestati, po dešti rač jasno dáti, po dlouhé, škodné mračnosti rač nám popříti jasnosti.
6. Uděl svého požehnání každému v jeho konání, a dej nám chleba v hojnosti, rač nám popříti jasnosti.
7. Vyslyš nás pro Syna svého, Pána a Krále na273
4. Důvěra v ochranu Boží v čas moru.
352. z žalmu 91.
Známá.
Kdož
dož ochrany Nejvyššího v skrejši jeho užívá, tent v stínu Všemohoucího
bezpečně odpočívá: pročež i já říkám Pánu v každý čas s důvěrností:» Tys hradem mým, Ty mou schranou, ját na Tobě mám dosti.<<
2. Ont mne z osidla lstivého lidské ošemetnosti i z pokušení každého vytrhne svou mocností; nad to mne dla svého, místo štítu budu chce i přijíti pod brky křímíti pravdu všech slibů jeho.
3. Protož přístrachu nočního nic se nebudu báti, ni ve dne létajícího šípu se strachovati; ani jaké morní rány nenadále škodící, ni zhouby na všecky strany žádného nešetřící.
4. Bycht jich po boku svém tisíc v náhle viděl klesati, po pravici desetkrát
18
KURE
CARCA

274
víc, ke mněť nemá sahati; 353. v čas války, aneb: Což
můj Bůh chce, to se vždy staň.
nýbrž mocně jsa zachován, to budu spatřovati, jakou umí odplatu Pán bezbožníkům dávati.
V čas nemocí a n a moru.
5. Poněvadž tedy samého Boha, mé útočiště, i Ty za ochrance svého kladeš na každém místě; ont nedopustí žádnému zlému, Tobě škoditi, škodná rána k stánku Tvému nemá se při blížiti.
6. Bůh ráčil andělům z nebe o Tobě přikázati, že na všech Tvých cestách Tebe vždy mají ostříhati! Tak Tě jako na rukou svých v zlý čas budou no2. Dej pokoj, jenž jsme ztratili skrze nevěru a zlost, Tvé slovo jsme potupili a činili nepravost; bezbožnosti a mrzkosti bez studu
siti, že žádná z všech pří- jsme páchali, protož nyní
hod smutných nebude Ti škoditi.
divu není, že se zlé na nás valí.
7.» Proto, že mne zamiloval, dí Bůh, chcit ho chrániti, mé slavné jméno že poznal, chci jej vysvoboditi: když bude ke mně volati, jistě žeť jej vyslyším, spasení své ukázati v soužení mu přispíším.<
Dej nám pokoj, Pane milý, nebt jsme v nebezpečenství, množství nepřátel se sílí, provodí ukrutenství nad věrnými syny Tvými, jenž v Synu Tvém Ježíši Tě vzývají; dejž, ať mají pokoj v Tvé svaté říši.
* 8. Ach, pomniž na slib svůj věrný, Otče náš nejmilejší! viz dítek svých los mizerný při té ráně nynější; dejž, ať se nerozšiřuje, račiž ji odvrátiti; dejž ať Tě každý miluje, rač všem milostiv býti!
3. Dej pokoj a nezpomínej nám prvních nepravostí, než poshovení s námi měj, a uděl nám milosti pro milého Syna svého, též i pro zvelebení jména Tvého přesvatého vyslyš naše modlení.
4. Dej pokoj, neboť želíme srdečně všech svých zlostí, pro hříchy v smutku tesklíme, žádajíce milosti. Ó nezhrzej, nezamítej oběti skroušeného srdce, ale k Tvé cti, chvále popatř naň
s trůnu svého.

V čas války za pokoj.
5. Dej pokoj, nebt v Tě pro své milosrdenství nás doufáme, jako v svého v tomto nebezpečenství. ochrance, v Tobě naději skládáme, my Tvé soužené stádce; at zlostníci, bezbożníci rouhavě neříkají: » Kdež jest Bůh váš? Necht nyní vás retuje a obhájí."
6. Dej pokoj, neb polepšiti chceme života svého, a Tobě stále sloužiti, varujíce se zlého; k čemuž Ty nám dej pomoc sám, bychom ctně živi byli, a vždy Tebe, Králi nebe, srdcem i skutkem ctili.
7. Dej pokoj, neb Tě vzýváme, jako Boha pokoje, v Tobě naději skládáme, že všeliké rozbroje přetrhneš sám, a dáš zas nám pohodlné utišení; neb's k pomoci ve dne v noci hotov v našem soužení.
8. Dej pokoj, neb Tě chváliti budeme po vše časy, jméno Tvé svaté slaviti převeselými hlasy, říkajíce, zpívajíce:, Na nebi Bohu sláva, a na zemi časy všemi nám ať pokoj zůstává!<
354.
275
Obecnou notou.
2. Když válka, mor a drahota straší nás i jiná psota, až se nevíme kam díti, aneb co před sebe
vzíti.
3. Přijmiž Ty nás v svou. ochranu, a odvrať od nás tu ránu; hrneme se k Tvé pravici, jako kuřátka k slepici.
4. Ochraň nás pod křídly svými před těmito věcmi zlými. Ty's Otec náš, my dítky Tvé, ó dokážiž k nám lásky své!
5. Zachovej nás v dobrém zdraví, ať každý z nás Tebe slaví; přetrhniž všeliký rozbroj, utvrd v naší zemi pokoj.
6. Zdržujž nás u u víře pravé, vzdal od nás záhubce dravé; požehnejž též pracem našim, daruj nás chlebem vezdejším.
7. Pro Ježíše Syna svého, Spasitele laskavého, v jehož jménu Tě prosíme, uslyš nás, zač se modlíme.
355. Touž notou.
028
Dobrotivý Stvořiteli,
Všemohoucí věků Krávšeho zlého zbaviteli, slyš li, když se válka na nás
18*
23000
And
1734
CHANGE

276
Písně pro pocestné.
valí, myť se k Tobě utíkáme a za pokoj Tě žádáme.
2. Rač dáti pravdě svobodu, zbav lid svůj od zlého svodu, dávej slova svého hojnost, poctám a službám svým volnost.
3. Pokojet Tvého žádáme, jehož od světa nemáme: Bože, odvrat válku, rozbroj, hlad, meč, všeliký nepokoj.
4. Nebť není Boha jiného velikého a mocného, kterýž by bojoval za nás, než Ty sám, věčný Bože náš.
6. Dejž ať jsou naše vrchnosti v štěstí, v pokoji, v svornosti, abychom i my pohodlný život vedli a pokojný.
7. Ve vší pravé pobožnosti, tichosti a šlechetnosti. Amen, dejž to, věčný Pane, zač prosíme at se stane!
5. Pro pocestné.
356. Jako: Ach můj Bože!
z domu kráčím; jak se vrátím, Ty Bože, ráčíš znáti.
Naměřenou, mně svěřenou práci maje konati,
2. Kdet jsem koli, v domě, v poli, Ty mne, můj Bože, jistě sprovázej sám, a dej, ať mám Tvou stráž na každém místě.
5. Před Tebout, Otče,
padáme a Tvé milosti žá- 357. Notou Žalmu 23.
dáme, nehleď na naše hřešení, dejž nám pokoj, utišení. jordsor
3. A duch pak Tvůj bud rádce můj, by každé mé činění jeho mocí a pomocí šťastné mělo skončení.
4. Tak chci Tobě, maje sobě Tebe vždy přítomného, rád sloužiti a slaviti Tebe ochrance svého.
Ve jménu Páně na cestu
se dávám, v ochranu jeho vše, což mám, oddávám; můj Bože, vzhlédni okem své milosti na mé potřeby, a pošli s výsosti ochranu mocnou, aby se mnou byla, a přede vším zlým všudy mne bránila.
2. Dejž mi v prácech mých i v každém jednání dobrá vnuknutí, štěstí, požehnání, bych Tobě sloužil, a bližnímu svému snažil se býti ke všemu dobrému. Dejž, ať v svědomí dobrém všudy chodím, v žádném

Písně pro pocestné.
jednání žádnému dím.
1890
neškochtěl
3. Kdyby pak mně chtěl někdo uškoditi, rać tu zlou mysl od něho odvrátiti. Mně z milosti své rač toho popříti, bych opatrně mohl všudy choditi v bázni Tvé, v ctnosti, nespustě se Tebe; ó dejž mi k tomu požehnání s nebe.
4. Buď že jsem v poli, na horách neb v městě, aneb kdekoli na této mé cestě, rač mne sem i tam šťastně sprovoditi, at mi nemůže žádné zlé škoditi. Pane! Ty všecko spůsobiti můžeš, a protož věřím, že i mně spomůžeš.
mé
5. Zachovej také mé domácí milé od škod, zármutku a nešťastné chvíle; po cesty této v zdraví dokonání dej mi radostné s nimi se shledání. Učiň to, Otče, pro Syna milého, Ježíše Krista, Spasitele mého.
Spuštění se na vůli Boží.
358.
277
děti, jenž vše máš a můžeš; Ty mi v každé věci sám, kterouž kdy konati mám, dáš prospěch, radu, spomůžeš.
2. Mé pečlivé myšlení, má práce ničímž není bez Boží pomoci; na Toběť já přestávám, a se vším se oddávám Tvé milosti, radě, moci.
3. Nemůž' se mi nic státi, než co's Ty ráčil psáti v knize své moudrosti. Co's Ty zavřel u sebe, to slouží k mé potřebě, a já vše přijmu s vděčností.
4. Ját se jen Tvé milosti důvěřím, že mne sprostí všudy všeho zlého; a když Tebe miluji, Ty, čeho potřebuji, dáš mi času všelikého
5. Nechť všech mých prohřešení před Tebou odpuštění najdu, shlaď viny mé; a k dílu posvěcení propůjč mi posilnění, ať jdu po cestě Tvé přímé.
Jako: Ach, jak všecko předivně.
6. Ty víš, že z povinnosti, a ne z lehkomyslnosticestu vykonávám; Ty sám k mému konání uděl mi
Ve všem svém před- požehnání, jakž v naději
sevzetí chci na Tebe hleočekávám.
Und
HIPS
CAPCA
CAPOGE

278
Písně pro pocestné.
7. Když u večer jdu
a zas mám ráno
vstáti; když jdu, stojím, 359. Jako: Bože, věrný Bože!
příhodě,
ležím, v jakékoli v bídě, v nouzi, i v škodě: nechť se jen slovem Tvým těším.
8. Nebo, co Ty chceš míti, proč bych já neměl jíti všemu vstříc vesele? Věřím, žádné soužení není mi k obtížení, když jsem Tobě oddán cele.
9. Chcit dle Tvé vůle
jíti, živ býti i umříti, Ty vše dobře spravíš; buď v kteroukoli chvíli já přijdu k svému cíli, Ty tomu nejlepší čas víš.
10. Duše, nepečuj mnoho, ale věř vždy jen v toho, jenž vše má a může; nechť co chce potká tebe, tvůj milý Otec z nebe dobře ví, jak ti spomůže.
Díkůčinění po vykonání cesty.
Chvála i velebnost
ochranci laskavému bud, že skrz svou milost dal předsevzetí mému a v cestě pracem mým šťastné vyřízení, nyní pak k mým milým šťastné navrácení.
2. Z tak velké milosti buď mu díkůčinění, z jeho přítomnosti, na cestách sprovázení; nebť mne dobře vésti ráčil nehodného, chránil od neštěstí i od všeho zlého.
3. On rač mne vždy dále v otcovské péči míti, ode zlého stále v každý čas mne chrániti; a když běh dokonám svého putování, dejž v svém království sám s sebou přebývání.

188
Přídavek první.
Písně adventní.
360. Jako: Vesele zpívejme. Aj, čas vzácný přišel, v němž Pán slávy vyšel, k spasení lidskému, ke cti lidu svému, k jeho potěšení a hříchů sproštění.
2. Totot jsou ti dnové, o nichž prorokové od dávna pravili, lidem oznámili: » Dnové vykoupení a světa spasení.<<
3. V nichž nesluší spáti, ale vzhůru vstáti, Bohu děkovati a jej milovati, jenž nám té milosti dal dočkat s radostí.
4. Noc bludů odešla, záře víry vzešla; slušít k ní prozříti, ze sna procítiti, v světle
fibonar
tom choditi, v ctnosti se odíti.
5. Pravda písem jistí, že v nenávisti Pán Bůh
má
bezbožného, a že takového přísně má souditi, věčně
zatratiti.
6. Synové jsou smrti, musíť zahynouti, kteříž nechtí míti Boha a jej ctíti, bez strachu hřešíce, na smrt nedbajíce.
7. Tělo hříchy plodí, srdce k zlému svodí, neznajíce svého svedení hrozného a jdou k zatracení, jemuž konce není.,
8. Ale kdož se bojí Boha, o toť stojí, kterak by se svému tvorci laskavému mohli zalíbiti a jemu sloužiti.
9. Toť nám dobře známo, písmy dokázáno, že se
DEL SOL
WAKA
CLONE

280
Přídavek písní nábožných.
Kristus vtělil a z panny 361. Jako: Má duše se nenarodil. Ont jest náš Spasitel a hříchů sprostitel.
spustí.
10. Protož v ctnostech stůjme, spravedlnost milujme, víru Boží mějme, bludů se varujme; neb v nich jest svedení, jakož praví čtení,
11. A jsouce k kořenu přirostlí vinnému, Pánu Jezu Kristu, držme cestu jistou, a nejsme ovoce z víry, jsouce v lásce.
12. Posilu berouce z Krista, v něm rostouce, poslouchejme jeho slova předrahého; i jeho svátosti mějme ve vážnosti.
13. Na péči to mějme, pilně vyšetřujme, že k soudu přijde zas; nebt jest uložen čas, v kterém má souditi a všechněm platiti.
14. Protož pilni buďme, hříchů se varujme, čiňme z nich pokání, v svatém obcování vždycky setrvejme a Boha milujme.
15. Chvála Bohu Otci neskonalé moci, i jeho milému Synu jedinému, i Duchu svatému budiž vzdána jemu.
Vzhůru, křesťané věrní! připravte se Pánu. On nám přinesl spasení z nebeského stanu; on jde, jehož Bůh sám z milosti byl zaslíbil, tak nás sobě oblíbil, seslav ho k štěstí nám.
2. Pojďme a očistme se v srdcích i v myšlení, jen jeho vůle děj se v slovích i v činění. Pojďme k němu spěšně, opustíc všecky hříchy, neb Král náš jestiť tichý, služmež jemu věrně.
3. To nám sám Bůh poroučí, a jeho Syn milý nás tomu také učí, bychom ctnostní byli. Blaze těm, jenž slyší:» Aj, živ bude, kdož věří; vždy ztracen, kdož nevěří!« Načež pomnět sluší.
4. Kdo se v pokoře cvičí, toho Bůh od sebe nezavrhne, tot řečí svou stvrzuje s nebe; ale srdce pyšná neuzří jeho tváři, ctná pak vždy v jeho záři budou oslavena.
5. Než, co mohu já z sebe mdlý hříšník činiti? Na Spasitele Tebe chci se

Přídavek písní nábožných.
spolehnouti. Ach, srdce mé vzdychá:» Přijď, přijď s požehnáním svým, neb's Ty spomocníkem mým! tak k Tobě pospíchá.
362.
Touž notou.
Povstaňtež, ó křesťané! aj Král váš přišelť jest; přibližte se, měšťané, vzdejte mu chválu, čest;
nebt
jest Král veliký! protož prozpěvujíce, vroucně jemu sloužíce, a vzdávejte díky.
2. Povstaňtež zarmoucení! Král se přiblížil k těm, kteříž jsou zkormouceni, mějte svou rozkoš v něm. Aj, kterak se on vám milostivě podává a naleznouti dává v slovu, v svátostech sám.
3. Povstaňtež, ó soužení! Kral přede dveřmi jest; plesejte opuštění, on odejme neřest: v vašem pokušení chce vás vždycky těšiti, všeho zlého zbaviti, dát vám utěšení.
281
vzdycháním: přijme vás na milost.
5. Posilňte se poddaní! Král váš jest laskavý; necht k jeho přijímání každý se připraví. On vše dobře míní, protož všecky neřesti, křivdy, kříž a neštěstí on snadno promění.
6. Když máte Spasitele, přidržte se jeho; doufejte
v něho směle času všelikého. Byť oheň neb vojna
však
vaše statky zkazily, jste nic neztratili; ont vaše mzda hojná.
7. Vy chudí radujte se! Král o vás pečuje; vám věčné zboží nese, vás obohacuje; kterýž i chatrná hovádka má na péči, živí, chová a léčí: tot jest věc patrná..
8. Byt se na a vás svalilo všeliké trápení, se všech stran obklíčilo těžké pokušení; všecko od Boha jest, který svých neopustí, zhynouti nedopustí: v tom svou zjevuje čest.
9. Posilňtež se truchliví! Král vás potěšuje: buďtež jen trpěliví, když on vás zkušuje. On iz pokušení umí vysvoboditi, a tak nám spůsobiti věčné
4. Povstaňtež, ó hříšníci! Král jest spravedlivý; bojtež se přestupníci, Bůh váš jest horlivý; přestaňte páchat zlost, hledejte ho
s pokáním a s srdečným potěšení.
KUTRED
WAKA

282
Přídavek písní nábožných.
10. Všickni, jenž se těšíte z spasení vašeho, jistě, žeť pospíšíte přijmout krále svého. Ač jest tichý, chudý, však nám věčné nám věčné poklady přinesl z nebe, dle rady Otce svého, tudy.
11. Král tento vám popříti chce všeho dobrého a žádá vás sprostiti břemene těžkého. Ó Jezu, Pane náš! protož my Tebe ctíme, chválíme, velebíme, nyní i každý čas.
12. Ty nám, Pane, vždy dáváš všecko, což žádáme, a co k štěstí uznáváš. Blazeť nám, když máme Tebe, ó Ježíši! a protož času všeho budeme Z srdce ctného Tebe ctít v Tvé říši.
Písně vánoční.
Z Malach. 4, 2.; 4 Mojž. 24, 17. a Izai. 7, 14.
363. Jako: Prozpěvujmež
s veselím.
Již slunce s hvězdou vyšlo lidem k potěšení, a na tento svět přišlo pro naše spasení, aby se naplnilo drahé zaslíbení.
2. Již se nám naplnilo, co zdávna slíbené, co od proroků bylo nám předpověděné: že pošle Bůh z výsosti k nám Emanuele.
světa Spasitele, ont má vy3. Panna má poroditi svoboditi lid od napřítele. Život z života vyšel, byť
nám milost našel.
4. Předivné narození pro naše spasení a Kristovo vtělení; jaké ponížení lidskému pokolení k jeho zvelebení.
5. Že maje Boha Otce mocného na nebi, nyní matku míti chce, chudičkou na zemi, aby nás obohatil a dal vše potřeby.
6. Chtěl pro nás pracovati, hlad, žízeň trpěti, a potom umučení trpké podstoupiti, tak nám svou hořkou smrtí život vyzískati,
7. Buďmež my vděční jeho pro nás narození; at nám ráčí věčného uděliti jmění, s Otcem svým i s anděly v nebi obydlení.
364. Jako: Nuž Bohu děkujme.
Obloha přeslavná třpýtící se hvězdami byla na

Přídavek písní nábožných.
plněna andělskými chvála- 365. Jako: Nuž všickni křemi na den narození Krista
sťané věrní.
Spasitele; protož i my nyní zpívejme vesele.
2. Bůh nám chce Otcem být a nás svým požehná. ním na věky ozdobit, těšit svým milováním. Noc pověr zapudil, a k ctnostem vede nás, bychom s ním měli díl v nebi na věčný čas.
3. Přišel na tento svět Syn Boha nejvyššího, a s ním pravda opět s světlem s trůnu Božího. Den jasný zastkvěl se, utekly temnosti. Chvála Kristu děj se na věčné věčnosti.
4. S ním království ctnosti na zemi začalo se, my pak jsme k milosti přišli skrze ně zase. On nás služby hříchů sprostil, ó plesejte, křesťané! a v duchu díky mu vzdávejte.
283
5. Až se přiblíží ten, ó svaté pomyšlení! nám přežádoucí den našeho oslavení; tam naši zpěvové s andělskými hlasy ctít budou hotově Boha po vše časy.
Pochvalme
ochvalmež věčného Boha, ó křesťané věrní! neb jest milost jeho mnohá k nám, svému stvoření.::
2. Syn Boží jednorozený s trůnu Otce svého sstoupil ve všem nám podobný kromě hříchu všeho.::
3. On přišel na svět v chudobě bez vší slávy světské, měl však poklady při sobě: království nebeské.::
4. Prsy matky své požíval jako dítě jiné, jehož kůr andělský vzýval: ó věci podivné!::'
5. On jest ten proutek z Davida z dávna zaslíbený, skrz nějž pomoc předpovídá Bůh svému stvoření.::
6. Ó divná proměna jest to, že se člověkem stal, a. nám hříšným v nebi místo připravil a dostal.::
7. Bychom povýšeni byli, ponížil se pro nás; děkujmež mu každou chvíli, že se ujal o nás.::
EXPER
KRE
PAPRA
ATACA

284
Přídavek písní nábožných.
8. On nám dvéře otevřel sám do ráje krásného, nezbrání víc cherubín tam: chvála buď mu z toho.::
9. Ježíši, Králi nám vděč. ný, pro své narození dej nám v nebi život věčný! buď věčně chválený.::
366. Jako: Zvěstujem vám
radost.
5. Ty pak, Jezu Kriste, pro nás narozený, rač nám dáti jisté k tomu požehnání! bychom skrze Tebe, jsouce v ctnostech stálí, jsouce v přišli tam do nebe. indesog nyva
3. Vše, což jest stvoře110 na nebi, na zemi, v moři obsaženo, v zemi s věcmi všemi, plesá z své bytnosti. Plesejme my tím víc z Kristovy jasnosti. ynětid
4. Patřmež vždy na ctnosti Pána Jezu Krista, kteréž on v mladosti zjevil, by nám jistá byla pravda jeho, kterou nám Duch Boží zjevil skrze něho.
6. Slavný svátek ctíme Tvého narození, z toho se těšíme, že jsme vykoupeni skrze Tebe, Krista. O rač nás z milosti uvést v věčná místa.
7. Amen, chvalmež Boha, společně zpívejme, jehož milost mnohá, díky mu vzdávejme zde, tam pak nejvíce, milost u Ježíše na věky majíce.
Radostná novina všem
se nám zvěstuje a od Hospodina pomoc ohlašuje; neb se narodil nám Kristus Ježíš, náš Pán, on budiž všechněm znám.
viem
2. Jeho narození již svatí proroci od Boha zřízení
hlásali vší mocí, řkouc: 367. Jako: Má duše se nespustí.
> Přijíti pospěš, a lidu, jenž Tebe žádostiv jest, potěš.< shiva
Na nové léto.
ub Vzdejmež čest Pánu
Bohu malí i velicí za jeho milost mnohou nás obživující; zvláště chvíle této, když rok starý odchází a slunce k nám přichází, slavíc nové léto.
2. Předně to považujíc, co nám dal pro duši; dal jí dobrého nejvíc, ochránil, jak sluší. Z srdce otcovského věrně ten rok opa

Přídavek písní nábožných.
třil, na všecky s nebe pa- ohně, moru, vojny, hladu, třil, sprostiv všeho zlého.
zlých příhod, nepřátel vpádu. Řeď, obhajuj všecky stavy, dej pokoj, chléb,
oděv, zdraví.
3. Církve, školy, vrchnosti v pokoji zachoval; jako Otec živnosti všecky opatroval. On na nás jediný zboží svá hojně vylil, zkázu všelikou vzdálil od naší krajiny.
4. Ráčil nám odpouštěti z otcovské milosti, kdyby byl chtěl platiti podlé našich zlostí rovnými bídami, byli bychom uvadli, a ve vše zlé upadli, sprzněni vinami.
5. Pravéhot Otce máme; neb to jest věc jistá, když hříchy vyznávámę, věříc v Pána Krista právě a srdečně: všecky hříchy odpouští, hynouti nedopouští a chrání
nás věčně.
6. Za tato dobrodiní, nám od Tebe daná, bud Tobě, Otče, nyní i vždycky čest vzdána. A při tom prosíme, dejž nám rok v dobrém hojný, radostný a pokojný: amen toť věříme.
368.
Jako: Otče náš, jenž v nebi bydlíš.
285
Jezu chraň nás všeho zlého toho roku nastalého,
2. Tvé slovo, také svátosti, rač nám zachovat v celosti; korunuj rok požehnáním, nekaz nás přísným trestáním: chovej nás zde, at nám, Pane, věčný rok v nebi nastane.
O umučení a smrti Krista Pána.
369. Jako: Při vodách Tvých,
6 Babylon.
Beránek jde nesa dluhy světa i synů jeho, jde, vyplacuje své sluhy z zavedení těžkého; jsa mdlý, nemocný vstupuje, radosti neokušuje, snáší zlé s pohaněním. Rány, jizvy, smrt, bolesti pro nás hříšné ráčí nésti, a dí:» Rád vše podstoupím.<
2. Beránek ten jest náš přítel a bratr našich duší, kteréhož Bůh vyvolit chtěl, jemuž všecka čest sluší. Syn pak jeho pomněl na nás, přišel s nebe na svět pro nás: ach, kdož můž lásku jeho dostatečně poUnd
RITKA
CLUCOS

286
Přídavek písní nábožných.
chopiti a hodně ji vychváliti, již nám dal Bůh skrz něho?
3. Tak se dal ochotně za nás v oběť pro přestoupení, usmrcen na kříži pro nás, by nám spasení věčné vydobyl, které jsme byli skrze hříchy utratili, tak milost nám stala se. Ó náš Beránku! co Tobě za to dáme, že's nás sobě zvolil za bratry zase.
4. Pokudž život náš trvati bude na tomto světě, na Tebe chcem zpomínati, Jezu, a ze srdce Tě vždy upřímně milovati, s bedlivostí poslouchati, věrou držíce se Tě. Přijmiž od nás lidu svého Tebou draze koupeného tento slib zde na světě.
5. Tot i já do srdce svého chci již věrně složiti, že's Ty i pro mne hříšného ráčil hořce trpěti; to bude mé potěšení, v mém kříži, mdlobě, soužení. Ty mne sám rač síliti, abych Tebe, poklade můj, vždycky mohl mít za podíl svůj a s Tebou věčně býti.
6. Co mi již můž' smrt škoditi, když mne Ty obživuješ? Co strach, nouze ublížiti, když Ty mne zastěňuješ? Tvá krev jest jistá útěcha a naděje mého ducha, byť i vlny soužení na mne se všech stran se hnaly, i v tom chci zůstati stálý; Ty's mé vysvobození.
7. Když pak ze světa mám jíti v radost králov. ství Tvého, Tvá krev rač mne ozdobiti a učinit krásného; abych Tebe tam v radosti mohl chváliti za bolesti, kteréž's pro mne hříšného ráčil z lásky podstoupiti: rač tím víru mou síliti, k vjítí do ráje Tvého.
O pohřbu Páně.
370.
Jako: Bychom sobě zpomínali.
Když byl Pán Ježíš pochován od svých přátel věrných, hrob jeho byl znamenán od nepřátel zlostných.
2. Kámen přátelé milostní k hrobu přivalili, nepřátelé jeho zlostní stráží osadili.
3. Neb se toho velmi báli, aby Pána svého o půl noci neukradli učedlníci jeho.
4. To pak vše tak mělo býti pro naše spasení, by

Přídavek písní nábožných.
se mohlo vyplniti prorocké 371. Jako: Otce nebeského
učení.
Syn.
5. Chcem- li s Kristem živi býti, s ním se vždy těšiti, musíme hříchům umříti, s ním pohřbeni býti.
6. Misto jemu připraviti v skále srdce svého, to jest, v dobrém stálí býti, plníc vůli jeho.
7. Složmež tedy jeho příklad v srdcích našich věrně, majíce v něm drahý poklad, služmež mu důvěrně.
8. Mějme pravou bázeň Boží, neb ta hřích zahání, a dobré skutky v nás množí, všemu zlému brání.
9. Mějme také víru stálou v Pána Jezu Krista, lásku a naději pravou, tak v nebeská místa
10. Pojme nás, a nám údělí věčného spasení. Ó mějmež v něm své pohodlí, vroucí jsouc v modlení.
11. Modlitba nebe proráží, jestli jest horlivá, proniká až před tvář Boží, vše jí možné bývá.
me
287
12. Dejž památku tak světiti svého pochování, Kriste, štastně dej dojíti hodu z mrtvých vstání.
Lidské pokolení, měj vždy v své paměti hořké umučení, jež ráčil trpěti ten Beránek přetichý za Tvé těžké hříchy: chtěje sám zaplatiti a Tebe spasiti,
ráčil se zmařiti.
2. Jsa pravý Bůh věčný, na svět s nebe sstoupil pro nás, lid všetečný, aby nás vykoupil. Tak člověka podobu v hříšníka spůsobu přijal na sebe pro Tě, poddán byl vší psotě v celém svém životě.
3. Muky trpět zvolil, pně mezi hříšníky; na kříži krev vylil, jsa Pán převeliký. Jest počtěn se zločinci, to pro svou vinici, snášel mnohá trápení, také zlořečení pro naše hřešení.
4. Ztrpě mnohou bídu, hojně nás ujistil, že má lásku k lidu, jejž krví očistil. Ó lásko převelika! svatý za hříšníka, Pán za své bídné sluhy platí smrti dluhy, ó drahé zásluhy!
5. Kdožby již zoufat chtěl pro své hříchy, zlosti, aneb věřit nechtěl, že má
W
WIRA
KUN
ROZNICA

288
Přídavek písní nábožných.
díl v milosti? Když jen v pravém pokání hledá smilování, hříchy béře v ošklivost a následuje ctnost, šťastnýť jest na věčnost.
6. Aniž může kde být tak veliká vina, by ji nemohla smýt krev Božího Syna. O nezoufej nižádný! jižť jest přístup snadný k nejmilejšímu Otci každé věrné ovci v Ježíši přímluvci.
7. Pro Krista skrz víru došli všickni svatí s Bohem Otcem míru, to sluší všem znáti. Žádný sám skrze sebe nepřišel do nebe; než že v Krista věřili, v víře stálí byli, Bohu se líbili.
8. Ont jest pravá oběť a Bohu přemilá, dána s nebe na svět, aby nás spasila. Ó O štědrá lásko Boží, dala's nám své zboží, nedejž jím pohrdati, jiného hledati, nýbrž v Tě doufati.
9. Dejž hříchů slepotu zcela opustiti! k cestě a k životu právě přistoupiti; skrz Krista Syna Tvého, přímluvce samého, odpusť nám naše zlosti, naplň svou milostí, přijmi do radosti.
372. Jako: Ježíši, jakt jest
přesladká.
0 m můj Ježíši zraněný, a na kříži usmrcený! tam
jsi život svůj dokonal proto, že jsi mne miloval.
2. Tam jsi krev svatou vycedil, aby's vězně vysvobodil; tam jsi mne vyplatil draze, by mi věčně bylo blaze.
3. Ty jsi umřel, bych já živ byl, Tebe můj hřích na kříž přibil; Ty jsi trpěl, jsa nevinný, pro mé převeliké viny.
4. Ó lásko má, můj Ježíši, v pravdě's mi přítel nejbližší; ach, dej i mně takým býti, bych pro Tě směl i umříti.
5. Kdybych ctností měl sto tisíc, ach, pomoz k nim přidati víc; abych Tě skutkem miloval, a Tobě se odsluhoval.
6. Odstup tedy světská marnost, neb jen Ježíš jest má radost; když on pro mne smrt podstoupil, jakž bych já jeho potupil?
7. S ním já žádám zde živ býti, s ním žádám si
i umříti; bez něho vše jest ztráta, lest, v něm i sama smrt zisk můj jest.
8. Když se budu ubírati, k smrti hříšník pracovati, ach! pamatuj, ó Ježíši, že's Ty vykoupil mou duši.

Přídavek písní nábožných.
9. Amen, Amen, ó můj Pane! co žádám necht se mi stane; když's pro mne ráčil umříti, rač mne skrz smrt k sobě vzíti.
Písně o zmrtvých vstání Pána Ježíše.
373. Jako: Třetího dne vstal
Stvořitel.
Slavné Kristovo vzkříšení pamatujmež všickni věrní, v němt jest radost, utěšení.
2. Kterýž byl od zlých potupen, s lotry na kříži umrtven, od milých přátel v hrob vložen.
3. Jižť jest on slavně vstal z mrtvých a potěšil všech svých věrných, naději slávy zplodil v nich.
4. Radostné vzkříšení
Páně pamatujít věrní právě: nebť s ním budou v jeho
slávě.
5. Z něhož jim jde obnovení, v duchu jich obveselení i v naději utvrzení.
6. Na den Kristova vzkří šení vesel se všecko stvoření, vzdávej mu vděčné chválení.
289
7. Slavtež andělští kůrové, chvaltež i lidští stavové i jiní všickni tvorové.
8. Nebo i nynější dnové, kvítí, tráva i lesové, radostní ptačí zpěvové
——
9. K tomu chválení vzbuzují, nám k radosti přisluhují, tak vzkříšení oslavují.
10. Všickni se z něho radujme a vesele prozpěvujme, čest, chválu Bohu vzdávejme.
11. Ó Kriste! pro své vzkříšení, dejž v naději utěšení, věčné s sebou oslavení.
374.
Jako: Má duše jest
Pána.
V stale jest této chvíle ctný Vykupitel, Ježíš Kristus mile, světa Spasitel, jenž pro hříchy naše zmavinný za cizí viny. řil se; rozpiat na kříži nevinný za cizí viny.
2. Když u hrobu jeho ctné ženy stály a Pána mrtvého oplakávaly: anděl řeč jich slyše, tím spíše kázal
bratřím zvěstovati, že ráčil vstáti.
19
3. Potom sám Pán zjevně jim se ukázal, jejich srdcí věrně rány uvázal;
33

290
Přídavek písní nábožných.
nejprv Majdaleně, ctné ženě, která bratřím pověděla, že jej viděla.
4. Z srdečného hlasu všickni společně tohoto zvlášť času k Tvé slávě
věčné zvučně sezpívejme, a chvalme Tebe Spasitele světa po všecka léta.
6. Účastníci Tvoji již se radují, že smrti obojí ujíti mají pro Tvé umrtvení, vzkříšení; dal jsi jim naději s sebou, že budou s Tebou.
5. Jenz's ráčil umříti pro nás z milosti, rač nás probuditi ze sna hříšnosti: vstal's z mrtvých s radostí,
náš hosti! Přejž nám šťast- 375. Jako: Kristus Ježíš Nazaného skonání i z mrtvých vstání, ode
retský.
7. Tam dojdou patření v Tvou velebnou tvář, svých těl oslavení jakž slunečná zář. O jak stkvoucí, jasná a krásná vždycky beze všeho smutku i nedostatku.
9. Amen zpívajíce všickni společně, Boha velebice chtivě a vděčně; síla, moudrost, jasnost, velebnost Beránku, jenž nás vykoupil, když smrt podstoupil.
8. Neb slzy všeliké z jich očí smutných, jenž muky veliké zde nesli od zlých, jim setřeš na věky, a díky budou Tobě vždy vzdávati,
Tě milovati.
in 10. Dejž, Pane, dojíti nám té radosti, bydla s Tebou míti z své účastnosti v tom nebeském ráji, kdež mají Tvoji všickni vyvolení věčné spasení.
Kristu Pánu vzkříšenému, zvítěziteli mocnému, slavně z mrtvých již vstalému zpívejme na čest jemu. anvele no
2. Který pro nás trpěl mnoho, by nás z neštěstí věčného vykoupil svou smrtí časnou, a dal nám slávu věčnou.
3. Protož jemu živi jsouce a zlým žádostem zemrouce, z hříchů těžkých povstanouce, zvolejmež k němu, řkouce:
4.» Ó Ježíši, jenž's nejvyšší Král nad králi nejmocnější, uslyš prosby i žádosti, prosíme Tvé milosti.

Přídavek písní nábožných.
5. Dobrotivý Jezu Kriste, jenz's vstal z mrtvých v pravdě jisté, vyvediž nás již z temnosti, z našich hříchů mrzkosti.
6. Abychom jich prázdni jsouce, v světle pravdy Tvé rostouce, Tebe vždy následovali a k Tobě se dostali.
7. Tobě na čest zpívajíce, na Tvou tvář vždycky patříce, kdež kraluješ v té jasnosti s Otcem svým na věčnosti.<<
O vstoupení Páně.
376.
. Obecnou notou.
Když nastal den čtyři.
cátý a Pán měl být v nebe vzatý, rozkázal učedlníkům svým na horu vjít, a řekl jim:
2.> Všecko se již naplnilo, co kde o mně psáno bylo v zákoně, v prorockých slovích, též i v žalmích Davidových.
3. Podle těch musil trpěti Kristus a v hrobě ležeti, v třetí den pak z mrtvých vstáti, skrz smrt do nebe se bráti..
291
4. Dána jest mi moc nejvyšší na nebi i na zemi vší: to vy budete svědčiti, Duch můj bude vás učiti. 5quode
5. Tak jdouce kažte v mém jménu odpuštění vin každému; křtěte, všecky vyučujte, mé království rozšiřujte.
6. Kdož uvěří a přijme křest, toho duše spasena jest! kdož pak v nevěře zůstane, do nebe se nedo. stane.
7. Což jste ode mne slýchali, učte, by zachovávali. Já nikdy neopustím vás, Ducha svého pośli na vás.<
8. Potom pozdvihna rukou svých požehnal jim, a šel od nich do té nebeské výsosti; oni hleděli s žalostí!
9. Andělé se postavili podlé nich a jim pravili: > Co vy jen smutní stojíte, a s žalostí naň hledíte?
10. Tento Ježiš, jenž vzat vzhůru a sedí na Božím trůnu, přijde tak, a vám jak jste viděli, spasení udělí.<
11. On všel do království svého, vše jest pod no19*
DIPES

292
Přídavek písní nábožných.
hami jeho, slovem církev beské radosti, jakž nám to svou spravuje, dary svými pravda Tvá jistí. Chvalmež ozdobuje. Boha!
12. On svým vstoupením do nebe otevřel nám dvéře nebe, bychom do něho vstoupili a s ním věčně živi byli.
13. V den poslední zas přijde k nám a ukáže svou slávu nám, ovce od kozlů
oddělí a v počet andělů 378. Jako: Jak živých vod
vtělí.
jelen.
14. Na to Tvé příští čekáme, jeho srdečně žádáme:> Přijď rychle, Pane Ježíši, připoj nás k nebeské říši.<<
Pane, já zde musím býti v mnohé bídě, úzkosti; račiž mne v paměti míti, jsa již v věčné radosti. Láskou svou potěšuj mne, svou mně,
377. Jako: Den přeslavný jest abych Tě tak přítomného
k nám.
mohl míti času každého.
Tobě s anděly svatými, písněmi přeradostnými prozpěvujem v této době, klaníc se, ó Pane, Tobě. Chvalmež Boha!
4. Ó vediž nás vždy víc k sobě, a dej, ať jsme živi Tobě; po tom ať jen touží duch náš, kde Ty v nebi svou slávu máš. Chvalmež Boha!
2. Vysoko nade vše trony povýšil Tě Bůh důstojný; však i na nebeském tronu jsi přítel náš a mzda k tomu. Chvalmež Boha!
3. I nás někdy vezmeš k sobě, když běh náš skončíme v Tobě, do té ne2. Vezmi srdce mé sám k sobě, a dej, at Tvé vždy zde mám; když odsílám prosby k Tobě, Ty otvírej nebe sám; když se modlit nemohu, Ty mluv za mne sám k Bohu, však mu sedíš na pravici, a my jsme Tví služebníci.
3. Vzdaluj smysly mé od země i ode vší marnosti; abych byl nebeské plémě i v nynější křehkosti, a u víře tak živ

Přídavek písní nábožných.
byl, abych věděl, kde můj nosti, rač Ty sám doplnit cíl, dokud tam nepřijdu k Tobě, kam nás všecky vezmeš k sobě.
4. Tobě všecko již jest dáno, rač tedy nás chrániti; dej, at, jak nám přikázáno,
můžem Tobě sloužiti. Zruš
v nás zlou vůli těla, aby moc svou neměla nad námi, ale Tvá vůle děj se od nás vždy zde důle.
5. Připrav místo náležité v domě Otce svého nám, bychom měli místo jisté v nebi, do něhož Ty sám jsi cesta nejjistější, Ježíši nejmilejší! Dejž, at tiše z světa zlého přijdem do království Tvého.
6. Když pak den soudný nastane, přijď podlé slova svého a probud nás, milý Pane, z prachu země marného. Oslav těla smrtedlná, aby byla podobná tělu slávy Tvé jasnosti v té neskonalé radosti.
Písně svatodušní.
379. Jako: Přišli jsme, ó Ježíši.
293
v něm moje nedokonalosti: rač mi dary Ducha příti, a tak budu všecko míti.
2. Já jsem mrtvý duchovně k činění všeho dobrého; Duch Tvůj rač obživit mne, a učinit spůsobného: neb tělo mé zkažené jest, a nemůže k spasení vést.
3. Světlo! zažeň temnou noc mého bludného myšlení; zruš bezbožnost skrz svou moc, drž můj rozum v svém řízení; abych já se s ochotností od Tebe učil moudrosti.
4. Mysl a žádost zlou nosím v srdci svém hned od mladosti, Ty mne rukou svou, prosím, vytrhni z mé ohavnosti; každé dobré počínání přiveď šťastně
k dokonání.
5. Srdce čisté stvoř mi
sám, jež by Tě v paměti mělo, a že ještě hříchy mám, toho bolestně želelo; však rač v takové bolesti k ranám Kristovým mne vésti.
6. Račiž mne vštípiti v něj jak oud vlastní jeho těla,
v té jednotě, dej, tak trval docela:
Bože, Ty jsi v Synu a jsa svém mne vyvolil od věč- abych
CUPCA
DIKEN

294
Přídavek písní nábožných.
já oud, on at hlavou mou jest, on kmen pravý, já ratolest.
7. K tomu žádám to troje: víru, lásku a naději. Pomoz mi, při mně stoje, at mne zlí rmoutit nesmějí; popřej pokory, radosti, pokoje, v kříži tichosti.
8. Dej, co sluší, mluviti, a když čas jest, i mlčeti; dej se právě modliti, pomoz mi můj kříž snášeti; dej spasitedlně zemříti a dědictví v nebi míti.
380. Jako: Den přeslavný
jest.
Duch svatý, jejž nám Pán Ježíš smrtí dobyl, vylit jest již, a tudy jeho království stojí pevně, a nám se stkví. Chvalmež Boha!
2. Ten milostivý dar Otce sstoupil apoštolům v srdce, tu hned jazyky novými chválili Boha rty svými. Chvalmež Boha!
3. Kristus Syn Boha živého slíbil jim Ducha svatého prv, než tuto zem opustil a slavně na nebe vstoupil. Chvalmež Boha!
4. On jim řekl:» Již přijměte Ducha Otce a tak
jděte, učíce všecky národy, by poznali moc mé pravdy.< Chvalmež Boha!
5.» Když i před knížaty státi budete, nechtějte dbáti o to, co byste mluvili, dát vám to Duch můj v tu chvíli.<< Chvalmež Boha!
6. On to splnil, toť věc jistá! Aj, lidé vzývají Krista! ačkoli i kněžská vzteklost vylila z věrných krve dost. Chvalmež Boha!
7. Oslavujmež tedy jeho, utěšitele věrného, jenž sám bludných osvěcuje, mrtvých v hříších obživuje. Chvalmež Boha!
8. Ó přijmětež Ducha slávy, on jestiť náš vůdce pravý v tomto zdejším putování, choďte v jeho přikázaní. Chvalmež Boha!
9. Onať jistě k Bohu vedou. vedou. Blaze těm, kteříž
se pravdou řídí, oniť soudu zniknou, k trůnu milosti proniknou. Chvalmež Boha!
10. Sláva bud. Otci milému, Synu i Duchu svatému! Velebmež ho zde na světě a potom v věčném životě. Chvalmež Boha!

381. Touž notou.
Přídavek písní nábožných.
Ó křesťané, radujme
se, padesátý den zastkvěl se Ducha svatého vylití, na apoštoly přijítí. Chvalmež Boha!
2. V zvuku větru přeprudkého, kterýž s trůnu nebeského přišel a ten dům naplnil, v němž kůr věrných shromážděn byl. Chvalmež Boha!
3. A tu v ohnivých jazycích zjevil se na svých věřících, na nich s dary odpočinul a tak je k sobě přivinul. Chvalmež Boha!
4. A hned Duchem svatým byli naplněni, a mluvili převeliké Boží věci, všem národům známou řečí. Chvalmež Boha!
5. Kterýmèto jejich kázaním, velikých věcí hlásáním byli mnozí obráceni, k víře Krista přivedeni. Chvalmež Boha!
6. Ó přijď i k nám, Duše svatý, dárce štědrý a bohatý, naplň i nás svou milostí, potěšením a radostí. Chvalmež Boha!
295:
konečný, všeho dobrého působce, nebe, země mocný tvorce. Chvalmež Boha!
8. Ty nevýmluvně pocházíš od Otce i Syna, a víš všecky věci a tajnosti, také božské hlubokosti. Chvalmež Boha!
9. Ty jsi prst Boha věčného, jenž píšeš v srdci věrného zákon Boží, a nás vodíš, k známosti Krista přivodíš. Chvalmež Boha!
10. Ty jsi Duch nesmírný v moci a hotov všechněm spomoci, kteříž Tobě věrně slouží, a po Tobě vždycky touží. Chvalmež Boha!
11. Ty jsi posvětitel pravý, jenž posvěcuješ vše stavy slovem Božím a svátostmi, dary svými a milostmi. Chvalmež Boha!
12. Ty's Duch proseb a milosti, jenž nás o Boží milosti přesvědčuješ, ujistuješ, a k modlení probuzuješ. Chvalmež Boha!
13. Ty jsi studnice vod živých, jenž občerstvuješ žíznivých, a od hříchů oči7. Ty jsi Bůh pravý a stuješ, k dobrým skutkům věčný, v bytnosti své ne- nastrojuješ. Chvalmež Boha!
OPER
CEPRA
www.

296
Přídavek písní nábožných.
14. Ty's pravdy věrný radost a potěšení, v záučitel a nebeský utěšitel, rmutcích a pokušení. Chvaljenž nás bludné vyučuješ, mež Boha! a truchlivé potěšuješ. Chvalmež Boha!
dised
15. Ty's jasné světlo v temnostech, mocný spomocník v tesknostech, ochrance věrných a vůdce, před nepřátely zástupce. Chvalmež Boha!
16. A protož prosíme Tebe, Bože, Duchu svatý s nebe, skloniž se k nám v této době, a spomoz sám naší mdlobě. Chvalmež Boha!
17. Dejž, bychom Tě právě znali a při Tobě věrně stáli, a Tebou byli zmocněni i u víře posilněni. Chvalmež Boha!
18. Dejž, ať milujeme Tebe, bližní pak své jako sebe, a řečí Tvých ostříháme, k Tobě svým srdcem vzdycháme. Chvalmež Boha!
21. Ochraň svou církev souženou, před světem opovrženou, upokoj křešťanskou říši, at se z pomoci Tvé těší. Chvalmež Boha!
20. Zůstávej s námi v těžkostech, buď náš spomocník v úzkostech, dej
22. A po zdejší smrtedlnosti uveď do věčné radosti, bychom Tě tam, Duchu milý, s Otcem, Synem velebili. Chvalmež Boha!
23. Chvalmež Boha! Chvalmež Boha! víc učiniti nemoha: že zas z jeho lásky hojné přišly letnice pokojné. Chvalmež Boha!
24. Amen, radostně plesejme, a veselé svátky mějme: Bůh Otec, Syn i Duch svatý rač nám k tomu pomoc pomoc dati. Chvalmež Boha.
Písně před kázaním slova Božího.
19. Svlaž duše naše žíznivé rosou Tvé milosti živé, 382. Jako: Přišli jsme, 6 Ježíši!
a dej nám dar rozumnosti, moudrosti a pobožnosti. Chvalmež Boha!
Kriste, teď sešli jsme se k poslouchání slova Tvého; ó at se Duch náš vznese k Tobě od světa

Přídavek písní nábožných.
marného, a Tvé slovo s vej zlých myšlének, slyšení horlivostí poslouchá i s nepilného; ó rač sám správcem býti nyní místa svatého, požehnání dávaje k výstraze všeho zlého.
ochotností.
2. Rozum náš, paměť, srdce naplněné jsou temností; ó by nás Duch Tvůj prudce osvítil světlem s výsosti! Dobré chtění i činění jest Tvé božské působení!
3. Mistře dobrý, Ježíši, rač nás do své školy vzíti, a nám jazyk i uši a zvlášť srdce otevříti: vyslyš náš zpěv, dej k kázaní slova svého požehnání.
Milosrdný náš Bože
rač s nebe vysokého dát s užitkem slyšeti nám řeči slova svého, kteréž správce náš nyní k naučení našemu z evanjelium toho předloží z nás každému.
297
5. Amen, dejž nám dojíti zde své svaté milosti, a po smrti přijíti do nebeské radosti; kdež s svými volenými přebýváš a jsi Pánem, dejž, pro Krista
383. Jako: Otče náš, milý Ježíše, nám všem, prosíme.
Pane!
Amen.
2. Dej nám srdce povolné ku přijímání všeho, což nám koli představí z slova zřetedlného; abychom ho skutečně a věrně ostříhali, tak dar Ducha svatého v sobě rozněcovali.
4. Věříme, milý Pane, že se nám všem tak stane, že s užitkem Tvé slovo do srdcí našich padne: kteréžto mysl naši může zavarovati, od porušení zlého na věky zachovati.
nám řeči 384. Jako: Díky Bohu
vzdejme.
3. Zažeň všecky překážky pryč od srdce našeho, uchoZačněm píseň novou, pro slávu Kristovou, v jehož jsme se jménu shromáždili sem v tuto chvíli.
2. Každý s ochotností vedlé své možnosti chval, cti, veleb Ježíše milého z srdce celého.
3. Uvažujíc sobě, kterak v každé době nám veliká činil dobrodiní a ještě činí.
Oned
TUKI

298
Přídavek písní nábožných.
4. Měliť bychom stále k jeho cti a chvále děkovati, když nám dobré dává a nepřestává.
5. Sluší tedy jistě, zvlášť na tomto místě, jeho milost svatou velebiti, díky činiti.
6. Tak také i doma, jakž
jaký dar má, me obzvláštně i společně
všickni srdečně.
7. Pánu Bohu Králi, od něhož jsme vzali tèlo, duši, to vše darmo dosti, z pouhé
milosti.
8. Mnoho víc jiného nám dal potřebného, což tělu, také i milé duši náleží, sluší.
9. Protož tím se vzbuďme, a tak vděčni budme, a Pán Bůh svou dobrotou rozmnoží náš statek, zboží.
10. Milujmež ho právě všickni k jeho slávě, zpívajíc tuto písničku rádi, staří i mladí:
11.» Sláva Tobě, Otče, nebe, země tvorče, sláva Tobě, Synu, Duchu svatý jedné podstaty.
12. Jenž jsi trůj v osobách, slyš nás v našich prosbách, řeď, spravuj a
ochraňuj v tento den, Bože náš jeden.
13. Račiž nám to dáti, at my děkovati nepřestáváme Tobě srdečně i zde i věčně.
Písně po kázaní.
385. Jako: ó blahoslavený
člověk.
Pochvalmež Boha našeho za lásku a milost jeho, kterou nám z pouhé štědrosti prokázal opět z milosti.
2. Když pastvu slova svého: zač srdcem i myslí svatého dal zas do ovčince pevnou chval, duše, lásku nesmírnou.
3. Ó Ježíši! pastýři náš, jenž mdlobu svých oveček znáš, popřej, ať všudy svobodně můžem' Tě chválit ochotně.
4. Slovo Tvé svaté nám zdržuj, zlých úkladů mocně varuj: dej církvi své pomoc, milost, pokoj, jednotu
a svornost.
5. Uchovej nás protivníků, Tvé církve nenávistníků, kteří svou mocí zlé bludy uvodí na světě všudy.

Přídavek písní nábožných.
6. Tak Tvé cti, Pane Ježíši, utrhají, a ne naší; chraň tedy čest i pravdu svou, i těch, jenž stále po ní jdou.
7. Slovo Tvé srdci našemu jest štít a světlo věrnému; zachovej tedy, Ježíši, do konce při něm svou říši.
9. Amen, Amen, ó Ježíši, spomocníče nejsilněj ší! dejž ať po zdejší žalosti s Tebou bydlíme v radosti.
386. Jako: Již zpěv, prosba,
kázaní.
8. Ať žijíce v něm zde 387. Jako: Hospodine všemohoucí.
stále, mohli kráčet vždycky dále z tohoto světa bídného tam, kdež jest hojnost dobrého.
Kristu buď díkčinění z jeho služeb dokonání, písní, proseb, učení, slova jeho poslouchání; jeho jméno chvalmež svatě, že nás sytil tak bohatě.
299
2. Rozkošné požehnání vzavše od sluhy Božího, v křesťanském obcování jděme do příbytku svého. Duch svatý rač nás sprovázet, na cesty Boží uvázet.
3. Milosti své uděl nám při vycházení, vcházení.. Ach, požehnej chlebu sám, našemu dílu i jmění; nás osvěť svou tváří v smrti, pokoj svůj dej nám po
smrti.
Svaté Boží požehnání buď nyní i vždy nad námi z Krista křižovaného, věčně požehnaného.
2. Jenž daří hojnou milostí, dávaje darů v hojnosti k síle lidu věrného, k zahnání všeho zlého.
3. Ó žehnejž nám v něm Pán Bůh náš; ó nás ostříhej Pán Bůh náš, osvět tvář svou nad námi a budiž vždycky s námi.
4. Pán Bůh nám pokoj svatý dej a v nás dílo své rozmáhej skrze Krista samého, at jsme na věky jeho.
5. Jdětež věrní požehnaní, v Kristu věrou vyvolení, cestou pravdy pokoje, níž jde pravá naděje.
PERC
ww
CAUCA

300
Přídavek písní nábožných.
6. Byste z víry spravedlivost, činíc v lásce svou povinnost, dosáhli požehnání z Božího slibování.
7. Na toť jest za nás Kristus Pán na smrt kříže obětován, i nyní připomínán, společně oslavován.
8. Abyste v něho věříce, šli za ním čím dál tím více, střízlivě, spravedlivě, trvajíc v tom bedlivě.
9. Ó dejž nám to nebeský Pán, bychom přišli v ten věčný stan z milosrdenství jeho pro Krista Syna svého.
10. Amen, zpívejme společně, dá to Pán Bůh náš konečně, kterýž buď od nás chválen, nyní i vždycky. Amen.
388. Z Žalmu 12.
Jako: Přišlot k nám padlým.
2. Vedout falešná učení podle vtipu vlastního, srdce jejich svorné není, jsouc bez slova Božího; ten to, druhý ono velí, církev pravou zlostně dělí a stkví se zevnitř pěkně.
Ach, Bože! pohled s výsosti a smiluj se nad námi; jak svatých Tvých jest v skrovnosti, potřeniť jsme bídami; Tvé slovo svět potupuje, víra pravá se vzdaluje od mnohých synů lidských.
3. Bůh shlaď všeliká uče. ní lstivě nás svozující; neb dí to pyšné shlučení:> Což! kdo smí nám co říci? My máme právo, moc, přednost, jak a co chceme, tot jest ctnost, kdo jest, jenž by nás učil?<
5. Jak stříbro sedmkrát přehnané skrz oheň bývá Písně o církvi křesťanské. čisté, tak slovo Boží nám
dané má býti při nás jisté; v křížiť se jistě zkušuje, síla jeho se spatřuje a stkví se všudy jasně.
4. I praví Bůh:» Musím vstáti, chudí jsou rozptýle ni, srdce jich nemůž než lkáti, slyšelt jsem jich úpění, Slovo mé na zjevném placi způsobí jim těžkou práci, a souženým spomůže.<
6. Tímto světlem osvěcuj nás a nedej, by svět zlostný do svých osidel zapletl nás, když se jen zdá být ctnostný; neb bezbožnost roste prudce tam, kde posměch troudí srdce. Jed jeho moří duši.

Přídavek písní nábožných.
7. Nedej žádnému po- 390. Jako: Když Kristus
svou církev.
směchu, ó Bože všemohoucí! nám vzíti toho prospěchu, ó Ježíši žádoucí! Zachovej nás v víře v Tebe, ó Duchu svatý, rač s nebe nás odpadlství chránit.
389. Jako: Zachovej nás při
svém slovu.
Chraň nás, Pane, při slovu svém proti zlým nepřátelům všem, kteříž Krista Syna Tvého svrci chtějí s trůnu jeho.
2. Dokaž mocí svou, Ježíši, že's Ty Pán pánů nejvyšší; braň církev svou v každou chvíli, bychom Tě věčně chválili.
3. Ó duchu svatý laskavý, dej nám smysl u víře pravý, budiž při našem skončení, po smrti dej oslavení.
4. Zruš posměchy tupých lidí, kteříž pravdy Tvé nevidí, utrhajíc stádci Tvému, Tebou draze koupenému.
5. Dej jim rozum, moudrost, světlo, by srdce jich tudy zkvětlo, aby s námi Tebe Pána znali, že's Ty k nebi brána.
301
Dr. M. Luther.
Hrad přepevný jest
Pán Bůh náš, zbroj výborná i síla; onť nás chrání, když satanáš proti nám své vysílá. Ten starý nepřítel zkazit by nás chtěl; moc a mnohá lest hrozná nemá rovného. zbraň jeho jest, v světě
2. Nástroj lidský jest vi tom špatný, snadnit jsme my k zmožení; než hájí nás rek udatný, jejž Bůh nám dal k spasení. Kdoby ten byl, nevíš? Jest Kristus Ježíš, Bůh a Pán všeho a neníť jiného, ten plac jistě obdrží.
3. Byt svět plný i ďáblů. byl, chtějících nás shltiti, však žádný by z nás neubyl, musejít odstoupiti. Kníže světa toho, ač bouří mnoho, co chce nespraví, soud Boží ho zdáví, slovíčko jej porazí.
4. Dábel, svět musejí jistě ustoupit slovu jeho; neb s námi jest v každém místě Pán s dary Ducha svého. Přijde- liť na zmatek češt, hrdlo, statek, nechť sobě mají, nic tím nezískají, nebes nám však nechají.
2338
ENTREE
CATSAN

302
Přídavek písní nábožných.
391. Jako: Všickni věrní
Věmí
křesťané.
Křesťané, pravdy Boží praví milovníci, pro slova jeho zboží hany snášející, přijmětež potěšení z Kristova učení, abyste byli stálí v těžkém pokušení.
2. Vezmětež ku příkladu jeho život pracný, jenž, jsa Pán všech pokladů, nebyl lidem vzácný. Pro nás bídu všelikou i smrt rád podstoupil, aby nás tak hříšníků od smrti vykoupil.
3. Třiceti a tři léta na zemi pracoval, trpěv mnoho od světa, zlým neodplacoval; tak těm příklad zůstavil, kdož chtí za ním jíti, že zaprouc sebe, pravil, musí svůj kříž vzíti.
4. Ty věci oznamoval milým učedlníkům, i jiným všem zvěstoval svým následovníkům, řka:» Musíte ve světě trpěti úzkosti, ale ve mně budete mít hojnost
radostí.<<
uvola
5. Též pravil:» Když budou vám pro mne zlořečiti a všecko zlé proti vám falešně svědčiti, veselit se potřebí, že pro mne
trpíte, nebo odplatu v nebi hojnou obdržíte.
6. V nenávisti budete pro mne všemu lidu, posměchy ponesete i rozlićnou bídu; svět bude míti radost, ale vy plakati; než i hned vaše žalost v radost se obrátí.
7. Toho Kristus Spasitel příklad nám zůstavil, když k své smrti s křížem šel a k zástupům pravil: stromu » Když zelenému toto učinili, suďte, co bude tomu, jenž jest suchý, shnilý.<<
THE
8. Hospodáře nazvali žráčem, ďábelníkem, a s ním zle nakládali, co s zjevným čeládku budou pomlouvati, zlostníkem; čím víc jeho
ano i v samém skutku pronásledovati.
9. I co že se nevěrných strachujem rouhání, klateb, křiku nezbedných i kacířování? Chceme- li s Kristem v nebi věčně kralovati, pohanění potřebí zde podstupovati.
10. Nelitujmež časného statku proň ztratiti; neb stokrát víc věčného ráčil zaslíbiti, řka:» Kdo zde pro mne ztratí cokoli zemského,

Přídavek písní nábožných.
má za to požívati zboží nebeského.
11. Však čím dobrým vládneme, všecko jest od něho, proč toho litujeme ztratiti pro něho? Tent žádný věrný není sluha Pána svého, kdož toliko pro jmění přidrží se jeho.
12. Stálost víry shledána v pokušeních bývá, a rytířská vyhraná bez boje nebývá. Stůjmež, rytíři praví, vedlé svého Pána, tak nám koruna slávy v nebi bude dána.
14. Takové potěšení od Pána majíce, když přijdou
pokušení, nermuťmez se více; hledmež v trpělivosti duše zachovati, a od víry a ctnosti neodstupovati.
303
15. Neboť praví Spasitel V svém svatém učení, že jeho věrný ctitel jest blahoslavený; a že líp pravdy Boží bylo nepoznati, než poznanou pro zboží zase zapírati.
16. Na cestu se obratme pravého pokání, a plniti se snažme božská přikázaní. Co na nás Bůh dopouští, hříchům přičítejme, a Boha, jenž odpouští, za milost žádejme,
Píseň v zármutku.
13. To nemá nás děsiti,
že nás jest maličko; neb 392. Jako: Kdož ochrany
Pán nás chce chrániti, řka:
Nejvyššího.
» Malé stádečko, neboj se, neb se Otci ve vás zalíbilo, on chce, jeho království by vám dáno bylo.<
17. Vědouce, že na zemi nelze ráje míti; zde jest čas utrpení, zde nám jest kvíliti. Tam však bolest všeliká i žalost přestane, na níž radost veliká v nebesích nastane.
Komu Pán Bůh veselého ducha ráčil popříti, že netrápí srdce svého, než můž' vždy vesel býti; ten převeliké milosti dosáhl od Boha svého, načež i já v své žalosti vzpomínám dne každého.
2. Srdce mé někdy radostí též naplněno bylo; nyní plné jest žalosti, a veselí pozbylo, zármutkem jsem obklíčený, nevím nic o radosti; neučiní- li Bůh změny, musím zhynout v tesknosti.
TOKEN
nad
CAPRA
ZESPON
DENIZA

304
Přídavek písní nábožných.
3. Chodím v smutku dne každého, a usvadlo srdce mé, i od hlasu lkání mého, přischly kosti k kůži mé, tak že jsem i chleba svého jísti již zapomenul; Tebe prosím, Boha svého, by's b mne k sobě přivinul.
5. Neopouštěj mne, Bože můj, v mé nynější úzkosti, a ode mne se nevzdaluj se nevzdaluj než potěš mne v rychlosti; přispějž k mému spomožení v tomto nebezpečenství, a vytrhni mne z soužení pro své milosrdenství.
stíš zdejší těžkosti.>> Ach,< Bože! pro Syna svého račiž to učiniti, tak abych casu každého mohl Tě velebiti.
4. Sen od očí mých od- 393. Jako: Aj blahoslavený,
kterémuž.
chází, trápí mne má myšlení, až i na zdraví mi schází pro tesknost a kvílení. Zachvátil mne zlý čas nyní, jehož jsem se nenadál; ó by můj Bůh bez prodlení svou milost mi zase dal.
6. Ó má duše, upokoj se, přestaň víc naříkati, Bohu svému důvěřuj se, a hled v něho doufati; neb věří. cího žádného on nikdy neopustil; protož povinnost každého jest, by se na něj spustil.
7. Věřím, že i mne, Bože můj, neopustíš v úzkosti, ukážeš mi obličej svůj, sproPíseň v nemoci.
vílím žalostivě, trápě se v nemoci, a vzdychám truchlivě, hledaje pomoci; která však ode mně zdá se být vzdálena, nebo ruka Páně na mně jest stížena.
2. Všecken jsem raněný na duši, na těle, pro mé provinění složen do postele; můj zrak, má chuť, můj sluch, má síla se tratí, zdá se mi, že mne Bůh již do hrobu zvrátí.
3. Pane, rač mne chránit co Ezechiáše, jemuž's dal oznámit skrz Izaiáše, když ležel v nemoci:» Hled dům svůj zříditi, neb nebudeš moci déle živu býti.c
4. Ale když se Tobě modlil, Pánu svému, v své veliké mdlobě, opět vzkázal's jemu:» Bůh Tvé slzy sobě ráčí libovati a patnáct let Tobě k životu přidati.<

Přídavek písní nábožných.
5. Ach, laskavý Bože! i já v své nemoci k Tobě z svého lože volám dnem i nocí: Nerač zamítati pláč svého stvoření, ale pospíchati k jeho spomožení.<<
6. Nejsem sice hoden, Pane, Tvé milosti; nebo jsem přioděn mnohou nepravostí. Chceš- li mne souditi podlé zasloužení, nemůž mne chybiti smrt a zatracení.
7. Ale vzhlédni, Pane, na smrt Syna svého, dejž, at se mi stane milost skrze něho. Pro těžké bolesti mého Spasitele uzdrav mé neřesti na duši, na těle.
8. Nechci sice Tobě nic předpisovati; chceš- li mne v mé mdlobě i déle nechati, mile rád chci svůj kříž a své břímě nésti; jen na mne tolik vlož, co bych mohl snésti.
9. Chceš- li mi vrátiti mé prvnější zdraví a dnů prodloužiti: ach, Otčelaskavý! Dej, ať věrně, stále hříchů se varuji, a k Tvé cti a chvále život posvěcuji.
10. Pakli ale, Bože, nemám déle živ býti, ale z svého lože do hrobu sstoupiti: i necht se tak stane; rád se s světem loučím, a Tobě, můj Pane, duši svou poroučím.
Jiná z žalmu 121.
305
394. Jako: Když jsme v největším.
Vzhůru očí pozdvihuji,
k horám nebeským směřuji, brzo- li mi Všemohoucí ráčí přispět ku pomoci.
2. Pomoc má jestiť od Boha, u něhož pomoc jest mnohá; nebe učinil i zemi, stráž drží nad námi všemi.
3. Vede tě po cestě rovné, noha tvá se zle nepohne; měj jen v Boha své doufání, neb nespí Ten, jenž tě chrání.
4. Věrný strážce israelský ostříhá nás všech otcovsky; nedříme, mnohem méně spí, ve dne v noci nad
námi bdí.
20
CORRE
PUTRA

306
Přídavek písní nábožných.
vésti?<
5. Od vší nešťastné pří- lesti:» Jak se( prý) bude hody Bůh milý Tě vysvobodí; pod stínem milosti jeho bezpečen's času každého.
6. Horkost slunce, blesk měsíce nebude na tě bít více; Pán Bůh změní soužení tvé k dobrému tobě, k slávě své.
7. Zlé se k tobě nepřiblíží, aniž tobě co ublíží; Bůh chrání duše tvé milé před neštěstím každé chvíle.
8. Bůh bude tvého vcházení ostříhat i vycházení; on žehnati v každé době bude až na věky tobě.
Doufání v Boha v kříži a soužení.
395. Jako: ó přebídná světská marnost.
Zdaž nevíš, že's člověk marný, i což chápáš těch věcí, jež sám řidí Bůh tvůj věrný, zdaž jemu chceš utéci? Doufáš v rozumu ostrosti, máš mnoho tisíc starostí, mysle v srdce bo2. Darmot jest, nic nevykonáš vším svým usilováním, jen se víc a víc ukonáš nemírným pečováním. Tvá tesknost, strast i starosti vysuší ti všecky kosti, tak svou sílu potratíš, ba co víc život ztratíš.
3. Jestli chceš po něčem toužit, co se má líbit Bohu a tobě k užitku sloužit, slož na něj svou péč mnohou, a dej v jeho svaté ruce život svůj, skutky i srdce; ont všecky tvé těžkosti skončí dle tvé žádosti.
4. Kdožť pečoval, když tvá duše při počátku všech dnů tvých v mrzkém těla mdlého rúše pod srdcem byla v ledvích? Kdož tam na tě pamatoval, když tě Bůh mocný formoval, když duch tvůj, mysl i život vzal od něho svůj původ?
5. Kdož tvé kosti v tom pořádku, v kterém jsou, nyní složil? kdo dal očím od počátku zrak? kdo žíly rozmnožil? kdo je po těle tvém roztáhl? kdo kůží tělo tvé obtáhl? kdož tak

Přídavek písní nábožných.
rozličné údy ozdobil krásně všudy?*)
6. Kdež tvé srdce s duší bylo, když obloha nebeská přikrývala Boží dílo, vody, zvířata zemská? Kdož učinil slunce, měsíc, zelí, stromů mnoho tisíc? kdož rozkázal, by tobě sloužily v každé době?
7. Pozdvihni vzhůru své hlavy, a ohledni se tudy na řízení Boží slávy, která tě chová všudy. Prv chléb, voda a oděv byl, než- li jsi se ty narodil, i to mléko, jehož jsi nejprv užil, našel jsi.
307
8. Plénky, jimiž tě povila matka tvá v tvé kolíbce, dům tvůj i komůrka milä, obydlí i světnice; to již bylo připravené prv než jsi měl otevřené oči, Božích zvěděl. aby jsi hleděl, o skutcích
9. Předce však se podlé očí svých vždycky chceš říditi; šetřiti nechceš těch věcí, jichž nemůžeš viděti. Když co děláš, tut chceš míti, by's mohl všecko pochopiti; v čem tvůj rozum nestačí, to potupuješ radši.
*) Máš pak v těle svém 260 kostí, jež jsou co podpory a pevnost i síla těla tvého předivně rozdělené. Máš také žíly pulsovní neb životní, jež krev po celém tvém těle z tvého srdce vyvodí a až do vrchu hlavy a do pat nohou tvých divně rozlívají; a tři žíly krevní, jež krev z celého těla i ze všech jeho vnitřních i zevnitřních oudů zase shromažďujíce v srdce tvé vlívají: těchto pět žil se po všem tvém těle, obzvláště dvě z nich, na mnoho tisíc tisíců žílek dělí a všudy protahují, vše pronikajíce. Také máš v svém těle 80 čivů aneb suchých žil velikých, jež také přes celé tělo probíhají a na mnoho tisic tisíců odnožek se dělí, vše všudy pronikajíce, a tak cítění a hyýbání tvé v každém článku a i nejmenším místečku těla tvého působíce. Nad to maso těla tvého jest víc než na 500 svalů aneb myšek rozděleno, z nichžto jeden každý od druhého oddělen jsa, svůj spůsob, formu, velikost a úřad má. Tak hle! celý jsi div mistrovský Boha živého! Jakž pak mu za to děkuješ? Jakž mu sloužíš? Jakž údů svých užíváš?
20*
CUTE
ALIRA

Přídavek písní nábožných.
10. Než pohled jen, jak po své cestě, vyvodí nás mnohokrát se tobě jináč svedlo; což by's ty byl chtěl míti rád, to tvou naději snědlo; naproti tomu se stalo častokrát skutků nemálo, které pochopit člověk nemůž' vtipný jakkolvěk.
z poblouzení a staví v šťastném městě; potom teprv, když se stává, slepý člověk to poznává, co Bůh v radě své mínil, když mu tak dobře činil.
308
11. Jak často jsi do potupy z své vlastní vůle upadl, když volil tvůj rozum hloupý na místo štěstí zlý pád? A kdyby byl Bůh dopustil, načež jsi se ty sám spustil, když's začínal své dílo, jižt by po tobě bylo.
12. Ale Ten, jenž nás miluje, co zlé v dobré vyvodí; smutek v radost proměňuje, v užitek to, co škodí: k tomu jej jeho otcovská dobrota nutí a láska, jíž on nás bídné lidi co milé dítky řídí.
sem
13. Ach, jak mnohokrát Bůh mlčí a dává, což dobrého; mezi tím se tam točí duch srdce nemoudrého: hledá a nenalezá nic, chce znát a bloudí vždycky víc, chce si sám rád spomoci a nemá žadné moci.
14. Bůh pak v svém divném řízení jde přímo
15. Protož, ó srdce přemilé odvrz všecky starosti; Bůh má srdce, které cíle netrpí v své štědrosti; on tě nemůže opustit, nechtěj se jen jeho spustit; on nás všecky miluje, láskou svou zapaluje.
16. Ont hoří milostí vroucí, odtud můžeš zavříti, jakou mívá bolest v srdci, když se nechcem zapříti; když daremným pečováním, starostí a užíráním srdce naše trápíme, pomoc jeho tupíme.
17. Toho nepřipouštěj k sobě, a nedej se mámiti; ačkoli ne v každé době můžeš veselí míti: věř však, že se jistě stane všecko, co jest vůle Páně; kdo mu může zbrániti, co ti on chce popříti?
po 18. Bud' co dítě, a ulož
se do lůna Otce svého; pros jen, dokud smiluje se nad tebou srdce jeho: tak tě skrz Ducha svatého

Přídavek písní nábožných,
uvede do ráje svého po vdě, šlechetnosti, byli šťactném rytěřování v bez- stní lidé zde i u věčnosti. pečné kralování.
Píseň o božském opatrování.
396. Jako: Bože, věrný Bože.
Ty, jenž svou pravicí celý ten svět spravuješ, Bože, a vojskům hvězd běh jejich vykazuješ! Ty patříš laskavě i na náš prach s nebe, jemuž's Ty život dal, aby chválil Tebe.
2. Ó jak velké množství jest tvorů na vší zemi, nad nimiž otcovsky slitováváš se všemi; však bud z toho chválen, jenž i červu hovíš, že's rodinu lidskou oblažil nanejvýš.
3. Záře světla Tvého i v duších našich svítí, my můžem' tak, jak Ty, svobodně vše voliti; cíl, po němž toužiti nám Tvé slovo velí, jest nesmrtedlnost: jakéť to veselí!
309
000
4. Ty's nám na spasení daroval Syna svého, bychom k slávě mohli přijíti skrze něho; v skutcích slavných, dobrých, v pra5. Ač pak často člověk již z své hodnosti vypadl, skrze neposlušnost v bludy a hříchy upadl; předsudky oslepen, omámen marností, I vzdaloval se, Bože, od Tvé cesty ctnosti.
6. Ach, jak často zase úpělo člověčenství pod jhem velké bídy, hned zas v nebezpečenství nalezal se často člověk od tyranů, hned zas opět cedil krev pro vlastní
vinu.
7. Ty's však, Pane, vždycky co Otec jej sprovodil, v bouři tmavé noci světlem svým jsi jej odil; a když ho ze všech stran sklíčilo soužení, býval's jemu vždycky blízký k spomožení.
8. Ó veď ho i dále svou láskou a milostí, cestou svatých ctností a své božské moudrosti; by Tebou veden jsa, skrz Tebe blažený, vždy více se vznášel k vyššímu určení.
9. Dej pravdě vítězit nad bludem, kde panuje ctnost, nešlechetnosti, dej, at neustupuje; od utiskování, od všeho tyranství, učiň,
d
CAYCA
DEA

310
Přídavek písní nábožných.
dobrý Bože, nám věčné prostranství.
Písně o dobrodiních božských s chválami.
397. Jako: Divná se milost
stala.
Co žádáš od nás, Pane, za své dary s nebe nám hojně darované v všeliké potřebě?
2. Nežádáš stříbra, zlata: neb to všecko Tvé jest; naše všecka odplata jest vzdávat Tobě čest..
3. Z srdce tedy vděčného Tebe vzývat máme, nebo dárce jiného krom Tebe
nemáme.
4. Tebe okršlek světa obsáhnout nemůže; nepominou Tvá léta, Tvá moc všecko může.
5. Slovem Tvým jsou stvořena nebesa nad námi, a krásně ozdobena sluncem i hvězdami.
8. Řeky vod v krásném toku pořádek svůj mají, den i noc v celém roku též své časy znají.
9. K Tvé, ó Pane, libosti kvítí země plodí, léto svou zeleností v krásném věnci chodí.
10. Víno i dary jiné podzimek nám dává; potom když to pomine, hned zima nastává.
11. Z Tvé lásky svadlé zelí rosa občerstvuje, tatáž láska, když velí, déšť zemi skropuje.
12. Z Tvé ruky každé zvíře hledí své živnosti, a Ty jí v hojné míře dáváš do sytosti.
13. Chovejž i nás laskavě, dokud jsme na světě, a dej, at za to právě oslavujeme Tě.
14. Za Tvé opatrování, milostivý Pane, přijmi toto zpívání. Amen, tak se
stane.
6. Ty's základy založil neobsáhlé země, a na ní jsi
Jiná.
rozmnožil všelijaké plémě. 398. Jako: ó blahoslavený
člověk.
7. Aj, z rozkázaní Tvého v břehu moře stojí, cíle vyměřeného přeskočit se bojí.
Pane
ane
Bože, budiž stálá od nás Tobě vzdána chvála

Přídavek písní nábožných.
i Synu Tvému milému i také Duchu svatému.
2. Ty se o nás věrně staráš, co potřebí, to nám dáváš; duši, tělo opatruješ, tak své stvoření miluješ.
3. Dejž, bychom Tě poslouchali a k Tobě se přiznávali, jakžto k Otci laskavému a k Pánu dobrotivému.
4. Ty žádného nezamítáš, hříšné na milost přijímáš: každý, kdož činí pokání, máť od Tebe smilování.
5. Kriste, pro své umučení, dejž nám hříchů odpuštění, ať nás nežže věčný plamen, uchovej nás, Kriste,
amen.
Dar a mocnost mluvení aneb řeči.
Anvolim overg
399. Jako: Všickni lidé zemřít musí.
311
2. Živočichové na zemi jsou na prosto tvář němá; člověk jsa pán nade všemi, z řeči potěšení má; jen on sám hlasem veselým může a srozumitedlným o Tvé lásce sloviti, a Tobě se modliti.
3. Co duše má v sobě myslí, to ústa má zvěstují; co chci a co mám na mysli, to slovy ohlašuji. Já všem, jenž mne slyší, mohu působiti radost mnohu výstrahou, naučením, radou a potěšením.
4. Bože, Ty jsi mi spůsobil mnoho tisíc radostí, když jsi mne řečí ozdobil, bez níž bych byl v tesknosti. Jak často ve dnech zármutku, když jsem vedl s bídou půtku, slovo přítele ctného pozdvihlo ducha mého.
5. Řeč vzbuzuje čitedlnosti, řídí mysl dětinskou, vede k nabytí známosti,
k ctnosti vnuká lásku svou.
Vesele k Tvé cti zpí- Věci, jež se dávno dály,
vati, Pane všeho stvoření! oběť díků Ti vzdávati, jakt slavné to učení! Kdo můž' o Tobě mlčeti? Můj jazyk musí svědčiti, že k slávě
co předkové vykonali, myslili a učili, slovy mi oznámili.
6. A když zde v svaté své mocnosti i mně po- tichosti před Tebou se přál's bytnosti. koříme a z srdce svého
233
wund
EORICA

312
Přídavek písní nábožných.
vnitřnosti společně se modlíme: slova jsou slova života, jež nám dává Tvá dobrota, ona nás poučují, těší a posilují.
ma
7. Slov pak není k nalezení, vychválit Tvou dobrotu, Bože, že's mocnost mluvení připojil nám k životu. Na věky Tě zvyšovati, slovy, skutky stvrzovati, že si řeči vážíme, at se stále snažíme.
fosiq
O přísaze, která má svatě držána býti.
nd Jako: Kdo jen na Boha vždy spoléhá.
jmenu přísahá, a svou přísahu nedrží, tomu pravda Tvá není drahá, ten od Tebe neobdrží nebe, ant se rouhá Tobě a tak škodí věčně sobě.
400.
6. Ano, rač mi sám poKdo, Bože, v Tvém máhati, bych, co myslím
a přísahám, mohl všecko věrně ostříhati, at Tebe se vždy ostýchám. Před soud Tvůj křivopřísežník přijde, ne pravdy milovník.
2. Dle Tvé vůle jsme my povinni pravdu tak jak Ty milovat; co velí, to činit po vše dni a od ní se nevzdalovat. Kdo ji ruší, ten hříšníka má los křivopřísežníka.
Boha, spatří, jenž Tebe nechce pravdou ctíti, a 1stně podvádí své bratří? Před Tvým soudem neostojí, kdo sobě z Tebe smích strojí.
3. Ach, jak by mohl naději míti člověk, že Tě,
4. Byť k nejdalšímu moři zašel, byť moc jeho byla panská; zdaž by's ho tam, Bože, nenašel? Tu neplatí sláva lidská, ni bohatství a příznivost, ani světská přívětivost.
5. Protož nedej mi nic jistiti, prv než bych poznal, co činím; dej mi stále na to mysliti, že's přísahy soudcem přísným; že tajnosti srdce vidíš, soudíš, na světlo vyvodíš. men
008
Proti hříchu zlořečení a proklínání.
401.
Obecnou notou. disvibay IT allb
Kdo jmeno Boží zlehčuje, ten svatost božskou. snižuje nedbá na Boha, když řečí svou přísahá a zlořečí. leonbydel

Přídavek písní nábožných.
2. Komu chybí bázeň Boží, jsa bez ctnosti, hříchy množí, lehkomyslně si počíná, na smrt, na soud zapomíná. bosdom olim
3. Ó Ty, jenž vždycky proklínáš, na Boha se zapomínáš, Ty sobě množíš trápení; neb co Bůh řekl, lsti v tom není. olay
4. Často pravíš:» Zatrat mne Bůh! Ovšem, rouhači, tot Tvůj dluh, který Tě jistě zatratí, jest- li se hned neodvrátí
5. Srdce tvoje k Bohu spěšně, opustíc cesty posměšné; nebude- li v přikázaní jeho chodit do skonání.
6. Věz, že Tě bude souditi Bůh; protož nechtěj blouditi v tom, když duše své spasení lehčíš, ant v Tvé moci není.
o ibolg
8. Nic svým životem nestvrzuj, žádnému bídu nezplozuj; pomni, že hrom, blesk, Božího šetří.
313
9. Nepřísahej skrz satana, nenít jemu ta moc dána; kdo to činí, ten mu slouží, ctnostný pak po Bohu touží.
10.» Jistě!<> Jistě!< a » Nikoli!<< nad to více buď cokoli, to všecko měj v ošklivosti, křesťane! buď ctnostný dosti.
11. Člověk skrz častou přísahu zjevuje svou zlou povahu, že rád lže a jen to koná, co nechce vůle zákona.
6. Často přísaháš ze zlosti, v marných věcech,
13. Chvála Tvá ať jest v ústech mých, srdce těš se ze skutků Tvých. Jméno
v oplzlosti připomínáš jme- Tvé nadarmo bráti to at
Tvá milost odvrátí.
no Páně, hned opět se stydíš za ně.
12. Ó Bože, dej ať skrz ústa synů Tvých sláva Tvá zhusta všudy všem se ohlašuje, to at i mne potěšuje.
foly
Jistota víry v Krista masid. Ježíše.
dob
aleon Smlod
402. Jako: Hlavo plná bolestí.
Vím, komu jsem uvěřil:
Bůh jest mé doufání! Ten klenot mi on svěřil, jenž chrání! Zádnýť mi ho nevydře,
povětří jen hlasu mne před zlým
CLIPS

314
Přídavek písní nábožných.
ním se těším v smutku, on mi dvéře otevře skrz smrt k nebi v skutku.
2. Vím komu jsem uvěřil! Ježíš mne vzkřísí zas, jemužto jsem se svěřil zde i na věčný čas. On tělo mé oslaví, tot mne těší jistě, neb mi víra má praví, že's živ, Jezu Kriste.
3. Vím komu jsem uvěřil! víra má jest jistá cesta, již jsem naměřil, vedet v věčná místa. Ó přeslavná víro má, Tebe se nespustím, zmocni mne V dobrém sama, až duši vypustím.
Spasitedlná moc náboženství.
403. Jako: Kdo jen na Boha
vždy.
Náboženství jestiť dar Boží nejvzácnější srdci mému; byl bych v smutku bez toho zboží pod křížem, jejž mne k dobrému Bůh často hojně posílá; jen v něm jest duše mé síla.
2. Vy, jenž náboženství tupíte, ukažte mi lepší cestu; vím, že vy o lepší nevíte, an by k nebeskému městu bezpečněji mohla vésti skrz všecky světa neřesti.
3. Ono jest, jenž mne učí ctíti mého jediného Boha. Ont jest můj Otec, a mám míti naději, že milost mnohá od něho se mi má státi, když se ho jen budu báti.
4. Ono mé srdce probuzuje, by se samo zpytovalo; ono rozum můj osvěcuje, by se odtud poznávalo, jaká jest moje povinnost, bych se střehl hříchů, a měl ctnost.
5. Ono mne přímou cestou vede k tomu nejvyššímu zboží, jen ono mne k štěstí přivede a potěší mocí Boží. Tam, kde jen bídy samá noc, tam se stkví jeho božská
moc.
6. Ono působí sladký pokoj duchu mému, a vzdaluje od mysli mé každý nepokoj, svatou pomoc uděluje; tomu, kdož nad hrobem stojí, pomáhá v posledním boji. biber
us 215
7. Ono ve mně naději plodí o mém na věky trvání. Vím, že se člověk na svět rodí, by měl v nebi přebývání. Ó jaké štěstí pro duši, když se jen hříchy neruší.

Přídavek písní nábožných.
8. Vím, vím již, komu jsem uvěřil, věřím silně, bez pochyby. Kdo mysl Páně kdy vyměřil? Ona jest čistá bez chyby. Ó ty svaté ó ty svaté náboženství zvýšuješ mé.
člověčenství!
9. Ovšem, Ty jsi ten čistý pramen, z něhož mi útěcha plyne. Ach, rozněcujž mé lásky plamen k Bohu, když stánek můj hyne. Můj první hlas u věčnosti vzdá díky za Tvé radosti!
2. Tys pak, ó můj Hospodine, nespal a nedřímal, ale duši i tělo mé noci té ostříhal.
315
rač mne šťastně voditi ve všem mém činění.
4. Odvrať vše, což můž' škoditi duši, tělu, jmění, a
5. Pomáhej odpírat zlému, dej ducha svatého, jenž by mne vedl k dobrému, jakžto syna svého.
6. Dej at ctnosti následuji na cestě spasení, a k soudu se připravuji, bych znikl zahanbení.
7. S tím práce své již začínám a konám s radostí, na Tebe, Bože, zpomínám, dej v dobrém stálosti.
Písně k rozličným časům a případkům.
Písně ranni.
404.
Jako: Aj, nyní se den nachýlil.
9. Jestliž mi ten den poslední, proto se nelekám;
Aj, již se k nám při- neb konce svého po vše
dni z vůle Boží čekám.
blížil den, a stín noční ušel; již každý, kdož byl unaven, nové síly došel.
8. Pryč jdi, pečlivé myšlení, Bůh dává chléb s nebe; kdo trvá v práci, v modlení, má ho vždy v potřebě.
10. Nu, já jsem Tvůj, milý Pane, Ty's sám mé doufání, duch můj Tě ctít nepřestane, jen slyš mé
volání.
V neděli a ve svátek.
3. Pomni též na mne,
můj Pane, dnes i času všeho, 405. Jako: Bože nebes, také
tak ať se mi nic nestane v ochraně Tvé zlého.
země.
Bože velký od věčnosti, jenž všecken svět spraNUSE
CUPRIN

316
Přídavek písní nábožných.
vuješ a mne též od mé 406. Jako: Král věčný nás
požehnej.
mladosti řídíš a opatruješ, tento den jest svatý nám, v němž Tě zvláště chválit mám.
9000
2. Ó jak jest to utěšené, den nedělní( sváteční) světiti! když můž' tělo unavené odpočinutí míti; duše pak má poslouchá, Bože, hlas Tvého Ducha.
3. Neb daremné zahálení, pýcha, roucho nádherné Bohu nijakž vděčné není. Kdo mu chce sloužit věrně musí sebe samého oddati službě jeho.
4. Díka Tobě za tento den, jenž nám k spasení slouží. Ach, přešťastný jest člověk ten, jenž vždy po Bohu touží modlitbami a zpěvy; lepší práce on neví.
5. Jak krásná jest služba Páně! jak sladké slovo jeho! Když co včeličky sbíráme med k občerstvení z něho. Šťastný, kdož tak dnem nocí svůj zrak k nebi obrací.
6. Órciž, Bože, na to: > Amen!< však jsme my dědictví Tvé; vše vyznej Tě býti Pánem, chval Tě ze vší síly své: až přijdeme do nebe, tváří v tvář shlédnem Tebe.
Chvála buď na výso.
sti Otci laskavému, že jsme zdraví v čerstvosti tu ranní hodinu z lože svého povstali, a noční temnosti štastně se již skonaly, Bože, z Tvé milosti.
2. Prosíme z upřímnosti Tebe, Bože svatý, buď při nás s svou milostí v životě i v smrti; opatruj tělo, duši, vrchnost, obec, školy, at jde vše tak, jakž sluší, po Tvé svaté vůli.
mudbegria A
3. Zachovej nás při zdravé a čistotné nauce, a varuj od falešné své maličké stádce; tak, abychom vesele vždycky v jednom duchu mohli zpívati směle: » Čest, chvála bud Bohu!<
4. Popřej tělu našemu živnosti, pokoje, překaž světu pyšnému, odvrať mor, hlad, boje; bychom každý v svém stavě Tobě mohli sloužit, a k Tvé nebeské slávě v tomto světě toužit.
5. Dej v pracech požehnání, at podlé Tvé vůle kráčíme v povolání, činíc vše k Tvé chvále. Popřej, at každý svou síť rozstírá

Přídavek písní nábožných.
v Tvém jméně s Petrem, jestliže chce mít prospěch v pracech, v domě.
6. Co k Tvé, Pane, cti slouží, též obci k dobrému, po tom at duch náš touží, vědouc, že jsme k tomu od Tebe povoláni, bychom času všeho stáli v Tvém milování do skonání svého. [ sydo
7. Ty's náš vinný kmen, Pane, my Tvé ratolesti, dejž, ať v Tobě zrostáme, žijíc k Tvé libosti. Duchem svým nás posilňuj v pracech, jež k Tvé chvále slouží, a potom daruj život v věčné slávě.
407. Touž notou.
Ó slunce sprav
slunce spravedlnosti, můj Pane Ježíši! osvěť mne svou milostí v tento čas nynější; tak abych moh' hned z rána duchovně povstati, a Tebe, svého Pána, nábožně vzývati.
2. Ty jsi to světlo světa, jež v temnostech svítí, dejž, at také jasnost ta můj rozum osvítí, jak upřímným kázaním učení svatého, tak i ctným obcováním dle příkladu Tvého.
317
3. Ó dejž mi slova Tvého vždy následovati, at mohu podlé něho vše dobré konati; království nebeského ať nejprvé hledám a spravedlnosti jeho, pomoz, Tebe žádám.
4. Pomoz mi dnešního dne poctivě choditi, ovoce víry hodné Tvou mocí ploditi; at Tebe následuji, můj Pane Ježíši, o tělo nepečuji víc nežli o duši.
5. Poněvadž tento život jest rytěřování, maje mnoho bíd a psot v tomto putování; ó Kriste! rač mi dáti dnes i po všecken věk dobrý boj bojovati, bych s svatým Pavlem řekl:
6.» Dobrý jsem boj bojoval do svého skonání, a víru jsem zachoval i dobré svědomí; naposledy koruna věčného dědictví bude mi darem dána v nebeském království.<
408.
Povstali jsme z lože svého, hledáme království Tvého a V něm svaté
Jako: Otče světel, děkujemet.
spravedlnosti, Bože, jediný v bytnosti.
2X3
PURE
COOPERA
SODEX

Přídavek písní nábožných.
318
2. Kralujž, nebeský Bože, 410. Známou notou.
v nás v tento ranní i v jiný čas; spravedlnosti nás vyučuj, neb's Ty Bůh náš, a my lid Tvůj.
dala
3. Duchovních darů udílej, časných věcí neodjímej, ať jsou nám ony přidány podlé Tvého zaslíbení.
4. Ó přidejž jich, Pane milý, k našemu všech vyživení! neb's Ty všeho světa Pánem, jenž živíš své věrné. Amen.
Písně po jídle.
409. Jako: Vzdejmež Bohu
slušnou čest.
Budiž slavně veleben Pán Bůh v bytnosti jeden, že nás mdlých posiluje, z lásky své opatruje.
2. Divně z tučnosti zemské, také z rosy nebeské nám chléb, víno vyvodí, i pro zvěř trávu plodí.
3. Ó nestihlá moudrosti! buď chvála Tvé milosti z nasycení časného, z Tvých rukou přijatého.
4. Sytiž nás i duchovně, at Tobě všickni rovně sloužíme s ochotností zde i tam u věčnosti.
Zpívej, duše má, Bohu,
zpívej s vděčností mnohou; necht jeho dobrodiní veselým Tebe činí. Ten, jenž ptactvu potravu, jenž zvěři dává trávu, i nám dal naši stravu.
2. Chvalmež jej, jeho sluhy, a platme Pánu dluhy, když on tak nás miluje a štědře opatruje; hned jakž nás sobě stvořil, v matce z kostí, žil složil, masem a kůží odil.
3. Hned jak žít začínáme, pokrm hotový máme v prsích matky složený k na. šemu vyživení; ba i v jejím životě Ty's nás již živil skrytě, zač duch náš velebí Tě.
357
4. Na svět přijdouc, vše máme, čímž život náš chováme; neb vše Bůh připravuje a nám z lásky daruje: oblak déšť, slunce teplo dává rostlinám, světlo, byť vše rostlo a květlo.
5. Z země chléb i víno nám vyvodí ten dobrý Pán. Ptáci vejce snášejí, z nich mladé vysedají nám v pokrm; ryby z vody, všech

Přídavek písní nábožných.
zvířat divné rody dávají chutné hody.
6. Ach, prosmež, ať Pán slávy dá všechněm rozum pravý těch věcí k užívání a za ně děkování; byť mysl v dobrém stála, ctný život vydávala, řkouc:» Bohu budiž chvála!<
Píseň večerní v neděli neb ve svátek.
411.
Jako: Pochvalmež my Boha nyní.
Den nedělní( sváteční)
se skonává, chvalmež Boha našeho; neboť nám z lásky podává dobrodiní mnohého: protož oběť nábožnosti přinášejme mu s vděčností.
2. Pane, při němž jest hotová věrná pomoc a rada, slyš, prosím, můj hlas a slova, dej mi, co duše žádá: totiž Tebe, Boha své ho, věrně ctíti času všeho.
3. Ach, kdo by to směl tajiti, že všech lidí miluješ, když každý den můž' spatřiti, kterak nám uděluješ v hojnosti všeho dobrého, duši, tělu potřebného.
319
se vrací, v němž jsi Ty dílo své konal, když's mu slovo své zvěstoval.
5. Vykupiteli všech lidí, Ježíši, doufání mé, ó jak's Ty mé mnohé bídy ulevil skrz slovo své: tu's potrestal, tam potěšil, tu's naučil, tam polepšil.
6. Chci, ó Pane, chci Tvé jmeno slavit až na věčnosti, že's mi své dobré semeno dal rozsívat v hojnosti; dejž by mohlo Tobě ke cti užitek hojný přinésti.
7. Nyní opět k spaní lehnu, odlože své starosti; neb na milost Tvou spolehnu, jež jest veliká dosti: tak v ochraně Boha mého nemůž' mně potkat nic zlého.
8. Mám- li zýtra zdráv povstati a déle živu býti, ach, račiž mi pomáhati Tobě věrně sloužiti až do mé smrti, můj Pane, Amen, věřím, tak se stane.
Jiná večerní.
412. Jako: ó duše má, rozpomeň se.
4. Jiné dni v téhodni trávím při své tělesné práci; ale dnes jmeno Tvé slavím, duch můj k Tobě spat, prose Boha živého,
Ve jmenu Ježíše jdu
2013
CUTE
CAPSA

320
aby mne ráčil ostříhat té noci všeho zlého, a mne opět zdravého vzbudil času pravého; tak abych mu chválu vzdával a své práce vykonával.
Přídavek písní nábožných.
2. Poněvadž pak, milý Pane, dnes jsem Tě hříchy hněval, netresciž mne v hněvě za ně, nechci, bych v nich setrval; odpust, odpust mé dluhy pro Ježíše zásluhy, dej mi zatím tak vždy žíti, jakž Ty ode mne chceš míti.
3. Pakli by se Tobě, Bože, zalíbilo, abych vstát neměl zýtra z svého lože, než do dne soudného spát; tedy dej spasitedlně usnout, ať 1051 soudného dne, ze sna procítiv z milosti, vejdu do věčné radosti.
Marnost světa a smrtedlnost člověka.
413. VI
Vlastní notou.
Ach, jak bídný, ach, jak marný jest život člověka! Jako mlha v jedné hodině zdvihá se a hned pomine, tak náš život mizí, hyne.
2. Ach, jak marní a nezdární jsou dnové člověka! Jako prudce běží řeka, tak pomíjí a utíká život každého člověka.
3. Ach, jak marná a nezdárná jestiť radost světská! Jak se čas s hodinou mění, pokoj s bojem, s tmou blesk denní, tak i radost stálá není.
4. Ach, jak marná, jak nezdárná jest krása člověka! Jako květ rychle uvadne, když naň horké slunce padne, tak se mění krása snadně.
5. Ach, jak marná a nezdárná jest síla člověka! Buď co lev v síle vznešený; však skrze smrt v okamžení nalezneš se přemožený.
6. Ach, jak brzká, ach, jak mrzká jest sláva člověka! Jemuž dnes k nohoum padáme, poctivost snažnou dáváme, zejtra nohama šlapáme.
7. Ach, jak plzké, ach, jak mrzké jest štěstí čiověka! Nebo jak se koule točí, hned sem, hned tam se obrací, tak se štěstí zde vyvrací.

Přídavek písní nábožných.
8. Ach, jak bídné, ach, kde žádné není marnosti, jak marné umění člověka! žádné bídy a žalosti. Ach, Jenž pěkně ví rozmlouvati pomoz nám tam z milostil a rozumně se hádati, ten při smrti vše to tratí.
Píseň pohřební.
9. Ach, jak marné a nezdárné jest bohatství světské! Jak vzniká oheň neb voda v čas, v němž se žádný nenadá, tak bohatství mine, padá.
10. Ach, jak marné a nezdárné jestiť panství zemské! Jenž všech podmaňuje sobě, naposledy zemře v mdlobě, jako žebrák lehne v hrobě.
11. Ach, jak brzká, ach, jak mrzká jest i světská pýcha! Ten, jenž se kmentem opíná, nad jiné se sám vypíná, v smrti na to zapomína.
321
12. Ach, jak marné a nezdárné jest všecko na světě! Nebo všecko, co vidíme, padne, zhyne i pomine; bohabojící zůstane. 13. Na to tedy měj ohledy, člověče, v tom světě; pomni, že's na zemi jen host, odvrz marnou pýchu a zlost, tak vejdeš v nebeskou radost.
414. Jako: Ač jest smutné mé
srdce, aneb: Poruč Bohu.
Já jsem v světě dobrý
boj výborně bojoval, a Kristu, jenž jest Bůh můj, víru jsem zachoval! Již jsem všechněch žalostí sproštěn, běh jsem skonal, a Pán Bůh do radosti mou duši povolal.
2. Koruna spravedlnosti tam mi bude dána, i všem, jenž s toužebností čekají na Pána: tam ho budu spatřovat na věčné věčnosti, s anděly se radovat po času žalosti.
3. Nemámť žádné libosti v světském živobytí, než v Kristu mé radosti, s ním vždycky chci býti; neb on utrpením svým mou zásluhou se stal, smrt jeho jest ziskem mým, s ní mi život dostal.
4. Dobrá noc vám, mně milí, přátelé plačící, pro můj odchod v tu chvíli velice
14. Ach, Ježíši, v věčné říši dej byt pro své rány, truchlící. Ach, neplačte!
21
2003
CENTR
CAMPIRA
ONCE

322
Přídavek písní nábožných.
však víte, že slunce zachází, a zase na úsvitě zejtra jasně vzchází.
disa vin Při pohřbu dítěte.
415.
AM Jako: Kdo jen na Boha vždy.
Já umírám! ó velké štěstí! umírám, bych živ byl věčně a ušel všech časných neřestí, jsa v radosti nekonečné. Mých dnů zde nebylo jest moc. Chvála Bohu! vám dobrou noc.
3. Já umírám! na mé bolesti následovat bude radost. Ach, jaké má srdce úzkosti, pod nímž jsem přijal svou bytnost. Tobě, věrná matko, tobě, buď dobrá noc v této době.
Přátelé ctní! dobrou noc vám.
4. Já umírám! ó moji milí, jichž Bůh svazkem pokrevnosti se mnou spojil; nechat nekvílí srdce vaše, ját v radosti věčné dobrého hojnost mám.
5. Já umírám! můj život mladý co kvítek spanilý svadl. Odtud se uč člověče každý, že's prach, popel, by's nepadl, měj vždy na paměti věčnost, řka:» Dobrou noc tobě, marnost!«
2. Já umírám! aj, mru u víře v svého Ježíše milého, z jeho ruky mne nic
V čas válečný za pokoj.
nevydře, můj otče, těšte 416. Jako: Jak živých vod
jelen žádá.
se z toho! Neb: Otec nebeský má moc své dítě vzít. Vám dobrou noc.
6. Já umírám! učte se také všickni se mnou umí. rati, snad i vám již není daleké skonání a z světa jití. Vemte si Boha na pomoc, on vás žehnej! Již dobrou noc!
Kdy, ach, kdy se jen ukáže žádoucí den pokoje! Kdy Bůh lásku svou prokáže, přetrhne vše rozbroje, ty veliké nátisky, jež snáší lid křesťanský. Bože, upokoj rozbroje, a dej nám dožit pokoje.
2. Zlatý pokoji navrat se, a potěš nás soužené, dej zkvětnouti krásně zase naší vlasti spuštěné; sstup dolů s hor nebeských, polož se v srdcích lidských. Bože, upokoj rozbroje atd.

Přídavek písní nábožných.
3. Jak všecko jde v svém pořádku v čas pokoje svatého, když každý může bez zmatku šetřiti díla svého, když tvých poslů pokoje nerozhání rozbroje. Bože, upokoj rozbroje atd.
4. Tam obec, církev, krajina v dobrém pořádku stojí, tam nešťastná zmatenina žádného znespokojí; pokoj s pravdou se líbá, k svornosti srdce hýbá. Bože, upokoj rozbroje atd.
5. Hrady, dvory, města i vsi jako v novém odění stojí, pole, také lesy v krásném svém obnovení; dítky v školách se učí, štěstí v pracech se pučí. Bože, upokoj rozbroje atd.
6. Všecky stavy se kochají v největší bezpečnosti, zlatem, stříbrem oplývají, neznajíc škod těžkostí; v moři loď běží volně, oráč oře povolně. Bože, upokoj rozbroje atd.
7. Ach, my bídní, všudy
psota, oheň, meč, smrt nás stíhá, drancování, hlad, nahota, vše zlé na nás se zbíhá. Všudy: Všudy:> Ouveh! soužení!<< všudy pláč a kvílení. Bože, upokoj rozbroje atd.
323
8. Chrámy, školy pusté stojí, mnohé jsou rozbořené; mnohé dítě otce v boji jest smutně pozbavené, mnohá manželka svého manžela upřímného. Bože, upokoj rozbroje atd.
9. Dobré mravy utíkají, zákon s trestáním mlčí, s soudem, právem pohrávají, spravedlnost se tlačí; nepravost se rozmohla, faleš pravdu přemohla. Bože, upokoj rozbroje atd.
10. Role trní, hloží plodí, domy v popeli leží, každý
S
svislou hlavou chodí, všecko k své zkáze běží; láska s bázní usnula, kázeň dítek zhynula. Bože, upokoj rozbroje atd.
11. Nikde není bezpečnosti, nikde místa tichého, nikde pokojné živnosti, slovem nic, nic dobrého; všecko leží v spuštění, města, vsi i osení. Bože, upokoj rozbroje atd.
12. Ach, Panovníče všech
pánů, dej se již uprositi, ať krajiny všech křesťanů v mír, pokoj mohou vjíti; slovo Tvé i svátosti by zůstaly v vážnosti! Bože, upokoj rozbroje atd.
13. Bože, Ty jsi Bůh pokoje, Tobě není rovného,
21*
2033
CENTRE
DAYS
CARA
PEACOC
PROONCA

324
Přídavek písní nábožných.
ach, utěš všecky rozbroje, naši vlast zbavil vší vojenuděl pokoje svého; sprosti vojenské psoty z Tvé lásky a dobroty: až když pokojně zemřeme, v Tvůj věčný pokoj vejdeme.
ské těžkosti; že již blesk pokoje zlatého vidíme, proč všecken lid plesá:» Tè, Bože, chválíme.<
14. Kdy, ach, kdy se jen ukáže žádostný den pokoje! Kdy Bůh lásku svou prokáže a přetrhne rozbroje? Jestli se zde nestane, vím, že v nebi nastane, kdež pokoj ten nekonečný budeme světit bezpečný.
Děkování za pokoj.
417.Jako: Nuž Bohu děkujme.
Tě, Bože, chválíme, spravuj sám naše hlasy, Duchem svým, ó Bože, i srdce v tyto časy. Přijď ohni s nebe k nám, tak at Tě cítíme, v radostném zpívání:» Tě, Bože, chválíme.<< o
2. Tě, Bože, chválíme, Tě Pána velikého v moci a v dobrotě ze srdce upřímného, hlasem svým vysoce až k nebi Tě ctíme, zvučně prozpěvujíc:» Tě, Bože, chválíme.<
3. Tě, Bože, chválíme z té veliké milosti, že's
4. Tě, Bože, chválíme, když jsme za mnohá léta zkusili zbroj a zlost svých nepřátel světa; již srdečným hlasem to zvelebujeme, že jest pokoj, Bože, Tobě děkujeme.
5. Tě, Bože, chválíme, že's nám byl útočiště, polámal's vše střely, meč, kopí a lučiště. Osidla jsme znikli, pokoj spatřujeme, za to všickni, Bože, Tobě děkujeme.
6. Tě, Bože, chválíme, že's nás v své upřímnosti. káral, a nesetřel v hněvu ao prchlivosti; Tvé ruce otcovské to připisujeme, že jsme nezhynuli; Tobě děkujeme.
7. Tobě děkujeme, že's domy, soud a chrámy, krále i rod jeho, jenž panuje nad námi, dosavad zachoval, že se radujeme. Dej, ať i s potomky Tobě děkujeme.
8. Tobě děkujeme, a prosíme, rač dáti nám i dále také v pokoji zůstá

Přídavek písní nábožných.
vati; korunuj tím darem cestou pokoje chodí. Po nás, ať zkušujeme, jak's dobrý Otec náš, Tobě děkujeme.
zhoubě a po svírání kvete pokoj, požehnání.
9. Tobě děkujeme varhany i troubami, loutnou a cytarou, houslemi i harfami, se vším, což má ducha; Tě oslavujeme, Tě Bože, chválíme, Tobě děkujeme.
Jiná.
418. Jako: Kdo jen na Boha
vždy.
Zavítej k nám svatý pokoji, dárce s nebe, jenž nás blažíš, a konec činíš všemu boji, i moc nepřátel porážíš! Bůh tě, jenž nás slyšel, poslal, on po soužení radost dal!
2. On jsa všech vojsk mocný panovník, shýbá i láme zlost pyšných; on v nebezpečenství spomocník, i ochrance ve dnech hrozných. Křesťané! slavte jeho moc, onať nám při.
nesla pomoc.
325
3. Kdo jest, jako Bůh? Co on chrání, tomu zhoubce neuškodí; když válku vedoucích rozhání, hned
4. Pojďte před něj s díkůčiněním, znejte jeho dobrotivost, a veselých písniček pěním volejte:» Bůh nám dal radost, poslav nám pokoj po boji, ten naše rány zas zhojí.<
5. Zvyšujte jej, jenž v slitování hříšníky, ač časem přísně, tresce, a lid svůj v milování otcovském vodí i v těsně! Zvyšujte ho s veselostí, on zahnal války tesknosti.
6. Z lásky učte se doufat v něho, i když se zlé na vás hrne! Neníť zkrácena ruka jeho, pomoc Když jeho vás nemine. my pomoc nevidíme, on, že pomoc umí, zvíme.
7. Ctnostným životem ho zvyšujte! to jest chvalozpěv nejlepší, svatým trnutím považujte; neděkuje mu, kdo hřeší! Celé srdce mu posvěťte, a bolest z mysli vypustte.
8. Chvalte jej i dobročinnosti k bližním, jež v nouzi vidíte. Ach, chudých i u vás jest dosti! I což
2033
www
RODZA

326
Přídavek písní nábožných.
jich neobčerstvíte, by se době. Již nám nic víc nes vámi veselili a v pokoji překáží, když Tvé slovo, šťastni byli? arstog joog jež nám káží muži Tvoji, slyšíme. 9. Vyslyš, ó Bože! naše hlasy, které k Tvé cti vydáváme, když v našich chrámích v tyto časy dobrotu Tvou vyznáváme. Bože, vděčně Tě chválíme! Bože, díky Ti činíme!
Na slavnost( bývalé) tolerance.
5. To vše od Boha zřízené kníže nám způsobilo! Ó by mu tam v přeblažené věčnosti nechybilo na odplatě milostivé za to dobré
Veselým hlasem zpí- žádostivé. Duše, mějž ho
v paměti.
419. Jako: Sláva bud Bohu
na nebi.
vejte, zpívejte Hospodinu, bratří! zvučně rohlašujte moc jeho v tu hodinu. Tot jest ten den, kterýž Bůh sám učinil, on budiž všem znám s radostným díkčiněním. mu somer
2. Co naši milí předkové sotva směli žádati, to my již máme hotové, Bůh nám to ráčil dáti. Nám se již stalo spasení, neb beze všeho nucení Tebe veřejně
ctíme.
4. Již nám více nenastává pronásledování čas, když Tobě čest, chválu vzdává v jiných chrámích zvučný hlas. Již lidé láskou spojeni hledají v tom spokojení, když Boha skrz Krista
ctí.
3. My již s pravou nábožností můžeme směle Tobě v tomto chrámě is vděčností sloužiti v každé
6. Ten jeho veleslavný duch nech at též odpočine na našich knížatech, jeż Bůh zřídil v naší krajině. Dejž, ó Nejdobrotivější, ať se jeho moudrost vznáší nad nimi ve všech skutcích.
7. Ti pak všickni národové, jenž pod jich berlou stojí, dejž, at mají opravdové štěstí, když se tě bojí. Onit jsou Tvoje dědictví, dejž, at dle Tvého svědectví jak bratří se milují. mo

Přídavek písní nábožných.
Jiná k témuž.
420. Jako: Jakt pěkně svítí
dennice.
Již temná noc pominula a moc pověr zahynula, již nás nemámí zmatek. Onen den již není vzdálen, ó Bože, buď z toho chválen! v němž nás lásky Tvé svazek víže blíže. Ó křesťane, slyš hlas Páně: > máš milovať, chceš- li se jeho jmenovat.< ole o A
colsi Brob
2. Bůh v každém národu toho miluje, kdo ctno. stí mnoho má, a tak jemu slouží. Jen ten má před ním velkou čest, který ve všem rozumný jest, a po pravdě vždy touží. Tedy každý cvič se v ctnosti, Bůh s výsosti na nás patří, jen tak nás má Bůh rád, bratří!
327
Křesťanská snášelivost. pogol
421. Jako: ó blahoslavený
člověk.
Prozpěvujmež Hospodinu, křesťané, v tuto hodinu, jenž noc bludů, pověr vzdálil. Kdož by ho za to nechválil.
2. On církvi své spomohl sám, učinil mír, co mocný Pán, pronásledování sprostil, by ho každý svobodně ctil.
3. Ó křesťané, pravdy chtiví, buďte také snášeliví, by se pravda ctnostmi stkvěla, tak všudy svou volnost měla. est
eng
4. A ač světlo pravdy Boží skrz všecku tmu neproráží; ač pyšný z pravdy smích strojí: ona však přece ostojí.
5. Však také i slunce
3. On hledí k našemu srdci, zná když jest pojasnost nedává všem stejnou světlost; blaze těm,
se z něho.
dobno zrádci, kterýž Kri- jenž světlo jeho mají a těší sta zrazuje. Koho duch ctnosti neřídí, toho víra nic nevidí, ač se s ní vychlubuje. Protož to slož v sobě každý, aby si vždy tak obcoval, svou víru s láskou spojoval.
6. Jak mnohý bloudí bez viny, však mu přece Bůh jediný svou dobrotu prokazuje, žádného nezavrhuje.
2033
PRINIZA

328
Přídavek písní nábožných.
7. A my bychom v prudké zlosti, jatí slepou horlivostí, měli tomu zlořečiti, koho sám Bůh chce spasiti?
8. Ó nikoli! však každý z nás má při sobě zlých hříchů kvas, i ten, jenž pro moudrost pýchu provodí, není bez hříchu.
9. Bůh nám rozličné dary dal, každý od něho hřivnu vzal, než jen ten může šťastný být, kdo ní umí dobře těžit.
10. Prozpěvujme Hospodinu, a buďme v každou hodinu k té věčnosti připraveni, kdež všech nás pastýř jediný. deonlov
Písně při konfirmaci aneb potvrzení dítek. to Inty sno tijorle dolma 422. Jako: Samému Bohu
sláva, čest.
stují; známost, kterouž's jim propůjčil, at vždy víc rozmnožují, by Tebe Otce milého i Syna na svět přišlého znaly a byly šťastny.
2. Čemu je Duch Tvůj vyučil, to ať směle zvě3. S radostným díkůčiněním budiž od nás veleben, že každý z nich Tvým vedením jest k své víře přiveden: k té víře, která nás těší, ó dejž, at Kristu Ježíši jsou věrni až do konce.
4. To slovo, které v mladosti jako pravdu poznaly, at jim svítí do starosti, by je vždy vyznávaly; ono je veď a posilňuj, jim život jejich oslazuj, občerstviž i při smrti.
5. Duch Tvůj dobrý posiluj je, by v dobrém prospívaly, k svatým ctnostem nastrojuj je, by Krista vyznávaly; dejž, ať dle Tvého svědectví dokazují své křesťanství slovy i také skutky.
Aj, dítky, které jsi nám dal, abychom je cvičili, by
6. Ovšem, všemohoucí
vlasť i svět z nich prospěch Pane, dej, at dle Tvé libobral, by věčně živy byly: Bože, tyto dítky naše jsou hotové, v tomto čase víru svou vyznávati.
sti vždy obcují, až nastane jim lepší věk v věčnosti; ať mysl Kristovu mají, všech poskvrn se vy stříhají, a jsou k nebi schopnější.

Přídavek písní nábožných.
7. Dej, at se nade vše Tebe bojí, Tě poslouchají, bližní své tak jako sebe vždy upřímně milují; vrchnosti at jsou poddány, tak od křesťanstva zahání všecku potupu a strast.
8. Vyslyš, Bože, vyslyš hlas náš, a veď je k své cti, chvále; utvrď a zmocňuj v každý čas, toto stádečko malé. Ó náš Spasiteli milý, aj, Tvojit jsou v každou chvíli, dejž jim
spasení věčné!
423. Jako: Ozdobiž se duše
milá.
Popatřiž na nás s výsosti, slyš, Otče, naše žádosti, slyš i tyto dítky malé, jež Tobě chtí sloužit stále; onyť smlouvu křtu sva
tého v tento den svátku pravého obnovují, Bože, Tobě, chtíc Tvoji být v
každé době.
2. Sil, Bože, jejich horlivost v tomto skutku i zmužilost; ach, račiž je obživiti, víru jejich potvrditi. Dejž, ó Spasiteli, milý, by Tvé slovo v každou chvili měly v svaté uctivosti, po něm toužily s vroucností.
329
3. Duch Tvůj dobrý, Hospodine, veď je, ať žádný nezhyne! Dejž, at hříchy, nepravosti mají vždycky v ošklivosti, a at jen království Tvého šetří, a spravedlnost jeho na mysli své vždy majíce, jen tak k nebi se strojíce.
4. Když se
v nich zlá žádost líhne, jež by je na cesty chybné svedla, ó skroť ji láskou svou, a učiň ctnost jejich stálou. By svou neztratily víru, dej jim ducha hojnou míru; tak potom v poslední době vezmi ducha jejich k sobě.
424.
Jako: Král věčný nás požehnej.
Vyslyš, Bože, ach, vy. slyš prosby a žádosti, které nyní vroucněji než jindy z vnitřnosti těchto dítek jdou k Tobě, když věrnost slibují: ó at svatou přísahu svou nepřestupují.
2. Za hříchem slzy chodí a hořké pykání; nebeskou radost plodí ctnostné obcování. Blaze těm, jenž jsou stálí, když hřích a svět svodí, a v tom, co Pán Bůh chválí, srdnatě vždy chodí.
2033
20

330
Přídavek písní nábožných.
3. Tobě se, slitovníče, zcela posvěcují, za svůj je diný příklad Ježíše zvolují: ó at se ho vždycky víc v štěstí i v žalosti až do smrti přidržíc, jdou šťastně k věčnosti.
Při začátku a závírce církevního roku,
425. Jako: Kdo jen na Boha
vždy.
Tvé slovo, ó Bože laskavý, stojí jako pevná skála; čas utíká bez vší zástavy, Tvá však věrnost jest vždy stálá. Za tu milost, Otče, Tobě díky vzdáváme v té době.
4. Ó dejž, at Duch Tvůj dobrý při nás moc svou předivně provodí, a ať jednoho každého z nás v tom roce od vin odvodí. Dnes Tobě ten slib činíme, že ctnosti věrni být chceme.
3. Na skutečné slova plnění, Ty se, Bože, dotazuješ; a zvlášť jednokaždé činění na světlo své vyvozuješ. Ty máš trpělivost s námi, když jsme stíženi vinami.
5. Dejž ať na tomto svatém místě, na němž se Tobě klaníme, pravda Tvá a slovo Tvé čisté s svátostmi, jichž se držíme i potomkům zůstávají, a jim k ctnostem pomáhají.
6. Při tom rač dáti, by
každý z nás Tebe ctil, jsa Tvé dědictví, a Tobě sloužil po všecken čas, poslouchaje Tvých svědectví, až nás někdy uvedeš tam, kdež's život náš i sláva sam.
2. Před nepřítelem ochráněni jsou Tvoji milí sbo- 426. Jako: Hrad přepevný
jest Pán Bůh.
rové; ještě, ó Bože, Tvé učení, k tomu radostní zpě. vové znějí uprostřed věřících, slovem, svátostmi rostoucích.
Pane, církev Tvá s radostí Tobě vroucně děkuje za slovo Tvé, jež v hojnosti v zemi se nám zvěstuje. Přijdou- li úzkosti z neKriste, pomáhej nám jistě. přátelské zlosti, Ty sám, ó Pravda Tvá at panuje.
2. Budiž s námi, ó Pane náš! Oko Tvé nechať patří

Přídavek písní nábožných.
na církev svou, v níž oudy žádnému rytíři v té boje máš, a tak jsme Tvoji tíži. Pospěš, vysvobod ji, bratří. Ti, jenž v Tě doufají, at stálá vždy stojí. Pomoz ať v Tobě díl mají; ach, jí zvítěziti. drž je v čistotě, Ty pak veď k jistotě, jenž pravdy Tvé nešetří.
3. Jedno jest, co Tvé věřící rmoutí času každého, že ač jsou mnozí znající slova Tvého svatého, však víra jich klesla, nepravost se vznesla, nemyslíce na to, že soud hrozný za to přikvačí bezbožného.
4. Věrnost Tvá, ó Pane Kriste, jest vždycky nejstálejší. Stvoř nám srdce nové, čisté, ať jsme vždy pobožnější. Rozmnož naši známost, víru, lásku a cnost; dejž, at ke cti Tvého jména přesvatého kladem život nynější.
5. Vzdal vojnu, vraždy, různice od nás, dědictví svého; zachovej nám Tvá pravice pokoj času každého. Svým slovem posilň v dobrém každého z nás, dej nám pravé štěstí, zapuď pryč neřestí. Uveď do ráje svého.
zas
6. Pane, Tvá církev posavad musí rytěřovati! Ach zdržuj Ty sám její řád, nedopusť umdlévati
427.
V čas setí.
331
Jako: Samému Bohu sláva, čest.
Na Tvůj rozkaz, Všemohoucí! dělá rolník svou roli, naději jistou mající, že Tvá milost udělí jemu požehnání svého dle slibu pravdomluvného, že z práce chléb mít bude.
2. Až posaváde slovo Tvé ve všem se naplnilo. ó rač nás mít v paměti své nyní, by nezhynulo žádné símě vsaté v zemi, chraň je spolu s věcmi všemi od zkázy, porušení!
3. Popřej jasnosti sluneční i deště potřebného, abychom byli skuteční ctitelé slova Tvého, jež nám svědectví vydává, že bez Tvé lásky zůstává zem pustá, neúrodná.
4. Daremné jest štěpování, setí i zalévání bez Božího požehnání, marné vše pracování. Jen Ty sám řídíš počasí, jen Ty sám
COUTE

332
Přídavek písní nábožných.
vyvodíš klasy i vše jiné úrody.
5. Ó korunujž úrodností zemi naši i nyní, rač zachovat svou milostí všecka naše osení, Otče nebeský, od mrazů, by nic nepřišlo na zkázu povodní, krupobitím.
6. V Tebe doufáme, Bože náš, na Tobě přestáváme, Ty bídu naši dobře znáš; a když k Tobě voláme, rač nás s nebe vyslyšeti, své dědictví potěšiti a je i dále chovat.
Při začátku žně.
428. Jako: O blahoslavený
člověk.
Žeň radostná již nastala,
budiž z toho Bohu chvála! Již volá žence zralý klas, již zní všudy radostný hlas.
2. Veselé písně zpívejme, díkůčinění vzdávejme Bohu, jenž nám požehnává, i nyní hojnou žeň dává.
3. Byla by naše zem spustla, trním, bodláčím zarostla, kdyby Bůh do srdce moudrost nebyl dal, také rozumnost
—
4. Lidem k obsívání rolí. Pomni na to, kdo jsi
koli, že Bůh i semenu vlastnost dal, by neslo chleba hojnost.
5. On i letošní úrody zachoval od zlé příhody. Vzdálil hrozné krupobití, přívaly a hromobití.
dobrého, jenž u vichru 6. Ó chvalmež Pána cesta jeho jest, a který i v hřímání nás jako své dítky chrání.
7. Jak velmi divná jest Tvá moc, ó Bože! Den také i noc, jasno, bouře, vítr prudký ohlašuje Tvoje skutky.
8. Jak Ty sám jen ráčíš chtíti, hned musí z Tvých nebes dštíti požehnání na nás dolů, tak nás živíš při svém stolu.
9. I I nyní v čas žně veselé činíš nám pohodlí celé. Ach, kdožby Tebe nechválil, řka:» Bůh vše
dobře učinil!<
10. Ač práce žně žencům s čela cedí pot, však jest veselá mysl jejich, nebo mnoho jde jim zisku z potu toho.

Přídavek písní nábožných.
11. Když Tvou dobrotu spatřují, Bože, a Tobě dě. kují, tu i jejich práce těžká v ničem dobrém jich nemešká.
12. Ty nás z rozličných starostí vyvodíš, také úzkostí, dávaje chléb každodenní k potřebnému vyživení.
13. Začež srdce naše Tobě chce sloužiti v každé době; nebo je Ty sám chceš míti, by's nás mohl věčně spasiti.
14. Amen, dejž at se tak stane, ať nám po smrti nastane slavný čas žně u věčnosti, rač to dát, Bože, z milosti.
Jiná.
429. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Zpíváme Tobě, Bohu na čest za Tvá hojná dobrodiní, jichžto nesčíslné množství jest, jež nám Tvá pravice činí. Déšť, rosa, vítr i horkost dávají úrodám zralost.
2. S nebeského trůnu prší nám dobrota Tvá, Bože věčný; Ty naplňuješ zem
333
naši sám poklady: ó bud mu vděčný každý rozumný člověče, zbav se vší nemírné péče!
3. Protož Tebe nyní slavíme za Tvou přenesmírnou milost, že's role, louky, jakož víme, požehnal a dal nám hojnost potravy, by nechybilo nic, ale raději zbylo.
4. Kdo jest, jenž by plnost bohatství Tvé dobroty svými skutky zasloužil? Jen Tvá láska se stkví v tom, že role, louky všecky se zelenají, a že nás i bez našich zásluh chováš.
5. Chraň i dále naše úrody, naše příbytky a jmění od zkázy ohně, zlé příhody, srdce naše od hřešení, od lakomství a chlipnosti i ode všech ohyzdností.
6. Ovšem, kdybychom
odnevděčností Tobě se sluhovali, a svémyslnou všetečností darů Tvých zle užívali; takť by Tvé dobročinění změnilo se v zlořečení.
7. Protož, dokudž jsme zde na světě, z Tebe se chceme těšiti; ovšem i v celém svém životě ctnosti
SUTNE
113
CAMPION

334
Přídavek písní nábožných.
5. Ty jsi všemohoucí, Pane, a můžeš hned v tu chvíli, když se nám co zlého stane, vésti k dobrému cíli. I v drahotě, ve vší psotě nám chléb vePo skrovné žni.
430. Jako: Co Bůh činí, vše zdejší dáti. Toběť sluší čest
dobré jest.
vzdáti!
stále věrni býti, aby nám to símě ctnosti zrálo ke žni u věčnosti. Vads vols
Jebbe
Nenaříkejme, Bůh přece
má péči o náš život; nechať naň žádný nerepce, on i jiných tvorů rod v nouzi chová: buď hotova duše milá vždycky k jeho libosti, zpívat písně radosti! ima
2. On sám jediný panuje, a má své právo k tomu, když své dary rozděluje, kdy má co dát a komu. Vše jest dobré, velmi moudré, cokoli při nás činí, vždy s námi dobře míní.
3. On jest nekonečný, my prach, on svatý a my hříšní. Ach, nám zlé žádosti jen strach plodí, a mnoho vášní jest důvodem všechněm lidem, že není nižádného, by byl prost hříchu svého.
4. Ovšem, Bože, Ty svatý jsi ve všech svých soudech divných; i tenkrát, když tresceš, nejsi nepřítel náš, ni v smutných případnostech, nesnadnostech; nýbrž i skrz soužení dopomáháš k blažení.
6. Jak mnoho roků úrodných ráčil jsi nám popříti, Bože, i časů pohodlných, co otec nás živiti od mladosti; kdož by dosti neměl Tě milovati, směle v Tebe doufati.
7. Ach, dej nám, Otče, i dále uprostřed prací našich patřit na Tvou pomoc stále, uděl potřeb vezdejších. V zemi naší ať se vznáší nad námi Tvá dobrota, tak nás mine žebrota!
8. Čest, sláva i díkčinění bud Tobě, jenž nás slyšíš. Krom Tebe žádného není, Ty k pomoci přispíšíš. Na Tvůj rozkaz musí hned zas všecka nouze odstoupit, nám pak radost nastoupit!
loli
Po drahotě.
431. Jako: Samému Bohu
sláva, čest.
Bohatý Bože v milosti, Ty's nás i v hladu choval, nám v drahotě a v úzkosti svou pomoc prokazoval.

Přídavek písní nábožných.
Aj, nyní Tvá ruka, Pane, hali, a rádi tím pomáhali, skrz požehnání nám dané nedostatek vzdálila.
co jsme z lásky Tvé přijali i chudým bratřím našim.
one
2. Ty Otče milosrdenství měl's lítost nad bídný mi, a jako Bůh, jenž rád těší, slitoval's se nad nimi. Bída naše s vinou byla stejná, však ji převýšila Tvá milost, moc a moudrost.
3. Kdo by již s díkůčiněním nechtěl před trůn Tvůj jíti a zvučným prozpěvováním Tebe ochotně ctíti? Hospodin plní své sliby, dokudž zem stojí, nechybí nám na setí a na žni.
4. Ano i v samé drahotě jsi Ty lidem příznivý, neb i ní táhneš je k sobě co otec lítostivý! Dejž, at se hříchů štítíme a veskrz se posvětíme Tobě, jenž's nám odpustil.
335
5. Ó s jakou hrůzou učí nás hlad naši marnost znáti! Uč nás, že's Ty jediný naš spomocník, vyznávati a všudy na Tě patřiti, Tobě se vždy důvěřiti, Tvých
darů si vážiti.
K Tobě, k Tobě, pomocníku, hrneme se v tu chvíli; Tobě, Tobě, slitovníku, zpíváme ze vší síly: nebot's byl s námi v úzkosti a vytrhl's nás z těžkosibuom Hinosti, když nám smrt nastávala. Nyní již zase hrozný mor, skrz nějž hynul rozumný tvor, přestal. Buď Bohu chvála.
6. Dej, bychom se i v hojnosti v srdcích nepozdvihali; ve všem šetřili mírnosti, hříchů se vystří7. V Tebe srdečně doufáme, Ty's pomocník v těžkostech, ach dej, at se vystříháme nedověry v úzkostech. Ó Otče, jak Ty rád zemi hovíš, žehnáš věcmi všemi, v níž Tvoji milí bydlí!
Po nakazitelných nemocech. do otoll
432. Jako: Beránek jde, nesa
dluhy. 2
2. Ze všech stran jedenkaždý z nás viděl, an bratří naši umírají, a kterak zas jiní svou těžkost snáší. Tu nebylo prominutí, v každou chvíli, v každé hnutí bylo neštěstí bližší. Žádný lékař zhoubce toho
SOUN
3011724
DODEA

336
Přídavek písní nábožných.
nemohl zahnat od žádného. I on měl smrt nejbližší.
3. Smutná srdce Tvých
věřících volala k Tobě vroucně, Ty's slyšel hlas úpějících, a vytrhl's nás mocně z nemocí nakazitedlných a bolestí přerozličných; slitoval's se nad námi. Neplatil's nám dle hříšnosti, ale trestal's nás v mirnosti, a měl's shovění s námi.
datulosis
4. Tebe, jenž's nás vysvobodil, Bože, chcem chválit vděčně. To budiž všechněch nás podíl, bychom slavili věčně Otce, Syna s Duchem svatým, kterýž dal svobodu jatým. Ó budiž od nás chválen Bůh náš, jehož jmeno slavné; on ukrátil dny nesnadné. Chvalmež jej všickni! Amen.
Po vyhoření.
433. Obecná.
Ó všemohoucí Bože
náš, jenž ohněm hubíš i žehnáš. Ach, jak přehroznou svou mocí oheň všecko v nic obrací.
2. Ach, jak i nyní mnohý dům jest obrácen skrz oheň v rum. I tot skutek
Tvé pravice, Pane, s pláčem se modlíce
-
3. Tobě, však přece Tvou milost chceme zvy. šovat na věčnost, že's běh plamene zastavil, aby nám všecko neztrávil.
4. Spolu se svými bratřími v úzkosti postavený. mi vzdycháme k Tobě, Bože náš, potěš je, neb bídu jich znáš.
5. Ó dejž, ať jeden každý z nás, jenž jest uchován v tento čas, chudým ku pomoci slouží, věda,
že to zákon Boží.
6. Co Ty nám kdy ráčíš bráti, to nám můžeš zase dáti; nouzi v hojnost proměniti, moudře všecko učiniti.
15g, vo
7. Dejž, ať se pod Tvou otcovskou pokoříme ruku božskou; pobožně v Tebe doufáme, na milost Tvou spoléháme.
8. Ostříhej celou vlast naši, at ji oheň nepřestraší, ni chudoba, mor neb vojna; Tys Otec náš, pomoc hojná!

Přídavek písní nábožných.
Na den památky vyhoření. jediný, popatř na nás v milosti! myť známe své viny.
434. Jako: Když mně můj
hřích.
S teskností a s třesením, Bože, teď stojíme před Tebou, a s žalostným srdcem si myslíme na oheň, jenž nám zachvátil domy, zboží, nábytky; ach, vše v nic obrátil!
2. Tu chudí omámeni stáli, bědujíce, za schránku, slitování, dům a chléb prosíce. I ten, jenž pýchu provodil, patře na rum a popel, hořké slzy cedil.
3. Tak, ó Bože, v rychlosti mizí zboží časné. Člověk hledá s pilností to, což rychle hasne; ten, kdož by jen v časném jmění hledal své pravé štěstí, zvíť, že ho tam není.
4. Jen toliko pobožných opravdové štěstí činí právě blažených. Jich žádné neštěstí nemůže víc přestrašiti, nebo jejich pobožnost nemůž nic zrušiti.
337
6. Známeť také Tvou vůli i vyšší radosti, přece však mnohý volí za cíl
svých žádostí jen ta mrtvá zboží zemská; ach, zdaliž jest jich hoden, nemaje nebeská!
7. Ó Pane synů lidských! kdo, jak Ty, miluje? sluncem, deštěm s nebes svých i zlým přisluhuje? Ty's i nám dlouho shovíval a podlé skutků našich hříšným neplatíval.
8. Nestíhlý jsi v štědrosti, také v milování, tak nás dle své moudrosti vedeš ku pokání. Ó ať Tě vždy posloucháme, tak srdce čisté majíc, nikdy nezoufáme.
9. Uč nás to přemáhati, co náš pokoj boří, jen ty statky hledati, jež nikdy neshoří; chraň nás vší prostopášnosti, pýchy a nadutosti, slepé bezpečnosti.
10. Dej at opatrnosti při ohni hledíme a vší lehko5. Kdež pak jsou tímto myslnosti stále se hrozíme. zbožím duše okrášlené, jež Ó jakby se duch náš zmíby vždy Duchem Božím tal, kdyby nám vyhořelý bývaly vedené. Ó slitovníče svou ztrátu přičítal.
22
S
KONGA

338
Přídavek písní nábožných.
11. Ochranče náš jediný! buď vždy naším strážným, dopustíš- li smutné dny, dař duchem přítomným; při povinnosti plnění nedojde, kdož v Tě věří, nikdy zahanbení.
12. Má- li nám již teskno být, když Ty svět spravuješ? i ohněm vládna, pokoj dušem ctným daruješ? O blaze nám, kteříž víme, že Tvé otcovské oko nespí a nedříme.
V čas povodně.
435. Jako: Co jsi učinil, nejsladší.
Času
Jasu každého chci v Boha doufati, své štěstí na té skále zakládati; on iv přítomné hrůze můž' spomoci svou božskou mocí.
4. Jakž on rozkáže, hned na jeho slovo snížení řeky musí být hotovo; když on pohrozí, vlny bouři složí na rozkaz Boží.
3. Nechť se vše bouří, mate, vztěká, ječí, Bůh nám to s nebe stvrzuje svou řečí, že jest on tvorce nebe, země, moře, znáť
naše hoře.
5. Ten, kdo bědoval a rukama lomě svůj osud vida, volal:» Již jest po mně!« prozpěvuj nyní, a chval Pána svého za pomoc jeho.
6. Byť na mne tedy hrůza dotírala, se všech stran srdce mé tudy svírala, byť i ledové hory v řece stály, jáť chci být stálý.
7. Já i v povodni na Tě chci patřiti, Tvé všemohoucí lásce se svěřiti; Ty, Pane, chránit můžeš i v neštěstí a přivést k štěstí.
od
2. V něho, před nímž se všecka země třese, chci doufat směle, ont mi pomoc nese; i když se viny 436. Jako: Nuž Bohu děkujme.
co hory zdvihají, mnou nezviklají.
Po vystálém nebezpečenství povodně.
Panovníče světa! Tobě
buď díka vzdána! škodná moc povodně mocí Tvou jest zahnána. Již domy trhala, již duše v nás vadla, Ty's řekl:» Nic dál!< a hned voda zas opadla.

Přídavek písní nábožných.
2. Nejvyšší! Tys se chtěl i svou lásku oslavit, nás v nebezpečenství u víře v Tě ustavit! osvědčil's, že darmo nás nezarmucuješ, jsa s námi, nás stále i v bídách miluješ.
3. Ó jak ještě duch náš tím myšlením oplývá:> Řeka ze svých břehů s hlučením
se rozlívá!« Však, jakkoli ječí, ječí na Tvůj rozkaz, a hned zas opadá, jak jen vydáš svůj hlas.
4. Kdo jest rovný Tobě, Panovníče veliký! Ach, pouhá marnost jest jistě člověk všeliký! Ty skrocuješ živly, co pak my můžeme? Že nic, to s pokořou
vyznati musíme.
5. Jen Ty's ten jediný, skrz nějž se dobře máme, který krotí vody a tvrdé ledy láme! Jen ruka Tvá míru štěstí a běd strojí, v ní samé život náš i smrt naše stojí.
6. Chválíme Tě, Bože, z srdce svého vnitřností, z moci Tvé se těšíc, vedené laskavostí. I z povodně bývá nám známa Tvá sláva! Ó přijmiž oběti, jež Ti duch náš vzdává.
7. Kdoby chtěl, ó Pane, hřešíc, odpírat Tobě, a v
339
svatosti k Tvé cti nechodit v každé době? Plní- lit Tvůj rozkaz proud, a ten svět celý, běda nám, kdybychom Tebe ctít nechtěli!
Při posvěcování nového chrámu.
437.Jako: Samému Bohu
sláva čest.
Veselou myslí vzdáváme v tuto slavnou hodinu díky, chvály a vzývání dobrému Hospodinu! Pane, mnoho's nám učinil, když's žádost naši vyplnil svým mocným slovem řka:> Buď!<
2. Tu svatý dům tento povstal, poctě Tvé posvěcený, stal se památkou Tvé slávy, chrámem Tvého učení. Ty's nám až potud pomáhal, Otče! ó by Tobě vzdával každý čest, chvály, díky.
3. Protož stojíc zde u cíle našich proseb s radostí oběť Tobě přinášíme s srdečnou ochotností modliteb, jimž Duch Tvůj učí, slibů, jež víra poroučí, a tichých slz radostí.
4. Popatř milostivě s nebe na tuto oběť naši, at se tu k vyššímu štěstí duch náš společně vznáší; drž
22*
SOODA

340
Přídavek písní nábožných.
rozprostřené své ruce i zde, zde jestiť zajistě brána nad tímto domem, škůdce k nebi, jakož víme; zde ať mu žádný neškodí. slyší Bůh modlení, zde zní hlas jeho ctění.
5. Kdykoli se v něm budoucně k ctění Tebe sejdeme a za našeho mocnáře modliti se budeme; vyslýchej nás a žehnej mu, dař i úsilí každému, nímž
dobré země hledá.
6. Ach, sviť nám zde, věrný Bože, světlem pravdy své stále; spoj nás ním u víře s Tebou, nám k štěstí, sobě k chvále; zmocňuj nás tu v každé ctnosti, v naději a šlechetnosti a v smyslu Krista
Pána.
7. Někdy Tě, Otče, v jasnějším světle v nebi spatříme, když Tebe na tomto světě jen v zemském chrámě ctíme; tam Tě budem před trůnem Tvým, kdežto odplatu věrným svým dáš, ctíti věčnou chválou.
K památce posvěcení
chrámu.
2. Ó jaké se posavad stalo štěstí domu tomu! Ach, ten Pán, který nerad svou pomoc odpírá komu, zjevil nám jistou cestu k tomu věčnému městu.
Ach, jakť svaté to místo, na kterémž nyní stojíme!
3. Ó jak jsou utěšené, ó jak krásné služby Boží, nimiž věrní křesťané, ctíce Boha, jemu slouží. Tu se nám shromažďuje poklad, jenž věčný sluje.
4. Přistupte sem hříšníci, klanějte se Otci svému, v svědomí svém truchlící, hledejte pokoje jemu; dejte co patří komu, tak jděte sem do domu.
5. Zůstaň s námi ó Bože, zůstávej s svým svatým slovem; nepřítel at nemůže provodit svůj posměch při něm, ale dej at církev Tvá do skonání dnů trvá.
6. Dávej nám učitele,
438. Jako: Ježíše se nespu- jenžby slovem i příkladem
stím.
vzdělávali zmužile církev Tvou, a zdravým chlebem sytili z nás každého na pastvách slova Tvého.

Přídavek písní nábožných.
7. Tvůj přejasný obličej ného, nýbrž je do věčných obratiž k nám, milý Pane, stanů svých učením i příklanás, své dítky, vyslýchej, dem vedl a chránil je před at se nám milost Tvá stane; pádem. místo toto opatruj a všeho zlého varuj.
8. Tak bude naše srdce již v tomto pláče údolí mít zachutnání prudce oněch nebeských pohodlí; až potom v věčném chrámě chvádit budem Tvé rámě.
Při posvěcení a uvedení duchovního správce.
439. Jako: Kdo jen na Boha
vždy spoléhá.
Dejž mu, ó Bože, štěstí, sílu k jeho svatému úřadu, jehož jsi nám k vážnému dílu poslal dle církve své řádu; když mu Ty pomoc sešleš sám, bude úřad ten k štěstí nám.
2. Když on štěpuje a zalévá, dejž, ať s trůnu Tvé milosti požehnání Tvé se vylévá na jeho práci v hojnosti; by slovo jeho kázané neslo prospěch ke
dni Páně.
341
3. Z toho pak jemu svěřeného stádečka věrných křestanů dej, by neztratil jedi4. Zbraní Ducha Tvého svatého dejž, aby pravdu Tvou božskou zastával a hříchem jatého trestal, na přízeň pak lidskou nehleděl; a když těší nás, dejž, by v Tě doufal v každý čas.
5. Spoj nás s ním svazkem upřímnosti, lásky a přívětivosti, bychom mocí těch svatých ctností šli jemu vstříc s uctivostí. Kdo si slovo Boží váží, ten ctí i těch, jenž je káží.
6. O Bože, myť v Tebe doufáme, jenž's nám radou i pomocí k spasení pomáhal, tot známe, rač nás i dále svou mocí vodit, jak sám nejlépe znáš; myť jsme Tvoji a Ty jsi náš.
7. Postav někdy našeho
vůdce, ó Pane, po své pravici, a vezmi nás při smrti půtce tam, kdež jsou všickni
věřící, kdež se duch náš bez umdlení má těšit z jeho vedení.
2X33
SAPEN
EXOREX

342
Přídavek písní nábožných.
Jiná.
440. Jako: Jakt pěkně svítí
dennice.
Hlavo křesťanstva, Ježíši! Pane slávy a nejjistší vůdce lidí k spasení! Ty patře na vykoupený lid svůj, aby byl blažený, tot Tvé věrné mínění. Cisté, jisté jest učení, jež k spasení nám podáváš, život věčný nám v něm dáváš.
2. Blaze nám, že nás miluješ, vůdce k nebi nám daruješ, svou myslí ozdobené; kteříž nebeskou moudrostí, Tvou pomocí, láskou k ctnosti obrací i svedené! Duše naše at bez správců nikdy nejsou, ale stále s nimi v dobrém kráčí dále.
3. Teď z ruky Tvé přijímáme učitele a žádáme! > Pane, zdař jeho snažnost; svěřených duší k vzdělání příkladem v vyučování dej mu sílu a moudrost. Tvá
moc
vítěziti, se modliti, sebe i jiné spasiti.
cvičit chce v dobrém, když bude učit to, co by nás blažilo. Rač své církve i pastýře v pravé víře utvrditi a po cestách Tvých voditi.
4. Odpočívej na něm Duch Tvůj, by s chutí konal úřad svůj, vzdal, coby jej rmoutilo. Dej nám srdce, jež se
5. Když se ten Tvůj veliký den ukáže, ať každý veden jest od něho vstříc Tobě; z houfů jemu odpočtených duší, ó nechat žádná z nich nechybí mu v té době! Tam se zase před svým soudcem spolu s stádcem radovati bude a Tobě zpívati.
6. O budiž nám požehnaný, sluho Páně, a oddaný k dílu lásky srdečné. Ty's přišel ve jmenu Krista, veď nás tam v nebeská místa s sebou do vlasti věčné! Svatá buď ta smlouva, kterou nyní s Tebou zavíráme, ó ať věčný zisk z ní máme.
Při uvedení nové knihy zpěvů.
pomoz jemu bdíti, 441. Jako: Nuž Bohu děkujme.
Když
se duch náš k Tobě, ó Bože, vzhůru vznáší, za Tvá dobrodini chvalozpěvy přednáší: tu jest srdce plné duchovní

Přídavek písní nábožných.
radosti, a má zachutnání náš chvalozpěv věčné blaženosti.
v tomto
2. Když zde chrámě moudrých mužů písničky od tisíců spolu prozpěvují se vždycky Tobě Bohu na čest, tu i srdce věrné zpívá svůj chvalozpěv s bratřími důvěrně.
3. Když šlechetný křesťan v tiché jest samotnosti, jemuž mnohá péče bývá až k obtížnosti: tut v svém zkormoucení nábožně si zpívá, a tak i tak i v svém kříži radosti nabývá.
4. Nábožné zpívání probuzuje nás k ctnosti, jak v věku dospělém, tak i v naší mladosti; ty pak, ó Bože náš, jenž Tě všecko chválí, vždycky rád přijímáš naše vděčné chvály.
5. Má- li se však Tobě naše chvála líbiti, musí
343
svatý, upřímný býti; jen vroucí zpívání sluší na křesťana, blaze tomu, kdož tak chválí Tebe, Pána.
6. Nový poklad písní dán jest nám skrze Tebe, by nás v té časnosti připravoval do nebe; on ku polepšení života našeho má sloužit, i v kříži těšiti každého.
7. Za tento vzácný dar děkujem Tobě, Pane, za nějž nikdy také děkovat nepřestane i naše potomstvo. Přijmiž oběť naši! an se s nábožností k Tobě, Bohu, vznáší.
8. Když jednou od očí našich opona spadne, a my před trůnem Tvým postavíme se snadně; když tam Tebe, Pane, tváří v tvář
uzříme: tam Tobě s anděly zpívat neumdlíme.
TAPKA

65
22
ed

Přídavek druhý.
Vzývání.
Nejsvětější Bože všemohoucí, pro Syna svého jednorozeného, Jezu Krista laskavého, sešliž nám Ducha svatého, kterýžto by srdce naše svým ohněm zapálil a skrze rozličnost jazyků všecky národy v jednotu víry shromáždil! Sláva Bohu, sláva Bohu, sláva Bohu!
Písně adventní.
442.
Jako: Jak živých vod jelen žádá.
Již opět v Tvé službě
nový, Bože, mám běh začati, Tvá milost nám ještě hoví, chtíc nás sobě získati: bychom dále kročili v dobrém, zas jsme dožili tento rok v Páně vinici, co Kristovi učeníci.
2. Pane, za to shovívání budiž Tobě chvála, čest!
Že Tvého nás milování míra nevyvážná jest. O věčném Tvém řízení, přivésti nás k spasení a k Božské pravdy známosti, svědčí tento čas milosti.
3. Že jsme přes tak mnohá léta našeho poblouzení nedošli ze služby světa celého vyprostění. Opět slyším volání: Lidé čiňte pokání a vstupte do blaženého již království nebeského.
—
4. Ty by's mohl přiložiti sekeru k daremnému
DOUTRA

Druhý přídavek písní nábožných.
fiku, jenž nechce roditi jedno nezhyne, co jest ovoce, však díš jemu:» Ještě u Tebe získáno, jsouc pro tě jen ponechám, zaleji a věčnost zachováno. okopám, však nevydáš- li ovoce, vytnu tě v budoucím roce!<<
346
5. Kriste, daný za vinaře nám od Pána vinice, zjev, prosíme, zjev své tváře, přijď vzdělat své štěpnice, pokop a okopej nás mečem, jenžto jest Tvůj hlas, ostrým na strany obě dvě, klesti křivé, suché větve.
slávu
6. Ať zrůstáme do výsosti, pořád až k Tvé, mistře náš, příkladné dokonalosti, v nížto v nížto slávu Boží máš: Ty's kmen, my ratolesti; i slušíť nám přinésti, hodnou tak zvláštního rodu, všelikých ctností úrodu.
7. Mistře uč,
my posloucháme; neb slovo Tvé pravda jest; rozkaž, my vše vykonáme, jho Tvé není těžké nést; dej příklad, dle šlépějí Tvých půjdeme věrněji; pakli že z mdloby padneme, dej ruku, ať povstaneme!
―
-
-
8. Tak se přivinuji k Tobě s novou lásky vroucností: nevím, co bych volil sobě lepšího v té časnosti. Když věk tento pomine, jen to
443. Obecnou notou.
Na poušti slyšet volání: Ó lidé, čiňte pokání; Spasitel jde k lidu svému, připravujte cestu jemu.
2. Hlas onen jestiť Jan Křtitel, ten pravdy horlivý přítel, prorok nad jiné vý borný, předchůdce Kristův pokorný.
3. On vydal to vysvěd čení, že on sám ten Kristus není, ale který po něm přišel, a jenž ho předce předešel.
4. Ten, na kterého v Jordáně při křtu sestoupil duch Páně, kterýžto s hůry přišel jest, jemuž nad vše náleží čest.
5. Tot jest ten Syn Boží pravý, ženich ten duší laskavý, Beránek ten milý, tichý, který snímá světa hříchy.
6. On že duchem své pokřestí, humno své právě vyčistí, spálí plevy, než pšenici svou shromáždí v obilnici.

Druhý přídavek písní nábožných.
347
7. Ó Pane, humno to to nezasluhovali? Neb on čisté má být církev Tvá zajisté; pšenice ta my být máme, dejž, at na to paměť máme.
8. Protož, my věrní křestané, připravujme cestu Páně, z hříchů svých povstávajíce, radostně ho vítajíce.
9. At ujdeme ohně soudu, nímž plevy páleny budou, přijměmež křest Ducha jeho k skutkům života svatého. only
10. A tak, když přijde, my jemu půjdem vstříc, ženichu svému, on pak v to veselí věčné uvede své duše vděčné.
no C
444.Jako: Raduj se, dcero
Sionská.
plesej celá jeho říše, navrátil se adventní čas, s ním se počal rok církve zas: slušíť vzhlédnout k Tobě Otci v nebi, neb's nám svou pomocí přispěl mocně a milostně, dal dožit dny ty radostné.
život, tělo, duši a všecko, co k nim přísluší, sám zdržoval, opatroval a láskou svou korunoval.
2. Není- li to milost jeho, že jsme roku předešlého mnoho dobrého přijali, ač
3. Kdo činil, že svaté stany, chrámy, školy, jako brány víry, ctnosti pevně stojí se vší svou duchovní zbrojí? Kristus se směle zvěstuje, i hod svatý přisluhuje, jak svobodně, tak nábožně, jen važmež to všickni hodně.
4. Vzdejmež tedy Bohu díky, ant jest v dobrotě veliký, větší, než jsme jí my hodni, nebo hřešíme Chvalmež den po dni: svaté jméno jeho, že nám on z bohatství svého, duchovního, tělesného, tolik udílel dobrého.
5. Tobě se my oddáváme, k Tobě, Bože náš,
Raduj se, církev Ježíše, vzhlédáme, když se v tento
adventní čas nový rok nám otvírá zas: Věříme, že budeš s námi v Tě věřícími dítkami; jen od Tebe v té potřebě čekáme pomoci z nebe!
-
445.Jako: Ozdobič se, duše
milá.
dcero SionRaduj se, ská, a plesej duše křesťan2012
SOLIDA

348
Druhý přídavek písní nábožných.
ská! K Toběť přichází host vzácný, s sebou přináší dar krásný: vesel se s Jerusalémem, majíc bymajíc by dlení s svým Pánem, s veselostí ctné milosti, přijmiž ho k sobě s radostí.
2. V svaté tichosti se blíží, znamenaje velkost tíží, na sprosté sedě oslici, království mu po pravici; hledí na lidské zhřešení a veliké porušení: tak žalosti, jiné zlosti obráceny jsou v radosti.
4. Králi Sionský, Ježíši, slávo všech křesťanských duší, my Tebe nyní vítáme, čest, chválu Tobě vzdáváme; my Tebe za krále svého, Mesiáše poslaného, uznáváme a žádáme, vesele Tobě zpíváme.
-
živé i mrtvé souditi, všem spravedlivě platiti: Ach, prosíme žádostivě, nalož s námi milostivě.
3. Protož my tomuto hosti
děkujme z jeho milosti, 446. Jako: S výsosti nebeské jdu k vám, aneb: Obecná.
z tak velkého dobrodiní, kteréž nám učinil nyní, že k nám tak tichý přichází, přinášeje co nám schází; velký, malý, vzdej mu chvály: vítej žádostivý králi!
Mariss 5. O náš milý Mesiáši, předrahý Pane Ježíši! Když v oblacích v den poslední přijdeš jako král důstojný
6. Uveď nás do počtu věrných, od věčnosti vy. volených, bychom s nimi z Tvé milosti vešli do věčné radosti; do oné ne beské vlasti, pomoz, Ježíši z té strasti: Tak veleben, od nás slaven budeš až na věky. Amen.
Vánoční.
K Bohu, má písničko, vzhůru! Den slavený zpě vem kůru andělského i nám svítá; zpívejmež mu Hallelujah!
2. Noční přinesla mrákota s nebe nám světlo života, které jako září ranní tmu našich nižin rozhání.
3. Obraz ten Boha ži vého v rouchu měšťana zemského přišel pastýř dobrý pásti lid a uvést nás
do vlasti.
4. Ten, co bydlel na vý. sosti, přišel k nám do zem.

Druhý přídavek písní nábožných.
ské vlasti, by nás povýšil duchovně a učinil sobě rovné.
5. Někdy nás jako své bratří radostí v nebi opatří, kam přijdoucím roucho zemské promění v roucho nebeské.
Vlastní notou.
2. Jenž prorokován jest, veselme se, Ten na svět poslán jest, radujme se; z života čistého atd.
6. K Bohu, má písničko, vzhůru! Den slavený zpěvem kůru andělského se usmívá; zpívejmež mu Hallelujah.
447.
sitel, všeho světa Narodil se Kristus Pán, kupitel: z jeho příchodu
šťastného radujme se, veselme se!
veselme se, z růže květ vykvetl nám, radujme se; z života čistého, z rodu královského již nám rodil se.
3. Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzíti na se, radujme se; z života či
stého atd.
349
4. Nepřítel obloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se: z života čistého atd.
5. Ó milosti Božská, budiž s námi; dejž, ať zlost ďábelská nás nemámí. Pro Syna milého, nám narozeného, smiluj se nad námi.
6. Dejž dobré skončení, ó Ježíši! Věčné utěšení věrných duší. Přijď nám k spomožení, zbav od zatracení pro své narození.
448. Jako: S výsosti nebeské
jdu k vám.
Narodil se nám SpaVy2. O němž proroci mluvili, svatí otcové žádali, mnozí králové čekali: radujme se, veselme se!
3. To v dnešní den splnil Bůh sám, že Syna svého poslal k nám, aby nás od hříchů zbavil a život věčný připravil.
4. Protož z daru tak drahého děkujmež z srdce pravého: ó bychom Tě vždy chválili a s Tebou se veselili!
2012
SOUPORN
CODEA

350
449.
Druhý přídavek písní nábožných.
Jako: Sláva buď Bohu na nebi.
Pochválen bud, Jezu Kriste, narozený z panny čisté v opravdovém lidském těle, z toho plesají andělé: Pane, smiluj se!
2. Syn Boží jednorozený v jesličkách jest položený, krev naši bídnou i tělo věčné zboží na se vzalo: Pane, smiluj se!
3. Ten s nebe na zem stupuje, jenž miláčkem Božím sluje, stal se děťátkem u lidí, aby je vyprostil z bídy: Pane, smiluj se!
4. Věčné světlo se rozmáhá jasnosti světu pomáhá, svítíc i v noční temnosti, činí z nás dítky světlosti: Pane, smiluj se!
liv
5. Syn pravý Boha pravého byl hostem světa zlostného, sprostiv nás zdejší žalosti, přivedl k věčné radosti: Pane, smiluj se!
6. V chudobě na zemi živ byl, aby nám milosti dobyl a v nebi poklad připravil, andělskou krásou oslavil: Pane, smiluj se!
7. To všecko nám on prokázal, milosti své k nám
dokázal; křesťané, znejmež to vděčně, i děkujme jemu věčně: Pane, smiluj se!
450. Vlastní notou.
Radujte se, ó křestané! Radujte se všickni spolu, radujte se v ten hod Páně; Kristus s nebe stoupil dolů, a s námi se zasnoubil, neb nás sobě zalíbil: Radost, radost nad radostí, zavítej k nám, drahý hosti! Vítej, vítej, k nám zavítej, ó slunce spravedlnosti!
2. Pohled, pohled, duše milá tvůj Spasitel se při blížil, tvá žádost se napl nila, pro tebe se pak ponížil; již jestiť narozený ten, jenž nese spasení: Radost, radost atd.
3. Čím se odměním, Je. žíši, z Tebe maje své spasení! Nedej se zviklat mé duši, zdržujž ji v pravém věření; rač mne k sobě při jati, chci Ti mé srdce dáti: Radost, radost atd.
4. Jezu, ujmi se údů svých ve své veliké milosti, k občerstvení nás, bratrů Tvých, naplniž naše žádosti; dej křesťanstvu celému pokoj, šťastný rok jemu: Radost,

Druhý přídavek písní nábožných.
radost nad radostí! Zavítej k nám, drahý hosti! Vítej, vítej, k nám zavítej, ó slunce spravedlnosti!
Na den zjevení Kr. P. mudrcům.
451. Jako: Všichni lidé zemřít musí.
Svatá rozkoš
mého, Synu vlej, v duši Tvého nebeského zjevení; kdo jen Tě má, dost všeho má, a kdo Tě nezná, nic nezná: O lásky mé toužení, Jezu, Ty's mé spasení!
2. Co jest všecka světa moudrost, všecko světa umění? Bez Tebe jest pouhá marnost, mámení a soužení: Světlo, které ducha sytí, v jediném jen Tobě svítí, ó nejvyšší umění, Jezu, Ty's
mé spasení!
351
srdce
jednorozený,
duši mou milost 452. Jako: Poruč Bohu své
cesty.
3. Ty's ta sláva, po níž toužím, všecka jiná nic není; Pán můj, jemuž vděčně sloužím, král mého vykoupení, Tobě se věčně samého obětuji já celého: Slávy božské zjevení, Jezu, Ty's mé spasení!
mení, svět mi, svěť v ten dům žádoucí věčného oslavení, kdežto uzřím jej samého na pravici Otce jeho, i zvolám oslavený: Jezu, Ty's mé spasení!
Uvedení křesťanského náboženství mezi našími předky.
Pamatujmež, křesťané,
na předkův zásluhy, a přinesme příslušné jim vděčnosti dluhy; obzvláště těch, kteří nás od bludů pohanstva očistivše, přivedli do lůna křesťanstva.
2. Nebo které větší jest štěstí aneb sláva, jak to: býti křestanem, míti v nebi práva? Znáti Evanjelium, jež ve světě množí víru, lásku, naději, to království
Boží?
3. Ach, my zvláště, synové a dcery našeho, v kterém jsme se zrodili, národu českého, máme zvláštní příčiny Bohu děkovati. 4. Ó má víro, hvězdo i za dar, i za způsob, jak stkvoucí, s nebe dané zna- jej ráčil dáti.
2014
200
OFE

352
Druhý přídavek písní nábožných.
4. Když jiní národové lenivě čekali na příchod apoštolů, přišlé zmordovali: Náš národ se samochtě zkřestaniti snažil, poslal posly pro zvěsty, vítal je, ctil, vážil.
5 Křest dán jiným národům s krve proléváním, s nerozumným násilím, s divým bojováním: K nám Bůh poslal dva bratry, Methoda s Cyrillem, jenž přišli s poučením a v přátelství milém.
6. Ó jak naši otcové nad tím jsou plesali, když divy Boží ve svém jazyku čítali! Neb našich apoštolů hlavní byla práce přeložení svatých knih pro své nové stádce.
7. U nás němé padaly modly sebou samy, a v pokoji stavěly kříže se i chrámy, bez nátisku a vraždy, bez zisku, lakomstva, beze lkání pokřtěných i jejich potomstva.
8. Ó citme to vnukové tak pobožných předkův, užívejme k spasení i my těch prostředkův: Podlé jejich příkladův o církev pečujme, Boha, Krista a bližní, jak oni, milujme.
9. To svaté náboženství zdržujme v čistotě, rozšiřujíc jeho moc v srdcích i v životě; tak se hodni staneme tam s otci našími shledat se a radovat až na věky s nimi.
Novoroční.
453. Jako: Nuž chválu vzdejme Bohu.
Děkujmež Pánu Bohu
za jeho milost mnohou, jenž životu našemu dodával moci mdlému.
2. Aj, v světě rok za rokem pomíjí tichým krokem; na moři světa toho stíhá nás bouří mnoho.
3. Strážce života svatý, my lid Tvůj hříchem jatý, nic nejsme z sebe sami, nebýváš- li Ty s námi.
4. I bud chvála věrnému, milosrdenství Tvému, které rána každého nové jest z daru Tvého.
5. Neb's nás svou rukou vodil, jak's chtěl, tak nás sprovodil, Ty vše můžeš změniti, zlé rady zahanbiti..
6. Ach, rač tu lásku míti, Otče! a s námi býti i nastalého léta uprostřed kříže
světa.

Druhý přídavek písní nábožných.
7. Prosím, mně i všechněm mým, jenž se hrnou k nohoum Tvým, dej srdce ctné, pokojné, dej Tvé milosti hojné.
8. I zdraví, pokoj k tomu církvi, obci i domu; dej moc ať každý snáší, co Tvá ruka přináší.
9. Uzdrav všech řádův rány, a zavři bídy brány; odvrať krveprolití, necht nám pokoj Tvůj svítí.
10. Své požehnání svaté vylej na všech bohatě; co komu dobré býti znáš, rač, Bože, dopříti.
11. Ale co jest nejvíce, vlej ducha Tvého v srdce, by nás vodil v časnosti,
uvedl do věčnosti.
12. Amen rač nám to dáti, Bože ve všem bohatý, z milosrdenství svého, toho roku nového.
353
stálého není, Tvá trvá dobrota: Ty se nad námi smilováváš, život nám dáváš a požehnáváš.
3. Aj, slunce zas nový běh konat začalo, kdo Tvou moc vysloví, kterak se to stalo? My k tomu svou slabost cítíme, jen se divíme, Tě velebíme.
vub
4. Milliony hlasů dnes k Tobě vstupují, jak za dávných časů Tvou slávu zvěstují: slyš i naše prosby, žádosti; však's Bůh milosti, dárce radosti.
5. Přijmiž od nás díky za Tvá dobrodiní, ó Bože
veliký, jak vždycky, tak nyní: Že's nám dal nový rok dožiti, Tebe zde ctíti, vroucně chváliti.
6. Slunce Tvé milosti nechť nám vždycky svítí, popřej nám radosti, stále v Tobě žíti: Tobě se my teď poroučíme, když se modlíme, v Tebe věříme.
454.Jako: Všickni, jenž skládají.
Nakloň ucha svého k nám, Pane Bože náš; dejž Ducha svatého, neb mdlobu naši znáš: Bychom Tě
Při závírce roku starého.
hli dnes slaviti a home 455.Jako: Dokonavše ten
hodně
týden.
ctíti, jako chceš míti.
2. Všecko se zde mění,
Rok dokonávajíce, Bosláva, radost, psota; nic že na výsosti; chvály pro23
DIPRA
SANG

354
Druhý přídavek písní nábožných.
zpěvujíce, neseme s radostí Tobě díky ze všeho, co přes ten rok celý od Tebe jsme dobrého z pouhé lásky měli.
2. Neb nebylo hodiny ani okamžení, bez Tvojich dobrodiní stálého množení: s nebe, jež jsi rozložil nad dítkami svými, zem jsi jak stůl naložil dary otcovskými.
3. Život, zdraví a jmění laskavě's nám chránil, od v niveč přivedení sám jsi mocně bránil; zhynuli by jsme byli tisíc příhodami, kdyby's Ty, Pane milý,
neměl stráž nad námi.
4. Jak mnohé jsi pozval zas před trůn soudu svého; nám's ještě prodloužil čas odjití našeho: ó snad jsme té milosti my nad jiné hodni? Ach nad jiné v hříšnosti chodíme den po dni.
stál jsi s andělem svatým, slovem svým, při boku: » A snad se jen syn k otci vrátí marnotratný<, jistě chceš v nás přemoci láskou život špatný.
6. A tak nám, hříchem jatým, až do konce roku
7. Ó, to lásky až mnoho zlému jest člověku! Než či jsem šetřil toho v tom minulém roku? Rok jen běží za rokem, a život ubíhá tam, kde Božím výrokem hřích soud hrozný stíhá.
28. Bože, v slzách slibuji v lehkost to nebráti; již Tobě obětuji čas, jejž mi chceš dáti: s rokem starým se loučím také s hříchy zlými, v nový se Ti poroučím s úmysly svatými.
-
9. Zdaž to věrně vykonám, a spasím svou duši? Ty dáš pomoc, jistě znám, jak na Otce sluší! Amen
tedy, vyslyš mne, Bože všemohoucí, slyš ty sliby upřímné, a splň prosby vroucí.
5. Než Ty nemáš libosti ve smrti hříšného, dáváš
času milosti k obrácení 456.
jeho: vímt, to jest ta příčina, pro kterou shovíváš; převelkáť naše vina, Ty s trestem prodlíváš.
Známou notou.
Rok nový zase k nám přišel, v němž má býti každý vesel: Radujme se, veselme se v tomto novém roce!

Druhý přídavek písní nábožných.
2. Sláva bud Bohu na nebi, a pokoj lidem na zemi! Radujme se atd.
3. Ten dobrý řiditel světa chránil nás již mnohá léta: Radujme se atd.
4. Roku také předešlého chránil nás od všeho zlého: Radujme se atd.
5. A což i dópustil na nás, milostivě ulevil zas: Radujme se atd.
6. Víc učinil dobrodiní, než jest v roce okamžení: Radujme se atd.
115350
7. Za ta dobrodiní mnohá slušíť velebiti Boha: Radujme se atd.
8. Syn Boží s nebe nám daný chce nám dát rok požehnaný: Radujme se atd.
9. Mocí jeho lásky živé přišlo léto milostivé: Radujme se atd.
10. Jezu, ten kdo Tě dal s nebe, ze země dá vše pro Tebe: Radujme se atd.
12. Život vice nežli jídlo; kdo mi dal byt, dá i bydlo: Radujme se atd.
355
13. Jistě i v tento rok jdoucí chce být s námi všemohoucí: Radujme se atd.
14. Doufejmež jen stále v něho, v moudrost, moc a lásku jeho: Radujme se atd.
15. Království jeho hledejme a spasení své konejme: Radujme se atd.
16. Budet všecko nám přidáno, co ním za dobré uznáno: Otevři své štědré ruce v tomto novém roce!
17. Amen, Amen, zač prosíme, jakž Bůh ráčí, obdržíme: Otevři své štědré ruce v tomto novém roce!
Postní.
Bud tisíckráte přivítán Jezu, můj milovníče, jenž's pro mne trpěl mnoho ran, umřel smrtí zločince; ach, já pod ten kříž klekám, 11. Duch jest více nežli a jej s pláčem objímám: tělo: Nač by srdce v strasti Vzhlédniž na tu slzu vděčmdlelo? Radujme se atd.
nou za Tvou lásku nekonečnou.
457. Jako: Jak živých vod
jelen žádá.
2. Tvou udatnost a zmužilost já tiše obdivuji, Tvou 23*
COOK

356
Druhý přídavek písní nábožných.
trpělivost a milost já sotva pochopuji: práce a utrpení, které's nám ku spasení snášel, kdo můž' vysloviti a Tvou lásku vychváliti?
3. Lékaři, uzdrav mou duši mnohým hříchem raněnou, k volání nakloň svých uší, vzdal ode mne bídu mou; já jsem zhřešil, vyznávám, protož pomoc Tvou žádám: uzdrav a posvěť mou duši, ó můj lékaři nejlepší!
4. V srdce mé své drahé rány vlož a vpiš, můj Ježíši, ať každé pomním hodiny na ně a na Tvou říši; Ty's poklad srdce mého, obohať mne bídného: Jak nyní padám k Tvým nohám, milost a Tvou lásku žádám.
5. Můj Ježíši, Tě objímám, pohled na mne bídného, jak já nyní ruce stiskám, pomni na mne hříšného: skrop lékem náboženství, mou duši at občerství. Rci: pryč jdi smutné myšlení! Máš ve mně milost k spasení.
458.
Jako: Hlavo, plna bolesti.
Dokonánoť: ó heslo světa vykoupení, jež nám
s nebe přineslo jistotu smíření: O smlouvo svatosvatá, kde jsi ty zřízena, kde jest oběť, kde mzda ta, níž jsi potvrzena?
2. Na Golgotě stojí kříž, oltář nejsvětější, tam Syn Boží, Pán Ježíš, kněz nejdůstojnější, v svatyni vykoupení sám se v oběť dává, Otce ustanovení slavně dokonává.
3. Tam smrt toho svatého život nadobyla, tam obětná krev jeho oběti zrušila: hlava hada potřena, osten smrti sklizen, bázeň soudu shlazena, zákon nový zřízen.
4. Toť ten zákon spasení v pravdě a svatosti, v svobodě posvěcení a v Boží milosti: Zákon sboru svatého ve víře chodících, léta milostivého všech duší trpících.
5. Ach, i mne ta k sobě zve krev, milý Ježíši, i já pro křest v smrti Tvé mám právo k Tvé říši, zemřev hříchu s Tebou, mám v Tobě život věčný, to věřím, to jistě znám, toho jsem bezpečný.
6. Protož toto vyznávám radostně a směle, a Tobě

Druhý přídavek písní nábožných.
se oddávám s tělem, duší
Na velký pátek.
cele; vezma kříž svůj na
sebe, již za Tebou vděčně 460. Jako: Když Pán Ježíš
půjdu tam, v to Tvé nebe slávy nekonečné.
na kříži pněl.
459. Jako: Co jsi učinil.
I za za mne's umřel, Ježíši můj milý! Co Tvá trýznění světu vydobyly i já mám z toho ku věčné radosti díl z té milosti.
2. Ó zmuž mé srdce v této důvěrnosti, at roznítím k Tobě tou vděčností, bych všecku žádost zlou v sobě přemáhal, v dobrém se zmáhal.
3. Aj, jestliže bych ještě sloužil hříchu, maje za vůdce svou duchovní pýchu: Kterak že by's Ty byl můj Vykupitel a můj Spasitel?
4. Neb jsem k Tvé službě pro Tvé svaté rány k mému spasení věčně zavázaný, Tobě můj celý život posvětiti, jen Tobě žíti.
357
5. I neodloučí nic mne víc od Tebe; dám výhost hříchu, a zapřím sám sebe: Jen Tebe budu věčně následovat a zvelebovat.
Obrat duše zření svého
na Golgotu, a blízkého již smrti viz Ježíše, jak krváducha tiše. ceje s modlitbou vypouští
2. Odpusť jim, Otče, jich viny, nebo nevědí co činí! Tak za vrahy své prosí: ó tím víc tedy na srdci on své přátely nosí.
3. Lotru pokoj duše dává, řka: ještě dnes věčná sláva se mnou se Ti dostane; ach, když i já jednou umru, i mne tam přijmi, Pane!
4. A když zří matku, přítele, dí: v lásce trvejte cele, však se všickni shledáme; tak já svým milým též řeknu: Uzřít se ještě máme!
5. Vzdychá: Proč's mne, Bože milý, opustil v poslední chvíli? Můj Jezu, již pro Tebe neopustí mne nebeský Otec v žádné potřebě.
6. Žízním, volal mdlý v trápení, tak každé srdce
v soužení učí milosrdenSTAPS
ODEL

358
Druhý přídavek písní nábožných.
ství; když mne již nic nepotěší, on mne, on sám občerství. Od
7. Dokonáno! tak na věky zvítězil's a ze zajetí vymohl's nás, ó Kriste! Pomoz Ty mi bojovati, tak mám vítězství jisté.
8. Teď, Otče, já v ruce Tobě poroučím ducha! tak v době smrti nás o spasení učíš a tvrdíš, že naše naděje marná není.
461.
Jako: Ach, můj Bože, víš jak.
Vznes se k Bohu nad
2. Ano v tobě, Kristův hrobe, myslí svou rád prodlévám; a slzy své žalostivě k Bohu svému vylévám.
3. V tobě svaté s kříže sňaté tělo spí v čistém rouše Pána mého; avšak jeho v nebi jest svatá duše.
5. Nejsvatější z lidí zdejší život musel položit k vysvědčení, že k spasení místu přes hrob máme jít.
4. Bože, Pane! Aj Ty znáš mne, znáš mé mysli mínění; já též Tě znám i přestávám na Tvém ustanovení.
6. Tou pravdivou vírou živou my se potěšujeme; a v naději té směleji do hrobu vstupujeme.
oblohu, tichá, smutná písni má: Aj, mé srdce mého
Velikonoční.
smírce v hrobě na své my- 462. Vlastní notou.
sli má.
7. I nás sprostí všech žalostí smrt, ten Tvůj anděl, Pane: v tiché lože tělo slože, než duch před Tebou
stane.
8. Pak cokoli nás zde bolí, jistý vezme svůj konec: Krátký jest boj, věčný pokoj a věčný slávy věnec.
Ježíš Kristus, Spasitel náš, smrt přemohl za nás, slavně z mrtvých vstal, smrti, hříchu moc odňal: Pane, smiluj se!
2. On bez hříchu se narodil, Božský hněv ukrotil, s Otcem nás smířil, věčnou milost zasloužil: Sláva bud Bohu!
3. Život i smrt, hřích i milost v rukou jeho vše jest: můžeť spomoci všem, kteříž jsou věřící: Pane, smiluj se!

Druhý přídavek písní nábožných.
4. Protož z jeho z mrtvých vstání radujme se nyní, chválu vzdávajíc, vesele prozpěvujíc: Sláva buď
Bohu!
5. Řkouc: ó Pane náš Ježíši! Slyš křesťanskou říši v svatém modlení, dej nám všem život věčný: Pane, smiluj se.
463.Jako: Ach, zůstaň s svou
milostí.
Již vzešlo světa světlo
v oslavě vzkříšení, spasení z hrobu zkvětlo lidskému stvoření.
2. Plesej, ó člověčenstvo, v té vítězoslávě, v níž ti Bůh
účastenstvo udělil laskavě.
3. Pomni, že tě s Ježíšem Bůh ze smrti vzkřísil, k věčným života říšem v něm slavně povýšil.
4. O co by z tebe bylo, by Kristus nebyl vstal? Temno by tě mámilo, podvod, blud a hřích jal.
5. Nic Tobě nepomohla moudrost, moc pohanská, z hrobu tě nevymohla ni řecká, ni římská.
6. Kristus jest tvé vzkříšení, tvé světlo, tvá sláva:
359
v něm jen tvého spasení a života stává.
7. On jest kníže tvé, tvůj Pán, král pravdy, milosti, jsa krví svou pomazán k této důstojnosti.
8. V něm ti Bůh cíl vystavil, spasení z milosti, aby v něm tě oslavil zde i ve věčnosti.
9. Plesejte v tom svědectví rozumní tvorové: Máte nebes dědictví v oslavě Kristově.
10. Choďmež v tom světle světa již po pravé cestě, tak si získáme léta v onom věčném městě.
464. Vlastní notou.
Dr. M. Luther.
Kristus Pán jat byl od smrti, vydán jsa pro naše zlosti; vstal z mrtvých zase v den třetí, vrátil život nám k radosti: i mámet proč
plesati, čest Bohu věčnou vzdávati, zpívajíce: hallelujah, buď Bohu chvála!
2. Smrti nižádný skrotiti nemohl v lidském pokolení; pro hřích jsme museli mříti, všickni byvše porušeni: odtud smrt pospíšila, a nad námi se zmocnila, divně
OOLIPRA

360
Druhý přídavek písní nábožných.
však moci pozbyla: bud 465. Jako: Vzhůru srdce
Bohu chvála!
v tento den.
3. Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, za nás chtivě se postavil, moc hříchu zrušil na kříži, a nás tudy smrti zbavil: moc a právo ji odjal tak, že jen smrti stín zůstal; osten škodlivý ztratila: buď Bohu chvála!
4. Byl to boj předivný jistě, když s smrtí život bojoval; zvítěziv život na místě, smrt pozřel a vybojoval: písma to pověděla, že smrt shltiti smrt měla; již právě k hanbě smrt přišla: buď Bohu chvála!
5. Tu slavnost Boží světíme vděčně v srdečné radosti, Kristus nám ji zřídil, víme, to slunce spravedlivosti, jenž bleskem milosti své osvěcuje srdce naše; noc hříchu již pominula: buď Bohu chvála!
embr
6. Rozkoš majíce, hodujme v přesnicích víry a ctnosti, a starý kvas vyčisťujme od slova Boží milosti: Kristus hodem chce býti, sám duše naše krmiti, jinéhoť
víra nežádá: buď Bohu chvála!
Kristus
ristus žije, světlo mé, žije Kristus má naděje, ač i shnije tělo mé, jednou však duch se zaskvěje tam, kde smrti víc není, kde kvitne mé spasení.
2. Ač těžké často břímě klade na nás život časný, však že čeká, to víme, na nás za hrobem los krásný: neb Tvé vzkřísení, Kriste, pravdu tu tvrdí jistě.
3. Mnohokráte padáme, křehcí jsouc, do hříchů, zlosti; protož k Tobě voláme: vzkřis nás k víře z své milosti, ať když tělo hrob skryje, duch s Tebou věčně žije.
4. Nejsme víc v pochybnosti, že mřít na světě musíme; jestli žijeme v ctnosti, budeme žít, jistě víme: neb v Kristově vzkříšení máme obraz spasení.
5. Sláva Ti Hospodine! že's oslavil Syna svého; že's nad tím, své rodině, dal heslo žití věčného: Tobě buď vděčnost pravá, Tobě buď věčná sláva!

Druhý přídavek písní nábožných.
Vstoupení Krista Pána.
466.
Jako: Všickni, jenž skládají.
Do nebe, do nebe nes se, pravdy králi! Tam jen hodně Tebe hlas věčnosti chválí; jen tam se Tvá skvěje odměna, v Bohu složená.::
2. Do nebe, do nebe! Zem jsi již převýšil; neb's
se
v ctnosti velebě sám k ní ponížil; hodného Tebe nemáť bytu, jen vděky
citu.::
3. V domě Otce Tvého mnohé jsou příbytky, kteréž jeho věrné zdědit mají dítky: k dědictví co prvorozený Ty's připojený.::
5. Do nebe, do nebe beř můj rozum i mysl, abych jen od Tebe, od pravdy Tvé visel, a tak zůstal v Tobě svobodný a Tebe hodný.::
361
jak sebe, Boha z duše celé v Tobě skutkem věrně miloval, Tě následoval.
7. Do nebe, do nebe beř k sobě vůli mou, bych v zemské potřebě neklesal v ošklivost hřícha, rozkoše zotročilost a rozpustilost.::
8. Amen! tak do nebe, ó bych přišel k Tobě, když tělo bez sebe lehne v tmavém hrobě! Ó vznes duši nad porušení tam k oslavení.::
467. Jako: Ježíši, jak jest přesladká.
Tři místa jsou, k nimž má víra vždy nábožně se ubírá, jež nám ruka pravdy. značí, bychom znali, co
Bůh ráčí.
4. A protož do nebe jdeš, by's nám připravil místo, 2. Jedno je truchlé Golkdež pro Tebe Bůh by nás gata, na němž se dála výoslavil: Přijď, ó přijď a pověry, krví lásky a dověry. plata za vězně bludu, pobeř i nás tam, kdež Pane, sám.::
3. Druhé v zahradě hrob nový, kdež mi vlídný anděl poví: Vstalť jest z mrtvých, neníť ho tu, slavně proniknul k životu.
4. Třetí pravím onu horu, kdež Pán řekna k věrných sboru: Jděte a učte, křestíce! Sel v slávu Boží
6. Do nebe, do nebe beř city mé vřelé, bych lidi pravice.
DAARN

362
Druhý přídavek písní nábožných.
5. Kříž, hrob, oslavení Krista, jak jsou blízká si ta místa! Tak blízká radost žalosti, tak blízká věčnost časnosti.
6. Z těchto míst ve světle trojím nad časným životem mojím klenou se duhy naděje; vím, čehož nám Bůh popřeje:
7. Nebo je on sám rozklenul, ó jistě na nás zpo. menul, dal ty znaky smlouvy nové, z níž plynou spasení dnové.
á zna8. To jsou ta slavná znamení, že víc nebude mámení, že smrti nebude více, kdež vládne Boží pravice.
- 9. Skvějte se, ó duhy krásné, na na oblaku bídy časné, skvějte se v slávy způsobu na oblaku našich hrobů.
Svatodušní.
468. Jako: Ježíši, jak jest
přesladká.
Bože, Duchu dokonalý, větší jsi vší lidské chvály: Můžeme však Tě vzývati, rač se, Bože, smilovati.
2. Světlo Tvé nás osvěcuje, a však svět je zastiňuje: Vůle, žádost zlá nás mámí, Bože, smiluj se nad námi!
3. Často zpozdilí k dobrému, však tím náchylnější k zlému, Ducha pravdy kormoutíme, věrně Tobě nesloužíme.
4. Vyšších věcí nechápáme, v nižších život zakládáme, hynouce v žádosti vlastní, při všem štěstí nejsme šťastní
5. K Tobě jen máme své zření, pro Syna Tvého zjevení: Dejž nám ducha své milosti, ducha lásky a svatosti.
6. Ohněm jeho moci věčné zapal srdce naše vděčné v oběť víry ušlechtilé a ke službě Tobě milé.
7. Ten svědomí plamen svatý přijdiž na nás, přijdiž na ty, jež by v nevěru padali, bludům, hříchům svést se dali.
3050
8. Moc ducha toho nebeská, když je příkrá naše stezka, a když nám síly ubývá, k pomoci nech nám přispívá.
9. Za to, Bože, Tě žádáme, v Kristu Tě za Otce

Druhý přídavek písní nábožných.
máme, smiluj se, smiluj nad námi, Otče, nad svými dítkami.
469. Jako: Zlatého slunce
krásný běh.
Sláva budiž Stvořiteli nebes, země i všeho, sláva tomu řiditeli, Pánu světa celého duch i duše jemu vzdej čest, tvorci svému; aj, tot jest člověka sláva, že čest Bohu svému vzdává.
2. Sláva Tobě, Duchu moci, která všecko proniká, činnost její nemá noci, i v malém jest veliká; v Kristu ona byla, a nás vykoupila ode smrti hřícha, těla, v němž duše lidská vězela.
3. Duchu pravdy, sláva Tobě, Ty je vysvobozuješ, Ty je ve chrám milý sobě V církvi své posvěcuješ: Ty's v apoštolích byl a
470.
363
Büh
jest! nemluv, kdo jsi koli, nic proti tomu
svět jsi převýšil; Tebou církev věčně stojí a zvítězí v každém boji.
4. Sláva Ti, Duchu svatosti, v Toběť štěstí jediné, pokoj, radost v nevinnosti, krása, která nehyne:
Syn Boží byl pravý odblesk Boží slávy, jeho slova jasném blesku vidím. do věčnosti stezku.
II. O Bohu, Kristu, církvi a slovu Božím.
Bůh jest.
Pánu; on šatí lilie v poli
Jako: Kdo bude, co Bůh vyvolil.
i cedry na Libanu: Chválu mu ptáci zpívají, moc jeho hromy hlásají, velké moře zvěstuje, že Bůh nekonečný je.
5. Sláva Tobě, Duchu lásky, Bůh své tvory miluje, věčné jsou s ním naše svazky, láska věčná on sluje: Milý jeho Syn sám umřel z lásky té k nám; lásku Boží duše žádá, láska. nikdy nevypadá.
6. Ó Duchu věčnosti, v Tobě duše naše zplesala; ó by Tebou v každé době spasení své konala, v moci a v svatosti, v pravdě a milosti; ó by v nás to heslo znělo: Panuj, duchu, služ pak, tělo!
52000
www.

364
Druhý přídavek písní nábožných.
2. Boha všudy přítomného z ranní rosy poznávám, večer z nebe hvězdnatého krásná jeho díla znám: když zřím v jaře stromy v květě, aneb žluté klasy v létě, srdce mé dí: zde jest Bůh, to vše činí jeho duch!
Svatost Boží.
3. Vlastním prstem slávu 471. Jako: Nuž všickni slavte.
jmena svého vypsal Bůh sobě v přírodě, jenž otevřená kniha jest v každé době: buďto do tmavé hlubiny, buď na vznešené výšiny, neb kamkoli zhlédneme, tam jméno Boží čteme.
4. Každý tvor vděčně vyznává Tvorce v nebes výsosti, jemu čest a úctu vzdává v bázni a v poddanosti: když slunce neb zoře ranní vznášejí se nad horami, svět ze sna probuzují, skutky Boží zvěstují.
5. Jen blázen takého cosi mluví, že Boha není, neb zlosyn, který již nosí v srdci svém zatracení: ach já se toho nelekám, protož v Tě pevnou víru mám; Bůh jest mé potěšení, můj život i spasení.
6. Víru tu rač zachovati, Bože, až do skonání, nedej
nikdy upadati v hříšné pochybování, pokoj a radost mé duši chraniž, a dej, at, jak sluší, prospívám v Tvé známosti, hotuji se k věč nosti.
Svatý's od věků, Bože
a Pane naš, Ty se člověku hříšnému znát dáváš: Svatý, svatý, svatý, Tě ctíme, ač ve mnohem zde všickni hřešíme.::
2. Ó Pane nebe, neníť proměnění nikdy u Tebe, ani zastínění: Svatý, svatý, svatý, Tě ctíme, ač se všickni my často měníme.::
3. Neoblibuješ nikdy bezbožnosti, a odsuzuješ vše. cky nepravosti: ó kdo před Tebou ostojí z nás v onen spravedlivého soudu čas!::
4. Vůle Tvá s tvory Tvými dobře míní, avšak odpory tělo, svět jí činí: ó skloň se k nám s berlou svatosti, by nezhynul v nás dar Tvé milosti.:: ON
5. Neb jsme viděli slávu Tvého Syna, v tom Spasiteli Tebe, Hospodina zná

Druhý přídavek písní nábožných.
me; jak on kráčel v svatosti, tak my za ním pojďme již s radostí!::
6. Pomiň se světe ve hříšných žádostech, mně radost květe v bohumilých ctnostech: co chce Bůh, i já chci s mým Kristem, mým Kristem, a tak uzřím Boha v srdci čistém.::
4. Dej nám tedy cítit též to blahoslavenství, že's Ty naším Otcem, zvlášť ale v náboženství: v náboženství onom, jehož jasné ble7. Potom po čase, když sky, poslal's nám skrz Krista, ó Otče nebeský!
se pomineme, v svatosti kráse stkvíti se budeme: ó té oslavy Božích synů! Tam přijdeme ve svatých rodinu.
365
Kristus Vykupitel.
4473. Jako: Jakt lībě svítí
dennice.
nebe, na zemi, v zimě anebo v letě; nech proběhnu časů a národů stezky, Bože, všecko svědčí: že's Otec nebeský!
jsme byli též i my sestry bratří; protož snášíš naše bludy a poklésky, by jsme znali, že jsi náš Otec nebeský.
Bůh jako Otec.
472. Jako: Nuž Bohu děkujme.
Jakť jest Bůh náš miloKam bych koli patřil stivý? Sám se v tom tak
stivý! Kdožť, jako on, lítov tomto velikém světě, na
osvědčil, že z lásky své Syna svého seslal s trůnu nebeského, aby nám dobrořečil: by jsme již zde prosti zlého skrze něho šťastni byli, a jej věčně velebili.
2. Láska Tvá a milost všecko všudy miluje, i všem život dává, i všecko opatruje; ptactvo, kvítí polní, strašné hromu třesky, všecko k Tobě volá: Otče náš nebeský!
3. Tvé oko i na nás, jako na dítky, patří a chce, by
2. Zde's má radost, tam velký králi nebeský! Z celé spasení ó synu jednorozený, Tě duše miluji, neb Tvým světlem osvěcuji sebe i běh svůj zemský: ach jen spojen s Tebou býti, a tak míti žádám nebe již i zde ,. Pane, skrz Tebe.
220338
DALYKA
OKEA

366
Druhý přídavek písní nábožných.
3. Ó jediná má naděje, kýž duch Tvůj v srdce mé vleje přenesmírnou lásku svou! Abych cele byl jměním Tvým, v ničem nesve. den světem zlým, vždy rád plnil vůli Tvou: k Tobě sobě, Pánu mému laskavému, jemuž sloužím, přijít celou duší toužím.
5. I budiž Tvé svaté jmeno, Bože, věčně zvelebeno, že's mne zvolil k milosti; že mne Syn Tvůj s Tebou spojil, a byv mým bratrem, ukojil i všecky mé žádosti: již se, duše, nemáš čeho báti zlého, neb na Kristu máš pomoc k spasení jistou.
zjeví jeho pravá všudy vznešenost a sláva.
4. Tvé slovo mi dostatečné dává jistoty, že věčně budu tam s Tebou šťastný; ó uděl mi té Tvé síly, jenž mdlým moc, pokoj udílí, oddat Ti život časný: těš
mne, Pane, tím spasením 474. Jako: Poruč Bohu své
když sklíčeným zde se cítím, at radost v srdci roznítím.
2010 cesty. da
6. Tobě pak, jenž's smrt přemohl, nám k životu dopomohl, buď čest, oslavování; ano ukřížovanému Tobě, příteli věrnému, bud věčné děkování: znite v světě chválozpěvy, ať se
7. Mé srdce hoří radostí, že's největším v důstojnosti Pánem, ó můj Ježíši! S tím i v hrob jednou bezpečně vstoupím, neb ví, že mne k věčné vzkřísíš mocně své říší: kdež Tě u Tvé budu tváří v slávě záři neustav. ným ctit zpěvem vítězoslavným.
Kristus cesta, pravda i život.
Kdo přes tuto cizinu šťastně mne provede? Kdo mne v onu krajinu naděje dovede? Kdo, když zbloudím, napraví mne do toho města, v němžto jest pokoj pravý? Ty's, Jezu, ta
cesta.
2. Tma jest: kdo v té temnosti zažne světlo věčné, odejme pochybnosti, dá pravdy bezpečné? Blaze mi! z Boží tváři světlo mi nej. vyšší jasným plamenem září v Tobě, můj Ježíši!
3. Když jsem blízký zoufání, kam v bídách nevěda, kdo zdrží mé doufání a

Druhý přídavek písní nábožných.
zhynout mi nedá? A kdo, kdo mne vytrhne z hrobu porušení? Ty's život, Pane, Ty mne vzkřísíš k oslavení.
umru
4. Za Tebou tedy půjdu, Tobě věřím cele, že v Tobě život najdu, na to směle; cesto má a pravdo má, živote můj věčný: Aj, slavím Tě, Tvůj sluha, ač mdlý, než srdečný.
Přidržení se Kr. P.
475. Jako: Kdo jen na
Boha se.
Chei Tě milovat, ó má
sílo! Chci Tě milovat, ó má čest! Každičké mé, můj Pane, dílo, i což jen chci, at v Tobě jest: chci Tě milovat z té duše, Tě, mého Pána Ježíše. to
2. Ach, že jsem Tě tak
Boha
pozdě poznal, Synu nejvyššího! Že jsem Tě dávno svým nenazval, kníže pokoje Božího! Ó líto mi, že tak pozdě začínám milovati Tě!
3. Zbloudil jsem byl, byv zaslepený, hledal jsem Tě, než nenašel; neb jsem od Tebe odcizený jen cestou své moudrosti šel, až jsem Tvým světlem osvícen, a ku Tvé lásce roznícen.
367
4. Nedej, bych se zas nevěrným stal; po Tvých stezkách duch Tvůj mne řid! Pak, abych na cestě nezastal, dál a dále sám Ty mne ved: obživ mne víry pramenem a drž mne silným ramenem.
5. Dejž víře mé slzy vroucnosti, lásce mé věrnosti věčné, duši mé tiché toužebnosti a znovu zrod mne konečně, by rozum, srdce a smysly k obrácení k Tobě přišly.
6. Chci Tě milovat, má milosti, Tě dárce mého spasení! Chci Tě milovat iv radosti, chci Tě milovat v soužení: i když smrt zděsí mou duši, chci Tě milovat, Ježíši!
476. Jako: Nuž Bohu děkujme.ones
Nic nedbám na ten svět a všecko jeho jmění, když jen najít mohu v Ježíši potěšení: v Tobě jsem vyvolil svou rozkoš vždy držet; Ty sám jsi má sláva:
nic nedbám na ten svět.
2. Svět jest jen jako dým, jenž v povětří hned zmizí, a stínu podobný stálost svou krátce drží: Můj JeKODUMA

Druhý přídavek písní nábožných.
368
žíš zůstává, byť všecko šlo nazpět, on jest můj hrad pevný: nic nedbám na ten svět.
3. Svět hledá slávy, cti u všech vznešených lidí, a slouží k hodnosti jim, než náhle se sklidí: Ten pak, jehož srdce mé za slávy předmět volí, jest Kristus Pán: nic nedbám na ten svět.
4. Svět svou rozkoš, slávu nemůž' dosti vychlubit, ano směl by k tomu i samé nebe slíbit: Nechat ten s ním drží, kdo chce kráčet nazpět; já miluji Krista: nic nedbám na ten svět.
5. Nic nedbám na ten
svět, v okamžení pomine jeho osobení, smrt v ničemž nezastane: zboží, jmění, rozkoš musejí hned zmizet; můj Ježíš zůstává: nic nedbám na ten svět.
6. Nic nedbám na ten svět, neb Ježíš jest můj život, můj poklad, mé jmění, skrz něj mám v nebe průchod, v království nebeské: Po čemž mám již dychtět? Tak dím ještě jednou: nic nedbám na ten svět!
477. Jako: Přišloť k nám.
Zavzniž, zpěve můj, k velebné cti jednorozeného! Vzdejž jemu díky toužebné za světlo slova jeho, za život plný svatosti; rci: sláva buď na výsosti! Sláva Synu Božímu!
2. Na zemi v moci pravdivé, co Syn Boží obcoval, a žádané, milostivé léto Páně zvěstoval; rozehnal bludů temnosti a řekl: pryč s nepravostí! Tvé království přijď' Otče!
3. Přišlot: nebe se sklonilo v důstojné pravdy kráse, obraz Boží osvítilo v duši člověka zase: i poznal on Boha býti Otcem leží v duchu, v pravdě. svým, jejžto mu ctíti ná4. Vy, jenž jste srdce čistého, jen vy Boha poznáte, zrození z Ducha svatého, Boha za Otce máte: Jen vám lze v něho doufati, odsouzení se nebáti v životě i při smrti.
5. Tak jsi učil, tak jsi živ byl k člověčenstva spasení! A slavně obdržel ten cíl velký, blahoslavený: Obětoval's se samého,

Druhý přídavek písní nábožných.
vzdav na kříži ducha svého, jsa pravdy mučeníkem.
6. Ač pak srdce lidu Tvého k tomu se nesklo. nilo, světlo Tvé po lidech
všeho světa se rozšířilo: Po stoletích po všem světě království Tvé vždy víc květe, Tvá sláva vždy se množí.
7. I zvučtež písně radostné ke cti Krista našeho; Ty pak přijmiž je milostně za světlo slova svého jím zdržuj nás a osvěcuj, potěšuj nás a posvěcuj a přiveď k Otci svému.
08A
.
478. Vlastní nápěv.
Dobře se mám duší příteli, když odpočívám v lásce Tvé, pospíchám k Tobě Spasiteli, z bídy obkličující mne; noc smutku nemůž' místa míti, když mi převesele se svítí Tvá láska u vnitřnostech Tvých. Tak již na zemi mám své nebe a každý, kdož nalézá Tebe, zažívá rozkoší věčných.
2. Svět buď mým jak chce protivníkem, nepřej mi nic, vždy se hněvej: nechci jej míti milovníkem,
369
čiň co chce čiň, nedbám na něj. Jen v Tobě mám své potěšení, Ty's můj přítel, nad něhož není, přítel, když jiní couvají.
Zlost
světa ta
mne neporazí, neb mi vždy nová pomoc vzchází, když vlny lodí zmítají.
3. Když děsí přísnost Mojžíšova i zlořečenství zákona; též když se dělá metla nová, vznáší se mocně víra má, do komůrky ran smírce mého, kdež mám dost místa bezpečného, kamž nikdy blesk neuhodí. Když všecko proti mně povstává, Tvá láska mne ve
všem zastává, kdož odsoudí, kdož uškodí?
4. Vedeš- li na poušť k pokušení, jdu, na Tebe spoléhna se, tam dává nebe vyživení a skála Tvá napájí mne. Tvým cestám já se důvěřuji, neb v požehnání se skončují. Když jen Tě mám, mám všeho dost; vím, že koho chceš oslaviti, ano nad hvězdy postaviti, toho dřív uvodíš
v nízkosť.
5. Nech at jest smrt ji ným strašlivá, mně není; neb živote můj! duše má v Tobě odpočívá, nenecháš
24
SOUPRA
KORPOR

370
Druhý přídavek písní nábožných.
mne, vím, neb jsem Tvůj. Kdož se bude své cesty báti, z které se již domů navrátí? tu strach i starost má konec. Protož, mé světlo, mně s radostí z těch divokých světa temností bráti se k Tobě, snadná věc.
O církvi.
e
479. Jako: Kristus Pán jest
můj život.
SVOU
Ach, zůstaň s milostí při nás, Jezu Kriste, a zachovej svátosti i své slovo čisté.
6. Ó jak se mám duše příteli dobře, spolehna se na Tě; ač by svět, hřích, smrt trápit chtěli, nemohou, neb Ty těšíš mne. Nechť v tomto svém blahoslavenství podlé Tvého milosrdenství zakusím nebeskou sladkosť. Pryč světe, pryč s slibným louděním, jen Ježíš 480. Jako: Kristus příklad
jest mým potěšením, že on jest můj, to má radosť.
pokory. Aneb: Král věčný nás.
2. Ach, zůstaň s slovy svými při nás, drahý Pane, ať los mezi svatými zde
i v nebi máme.
at nezbloudím v temnosti od Tvé cesty pravé.
3. Ach, zůstaň s svou jasností při nás, světlo drahé,
4. Ach, zůstaň s svým žehnáním při nás, mocný Pane; dej k darům svým nám daným prospěch na vší straně.
5. Ach, zůstaň s svou pomocí při nás, reku silný, ať nás nemůž' přemoci svět, nepřítel zlostný.
6. Ach, zůstaň s SVOU věrností při nás, Pán a Bůh náš; popřej víry stálosti, všeho zlého zbav nás.
Ještě čas nenastává k vítězství Sionu; ještě se nesvolává lid k Božímu trůnu; ještě v šancech ležíme, trpíc světských pýchu, a ač i vítězíme, přece jsme k posměchu.
2. Ještě lidu Božímu den Páně nepřišel, v němž by k pomstě zlostnému soud veřejný vyšel: ještěť krve dítek svých mstít Bůh nepovstává, a slušný pokoj věrných dost se neseznává.
3. Lid Tvůj z Tvé lásky svatý všudy jest soužený,

Druhý přídavek písní nábožných.
světu se zdá proklatý a co vyvržený: aj, klesá v svém vězení a hudby své skrývá, přece však vroucné zření k Tvému městu mívá.
4. Ještě s pláčem rozsívá, nevidouc obilí: v pletí neodpočívá, ač se koukol sílí; však si srdečně žádá žně Tvé dočekati, a prv než se svět nadá, snopky
své sbírati.
5. Než co ještě nemáme, proto nám nezhyne; i život na to dáme, že slib Tvůj nemine: řeč Tvá věrná zůstává, Ty's sám spravedlivý; Duch Tvůj nám znáti dává, že's věčně pravdivý.
6. Již, již zpěvy veselé v duchu pozoruji; potopy vody celé, hle, již se snižují: již Izrael k dědictví svému rychle přijde; již i světských tyranství z Sionu odejde.
7. Již se žeň bílá blíží, boj se dokonává; již se mlhy mrákot níží, již slunce povstává; již k vítězství zpíváme, vidouc, že ze všech stran houfy svých věrných známé shromažduje náš Pán.
371
481. Vlastní notou.
V den soužení, když odnikud není spomožení, obrať se stádečko Páně, k Bohu, jenž tě má v ochraně, jako tě sám vyučuje, slavnou pomoc svou slibuje, a protož tě i zkušuje.
2. Důvěř se mu jakžto Otci svému, a rciž k němu: ó Bože můj, má obrano, mé útočiště, má schráno! rota zlých mé zhouby žádá, ukrutně se mnou nakládá, nechť klesne moc jich i rada.
3. Proč se bojíš? Však na skále stojíš, dobře to víš! I nechť se brány pekelné proti Tobě hněvu plné sílí, bouří i vztekají, nechť i ohněm plápolají, přece však neodolají.
4. Čekejž mile, neklad Bohu cíle aneb chvíle; pomoc lidská když přestává, s nebe Boží moc nastává:
Eliáš když byl opuštěn, oheň pro něj s nebe spuštěn, na zlé k jich zkáze dopuštěn.
5. Pakli čas jest nésti také neřest pro Boží čest, hled snášeti trpělivě a bo24*
SOAPS
200

7222
372
Druhý přídavek písní nábožných.
jovati bedlivě: kdož setrvá u věrnosti, složen mu tam na výsosti jest věnec spra vedlnosti.
ihon businbo 6. Čest, dům, statek při jde- li na zmatek, tu počátek bude cti i bydla Tvého, i statku v nebi pravého: sám Pán ráčil slibovati, cokoli kdo zde proň ztratí, že stokráte víc navrátí.
7. Ó Bože náš, Ty mdlobu naši znáš, v rukou vše máš rač se tedy smilovati, nás, dítky své retovati; k jinémuť zření nemáme, v Tebe samého doufáme, a pomoci Tvé čekáme.
8. Přijdiž spíše, pro Krista Ježíše, nás vyslyše:
Amen, Bůh náš to učiní, Bůh náš s námi dobře míní, on pomůže k břehu lodi, Bůh sám lid svůj vysvobodí, k věčné slávě doprovodí.
482. Jako: Otče náš, jenž
v nebi bydlíš.
Nezoufej stádečko malé,
byť tvých nepřátel ta vůle byla, konečně tě shladit, nechť v zlosti své, jak chtí, běží, to však, co chtí, neobdrží, Bůh ví, jak svých
má ohradit.
2. Těš se vždy tím, že pohanění, které snášíš zde, tvé není; než vůdce a Otce tvého, jenž na nebeské výsosti bydlí a patří na zlosti nepřítele všelikého.
3. Pročž křivdu svou vždycky svému poruč mstiteli pravému, který ví, jak a kdy zlému má platit za jeho zlosti, které činil z ukrutnosti, stádečku jeho milému.
4. Jak v pravdě Bůh Bohem vždy jest, tak všech nepřátel zlostných lest, i jich zlé usilování jistě v posměch Bůh uvede, a svých pře divně vyvede ze všech bíd
a sužování.
5. Pročž buď dobré mysli malé stádečko Boží té chvíle, bojuj směle za čest Boží, on tvých nepřátel ukrutnost porazí a dá je v lehkost, když pomstu svou na ně složí.
6. Amen popřejž to Ježíši, jenž's náš ochrance nejlepší, bychom vší lsti i chytrosti nepřátel našich ujíti mohli a v Tvé schraně žili po vše dni k Tvoji libosti.

Druhý přídavek písní nábožných.
Památka reformace.
7. Světlu tomu se radujme, díky Bohu vzdávajíce, víru skutkem doka483. Jako: Den přeslavný zujme, v pobožnosti mu
jest k nám přišel. od
sloužíce, Pánu svému.
Plesejte, noc pominula, světlo se k nám přiblížilo! Ono tu, jenž již hynula, pravdu opět osvítilo: Chvaltež Pána!
2. Neznámo Evanjelium bylo samým učitelům; slepá víra ne z učení prýštila
se, než z nucení v církvi celé.
3. Než Bůh církev vysvobodil, když ji k světlu doprovodil, zrušiv pověry tyranství, vyvedl svědomí z manství: Díka jemu!
4. Abychom již osvíceni všickni v světle tom chodili, všickni Kristem vykoupení, církvi ke cti živi byli, k slávě Boží.
5. Že Božího slova svíce všecku tmu nerozehnala, proč zoufáme, žalostíce? Pravda přece vytrvala: neb z Boha jest.
373
6. Pohleď, když to slunce vzchází, zemi rázem neosvítí než pomalu ji obchází: tak i slunce pravdy svítí po všem světě!
8. Až se jednou shromáždíme ovce jednoho pastýře, v jednom ovčinci spojíme v lásce, v naději a víře, v církvi věčné.
484. Jako: 6 duše má, rozpomeň se. Aneb: Sláva bud tobě,
Bože.
Prozpěvujtež s veselo.
stí, slavtež Boha mocného, že on bludu a temnosti zbavil ducha našeho: slast ducha rozumného, pravda, byla zhynula, pošlou s trůnu nebeského noční tma zavinula.
2. A však pouta bludů klesla, pravdy chrám jest otevřen, ona vítězně se vznesla, když svobody nastal den: díka mužům šlechetným, jenž to dílo konali, že odpůrcům ošemetným konečně odolali.
3. By pak za ten drahý klenot bojujíc, zvítězili: jmění, svobodu i život ochotně nasadili; již ducha potlačiti nemůže víc lest a moc, aniž může zvítěziti starých
bludů tmavá noc.
2210330
PARODICA

374
Druhý přídavek písní nábožných.
4. Ó by láska to spojila, co blud lidský rozdvojil, všech co bratry sjednotila, jichž si Otec osvojil: k tomu jednomu cíli, konec vadám ulože, veď je, aby Tebe ctili v jednom duchu, ó Bože!
5. Ta do nebe brána stojí otevřena každému, kdožkoli se Boha bojí, ten příjemný jest jemu: víry se přidržujte, plníce přikázaní, Kristu čest a chválu vzdejte, on vás mocně ochrání.
6. Nebe, země, vše pomine, slovo Boží zůstane, ztroskotaný svět zahyne, nikoli pak řeč Páně: poklad tento nám vzíti nemá žádný satanáš; pravdu bude Bůh hájiti: pevný hrad jest Pán Bůh náš.
Na den posvěcení
chrámu.
485. Jako: Bože, věrný Bože.
Plesejme s radostí v tuto slavnou hodinu, nesme díky, chvály dobrému Hospodinu: zpěvy a modlitby i zvučné zvonění ať se rozléhají k chrámu posvěcení.
2. Aj hle, již skončeno jestit nové to dílo; ó by Bohu ke cti, nám ku spasení bylo! Již stojí chrám Boží, ten dům společenstva, ta svatyně ctnosti, stánek náboženstva.
3. Protož, ó Bože náš, dnes v této svaté době tuto první oběť vděčnosti lkáme Tobě, a prosby do nebe odsíláme vroucí: Opatruj tento chrám i v časy budoucí!
4. Žehnej nám, kdy koli tu se spolu sejdeme, žehnej i těm poctám, které konat budeme: žehnej slovu svému i jeho kázaní, žehnej i svátostem, dárce všeho dání!
5. Odvrat od tohoto chrámu smutné příhody, jak škodlivé vojny, tak i ohně a vody: chraň jej i před hromem, vichřicí a bleskem, Ty, který panuješ na trůnu
nebeském.
misson0
6. Dávej církvi této služebníků horlivých, dobrodinců štědrých, posluchačů bedlivých, tak aby jako strom utěšeně květla a nesla ovoce lásky, víry, světla.
7. Když tě tu budeme vzývati v nábožnosti za

Druhý přídavek písní nábožných.
lid a krajinu, za krále i vrchnosti: slyš nás, a Tvá ruka zvláště nech se vznáší nad celou krajinou i nad obcí naší.
8. My pak, ó křesťané, radujme se té chvíle, mužové i. ženy, starci i dítky mile: plápolejme v srdcích při této slavnosti, a snažme se vjíti do chrámu věčného.
chrámu.
486. Jako: Bože, věrný Bože.
Tě
375
5. V samých zemských chrámích nedej doufání míti, nýbrž rač nás samých v svůj živý chrám změniti; potom,
Památka posvěcení když smrt zruší stan těla našeho, obnov jej, jak sluší, v den příchodu svého.
když z něho k svému domu se vracíme.
2. Slova Tvého svíce, která nám svítí jasně, nech vždy hoří více a nikdy nevyhasne; bychom my i naši potomci plesali, a po věčné časy radost z toho brali.
4. S těmi, pod jichž křídly tento svatý chrám stojí, Tvá milost nech bydlí, a chrání je v pokoji: krále milostného, podpůrců laskavých zdržuj času všeho i šťastných i zdravých.
12 5d
Úvod kazatele.
ě Bože chválíme v
tento den přeradostný, srd- 487, Jako: Všickni, jenž skládají.
cem, ústy ctíme za ten dar nám milostný, že můžeme nyní světiti památku chrámu posvěcení, ach, milého svátku. dat
Ó Jezu, pastýři dobrý
stáda svého, učitele víry dal's nám žádaného, začež činíme.:: jmeno Tvé velebíme, díky
2. Ó dej slovům jeho moc a působení, aby slova Tvého svatého učení práci jeho, jeho, ovoce svaté neslo bohatě.::
3. Své slovo, svátosti rač, Pane, zdržovati u nás 3. Pomáhej mu, Pane, vždy v celosti, a kroky ty nás tak vzdělávati, když žehnati, které k chrámu na soudu stane, by mohl Tvému nábožně činíme, i vyznati, že neztratil žádnou
20
Dur
PORODICA

376
Druhý přídavek písní nábožných.
z duší Tvých, sobě svěřených.::
4. Vítej učiteli! a zůstávej s námi, Otče a příteli, co s svými dítkami: Tvým učením bychom k spasení byli vedeni.::
5. A když Pán dělníků vinice zavolá, Tobě služebníku svému nechť jeho dá pravice korunu věrnosti tam ve věčnosti.::
O slovu Božím.
488. Dvig.cab
Jako: Přišli jsme, ó Ježíši.
Exs bovt
Světlo světa osvěť mne, abych sebe i Tě znáti a u víře upřímné mohl Otcem jmenovati: tak se v zdejv zdejším živobytí mohl k nebi hotoviti.
4. Kdo slovo následuje, ten má jistě to poznati, co ono těm slibuje, jenž ho budou ostříhati, a v něm najde i v soužení pramen svého potěšení. an
Ton
3. Dej mi však nejen právě slovu Tvému rozuměti, než pomáhej laskavě známou cestou i kráčeti, sic bych při tom svém umění měl jen těžší provinění.
5. Pomáhej mi zrůstati ze dne na den v Tvém umění; budu- li nalézati, což těžkého k srozumění, vzdal ode mne pochybnosti, a nauč poníženosti.
6. V světle Tvém mi, Pane, dej patřit k cíli věčné slávy, přesvědčit se po. máhej, jak šťastnýť Tvůj ctitel pravý, kterýž po věčnosti touží, Bohu a ne světu slouží.
7. Nové přidej mi síly, slovem Tvým se vždy říditi, pobožně každou chvíli, jako dítě Tvé, choditi: tak mne v onom živobytí světlo jasnější osvítí.
2. Slovo Tvé jest pravdivé, dejž ho dobře pocho. piti, a zkoumati bedlivě, a z něho se naučiti, jak mám
najíti spasení, jak ujíti za- 489. Vlastní nápěv, aneb: Král
tracení.
sve odbyT
věčný nás požehnej.
O misii mezi pohany.
vbolin s
Tam z dálných světa krajů, kde věčný led a sníh, tam od palmových hájů, jež horký šlehá jih, přes moře, lesy, stráně hlas

Druhý přídavek písní nábožných.
touhy zaznívá: Kéž sladké slovo Páně i nám se rozsívá!
a bludy až dosud panují, necht cesty spásy všudy a všem se zvěstují.
2. Kéž zde, kde žeň tak mnohá i dělníků je zřít, by
Chrám Páně.
učili nás Boha též právě
znát a ctít; a tam, kde klam 490. Jako: Nuž chval, má
duše.
3. Ó křesťané, jimž hlásá se slovo života, necht vzejde, dbejte, spása, kde bludů temnota! Nechť světlo pravdy září, by jasný vzplanul den a na vší země tváři byl Kristus veleben.
4. Šart svůj, jak ona vdova na oltář každý dej, a sluhy Páně slova k pohanům vysílej; at církev svatá zkvěte dle Páně návodu:» A jdouce po všem světě všech učte národů!<
5. Ten věčných věků vládce, jenž s církví svou chce být, rač shromáždit své stádce a jemu vévodit, by věnčen palmou míru svět oblažen tu stál a jednu sdílel víru: že Kristus Pán náš král!
377
6. Ty pak, ó Duchu svatý, rač požehnání dát a pravdy plamen vzňatý nech mocně plápolat; at nikdy nevyhasne zde pravdy svaté zář a po pouti té časné dej zřít nám Boží tvář!
Pojdme do do chrámu
Páně! Tamt jest rozkoš přebývati, kde lze nám zvěstované slovo Krista poslouchati, jehož pravdy jasností duch se osvěcuje, svatou, vážnou přísností víra rozněcuje; jehož sliby milostné rány srdce hojí, a naděje radostné všem nábožným strojí.
2. Zde v chrámě, jsa vzdálený od všeckých světa marností, můžeš svého spasení hledat svobodně s radosti; zde nejsi pán, ne sluha, jsi rovný každému; všem zde rovná zásluha jest Kristus, jenž k svému Otci nás rovně dítky jeho volá mile tam, v ty blahé příbytky, v ty stánky spanilé.
3. V chrámě jest připravený pokoj těm, kteří pracují, a hojné potěšení těm, jenž v zármutcích bědují:
za všech se s ochotností všickni přimlouvají, léto
Quid

378
Druhý přídavek písní nábožných.
věčné milosti Boží vzdělávají; tam hněv a svár přestává, zlosti místa není, a Duch Boží všem dává síly k posvěcení.
4. Já tedy i s mým domem v chrámě budu Pánu sloužit, každým nově vzešlým dnem s církví jeho po něm toužit; zde chci jemu děkovat, jej prosit a slavit, život svůj polepšovat, k soudu se připravit, až se jednou v onen chrám nebeský dostanu, kdež tváří v tvář spatřit mám jej v tom věčném stanu.
491. Jako: Bože nebes, také
země.
Svatý jest Bůh náš na
nebi, svatí jsou i chrámové, kde slávu jeho velebí věrných sborů hlasové; svatý, svatý budiž nám, ó křesťané, tento chrám.
nosti před svým Otcem klekáme; nebo tento svatý chrám k poctě Boží slouží nám.
3. Tu hle, všickni s nábožností Bohu svému zpíváme, v pokoře a důvěr4. Aj, zde mnohé sestry, bratry vůkol sebe spatřuji; než zda- li, jak na mne patří, vroucně všecky miluji? V tomto chrámě Kristus sám, milujtež se! mluví
k nám.
5. Ach, rozum náš přikrývají mnohý blud a mrákota; a jak nejisté bývají cesty toho života! A hle v chrámě Kristus sám jasné světlo zažne nám.
6. Kdo věčně po Bohu touží, chystá se ku spasení; než kdo hříchu v světě slouží, pospíchá k zatracení: co jest hřích, co Bůh, to nám zjeví v chrámě Kristus sám.
7. Jak mnohá nás potkávají zde na zemi trápení, a
2. Ó jak mnohý v hluku jak mnohé doléhají na nás prací na svou duši zapomne, od nebe srdce odvrací, slouží zemské mamoně: na svou duši vzpomeň! k nám volá každý Boží chrám.
bídy, soužení; pojď sem! mluví Kristus sám, já ti potěšení dám.
8. Hospodine svatosvatý, ó jaké to blažení! Tebe, lásku pravou znáti, naleznout potěšení; pročež svatý, svatý nám bude veždy tento chrám.

Druhý přídavek písní nábožných.
Při začátku pocty Boží.
492.
Jako: Ozdobiž se, duše milá.
Bože velký přelaskavý, Tebe celý ten svět slaví, Tobě ke cti roste kvítí, Tobě ke cti slunce svítí, a přejasných hvězd tisíce ve. lebí moc Tvé pravice: ku Tvé chvále, Hospodine, i vděčný zpěv ptactva plyne.
maido
2. Bože, v tomto svatém chrámě i my Tobě sloužit máme; Ty jsi nás v život povolal, Ty jsi nám duši daroval, Tvá dobrota naše těla sílou, krásou přioděla: O slyš, Otče přelaskavý, zpěv, kterým Tě sbor Tvůj slaví.
379
4. Bože, v tomto svatém chrámě Tebe vroucně prosit máme; Ty sám občerstvuješ zemi teplem slunečním, deštěmi, Tvá jen milost přelaskavá naše práce požehnává; milostivý, všemohoucí slyš naše modlitby vroucí!
5. Bože, v tomto svatém chrámě Tvé slovo slyšeti máme; Ty jsi nám cestu k spasení zjevil v Kristovu živobytí jako jasné slunce učení, jenž nám v celém svítí: O jen rač nastrojit ducha, at Tvé slovo rád poslouchá.
6. Sem, ó sem do chrámu Páně pospěšme, milí křesťané! Ach, svatá jsou tato místa, kdežto vyznáváme Krista, kde se duch náš osvěcuje, srdce těší, pojimeno bývá slavně velelepšuje, a kde Nejvyššího
beno.
Před kázaním.
3. Bože, v tomto svatém 493. Jako: Chraň mne, Pane..
chrámě Tobě díky vzdávat máme, Tvá Božská štědrá pravice přeje nám darů tisíce, Tvá milost, ó dobrotivý, nás každého času živí: O dobrodinče veliký, přijmi naše vděčné díky.
Sešli jsme se v tuto chvíli, abychom se poučili, Hospodine, slovu Tvému, Synem Tvým zvěstovanému.
2. Onoť pramen jest moudrosti, moc vedoucí k pravé ctnosti, onoť člověka. vzdělává, chléb života lačným dává.
3. Kdo Tvé slovo jako sluší zná a ním svou syti

380
Druhý přídavek písní nábožných.
duši, ten jest, Bože v Tvé moudrosti bohatý a pevný v ctnosti.
4. On neklesá v žádném kříži, když se co těžkého sblíží, všecky bídy a neřesti trpělivě umí nésti.
5. Nu pomáhejž, Otče milý, k tomu šťastně přijít cíli, a uděl nám s své výsosti k poslouchání horlivosti.
Po kázaní.
494. Jako: Král věčný nás
požehnej.
Aj, již sláva, Bože náš,
4
budiž na výsosti, že se k nám laskavě znáš stále od věčnosti: Tobě od nás přísluší chvála, děkování; neb Ty nás s tělem, s duší máš v opatrování.
Buc
2. Ty nás vždycky novými předivné hojnosti dary přerozkošnými osýpáš z milosti; ach, jistě Tvé, Bože náš, lásce konce není, neb se otcovsky staráš o naše spasení.
3. Často nás navštěvuješ smutkem a žalostí; než i vždy občerstvuješ naše vnitřnosti: která duše v soužení, v čas zármutku svého vyšla bez potěšení někdy z domu Tvého?
4. Ó mějž, Bože! i dále na nás milé zření, a dej, at svého stále hledáme spa. sení: učiň, ať světlo jasné času nižádného uprostřed nás nezhasne slova, Pane, Tvého.
Před vyučováním v katechismu.
495.
Otče náš, sešli jsme se učiti se slovu Tvému; dej, at ono přinese prospěch k vzdělání našemu: Tebe naučí poznati a Tvůj zákon ostříhati.
Jako: Přišli jsme, ó Ježíši.
otsva pime
2. Pane, rač nakloniti srdce naše k nábožnosti, schopné nás učiniti k dosažení Tvé známosti: osvěť rozum a dej chtivou mysl, slova žádostivou.
Po katechismu.
496.
Jako: Ježíši, světlo
života.
Bože nebes také země, vroucně Tobě děkujeme, že's nám na tom svatém

Druhý přídavek písní nábožných.
místě slyšet dal své slovo čisté.
2. Než, co jsi nám dal poznati, nauč to i zachovati, at k dobrému mysl chtivá, ať jest v srdci víra živá.
3. Sešliž pokoj Ducha svého, a do srdce vlej našeho bázeň, počátek moudrosti, upevniž nás v pobožnosti.
III.
Pokání a posvěcení.
497. Jako: Pane Kriste,
k Tobě.
Z hlubokosti volám k Tobě, slyš, Bože, křik smutného; nakloň uší svých v mé mdlobě k hlasu vzdychání mého: Budeš- li míti jen zření na hříchy a provinění, kdo před Tebou ostojí?
2. U Tebet jest však z milosti hříchů všech odpuštění, marnét jsou naše hodnosti i v nejlepším dychtění; žádný nemůž se chlubiti, každý musí se kořiti před Tvou spravedlností.
38 D
než k jeho potěšením, kteráž v jeho slovu vidím, jimi se těším i řídím a jich se spustit nechci.
4. Byt se protáhla do noci a opět až do rána, však vždy bude božské moci naděje má oddána; tak vždy v svém hříchu želení obrátím k Bohu své zření: on mi jistě spomůže.
5. Jestli při nás mnohozlého, u Boha víc milosti; nemát konce ruka jeho k uzdravení hříšnosti; on jest pastýř ten výborný, u něhož sluha pokorný dojde všech vin sproštění.
498. Jako: Přišlot k nám
padlým.
Aj, jak rychle, rychle teče pryč každé okamžení; ó pomni, pomni člověče na své duše spasení! Tam u nebeského Pána blaženost jest přichystána jenom srdci čistému.
2. Když dohárá žití svíce, na své hříchy patřiti, jen když hřešit nelze více, milost Boží prositi: to není cesta spasení, kterou nám ve svém učení náš Spasitel
3. I já k Bohu se utíkám a ne k svým zasloužením, srdce mé nehledí nikam, zvěstoval.
ALPEN

382
Druhý přídavek písní nábožných.
3. Jak's Ty, Bože svatosvatý na nebeské výsosti, i nás ráčil's povolati na zemi ku svatosti; ó jen uděluj nám síly, by jsme chtěli každou chvíli lepšími
se stávati!
4. Byt jsme celý svět získali, co to všechno prospěje? Jest- li v Kristu nejsme stálí, marnáť naše naděje! Neb zdaliž světa poklady Tvou milost nám vynahradí, Bože, Pane, Otče náš?
5. Co nás může v živobytí vésti k uspokojení? co i v smrti uděliti radosti, potěšení? Ach, ne marné zemské zboží, než otcovská milost Boží a smělý pohled k nebi.
6. Nu dej, ať po víře toužím co nejdražším pokladu, a tak Tobě, Pane, sloužím dle Kristova příkladu; neb kdo jde po jeho dráze, blaze mu, ach, třikrát blaze tam při posledním soudu.
moc Ducha svého, at mi jde užitek z něho.
Chraň mne, Pane, při
slovu svém, podlé něho ať já živ jsem; Pane, dej
2. Chraň mne, Pane, vírou Kristu, at jeho smrt, umučistou v Synu svém Ježíši čení při mne bez užitku
není.
3. Chraň mne, Pane, v lásce vroucí, bych Tebe, ó Všemohoucí, miloval, bliżniho svého také co sebe samého.
4. Chraň mne, Pane, při své bázni, ať jsem v studu živ a v kázni, bez hříchu a provinění v slovích, skutcích i myšlení.
5. Chraň mne, Pane, v své milosti, odpusť hříchy mé a zlosti; Ducha svatého mi daruj a ním k slávě své mne spravuj.
6. Chraň mne, Pane, v svém těšení, když na mne přijde soužení, abych v naději neklesl, břímě a kříž svůj rád nesl.
7. Chraň mne, Pane, v důvěrnosti svou mocí, pravdou, milostí, ať neodstou499. Jako: Zachovej nás při pím od Tebe, až mne uvesvém.
deš do nebe.
8. Chraň mne, Pane, zde v svém sboru, pomoz k nebeskému dvoru, abych Tobě

Druhý přídavek písní nábožných.
sloužil vděčně, chválil Tě dítěti tak padnout mdlému, časně i věčně.
aby's mne měl zavrci.
9. Chraň mne, Pane a Bože můj, však jsem dítě a dědic Tvůj; Syn Tvůj mně pomohl k tomu, že přislouchám k Tvému domu.
10. Amen, na to říkám směle, Kristus mne vykoupil cele; skrze něho já jistě znám, že zač prosím, to vzíti mám.
500.
Jako: Přišlot k nám padlým.
Srdce čisté stvoř mi Pane, srdce mé jest zkažené, cítí bolesti náramné pro mdloby přirozené a hříchy, které činilo: dejž, aby opět tak bylo čisté, jak's je Ty stvořil.
2. Ducha obnov též přímého ve mně, jenž by vůli Tvé poddával se času všeho,
v Tobě měl kochání své, aby tělu odporoval, víru skutky dokazoval, a miloval vše dobré.
3. Nezamítej mne od sebe, ač jsem toho zasloužil, nejmilejší Otče s nebe; však mně Ježíš vysloužil Tvou milost, ach nedej svému
383
4. Neodjímej ducha svého nikdy, prosím, ode mne,
ale zažeň ducha zlého a čiň sobě příjemné srdce mé duchem Tvým svatým, panuj sám V něm dnes i zatím, takt bude vždycky dobré.
5. Navrať mi radost spasení svého, a odpust zlosti, a když hledám potěšení, dejž ho najít s radostí ve Tvém slově, můj Ježíši, neb's Ty sám život mé duši na vzdor hříchu i
smrti.
6. V Tebe doufám, přemocného Pána a Stvořitele, sám Ty mne podpírej mdlého, abych nezoufal cele; zůstaň, Bože přítelem mým, a dej, ať Tě slušně vždy ctím: tak budu věčně spasen.
501. Jako: Ach Bože můj, já
jsem zhřešil.
Ty, jenž míníš spravedlivě s přítelem, s nepřítelem, všechněch právo ctíš bedlivě, jsi pravdy hajitelem, zůstaň v tom a zpomni sobě: jak ty bližním, tak Bůh tobě!
DAINA
5100
STENGE

384
Druhý přídavek písní nábožných.
2. Který k člověku každému vždy se laskavě blížíš; rád odpouštíš, a žádnému samochtě neublížíš, zůstaň v tom a zpomni
sobě: jak ty bližním, tak 502. Jako: Král věčný nás
Bůh tobě!
požehnej, aneb: Poruč Bohu své.
3. Který bídné rád přijímáš, rád těšíš, navštěvuješ, rád sytíš a rád odíváš, nemocné opatruješ, zůstaň v tom a zpomni sobě: jak v tom a sobě: jak ty bližním, tak Bůh tobě!
4. Než ty, který křivdy činíš, komukoli jen můžeš, pro zisk i nevinné viníš: co sobě tím spomůžeš? Ó procitni, zpomni sobě: jak ty bližním, tak Bůh tobě! ods
5. Jenž v ďábelské nenávisti proti šlechetným brojíš, pln jsa pýchy, Isti, závisti, jiným osidla strojíš, procitni a zpomni sobě: jak ty bližním, tak Bůh tobě!
a dle toho se spravuj, procitni a zpomni sobě: jak ty bližním, tak Bůh tobě!
6. Ty pak srdce kamenného, ukrutný v svém chování, jenž nevyslýcháš bídného, byť byl blízký zoufání, procitni a zpomni sobě: jak ty bližním, tak Bůh tobě!
Jeden poklad bych jen chtěl, poklad nejvzácnější, kterýž bych na věky měl, poklad nejjistější, jehož by rez, mol żravý nemohl zkaziti, ani člověk nepravý zlodějsky mi vzíti.
2. Mám ho hledat v mladosti a květoucím věku, v němžto bystré žádosti lipnou jen po vděku? Ach, to je marnost krátká, to mi neobstojí, cesta mladosti hladká k starobě se strojí.
V
3. Hledat ho v kráse těla, v postavě, v sličnosti, jenž se z jasného čela stkví sladké radosti? Ach, krásné jsou i kvítky v podletí přírody, však jsou jen času dítky, marnosti důvody.
4. Hledat ho snad v hodnostech, v moci neb úřadu, v slávy světské výsostech, 7. Co svému činíš bližve cti lidské řádu? Nebudu nímu, na to vždycky pama. tím blažený: to všelijak tuj, že to činíš Nejvyššímu, běží, kdo včera byl zvý

Druhý přídavek písní nábožných.
šený, dnes již v prachu leží.
5. Mám ho tedy v hoj nosti, v bohatství najíti, když mohu bez starosti a bez práce žíti? Ach to trvá jen krátce, v tomt mnoho trápení, neb není těžší práce, jako přesycení.
7. V tom dojde všecko ceny; žádný časnosti dar, je- li v něm založený, nepřijde mi na zmar: mladost, krása i síly, čest, bohatství, statnost, když Bohu posloužily, mají nebes platnost.
8. Ty, jenž jsi sstoupil s nebe, tam se zas navrátil: ó bych jen nikdá Tebe na zemi neztratil; tam bud tedy, mé srdce, kdežť Tvůj poklad složen, jenž po smrti od Otce má ti být rozmnožen. oriol
Užívání času.
503. Jako: Slušít na to každý
čas mysliti.
6. Jeden jistý přece znám
v nebi srdce mého, tam jej, litovalo? Co's zmeškal činiti,
hleď to nahraditi!
tam složený mám, v Bohu, v Synu jeho: víra a v Kristu milost, to jest nejvzácnější poklad, v tom věčně mám dost, jest i nejjistější.
Krátký tvůj věk, smrtelný člověče, bez přestání
385
jako řeka teče: inčas za časem plyne, časem všecko hyne.
2. Nerozumně nechtěj čas mrhati! Z toho musíš Bohu
počet dáti; a život zmařený nemá žádné ceny.
Police
3. A již mnoho času se zmrhalo! Či tvé srdce toho
4. Tím snažněji celé živobytí usiluj se Bohu posvětiti, u něhož odplatu nalezneš bohatou. ROSOD
5. Pokud den jest, zvykni pracovati, jako Pán, prv, než tě noc zachvátí; žádné okamžení v okamžení v moci lidské není.
6. Co minulo, již se nenavrátí! Ach, to bude přísně žalovati na mne před soudem Tvým, Bože, spravedlivým.
7. Bože, nauč mne na to mysliti, kterak dny své. v Kristu mám tráviti, prv než se k tmavému zblížím hrobu svému.
8. Tak pokojným srdcem hledět budu ke dni Tvého budoucího soudu, až si odpočinu v Tobě Hospodinu.
25
SUPRA
POUKA

386
Druhý přídavek písní nábožných.
Doufání v Boha v kříži.
Píseň stará.
504.
Bůh ještě živ! Duchu ještě živ! Duchu můj, proč jsi teskliv? Bůh jest dobrý, jenž z milosti všechněm věrně pomáhá, on ramenem své mocnosti všecko dobré vždy koná. Bůh může nad pomyšlení úzkost uvést v proměnění: duchu můj, buď pamětliv, že jest Bůh náš ještě živ.
2. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Zdaliž bude ten dřímati, jenž oka jest stvořitel? jenž nám ráčil ucho dáti, zdaliž by slyšet neměl? Bůh jest Bůh, jenž vidí, slyší to, což dítky jeho tíží, duchu mů;, buď atd.
3. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Jenž oblakům rozkazuje, jemuž rovného není, jenž celý svět naplňuje, není od nás vzdálený. Milujícím jej pomáhá, též i potěšení dává; duchu můj, bud atd.
4. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Ač jsi křížem obtížený, k Bohu se jen utíkej, on v lásce neobsažený rád pomáhá,
jen čekej; jeho milost vždycky nová, věrnost jeho vždy hotová; duchu můj, bud' atd.
5. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Když tebe hřích tvůj sužuje, a když trápí zlá žádost, jdi k Bohu, on pohřižuje všecky v mořskou hlubokost, v proudu pekelných děšení on dává upokojení; duchu můj, buď atd.
6. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Když každý chce opustiti, a nevíš, kam by se dal? Bůh chce vždy tvým Bohem býti, i v kříži proč by se bál! Bůh náš dobře s námi míní, též i v největším soužení. Duchu můj atd.
7. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Necht se nebe S zemí boří a všecko svůj konec má, nechť peklo ještě víc hoří, necht se nepřítel vztěká, necht i smrt strachu dohání, Bůh věřícího ochrání. Duchu můj atd.
8. Bůh ještě živ! duchu můj, proč jsi teskliv? Ač bolestné putování touto cestou křížovou, však se Bohu líbí na ni vésti v slávu Kristovou; Bůh dá po zdejší

Druhý přídavek písní nábožných.
žalosti život i rozkoší dosti. Duchu můj, bud pamětliv, že jest Bůh náš ještě živ.
505. Jako: Kdo jen na Boha
se.
Čím větší kříž, tím
bližší nebe! Kdo zde nic neměl trpěti, ten nezná Boha ani sebe, smrt a soud nemá
v paměti: Ten bude blahoslavený, koho Bůh cvičí koho Bůh
v soužení.
2. Čím větší kříž, tím lepší křesťan! Voják se po. znává v boji; nic neumí, kdo nebyl trestán; zem bez deště pustá stojí; zlato se v ohni prubuje a křesťan v kříži zkušuje.
3. Čím větší kříž, tím dražší víra! Palma pod břemenem vstává; sladké víno z hrozna se sbírá, jestli se do lisu dává: víra v kříži roste, hoří, jak perly v bouřlivém moři.
387
5. Čím větší kříž, tím víc naděje! Ta nikdy nezahanbuje; ač zlý svět se z pobožných směje, ale Bůh si je libuje; kotva nedá utonouti, ani naději zhynouti.
6. Čím větší kříž, tím smrt milejší! Tut mine, co nás zde souží. Poutník, čím je cesta příkřejší, tím víc po spočinku touží: duch jen v nebi, tělo v hrobě najde stálý pokoj sobě.
7. Čím větší kříž tím větší sláva a koruna na výsosti, kterou Bůh zvítězilým dává po boji v oné radosti! Ten poklad když máme v nebi, kříže bát se nepotřebí.
8. Čím větší kříž, tím Bůh jest bližší! když lidská pomoc přestává, tu hledáme pomoci vyšší, a Bůh rád nám ji podává: Kdo potrval si v trápení, ten pilný bývá v modlení.
4. Čím větší kříž, tím více 9. Ukřižovaný! uč mne lásky! Vítr plamen rozdmy- kříž Tvůj vždy víc a víc chuje; kříž ruší jen bezmilovati: Ty buď můj vůdce, božných svazky, pobožných těšitel můj, a rač srdci více zkušuje: mému dáti víru, lásku a nactnostné osoží, jako olej ději, ať kříž. snáším tím
on lásce
oheň množí.
raději.
25*

Druhý přídavek písní nábožných.
bsn
( Od Marie, královny uher- v úzkosti na Pána čekej. Isnesské, 1558.) Důvěřuj jen, mine strastný 506. Vlastní notou. sen, a po temné noci svitne jasný den. Pán zná tvé žaly, hříchů tvých tíž. On tě zlého zbaví, on vždy tentýž.
388
od
přece kříž svůj
Mám- li přece
míti, světu býti v nevážnosti pro Krista; však že plynou mé těžkosti z Tvé milosti, můj Bože, jest věc jistá: Ty's vždy při nás, a jen na čas skrýváš tvář svou, dáváš slovu průchod, hubíš zlé do čista.
2. Řídit nemohu svých věcí kdy a jak chci, pro mdlobu a lekání; vím však,
že žádné násilí stále sily 508. Jako: Kdo jen na
Boha se.
nemá, zde jest vrtkání: věčné zboží žádost množí; když jen to mám, na svět nedbám: Bůh dej mi v tom setrvání.
3. A když pod sluncem nového, nic stálého není, Jezu, stůj při mně, a pohled na neštěstí mé, jako na své, když na mne jde násilně: když má být tak, a ne jinak, nech třebas mne svět zavrhne; Bůh k sobě však mne přivine.
507. Vlastní nápěv.
2. Duše má v tichosti k Bohu se měj, v smutku. a v úzkosti na Pána čekej. Svět když zhyne, Bůh nepomine; pomoc jeho svatá věrných nemine. Proto se vzhůru duchu můj nes: Bůh tvé útočiště včera i dnes.
Duše má v tichosti k
Bohu se měj, v smutku a
Tiše se měj, ó duše
milá! Nes pokorně své soužení; zpomeň si jen: Bůh to posílá, on pošle i spomožení; protož nech se co chce děje: v Bohu bude má naděje.
2. Doufej, nebudeš zahanbena. Bůh zná i může spomoci; k jeho milosti otevřena je brána ve dne i v noci; on s potěšením přispěje: v Bohu bude má naděje.
3. Nemůže se všecko zdahiy- tah mm řiti, co člověk žádá a míní; a kdo nezná sebe zapříti, ten zlé ještě horším činí;

Druhý přídavek písní nábožných.
než on zná, co mi prospěje: v Bohu bude má naděje.
4. Chce- li Bůh, již mi den zítřejší přinese štěstí žádané, a ze vší mé péče nynější ani znaku nezůstane. U Boha vše to možné je: v Bohu bude má naděje. vd don snsTS 5. Mezitím nech se bída množí, nech meška pomoc s výsosti: tiše jen, ještě z lásky Boží zkvětnou mi růže radosti; protož nech se co chce děje: v Bohu bude má naděje.
509.
Vlastní nápěv.
Prospívej, prospívej, Sion v světle prospívej! Ozdob svůj svícen svatosti, v první lásce své zrůst měj. Nepotracuj horlivosti, k úzké cestě v každý čas se měj! Prospívej, prospívej, Sion v světle prospívej!
2. Neboj se, neboj se, ó Sione, neboj se potupy ani těžkosti od sběři satanové, hled na korunu věčnosti. Budiž věrný až do smrti své, neboj se, neboj se, ó Sione, neboj se!
3. Odporuj, odporuj, ó Sione, odporuj světu, jenž
389
rozkoš slibuje, žádost jeho zavrhuj; on tak lidi zaslepuje; Sione, svedení se varuj, odporuj, odporuj, ó Sione, odporuj!
4. Právě zkus, právě zkus, Sion, ducha právě zkus, jenž z obou stran k zlému táhne, bdi, neb tak učí Kristus. By neuvázl v světa bahně, ó Sione, každou věc i zkus,
právě zkus, právě zkus, Sion, ducha právě zkus!
5. Přiviň se, přiviň se, k Bohu, Sion přiviň se, posilniž se duchem moci, neměj v ňádrech pokrytce. Nebud mrtvý jako mnozí, co ratolest k kmenu( Bůh to chce) přiviň se, přiviň se, k Bohu Sion přiviň se!
6. Prolom se, prolom se ó Sione, prolom se, neb máš otevřené dvéře, stkvěj se v lásce bratrské. Zjev, jak ten hojnost sil béře, jenž v Kristu má potěšení své. Prolom se, prolom se, ó Sione, prolom se!
7. Setrvej, setrvej, ó Sione, setrvej, budiž tobě poklad vážný, proň vždy před sebe chvátej. Nebud studený, ni vlažný, horlivosti vzíti si nedej. Setrvej, setrvej, ó Sione, setrvej!

390
Druhý přídavek písní nábožných.
IV.
Ranní.
510. Jako: Já míním, Bože. Aj, vstávajíce ráno s
svého lože, svatá Trojice, jeden věčný Bože, Tě vyznáváme, jméno Tvé vzýváme, chválu vzdáváme.
2. Chvála, čest i moc budiž z té milosti, že's nás tuto noc od zlých případností věrně zachoval, smrti zlé uchoval, k jitru dochoval.
3. Tvé se milosti, Otče, poroučíme, dej, k Tvé libosti, ať život zřídíme: buď náš ochránce, milostivý správce, mocný obránce.
4. Překaz skutkům zlým, odvrat pokušení, spravuj duchem svým všecky naše činy, také myšlení, žádost i mluvení; dej ctné skončení.
5. Chvála bud Tobě, Pane Králi věků, přijmiž ji k sobě od svých služebníků, i od nás hříšných, bídných a nehodných shlad všeliký hřích.
nepálí ten pekelný plamen, rcem spolu Amen.
511. Vlastní nápěv.
Aj, již vychází slunéčko, chval Pána hned z rána, neb byl Tvá obrana, má dušičko.
2. Nebeský strážce, můj Bože, při mně stůj, mne spravuj, anděl Tvůj ať jest můj dnes ochránce.
3. Nedej mi v čem uškoditi, činění, mluvení, mou duši jak sluší rač říditi.
4. A tak za to budeš chválen ode mne, můj Pane, v čas ranní, večerní i vždy. Amen.
512. Známým nápěvem.
Děkujit, můj Pane, Tvé samé velebnosti přeslavné za všecka Tvá dobrodiní, kteráž mi v tomto dni Tvá milost činí.
2. Nebo, jakž jsem včera z večera byl do lože se bera: tak zas dnes ve zdraví vstávám, zač Tobě v té době čest, chválu vzdávám. 3. Prosím, ó Bože můj! nám dát odpuštění; ať nás Při mně stůj, však jsem já
6. Otče, pro svého Syna umučení rač hříchu všeho

Druhý přídavek písní nábožných.
služebník Tvůj, a rač mne dne nastalého chrániti, brániti od všeho zlého.
4. At v hřích neupadám, Tě žádám, opatruj mne mocně sám; hříchy pak již prv spáchané odpust mi v tomto dni, můj milý Pane.
5. At též nepřátelé tak směle moji nade mnou cele moci své neprovozují, můj statek na zmatek nepřivozují.
6. Neb se já každý čas, Otče náš, kteryž o nás péči más, oddávám v Tvé svaté ruce i s svými milými v každé své půtce.
7. Sešliž Ducha svého svatého s hůry do srdce mého, jenž by rozum i smysly mé spravoval, stvrzoval podlé vůle Tvé.
8. Tak, by mé činění, myšlení, slova, také mluvení mohly se líbiti Tobě, a tak jen každý den já sloužil Tobě.
9. To vše rač mi příti, splniti, dokudž mne chceš zde míti, a potom popřej z milosti přijíti a vjíti do Tvé radosti.
10. O dejž to, Bože, sám Tě žádám, čehož v naději čekám, býti s Tebou, slav391
ným Pánem, v té pravé Tvé slávě na věky. Amen.
513. Známým nápěvem.
Již vidím s plesáním,
s zlatým plápoláním jak slunce vzchodí. Temná noc pomíjí a hvězdy se kryjí, den k nám přichodí.
2. Nuž všickni děkujme, Bohu prozpěvujme, že nás svou mocí od ohně a vody i vší zlé příhody chránil té noci.
3. Ó Otče, Tě prosím, budiž ochrancem mým i dnešního dne: od škody, neštěstí, strachu i bolesti rač uchovat mne.
4. Řed duchem svým zase, osvěť smysly naše, at Tebe, Pána, vždy hledí chváliti, a Tobě sloužiti večer i z rána.
5. Rač též probuditi ze sna hříchů, smrti srdce i
oči, aby od Tvé cesty nedaly se svésti hříšné rozkoši.
6. Mé tělo i duši, a což mi přísluší, račiž hájiti, i všech mých příbuzných; lidí dobročinných v ochraně míti.

392
Druhý přídavek písní nábožných.
7. Smiluj se nad všemi, jenž úpí v soužení aneb v nemoci: dej trpělivosti, u víře stálosti a své pomoci.
PO members- CIC 8. A kdyby dnes mého života časného přišlo skončení, dejž abych skrz Tebe do krásného nebe byl přenešený.
514.Jako: Má duše se nespustí.
S Bohem já chci začíti, jemuž buď chvála, čest, když musela odjíti noc, a hle již den jest: přestaň srdce spáti, považ Boží milosti, a stroj se dnes s pilností vše dobré
konati.
2. Otče, jenž svému dáváš slunci všem svítiti, a nikdy nepřestáváš nám dobře činiti, smiluj se i v ten den nad zlými i dobrými, a budiž s dary svými nám i dnes přítomen.
3. Neb jen co jest dobrého dáváš s svého nebe, chraň nás od všeho zlého, my prosíme Tebe; potěš, Duchu Svatý, a od zlého vystříhej, milosti své udílej, rač pokoj svůj dáti.
4. Pane, Toběť je známo, že mnoho hřešíme, a ještě každé ráno svůj kříž nést
musíme: proč drž mne v pokání, chraň mého živobytí; mám- li pak dnes umříti, dej šťastné skonání.
Nedělní.
515.Jako:
Jako: Již vidím s plesáním.
Této chvíle ranní přijmi
děkování, Otče laskavý, neb po nočním čase probudil's mne zase ze sna ve zdraví.
2. Ó jak jest veliká, jak duší proniká ta Tvá dobrota; že mi prodlužuješ, sám oslazuješ chvíle života.
3. Ó bych i v tento den byl Tvé lásky, hoden, Hospodine můj! Ó bych Tobě sloužil, a k dobrému užil krátký život můj.
4. Dej, aby mé tělo k práci chuti mělo v mém povolání; neb mi život není dán ku zahálení, než k pracování.
5. Dej, bych nad svou duší každého, jak sluší, bděl okamžení; neb okamžení; neb po cestě hřícha člověk vždy pospíchá ku zatracení.
6. Dej srdce dobrotu, v řečech pak čistotu zachovat stále, a při každém činu Tobě Hospodinu sloužiti
k chvále.
dime

Druhý přídavek písní nábožných.
7. Tak, když slunce jasné za horami zhasne, a skončí se den; na Tebe zpomenu, Bože, a v Tvém jmenu usnu spokojen.
Chvalmež Boha mocného, Otce dobrotivého, který nás dary svými korunuje mnohými. bud nat
Před jídlem.
516.Jako: Prociť srdce mé. nasytil.
2. On slunce i déšť dává, aby pro nás potrava, chléb, víno i ovoce růst mohlo rok po roce.
15kg,
3. I teď, co ráčil dáti, budeme požívati, začež mu vděčnou duší čest, chválu, vzdáti sluší.
4. O tělo pečujíce, musíme mnohem více míti bedlivé zření na duší svých spasení. ve abd såv
5. Pečujmež o své tělo tak, aby nebujnělo, než vzalo posilnění k vůle Boží plnění. moi d'Jesv Po jídle. Inson 517.Jako: Zvěstujem vám rabudist
dost.
Otce
na výsosti chvalme s ochotností, jenž jak dobrý Bůh náš, nyní nasy393
til nás; chvalme Syna jeho, skrz něhož jde dobré s trůnu nebeského.bog
2. Řkouce s upřímností: Bože od věčnosti, buď Ti díkčinění, chvála, velebení, že's tvář svou osvítil, nás dnes svou dobrotou tělesně
3. Přijmiž tyto chvály, Bože neskonalý, ač nedostatečné, ale však srdečné; dej, Otče náš milý, bychom zde bez nouze a tam věčně žili.
750'
Večerní.
518. Jako: Přišlot k nám
padlým.
Děkujemet obrance náš, že jsi nás opatroval, v tento den měv péči o nás, od nepřátel zachoval duchovních, také tělesných, duši i tělu škodlivých, jmenu Tvému odporných.
2. Odpustiž nám, Tě prosíme, naše v něm provinění, Tobět se srdcem koříme, shladiž i zlá myšlení pro Krista, Syna milého, a pro přehořkou smrt jeho, beránka nevinného.
3. Nebude- li Tvé ochrany, stráž lidská neobstojí: ó rač chránit naše stany i náš statek v pokoji; drž

394
Druhý přídavek písní nábožných.
pravici svou nad námi zů- 520. Jako: Sláva buď tobě,
stávaje vždycky s námi v nočním odpočívání.
Bože náš.
4. Již se Tobě poroučíme s tělem i také s duší: uslyš nás Bože, prosíme, a naplň žádost naši; Ty neopustíš žádného, kdo ze srdce upřímného doufá v Tě, Pána svého.
519. Jako: Aj, vstávajíce
ráno.
Na lože jdouce, Toběť se modlíme, Tvé dítky jsouce, Otče, Tě prosíme: rač při nás státi, dej v pokoji spáti, ve zdraví vstáti.
2. Rač nepřátely od nás pryč zahnati a své anděly ku stráži nám dáti, bychom tak v Tobě oddechnuli sobě v té noční době.
3. Dej nám, když spíme, v bázni Tvé usnouti, když procítíme, pobožná vnuknutí; at i i na dále со slouží k Tvé chvále, činíme stále.
4. Chvála bud Tobě,
Pane, králi věků, přijmiž ji k sobě od svých služebníků, ač nezpůsobných, hříšných a nehodných: shlad všeliký hřích.
Ó duše má! rozpomeň
se na dobrodiní Boží, kteráž Tobě v tomto čase vždycky den po dni množí; neb skrz něho i v ten den
z mnohých bíd jsem vy veden, i od ďábla ukrutného chráněn skrz anděla jeho.
2. Čest a chvála Tobě Pane, buď vzdána bez přestání, že's učinil požehnané mé dnešní pracování; od hříchu smrtelného chránil's mne, slouhu svého, od nepřátel mých zachoval a zdravím dobrým daroval.
•
3. Žádná v světě lidská moudrost Tvé přenesmírné skutky, ani řečníků výmluv. nost nemůž' sčísti na věky: Tvé dobroty, můj Tvorce, není počátku, konce; Ty vše řídíš, sytíš, chováš a od pádu sám zastáváš.
4. Díka Tobě, že den dnešní šťastlivě svůj konec vzal, a k tomu tento čas noční všem k odpočinutí's dal: buď při mně, ó Bože můj! Rozum slepý obdaruj světlem pravdy slova svého, toho světla přejasného.
5. Ach, laskavý Jezu Kriste, Synu Boha živého!

Druhý přídavek písní nábožných.
Tobě se poroučím jistě se vším času každého: zůstávej vždycky se mnou, i v tu noční hodinu drž nade mnou stráž andělskou, a zažeň chytrost ďábelskou.
6. Dej v noci nastávající pokojně spočívati, ať zlé nemá žádné moci nade mnou, Otče svatý: tělo, duši i živnost, mé domácí, pokrevnost, statek, dům i všecky věci poroučím Tvé Božské moci.
7. Od hrůzy strašlivé varuj, braň i od ruk bezbožných; od nemoci škodné šanuj, zapuď pryč vojska zlostných; odvrať oheň i vodu, mor, hlad i každou škodu, nedej mi v hříších zemříti, a s tělem, s duší zhynouti.
8. Ach, vyslyšiž, Otče milý, zač Tě Tvé dítě prosí! Ježíši Vykupiteli, bud při mně po vše časy! Ó silný Duchu svatý, v dařích velmi bohatý, slyš též žádost srdce mého! Amen, jistě dojdu toho.
395
běh již došel cíle svého, již se chýlí svět na nocleh:
duše, čiň co slušného, k dvéřím nebe se měj, a písničky zpívej, oči, srdce, smysly k svému zdvihni Otci nebeskému.
2. Chvály Tvé chci zvěstovati, chvály Otce dobrého; nechtějž mého zamítati, Pane, zpěvu slabého: co mám, v oběť nosím ,. vem to mile, prosím; však víš, že nic nemám svého, co dám, z daru dám jen Tvého.
3. Kolikrát se koli ruší srdce mé i té noci, tolikrát mi Tebe sluší vzývati ze vší moci věrnou za ochranu, mně dnes prokázanou, a za mnohá dobrodiní, jimž žádného počtu není.
4. Z Tvé milosti slunce jasné k pracem ve dne mi svítí, večer, když blesk jeho zhasne, opět tiché vyjití jasného měsíce a hvězd na tisíce, znamení Tvé velebnosti uhlídám v noční temnosti.
521. Známou notou.
5. Zvěř a ptactvo sen přikváčí, usne i vše stvoření; jen jediný bdíti ráčí Bůh, při němžto sna není: ten mne v nočním spaní
Zlatého slunce krásný stráží svou ochrání; když
mne uspí denní břímě, Bůh můj nespí a nedříme.
SEOREX

396
Druhý přídavek písní nábožných.
6. Protož když jdu spočívati a nemohu bezpečně na stráž lidskou spoléhati, Tebe prosím srdečně, stůj sám k mé obraně, všemohoucí Pane! Pod Tvou když ochranou stojím, ničeho se víc nebojím.
IV. Pohřební, o smrti a věčném blahoslavenství.
522.
Dnes žiji, než dočkám- li rána? Kdo nazře do budoucnosti? Protož vzývám Tě, svého Pána, veď mne sám k mé povinnosti, bych byl hotov v každé době ku vydání počtu Tobě.
Jako: Kdo ví, jak blízko mé.
7. Nu, na pokoj slož se tělo, a spi sobě bezpečně, aby jsi snem občerstvělo; avšak duše má vděčně pro. mluv ještě k Pánu, by nám svou ochranu, by nám milost dal a pomoc: tak budiž všechněm dobrá noc!
3. Co má dnes býti vykonáno, k tomu se přičiň s pilností; kdo ví, svitne- li tobě ráno? Neodkládej s povinností, den přešlý se víc nevrátí; věk roste, život
se krátí.
4. I utíkej marného světa, a hledej nebeské vlasti, tam pokoje palma prokvětá, tu
stálý boj, práce, strasti; čas zkoušky brzy uletí, a věč nost jí jde v zápětí.
5. Protož bdět budu času všeho, a chodit v bázni Tvé stále, by's naleznul mne hotového, byť by's nadšel nenadále: tak vejdu v Tvou radost, Pane, když mi jít
odsud nastane.
2. Z rána vidno květ v
jeho kráse, a pod večer již uvadá: tak i člověk dřív, než nazdá se, se vší svou
slávou v hrob padá; ó ne. 523. Jako: Dítě se nám namař čas svůj, člověče, neb neznáš, kdy ti vyteče.
rodilo.
Když se smutné žití
mého zblíží okamžení: tělo půjde k porušení, duch pak v kraje světa neznámého
2. Hrobe! smutná prachu skrýše, nechci se tě báti; přijmi, když se budu bráti

Druhý přídavek
odsud, mé mdlé kosti k sobě tiše.
3. Srdce sice pronikají city tesklivosti, ant se slzy truchlivosti přátel nad mou smrtí vylévají.
4. Ach tam jaro, léto, jeseň není v hrobu lůně: místo milé kvítků vůně U kryje bledé tváře černá pleseň.
5. Darmo pozůstalí milí s truchlým pláčem ruce nad svých ztrátou k nebi pnouce, darmo rodič, brat a sestra kvílí. bbq
6. Ale tent jest los zde lidí: těsnou jíti branou dříve, nežli zvěstovanou duše v nebi věčnou radost vidí.
201
7. Zde kříž, strach, žel, žádost vroucí srdci péče množí, potom má až pokoj Boží miti, když již nebude víc tlouci.
8. Kde jest, hrobe, tvá mrákota? smrti, tvé vítězství? Ej, nám dá věčné království Kristus Ježíš, Ten dárce života.
Památka zesnulých.
524.
Jako: Raduj se, má duše milá.
Spočívejte již v pokoji vy, které sotva znal svět,
písní nábožných.
jenž jste padli v krátkém boji, co podtatý kosou květ; i vy, jenž jste z těla ven po dlouhém soužení jen vyšli na hlas Páně vděčně: spočívejte tiše, věčně.
397
2. Vy, co jste o svět nestáli, vždy na nebe myslíce, věrně povinnost konali, i po trní chodíce, jenž jste velké oběti zvykli zde přinášeti, proto bezděk se loučili od práce: buď vám sen milý!
3. I vy, co jste toužívali po srdci jen jediném: a však často truchlívali v duchu u víře tichém, že vás nikdo konečně nemiloval srdečně; předce jste ten svět žehnali: dej vám Bůh ráj lásky stálý!
legne
4. Též i vy, co jste neměli pokoj v boji života, jenž jste, proti zlosti smělí, tam, kde byla dřímota, křísili život nový Ducha, pravdy, hotovi k zmužilému ctnosti činu; spočívejte v Hospodinu!
5. Ach, i vy, mé drahé duše, jenž jste mne milovaly, pokud ještě v zemském rouše se mnou jste přebývaly, jenž jste mne
vždy těšíly, vždy mi dobře činily: přijmětež tu slzu
Quand

Druhý přídavek písní nábožných.
398
vděčnou, a Bůh dej vám
radost věčnou.
525. Jako: Procitte! hlas
k nám.
ehnáme tě: Amen, Amen! Spočívejž v Bohu, jejżto Pánem i nebe i zem nazývá! Došel běh tvůj konce svého, duše u Otce nebeského věčných radostí požívá: Přeblahoslavený! Věčně oslavený již v tvář hledíš tvorce všeho, Otce svého, mezi zvolenými jeho.
2. Žehnáme tě: Amen, Amen! Spočívejž v Kristu, jejž Bůh Pánem ráčil nám ustanoviti. Od hříchu ním vykoupený: máš podíl v jeho spasení; i za tě ráčilt zemříti. S Golgata snesli ho, v hrobě složili ho, oběť Boží než on smrt jal, a slavně vstal, a jméno nad vše jméno vzal.
3. Žehnáme tě: Amen, Amen! Spočívejž v Duchu, jenžto Pánem nám seslán, nás potěšuje: ním posvěcen již's více vzal, nežli jsi sám kdy sobě žádal: onť nám zjevně osvědčuje, že přijdeme k tobě i my v oné době oslavení, a spojí zas na věčný čas Bůh v městě velebnosti nás.
526. Vlastní nápěv.
Jdiž, dítě mé! Neb sám Bůh volá tě do ráje věčného. Mnet to tíží, tvůj odchod rmoutí mne: však vůle to Jeho, protož nebudu na. říkati, nýbrž tě zas jemu chci dáti, jdiž, dítě mé!
2. Jdiž, dítě mé! tvůj Bůh tě jen na čas mně ráčil svěřiti, ten pominul, nyní poroučí zas k němu se vrátiti, jdi, naplň Boží uložení, podlé svatého poručení, jdiž, dítě mé!
3. Jdiž dítě mé! tam v nebi všecko jest, o čem svět neví nic. Tam Bůh dává rozkoš, radost i čest; tam smrti není víc. Zde musím mnoho podstoupiti, tam věčný pokoj můžeš míti. Jdiž dítě mé!
4. Jdiž, dítě mé! do školy nebeské, kdežto sám učí Bůh, do rozkošné radosti andělské, jakž svědčí jeho Duch. Tam s anděly jemu zpívati, před Ježíšem věčně plesati, jdiž, dítě mé!
5. Jdiž, dítě mé! my za tebou půjdem, když bude Bůh chtíti. Ty pospícháš, nedbajíc na tu zem, chtíc zlému ujíti. Život dlouhý, dlouhé soužení, včasná smrt,

Druhý přídavek písní nábožných.
včasné jest spasení. Jdiž, V úzkostech smrti.
dítě mé!
6. Jdiž, dítě mé! čekají 528. Vlastní nápěv.
andělé na tu tvou dušičku. Ej, pohlediž jen na Spasitele, tent dává korunu. Ej, blaze duši rozvázané, po boji slávou darované, jdiž dítě mé!
Při pohřbu duchovního.
527. Vlastní nápěv.
Již jsi v časném bojování přečkal trpké hodiny, vítězný den tebe čeká před Bohem, kde cherub kleká, kde po zdejším putování domov věčné otčiny.
2. Nebudeš víc kázat Kri.
sta lidu Bohu milému; ústa tvá zde oněměla, aby nebes žalmy pěla; tam se béřeš v rajská místa, k nebes Jeruzalému.
3. Již nebudeš rozdávati chléb a kalich spasení; odstupuješ od oltáře, aby's hleděl v Boží tváře, aby's tam moh' stolovati s Ježíšem bez skončení.
4. Jdi už tedy, sluho Páně, k Ježíši máš přijíti. Když pak i my časnou cestu přejdem časně k ne. bes městu: tam ve věčném nebes chrámě věčný triumf
slaviti.
399
Uprostřed věku svého,
smrtí jsouc sklíčeni, kdež ochrance jakého dojdem k spomožení? Tě, Pane náš, jediný: Litujemť staří i mladí, že jsme Tě kdy hněvali: Svatý Pane Bože, Svatý silný Bože, Svatý milosrdný Spasiteli, Ty věčný Bože, račiž nás chrániti, když chce smrt shltiti: Pane smiluj se!
2. Uprostřed smrti líté, když i peklo straší, kdož nám bude v chvíli té, kdo pomocí naší? Ty, Pane náš jediný: Ty sám lituješ z milosti našich bíd a žalostí: Svatý Pane Bože, Svatý silný Bože, Svatý milosrdný Spasiteli, Ty věčný Bože, nenechej nás v strasti, pekelné propasti: Pane smiluj se!
3. Uprostřed muk pekelných, hříchové nás staví: Kdo nás bolestí plných, těch žalářů zbaví? Ty, Pane náš jediný, vylil's krev
svou hned v hojnosti, za naše nepravosti: Svatý Pane Bože, Svatý silný Bože, Svatý milosrdný Spasiteli, Ty věčný Bože, nedej nám
QUE
DURA
201

400
Druhý přídavek písní nábožných.
padnouti, když víru hřích rmoutí: Pane smiluj se!
8
Jalan Vzkříšení.
529.
Stojím v citech truchlivých u schran smrtelníků, u hrobu mlčelivých, marnosti pomníků: temná smrti říše, v Tobě slunce nezáří těm, ježto bídně maří Tvá studená skrýše.
Jako: Má duše spouštěj.
se nebid daien 3. Ó ne, nemůž tak býti, Ty jsi Bůh života; neb nám co slunce svítí vzkříšení jistota: neb aj, Syn Tvůj z hrobu vstal ve slávě a moci, jemu jsi dal přemoci i smrti porobu.
Tim
2. Ten cíl nám uložila Tvá, Bože, dobrota, by posledně přikryla nás hrobu mrákota? Ten- li cíl svato7. Těsná, jsi, hrobu skrýše; avšak těsnou branou kdož v duchu jsou Ježíše, v říši věčné stanou: tak hrob, těla schrána, v světle
sti? Je- li víry odměna v po- jasném vzkříšení k věčnérušení složena? Ó Bože milosti!
mu oslavení do nebes jest brána.umblim udob
Soud.
4. Co jste tedy hrobové ve záři vzkříšení? Nic než odpočinkové, na nichž v utišení od prací časnosti všickni věrní spočinou, strasti kříže pominou, pak vstanou k věčnosti.
Jenom prach přečištění, v němž má duše zbude všech
poškvrn, křehkostí, pak v čistoslavném rouchu půjde do říše duchů k nebes účastnosti.
5. V tomto světle vzkříšení i co můj hrob bude?
6. Zasívej, smrti časná, jen těla do země, však ona vzejdou krásná, co andělské plémě: vazby hrobu sprostí je opět láska Boží, tak hrob tělu poslouží, jest role věčnosti.
530.
Vlastní nápěv.
Procittež! hlas k nám
svůj množí strážní s nebe, na rozkaz Boží: procit, ó Jeruzaléme! Již jest půlnoční hodina; vstaňme k příští Božího Syna a jemu v ústřet vyjděme, s moudrými pannami s jasnými lampami, Hallelujah! K svadbě nové Beránkově, mějme srdce vždy hotové.
2. Sion k tomu strážných hlasů plesá, a oděn v svou

Druhý přídavek písní nábožných.
okrasu povstává a vstříc ho tváří v tvář mohl uzříti vychází; přítel jeho jde s výsosti slavný, plný pravdy, milosti, světlo mu a hvězda vzchází: nu přijd', milé zboží! Kriste, Synu Boží! Hosianna! Aj, jsme chtiví odsud jíti a v nebi s Tebou byt míti.
3. Sláva bud Tobě a díky, lidu i andělů jazyky, všech všudy Tvojich ctitelů! Již projdeme slávy brány k městu, v němž máme i my stany při Tobě s množstvím andělů: oko nevídalo, ucho neslýchalo té radosti! Aj,
máme v ní své kochání na věky v sladkém plesání.
Věčné blahoslavenství.
531.
2. Světské po slávě nač tak toužíme? Nač, co svět dáti nemůž tratíme! Proč že tím světem nepohrdáme, časné když smrti jistotu
máme?
401
3. Po marných světa rozkošech toužit nechci, než Bohu horlivě sloužit, bych
a na Ježíše věčně patřiti.
4. Ó Bože milý, prosím, rač dáti, bych Tě v tom nebi mohl shledati a tam neb zde musíme mnoho v radosti s Tebou bydleti, trpěti.
7. K tomu já soudu chci hotov býti, vždycky se k němu slušně strojiti, a každého dne na smrt
Vlastní nápěv.
Vímt já, že v nebi jest mněti, a k tomu cíli moudře
kráčeti.
místo krásné, kdež se stkví Kristus nad slunce jasné: láska, naděje, pravda a víra do toho nebe dvéře otvírá,
8. S tebou se žehnám, tom
podvodný světe! v nebi krásném rozkoš má květe; volej, duše má: přijď k sobě do věčné říše! Kriste spíše, uveď mne
5. Raduj se, duše, a buď veselá, byt bys i mnoho trpět musela: budeš- li stále zde bojovati, chce ti Bůh
za to korunu dáti.
6. Hroznýť to bude ten poslední den, když z hrobu símt před soudem Ježíše svého budu vyveden: mustáti, jemu ze všeho počet vydati.
Závírka.
532, Jako: Zachovej nás při
svém slovu.
Chraň nás, Pane, bez přestání, při tom Augšpurg26
O

402
Druhý přídavek písní nábožných.
ském Vyznání, jež naši předkové milí před vším světem učinili.
9. Než jako stáda smíšení, tak jest církve shromáždění: dobrých i zlých
2. Žes ty tvůj v jedné vždycky mívá; však služebnost platná bývá. bytnosti, sám pravý Bůh od věčnosti, Otec, Syn, také Duch svatý, to chceme vždy vyznávati.
3. Dále vyznáváme směle, že hřích náš dědičný cele jest hřích hodný zatracení, nejsme- li znovu zrození.
4. Než to jest nám k potěšení, že Bůh lidské přirození v jednotu osoby své vzal, a hříchy všeho světa sňal.
5. A kdo věří v toho Krista, ten bude spasen do jista: Neb on hřích jeho přikrývá, tak hříšník spravedliv bývá.
6. Té pak víry docházíme, když se jen pilně držíme slova a svátostí Páně, v nichž samých moc Ducha známe.
7. A kdež pravá víra bývá, tam dobré skutky činívá; však sama ospravedlňuje: skutek ji jen následuje.
věříme
8. I církev svatou věříme, za jejíž znaky držíme čisté slov Božích kázaní, svátosti posluhování.
10. Křest ku spasení poslouží, podává nám milost Boží, i ty dítky malé činí čisté od hříchu a viny.
11. I svátost drahé večeře nařídil Pán, v níž se béře s chlebem, s vínem od každého pravé tělo a krev jeho.
12. O zpovědi to učíme,
že
ač hříchů neumíme všech vyčítať, však ji sluší zachovať k prospěchu duší.
13. Pokání činiti mají všickni, jenž v hřích upadají, a to v srdce skroušenosti, v víře v Krista, v posluš nosti.
14. O užívání svátosti učíme, že jsou milosti Božské působná znamení, k pravé víry utvrzení.
15. Kdo v církvi chce učiť zjevně, má povolán býti předně, a skrz dvéře do ní vjíti, tak můž' dobrý pastýř býti.
16. Ustanovení církevní rád zachovávej po vše dny; jen šetři svědomí svého, nečiň zásluh z toho všeho.

Druhý přídavek písní nábožných.
17. Světský regiment a správa, jsou Božská zřízení pravá; a sluší jich ovšem ctíti, lečby veleli hřešiti.
18. Kristus při světa skonání přijde k soudu vykonání, kdež věrným dá život věčný, zlým pak oheň nekonečný.
19. Vůle člověka po pádu svobodná jest v světském řádu, než co jest Ducha Božího, nechápá i nejmenšího.
20. Bůh ač jest stvořitel všeho, však není příčina zlého: Vůle ďábla a lidí zlých převrácená působí
hřích.
21. Dobrých skutků netupíme, než podlé písma držíme, že z milosti sama
403
víra spravedlivých nás činívá.
22. Svatých nemáme vzývati: Nechce jim Bůh své cti dáti: Než jejich víry a ctnosti následujmež s ochotností.
23. To jest summovní učení naše, jehož vysvět. lení další hledej v písních Božských; varuj se nálezků lidských.
24. Bože dej nám všem z milosti v tomto učení
stálosti, aby čisté, bez poškvrny přišlo i na naše syny.
25. Amen, ó svatá Trojice, dejž abychom to znajíce, za ten poklad ze vší síly zde i v nebi tě chválili.
26*
20
Quad
SONRA

POŘÁDEK
všech písní v této knize.
Ach, Bože! jak nám tento čas. Ach, Bože můj! zle jsem činil
Ach, Bože náš! Ty dobře znáš
Ach, Bože! pohled s výsosti
Ach, Bože! pomoz z milosti
Ach, Bože! slyš mé lkání a volání
Ach! co hříšný mám činiti?
Ach! což mám zde v světě již sobě
Ach! čím se mám odměniti..
Aj dítky, které jsi nám dal.
Aj divná moudrost, dobrota
A.
Ach, jak bídný, ach, jak marný.
Ach, jak svaté to místo
Ach, Otče můj nejvěrnější!
Ač jest smutné srdce mé.
Aj blahoslavený, kterémuž
Aj čas vzácný přišel..
Aj, již čas vyjití mého.
Aj, již se k nám přiblížil den
.
Aj, jak jest to milé a utěšené.
Aj, jak jsou žádoucí Tvoji příbytkové
Aj, jak míjí dnové naši!
Aj, nebesa vypravují slávu.
Aj, noc tmavá již se valí..
Číslo písně
296
115
116
338
81
231
117
174
101
413
438
227
. 175
118
360
422
102
107
108
297
139
404
1
298
2033

406
Běh mého v světě života. Beránek jde, nesa dluhy Blahoslavený jest ten člověk Blaze tomu, kdož s věrností Boha našeho na nebi
Bohatý Bože v milosti
Bohu zpívám, jehož moc a síla Bože, dej, at Duch svatý Tvůj
Bože, dejž, at právě vidím. Bože, dejž mi v upřímnosti.
Bože, dobrého svědomí.
Pořádek.
Bože, Tvá milost se vznáší.
Bože, Ty jsi v Synu svém
Bože velký od věčnosti.
●
B.
Bože, jehož moc a síla.
Bože, jenž mi dáváš..
Bože, jenž od věčnosti tentýž jsi
Bože, k bídným litostivý. Bože, kterýž slunci svému Bože mocný a snášelivý Bože můj, ačkoli zůstáváš Bože můj, dárce dobrého. Bože můj, teď opět jeden Bože můj, Tvé přikázaní Bože můj, věrný Otče můj Bože můj, i to světlo ranní. Bože nebes také země. Bože, nechať se v síle Tvé
Bože, od něhož všecko máme.
Bože, Otče náš, kterýž v nebi máš
Bože spravedlivý, svatý.
·
Bože, věrný Bože...
Bože všemohoucí, slyš modlitby
Bože, i v ten polední čas.
Budiž slavně veleben. Bůh jest můj hrad. Bůh jest sám naše útočiště.
Bůh náš jest Bohem lásky.
●
Číslo písně
140
. 369
.
270
. 267
13
431
14
224
23
268
214
15 208
2 350
. 312
316
. 165
215
299
338
153
278
. 279
326
290
190
263
191
379
405
154
347
287
409
82
341
. 257

Pořádek.
Bůh ohněm svaté světlosti.. Bůh slunce i měsíc stvořil By's neprohrál spasení svého. By's všemi jazyky mluvil..
Chlipnou žádost mrtviti v sobě
Chraň nás, Pane, při slovu svém
Chvála Bohu věrnému..
C.
Chvála bud Bohu věčnému
Chvála bud na výsosti
Chvála bud Tobě, Bože.
Chvála i velebnost ochranci laskavému.
Chvaliž, duše má, Pána.
Chvaliž Pána, duše má, s vděčností
Chvalmež Boha nejvyššího
Chvalmež Boha, ó křesťané!
Chvalmež Spasitele svého.
Chvalmež Boha našeho.. Chvaltež Boha! nechť sláva, čest
Chvaltež Hospodina všecka stvoření
Chvaltež Pána! neboť jest dobrotivý.
Chvaltež všickni Hospodina.
Církev pravou poznávati Času každého chci v Boha Čest a chvála Nejvyššímu
Co Bůh činí, vše dobře jest
Co jsi učinil, Ježíši přemilý.
Co žádáš od nás, Pane.
Což komu prospívá věřiti.
Což můj Bůh chce, to se vždy staň!
Což pak člověku prospěje
Což se mám v duchu svírati?.
Což se mnoho staráme.
●
D.
Doufej v Boha svého, duše. Děkuji Tobě srdečně, Otče všeho.
407
Číslo
písně
342
306
192
258
216
. 389
36
311
406
83
359
340
193
37
312
42 194
3
195
. 291
196
232
50
397
119
233
141
225
247
109
435
197
343
336

408
Den nedělní se skonává.
Den uchází, Jezu můj, se mnou zůstaň!
Den zase pominul, a můj život se skrátil
Dej nám pokoj, Pane milý
Dejž, at se nám dobře daří.
Pořádek.
Dejž mu, Bože, štěstí
Díky Bohu vzdejme
Díš- li, že Boha miluješ
Dítky od Tebe nám dané.
Divnou Boží slávu..
Dnes, ó Bože! děkuji Tobě. Dobrotivý Stvořiteli
Dobrovolně's za nás vydal
Dokonavše ten týden
Duch svatý, jejž nám Pán Ježíš.
Duchu od Otce i Syna.
Duše draze vykoupená.
..
Hlas svůj ku Pánu odsýlám
Hlavo křesťanstva, Ježíši.
E.
Evanjelium věčného
Ej duše má, z tvé hojnosti.
Ej nuž slavně, ctnostně, mravně..
H.
Hledáš- li připravit o čest bližního svého.
Hospodine, náš Pane nejmilejší.
Hospodine, Otče náš nejmilejší!. Hospodint jest Bůh jediný.
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš
I.
I proč se máš rmoutiti, ó má duše.
I proč se tak, ó srdce mé, rmoutíš?..
Číslo
písně
. 411
300
. 301
353
307
439
280
259
- 337
. 166
. 319
. 354
. 61
. 302
. 380
76
.
. 103
84
16
43
236
440
264
24
39
. 390
188 22

Já bídný člověk, ó já hříšník!
Jak blahoslavení jsou křesťané věrní
Jak čerstvých vod jelen žádá.
Jak divně veliká dobrota. Jak krásné jest světlo ranní Jak pěkně jest v svatém stavu
Já jsem v světě dobrý boj. Jakt bezpečně živ jest člověk! Jakt jest líbezná láska... Jakt pěkně svítí dennice! Jakž Bůh ráčí, tak já též chci Jakž Tě přivítati mám..
Já míním, Bože, vůli Tvou.
Ját srdcem i ústy zpívám
Já umírám! ó velké štěstí
Ját v Boha milého doufám
Já za života svého dost jsem. Jednoho potřebí! Pane, dejž mi Jezu, chraň nás všeho zlého Jezu, jenž jsi v bolestech všecken. Jezu Kriste, jenž's nejvyšší.
Pořádek.
Jezu Kriste Vykupiteli, jenž's.. Jezu, mé osvícení, radosti původe.
Jezu, Pane a Bože můj!..
Ježíš živ jest, a já s ním!.
Již slunce s hvězdou vyšlo
J.
Jezu, příklade všech ctností.
Jezu, světlo milosti, pravá
Jezu, Tvé hluboké rány
Ježíše se nespustím, jenž za mne.
Ježíši, drahý poklade, spasení mého.
Ježíši, jakt jest přesladká
Ježíši má radost!.. Ježíš Kristus, Pán pokorný.
Ježíš, lidí potěšení, dí.
Ježíš mé utěšení, živ jest
Již temná noc pominula
Již zpěv, prosby, kázaní
.
409
Číslo
písně
. 120
130
77
. 170
281
332
. 414
248
260
29
235
38
155
198
415
176
234
. 156
368
51
121
62
52
249
269
157
53
177
. 178
30
131
209
158
142
63
363
420
92
D

410
Pořádek.
Kam se utéci mám?.
Kdo, Bože, v Tvém jmenu přísahá Kdo jen na Boha vždy spoléhá. Kdo jmeno Boží zlehčuje.
K.
Kdo jsem já, ó otázka vážná? Kdo jsem z přirození, když srdce.
Kdo po cestách Božích chodí.
Kdo slov Božích nešetře, dí Kdo ví, jak blízko mé skonání Kdož ochrany Nejvyššího. Kdy, ach, kdy se jen ukáže
●
Kdybych chtěl s pokáním svým dlouho Když Bůh pro samého sebe překrásné. Když byl Pán Ježíš pochován
Když jen svědomí dobré mám.
Když jsme v největším soužení
Když Kristus svou církev chrání
Když mne hříchy sužují, dejž, ó Jezu
Když nastal den čtyřicátý
·
•
Když, ó Stvořiteli! moc Tvou.
Když přijde má hodina
Když se duch náš k Tobě, ó Bože
K horám patřím já vesele
K mocnému Pánu všech časů. Komu Pán Bůh veselého ducha.
Komuž milo spasení..
Král věčný nás požehnej
Králi věků, správce světa
Kriste, moudrost Otce, popřejž Kriste, teď sešli jsme se
Kristovo vzkříšení, plné potěšení
Kristu bud díkčinění..
Kristu Pánu vzkříšenému. Kristus Ježíš Nazaretský.
Kristus Pán jest můj život.
Kristus Pán vstal z mrtvých
Kristus, přemilý Syn Boží
Kristus, příklad pokory
.
Číslo
písně
122
400
237
401
210
25
132
159
250
352
416
123
333
370
217
344
110
54
376
17
143
441
179
314
392
85
93
324
31
382
64
386
375
65
144
66
71
55

Pořádek.
Kristus, Syn Boží... Kristus z své k lidem milosti. Křesťané pravdy Boží... K Tobě, k Tobě pomocníku Kvílím žalostivě, trápě se
Lidské pokolení, měj vždycky. Lítostivý jest milý Syn Boží
L.
M.
Má duše, Pána svého chval.. Má duše se nespustí Boha jediného Marnost v světě nad vše marnosti Mé doufání v každé době Tys byl. Mého putování čas pomíjí mi. Mého života každý rok činí mi
Mé první přemyšlování buď o Bohu Milosrdenství činiti jest křesťanská Milosrdný náš Bože, rač s nebe.
Milý Pane, pomoz poslouchati Modlme se Otci svému.
●
●
Myšlení plné života, milost se
My všickni věříme v Boha jediného
●
Můj Pane Bože, jímž živ jsem Můj Spasiteli, příklade všech ctností.
Na Bohu, ne na mém zdání
Náboženství jestiť dar Boží.
Naměřenou, mně svěřenou práci. Naplň mne, Pane, vděčností Národům se vší budu veselostí Na Tvůj rozkaz, Všemohoucí! Nechtěj sobě stěžovati...
N.
.
●
●
●
411
Číslo
písně
44111
391
432
393
.. 371
.
271
. 18
180
251
322
252
308
282
272
383
88
199
238
274
32.
5
181
403
356
56
325
427
160
SORINA

412
Nekonáš- li svých povinností Nenaříkejme, Bůh přece
Neplačtež mnoho, přátelé toho
Nepravtež mi o žádném zboží.
Nestihlý Bože v moudrosti
Nejmilejší Bože, jenž's mi dal.
Nejvyššího správce světa
Nejvyšší kníže pastýřův
Nezoufej, ó křesťane milý!
Ne, že bych již dosáhl. Nikdy nechci škody činiti Nuž děkujte všickni
Nuž všickni znovuzrození.
.
Pořádek.
.
Obloha nebeská, třpytící se.
ó Bože! díl Tvých sličnost.
ó Bože! jáť nemohu dosti
ó Bože! smiluj se nad námi
ó Bože, v dobrotě bohatý
Otče, Bože všemohoucí.
Otče náš, jenž v nebi bydlíš
Otče náš, milý Pane.
Otče náš všemohoucí..
Otče světel, děkujemeť
.
O.
ó Beránku nevinný, jenž za nás na kříži umřel...
ó blahoslavený člověk..
.
●
.
Ó jak jste vy pobožní blažení
Ó jak nevýmluvné štěstí
ó křesťané! chválu vzdejte.
ó křesťané! radujme se, den
ó milá střízlivosti! jak mnozí.
ó můj Ježíši zraněný
ó Otče náš nejvěrnější!
ó Pane! všecko stvoření k Tobě má
ó požehnej nám, Pane, požehnej
ó sešliž Ducha svého nám, Bože
O slunce spravedlnosti, můj.
●
Číslo
písně
171
430
145
182
200
.. 161
19
112 346 . 218
275 201
. 96
57 133
1.364
.6 86
. 167
303
146
: 147
20 . 381 219
. 372
. 288
. 348
. 330
79
407
283
. 202
89 . 289 284

Otče všech nás lítostivý
ó veliký Stvořiteli!.
ó všemohoucí Bože náš! jenž ohněm ó všemohoucí Bože náš! jenž sám
Pořádek.
Pamatuj člověče, proč tě.. Pamatuj na Jezu Krista. Pamatuj ó člověče! cos byl. Pán Bůh jest má síla i doufání. Pane Bože, budiž stálá. Pane, církev Tvá s radostí.
Pane, jakž chceš, nalož se mnou
Pane, já zde musím býti.
Pane, jenž's mi život dal.
Pane Ježíši Kriste, Ty's Syn Boží Pane, ne k lenivosti, ale k pracovitosti
Pane, posilň mne, když Tvé potupení
Pane světa celého, dárce.
Pane, Tys mne zkusil, Tebe tajno
Panovníče světa, bud Tobě..
Pánu Bohu svému poděkujme.
Pánu všickni prozpěvujte.
Píseň novou Pánu zpívejte
Pochvalmež Boha pravého
Pochvalmež krále nebeského
Pochvalmež věčného Boha
P.
Pojdme Boha vzývati
Pojdte, všickni prozpěvujme.
Pojdtež, Pán vás chce učiti!
Plesejme Bohu společně
Plesej země! radujte se křesťané!.
Pochválen bud, Jezu Kriste..
Pochválen budiž Pán Bůh náš
Pochvalmež Boha našeho.
.
.
●
•
Pokřtěn jsem dle nauky Kristovy
Pomni, duchu můj, s radostí na den.. Pomoz, Bože, ať vždy k Tobě srdce mé.
..
413
Číslo písně273
315
433
351
26 104
. 27
183
398
426
239
378
304
33
226
58
331
7
436
305
203204
317
72
45
94
385
46
73
365
309
172
134
97
67
162

414
Po nemnohých dnech té časnosti Poprosmež Boha našeho, ať vždy Poprosmež Ducha svatého, těšitele Poruč Bohu své cesty, i všecky. Poruč Nejvyššímu své cesty. Poslední den života tvého Pospěš, člověče, dokud jsi mladý Popatřiž na nás s výsosti.
Povstali jsme z lože svého Povstaňtež, ó křesťané, aj král
Pořádek.
Právům svým rač, Bože, našeho Předůstojný Bože! Tys sám vzývání. Přicházím před Tvůj obličej, Bože
Přicházím před Tvůj obličej, ó Tvůrče. Přicházím v svém obtížení, hledaje Tebe
Příkladem Pána Ježíše.
Připraviž se, duchu můj
Přišli jsme, ó Ježíši!..
Procit, srdce mé, zpívej Procitte ze sna hříšníci!
Proč bych se měl kormoutiti?. Proč bych se měl soužiti? Proč bych se měl vypínati? Proč máš o život pečovati?.. Proč se zapomínáte, ó lidé!. Prosmež my Ducha blaženého Prosíme za Ducha Tvého. Prozpěvujmež Hospodinu. Ptám se Tebe i sám sebe
Radostná novina všem se.. Ráno vstávaje z svého ustlání Rok starý míjí v té době..
Samému Bohu sláva, čest Sám, Pane Bože, mne řed.
•
R.
S.
Číslo písně
148
345
79
184
. 185
227 320
.. 423 408
.. 362
327
168
205
321
105
292
220
90
285
149
135
.240
211
253
228
80
91
421
254
.. 366
286
.. 310
87

Sláva bud Tobě, Bože náš. Slavné Kristovo vzkříšení..
Slušíť na to každý čas mysliti Slyšmež z úst Pána našeho. Smiluj se nade mnou, Kriste Smrtedlný člověče! pomni Spasiteli, jenž jsi mne koupil.
S pokorným poděkováním lásky
S radostí Tě, Bože, chválím
Srdce mé, netrap se přílišnou nadějí
Srdcem celým Tebe, Pane
Srdce naše slušně plesá
Srdce, ó Bože! v kříži a v soužení
Stěžuješ sobě v své žalosti
Stvořiteli světa všeho
●
S Tebou půjdu vždy k svému dílu.
S teskností a s třesením, Bože
●
●
Tak Bůh tento svět miloval
Taktot volá sám Syn Boží Tebe, Pane světa všeho Tě, Boha všickni chválíme Tě Bože chválíme.
Stýskáš sobě, cítě těžkosti toho stavu
Svaté apoštoly, pravdy kazatele.
Svaté Boží požehnání, buď..
Svatý Otče svých lidských synů.
Světe, viz, jak na kříži
Světská rozkoš a kochání
Silně doufám v Boha svého.
Synu Boží, Jezu Kriste, Tvát.
Šťastný, kdož poklady lepší
Šťastnýť jest muž bohabojný
Tě, Bože, chválíme, spravuj
Ted jsem, Jezu, chtěje plniti
Tělo chovati a krmiti..
Pořádek.
●
●
•
.
T.
Ten den již Pán Bůh uložil
Tentot jest den, kterýž Bůh nám
415
Číslo
písně
293
373
255
136
150
256
98
47
206
241
318
74
242
229
434
246
212
243
113
387
173
59
221
124
125
230
334
34
137
207
10
9
417
106
222
151
48
C

416
Ti nedojdou odpuštění.
Tobě, Bože můj, děkuji
Tobě, Bože, Tobě jsem provinil
Tobě s anděly svatými..
Tobět, Pane, přísluší čest
Toběť sluší díkčinění
Tvá slova, Jezu, nikdy nepominou.
Tvé slovo, ó Bože laskavý
Ty díš: ,, Já jsem křestan!"
Ty, jenž svou pravicí
Ty jsi láska, ó Bože náš.
Tys milovník spravedlnosti
Ty nečiníš zlého, Bože.
Ty to chceš, můj Bože..
●
U.
Uč mne, ó Pane, když se cvičím v ctnosti. Uslyš prosby věřících svých
.
Pořádek.
Ve jmenu Ježíše jdu spát
Ve jmenu Páně na cestu se dávám Velikét jest naše štěstí... Věříme srdečně v jediného Boha
Věříme v Boha jednoho
Věříme v jednoho Boha
Věříme v všemohoucího
.
Věříme z srdce upřímného Věřmež v Boha jednoho
.
V.
●
Veselou myslí vzdáváme Vesele k Tvé cti zpívati
Veselým hlasem zpívejte Ve všem mém předsevzetí Vím, komu jsem uvěřil. Vítej, Jezu Kriste, s nebeské V náramné své úzkosti volám Vstal z mrtvých Kristus Spasitel Vstalt jest této chvíle...
Číslo
písně
276
339
126
377
21
294
114
425
163
396
261
265
28
223
213
99
412
357
138
49
11
40
68
75
60
437
399
419
358
402
41 127
69
.374

V své rozličné úzkosti jinam.. Všecko, což zde mám dobrého Všeho světa Stvořiteli.. Všemohoucí ó Bože náš Všemohoucí věků Králi. Všickni, kteříž jsme pokřtěni Všickni lidé zemřít musí.
V Tebet, Hospodine, doufám
V Tebet jsem, ó můj Bože! doufal
V těžký čas soužení mého
V úzkostech, v kříži a v každém soužení
Vyslyš, Bože, ach, vyslyš.
Vyslyš, Bože, krále našeho.
Vzdejmež čest Bohu svému. Vzdejmež čest Pánu Bohu Vzhůru, křesťané věrní.. Vzhůru očí pozdvihuji.. Vzhůru srdce, tento den. Vzhůru, svatá myšlení..
Pořádek.
Zachovej nás při svém slovu. Začnem píseň novou... Zdaž nevíš, že's člověk marný Zavítej k nám, svatý pokoji Za všecky lidi na světě. Zdržujž nám, Bože, vrchnosti
Zkusmež sami sebe, zdaž.
Zpíváme Tobě, Bohu, na čest.
Zpívej, duše má, Bohu..
Zpívejte písně veselé Bohu.
Z srdce Tě miluji, Pane
·
Z.
Ž.
Žádný kněz Ti rovným není, Jezu Žádný spasení nedojde. Žeň radostná již nastala.. Živť jsem já, dí Bůh, Panovník.
.
417
27
Číslo
písně
186
266
335
349
355
100
152
323
187
245
244
424
328
295
367
361
394
70
169
95
384
395
418
262
329
128
429
410
12
189
.. 35
167
428
129.
COOTEA

Pořádek druhý.
Ach zůstaň s svou milostí
Aj, jak rychle, rychle
Aj, již sláva, Bože. Aj, již vychází slunéčko Aj, vstávajíce ráno Bože, duchu dokonalý Bože nebes také země
Bože velký přelaskavý
Bud tisíckráte přivítán
Bůh jest, nemluv
Bůh ještě živ.
Čím větší kříž..
Děkujemet, obrance náš
Děkujit, můj Pane. Děkujmež Pánu Bohu Dnes žiji, než dočkám- li
Dobře se mám duší příteli
Dokonánoť ó heslo.. Do nebe, do nebe Duše má v tichosti
Chci Tě milovati
.
Chraň mne, Pane
Chraň nás, Pane, bez přestání
Chvalmež Boha mocného.
Jakt jest Bůh náš Jdiž, dítě mé
Jeden poklad bych
Ještě čas nenastává
Číslo
písně
479
498
494
511
. 510
. 468
496
492
457
470
504
505
518
512
453
522
478
458
466
507
475
499
532
516
473
526
502
480

Ježíš Kristus, Spasitel..
Již jsi v časném bojování Již opět v Tvé službě Již vidím s plesáním.. Již vzešlo světa světlo I za mne's umřel.
Kam bych koli patřil
K Bohu má písničko.
Kdo přes tuto cizinu.
Když se smutné žití
Krátký tvůj věk.
Kristus Pán jat byl
●
Kristus žije, světlo mé. Mám- li přece kříž svůj.
Nakloň ucha svého
Na lože jdouce
Na poušti slyšet volání Narodil se Kristus Pán Narodil se nám Spasitel Nezoufej, stádečko malé Nic nedbám na ten svět Obrat duše zření
ó duše má, rozpomeň se Ó Jezu, pastýři dobrý Otče na výsosti Otče náš, sešli jsme se. Pamatujmež, křesťané Plesejme s radostí. Plesejte, noc pominula.
Pochválen bud J. Kriste
Pojdme do chrámu Páně
Procittež hlas svůj.
●
Rok dokonávajíce
Rok nový zase k nám
.
Prospívej, prospívej, Sion v světle prospívej
Prozpěvujtež s veselostí
Raduj se církev Ježíše.
Raduj se dcero Sionská
Radujte se ó křesťané
●
Pořádek druhý.
419
Číslo
písně
462
527
442
513
463
459
472
446
474
523
503
464
465
506
454
519
443
447
448
482
476
460
520
487
517
495
452
485
483
449
490
530
509
484
444
445
450
455
45€
27*

420
S Bohem já chci začíti Sešli jsme se v tuto chvíli
Sláva budiž Stvořiteli
Spočívejte již v pokoji
Srdce čisté stvoř mi.
Stojím v citech truchlivosti
Svatá rozkoš srdce
Svatý jest Bůh náš
Svatý's od věků.
Světlo světa osvět
●
Tam z dálných světa krajů
Této chvíle ranní
Tě Bože chválíme
Tiše se měj, ó duše
Tři místa jsou
Ty, jenž míníš spravedlivě Uprostřed věku svého
V den soužení, když. Vímt já, že v nebi. Vznes se k Bohu Zavzniž zpěve můj.
Z hlubokosti volám Zlatého slunce krásný Žehnáme Tě, Amen
●
●
Pořádek druhý.
Cislo písně
514
493
469
524
500
529
451
491
471
488
489
515
486
508
467
. 501
528
. 481
531
461
477
497
. 521
525

SBÍRKA
MODLITEB
jakožto
PŘÍDAVEK
k evanjelickému Zpěvníku.
NOMINA

Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. Žalm. 50, 15.
Amen, amen pravím vám: Zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dát vám. Prostež a vezmete, aby radost vaše doplněna byla. Jan. 16, 23. 24.
Bez přestání se modlte, ze všeho díky čiňte: nebo tat jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás. 1. Tessal. 5, 17. 18.
Napomínámt pak, aby především činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díkčinění za všecky lidi, za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti. 1. Tim. 2, 1. 2.
mivega medollejnave al

Domovní nábožnost.
( Její užitečnost.)
Od S. Tomášíka.
Blaze každému domu, kde se všecko ve jménu Páně děje, kde bázeň Hospodinova, přebývá, kde slovo evanjelium srdce každého osvěcuje a kroky po cestě pobožnosti vede. V takovém domě jest pokoj a požehnání, tam každý spokojeně vykonává každodenní dílo, tam každý šlechetně myslí, cítí a činí, tam každý štastným jest, nebo i smutné dny osvěcuje mu sladká naděje a pevná víra v Hospodina. Kde dům chrám Páně jest, tam se dobří otcové, dobré matky, poslušné dítky, stateční příbuzní, věrní přátelé, šťastné rodiny nacházejí; neb aj! Hospodin sám uprostřed nich přebývá!
Jak utěšené jest, když nábožní rodičové po nočním sladkém odpočinutí ditky své a všecky domácí shromaždíce, Bohu za poznovu darovaný život, za posilnění ducha i těla oběti díkůčinění přinášejí a jej o další pomoc k denní práci v důvěrné modlitbě žádají. Však jen to se může zdařiti, co se ve jménu Páně počíná! Jak pronikavé jest, když na poledne rodičové i dítky pozdvihujíce rukou svých k nebi dárce všeho dání dobrého za pokrm a nápoj, za pokoj a štěstí domovní vděčným srdcem zvelebují! To je k mírnosti, to je k veselému požívání darů povzbuzuje, oni s díkůčiněním přijímají chléb svůj vezdejší. A když po skončeném díle stínové tiché noci pokrývají okršlek zemský, i tenkrát ještě modlitba pobožné rodiny vstupuje vzhůru k nebeskému Pánu, který pod křídlem otcovského opatrování své dítky laskavě ostříhá. Od včasného rána do pozdního veU
PORIPRA
POHOVKA

4
čera Hospodin, blízko jsa jednomu každému, sprovází všecky kroky rychle pomíjejícího života našeho.
Kde se tímto spůsobem Bůh v duchu a v pravdě ctí a oslavuje, jistě tam on s pokojem a milostí svou přebývá, tam on ku každé práci hojného požehnání sesílá. Tam domovní otec bude pilný, pořádný, rozumný, veselého ducha; domovní matka tichá, krotká, pečlivá, přívětivá; dítky budou poslušné a ku všemu dobrému ochotné; služebníci pak věrní, pracovití a svědomití. Jich obcování bude slušné a spravedlivé, jich slova a skutky šlechetné, oni budou trpěliví ve smutku, v neštěstí dobré mysli a silné naděje, jich celý život bude ustavičná chvála a oslavování Nejvyššího. Protož i já, ó Otče nebeský! i já příbytek svůj ve chrám Tobě posvěcený proměním, když Tobě věrně sloužiti budu. Včasné ráno i pozdní večer mne při tiché nábožnosti zastihne; duch pak svornosti, pokoje a šlechetnosti svědčiti bude, že celý můj příbytek bázeň a láska k Tobě spravuje. Kde's Ty, ó Bože, tam nešlechetnost nenalezá místa, kde Ty čistým srdcem ctěn a oslavován býváš, tam každý hřích ustoupiti musí. Nu posvěcuj, Hospodine, příbytek můj svou všudypřítomností, aby v něm pokoj, radost a štěstí přebývaly. Když pak jednou snem smrti usnu, abych k novému životu procítil, potom naleznu místo věčného odpočinutí v nebi, které mi Tvá milost v Kristu připravila; nebo v domě Tvém jsou mnozí příbytkové.
-
Indeleys.
Modlitba ranní
s ditkami, čeládkou a domácími.
Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha sv. Amen.
ane Bože a Otče náš nebeský, děkujeme Tobě z celého
srdce svého za všeliká Tvá dobrodiní, kteráž jsi nám po

5
všecken čas života našeho prokázal, obzvláště za stráž, kterou jsi minulé noci nad námi držel. Pod ochranou Tvou mocnou jsme bezpečně odpočívali a snem nočním občerstveni jsouce, zdraví z lože svého povstali: a již se můžeme ku pracem svým ubírati.
Uznáváme, ó svatý Bože, že nejsme hodni takovéto Tvé dobroty, poněvadž nás obviňuje svědomí naše, že jsme přikázaní Tvá svatá mnohonásobně přestupovali, a tak místo dobrodiní pokutu spravedlivou zasloužili.- A protož prosíme Tě pokorně a v synovské doufanlivosti, abys nenakládal s námi podlé hříchů našich, ale smiloval se nad námi, a odpustil naše nepravosti i pokuty zasloužené.
Tvé ochraně, Tvému opatrování se i dnes poroučíme se vším, co jsme a máme.- Pošli andělů svých svatých, aby nás sprovázeli na všech cestách našich. Uděl potřebné živnosti, a nauč nás i na mále přestávati. Chraň od všeliké škody, od všelikého neštěstí. Jestliže by nás pak něco odporného potkalo, a tak i tento den měl své trápení, dokaž moci své ve mdlobě naší, posiluj, potěšuj a kříž naložený pomáhej i nésti, milé i odporné věci z rukou Tvých ochotně přijímati.
Nejmilejší Pane Ježíši Kriste, budiž i dnes orodovníkem naším u Otce svého. Dej af nám dnes i vždycky smrt Tvá prospěje, abychom se skrze ní odpuštění hříchů účastni státi mohli. Za duše naše, které jsi tak draze vykoupil, zaujmi se i dnes, aby nezahynuly.
Bože Duchu Svatý, pomoz nám i dnešního dne střízlivě, spravedlivě a pobožně živu býti. Osvět rozum náš a obrať srdce naše, abychom skutky temnosti složili, a jako synové světla pobožný život vedli ve vší šlechetnosti. Spůsob v nás silnou víru, živou naději, srdečnou lásku, křesťanskou trpělivost. Spravuj všecka naše myšlení k Boží
slávě a k užitku bližního.
POU
PRODUCA

6
Otcům a matkám čeledním dej, ó Bože prospěchu a požehnání ve všelikých pracech a v obchodě.
A jestliže jsi někoho z nás umínil dnes povolati k sobě, dej abychom hotovi nalezeni byli v pravé víře a pokoji z toho světa vykročiti, potom pak k Tobě se dostati mohli. Amen.
Otče náš atd.
Modlitba večerní
s ditkami, čeládkou a domácími.
Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha sv. Amen.
Milosrdný Bože a laskavý Otče! k Tobě v tuto večerní hodinu oči své pozdvihujeme a děkujeme srdečně, že jsi nás tohoto minulého dne ode všeho zlého otcovsky ostříhal, že jsi nás potřebnými věcmi opatřil a práce naše požehnal. Nemůžeme Tobě my nehodní za všecka dobrodiní Tvá dostatečně děkovati. A kdyby se nám i něco odporného bylo přihodilo, nebyla by se nám křivda stala, poněvadž jsme to, a ještě více hříchy svými zasloužili. Ale právě proto padáme před Tebou a pokorně Tě prosíme, nenakládej s námi podlé hříchů našich, a nezamítej nás od tváři své, ale smiluj se nad námi! jall
Dej, at zítřejšího dne pobožnější povstaneme. Měj nás i této noci s tělem i s duší, s příbytky našimi, se vším což máme, své mocné ochraně poručených.- Ochraň nás stráží svých svatých andělů, odvrať nebezpečenství ohně, povodně a nakažlivých nemocí.
A poněvadž víme, že jest nám uloženo jednou umříti, ant jsme se zase o jeden den ku konci života přiblížili, když tato noc může býti naše noc poslední; ó spravuj nás tak, abychom vždy hotovi byli před soudem Tvým se postaviti, a ve hříších svých nezemřeli a nezahynuli.

7
Těm, kteříž musejí tuto noc v nemoci a v zármutku trvati, sešliž pomoci, potěšení, odpočinutí, a dej jim radostnějšího dne zítřejšího dožiti. Umírajícím popřej blahoslaveného skončení, a uveď je do života věčného skrze Ježíše Krista Pána a Spasitele našeho. Amen.
Otče náš atd.
Modlitby na celý týden.
V neděli ráno.
Ve jménu Boha Otce atd.
S radostí a potěšením pozdvihuji srdce své k Tobě, laskavý Otče můj nebeský, tohoto ranního času, děkuji Tobě v hluboké pokoře, že jsi mne pominulé noci před všelikým nebezpečenstvím milostivě ostříhati a k tomuto svatému nedělnímu dni dochovati ráčil.- Ustanovil jsi ho tělu k odpočinutí, dušem pak ku vzdělání. Protož i duše má hned z rána touží po Tobě, hledajíc u Tebe milého odpočinutí od prací a starostí zemských, a té nejvyšší radosti, kterou mi svět dáti nemůže. Milý Otče! Přijmiž nilostivě tyto mé služby, kteréž Tobě v dětinské prostotě přináším.
Ostříhejž mne i dnes ode všeho zlého, obdař mne svým požehnáním duchovním i tělesným. Dej mi tento svatý den tráviti ke cti a chvále jména Tvého. Osvět rozum můj světlem slova svého, abych ze dne na den zrůstal ve známosti Tvé a v slovu milého Syna Tvého Ježíše Krista. Nastroj srdce mé Duchem svým, abych mohl Tobě v duchu a v pravdě sloužiti a všeho zlého se varovati. Vystříhej mne od hříšných žádostí, marných rozkoší a všelikých rozpustilostí. Pozdvihuj mysl mou k sobě a věcem nebeským. Dokaž milost svou nade mnou; abych u večer mohl s potěšením na Tvou pomoc a ochranu se rozpomíPATINKA
2754

8
nati a Tebe pro dobrotu oslavovati. Učiň to pro jméno své svaté, požehnané na věky věkův. Amen.
Vzdechnutí.
Bože, toho svatého dne dej af Tobě sloužím hodně,
v duchu pravé horlivosti
v chrámě, doma; a s pilností o své křesťanské povolání HlboM plním věrně do skonání;
a po zdejších bídách v nebi duše má at Tě velebí. Amen.
Otče náš atd.
V neděli večer.
Ve jménu Boha Otce atd.
-
Dobrořeč duše má Hospodinu a všecky vnitřnosti mé svatému jménu jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho. Milý nebeský Otče! Ty jsi mi dnes mnohou milost prokázal, pročež plné jest srdce mé vděčnosti k Tobě. Děkuji Tobě skrze Ježíše Krista, že jsi mi i tohoto minulého dne času a příležitosti popřál, abych se mohl na svůj vyšší cíl a povolání své rozpomínati a o Tobě nábožně rozjímati. Děkuji Tobě za to poučení a potěšení, které jsem i dnes ze slova Tvého svatého přijal. Cokoli jsi dobrého ve mně působil, rač mne v tom i posilniti a upevniti, abych se čím dál tím více u víře a v pobožnosti utvrdil.
—
Pakli jsem dnes zhřešil proti Tobě více a snad o tělo a jeho rozkoše nežli o duši pečoval, odpusť mi mé provinění, a dej, ať slovo Tvé svaté vydá ovoce spravedlnosti, abych tento nový týden žádnými hříchy nepoškvrnil, ale Tobě sloužil ve svatosti.
Nauč mne na to pamatovati, že jsi Ty Bůh všudypřítomný, jenž rozumíš myšlení mému z daleka, a znáš

každé slovo prv, než ho na jazyku mám; nech každý den mého zdejšího života bude příprava ku věčnosti.
Duch Tvůj řed mne a spravuj, abych se s dobrými a nábožnými myšlenkami i nyní ubíral na lůžko své. Popřej mi sna pokojného, zachovej mne i mých domácích od všelikého neštěstí. Nedopust, aby nás nepřipravených hodinka poslední zastihla.
Budiž věrným pomocníkem a těšitelem všech lidí.. Smiluj se nade všemi bídnými, a nedej jim v neštěstí zoufati. Posilň je v naději, ulev jejich břemeno, proměň zármutek v radost. dob
A tak se již Tobě se vším, což mám, poroučím a oddávám; Tvůj jsem já v životě i v smrti. Amen.
Otče náš atd.
Vzdechnutí. Chceš- li ještě zde nechati mne, ó Bože s výsosti, pomoc víru zachovati
i svědomí v celosti; mám- li noci té umříti,
g
staň se, já jsem hotový, jen rač tichou smrt popříti
a v nebi život nový. Amen.
V pondělí ráno.
—
Ve jménu Boha Otce atd.
Milosrdný a lítostivý Bože, jehožto dobrota a slitování každého jitra nová jsou, chválu Tobě vzdávám, že jsi mne pominulé noci přede vším zlým milostivě chrániti a tichého odpočinutí popříti, k tomuto novému dni živého a zdravého dochovati ráčil. Dejž mi také hned z jitra milosti Tvé okusiti, světla denního prospěšně užívati, a svého požehnání při pracech mého povolání uděliti.- Já ve službě Tvé stojím, ó Pane Ježíši, a Tobě v onen den ze všeho počet vydati mám; spravuj mne tedy Duchem svým, abych
WANA

10
-
se při každém předsevzetí na Tebe Pána svého ohlédal, Tobě živ byl a podlé vůle Tvé pracoval. Tvá přikázaní nechat jsou hluboce v srdci mém zapsána, abych se ve všelikých pracech svých podlé. nich řídil a spravoval. To přikázaní Tvé: ,, Co chcete, aby vám jiní lidé činili, to i vy čiňte jim," nechat bude mým pravidlem v každém obchodě. I dnešního dne chci se ke všem spravedlivě, upřímně a laskavě chovati. Ty pak popřej mi tohoto nastalého týdne potřebné opatrnosti a moudrosti, abych, cokoli vezmu před sebe, to konal ke cti a slávě Tvé, a v mém stavu i o své vlastní i obecné dobro věrně a svědomitě pečoval. Nauč mne na Tvé vůli přestávati, byť mé práce i neměly žádaného prospěchu. Necht mne i dnes potká co chce, jest- li jen Ty se mnou jsi, Otče laskavý, všecko mi k dobrému poslouží. Přijde- li na mne jakákoli úzkost, budiž ta naděje mé potěšení, že mne Ty neopustíš. A jestli mi dnes popřeješ nějaké radosti, přijmu to tím vděčněji z ruky Tvé, když vím, že stojím ve Tvé milosti.
Smiluj se také, ó Pane, i dnes nade všemi lidmi.- Posilňuj v potu tváři své pracujících, napomáhej všecky dobré rady a usilování. Rozšiřuj pravé křesťanství vždy více mezi námi, aby se rozmáhala bázeň Tvá a umenšovala nepravost. Zaujmi se otcovsky za všecky bídné a opuštěné.
A již se pokojnou myslí ubírám ku pracem povolání svého, a Tobě poroučím, cokoli dnes budu mysliti, mluviti i činiti. Tobě budiž čest a chvála vzdávána nyní i na věky, v Kristu Ježíši Pánu a Spasiteli mém. Amen.
Vzdechnutí.
Bože, spravuj kroky mé, a popřej moudrosti,
abych, jako sluší, konal své povinnosti;
a když mne kříž můj tlačí, bud mé potěšení
ta naděje, že mi dáš v nebesích spasení. Amen.
Otče náš atd.

V pondělí večer.
11
Ve jménu Boha Otce atd.
Věčný a všemohoucí Pane, u něhož jeden den jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den, zvelebuji Tebe za to dobrotivé nařízení Tvé, že jsi světlo i tmu rozdělil a den i noc ustanovil, abychom sobě po denních pracech a starostech odpočinuli. Dostiť má zajistě každý den na svém trápení, ale Ty, ó Otče, pomáháš nám břímě naše nésti, až jednou přijdeme k věčnému odpočinutí.
Děkuji srdečně za ta mnohonásobná dobrodiní, kteráž mi den po dni prokazuješ, obzvláště pak za tu milost, kterou jsi i dnes prokázal nade mnou.- Ach, Pane, menší jsem všech dobrodiní a slitování, kteráž každého dne se mnou činiti ráčíš. Ty jsi i dnes odvrátil ode mne všeliké neštěstí, Tys mne při zdraví a životě zachoval, Ty jsi moci a chuti k užitečnému pracování dodával. Pod Tvým dobrotivým řízením, pod Tvou mocnou ochranou mi i dnešní hodiny pokojně uplynuly. Ó bych jen žádnou z nich nebyl daremně zmrhal a zle nevynaložil! Z rána jsem i tento den s tím nejlepším úmyslem začal, ale Ty, ó Vševědoucí, nejlépe víš, zdaliž jsem i věrným zůstal až do večera slibům svým. Jestliže jsem v něčem zvinil proti Tobě a něčeho se dopustil, zač se nyní styděti musim, jakož nebylo bez toho, odpust mi mé provinění pro Krista Ježíše. Hospodine, Pane! budeš- li počítati hříchů našich, kdo před Tebou ostojí?
-
Tvému milostnému opatrování poroučím této nastávající noci svou duši i své tělo, známé přátely i všecky lidi. Odvrať všeliké neštěstí ode mne a příbytku mého. Račiž inne nočním snem posilniti a občerstviti, a dejž mi opět ráno ve zdraví povstati, abych mohl i dále v povolání svém prospěšně pracovati. Vyslyš mne pro Krista Ježíše, mého Vykupitele. Amen.

12
Otče náš atd.
Vzdechnutí.
A již oči své zavírám, a ted usnu v pokoji: Tobě živ jsem i umírám,
stůj při mně v smrti boji. Amen.
V úterý ráno.
Ve jménu Boha Otce atd.
Duše má u víře a v naději pozdvihuje se k Tobě, od něhož každé dání dobré a každý dar dokonalý pochází.- Mé první myšlénky hned z jitra at jsou Tobě posvěceny, všemohoucí Stvořiteli a správce světa, Otče přelaskavý.- S Tebou rozmlouvati budiž mé první, nejmilejší dílo.
-
Děkuji Tobě ze srdce, že jsi mi tohoto jitra milého dožiti popřál: děkuji za to tiché odpočinutí, za tu novou čerstvost a sílu, kterou jsi mi s tímto novým dnem opět propůjčil. Jakože Tě mám, milý Otče, oslaviti za všecku, milost a dobrotu, kterouž mi den po dni a noc po noci prokazuješ? Ty jsi mne od dětinství mého až posavád přes tak mnohá nebezpečenství šťastně provedl, Ty jsi se každé úzkosti a potřebě za mne zaujímal, Tys mi pomáhal nésti břímě všelikých utrpení, mnohý zármutek ode mne vzdaloval a mnohonásobnou radost působiti ráčil. Ty jsi mne bloudícího napravoval, padlého jsi pozdvihoval pravicí svou, a ačkoli jsem nehodně Tvou milost užíval, nepřestával's mi přece dobře činiti.- Přijmiž za to všecko mé upřímné
děkování.
Bože můj a Pane můj! dejž mi i dnes potřebné chuti a síly, abych ve pracech povolání svého věrně pokračoval a usiloval se co nejvíc dobrého vykonati. Zdržuj mne u víře Kristově, nauč slovo Tvé ostříhati, povinnosti své plniti, jiné dobrým příkladem předcházeti. Tak budu moci Tobě se důvěřovati a na Tvé sliby věrné spoléhati.
Duch

lásky, pokoje, snášelivosti spojujž mne s mojími domácími, abychom sobě v duchovních i tělesných potřebách byli ve spolek ku pomoci, jedni druhých potěšovali, jedni za druhé se modlili, a jako jedna duše, jedno srdce v bázni Boží a v lásce křesťanské spolu přebývali.- Ostříhej nás i dnes ode všeho zlého. Pakliby nás ale nějaké neštěstí zastihlo, popřej zmužilosti a důvěrnosti k Tobě. Dejž všechněm lidem okusiti Tvé otcovské lásky a dobroty. Vyslyš díky i prosby mé ve jménu Ježíše Krista. Amen.
Otče náš atd.
Vzdechnutí.
Tvůj jsem, můj Otče s nebe, cožbych se měl lekati? pomoc v každé své potřebě chci od Tebe čekati.
Ty mé prosby slyšíš, Ty znáš slzy mé i vzdychání. Všecko dobré, vím, že mi dáš, tot jestiť mé doufání. Amen.
13
V úterý večer.
Ve jménu Boha Otce atd.
Aj, již opět jeden den života mého pominul, a hodina za hodinou pořád utíká, od jitra do večera mění se čas, a jen Ty, ó věčný Bože, tentýž zůstáváš na věky, a léta Tvá nikdy nepřestanou. Světlo denní již zhaslo, a tma se rozmáhá, ale Ty Vševědoucí vidíš i v temnosti. A když se po denních pracech všickni unavení ubírají na odpočinutí, Ty jediný, Hospodine, bdíš, ostříhaje všecko.- I mé tělo touží po odpočinutí. Však prvé než bych se na lůžko své položil, před Tebou chci otevříti srdce své a prosby jeho v pokoře předkládati Tobě.
Díka budiž Tobě, Bože můj a Pane můj, za všecku tu milost, kterouž jsi mi i dnešního dne prokázal.- Ty
28

14
jsi života mého chránil, mne i domácích před všelikým neštěstím ostříhal, v pracech povolání mého s pomocí svou přispěl.s inbet
Ó by mne jen při závírce dne tohoto svědomí mé nekormoutilo! Ale, Bohu žel, vyznati musím, že jsem i dnes hřešil proti Tobě. A protož prosím, odpust mi viny mé, neboť je srdečně lituji a pomáhej, abych činil pravé pokání, a ze dne na den zrůstal v moudrosti a pobožnosti.
-
Nebeský Otče, kterýž svou rozkoš a oblíbení v tom nalezáš, když nám lidem dobře činíš, bud a zůstávej i dále se mnou i v této nastávající noci. Odvrať všeliký strach ode mne i od domácích mojích, abychom zítřejšího dne ve zdraví ze sna svého povstati a Tvé svaté jméno zvelebovati mohli. Amen.
1
laimon
Otče náš atd.
Vzdechnutí.
Zůstaň se mnou, Pane milý,
i v té tmavé noční chvíli:
jen u Tebe mohu jisté naleznouti útočiště. A již ve jménu Ježíše zavru oči, usnu tiše:
Mocný Bůh mne i ve spaní ode všeho zlého chrání. Amen.
Ve středu ráno.
Ve jménu Boha Otce atd.
Věčný, všemohoucí, dobrotivý Bože! s pokorou a srdcem plným vděčnosti postavuji se tohoto ranního času před obličejem Tvým. Veliká jest zajisté láska Tvá ke mně, mnohá jsou Tvá slitování. Ó by jen má láska, poslušnost a důvěra k Tobě byla opravdivá! Pane můj a Otče můj, nauč mne Tvou moc, moudrost, dobrotu právě poznávati, Tobě vděčným a ochotným srdcem sloužiti, Tobě se zalíbiti.

Tvá vševědoucnost budiž mi přes celý tento den před očima, abych se vystříhal všeliké nepravosti. Trojjediný Bože, Ty jsi mne při křtu svatém do církve své přijal; pomáhejž mi tedy, abych se hodným stal království Tvého nebeského. Protož chraň mne, abych nenásledoval světa zlého, ale dej mi mocí Ducha svého svatého ve všem myšlení, mluvení a činění pozorovati na Tvá svatá přikázaní a na příklad Spasitele mého Jezu Krista.
on km sub toot
Všecky mé tělesné potřeby poroučím Tvé otcovské moudrosti a dobrotě.- Dej mi chleba vezdejšího a poctivé živnosti. Uděl mi ale i té moudrosti, abych darů Tvých slušně užíval a na Tvé dobrotivosti úplně přestával. V Tobě samém budu skládati svou naději ve všech případnostech svého života.
11
15
Pane, Ty znáš mé křehkosti a nedokonalosti; protož nedopust mne nad možnost pokoušeti a přispěj v pokušení s svou pomocí, posilniž víru mou, utvrd naději a zdržuj mne v milosti své k životu věčnému.
Můj nebeský Otče, budiž i dále mým ochrancem, a rač i tohoto dne všeliké nebezpečenství ode mně vzdáliti. Varuj i mojich domácích od všelikého neštěstí. Jestliže ale Tvá vůle jest mne nějakým křížem navštíviti, popřej mi ducha trpělivosti, abych na Tvém řízení v pokoře přestával a Tvému slibu se důvěřoval, že mne od všeho zlého osvobodíš.
Tobě, ó Bože, budiž čest a chvála vzdávána na věky. Amen.
Vzdechnutí.
Já přestávám na vůli Boží, však ta se mnou dobře míní, nehledám světa slávy, zboží: Tot mne šťastným neučiní,
28*

16
Otče náš atd.
Konám- li věrně povolání, ostatní poroučím Bohu: Mně víra a ctné obcování pokoj a radost dá mnohou. Amen.
Ve středu večer.
Ve jménu Boha Otce atd.
V soumraku a tichosti noční touží duše má po Tobě, Bože můj, Otče všelikého milosrdenství, kterýž jsi mi i tohoto dne minulého byl přítomen, kterýž jsi mně i mým domácím opět tolik dobrodiní prokazoval. Hospodine, cože jest člověk, že jej navštěvuješ? O bych se jen i já Tvé milosti hodným učinil!
ovis odava
Protož dokonávaje tento den, chci sebe samého zpytovati, zdaliž jsem všecky příležitosti, kteréž jsi mi i dnes ku vzdělání mému popříti ráčil, dobře vynaložil; zdaliz jsem povinnosti své věrně konal; zdaž jsem se k svým domácím i ke všechněm lidem tak choval, jako slovo Tvé poroučí. Ó bych na tyto všecky důležité otázky mohl s potěšením odpověď dáti a sobě samému vydati to svědectví. že jsem se žádným bříchem neposkvrnil. Ach, ale se zahanbením toto musím sám před sebou vyznati, že jsem dnešního dne myšlením, slovy i skutky proti Tobě provinil. Protož v pokoře Tě prosím: Bože, buď milostiv mně hříšnému! Slituj se nade mnou, Otče všeho milosrdenství, odpust mi hříchy mé pro Krista, a promiň laskavě mé chyby a zlosti.
-
Tvé otcovské milosti já cele důvěřuji, a pokojnou myslí se již nyní oddám na odpočinutí. Budiž Ty, ó Bože, mou pavezou a ochranou, když mne zastrou temnosti. Zaujmi se i této noci za všech bídných a ztrápených; občerstvi nemocných a popřej jim blahoslaveného v Kristu usnutí.

Smiluj se nad hříšnými a neber je uprostřed nepravostí jejich.
Tobě, můj Pane, poroučím duši, tělo, jmění své. Popřej mi sna pokojného, ráno pak probud mne zdravého, abych Tobě za všecku milost poznovu děkovati a povolání své konati moh!. Vyslyš mne pro Krista Ježíše, prostředníka a Vykupitele mého. Amen.
Vzdechnutí.
Kdo v Pána věří a pokání činí, Bůh mu odpouští všecky jeho viny, mnohé sice jsou moje nepravosti, však mnohem víc jest u Boha milosti. Proto živ i mrtev doufat budu v něho;
on jestiť můj otec, a já dítě jeho.
A již usnu tiše, neb jsem v Božské moci, Bůh můj mne chrániti bude i té noci. Amen.
Otče náš atd.
-
17
Ve čtvrtek ráno.
Ve jménu Boha Otce atd.
Bože, nebeský Otče, milost Tvá mne dochovala k tomuto novému dni, v jehožto ranní chvíli se před Tebou s díkůčiněním postavuji. S novým dnem i nové péče a starosti ve mně procítily, co a jako se pozatím se mnou díti bude, podaří- li se mi za tím mé předsevzetí, nečekají- li na mne nějaké blízké neřesti. Ty jsi ale vždy mým pomocníkem a vysvoboditelem. Protož i dnešního dne v Tobě skládám svou naději, že mi v každé potřebě přispěješ s svou pomocí. Podávej mi, prosím, ve všelikých neřestech své pravice, a klesajícího pod křížem pozdvihuj
mne.
Stůj při mně, ó Hospodine, a uvozuj mi v paměť mé povinnosti, abych nezanedbal, což jsem koli povinen konati. Uděluj mně chuti a síly k užitečnému pracování a

18
obdaruj každé dobré předsevzetí šťastným prospěchem. Pomáhej v lásce a svornosti se všemi lidmi trvati, a zvláště s těmi, s nimiž jsi mne blíže spojiti ráčil. Tobě, ó Bože, známé jsou všecky mé potřeby. Od Tvé dobroty já všecko očekávám, i více nežli sám prositi rozumím. V rukou Tvých jsou časové moji a všecky života mého případnosti. Spravujž mne podlé své nejmoudřejší rady. Cokoli na mne dopustíš, štěstí neb žalost, ve všem se Tvé svaté vůli pokorně podávám. Hospodine, požehnej a ostříhej mne a bud mi milostivý pro Krista Ježíše, Pána a Spasitele
mého. Amen.
Vzdechnutí.
Bůh pečuje o každé stvoření, On i na mne má otcovské zření; nelekám se žádných útrpností: On zná dobře čeho potřebuji. Proto se mu cele důvěřuji,
a otcovské oddávám milosti. Amen.
Otče náš atd.
od Až
Ve čtvrtek večer.
Ve jménu Boha Otce atd.
OLDA
potud pomáhal mi Hospodin, pod jeho otcovským opatrováním mi již toliké dny v pokoji a radosti minuly. A milost jeho mne i dnes korunovala duchovním i tělesným požehnáním.
Duše má oslavuje Tebe, Nejvyššího, a skroušeným srdcem přináším Tobě díkůčinění za všecku tu milost a dobrotu, kterou jsi i dnes mně prokázal.- Prodloužil jsi opět života mého, zachoval's mne při zdraví, otvíral jsi štědrou ruku svou a nasycoval mne potřebným pokrmem a nápojem.- Menší jsem, ó Pane, všeho milosrdenství, kteréž se mnou činíš. O by jen tento pominulý den nežaloval proti mně před soudem spravedlnosti Tvé, že jsem zavdal příčinu ku pohoršení, ale raději svědčil o mně, že

jsem věrně pracoval, jiným užitečným byl a je dobrým příkladem předcházel. Dejž mi to poznati, že na dobrém svědomí člověku nejvíce záleží. Ačkoli jsem pak i dnes ve mnohém se prohřešil, mnoho dobrého zanedbal, žádostem zlým povoloval, Ty však, ó vševědoucí, víš, že toho lituji. Smiluj se nade mnou, Pane, pro smrt Syna svého, a odpust mi všecky mé nepravosti; nezpomínej hříchů mých a dej mi naleznouti milost před očima Tvýma.
Tak se již s pokojem a sladkým potěšením položím na lůžko odpočinutí svého. Ty pak, ó Bože, kterýž nespíš a nedřímeš, budeš má mocná ochrana a paveza. Přikrej mne štítem všemohoucnosti své a odvrat milostivě ode mne i od mých milých všeliké nebezpečenství duše i těla. Já na Tebe spoléhati se budu ve dne i v noci, v životě i ve smrti. Zůstaň se mnou a vyslyš pokornou prosbu mou pro své milosrdenství. Amen.
Vzdechnutí.
Sešli na své dítky, Otče, sna tichého,
ráno rač nás zdravých probuditi;
má- li ta noc mně poslední býti,
v ruce Tvé poroučím, Pane, ducha svého. Amen. Otče náš atd.
19
V pátek ráno.
Ve jménu Boha Otce atd.
Tmy pominuly a den se začíná, a všeliké stvoření Tvé, ó Všemohoucí, probudilo se ze sna k novému životu. Než jak mnozí z prostřed lidí smrtelných dokonali této noci své zemské putování! Já jsem ještě pozůstal mezi živými a mnohu přebývati na tom světě, na němž spatřuji Tvou velebnost, ale spolu lásku i dobrotu. Než kdo mi to praví, jak blízko jest i mé skonání. I já tuto zemi se vším, co zde milého mám, opustiti a tam jíti musím, kam mne již tak mnohá milovaná duše předešla. Ú bych se jen na

20
rychlost času a pomíjejičnost života svého nezapomínal, ale se často a živě rozpamatoval, že se každým okamžením blížím k hrobu, blížím k věčnosti. O nedej mi tento rychle pomíjející čas života mého promrhati a ještě více ho ukracovati. Ale nauč mne čas jako drahý poklad považovati, abych každý den, ano každou hodinu svědomitě vynakládal a pracoval pokud den jest, poněvadž dosti skoro přijde noc, kde nikdo nebude moci dělati. A protož pokud mi přeješ života, zdraví, síly, chci konati, což mi naloženo od Tebe, a především hledati království nebeského. V umění, obzvláště ve známosti Tvé a v pobožnosti zrůstati, budiž má největší žádost, a bližnímu pomáhati v potřebách jeho, a všelijak dobře činiti, budiž má rozkoš a útěcha.
Dejž to, Pane Bože milý, abych tento den vynaložil ke Tvé libosti. Jestliže mi břímě naložíš, pomáhej mi i nésti. Pakliže by tento den měl býti poslední den života mého, nechť se stane vůle Tvá, toliko zachovej mne od náhlé a nenadálé smrti a dej, abych ve pravém pokání, v silné víře a naději mohl do života věčného přijíti.
Smiluj se i dnes nade vším křesťanstvem. Požehnej učitelům, aby slovo Tvé s mnohým prospěchem rozsívali. Pomáhej vrchnostem v jejich dobrém usilování. Uděluj otcům a matkám bohabojným radosti a potěšení z jejich Naposledy přijmi nás všecky do slávy své věčné.
dítek.
Amen.
—
Vzdechnutí.
Mé péče a starosti znáš Ty, Bože s výsosti,
Ty znáš i mé soužení;
Ty's můj otec, Ty mi dáš, co dát za dobré uznáš, vytrhneš z pokušení.
K novým pracem nové síly, chuti, popřej, Otče milý, varuj světské marnosti.
Nauč vůli Tvou konati, nauč v dobrém pevně státi, bych došel Tvé milosti. Amen.
Otče náš atd.
-

V pátek večer.
11
21
Ve jménu Boha Otce atd.
Děkuji Tobě, předobrotivý Otče můj, ze srdce upřímného za ochranu mně prokázanou i za pomoc, kteroužto jsi mi ve pracech dnešního dne byl přítomen.- Pane můj a Bože můj, Ty mi opět popříti chceš v nastávající noci pokojné odpočinutí. Ó jak dobrotivé jest toto Tvé ustanovení, že se ve snách i ten bídný, utrápený člověk zapomíná na své soužení, že odpočine od prací svých a starostí. Sladký sen jest odplata za ustávání celého dne. Ale sen mi je také obrazem smrti. I sen smrti naposledy ku pokoji sprovodí putujícího na odporných cestách tohoto života. Sen smrti setře každou slzu s očí, zahojí každou ránu srdce a sejme břemeno, které jsme snášeli. Ve smrti nalezne každý konec prací svých a starostí a odplatu věrnosti. O bych se na svou poslední hodinku rozpomínal, kdykoli se budu na noční odpočinutí ubírati; ó bych se naučil smrt jako občerstvující sen, jako anděla pokoje, jako přítele považovati, který mne do té pravé vlasti nebeské povolává.
I nyní se ubírám na noční odpočinutí. odpočinutí. Ty pak rač držeti stráž nade mnou, Hospodine, a dej, aby tato noc posloužila k mému odpočinutí. Tobě poroučím i všech mých bližních v jakékoli potřebě postavených. Občerstviž této noci všech unavených, nemocných. Těm, kteří této noci zemské své putování mají dokonati, budiž milostivý a popřej jim smrt tichou a blahoslavenou.
Mne pak přijmi i té noci ve svou otcovskou milost a ochranu. Tak usnu v pokoji a pod Tvým řízením nelekám se žádného neštěstí. Tvůj jsem já, ó Pane, buďto živ jsem, budto umírám. Na Tvůj rozkaz půjdu i přes údolí smrti v pokoji. -Tobě budiž česť a sláva vzdávána v Kristu Ježíši, mém Spasiteli. Amen.

22
Vzdechnutí. V
Člověk jest jen jako v poli tráva, marnáť síla naše, rozkoš, sláva; i teď mnohý usne na věčnost. Bože, dejž ať k nebi máme zření, dej nám v Kristu hříchů odpuštění a té noci pokoj, bezpečnost. Amen. Otče náš atd.
V sobotu ráno.
Ve jménu Boha Otce atd.
Z milosti a dobroty Tvé, ó nebeský Otče, dožil jsem tohoto posledního dne v týdni: milosrdenství Tvé zajistě nové jest každého jitra. A nikdy nepřestáváš nám dobře činiti, my pak zanedbáváme Tobě díky vzdávati za Tvá mnohonásobná dobrodiní.
Děkuji Tobě, Bože můj, že jsi mi tento nový den spatřiti dal a prodloužil života, abych ještě mnoho dobrého Tobě ke cti a bližním ku prospěchu mohl vykonati a hodně se připravovati ku věčnosti. Ty sám představuj před oči rychlost času a nauč dnů mých počítati, abych uvodil moudrost v srdce své. Ó bych jen vynahradil, což jsem koli zmeškal! Pomáhej mi Duch Tvůj svatý budoucně Tvou svatou vůli tím horlivěji plniti a příklad Spasitele mého následovati. Netoliko však za sebe prosím, ale i za jiné lidi. Posiluj nás ve všem což dobrého jest. Otvírej oči všem nesmyslným hříšníkům, aby s pokáním neodkládali, ale aby vidouce před sebou propast, s hrůzou se odvrátili od cesty bezbožnosti.- Přispěj mi ku pomoci, abych i já k tomu jim dopomáhal a vlastním příkladem jim sloužil ku vzdělání. Abych toto předsevzetí mohl i skutečně vyvésti, uděl mi potřebné moci a síly. Upadnu- li do pokušení, pomoz nad ním zvítěziti, abych se zlého nedopustil a svědomí neposkvrnil. Uděl mi moudrosti, abych sobě uměl
11

voliti, což mi k dobrému slouží a vystříhati se, což mi škodné jest.
Požehnej i dnes pracem mým, a pomoz tento týden šťastně dokonati! Má- li mne dnes nějaké nebezpečenství potkati, bud mým štítem a mou ochranou; nauč mne všecko trpělivě nésti: co Ty činíš, všecko dobré jest. fa
Pomáhej mi tak živu býti, jako bych si jednou při smrti žádal, abych byl takový život vedl, a nemusel tedy skutků svých litovati, ale i smrt i ten Tvůj spravedlivý soud pokojně očekával. Uslyš prosbu mou pro své milosrdenství a pro Ježíše Krista Pána našeho. Amen.
Vzdechnutí.
Když není Tvého, Bože, požehnání, což nám to mnohé pomůže starání? Uč nás na tom, co dáš, míti dosti, požívati chléb svůj s spokojeností! Tu my v Tebe pevnou víru máme,
že nám dáš, zač slušně Tě žádáme. Amen. Otče náš atd.
23
ongl
V sobotu večer.
Ve jménu Boha Otce atd.
Z dobroty Tvé jsem, ó nebeský Otče, opět jeden den, a s ním spolu i celý týden dokonal. Ó jak mnoho dobrého jsi mi přes tento celý čas proukázal! Nebo jsi otcovsky spravoval kroky mé, abych nezbloudil, chránil jsi mého zdraví i života, Ty jsi mne mnohým potěšením nasycoval, vzdaloval ode mne všeliké neštěstí a práce mé požehnával, a protož při konci toho týdne před Tebou, Pane můj, hluboce se kořím a Tobě za všecku milost upřímně děkuji.
Ach Bože, s jakou radostí, s jakou důvěrou bych se já nyní k Tobě přibližoval, kdyby mi svědomí to svědectví vydávalo, že jsem v tomto týdnu jako věrné a poslušné dítě před Tebou obcoval. Však ale s hanbou a s lítostí to vyznati musím, že jsem ve mnohém proti Tobě prohře

24
šil, Tvé svaté vůli odporoval a tak se milosti Tvé nehodným učinil. Ach Pane, smiluj se nade mnou, a nerač počítati hříchů mých, nebot bych nemohl obstáti před soudem Tvým.
Měl- li by pak tento večer býti poslední života mého, staň se vůle Tvá, Pane. Toho se já nelekám, žádaje sobě býti s Kristem. Ó nechat se na to často rozpomínám, že umříti musím!- Tobě poroučím hodinu smrti své, i jak a kde skonám; staniž se ve všem vůle Tvá.
I této nocí se poroučím Tvému moudrému řízení. Jestliže Tvá vůle jest, abych dne zítřejšího dočekal, uděl mi nové chuti, abych s tím větší horlivostí Tobě sloužil ke cti Tobě a ku svému vzdělání. Působ to, aby se mezi námi známost Tvá a pobožnost rozmáhala. Občerstvi nemocných, potěš zarmoucených, pečuj o nuzné, v úzkosti postaveným přispěj ku pomoci, a smiluj se nad těmi, kteří této noci život svůj dokonají.
-
Zůstaň se mnou i s mými domácími, a učiň s námi milosrdenství. Zůstaň s námi, Pane Ježíši. Amen.
Vzdechnutí.
Čas pomíjí, nevrací se více,
den po dni, noc po noci se tratí. Boží se však nikdy neukrátí
v dobrodiních přeštědrá pravice. Meloldh
My dojdeme rychle k svému cíli, a vždy se blížíme ku věčnosti: varuj nás od hříšné bezpečnosti,
at se chystáme k smrti každou chvíli. Amen.
Otče náš atd.
Večerní zkušování.
Prvé, nežli půjdou mdlé tvé oči spáti,
takto se máš každý srdce svého ptáti: Jak jsem ten den přežil, co v něm mluvil, činil, co dobrého zřídil a co zlého zvinil?

25
Modlitby v domu Páně.
Za pravé svěcení dne nedělního a svátečního.
( Z Inštitorisa.)
Můj Bože, Otče nebeský, laskavě jsi o nás pečoval, když jsi den nedělní( sváteční) k odpočinutí, obzvláště ale posvěcení duší našich ustanovil. Chtěl bych Tobě dnešního dne v duchu a v pravdě sloužiti, cítím ale, že nejsem k tomu spůsobný, abych tento den světil, jako náleží. Proto připrav mne k tomu a posilniž mocí svou s výsosti, abych tento den k poslouchání slova svatého a ku poctě jmena Tvého vynaložil.
Ježíši, nejmilejší Ježíši! Ty jsi tento den svým z mrtvých vstáním posvětil. Ó dej, abych se v takovýto tento den všech hříchů varoval, své práce a péče světské odložil, rozkoš svou v Tobě hledal, o Tobé přemýšloval a mluvil, Tebe chválil, sebe samého k Tvé službě oddal, a co k mému vzdělání slouží, bedlivě hledal.
Duchu svatý, popřej mi k tomu své pomoci, poněvadž bez Tebe nic dobrého mysliti, mluviti a činiti nemohu. Abych tedy tento svatý den právě světiti mohl, posvěť mne Ty nejprvé za svůj chrám, a spůsob svatá myšlení v srdci mém. Pomoz, abych v pravé pobožnosti čím dále tím více rostl a prospíval, až někdy k losu svatých přijdu a tam věčnou sobotu v nebesích světiti budu. Učiň tak, Bože milostivý a jediný. Amen.
Vzdechnutí při příchodu do chrámu Páně.
Ve jménu Boha Otce atd.
Já nehodný sluha Tvůj přicházím do příbytku Tvého,
ó Hospodine; prosím, nakloň ucha svého k modlitbám mým, osvěť rozum můj, a srdce naplň nábožností, aby mi služby Tvé ku vzdělání posloužily, tak abych se naučil Tebe právé
2014

26
poznávati, vroucněji milovati, Tebe poslouchati a v Tebe doufati, skrze Ježíše Krista Pána našeho. Amen.
Pomoz, Bože, at Tě hodně
v chrámě chválím tohoto dne, Tebe v duchu, v pravdě vzývám,
vroucně modlím se a zpívám.
Probud srdce k nábožnosti,
skloň se ke mně s svou milostí. Amen.
Modlitba při začínání služeb cirkevních.
Ve jménu Boha Otce atd.
Pane Ježíši Kriste, kterýž lidi hříšné k sobě voláš, říkaje: Pojďte ke mně všickni, kteří pracujete a obtíženi jste. Na takové volání přicházím k Tobě do chrámu Tvého, abych slyšel slovo Tvé a z něho víry živé k potěšení duše své dosáhnul. Ó Pane, osvět rozum můj Duchem svým svatým, oddal ode mne všeliké zlé myšlení, abych čistým srdcem mohl Tobě sloužiti, vroucně se modliti, slovo Tvé nábožně k spasení duše své poslouchati, tak aby se i při mně v skutku vyplniti mohlo to Tvé slovo: Ovce mé hlas můj slyší, já je znám, a následujít mne, a já jim dám život věčný a nezahynout na věky, aniž je kdo vytrhne z ruky mé. Amen.
Vzdechnutí po dokonaných službách Božích. Děkuji Tobě, Otče nebeský, že jsi mi dal slovo Tvé svaté a v něm spasitelnou pravdu, naučení, napomenutí, výstrahu, potěšení slyšeti. Dej, abych ho i ostříhal, podlé něho život svůj spravoval a při něm až do konce setrval: dej mi celý tento den stráviti ke cti a chvále pro Krista Ježíše. Amen.
Bože, jméno Tvé ctihodné slavím, že's mi dal toho dne slovo svaté zvěstovati,
rač mu sám Ty požehnati,

by mne v dobrém upevnilo, víry, lásky přispořilo.
V tom pak dej i setrvati,
Otče, Synu, Duchu svatý. Amen.
27
COREL
Modlitba domovní při vykonaných službách Božich. Dobrotivý Otče Pána našeho Ježíše Krista, děkuji Tobě srdečně, že jsi mi dal opět slyšeti slovo své svaté. Zvěstovala se mi Tvá svatá vůle a slovo milosti.- O by slovo to při mně daremné nebylo, by dnešní nábožnost ku vzdělání mému sloužila. Čemu jsem se dnes naučil, to chci i ostříhati a skutečně plniti. Dej Ty svého požehnání, aby se slovo to slyšané do srdce mého vkořenilo, a hojný užitek, ovoce víry a spravedlnosti přineslo. Zapečet slova Tvého svatého evanjelia ve mně Duchem svým Svatým, aby je žádné pokušení ze srdce mého nevykořenilo. Celý můj život budiž opravdová služba Boží a příbytek můj opravdový chrám Tvůj, v němž bych já se svými domácími Tobě sloužil ve svatosti a spravedlnosti.- Prokaž mi tu milost, abych ten drahý poklad slova Tvého svatého věrně ostříhal, ním se ve všelikých potřebách, v každém zármutku i v své poslední hodince těšil, v Kristu Ježíši blahoslaveně usnul a tak život věčný obdržel. Amen.
Modlitby sváteční.
Modlitba v adventě.
Hosanna, požehnaný, který se béře ve jménu Páně!
Všemohoucí Bože a Otče náš nebeský, všech svých svatých slibů věrný plniteli! Děkujeme Tobě za všecka- požehnaná ustanovení, které láska a milosrdenství Tvé
k
spasení našemu připraviti ráčila. Děkujeme Tobě, že jsi nám jednorozeného Syna svého, když přišla plnost časů, na
ww

28
svět seslati ráčil, jehožto požehnaný příchod sobě právě teď při začátku církevního roku s radostí připomínáme. Hosanna, ó králi slávy, kterýž se béřeš v těle našem a v slovu milosti, jednou pak přijdeš k soudu živých i mrtvých. Kristus jest ten nebeský Vykupitel, v jehož svatém jmenu všickni národové země mají požehnáni býti. Ó dejž to, Bože náš! aby se to království pravdy a spravedlnosti, kteréž on zde založil, vždy více rozšiřovalo, pověry a bludy pominuly a pravá víra i bázeň Páně se upevnila. Pomáhejž nám k tomu, abychom všickni, kteří se vyznavači ctitelé Krista jmenujeme, skrze opravdivé křesťanské úmysly a skutky, skrze upřímnou lásku k Tobě i k spolubližním se vyznačovali, a tak Krista Ježíše nejen ústy vyznávali, ale i skutky a nábožným životem oslavovali. Dejž, ó Hospodine, abych i já do počtu těchto pravých křesťanů přináležel, slovo Tvé o Kristu znějící miloval, podlé něho se křesťanskými ctnostmi vždy více ozdoboval a toho věčného blahoslavenství hodným se stal, které jsi slíbiti ráčil všem, jenž Tě milují a Tvá přikázaní plní. Amen.
72 Evola DE 20
ok Vánoční.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj! lexibdo
Sláva na výsostech Bohu, Otci všeho milosrdenství,
neb aj dnešní den zvěstuje nám radost velikou, která má býti všemu lidu. Narodil se nám již Spasitel, přišel ten zdávna od prorokův zaslíbený Mesiáš, vyšel z výsosti vývoda lidu Božího.
Radujž se tedy, duše má, vzešla v něm hvězda spasení i tobě, a světlo nebeské zablesklo se i nad temností hříšného srdce tvého. Bůh sobě oblíbil v Kristu i tebe. duše má, v něm pak přišla milost spasitedlná všechněm lidem, k potěšení skroušených, k pozdvihnutí padlých, k vysvobození jatých, k uspokojení bídných a k spasení věřících.

29
A tak již vítej i mně, narozený Vykupiteli, vítej i v příbytku mém hříchy poškvrněném: ó nechať Ti srdce mé slouží za kolébku, a modlitba má nechať se vznáší co píseň pokoje k duchu svatosti Tvé.
Avšak, Pane, nemám- li zvolati s Petrem i já: odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný! Ó jistě hříšný jsem, a nic dobrého nepřebývá ve mně! Než slovo Tvé věčné zřetedlně mi svědčí, že's přišel, abys hledal a spasil všecko, což bylo zahynulo. Tot potěšení mé vánoční; Ty's přítelem hříšníků, Ty ze synův vzpoury dítky Boží tvoříš a přijímáš všech potřených srdcem.
Ó přijmi tedy i mne na milost svou a učiň srdce mé tichou komůrkou ducha svého, aby narození Tvé mým znovuzrozením bylo, a já co nejmenší dítě království Tvého patřil již při jeslech Tvých na slávu synův Božích a na ono dědictví neporušitedlné nám Tebou připravené.
Tig otolot stor
Pomáhej mi přemáhati všelikou radu a vůli zlou, jenž mi znovuzrození mého v Tobě překáží, aby když i andělé radost a veselí nad příchodem Tvým zpívají, já nebyl nalezen v radě těch, co Tě již v jeslech Tvých křižovati a zahubiti hledí. Zůstaň se mnou, Pane, dej af srdce mé nepokojné odpočine v Tobě. A proto měj i ve mně zalíbení své, ve mně hříšném a bídném, neb aj již věřím, že's Ty ten Syn Boha živého, v něhož každý, kdož věří, nezahyne, ale má život věčný.
deldo
Závdavek života tohoto hledám v hodech těchto vánočních: vediž mne, Pane, k dědictví tomuto. Ó at jest přítomná láska Tvá i mně v slavnost tuto, abych i já znovu, se zrodil ke království Tvému, v němž jsi živ a kraluješ s Bohem Otcem a Duchem svatým, požehnaný Pán náš na věky. Amen.
29
200

30
Modlitba při závírce roku.
A
Oslavujmež Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky
trvá milosrdenství jeho! Kdo může vymluviti nesmírnou moc Tvou, ó Hospodine, a vypraviti všecku chválu Tvou? Učinilt jest se mnou veliké věci Hospodin, protož veselím se. Veliký jest počet dnův, Bože spasení mého, avšak dobrodiní Tvých jest více. Aj opět pod ochranou Boha věčného přežil jsem rok jeden, a milosrdenství Hospodinovo bylo každého jitra se mnou. bur
Děkuji Tobě především, že jsem roku tohoto slovo Tvé svaté opět slyšeti mohl, a tak cestu spasení svého známou's mi učinil. Zpečeť sám to, ó Bože, v srdci mém a dej mi Ducha svého svatého, abych v roce novém života svého jedině podlé slova Tvého řídil, neb aj blahoslavení jsou ne ti, kteří jen slyší, nýbrž všickni ti, jenž ostříhají slova Tvého.
Děkuji Tobě, že's mne i roku tohoto při stolu svém svatém krmil a napájel; ó dej at mi hod tento slouží k obnovení ducha mého.
vigy, myy
ban ilege
Děkuji Tobě, že's mně i roku tohoto odpuštění hříchův zvěstoval a od zasloužených pokut mne zavaroval. Dej mi také moci své, abych se i roku nového hříchův vystříhal a úmyslně nikdy nehřešil.
Děkuji Tobě, že's povolání mému požehnával, živnost
i oděv, zdraví a pokoj popřál, neštěstí oddálil, kříže mého oblehčil a v bídách mých na mne v milosti své patřil. Když jsem Tě vzýval, vyslyšel's mne a pomoc má byla vždy od Tebe. Požehnání Tvé přišlo na mne i roku tohoto, obrátil's tvář svou ke mně, když jsem k Tobě volal v hodinu soužení.
Moudrost Tvá vedla mne dne každého, láska Tvá kryla mne, pomoc Tvá občerstvovala mne, milost Tvá

31
udržela mne, moc Tvá pomáhala mně, ruka Tvá žehnala. mně, oko Tvé ostříhalo mne.
A když se mi i dostalo jíti cestou kříže a neřestí, však dobrota a milosrdenství Tvé mne následovalo. Když srdce mé v neštěstí i klesalo, však slovo Tvé duši mou potěšilo. Když bída a nebezpečenství mne následovaly, pomoc Tvá ostříhala mne na cestě života.
A tak již zavírám s Tebou rok tento. Bud se mnou i v roce novém. Tobě poroučím sebe i co mám, v roce novém živý neb mrtvý jen Tvůj chci býti. Vyslyš mne ó Bože spasení mého! Amen.
otht
Modlitba novoročni.
Pomoc naše jest ve jménu Tvém, Hospodine!
Hospodine, jenž od věků věčnosti běh času spravuješ,
s pohnutým srdcem oslavuji nevystižitelnou moudrost a nekonečnou lásku, že mi jeden rok opět šťastně uplynul. Ty's mne posud netoliko v počtu žijících zachoval, ale i všemi duši a tělu potřebnými věcmi laskavě zaopatřoval. Tvé slovo bylo svíce nohoum mým, Ty's byl štítem mým v nebezpečenství, pomocníkem v potřebě, těšitelem v zámutku, Ty's vyslyšel vroucí prosby mé, ano Ty's mi více dobrého učinil nežli jsem sám prositi uměl. Ó přijmi tedy oběť díkůčinění, které Tobě nyní vděčným srdcem přináším.
A na koho jiného mohl bych bezpečněji spoléhati i v tomto novém roce, než na Tebe, ó Hospodine, od něhož každé dání dobré pochází. Skryto jest sice před krátkým zrakem mým, co mne očekává, ale spokojen jsem! Nebo pod Tvým řízením, vševědoucí a nejmoudřejší Pane! všecky případnosti jen k mému dobrému směřovati budou. Znám, že mnohé práce a obtížnosti, a snad i mnohé bídy a trápení mne očekávají, ale Ty mně udělíš síly. rady,
29*
PURKA
JOUER

32
potěšení, trpělivosti, udělíš hojného požehnání svého. A tak se Tvé všemohoucí ochraně, Tvému moudrému řízení, Tvému otcovskému opatrování se vším důvěrně poroučím.
ó račiž mne Duchem svým svatým ustavičně probuzovati, at i tohoto nastalého roku ve svatosti a spravedlnosti života ze dne na den vždy více prospívám, a svědomí svého žádným hříchem a nešlechetností neobtěžuji, abych tak pokoj v srdci maje, i k Tobě každého času pokojně očí svých pozdvihovati mohl. Ty's, ó Hospodine, sám nejmilostivější, a dáváš nám času a příležitosti, aby jsme se moudřejšími, lepšími a Tobě podobnějšími stávali. Dejž tedy, at i já dnů milosti na této nízké zemi svědomitě počítám a tak vynakládám, abych se hodně připravil k tomu vyššímu, dokonalejšímu světu, do kterého mne dříve neb později, a snad již tohoto roku povolati ráčíš. Jméno Tvé, Ježíši, budiž mi heslem milosti k životu věčnému. Amen.
-
go 107
Na velký pátek.
Tento den jest, ó Ježíši, dnem Tvého utrpení a Tvé smrti, dnem velikým našeho smíření, neb tohoto dne byl's, 6 Beránku nevinný, obětován na dřevě kříže pro hříchy naše v oběť smíření. Ó Ježíši, jenž jsi dne tohoto poslušnost Otci svému ukázal až do smrti kříže, vštip v. srdce mé ochotnost k stálé oběti u víře k Tobě. Pomoz, Pane, abych v přesvatý tento den, vzdálený od hluku světa a povolání zemského, jen o díle Tvém velikém rozmýšlel. V Tobě máme vykoupení skrze krev Tvou, totiž odpuštění hříchův. Dej mi tedy, 6 Ježíši, pamatovati, že pro vykoupení toto byl jsi, Ty služebníku spravedlivý Boha živého, pokutován i trápen a nejopovrženějším ze všech lidí učiněn. Ovšem za nic Tebe nevážili, na tvář Tvou svatou plili, mezi lotry jsi byl počten a jako ovce k zabití veden.

33
Ó Ježíši, jak těžké a soužení plné bylo dílo Tvé, avšak jak vzácná a vznešená jest zásluha Tvá! Pochváleno budiž jméno Tvé až na věky pro Tvé hořké umučení, pro Tvé nevýslovné potupení, pro Tvůj krutý boj, když jsi měl položiti duši svou v oběť za hříchy naše. Ó jistě Ty's vzal na se nemoci naše, a bolesti naše vlastní Ty jsi nesl, raněn jsi pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše, ježto však jsi nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech Tvých svatých.
Pomáhej mi, ó Bože, hříchů mých poznati, poznaných želeti, v želení Tebe hledati, u víře Tě najíti, s Tebou věčně přebývati.
Ó Spasiteli drahý, jenž jsi mé bludy smazal, nedej mi v bříších zahynouti, nýbrž v pravém pokání k Tobě se blížiti a v pokoře za Tebou kráčeti, aby jako jsi Ty svět, smrt a peklo přemohl, i já svět a tělo své v moci Tvé přemáhal, neboť však víra naše v Tebe jestiť to vítězství, jenž přemáhá svět.
Nedej mi v pokušeních zoufati aneb podlehnouti, dej mi na soud Tvůj pamatovati, nauč mne zásluhu Tvou za spravedlnost mou, víru mou v Tebe za ospravedlnění mé považovati. Nauč mne také kříž Tvůj na se bráti, Tě následovati a vždycky hotovým býti také i života svého nechati, kdykoli to Tvá svatá vůle jestit. Nedej mi počtenu býti k nepřátelům kříže Tvého, nauč mne ptáti se na písma slova Tvého svatého, přiviň mne k sobě, Spasiteli můj, pro zásluhy hořké smrti své, zde časně a tam potom věčně.
Amen.
Na velikou noc.
Kníže života, Ježíši Kriste! Před Tebou klekám na kolena svá a vzývám Tě v moci a v síle Tvé, níž jsi nepřátely své přemohl a je za podnože nohou svých učinil.

34
Pochválena budiž láska Tvá, ó reku silný, že jsi i pro mne brány pekla přemohl, smrt podmanil a hrob prolomil, abych já vysvobozen byl od muk pekla, strachu smrti a panství hrobu. Ty's odjal moc hříchu, aby i ve mně víc nepanoval. Ty jsi za mne zemřel iz mrtvých vstal, abych i já zemřel hříchu a vstal z mrtvých u víře v Tebe, a tak Tvým vlastním se stal.
Ó Pane, jenž jsi vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše, pohled na mne, neb aj v hříších svých mrtev ležím! Probudiž mne ze sna skutkův temnosti k svému světlu života, neb aj vzkříšením Tvým pominula noc hřícha a přiblížil se den spasení! Ach, probudiž i mne k životu, ó kníže života! huld m
O přeudatný Ježíši! Učiň to, abych již nebyl živ já, nýbrž aby jsi Ty živ byl ve mně, neboť Ty jsi mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. A tak uč mne, aby, když skrz Tebe staré věci pominuly a nové všecko učiněno jest, i já v moci Tvé povstával každého dne co člověk nový, který by v spravedlnosti a svatosti před Tebou živ byl na věky.
Než poněvadž k slávě Tvé bez kříže přijíti nelze, nauč mne následovati šlépějí Tvých a na se bráti jha Tvého. Vysvobodiž mne sám ze strasti života a potěšuj sloven svým, jakž jsi jednou po svém z mrtvých vstání potěšoval byl učedlníky své skormoucené.
Učiň mne sobě podobného, vstup v srdce mé a dej pokoj duši ztrápené.
Ty jsi Pánem svých věrných; Bůh všemohoucí, jenž Tě mocně z hrobu vzkřísil, dal Tobě všecko v moc a Pánem Tě položil nad církví svou. O dej mi tedy radost Ducha svého svatého, abych i já, Tobě u víře živ jsa, zde časně a tam potom věčně zvolati mohl:„ Kde jest, ó smrti,

35
osten Tvůj; kde jest, ó peklo, vítězství Tvé?" Hallelujah! Amen.
Na vstoupeni Páně.
Díka budiž Tobě, ó Hospodine, že jsi Ježíše Krista slavně povýšiti a věčnou ctí korunovati ráčil. Ty's jej byl poslal, aby dílo spasení našeho konal, a když jako poslušný Syn Tvou svatou vůli věrně vyplnil, dal jsi mu jméno nad každé jméno.
Znám, ó Pane! že i já nemám zde místa zůstávajícího, že i mne nová vlast očekává. Znám, že se na této nízké zemi k nebi připravovati mám. Znám, že jednomu každému podlé toho, jak plní zde v časnosti vůli Tvou, tam v věčnosti spravedlivě odplatíš.
mittsdon misel
A proto dej, at tuto pravdu vždy v srdci a na mysli maje, Tvou svatou vůli ve všech života okolostojičnostech věrně zachovám, a od cesty přikázaní Tvých ani na pravo ani na levo se neuchýlím; ale slovo a příklad Krista Pána ustavičně před očima maje, za ním, co za vůdcem nejjistějším, směle a ochotně kráčím. Tak se i já, ó Pane, s pokojnou a doufanlivou myslí se světem jednou loučiti budu, přesvědčen jsa o tom, že jsem se snažil, to co jsi mi naložil, jako věrný služebník Tvůj svědomitě vykonati.
Kriste, vůdce spasení! Ó táhni srdce mé od země. Nedej, abych jen o tělo a pokrm, nápoj a oděv pečoval, nedej, abych jen zemské marné a pominutelné poklady, které dřív neb později zde zanechati musím, shromáždoval!
Kriste, vůdce spasení! Ó táhni srdce mé k nebi! Déj at o svou duši nade všecko péči mám; dej at sobě vírou v Tebe v nebi poklad skládám, poklad věčného štěstí a blahoslavenství. Učiň to pro své oslavení. Amen.

36
Modlitba Svatodušní.
Duchu Svatý, Duchu Boží, Duchu pokoje a pravdy, učiteli neumělých, těšiteli zarmoucených, Duchu nebeský, jenž z milosti Boha dle zaslíbení Ježíšova přicházíš na všeliké tělo, s Otcem i Synem téže podstaty, ó přijdiž i ke mně, vylejž se i na srdce mé, aby i ono stalo se chrámem Tvým, a modlitba má dnešní nebyla v řečech lidských, nýbrž v moci Tvé velebné.
Než, aj, jakože já v mdlobě své Abba, Otče, volati mohu, jako že já v tělesnosti své Pane, Ježíši Kriste, promluvím, když ani nevím, jak by náleželo se modliti.
V těle jsem, tělo pak a krev tajemství Ducha pochopiti nemohou; chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl to dobré, moci tohot nenalezám; neb aj jiný zákon vidím v údech svých, odporující zákonu hříchu. A protož žalostným srdcem volám: Bídný já člověk, kdo mne vysvobodí z toho těla smrti!
Duchu svatý, potěšení mé, Ty těšiteli věřících, učíš věrné křesťany, že žáden člověk z svého vlastního rozumu a moci v Jezu Krista věřiti a k němu přijíti nemůže, ale že Ty, Duchu Pána mého, všecky lidi skrze svaté evanjelium voláš, svými dary osvěcuješ a posvěcuješ a v Kristu v pravé víře zachováváš. Ano znám z Písem svatých, že u víře této pomáháš Ty sám mdlobám našim v modlitbě, a prosíš za nás lkáními nevypravitedlnými!
A protož s radostí slavím drahý hod dnešní, nebo již znám, že zač bych koli prosil Otce ve jménu Páně, to v moci Tvé vezmu.
Hledám, Duchu nebeský, jen království nebeského, jehož závdavek v Tobě jsem již přijal. Ó svatý Duše. v dařích hojný, bohatý, stvoř mi sám srdce čisté, které by chrámem Tvým sloulo, a království Páně účastným se

37
stalo. Dej at pamatuji, že království toto není pokrm i nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Tobě, Duchu svatý. Dej toho pokoje srdci mému, jehož mi svět dáti nemůže!
Pokoj tento, kterýž převyšuje všeliký rozum lidský, zůstávejž i s církví Tvou, ó Pane, kterouž's sobě mocí Ducha tohoto svatého byl založil: dejž, at pravá víra v Tebe, ó Bože, v ní zrůstá, a noc hřícha, pověry a nevěry pomine. Zůstaň jen s námi, ó těšiteli v tesknostech, lékaři v nemocech, bludných napraviteli, sprostných učiteli, zástupce opuštěných, naděje ztrápených, sílo omdlévajících, živote umírajících.
V moci Tvé volám již i já, Abba, Otče! Ty osvědčuješ Duchu mému, že i já jsem v Tobě z synův Božích.
Amen.
Modlitba k poděkování za úrody. Žalm 145.
Vyvyšovati Tě budeme, Bože! náš králi a dobrořečiti jménu Tvému na věky věkův. Na každý den dobrořečiti budeme Tobě a chváliti jméno Tvé na věky věkův!
Hospodine, veliký jsi a všeliké chvály hodný a velikost Tvá nemůže vystižena býti.
Hospodine, naplniž zaslíbení svá, kteráž učinil jsi otcům našim; prosíme naplniž zaslíbení svá, Bože, v slibech svých věčně věrný, Bože, v slovu svém nezměnitelný: Smiluj se nad rodinami našimi; vyslyš nás dnes, tento den dobrodiní chval Tvých! Smiluj se a dej nám srdce velikostí a dobrotou Tvou rozradované. Zahřej vděčností svatou duše otcův i matek našich, aby jedni druhým vychvalovali skutky Tvé; zapal díkčiněním všecky vnitřnosti synův a dcer našich, aby jedny druhým zvěstovali předivnou moc Tvou; ověj a posvěť duchem svým čeládku naši, aby

38
o slávě a kráse velebnosti Tvé, o věcech Tvých předivných mluvila: Vstup do chrámův našich a osvěť shromážděných svých; spravuj ústa sluhův svých, ku slovu povolaných, aby vypravovali hodně důstojnost Tvou; nastroj písně pobožných svatých svých, abychom hlučně hlásali paměť mnohé dobroty Tvé a o spravedlnosti Tvé zpívali hlasitě!
Milostivý a lítostivý jsi, Hospodine! dlouho shovíváš nám a milosrdenství Tvé veliké jest: dobrotivý jsi, Hospodine, všechněm a slitování Tvá nade všecky skutky naše!
Ach, Pane, vyznáváme dnes hříchy své před obličejem Tvým! Smiluj se, neb na pomoc Tvou nedbáme a štědrotu Tvou v službě světa a těla svého podrobujeme: že požehnání Tvé v kletbu obracíme; smiluj se, smaž přestoupení naše, smyj viny naše a odpust, odpusť nám!- Skutkové naši zlí jsou, ale skutkové Tvoji oslavují Tě, ó Hospodine! Netresciž nás suchem, přívaly, bouřkou, náš, ruku svou vztáhnutou k ranám zaslouženým: tresceš, tresci milostivě a zkus nás; poznati uč nás navštívení svá a spas nás pokáním, trpělivostí a obrácením k Tobě. Svatí Tvoji dobrořečiti Tobě budou za to, slávu království Tvého vypravovati a o síle Tvé mluviti!
zastav, Otče - a když
-
Oči všechněch v Tebe doufají a Ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný; otvíráš ruku svou a nasycuješ každý živočich podlé dobrolíbezné vůle své.
Hospodine, spravedlivý ve všech skutcích svých; Hospodine, milosrdný ve všech skutcích svých;- Hospodine, blízký všechněm, kteříž Tebe vzývají, všechněm, kteříž Tebe vzývají v pravdě: čiň vůli naši, kteříž se Tě bojíme a křik náš slyš a pomáhej nám! Ostříhej, Hospodine, všech, kdož Tě milují a všecky bezbožné ze zatracení vysvobod! Ústa pak naše vypravovati budou chválu Tvou a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému Tvému od věkův až na věky. Amen. Amen.

39
K památce obnovení církve.
Ó Ježíši nejmilejší! Ty světlo a život lidí, jenž jsi přišel k osvícení světa celého: děkujeme Tobě srdečně, že světlo Tvé skrz Tebe, Apoštoly Tvé a nástupce jejich i k nám přišlo; potom ale, když tma pověry a moc knížete temnosti zastíniti chtěly pravé světlo evanjelium Tvého, opět jsi skrz věrných služebníkův svých učinil slovo své svící nohoum našim a světlem stezce naší. Račiž i nám odpustiti, že jsme i my často chodili v skutcích temnosti, a co děti nevděčné častokráte postavili evanjelium Tvé, pravidlo to víry i života našeho, pod nádobu svévolného srdce a hříšné vůle své. Ó dej nám hříchu tohoto poznati a v pravém pokání ptáti se na Písına, aby jsi opět, ó Hospodine, propřestoupení naše neposlal na nás ne sice hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Tvých, jenž jsou pravý chléb a čistá voda duše naše občerstvující. Dej, aby se zablesklo světlo známosti Tvé v srdcích našich, abychom se za evanjelium Tvé nestyděli, ale v moci ducha poznali moci jeho k spasení každého věřícího, abychom zavrhli skutky temnosti a chodili v světle slova Tvého. Dej nám poznati vlků v rouše ovčím chodících, jenž cizoloží slovo Tvé a z církve Tvé svaté služebníky převrácenosti své dělají. Račiž nás obléci v celé odění své, abychom odolati mohli temnostem věku tohoto, proti nevěřícím avšak zřejmým nepřátelům kříže Tvého. Nauč nás v pravé lásce křesťanské žíti i s těmi, jenž nejsou z ovčince našeho, neboť však's Ty jediný pastýř náš, jenž nás všech jednou spojíš v ovčinec jeden. A když nás z církve rytěřující povoláš do církve své triumfující, dej nám poznati tváří v tvář světlo své věčné, ó Králi spasení našeho, jenž jsi živ Bůh požehnaný na věky. Amen.
DEA

40
Modlitby kající.
Hospodine! Ty jsi mne zkusil a seznal, Ty rozumiš
myšlení mému z daleka; Ty všech mých cest povědom jsi, a prvé než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, již Ty to všecko víš.- Nemohu tedy já bídný hříšník toho před Tebou tajiti, že jsem mnohokráte ve svém životě zhřešil proti Tobě. Ach, jak často jsem právě to páchal, čeho jsem se měl vystříhati: a naproti tomu, co jsem byl povinen činiti, nedbanlivě konal, anebo i docela zanedbal. Neposlouchal jsem výstrahy svědomí, ale hlasu pokušení světa a vlastních žádostí. Nechci toho sám před sebou ukrývati, ale s hanbou a s lítostí vyznávám přestoupení svá. Odpust mi, Otče milostivý, všecka provinění! Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svého svatého neodjímej ode mne. Však jsi poslal Syna svého, aby hříšné spasil. Tot potěšením naplňuje srdce mé, skrze něho mám tu naději k Tobě, že mi nebudeš pro hříchy mé platiti podlé zásluh mých. Aj, má se mi dnes ústy služebníka Tvého zvěstovati milost Tvá; ó dejž tedy, at v pevné víře slyším to Tvé potěšitelné slovo: Doufej! odpuštěniť jsou Tobě hříchové Tvoji; aby dosáhlo pokoje srdce mé, a já mohl s doufáním očí svých k nebi pozdvihnouti. Ty znáš srdce mé a víš, kterak sobě srdečně žádám odřeknouti se všeho zlého. Než duch hotov jest, ale tělo mdlé. Protož snášej mne trpělivě, poshov a posilňuj mne, abych mohl život svůj polepšiti, a jako jsi mne probudil ku pokání a dal's chtění, tak dej mi, prosím, i skutečné vykonání. Stvoř mi srdce čisté a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. Neopouštěj mne, milý Otče, ale bud mi milostiv. Amen.
11
Vzdechnutí.
Pane Ježíši, kterýž jsi hříšníky přijímal a nepřišel volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání, přimlouvej

41
se za mne u Otce svého, aby mi ráčil pro Tvé umučení a smrt kříže všecky mé hříchy odpustiti a pokání mé začíti i dokonati. Amen.
one
Vyznání hříchů. 10
Já bídný hříšník vyznávám a zpovídám se Tobě Bohu.
vševědoucímu ze všech hříchů vědomě i nevědomě spáchaných, kterými jsem zasloužil spravedlivého trestu Tvého. Lituji toho srdečně a prosím, odpust mi má provinění, nebo budeš- li počítati hříchů mých, kdo před Tebou ostojí? me Nevcházej v soud se mnou, ale učiň milosrdenství proJežíše Krista, který kajícím hříšníkům milost Tvou zaslíbil. Já se budu usilovati, mocí Ducha Tvého a z milosti Tvépobožnější život vésti, a tak se této Tvé milosti i účastným učiniti. Posilňuj mne v tomto předsevzetí pro milosrdenství své. Amen.
-
Modlitba.
its
Dobrořeč duše má Hospodinu, neboť mi dal zvěstovati to slovo plné milosti: Doufej, synu( dcero), odpuštěniť jsou. tobě hříchové tvoji. Uspokojilo se ve mně srdce mé, plné smělého doufání, že již ospravedliven jsa před Tebou, budu moci hodně přistoupiti ke stolu Páně.- Ó kterak že mohu Tobě dostatečně děkovati, že máš poshovění s dítkami v Krista Ježíše věřícími a pravé pokání činícími. Nemáš zajisté libosti v zahynutí hříšníka, ale chceš, aby se k Tobě obrátil a živ byl.- O bych se nezapomenul na tuto lásku Tvou, ale si ji často připomínal a obnovoval předsevzetí dnes před Tebou učiněné, že jen Tobě a. Spasiteli svému Kristu Ježíši budu sloužiti. Učiň mne: způsobného plniti vůli Tvou, ved po cestách Tvých a pomáhej všeliké pokušení přemáhati, abych opět nepadl a nezhřešil proti Tobě. S pomocí Ducha Tvého chci běh,
TEA

42
svůj zde konati, až se tam dostanu, kdež Tě budu dokonale milovati a vzývati na věky věků. Amen.
Vzdechnutí.
Sláva Bohu Otci, kterýž mne hříšného syna přijal na milost: sláva Synu jeho, kterýž mne vykoupil od všeliké nepravosti; sláva Duchu svatému, kterýž ve mně začal dílo dobré, a posvětil mne k životu věčnému. Amen.
Konfirmace.
a) Před konfirmaci.
Ó jak vzácný, jak svatý jest mi tento den! Vzácnějšího jsem ještě neměl v svém životě. Děkuji Tobě, Otče laskavý, že jsi mi ho dal dožíti. Vím, že mám dnes obnoviti smlouvu, kterou jiní místo mne při křtu svatém učinili; vím, že mám srdcem i ústy slíbiti Tobě a Spasiteli svému věrnost až do smrti, abych již dospělým byl a hodným údem církve jeho. jotuouideatin
Díky Tobě vzdávám za všecka dobrodiní, kteráž jsi mně v mém dětinství až do této hodiny prokazoval, za Tvou otcovskou ochranu, za to, že jsi mi dal sebe, a jehož jsi poslal, Jezu Krista, poznati. Vímt zajisté, v koho jsem uvěřil a v koho jsem pokřtěn.
Zůstaň se mnou i dále, milý Otče nebeský. Pomáhej mi dětinské věci opouštěti, všeliké chyby napravovati, všelikého bláznovství se odřeknouti, Tobě se já chci budoucně posvětiti. Protož vštip do srdce mého naučení, kteráž jsem přijímal ze slova Tvého, aby mne sprovázela na všech cestách mých, abych nalezal v nich své potěšení, svou naději v životě i ve smrti. Ty jsi, ó Jezu, za mne umřel, já pak Tobě chci živ býti. Duch Tvůj probud mne

ke všemu dobrému, upevni a posvětiž mne sobě k životu
věčnému. Amen.
Vzhlédni na mne s vysokosti, Bože, a slyš mé žádosti,
dnešní den chci posvětiti,
smlouvu křestnou obnoviti.
Když před Tebou, Pánem, klesám,
posvěť duši mou sobě sám,
a rač k tomu, Duchu Svatý, moci, horlivosti dáti;
rač mou víru obnoviti, věrnost k Tobě roznítiti, abych živ byl ke cti Tobě, a své církvi ku ozdobě. TURO
Sám Ty rač mi pomáhati, bych Tě mohl milovati. Ó bych všecky nepravosti, všecko zlé měl v ohavnosti;
43
hledal jen království Tvého, plnil vůli Otce svého:
Tak se duše má připraví
k účastenství věčné slávy. Amen.
b) Po konfirmaci.
Otče tče
nebeský, křestný jsem před Tebou slib obnovil, že chci u víře v Jezu Krista, v něhož jsem pokřtěn, setrvati, a pobožný život vésti. Ach, ale ve mnohém klesáme všickni, a padá i ten, kdo se domnívá, že stojí! Protož prosím Tě, ó Všemohoucí, žehnej Ty sám mému předsevzetí, a Duch Tvůj ved mne jako po rovné zemi. Mnohá pokušení zachvacují člověka: ó pomáhej mi je přemáhati. Nedej mi zapomenouti na to slovo Syna Tvého: Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení!- A když budu v pokušení světa, ďábla anebo vlastního těla o pomoc k Tobě

44
volati, vyslýchej modlitbu mou. Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a posvěť mne sobě samému, abych Tobě živ jsa, víru zachoval a výborný boj bojoval, a tak mohl dosáhnouti koruny, kteráž jest uložena všem vyvoleným. Bázeň Tvá zprovázej všecky kroky mé, až dojdu cíle svého. Potom uved mne tam, kam mne předešel Spasitel můj, kterýž za mne umřel i z mrtvých vstal. Amen.
-
Večeře Páně.
Modlitba před přijímáním večeře Páně.
Spasiteli Kriste Ježíši, aj chci přistoupiti ke stolu
Tvému, a závdavky milosti Tvé k utvrzení víry a ke spasení duše své přijímati, a tak se s Tebou, Pánem svým, tím tužeji spojiti. Chci Tebe, po němž touží srdce mé, před světem vyznati, vděčnou myslí děkovati Tobě za Tvá mnohá dobrodiní, a obnoviti to své předsevzetí, že Tobě, jenž jsi za mne umřel, chci živ býti i umříti. Vážímť sobě toho vysoce, a za veliké štěstí pokládám, že Tě mohu Spasitelem svým jmenovati. Nebot bych ve tmách bloudil, kdybych se nebyl od Tebe naučil Boha právě znáti; nemělo by žádné útěchy svědomí mé hříchy raněné, kdybys mi nebyl u Otce svého vyzískal hříchů odpuštění; děsila by mne smrtelného člověka smrt, kdybys mne Ty, jenž jsi vzkříšení i život, nebyl o budoucím věčném životě poučil, a ujistil nadějí věčného spasení. Protož vzácná mi jest památka zásluh Tvých. Přijmiž, ó Ježíši, místo oběti celé srdce mé, a nastroj ho tak, abych mohl nábožně, v pravé víře přijímati dary Tvé, a nebyl nehodným hodovníkem stolu Tvého. Posvětiž sobě srdce mé v příbytek svůj, abych spojen byl s Tebou jako jsi i Ty spojen s Otcem svým. Učiň mne účastným toho požehnání, které vyplývá z večeře Tvé na
-
-

všecky, kteříž Tě milují. Skloň se ke mně, Jezu Vykupiteli, duch Tvůj vznášej se nade mnou; srdce mé touží po Tobě, a duše má hotova jest přijati Tebe.
Ó Ježíši, světa Spasiteli,
neumělých drahý učiteli,
vůdce víry, jenž jsi ráčil snésti
i smrt kříže i mnohé bolesti,
45
aj v pokoře klekaje před Tebou
prosím, spoj mne, ó Pane, se sebou. Amen.
Jiná.
Děkujeme Tobě, laskavý Pane Ježíši, za Tvou velikou lásku, kterou jsi nám skrze ustanovení velebné svátosti večeře Tvé prokázal a ještě prokazuješ. Prosím Tebe, dejž, abychom se na tuto Tvou lásku ustavičně rozpomínali, a tak u víře, v lásce, v naději a všem dobrém se zmocňovali. Amen.
Vzdechnutí při přijímání posvátného chleba. Děkuji Tobě, Spasiteli Ježíši Kriste, že jsi tělo své za mne obětoval, i já se chci Tobě s tělem i s duší obětovati. Zachovejž mne v pravé víře k životu věčnému. Amen.
Při přijímání posvátného vína.
Pane Jezu Kriste, díky vzdávám Tobě, že jsi krev svou předrahou i za mne vylíti ráčil. Ona očistiž mne od všeliké nepravosti k sloužení Bohu živému, abych setrval věrným Tobě až do smrti. Amen.
Po večeři Páně.
Otče všelikého milosrdenství! přijmiž ode mne srdečné díkůčinění za tu milost, kteroužto jsi mi právě při velebné
30

46
večeři Syna Tvého prokázal, když jsi mne hříšníka ospravedlniti, odpuštění hříchů mi zvěstovati, a mne o spasení věčném ujistiti ráčil. Upevnil jsi mne u víře, naplnil blahoslavenou nadějí, a k dobrému probudil. Ó račiž to, co jsi dobrého ve mně působil, utvrditi, a prospěchu dáti mému dobrému předsevzetí u víře v Syna Tvého Jezu Krista.
-
—
Tobě pak, Vykupiteli hříšného světa, čímže se odměním za to, co jsi pro mne podstoupil? Nech budou Tobě příjemné díky, které Tobě v pokoře srdce svého přináším, když se na Tvé zásluhy rozpomínám.- Tvůj svatý příklad budiž světlem mým na cestách života mého, potěšením v zármutku, mou nadějí, když se budu s tímto světem loučiti. Tobě chci srdce své posvětiti, Tebe se vroucí láskou přidržeti. Duch Tvůj dobrý ved mne po cestách přikázaní Tvých svatých. V té víře zdržuj mne, že přijde ten den, kde Tě z tisíce tisícův, kterýchž jsi krví svou vykoupil, uzřím tváří v tvář před trůnem Všemohoucího. Tam Tě se všemi vyvolenými budu hodněji vzývati a jméno Tvé zvelebovati na věky. Amen.
Jiná.
Děkuji Tobě, Otče nebeský, že jsi mne hříšného na milost přijati a o věčném spasení ujistiti ráčil. Děkuji Tobě, Pane Jezu Kriste, že jsi mne s Bohem smířil a základ života věčného do srdce mého položil. Duchu svatý, děkuji, že jsi mne ku pokání povzbudil, svědomí mé potěšil, srdce mé za chrám sobě posvětil.
Ó Pane Bože, zachovej mne v této své milosti až do konce, zdržuj v bázni své, abych po všecky dni života svého Tobě sloužil, v dobrém setrval, a tak ku spasení věčnému zachován byl. Amen.

47
Za ctný a pobožný křesťanský život.
Abba, milý nebeský Otče! od něhož, jakožto od Otce světel, všeliké dobré dání a každý dar dokonalý s hůry sstupuje, Pane Ježíši Kriste, jenž jsi původ i dokonavatel víry a všeho dobrého v nás, Bože, Duchu svatý, kterýž působíš všecko ve všech podle dobrolíbezné vůle své, prosím Tě srdečně, abys ráčil dobré dílo, které si ve mně začal a dnes skrze svátosti těla a krve Kristovy potvrdil, dokonati, abych se víc a víc rozmáhati mohl v každé známosti a ve všelikém umění, abych zkušovati mohl, co jest nejlepšího, a abych byl upřímný a bez úhony až ke dni Kristovu, naplněn jsa ovocem spravedlnosti, skrze Ježíše Krista, k slávě a chvále Boží. Ach můj Bože a Otče! já ten poklad, kterýž si mi dal, v nádobě hlíněné nosím. Svět i mé vlastní tělo mne sužují a bojují proti duši mé: ach dejž, abych udatně bojoval a vítězství obdržel, abych Tobě tělo své vydal v oběť živou, svatou, Tobě libou a proměniti se mohl v novotě mysli své, abych zkusiti mohl, která by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.
Přebývej v srdci mém skrze víru, dej mi v lásce zakořeněnu a založenu býti, abych se učil poznávati, kteráž by byla vysokost, hlubokost, širokost a dlouhost lásky Tvé, a že Krista Pána milování lepší jest, než všeliké umění, a abych naplněn byl všelikou milostí Božskou. Dejž mi Ducha lásky, tichosti, pokory, trpělivosti, vroucnosti, bázně Hospodinovy, milosti a modlitby, abych Tobě se všemi svatými náležitě sloužiti mohl a život věčný dědičně obdržel.
O Bože Duchu svatý, osvěť srdce mé svým věčným. světlem. Odvrat srdce mé od světa, a jeho žádosti qëf těla a pýchy života, abych se na ty věci, které jsou za mnou, zapomínal. Dej, abych svaté, vysoce zvelebené jméno

48
Boží opravdově posvěcoval, ustavičně chválil, nikdy se mu nerouhal, v pronásledování nezapřel, ale až do smrti směle vyznával. Dej, aby království Boží ve mně bylo a zůstalo. Zachovej mne od lži, rouhání, bludu, slepoty a temnosti, od nevěry a zoufání, i od všelikého hříchu a hanby. Pokoj pak Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiž srdce mé, i smysly mé, v Kristu Ježíši, Pánu mém. A když má poslední hodinka přijde, nechat to požehnané jméno Ježíš mé poslední myšlení bude, tak abych v tom blahoslaveně usnul a v den poslední soudný vesele k životu věčnému povstati mohl. Amen.
Za dobrý a nový život.
Ó
Duchu svatý! všech věřících posvětiteli nejdobrotivější: přijď a skloň se, prosím, ke mně s trůnu Tvého nebeského, a řed, vyučuj i sprovod mne po cestách svých přímých: Dej a vlož v mysl mou, co bych měl činiti a co bych měl zanechati. Ved mne v pravdě své, otevři, rozvaž a osvěť rozum můj, a naplň jej moudrostí svou nebeskou. Necht ve mně zrostají víra živá, vzývání vroucné jména Tvého: Milost, upřímnost, dobrotivost vděčná; mysl čistá, i jiné těm podobné a Tobě příjemné ctnosti. Co nevím, vyučuj mně; co nemám, dej mně; co nevidím, ukaž mně; co mám, zachovej a rozmahej při mně. Odejmi z srdce mého i mysli mé všelikou nerozumnost a blud, a zachovej mne v pravdě své svaté.
O studnice všeliké moudrosti! buď také má moudrost i rada: mé světlo i pomoc a dej šťastlivý prospěch i požehnání ve všem mém předsevzetí i konání. Pomoz moudře a chvalitebně všeliká usilování dobrá konati, abych to jedině činil, co by užitečné a chvalitebné, vzácné a spasitedlné, Tobě Bohu milé, mně pak i bližnímu mému

prospěšné býti mohlo. Posvěť mou duši a srdce čisté stvoř ve mně. Rozmnož a zažni při mně všeliké ctnosti křesťanské. Varuj mne od všeho zlého nebezpečenství tělu i duši škodného i od všech protivníků mých.
ó těšiteli, Duchu svatý, těš mne ve všem mém zarmoucení i protivenství. Dej svědectví duchu mému, že dítě Boží jsem: Pozdvihni, retuj a neopouštěj mne; stůj při mne v životě i při smrti; občerstvi mne prvé nežli se odsud odberu; posilni mne v poslední hodině mé, mluvě k duši mé: Já jsem Tvé potěšení; naplň srdce mé radostí i veselostí svou, a učiň jej sobě chrámem v tomto i budoucím životě. Obstup mne milostí svou velikou, kteréž nebe i země obsáhnouti nemohou. Chraň a opatruj mne před vším neštěstím těla i duše. Požehnej a spasena mne učiň jak zde časně tak potom věčně. Amen.
Kratičké rytmovní.
Předrahý Pane Ježíši, pomocníku nejjistější! Posilň, bych již od té chvíle ne k mé, ale Tvoji chvále začal žiť času každého
49
v novotě života ctného, a tak v svaté pobožnosti, v čistotě, bázni, střídmosti. Konal běh života svého, potom došel bytu toho věčné nebeské radosti,
v nepřekonalé svatosti. Amen.
Za následování Krista Pána ve všech ctnostech dobrých.
Ó nejmilejší, všeliké upřímnosti i lásky, tichosti i pokory, trpělivosti i vděčnosti plný Ježíši Kriste! Jak krásný
a ctností bohatý příklad života pobožného nám po sobě zanechati si ráčil, abychom všickni v Tebe věřící na ten
SODEA

50
samý netoliko pamatovati hleděli, ale také skutečně se vší pilností následovali. Ty's zajisté to čisté zrcadlo všech dobrých ctností; Ty's ten dokonalý a úplný příklad svatosti i trpělivosti; Ty's učitel věrný vší spravedlnosti. A jak odporný, jak nerovný, jak hříšný a Tobě nemilý vedu já život v této smrtedlnosti! Měl bych v Tobě, jakžto nové stvoření, žíti; a já více v starém člověku se kochám, nežli v Tobě, mém Spasiteli laskavém. Měl bych podlé ducha žíti, a já žiji podlé těla, nerozvažuje toho, co sám v slovu svém svatém mluvíš: Budete- li podlé těla živi, zemřete. Ach upřímný a dlouho shovívající Ježíši! Odpust mně, prosím, mé veliké hříchy, přikrej výstupky mé. Odvrať své svaté a jasné oči od nečistoty mé. Nezavrhuj mne od tváři své, aniž vyháněj mne z příbytku svého, jakožto nečistého a malomocného. Vypud z srdce mého všelikou pýchu, a vlož v něm pokoru a tichost, která jest základ všech ctností. Ozdob srdce mé pravou vírou, hořící láskou, živou nadějí, synovskou bázní, vroucnou a svatou náklonností k službám Tvým. O mé jedinké potěšení, má radost i doufání, má čest i krása, Ježíši Kriste! Spoj se s tělem i duší mou, abych spojený jsa s Tebou, já v Tobě a Ty ve mně žil věčně. Nechť žiji Tobě a ne sám sobě. Dejž mi tu lásku, abych Tebe tak mohl znáti a milovati, jak Ty sám vyhledáváš a chceš ode mne míti. Ty's mé světlo, ach osvět mne! Ty's můj život, ach živ mne! Ty's má ozdoba, ach ozdob mne ctnými a šlechetnými mravy! Tvé jsem stvoření, ostříhej mne! Tvůj příbytek, přebývej ve mně! Tvé dílo, pomahej, řid a spravuj mne k všemu dobrému!
Ó Ježíši, věčná cesto, sprovod mne! Věčná pravdo, vyučuj mne! Věčný živote, živ a občerstvuj mne! Ach nedopouštěj duchu zlému moc svou nade mnou provoditi, aby svou zlost, lež, pýchu, hněv, lakomství, závist a nečistotu, které on sám původce jest, skrze mne, jakožto

51
skrz nějaký nástroj, konal a provodil. Pomáhej, ó Ježíši dobrotivý, všeliké marnosti světské přemáhati, hříchův se vystříhati a pobožný, dobrými ctnostmi ozdobený, Tobě pak, Spasiteli mému, milý život vésti. Pomoz žádosti těla mrtviti, tak abych s Tebou ve věčné slávě a radosti mohl na věky přebývati. Amen, Amen.
Za pravou a spasitedlnou víru. Všemohoucí, milosrdný a dobrotivý Bože! Ty víš a
znáš dobře, že srdce mé od přirození nevěrou, pochybností a nedbanlivostí velice jest nakažené a zhubené, tak že Tvé opravdivé a spasitedlné slovo, které jest pravidlo a prostředek spasení našeho, zřídka k sobě přijímá, zřídka tomu samému věří, zřídka se v něm těší a kochá. Ach odpust, odpust Otče milý! takovémuto mému lehkomyslnému hříchův těžkých páchání, odvrať ode mne zaslouženou pokutu, kterou hrozíš všem, kteří v člověku a věcech pominutedlných se kochají, a svou naději skládají.
A poněvadž nemožné jest Tobě, Otci nebeskému, bez víry se líbiti, prosím tedy srdečně, rač Ty sám srdce mé skrze víru ode všech pochybností, pověr a modloslužebnosti očistiti, a marné doufanlivosti v časném zboží a hodnosti, v lidské lásce a pomoci sprostiti: Nebo zlořečený jest ten, který naději svou v člověku smrtedlném skládá. Zažni v srdci mém světlo pravé víry a doufanlivosti, abych Tebe, Boha jediného a pravého, mohl právě poznati, tak jak's se v slovu svém nám ráčil zjeviti. Zapal vnitřnosti mé k srdečnému a jistému slibům Tvým věření, o milosti Tvé a hříchův odpuštění, skrze Syna Tvého milého mně vydobyté. Popřej mi toho, Pane milý, bych se těchto třech sloupův víry pravé vždy pevně držel, jakožto Tvé věčné pravdy, Tvého upřímného milosrdenství otcovského, k tomu Tvé
URE

52
neobsáhlé všemohoucnosti. Při tom, prosím Tebe, Otče milý, rač víru mou mdlou při mně každodenně rozmáhati, nalomenou třtinu zmocňovati, tlející jiskřičku rozněcovati a i tomu nejmenšímu zrnečku víry v srdci mém veliký zrůst a bujné kořínky dáti, tak aby mnohé ovoce víry, totiž naděje, lásky, pokory, trpělivosti, pobožnosti a stálosti ze sebe vydávati mohlo ke cti a chvále jména Tvého svatého.
Ó Pane Ježíši Kriste! kterýž jsi cesta, pravda i život všech v Tebe věřících; cesta v učení svém neomylném; pravda v slibech svých jistých; život v zásluhách svých drahých. A protož prosím Tebe, ó věčná cesto! nedopouštěj mne od sebe zblouditi! Ó věčná pravdo! nedej mne duchům lživým svoditi, ani o slibech Tvých jistých pochybovati. Ó věčný živote! nepřipouštěj srdci mému v časných a pominutędlných věcech své doufání zakládati, ale spoj se Ty sám se mnou skrz víru, přebývej ve mně se všemi dary a dobrodiním svým hojným.
O Bože Duchu Svatý! vsad a vštip mne, prosím, skrz víru v živý kmen vinný Spasitele mého Ježíše Krista, od kteréhož bych dosáhnouti mohl života mého občerstvení i posilnění a duše mé věčné spasení i odpočívání, tak aby víra má nebyla mrtvá, ale živá, z které by ovoce lásky, dobroty, přízně i milosti vycházely ve všelikém skutku dobrém. Obnov ve mně obraz Boží skrz ospravedlnění z víry a posvěcení života. Učiň mne skrz víru stvoření nové, tak abych Tobě, Bohu mému, obětovati mohl oběť příjemnou, jako Abel, a někdy skrz víru dojíti mohl radosti nekonečné, aneb blahoslavenství věčného, kteréžto jest konec víry naší. Skrze Ježíše Krista, Pána a Spasitele našeho, na věky požehnaného. Amen.

Modlitby za všeliké potřeby.
Modlitba za cirkev.
Proto chtěl bych, aby se modlili muži na každém místě, pozdvihujice čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti. 1 Tim. 5, 8.
Když se nám rouhají, modlíme se: jako smetí tohoto světa učiněni jsme a jako povrhel u všech až posavád. 1 Kor. 4, 13.
Bože, Otče! vlož do srdcí a úst našich vroucí modlitbu, modlitbu za království Tvé na zemi. Nauč nás modliti se za to ustavičně, bedlivě, v duchu a v pravdě.
Bože, Otče, Stvořiteli! Napomahej zvelebení své v nás skrze svatou církev Kristovou. Shledniž okem milosrdenství svého zvláště na církev evanjelickou v krajině naší. Přenesl jsi nás ze smrti do života: Pane, zachovej nás, abychom nehynuli smrtí novou, smrtí věčnou. Neskládáme naději svou v člověku, v Tebe, ó Hospodine, doufáme jedině, nebo Ty býval jsi pomoc a schrána, hrad a útočiště naše od věků!
Bože, Synu, Vykupiteli! Smiluj se, utiš rozbroje, zbraň různění všeliké; přikázaní lásky leží v porouhání, smiluj se, ó kníže pokoje!- Dnové naši zlí jsou; vůkol stáda a pastýřů klade se nepovolnost z jedné, nájemnictví z druhé strany: učiň, aby všickni slyšeli hlas Tvůj, ó arcipastýři! Posiluj nás v boji za slovo evanjelia Tvého, reku silný, když nevěra se zmahá, když vtip člověka přirozeného povstává proti pravdě v Tobě a Tebou zjevené; štítem víry přikrej církev svou, pomahej věrným svým snášeti zármutky pro svědomí Boží. Obrať těch, kteříž majíce spůsob pobožnosti, moci její zapírají; pronikni těch, kteříž majícę způsob svobody, v službě hřícha zůstávají; pronikni a obrať těch, kteříž svaté jméno Tvé a důstojnosti církve Tvé na darmo berou k vůli světa a svých vlastních věcí. Smiluj se, nebo již téměř hyneme!

54
Bože, Duchu svatý, Posvětiteli! Osvěcuj světlem svým chrámy naše potěšováním víry a obživuj shromáždění naše. Vstup do srdcí kazatelů, aby neuměli nic jiného mezi námi, nežli Ježíše Krista toho ukřižovaného; vstup do srdcí posluchačů, aby slovo Tvé plníce, vzhlédli se v dokonalý zákon svobody. Korunuj spasitelným prospěchem apoštolství církve Kristovy ve vlasti naší i všudy až do posledních končin země, aby každý jazyk vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce. Amen.
Za vrchnost.
Napomínámt, aby především činěny bývaly pokorné modlitby, za krále i za všecky v moci postavené. 1 Tim. 2, 1, 2.
Kterékoli vrchnosti zřízené jsou od Tebe, Pane všech Pánů, zřízené jsou, abychom pod jejich správou pokojný a bezpečný život vésti mohli. Děkujeme Tobě za toto Tvé milostivé nařízení. Působ v nás to, abychom poznali a uznali, že bez dobře zřízené vrchnosti živi býti nemůžeme. Rač nám dáti ducha poslušnosti a poddanosti. Císaře a krále, vrchnosti vyšší i nižší spravuj tak, aby rozeznávali mezi dobrým a zlým, a každému spravedlnost přisluhovali. Bázeň Tvá, jež jest počátek všeliké moudrosti, spravujž všeliká jejich předsevzetí, aby jejich ustanovení směřovalo Tobě ke cti a chvále, církvi k ochraně, krajině a všeliké obci ku pokoji, aby skrze ně na nás i na naše potomky požehnání přicházelo. Uslyš tyto prosby naše a smiluj se nad vrchnostmi i poddanými. Amen.
-
Modlitba manžela.
Ženy dobré blahoslavený jest muž; ona bojícím se Pána dána bude.
Sir. 26, 1, 3.
Děkuji Tobě, milý Bože, že jsi mne k stavu svatému manželskému povolal. A prosím Tě, abych v tom stavu tak,

55
jako na křesťanského manžela náleží, živ byl, manželku svou miloval, ji podlé slibu učiněného věrnost zachoval, dům svůj náležitě spravoval,( dítky své pobožně vychovával), v povolání svém věrně pokračoval, milé i odporné věci z rukou Tvých ochotně přijímal, a dej mně i mým domácím toho ducha, abychom v bázni Tvé chodili, a Tobě sloužili. Učiň to pro Ježíše Krista. Amen.
Modlitba manželky.
Poctivé jest u všech manželství a lože nepoškvrněné. Žid. 13, 4.
Děkuji Tobě, milý Bože, že jsi mne v samotnosti nenechal, ale věrným pomocníkem obdaroval. A prosím Tě, dej mi srdce čisté a upřímné, abych se svého milého manžela věrně přidržela a od něho se odloučiti nedala. Odvrat srdce mé od zlých žádostí a posiluj v pokušení, abych mu mohla odolati. Nedej se mi na to Tvé přikázaní zapomínati: Ženy mužům svým poddány budte jako pánu.
-
Uděluj nám svého požehnání, potěšuj v zármutku, podpírej v kříži, a dej nám všech potřebných věcí k tomuto i k budoucímu životu, pro a skrze Ježíše Krista Pána a Spasitele našeho. Amen.
Modlitba manželů nešťastných.
Muž k ženě povinnou přívětivost prokazuj, podobně též i žena k muži. 1 Kor. 7, 3.
V
hořkosti srdce pozdvihuji k Tobě oči své, ó Bože, abych u Tebe našel( našla) útěchy, kterou mi svět dáti nemůže. Ty víš, jak nešťastní jsme my manželé v tom stavě, který by mohl býti pramenem toho největšího štěstí na této zemi. Nechci já sebe ospravedlňovati před Tebou: Ty víš nejlépe, nejsem- li i já vinna té žalosti, která nás
OU

56
trápí a sužuje.- Ach, jsme toho hříchy svými zasloužili! Protož nauč mne varovati se všech slov i skutků, které jsou z mé strany příčinou roztržitosti, a spravuj i manželku mou( manžela mého) Duchem svým svatým, abychom, jako na křesťanské manžele sluší, vespolek živi byli a pokoje hledali. Pomahej mi všelikou křivdu trpělivě snášeti a onoho času čekati, kde se přiblíží mé vysvobození. Bud a zůstávej se mnou, abych proto, že se mi zle děje, nepřestal( nepřestala) konati stavu svého povinnosti, a tak dosáhl( dosáhla) u Tebe milosti a vážnosti u lidí. A když se před soudem Tvým postavím, abych mohl( mohla) ze skutků svých počet vydati, bud nám milostivým pánem. Amen.
Modlitba ženy těhotné. Žena spasená bude ve plození dětí. 1 Tim. 2, 15.
Všemohoucí Stvořiteli, kterýž jsi stav manželský nařídil, Tvé jest to ustanovení: Plodtež se a množte se!- Protož prosím Tebe, dobrotivý Otče, aby's plod života mého chránil a ostříhal, a mne udělil pomoci, abych mohla všecky odpornosti trpělivě nésti. Nedej mi při bolestném porodu mém zahynouti a rač mne živým a zdařilým plodem obdařiti, pro Pána našeho, Jezu Krista. Amen.
Po štastném porodu. Dědictví od Hospodina jsou dítky. Žalm. 12, 37.
Otče všelikého potěšení a milosrdenství, děkuji Tobě, že jsi se ke mně jako milosrdný Otec naklonil, mně v úzkostech mých zoufati nedal, ve mdlobě posilňoval a pomocí svou přispěl. Cítila jsem bolesti, a Ty jsi je ulevil, byla jsem obklíčena nebezpečenstvím života, a Ty jsi mne vysvobodil, a zármutek můj v radost jsi proměnil. Začež

57
vroucí Tobě díky vzdávám. A jakož jsi mne v mém soužení vyslyšel, tak mi račiž i dále přítomen býti s svou milostí a pomocí, abych své dítě Tobě ke cti a chvále a k svému potěšení mohla vychovati. A naposledy uveď mne is mým děťátkem a se všemi věřícími do života věčného. Amen.
Modlitba manželky po nešťastném porodu.
Pane Bože, v jehožto rukou jsou časové naši, ačkoli jsi
zármutkem naplnil srdce mé, přece v pokoře a poníženosti mluvím: ,, Hospodin dal, Hospodin též odjal; buď požehnáno jméno Hospodinovo." Děkuji Tobě, že jsi mne při životě zachoval postavenou v takovém nebezpečenství, kde se mi zdálo, že„ sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí". A prosím Tě, račiž truchlivé srdce mé potěšiti, abych se příliš nermoutila, ale tomu věřila, že mi děťátko mé v onen den navráceno bude. Zachovej mne budoucně od takového zármutku, abych Tobě s radostí čest a chválu vzdávati mohla. Amen.
Modlitba rodičů za dítky.
Jestliže kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelt víry, a jest horší, než nevěřící. 1 Tim. 5, 8.
Otče můj nebeský, uslyš prosby mé, které k Tobě za své dítky odsílám. Ty víš, že je ze srdce miluji, a že bych za ně štěstí své vlastní i život obětoval, aby jim dobře bylo. Avšak neprosím, abys je časnými a tělesnými dary, ctí a slávou světskou a jměním obohatil, jediné jestli jim to za užitečné pokládáš. Dej jim to, což vzácnějšího jest, aby totiž v bázni Tvé zrůstali a Tebe se nikdy nespustili. Obdař je pravou známostí svou, dej srdce pokorné, učiň je uctivé ke každému, poslušné představeným, spravedlivé

58
a věrné v každém obchodu, aby jako budou věkem prospívati, tak zrůstali i moudrostí a milostí u Boha i u lidí. Nedej jim upadnouti do pokušení. Veď a podpírej Duchem svým Svatým, aby zlému odolali a víru i čisté svědomí až do konce zachovali. Chraň mne, Bože laskavý, abych se na nich hanby a žalosti nedočekal; ale mohl je i na své smrtelné posteli požehnávati, a někdy se spolu s nimi věčně radovati. Za to Tě prosím ve jménu Ježíše Krista, přítele maličkých. Amen.
Jiná.
Bože a Otče náš nebeský, z něhož se všeliká rodina na nebi i na zemi jmenuje, vděčným srdcem Tobě díky vzdáváme, že jsi manželstvo naše dítkami požehnati ráčil. Ó bychom jen tohoto daru milosti Tvé nehodni nebyli! Protož Tě pokorně prosíme, obdař nás tou moudrostí, abychom je ke Tvé cti a slávě, k jejich vlastnímu štěstí a k obecnému dobrému vedli, rozumně a pobožně vychovávali a nedali se láskou rodičovskou tak zaslepiti, abychom chyby jejich neviděli. Moudrost a pobožnost jsou ty nejstálejší poklady, kteréž můžeme dítkám po sobě zanechati. Protož nakloň srdce naše, abychom ne tak o časné jmění, jako o tyto poklady věčné pečovali.- Uděl jim, ó Hospodine, darů Ducha svého svatého, aby před vším po známosti Boží toužili, slovo Tvé svaté milovali, bázní Tvou se ozdobovali, a jen v tom, co jest Tobě i lidem milé, oblíbení své měli. Požehnej našemu usilování rodičovskému, abychom je i vlastním příkladem vedli k pobožnosti. Rač do srdce jejich bázeň svou vštípiti, aby její mocí posilněni jsouce, všelikému pokušení odporovali a víru i dobré svědomí až do konce zachovali. Učiň to, Otče nebeský, pro Syna svého milého, Ježíše Krista. Amen.
-
-

59
Modlitba dítek za rodiče.
Skutkem i slovem cti otce svého i matku, aby došlo na tě požehnání. Sir. 3, 8.
Dobroty, lásky plný Bože, děkuji Tobě, že jsi mé milé rodiče až podnes při životu zachoval. Požehnej je za všecka dobrodiní, kterážto mi nepřestávají od narození mého prokazovati: za všecko, co pro mne podstoupili. Zdržuj je dlouho při životu, popřej zdraví a chraň ode všeho zlého. Mně pak dej srdce, které by to Tvé svaté přikázaní ochotně plnilo: Cti otce svého i matku svou! Dej srdce plné lásky a vděčnosti, abych se nikdy nezapomenul, jak mnoho dobrého mi činili; abych je nehněval, ale skrze ochotnou poslušnost jim se líbiti a odměniti a tak se chovati vynasnažoval, aby nebyli přinuceni nade mnou vzdychati, nýbrž aby se ze mne dožili radosti a potěšení. Popřej mi toho štěstí, Otče můj, abych se jim mohl v jejich sešlém věku vším dobrým odplatiti, místo nich pracovati, když je síla opustí a odměniti nohy jejich, když budou klesati pod břemenem staroby, aby tak i jejich požehnání na mne přišlo. A když přijde hodina loučení našeho, dej jim pokojně snouti, a přijmiž nás spolu k sobě do žiyota věčného. Amen.
Modlitba otce čeledního.
Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil se služebníkem svým. 1 Mojž. 32, 1.
Boze a Pane můj, z milosti Tvé jsem co jsem, a Ty
jsi mne pánem domu mého a otcem čeledním ustanovil. Protož spravuj Ty sám kroky mé, abych mohl dům svůj rozumně spravovati a svojích v bázni Tvé vychovávati. Požehnávej pracem povolání mého, abych mohl chleba svého vezdejšího poctivě hledati, poněvadž, nedáš- li Ty svého požehnání, daremná práce naše. Čehož mi udělíš, to zavaruj
2008
STA

60
i od škody, a dej ho při pokoji s díkůčiněním požívati a ku prospěchu bližního i ke cti jména Tvého pobožně vynakládati. Nauč mne hledati království Tvého a pečovati o svrchní věci, abych nedoufal v nejistém zboží, aniž srdce své k věcem zemským přikládal. Potom po pracech zdejších uveď k věčnému odpočinutí. Amen.
—
Modlitba matky čelední. Moudrá žena vzdělává dům svůj. Přísl. 24, 1.
Pane Bože, kterýž jsi stvořil ženu muži ku pomoci,
dej mně tu mysl, abych to Tvé ustanovení šetřila a co věrná manžela svého tovaryškyně spolu s ním dům svůj rozumně řídila, a těch, jichž jsi mému opatrování poručil, co dobrá matka opatrovala, jmění své opatrně zachovati hleděla, povolání svého pilná byla a pobožným životem dítkám i čeládce za příklad sloužila. Ty pak požehnávej všeliké práci mé, aby mně i mojím užitek přinášela. Učiň v tom milost se mnou pro milosrdenství své. Amen.
-
Modlitba čeládky.
Služebníci poslušní buďte, ne na oko sloužíce. Kolos. 3, 22.
Pane všech pánů, Ty jsi poručil: Služebníci, buďte poslušni pánů tělesných. Ó uděl mi k tomu své pomoci, abych i já pánů svých ctil( ctila), jim poslušný byl( poslušná byla) a věrnost zachoval( zachovala). Nedej mi svého toliko zisku hledati, ani jen na oko jako lidem, ale jako Tobě vševědoucímu spravedlivě sloužiti. Naplň mne takovou myslí, abych i lidem jen dle zákona Tvého a při tom vždy Tobě sloužil( a). Ó bych v onen den spravedlivého soudu přináležel( a) do počtu oněch blahoslavených, kteří uslyší hlas Pána: Služebníče dobrý a věrný nad málem byl jsi věrný, nad mnohem ustanovím tebe, vejdiž

61
v radost Pána svého! Učiň to pro Krista Ježíše, kterýž způsob služebníka přijav, Otci svému poslušný byl až do smrti kříže. Amen.
Modlitba vdovce.
Uval na Hospodina cestu svou a slož v něm naději; ont zajisté všecko spraví. Žalm 37, 5.
dlady
m.
Bože, potěšiteli zarmoucených, co's Ty spojil, to jsi
Popatřiž na
i rozloučil a mne do stavu vdovského uvedl. mne, ó Hospodine, neboť jsem opuštěný a přispěj ku spomožení mému. Smiluj se nad mými ubohými sirotky a mně pomahej je v bázni Tvé vychovávati. Zůstávej mým i mých. sirotků otcem a opatrovníkem. Spravuj mne Duchem svým, abych se za svou manželkou v pobožnosti strojil, někdy blahoslaveně z toho světa vykročil a k Tobě do života věčného se dostal. Amen.
yanse den somebkim adtilbom Modlitba vdovy.
Otec jest sirotků a ochrance vdov Bůh. Žalm 48, 6.
Já zarmoucená vdova v žalosti k Tobě volám a k Tobě se utíkám. Odjal jsi mi manžela, ochrance, opatrovníka. Opuštěná stojím na tomto světě. Protož Ty mne neopust, Otče nebeský, jenž jsi ochrance vdov a Otec sirotků.- Obrat svůj laskavý obličej ke mně a budiž mi milostiv. Řed mne Duchem svým svatým, abych se Tebe nespustila, Tobě se důvěřovala a na Tvém řízení přestávala.- Nedej mi k zahanbení přijíti. A jakož jsi Ty vdovu chudobnou v Sareptě živil, tak rač i mně( a mým dítkám) pokrmu a oděvu vedle potřeby udělovati. Dej, abych u víře, v naději, v trpělivosti, v pobožnosti se rozhojňovala a Tobě sloužila. Ty jsi mé jedinké útočiště; nevzdaluj se ode mne a pospěš k spomožení mému, Bože spasení mého, skrze Ježíše Krista. Amen.
31

62
Shishi pelatih Modlitba siroty, out! trobat Ačkoli otec můj a matka opustili mne, Hospodin však mne k sobě přivine. Žalm 27, 10.
Pane Bože a Otče nebeský, od něhož všeliká rodina
na nebi i na zemi se jmenuje, velikým jsi mne zármutkem navštívil. Sám( sama) sobě ani poraditi, ani spomoci nemohu. Otec můj a matka má mne opustili; avšak nejsem sám, nebo Otec se mnou jest. Ty jsi ten Otec sirotků. Protož prosím Tě přiviň mne k sobě a bud mým těšitelem, pomocníkem, strážcem, ochrancem. Nakloň srdce lidí dobrých ke mně, aby se mne opuštěného zaujali a mně dobře činili. Řid mne Duchem svým svatým, abych zrůstal ( zrůstala) v bázni Tvé a hodným se učinil( hodnou se učinila) Tvé otcovské milosti. Budiž nade mnou milosrdenství Tvé, Hospodine, jakož naději mám v Tobě. Amen. Modlitba mládence neb panny.
Pamatuj na Stvořitele svého ve dnech mladosti své. Kaz. 12, 1.
Svatý Bože, kterýž libost máš v pobožném obcování,
prosím Tebe, račiž srdce čisté ve mně stvořiti, abych v bázni Tvé chodil( a) a v myšleních, slovích i skutcích svatě a čistotně živ byl( živa byla). Vzdal ode mne zlé žádosti a nedej mi upadnouti do pokušení. Ostříhej mne od zlého tovaryšstva, abych se nechýlil( nechýlila) na cesty zlé. Sešliž ku pomoci mně mdlému stvoření Ducha svého, kterýž by rozum můj osvítil a srdce mé posvětil, tak abych pamatoval( a) na Tebe vševědoucího, před nímž ani myšlénky není možno ukrýti. A poněvadž nezná člověk, jak často padá, proto račiž mne i tajných hříchů očistiti a odpust mé provinění. Nalož se mnou, jak se Tobě líbí a jak mi za užitečné býti uznáváš, a dej, abych někdy mohl( a) vydati počet před soudem Tvým z myšlení, slov i skutků svých. Amen.
-

Modlitba starce.
Ty jsi má naděje, Pane! Hospodine, v Tebet doufám od své mladosti; nezamítejž mne ve věku starosti, když zhyne síla má, neopouštějž mne. Žalm, 71, 5.
Menší jsem, Bože a Otče můj nebeský, všeho milosrdenství, kteréž jsi se mnou, svým nehodným služebníkem, učiniti ráčil, že jsi mi života mého až do této hodiny prodloužil. Já ještě trvám z Tvé milosti, an mezi tím tak mnozí pominuli. Ty jsi mne od mé mladosti až dosavád otcovsky opatroval, od nového neštěstí ochránil a den po dni novým milosrdenstvím korunoval. Nemohu Tvá mnohá dobrodiní, mně na duši i na těle prokázaná, vysloviti.
63
-
Ale ach, Hospodine, vím, že jest veliký počet hříchů mých, kterýchž jsem se za tak dlouhý čas vědomě i nevědomě dopustil proti Tobě. Nemohl bych ostáti před soudem Tvým, kdybys dnes přísný počet ode mne požádal. Protož prosím Tě, Otče milostivý, račiž se nade mnou slitovati a mně všecka provinění pro zásluhy Jezu Krista odpustiti. Hříchů mladosti mé nevzpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne, Hospodine.
A poněvadž hyne síla má, neopouštěj mne a nezamítej mne od tváři své. Rač mne vedle svého zaslíbení až do starosti a šedin nositi.
-
Nechci Tobě, Pane života i smrti, nic předpisovati, abys mne, služebníka svého, již propustil, a podávám se Tvému řízení. Co mi můj starý věk odjímá, nech to Tvá moc při mně doplňuje, a jako klesne síla mého těla, tak dej, ať se duchovně u víře, lásce, naději, trpělivosti zmocňuji. Pozůstávající čas života chci pobožně tráviti, a k budoucí věčnosti se připravovati tak, abych mohl v hodinu smrti se Simeonem důvěrně mluviti: ,, Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, v pokoji." Amen.
31*
2013

64
Modlitba řemeslníka a dělníka.
V potu tváři své chléb svůj jísti budeš. 1 Mojž. 3, 19.
Všemohoucí Bože, na Tvém požehnání všecko záleží,
a bez Tvé pomoci a ochrany daremná práce lidská. Protož k Tobě, od něhož každé dání dobré pochází, důvěrně se utíkám s tou srdečnou prosbou a žádostí, propůjč mi potřebného zdraví a učiň požehnanou všelikou mou práci, kterou budu ve jménu Tvém a podlé vůle Tvé konati. Posvěť srdce mé, at věrně pracuji sobě i bližnímu svému, a svědomí své ničím neposkvrním. Uchovej mne od všeliké nespravedlnosti a od lakomství, abych na tom, co mám, věděl přestávati. Dej síly, když musím v potu tváři své živnost svou hledati. A když přijde onen den, kde dělník dosáhne odpočinutí, dej, af se mohu tím slovem Tvým těšiti: Blahoslavení jsou, kteříž v Pánu umírají, nebo oni od prací svých odpočívají. Amen.
—
Modlitba havíře.
rod
A byt se i hory pohybovaly a pahrbkové ustupovali, milosrdenství mé však od tebe neodstoupí a smlouva pokoje mého se nepohne, praví slitovník tvůj Hospodin. Iz. 84, 10.
4
Protož
Hospodine, Ty jsi všudypřítomný, i ve tmách jest světlo vůkol Tebe a moc Tvá naplňuje nebe i zemi. prosím Tě, ó vševědoucí, otevři poklady své, kteréž jsi schoval v lůnu země, a ukaž hojné požehnání, aby nebyla daremná práce naše. I doufám v Tebe, Bože můj, že mne budeš posilovati v potu tváři pracujícího a udělíš požehnání, abych mohl ty poklady podzemní na světlo vyvésti. Duch Tvůj nauč mne i tam svědomitě pracovati, kde mne žádné oko nevidí; Ty jsi zajisté svědkem skutků mých a Tebe nemohu oklamati. Zlato, stříbro a všeliké kovy jsou Tvé vzácné dary; nech mne ale neomámí, abych pro ně ne-

1
utratil což vzácnějšího jest, dobré svědomí a milost u Tebe. - Vím sice, že jest sotva kročej mezi mnou a mezi smrtí, avšak neděsím se žádného nebezpečenství, poněvadž mne i do propasti podzemské zprovází to Tvé slovo: Ani vlas s hlavy Vaší nikoli nezahyne.
65
940
I uprostřed stínu smrti mne kojí ten Tvůj slib: Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě.- Ostříhej, ó Všemohoucí, mého vcházení i vycházení. A jestliže bych neměl více světla denního spatřiti, Tobě poroučím ducha svého. Nedej mi ve hříších zahynouti. A když všickni staneme před soudem Tvým, dej mi odplatu dělníkům zaslíbenou, kteří nad málem věrni byli, abych i já nad mnohem byl ustanoven a vešel v radost Pána svého. Amen. Anil
-
-
Modlitba vojáka.
Bůh silný přepasuje mne udatností, učí ruce mé boji. Žalm. 18, 33, 35. Yeahorgin insleym od
Kterékoli jsou poctivé stavy, od Tebe zřízené jsou,
Pane nebes i země, a my jsme také dítky Tvé, kterýchž jsi do vojenského stavu postavil. Protož se utíkám k Tobě, jako k Otci svému, a předně prosím, abys mi pomáhal nésti mého tvrdého stavu obtížnosti, a naučil na mém losu přestávati, abych tím ochotněji konal své těžké povinnosti.- Vůli mou nauč vůli mých představených poslušně se podávati, - Život svůj mám vlasti a králi obětovati, ó pomáhejž tedy, abych věrnost jim slíbenou zachoval a nedopust mi přísahu zrušiti. S přáteli chci v pokoji živ býti a nežádati, což cizího jest, a k nepřátelům po lidsku se chovati. Do boje dej mi srdce zmužilé.- Ochrana Tvá budiž paveza má a meč můj smělé doufání v Tebe, když mne hrůza smrti obklíčí. Pomáhej i naproti zlým žádostem a všelikému pokušení bojovati, abych byl člověkem milým Tobě i lidem a vojákem statečným, at co křestan výborně bojuji, běh života svatě dokonám a Tobě víru i dobré svě2013

66
domí zachovám, abych tak naposledy neporušitelnou korunu slávy obdržeti mohl. Amen.
qsedo
inA 2ovole S
Modlitba pocestného on ilo
Andělům svým příkázal tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Žalm 91, 11.
Ve jménu Tvém, všemohoucí Bože, na cestu se ubírám;
ó rač mi tedy s svou milostí, pomocí a ochranou přítomen býti, abych tuto svou cestu mohl netoliko šťastně začíti, ale i beze vší překážky dokonati.
Amen. Hoyds med try molim
Bober. Joha Jiná.
.ssjov sdtilboM
Hospodine, vševědoucí Bože, Tobě jsou známy všecky cesty člověka, ano i všecka jeho myšlení a předsevzetí.- Tobě známá jest i tato cesta má, kterouž před sebou mám. Protož k Tobě se utíkám, Tebe za ochrance a pomocníka žádám, poněvadž vím, že usilování člověka nezáleží v jeho moci, ale od Tebe pochází všeliké konání i myšlení dobré. Bázeň Tvá, ó Hospodine, jenž jsi vševědoucí a všudypřítomný, nechat řídí a spravuje všecky mé kroky a ostříhá od všelikých hříchů, od nespravedlnosti, klamu a šejdířství, chlipnosti, opilství, abych svou vinou neupadl do škody a nebezpečenství. Duch Tvůj svatý sprovázej mne a spravuj, abych nikomu neškodil, ale raději i jiným, jako onen Samaritán, rád spomáhal, a co chci, aby mně jiní lidé činili, to i já činil jim.—
Alikmas ob
Tobě poroučím mou duši i tělo i mé milé domácí ( manžela, manželku, dítky), abych je mohl zdravé uzříti. Ostříhej je i mé jmění od zlé příhody. Tobě poroučím všecky cesty a práce povolání mého; račiž je tak říditi, abych je mohl s Tvou pomocí šťastně konati. A když

67
dokonám své časné putování, uved mne do té zaslíbené země života věčného. Amen.gob
of om 00 1801
Modlitba pocestného po šťastném návratu. bda Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš. Žalm 121, 8.
less that
Děkuji Tobě, dobrotivý Otče, že's ráčil na mé cestě, kterou jsem šťastně dokonal, mým ochrancem býti, mne přede vším nebezpečenstvím mocně a laskavě chrániti a do domu laskavě doprovoditi. A prosím Tě pokorně, račiž mi odpustiti, v čem jsem na této cestě zvinil proti Tobě. Popřej mi budoucně v mém obchodě a povolání svého otcovského požehnání. Ostříhej mne, můj příbytek, jmění a statek od všeliké škody. Račiž mne i mé domácí milostivě opatrovati a ve svou mocnou ochranu přijati. Uč mne živu býti podlé vůle Tvé, a Duch Tvůj dobrý ved mne po cestě pravé. Tak budu Tobě zde ve svatosti sloužiti, a někdy se všemi vyvolenými jméno Tvé oslavovati na věky. Amen.
Androq 1
test ordoba Modlitba v rozličném kříži.
mon 00 15 Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. Žalm 50, 15.
Smiluj se nade mnou, Bože můj, nebo utrpení má veliká jsou a stísněn jsem velice v soužení svém. Potěš mne, Otče můj, nebo skormoucena jest duše má pro mnohá trápení. Pokoje hledám, ó Bože pokoje, dej mi ho; připust v uši své modlitbu mou, Bože slitovníče! Jako nemocné dítě k matce své, tak já k Tobě se utíkám v bolestech svých: milostivý Otče můj nebeský, vyslyš mne!
do Neřest veliká obklíčila srdce mé; zármutek naplnil celou duši mou, bídně nesu břímě života, těžkost kříže mého k zemi poráží mne. Ó kdyby zákon Tvůj nebyl mé potěšení, již bych byl zahynul v svém trápení; ale Ty jsi
K

68
se mi v něm zjevil, že jsi Otec můj, že Tvé jest nebe a Tvá jest země, a že bez dopuštění Tvého nic se mi státi nemůže; hle to jediné jest, co mne ještě zdržuje. Avšak já slabé jsem dítě Tvé, Otče můj, a protož prosím pokorně: Otče, jest- li možné, přenes kalich tento ode mne! Ach, však Ty máš cesty ze všech cest a prostředků tisíc; neníť u Tebe nic nemožného než jen to, co zlé jest. Proto není- li bída má nevyhnutelně k mému dobrému potřebná, ulev ji, uskrovni ji, odstraň ji, Bože můj! Dej se mi z ní vymoci, však jsi Ty sám mocný; ukaž nové cesty, Ty je znáš. Dobré- li jest mi to ale, abych déle pobyl v soužení, dej pokory dítěti svému, Otče můj! naplň srdce mé upřímnou důvěrou, pozdvihni mysl mou doufáním, at na Tvém řízení přestávám docela; nedej mi klesati v naději mé, aniž upadnouti v zoufání pro kříž kterýkoli. oranus iterovinge og Tobě se tedy oddávám, Bože a Otče můj, Ty sám spravuj všecky cesty mého života. Ty jsi nejmoudřejší, Ty nejlépe víš, co mi dobré neb zlé jest; Ty jsi všemohoucí, Ty co chceš učiniti můžeš; Ty pouhá jsi láska, Ty jen co učiníš, nejlépe učiníš, a jistě to, co mi dobré jest. Tvá vůle staň se. Amen.
Ine Modlitba nemocného při počátku nemoci. Hospodin ze smrti vysvobodí. Žalm 68, 21. Sel adowy org saub Jesį s99) oriola
Všemohoucí Pane, kterýž uděluješ člověku život, zdraví
a všeliké požehnání, a jestli se Tobě líbí, opět odjímáš, nauč to mne nyní poznati, že má nemoc jest dopuštění Tvé. Mé svědomí mne z mých hříchů obviňuje, pro které jsi mne navštívil. Avšak tím se potěšuji, že koho miluješ, toho tresceš a šviháš, koho za syna přijímáš.- Protož i toto Tvé navštívení v pokoře přijímám.- Račiž, ó Hospodine, za to Tě pokorně prosím, všecky mé hříchy
-

milostivě odpustiti, milosrdenství své ke mně obrátiti, a mocí svou mne posilňovati.- A poněvadž nevím, co může následovati, prosím Tě pokorně, neskládej na mne více, než bych snésti mohl; ulevuj sám mé bolesti a dej trpělivosti. Spravuj tak mé srdce Duchem Tvým, abych věděl tuto nemoc ku spasení svému obraceti. Nech mne ona probudí ku pokání. A poněvadž jsi Ty každému cíle uložil, které nemůže překročiti, jestli jsi umínil mne povolati k sobě, staniž se vůle Tvá. Dej toliko pokojné sloučení v Kristu Ježíši. Amen.
-
69
Modlitba nemocného.
Neboj se! nebo já jsem s tebou; posilním tě a pomáhati budu tobě a podpírati tě budu. 41, 10.
Hospodine, Ty jsi zaslíbil: Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě a ty mne budeš slaviti. Přicházím tedy i já k Tobě a prosím pokorně o spomožení. Nedopouštěj mne pokoušeti nad možnost, ale spůsob s pokušením i vysvobození, abych mohl snésti. Račiž mně předešlé zdraví navrátiti.
-
Jezu Kriste, kterýž jsi bolesti a muky kříže podstoupil i za mé hříchy umřel, budiž mi milostiv a odpusť všecka má provinění. divot ilyd nona 02 da tab i-$ 19
Duchu svatý, těšiteli ve všelikém soužení, posilňuj mne u víře, nevzdaluj se ode mne v mé úzkosti a působ to, aby tato nemoc byla lékařstvím duše mé. 9510
Vímt, ó Bože, že jsou v rukou Tvých časové naši, protož staň se vůle Tvá svatá, jestli pro mne užitečnějším býti uznáváš umříti, nežli živu býti. Jen dej, abych nebyl od Tebe odloučen, ale v milosti Tvé živ byl i umřel.- Dej mi smrt blahoslavenou, která by mi dvéře otevřela do života věčného v Kristu Ježíši. Amen.
QU
DURA

70
A Jiná.
Bože Otče, vyslyš úpění tvora svého! Bože Synu, pomáhej píti kalich kříže! Bože Duchu svatý, Utěšiteli, nevzdaluj se ode mne s potěšením svým! Smiluj se, Bože, a přijdiž spomožení Tvé brzy! Slož na mne ruku svou, Abay lékaři všemohoucí, nebo v Tobě a ne v člověku skládám doufání své. Ach Pane, vzhlédni na mé rány, popatři na těžkost mou. Volnějšího vydychnutí popřej mi, zastav a ulev maličko tíži kříže mého, aby duše má povznésti se mohla lehčeji k trůnu smilování Tvého. V utrpení dej trpělivosti, doufání mé zachovej před zoufalstvím. Stvoř mi, prosím, stvoř kající srdce, srdce pod mocnou ruku Tvou se pokořící. Zasloužil jsem, i což tedy měl bych se protiviti Tobě, soudci spravedlivému! Prut Tvůj snesu vděčně; jen učiň ho bylinou hojící pro duši mou hříšnou. Ach, Otče dobrý, malou aspoň částečku tohoto trápení mého učiň mi závdavkem oné budoucí slávy, která se má zjeviti i na mně; byť i jen jiskru těchto soužení mých zaznač v knize života ne jako pokutu, ale jako oheň zkoušení věřících, milých, spravedlivých svých!
-10 Upevni opět nohy mé zdravím, abych konati mohl ještě což milého jest před očima Tvýma a užitečné pro ty, kteréž jsi mi dal, aby se mnou byli. Pozdvihni mne s lůžka soužení tohoto, abych dokonaleji připravil se k věčnosti a slavil jméno Tvé.yout obo, os jubilxzon otvo
Otče můj, Tvá vůle staň se; uložil- li jsi, abych nepovstal více: zatlač hasnoucí oko mé, abych usnouti mohl v Spasiteli svém blahoslaveně; při soudu svém pak nejposlednějším postav i mne na pravici mezi beránky své.
Tiše, tiše srdce rozbolestněné! Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka sedícího na pravici Boží, kterýž přijímá v ruce své duši mou. Přijdiž brzy, Pane Ježíši! Amen, Amen.

71
Abdou Modlitba v těžké, dlouho trvající nemoci.
Milosrdný Bože a Otče!" aj já bídný a bolestmi ztrápený služebník Tvůj přicházím před trůn milosrdenství Tvého a prosím pokorně, abys se ráčil nade mnou smilovati, mně hříchy mé odpustiti, a jestli Tvá svatá vůle jest, mne z tohoto trápení vysvoboditi. Posilniž mne, abych se vůli Tvé ochotně podával, a cokoli na mne naložíš, trpělivě snášel. Ty jsi se prohlásil, Otče laskavý, že nedopustíš nikoho pokoušeti nad možnost, ale spůsobíš s pokušením i vysvobození, abychom mohli snésti. Protož i tu já naději v Tobě skládám, že i mně těžšího, než bych snésti mohl, břemena nenaložíš. Ty znáš nejlépe v čas příhodný pomoci, protož Tobě důvěrně poroučím všecky své případnosti. Hospodine, řekni toliko slovo a uzdravený bude ubohý služebník Tvůj. Mám- li ale ještě dále tento těžký kříž snášeti, a má- li bída má každého dne nová býti, dej, af se i milost Tvá každého dne při mně obnovuje, až setřeš všelikou slzu s očí mých a ze všech bíd vysvobozeného yde přeneseš do slávy své věčné.
201
Tea- Tel
Dokud pak ještě zde trvati budu, ó nechať mne příklad Spasitele mého Jezu Krista k trpělivému snášení bolestí posiluje. On snášel veliké muky a bolesti trpělivě; a poslušný byl Tobě, Otci, až do smrti kříže. Jeho příklad chci i já následovati, jako on chci i já trpěti, doufati, násled umříti, abych někdy účasten byl slávy jeho. Budiž při mně i ta mysl, která byla při něm, jeho slova nech jsou i má: Otče, ne jakž já chci, ale jakž Ty chceš! Staniž se vůle Tvá! V ruce Tvé i já poroučím Ducha svého. Amen.
adol bo
orfume Díkůčinění za dosažení zdraví.
Čím se odplatím Hospodinu za všecka jeho dobrodiní mně učiněná.
Žalm 116, 12.
Jovi
O dobrotivý Bože, jenž se slitováváš nade všemi, kdož
v Tebe doufají, v pravdě jsem poznal, že jsi blízký se svou

72
us
pomocí všechněm k Tobě volajícím. Vyslyšel jsi mne, když jsem se k Tobě utíkal ve své úzkosti a uzdravil jsi mne. Ach, čím se Ti odplatím za toto Tvé veliké dobrodiní? ASHODA Oslavujž, duše má, Hospodina, a nezapomínej se na to, co Ti dobrého učinil, když Tě ze zahynutí vysvobodil. Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouho shovívající a velikého milosrdenství. Ó nedej se mi nikdy na tuto milost Tvou zapomínati, ani na tu výstrahu: ,, Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli více nehřeš, aby se tobě něco horšího nepřihodilo." Probuzuj mne každodenně, abych život svůj, který jsi mi znovu darovati ráčil, moudře vynakládal. Ostříhej mne a varuj ode všeho, čímž bych opět zdraví své utratil a uvozuj mi často na paměť, jak smutné to jest v nemoci úpěti, i sobě i jiným obtížným býti. Učiň srdce mé ochotné ku vděčnosti naproti těm, kteříž mne v nemoci mé opatrovali a svou pomocí, svým potěšením přispěli. Nauč mne počítati dnů mých, abych uvodil moudrost v srdce své. Nauč pamatovati na to, že jednou přece umříti musím, ale že znáti nemohu, kdy, kde a jak skonám; abych, kdykoli přijde má poslední hodinka, blahoslaveně odsud vyjíti a před Tebou se doufanlivě postaviti mohl. Učiň to pro Jezu Krista Syna svého. Amen.
11-10
TXX
HOY NOU
set ons
tang
Modlitba za hodnou přípravu ke smrti. Kristus jest mé žití, smrt můj zisk. Filip. 1, 21.
Jegol
od zod müj zisk
Tensiblen slo
Pane Bože a Otče nebeský, každým okamžením se ku
hrobu přibližuji a nevím, jak dlouho trvati mám. Nauč mne tedy na mou pominutelnost pamatovati, abych času od Tebe vyměřeného dobře užíval. Vím, že nejsem jen k tomuto krátkému životu stvořený, ale že mne po této časnosti věčný život očekává, kdežto odplatíš jednomu každému podlé toho, jaková čí práce byla, budto v dobrém anebo ve zlém.- To budiž před očima mýma, abych živ
NHO
Tansou
ODVETO

73
byl Tobě. To budiž má příprava ke smrti.- Dříve než se domnívá člověk, může poslední hodina jeho udeřiti. Ó by mne to probudilo, abych, co jsem povinen vykonati dnes, na zítra neodkládal. Vím, že musím opustit všecky věci časné, ó nech tedy k nim srdce své cele nepřikládám, aby mi nebylo tvrdo s nimi se rozloučiti. Pomoz hledati věcí takových, které mi smrt nemůž' odjati. Tak kdykoli umru, smrt bude ziskem mým, k čemuž rač mi dopomoci můj milý Otče nebeský, pro Krista Ježíše. Amen.
-
Nábožné vzdychání v čas přijímání velebné Večeře na loži smrtelném.
assolu
Hoti, no Lkání před hodem svatým.
100%
Velice žádal jsem jísti velebného hodu tohoto Páně, prvé než umru. Ovšem, žeť ho již více nebudu jísti, aniž píti z plodu tohoto, až jej píti budu nový v království nebeském. Žízní duše má Boha živého, po chlebě života toužím: tělo Páně právě jest pokrm, a krev Spasitele mého právě jest nápoj. Nebudeme- liž jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáme života v sobě. Po životu věčném toužím i já, když můj tělesný život ruší se. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, praví Kristus Pán, máť život věčný, a ját jej vzkřísím v nejposlednější den. Věřím, Pane, aniž živ jsem již já, ale Ty jsi živ ve mně: Živ jsem u víře v Tebe, a života tohoto závdavek ve svatosti těla a krve Tvé svaté vezmu. Živ- li jsem já v Tobě? Ach hříšný člověk jsem! Avšak neodejdiž ode mne, Pane; ty hříšníky přijímáš. Odpust mi provinění má: V Tobě mám vykoupení skrze krev Tvou, totiž odpuštění hříchův. Rci slovo, a aj sejmeš tíži hříchův se srdce mého, a potěšíš i mne setřeného. Tak budu hodovníkem pravým u stolu Tvého, a v rouše ospravedlnění Tvého sobě odpočinu. Ó dejž mi již zvěstovati smrt svou, ó Ježíši, prvé než umru. Amen.
TEA

74
Díkův činění po posledním užívání Večeře svaté. Dokonánot! Již nebudu lačněti aniž žízniti nikdy. Jedl
jsem tělo Páně a pil krev svatou: Pán již ve mně přebývá a já v něm. Kdo mne již odloučí od lásky Kristovy? Zajisté ani smrt! Ospravedlněn jsem z víry, pokoj mám s Bohem: ani nastávající boj smrti nebude moci mne odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši. A protož žádost mám umříti a býti s Kristem. Než tak nebudu s Vámi, duše mé milé! Ach, odloučen býti mám od těch, které mi Bůh dal! Neplačtež, nemáme zde místa zůstávajícího; nermutiž se srdce vaše, ten cíl jest uložený člověku každému. Věřte v Boha, těšte se v Spasiteli, posilňte se v Duchu svatém. Neopustí vás Hospodin: nebyl opuštěn nikdy spravedlivý. Otče svatý, ostříhejž jich, posvětiž jich v pravdě své; mne pak přived již k sobě, kdež Tobě se všemi volenými:„ Svatý, svatý, svatý" zpívat mám. Amen. lod
2XX+
Modlitba ke smrti se blížíciho.
Obcování naše jest v nebesích, odkudž i Spasitele očekáváme, Pána Jezu Krista. Filip. 3, 20.
Jam T
vend
Pane života i smrti, kterýž jsi lidem jistý cíl přebývání na této zemi vyměřil, a hodinu narození i smrti ustanovil, aj, přibližuje se i můj cíl, jehož nemohu překročiti. Poněvadž pak mne svědomí z mnohých hříchů obviňuje, prosím Tě pokorně, nevcházej v soud se služebníkem svým, a nezpomínej mi přestoupení mých. Smiluj se nade mnou nehodným hříšníkem. V té víře živ jsem i umírám, že Syn Tvůj umřel i za hříchy mé. Načež spoléhaje, věřím, že inne skrze smrt blahoslavenou ode všeho zlého osvobodíš, zachováš ku království svému. Tobě poroučím, ó Ježíši, svou hříšnou duši, kterouž jsi tak draze vykoupil. V Tebet

75
jsem, ó můj Bože! doufal; nedejž mi zahanbenu býti, pro
veliké milosrdenství své. Amen.
oxpol erstdob odoend toy
apie Může se umírajícímu i toto ještě předříkati:
Já
á umírám, a opouštím své přátely, kteréž Tobě Otci svému poroučím. Ostříhejž je ode všeho zlého, uděl jim všeliké radosti, pokud je budeš zde zdržovati, a požehnávej je svým Božským požehnáním. Oko mé je více neuzří, až je tam se mnou spojíš, kde žádná smrt více nepanuje.
Mějtež se dobře, milí moji! aj, já umírám, ale Bůh bude s vámi. Amen.
Modlitba ke smrti pracujícího. riq taibod
not liboo ey!: nimo2930q
y he ul Již jest dosti, ó Hospodine, vezmi duši mou. 1 Král. 19, 4.
Bože můj a Otče můj. přispěj, přispěj mi s svou pomocí, potěšuj mne v mé poslední hodince Duchem svým Svatým. Ukrat mi boj smrti a dej mi pokojné skončení. Tobě poroučím ducha svého. Uved mne do království svého k věčnému odpočinutí. Tobě živ jsem, Tobě i umírám. Amen. omg. vdtilbom vein O
Modlitba za umírajiciho.
Pane, v jehož rukou jsou časové naši, smiluj se, prosíme Tě pro smrt Syna svého, nad tímto umírajícím, a přispěj mu v hodině smrti jeho svou pomocí. Ukrať trápení a bolesti jeho, aby tento boj poslední šťastně vybojoval.
Bože Otče, co jsi stvořil, Synu Boží, co jsi vykoupil, Duchu svatý, co jsi posvětil, to oddáváme nyní ve Tvé
svaté ruce.
Milost Tvá, Pane Ježíši! Tvé potěšení, ó Duchu svatý, nyní i v hodinu smrti. Amen.
láska Tvá, nebeský Otče; budiž se všechněmi námi
2013

76
Jiná modlitba přístojicich za umirajiciho. nomA ova intensbraolim
Otče
če nebeský, Pane života našeho, děkujeme Tobě ze srdce za všecka dobrodiní, kteráž jsi tomuto umírajícímu služebníku svému po celý život jeho až do přítomné hodiny prokázati ráčil.- Ulev mu jeho bolesti a tesknosti smrti; vysvoboď ho od všeho zlého, a přenes ho do toho lepšího života, kde není více žádného trápení, žádného bědování. Nauč i nás, když na tohoto umírajícího patříme, na to pamatovati, že i nám jednou čas nastane, kde nám všecko časné zboží a rozkoš světa nic nespomůže, ale nás toliko Tvá milost a Kristova smrt bude moci těšiti. Probud nás ze sna hříchů, abychom pobožně živi byli, a když i naše hodina přijde, v naději věčného blahoslavenství odsud odjíti mohli s tím potěšením: Vysvobodil mne Pán od všeho zlého a zachoval ku království svému. Amen.
Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, jakož byla na počátku, tak budiž nyní, i vždycky i na věky věkův. Amen. inst
śdoT unisogbo
Opisy modlitby Páně.
dilbol
1.
( Od K. Kuzmány- ho.) Sodov on
Ó náš Otče dobrý, milostivý, jenž jsi Pánem světa celého, slyš pokornou modlitbu svých dítek, z obydlí tohoto nízkého.
Učiň, at se ctí Tvé svaté jméno de vroucí láskou, bázní, svatostí,
at kdykoli Tebe kdo zpomíná, činí to s největší vážností.

Dej, at pravda na světě panuje,
v srdci našem pokoj přebývá,
af nás ve všem Duch Tvůj svatý vodí,
a radostí k Tobě provívá. ang
lig Jako v nebi Tvou přesvatou vůli
muo!
ochotně konají andělé,
dej, at tak i my ji zde na zemi rádi plníme a vesele.
A jakkoli s čím si kdy umínil, staň se a děj vždy jen vůle Tvá; cesta Tvá jest svatá, vůle dobrá, naše žádost pak jest často zlá.
Žehnej pracem; dej, co jest potřebí, nedej marně na se hleděti,
k životu dej živnost, oděv, zdraví a pak na tom přestat uměti.
Nehodní jsme sice všeho toho, nebo každého dne hřešíme;
z lásky však nám naše viny odpust, jako i my bližním činíme.
A že mdlí jsme, chraň nás pokušení, v boji popřej víře stálosti:
Zbav nás toho zlého a ku věčné přiveď nás své v nebi radosti.
Učiň to, však Ty jsi všeho Pánem, počátku i konce Ti není.
Učiň to, Tvá jest i moc i sláva, všeho dobra věčný prameni. Amen!
32
77
13
ORA

78
2.
( Od J. Kollára.)
Ty jsi sobě sloupy důstojenství vystavil i pocty svatyně; do
kam jen patřím, Ty jsi v náboženství tak, jak v srdci, v moři, v dolině; záře ranní dennice,
[ SP
hvězdy, tvorův tisíce zvěstují mi moc Tvé pravice; ve dne, v noci, v každé době, vše, co žije, volá k Tobě: Otče náš, jenž jsi v nebesích!
Dobrota Tvá všecky světy nosí, které slovem mocí stvořila, tichým požehnáním zemi rosí, aby štědře všecko živila; Pane, Tobě duchové,
Tobě králův trůnové
stojí vždycky k službě hotové; i my vroucím hlasem stále prozpěvujeme k Tvé chvále: Posvět se jméno Tvé. in
Vůkol trůnu Tvého znějí žalmy il blahé nebešťanů radosti, pokoj chvěje neuvadlé palmy ctnosti, svobody a známosti; Pane! pravdy původce, zvelebujž ji široce,
aby hojné nesla ovoce,
udus škodná podnikání,
blud, hřích, marná lidská zdání:
Přijd království Tvé!
5.P
X

Sstupte s hůry, svatí archandělé, pojďte dolů na zem s výsosti, štěpte, slavíc s lidmi Stvořitele, rajské v světě kvítky milosti. Cesty Tvého umění
nikdy žádné stvoření
nevystihne ani nezmění:
a poněvadž ku štěstí
všecko moudře ráčíš vésti:
Bud vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi!
Dej nám šťastné a úrodné časy, žehnej práce, obchod, dílnice, aby v letě k stravě v poli klasy, k veselosti zrály vinice; veliž slunci svítiti,
dešti zemi kropiti,
by své mohla hosti sytiti;
Však Ty naše potřeby znáš, Prosíme Tě tedy: Chléb náš vezdejší dej nám dnes!
Ó Ty, před nímž vyšších duchův plesá zástup v rouchu dokonalosti;
My sme hříšní, tělo v mdlobě klesá,
shlédni na nás okem lítosti;
bychom v lásce chodili, žádost pomsty krotili, smířlivosti k jiným šetřili,
nejen slovy než i činy!
Odpustiž nám naše viny,
jakož i my odpouštíme.
odsn
Pane! Pane! srdce v želi plyne, že se jak má v světě neděje;
32*
79

80
jmění, rozkoš, ba i život hyne, kde jest nevinnosti naděje?
Aj, hle pevně doufáme,
že my ještě nemáme
v hrobě ten cíl, který hledáme;
nýbrž k nebi máme zření!
Neuvod nis v pokušení ale zbav nás od zlého!
Ty jsi Bůh náš, Ty jsi Pán náš
veliký; nebo Tvé jest
království, čest. Na věky Amen!
hesly
bododo
Digord lines ob
sitoq
PEN36
A
beig
mog
E
1
235

Augspurská konfessi
aneb
vyznání víry nejjasnějšímu císaři Karlovi V. od knížat a měst německé říše čistého učení evanjelického se přidržujících, na sněmě Augspurském 1. P. 1530 podané.
dob sis
Pere.
Článkové víry a učení.
Článek I.
0 Bohu v třech osobách jediném.
Služebníci církevní u nás jednomyslně a jednostejně učí: že snešení, kteréž na koncilium Nycenském ¹) zavříno jest, o jednotě Božské bytnosti a o třech osobách pravdivé jest, a jemu že má bez všelijakého pochybování ode všech právě, upřímně a zprosta věřeno býti. Tak a nejinak že toliko jediná 2) bytnost jest Božská, kteráž se jmenuje a v pravdě jest Pán Bůh věčný, ne tělesný, bez oddělení, v moci, moudrosti i v své dobrotě nesmírný, kterýž jest gibor inesor
¹) T. j. léta 325 na všeobecném církevním sněmu v Nycei uzavřeného a 1. 381 v Cařihradě potvrzeného a rozšířeného ustanovení, jímž učení o Trojici svaté církevně určeno, všeliké pak jemu odporující bludařství, jakožto proti písmu svatému čelící, zavrženo bylo.
2) 5 Mojž. 6, 4. Mat. 19, 17. Mark. 12, 28-33.

2
stvořitel všech věcí viditelných i také neviditelných, ochrance, řiditel, správce i zachovavatel předivný; avšak že jsou tři osoby v též Božské bytnosti ¹) jednostejné moci i věčnosti, totižto: Otec, Syn, Duch Svatý. Pod jménem toho slova: Osoba požívají takového vyznamenání, jakéhož jsou v takových a jednostejných příčinách užívali někdejší učitelé církevní, tak aby pod tím ne nějakou toliko částku, díl a jakost v něčem jiném zavříti chtěli, než hned sumou vlastně to, že jedna každá osoba z těch obzvláštně má v sobě podstatu Božskou.
odšteto
Tomu článku na odpor se postavující všecky kacíře potupují jakož jsou Manicheové, kteříž dva počátky neb bohy, totiž dobrého a zlého býti pokládali. Také kacířstvo Valentinianské, Arianské, Lunomitské, Mahometské a všecka jiná těm podobná. Zamítají také učení Samosatenské jak starých tak i za našich časů opět ted znovu povstalých té sekty bludařů. Nebo ti toliko jedinou osobu Božskou býti praví; o Slovu, t. j. o. Synu Božím a o Duchu Svatém chytře a bezbožně mluviti se osmělují, že by neměly byti osoby rozdílné, ale Slovo že by toliko mělo vyznávati jakési slovo vypověditedlné a promluvené neb zvučné; Duch pak že by toliko vyznamenával sprostné jakési hýbání aneb hnutí v stvořených věcech spůsobené. 2)
sed
oszy obo labvodydoog dala
sijon s ET D
Článek II.
nie O hříchu přirozeném.
( Srov. článek VIII.)
bo sed tur
des Také učí, že po pádu Adamovu všickni my lidé, kteříž se podlé přirození rodíme, v hříchu se počínáme a rodíme, ³)
¹) Mat. 28, 19. 2 Kor. 13, 13. 1 Jan. 5, 7.
2) Všecky tyto podlé svých náčelníků nazvané sekty, popírají a porušují Trojici Boží, a vyhýbají se různými výklady svými svědectvím písma sv., učení o Trojici sv. potvrzujícím.
3) Žalm 51, 7. Jan. 3, 6. Řím. 5, 12.

3
to jest, že v nás žádné bázně Boží od přirození není ani důvěrnosti ku Pánu Bohu našemu: ¹) než že na svět přicházíme se škodlivými žádostmi a náchylnostmi, a že ten náš neduh vada přirozená jest právě a v skutku hřích všecky zatracující a na smrt věčnou ihned odsuzující, kdybychom znovu zrozeni nebyli skrze křest a Ducha Svatého.2)
Potupují učení Pelagianská³) i jiných, kteříž hříchu toho přirozeného za hřích nepokládají; nýbrž tomu odpírají, a aby tím snáze slávu zásluh a dobrodiní Pána našeho Ježíše Krista zlehčili, v bádání se vydávají, pravíce, že by člověk vlastní svou mocí, snažností a rozumem mohl před Pánem Bohem svým k ospravedlnění přijíti. sigao 0
oneerid
Over Real
Článek III.
I mitol meień
0 Kristu Pánu, jeho osobě a dostiučinění.
Také učí, že Slovo, to jest Syn Boží, Pán náš Ježíš Kristus, lidské přirození4) v životě blahoslavené Panny Marie působením Ducha Svatého na se přijíti ráčil, tak aby dvoje přirození, Božské a lidské, v jednotě osoby nerozdílně bylo spojené, 5) a tak jeden Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, narozený z Panny Marie, kterýžto za všecko lidské pokolení právě a opravdově trpěl, ukřížován, umřel i pohřben jest, aby nás s Bohem Otcem svým smířil a obětí byl netoliko za vinu neb hřích přirozený, ale také za všecky jiné hříchy, kterýchž se koli lidé dopouštějí,") a že tentýž
¹) 1 Mojž, 8, 21. Řím. 7, 5 ss. a 8, 5-9.
2) Jan 3, 5. Efez. 2, 1-7.
3) Pelagius, britský mnich v 5. století, popíral hřích přirozený a učil, že člověk vynakládáním svých vlastních mocností spasení dosáhnouti může.
AL
¹) Jan. 1, 14. Filip. 2, 5-8 Gal. 4, 4-5. Luk. 1, 31-35.
5) Kol. 2, 9.
$) Efez. 5, 2. 1 Petr. 2, 24. 1 Jan. 1, 7. 2, 2. 2 Kor. 5, 19.
QUE

4
Pán náš Ježíš Kristus sstoupil do pekel,') a právě i opravdově třetího dne z mrtvých vstal. Potomně vstoupil na nebesa, aby na pravici Otce seděl, věčně královal, nade vším stvořením panoval, v sebe věřících posvěcoval, Ducha Svatého v srdce jich posílaje, spravoval, potěšoval, obživoval, proti dáblu a moci hříchu obhajoval a všem jim život věčný dal.2) Tentýž Pán Kristus že se zjevně zase má navrátiti, aby soudil živé i mrtvé, tak jakž snešení apoštolské a víra křesťanská o tom šířeji v sobě obsahují.
Článek IV.
0 ospravedlnění člověka hříšného před Pánem Bohem.
( Srov. čl. XX.) SABI
Také učí, že my lidé před obličejem Božím k ospravedlnění nepřicházíme vlastními našími mocnostmi, zásluhami neb skutky; ale darmo, pro Krista, skrze víru, když srdečně věříme, že na milosti přijímáni býváme a že nám hříchové se odpouštějí pro Krista, kterýž smrtí svou dosti učinil za hříchy naše. Tu a takovou víru naši Pán Bůh před sebou za spravedlnost pokládá a přičítá, jakož o tom sv. Pavel k Římanům v kapitole třetí a čtvrté píše.
Článek V.
0 služebnostech cirkevnich.
K dosažení takové víry nařízená jest služebnost učeni evanjelium svatého a posluhování velebných svátostí ³); nebo skrze slovo Boží a svátosti jako skrze nějaké nástroje Duch Svatý se daruje, kterýžto víru působí), kdekoli
¹) 1 Petr. 3, 19. Efez. 4, 9. Kol. 2, 15.
2) Židům 2, 14-18.
3) Mat. 28, 19. 20. 2 Kor. 5, 19. 20. 1 Kor. 4, 1. 4) Gal. 3, 2. Jan. 14, 26. Rím. 10, 17. 1 Kor. 1, 21.

5
a kdykoli Pánu Bohu se líbí v těch lidech, kteříž by posluchači byli evanjelium svatého, kteréž nám zvěstuje to veselé poselství, že Pán Bůh ne pro nějaké zásluhy, ale pro Pána Krista ospravedlňovati a ty, kteříž v Krista věří, na milost přijímati ráčí.
Potupují Novokřtěnce¹) i jiné, ježto smýšlejí, že lidé dosahují Ducha svatého bez posluhování zevnitřního2) slova Božího, skrze nějaká svá vlastní k tomu připravování neb skutky své.
Článek VI.
0 novém poslušenství. ( Srov. čl. XX.)
Také učí, že ta a taková víra má ze sebe dobré skutky vydávati, a že z povinnosti skutkové dobří, ³) Pánem Bohem přikázáni, pro zachování v tom vůle Boží činěny býti mají, a ne proto, abychom se ubezpečovati měli, že bychom skrze ty a takové skutky před Pánem Bohem k ospravedlnění přijíti a skrze ně toho sobě zasluhovati mohli; nebo odpuštění hříchů a ospravedlnění vírou se dosahuje, jakož o tom sám Pán Kristus svědčí( Luk. 17, 10):„ Když učiníte všecko, rcete, služebníci neužiteční jsme." Témuž nás vyučují i staří církve učitelé a doktoři. Ambrož4) zajisté svatý takto píše: ,, Tak uloženo jest od Boha, aby kdo v Krista věří, spasen byl bez skutků, samou vírou, darmo hříchů odpuštění nabývaje."
¹) Novokřtěnci proto tak nazváni, poněvadž křest dítek zamítají, a za tou příčinou těch, kdož jako dítky pokřtěni byli, poznovu křtějí, kladouce nad psané slovo Boží domnělá bezprostřední božská vnuknutí, která rozličným duchovním cvičením vzbuzovati se vynasnažují.
2) Zevnitřní slovo Boží t. j. psané, v biblí Páně obsažené slovo Boží. 3) Jak. 2, 17. Efez. 2, 10. Mat. 7, 17.
¹) Ambrož, biskup Mediolánský, † 397.

6
Článek VII.
O církvi svaté.
ov Učí také, že jediná svatá církev vždycky trvati a zůstávati má. Jest pak církev shromáždění lidí svatých, v kterémžto shromáždění evanjelium upřímně a právě se učí a rozhlašuje, též právě posluhuje se velebnými svátostmi. ¹) A jestiť dosti k zachování jednoty svaté v církvi, jednosvorně smýšleti o učení evanjelickém a posluhování velebných svátostí. Aniž potřebí jest, aby všudy byla zachovávána jednostejně lidská ustanovení, obřadové aneb ceremonie od lidí nařízené, jakož svatý Pavel pověděl k Efezským v čtvrté kapitole: Jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech."
Clánek VIII.
0 smišení dobrých i zlých v cirkvi rytěřujíci a o moci služebností cirkevnich.
Ačkoli pak církev křestanská vlastně jest shromáždění svatých a právě věřících, však poněvadž v tomto našem smrtelném životě mnozí pokrytci a zlí lidé přimíšeni jsou, mohou nicméně svátosti se přijímati, jimiž i osoby nepříkladného života posluhují, podlé řeči Krista Pána Mat. 23, 2: „ Na stolici Mojžíšově posadili se zákonníci a farizeové atd." Svátosti zajisté a slovo Boží, pro nařízení a rozkaz Krista Pána, jsou v sobě mocná, byt pak i skrze nepříkladné nimi se posluhovalo.
Zamítají v tom Donatisty2) a jim podobné, kteříž tomu odporovali a pravili, že by nenáleželo užívati služebnosti ¹) Mat. 28, 20. Jan 8, 31. 32. 1 Tim. 3, 15.
2) Donatisté- sekta v Africe ve 4. století- vyhlašovali ty církevní úkony, kteréž zlí a nepříkladní duchovní vykonávali, za neplatné a chtěli církev ze samých svatých a čistých utvořiti a vzdělati.

7
v církvi od osob nepříkladných, a tak smýšleli, že by zlých služebníků služebnost do konce byla neužitečná a neprospěšná.
Článek IX.
be 0 křtu svatém.
O křtu učí, že potřebný jest k spasení, a skrze křest že se milost Boží podává ¹) a dítky že mají býti křtěny, kteréžto skrze křest jako obětovány jsouce Bohu, přijímány bývají na milost Boží.2)
Tupí v tom Novokřtěnce, kteřížto křest dítek zlehčují a to za jisté pokládají, že by dítky bez křtu k spasení přicházeti měly. 27 302 Článek X.
0 Večeři Páně.
O Večeři Páně učí, že tu na Večeři Páně tělo a krev Pána našeho Jezu Krista právě přítomny jsou a požívajícím Večeře Páně že se podávají.³) Na odporu jsou se všemi jinak učícími.
Článek XI. O zpovědi.
O zpovědi učí, že zvláštní rozhřešování kajících v církvi zachovávati sluší, ačkoli při zpovědi všech hříchů vypravovati a vypočítati za potřebné býti neuznávají; neb to věc jest nemožná podlé žalmu 19, 13:, Poblouzením kdo vyrozumí?"
Článek XII. O pokání.
O pokání učí, že ti, ježto by po přijetí křtu svatého padli aneb zhřešili, mohou zase dojíti hříchů odpuštění,
¹) Jan. 3, 5. Skut. Apošt. 2, 38. 39. Tit. 3, 4, ss.
2) Mark. 10, 14-16.
3) Mat. 26, 26-28. Mark. 14, 22-24. Luk. 22, 19. 20. 1 Kor. 10,
16. 17. 11, 23, 29.

8
kterého by koli času k pokání se navrátili, a že církev takovým k pokání se obracujícím rozhřešení a odpuštění udělovati má.
Záleží pak pokání vlastně na těchto dvou částkách. Jedna jest skroušenost srdce aneb zděšenu ¹) býti v svědomí přestrašeném skrze poznání hříchů. Druhá jest víra, kteráž pochází z evanjelium svatého aneb z rozhřešení, to jest, když ten hříchy přestrašený věří, že pro Krista jemu se hříchové odpouštějí, těší se v svědomí svém a od hrůz se vysvobozuje 2).
Zatím hned mají jíti dobří skutkové, kteříž jsou ovoce víry a pokání svatého, jakož svatý Jan Mat. 3, v. 8 praví: , Neste ovoce hodné pokání."
Potupují Novokřtěnce jakožto těch, kteříž tomu na odpor se stavějí, a praví, že by ti, jenž jsou jednou ospravedlněni, nemohli potratiti Ducha Svatého. Také kteříž neústupně toho zastávají, že by někteří z lidí v tomto životě takové dosahovali aneb k takové přicházeli dokonalosti, že by již hřešiti nemohli. Zamítají také Novatiany ³), kteříž po přijetí křtu svatého hřešících avšak zase k pokání se navracujících rozhřešovati nechtěli. Ano i takoví od našich učitelů se neschvalují, kteříž neučí, že bychom odpuštění hříchů dosahovali skrze víru; ale učí, že bychom nabývali odpuštění hříchů skrze skutky, lásku a zásluhy své. Tolikéž i ti se od našich učitelů za bludné pokládají, jenž řeholní neb kanonická učení schvalují, pravíce je býti prospěšná k vyplacení pokut věčných, muk pekelných a pokut očistcových. ¹) 2 Kor. 7, 10.
2) Luk. 7, 36-50. 15, 11-24. 18, 13. 14.
Jion
3) Novatiani, nazváni tak podlé jména římského kněze Novatiana, který v 3. století živ byl. Tito nechtěli těch, kdož do hrubých hříchů upadli, byť i srdečné pokání byli učinili, do své společnosti nazpět přijmouti a odpírali takovým přijímání velebné svátosti Večeře Páně.

9
Článek XIII.
O spasitelném užívání velebných svátostí.
O užívání velebných svátostí učí, že svátosti jsou ustanoveny a nařízeny netoliko proto, aby skrze ně, jakožto znamení zevnitřní, křesťané od jiných lidí rozeznáni byli: ale raději aby byly znamením a jako svědectvím zvláštní vůle k nám Pána Boha našeho, a to k vzbuzení i utvrzení víry v těch lidech, kteříž svátostí těch požívají. A protož tak požívati se má svátostí, aby víra přistoupila, kteráž by slibům Božím věřila, kteřížto slibové skrze svátosti zvěstují se lidem a podávají.
A protož místa nedávají těm, kteří učí: že by svátosti člověka jen proto, že ten skutek zevnitřně jakkoli vykonal, spravedlivého činily. A neučí tomu, že by víra byla potřebná při požívání svátostí, kteráž by důvěrně to chopila, že se hříchové tím prostředkem odpouštějí.
Článek XIV.
0 služebnicích církevních.
O řádu neb stavu duchovním učí, že žádný v církvi nemá zjevně učiti neb svátostmi posluhovati, jedině ten, kterýž by řádně byl k tomu povolán. ¹)
Článek XV.
O obřadech aneb ceremoniích cirkevních.
O obřadech církevních učí, že jen ti mají zachováváni býti, kteříž by bez hříchu zachovávati se mohli a nápomocni jsou k pokoji a k zachování dobrého řádu 2) v církvi, jakož jsou jisté slavnosti, svátky a těm podobné.
UUT, INS
¹) Skut. Ap. 6, 4. 13, 1-4. 14, 23. 1 Tim. 4, 14. Tit. 1, 5. Jak. 3, 1. 2) 1 Kor. 14, 33. 40.
STOKA

10
Avšak při takových věcech lidé napomenuti bývají, aby tím svědomí svých neobtěžovali, jakoby taková pocta k našemu spasení potřebna byla.
Ano dává se i zpráva, že ustanovení lidská tím smyslem, aby nimi byl Pán Bůh v hněvu ukrocen, nařízená a k zasloužení milosti aneb k dostiučinění za hříchy vymyšlená, jsou zřetedlně evanjelium svatému i učení o víře odporná.
A protož slibové neb závazkové klášterní, tolikéž ustanovení o pokrmích na jisté dny a cokoli jiného nařízeného jest s tím domněním, že by těmi věcmi měla se milost Boží zasluhovati a za hříchy dosti učiniti: to všecko jest ovšem i neužitečné i evanjelium svatému odporné.
98
Článek XVI.
O stavu politickém aneb světském.
O věcech světských učí, že řádná ustanovení světská jsou dobří skutkové Boží a že křesťané mohou na sobě úřady držeti, soudy vykonávati, pře a nesnáze mezi lidmi vzniklé právy císařskými aneb domácími rozeznávati, pokuty na přestupníky ukládati, ¹) spravedlivé války neb boje vésti, v službách vojenských býti, náležitě kupčiti a obchod provozovati, svým vlastním statkem svobodně vládnouti, na rozkaz a poručení vrchností svých přísahy vykonávati, oženiti a vdávati se.
Potupují při tom bludy Novokřtěnců, kteříž zapovídají křesťanům všelijaké takové úřady. Ano také i těch, kteříž dokonalosti evanjelické nezakládají na bázni Boží a na víře, ale na vyhýbání a štítění se všech občanských povinností i úřadů; ježto evanjelium předkládá a míti chce věčnou spravedlnost srdce a mezi tím neruší zpráv obecného do¹) Řím. 13, 1-7. 1 Petr. 2, 13. Mat. 22, 21.

11
brého aneb i domácího, anobrž všelijak toho od nás vyhledává, abychom taková povolání jakožto nařízení Božská zachovávali a v nich lásku, jedenkaždý podlé své povinnosti, skutkem prokazovali. Pročež i z povinnosti křestanské lidé poddaní mají poslouchati vrchností svých, jim i právům ve všem poddáni býti. Toliko v té příčině jestliby veleli hřešiti, tedy více mají Pána Boha než lidských rozkazů poslouchati; jakož v Skute. Apošt. v kap. 5. v. 29 se nachází.
Článek XVII.
0 přichodu Kristovu k soudu.
Učí také, že Pán Kristus při skonání světa tohoto přijde, maje všecky souditi a všecky mrtvé zase vzkřísiti. Tu pobožným a vyvoleným dá život věčný a radost vždycky trvající, bezbožné pak lidi s ďábly zatratí, tak aby se beze všeho skončení věčně mučili.¹)
Zamítají Novokřtěnce, kteříž smýšlejí, že by lidem zatraceným ano i ďáblům nastati měl někdy konec muk a trápení jejich.2) Tupí i ty, kteříž těchto nynějších časů roztrušují jakási židovská domnění, jakoby ještě před vzkříšením mrtvých lidé dobří a pobožní měli sobě opanovati království světa tohoto, zlých a bezbožných lidí všudy naskrz pohubíce.
Clánek XVIII.
O svobodné vůli člověka.
O svobodné vůli lidské učí takto: že vůle člověka má nějakou svobodu k vykonávání řádů a spravedlností světských i k volení těch věcí, kteréž rozumu poddány jsou. Avšak že nemá té moci bez Ducha svatého, aby
¹) Mat. 25, 31, ss. Skutk. Ap. 1, 11. 2. Kor. 5, 10. 2) Izai. 66, 24. Dan. 12, 2. Zjev. 14, 11. Mat. 25, 41. 46.
ANKA
TUKA
YONEX

12
77
mohla vykonávati spravedlnost Boží aneb spravedlnost duchovní; nebo tělesný člověk nechápe těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího, ¹) nýbrž taková spravedlnost duchovní že povstává a bývá v srdcích, když skrze slovo Duch svatý se přijímá. Totéž jednostejnými slovy vypravuje sv. Augustin) v knihách třetích, jimž titul dal Hypognosticon: Dáváme( prý) tomu místo a vyznáváme, že všickni lidé mají svobodnou vůli, majíce soud rozumu přirozeného, avšak ne tak, aby skrze něho byla spůsobná a dostatečná ve věcech k Bohu příslušících, jakoby je bez Boha bud začíti, ovšem pak dokonati mohla; ale toliko v skutcích nynějšího života, a to jak v dobrých tak také i v zlých. V dobrých pravím, které z dobrého pocházejí, jako: chtíti na poli dělati, chtíti jísti a píti, žádostivu býti přítele, chtít míti oděv, chtít dům stavěti, chtít manželku sobě pojati, dobytek chovati, učiti se řemeslu rozličných věcí dobrých a summou dychtěti po dobrém, kteréž by k životu nynějšímu příslušelo; kteréžto všecky věci bez opatrování Božího neostaly by, anobrž od něho a skrze něho jsou a začátek svůj vzaly. O zlých pak pravím, jako ku příkladu: chtít poctu modle činiti, chtít člověka zamordovati atd." Tay Zamítají při tom Pelagiány i všecky ty, kteříž učí, že můžeme bez Ducha svatého, samou přirozenou naší mocí a snažností, Boha nade všecko milovati, tolikéž přikázaní Boží vykonati co se plnění skutků samých v sobě dotýče; nebo ačkoli přirození naše skutky zevnitřní jakž takž konati může( může zajisté ruce zdržeti od krádeže, od vraždy), avšak vnitřních svatých náklonností, jakžby náleželo, vzbuditi a vykonávati nemůže, jako bázně Boží, důvěrnosti ku Pánu Bohu, čistoty a trpělivosti atd.
150
¹) Srov. Jan. 15, 1-5. 2 Kor. 3, 4. ss. Řím. 7, 14-25. 2) Augustin, biskup v Hippo v Africe, † 430.

13
Článek XIX.
O původní příčině hříchu.
O příčině hříchu učí, že ačkoli Pán Bůh jest stvořitel a zachovavatel přirození, však příčina hříchu jest vůle zlých, totižto ďábla a lidí bezbožných, kterážto když nemívá od Boha pomoci, odvracuje se od Boha; jakž o tom Kristus Pán u sv. Jana 8, 44 mluviti ráčí, řka:„ Když mluví( totiž ďábel) lež, z svého vlastního mluví.“ ¹)
Článek XX.
0 pravém smyslu učení o víře a o dobrých skutcích proti pomluvám utrhačů.
( Srov. čl. IV. a VI.)
V tomto se našim učitelům zřetelná křivda děje, když se o nich to píše i mluví, že by skutků dobrých činiti lidem zbraňovali. Knihy zajisté a spisové jejich, kteříž jsou o desateru Božím přikázaní a jiní o takových věcech výkladové, svědectví o tom vydávají, že jsou užitečná a prospěšná naučení o všech stavech i o všech povinnostech jejich na světlo vydali, předkládajíce, kteří by skutkové dobří, při jednom každém povolání lidském, Pánu Bohu se líbili; o kterýchžto věcech velmi málo kazatelé před lety lid vyučovali: toliko k jakýmsi dětinským a nepotřebným skutkům lid napomínali a nutili, totiž, aby jisté svátky, jisté posty, bratrstva řeholní, putování, pocty svatých, život mnišský zachovávali, jistý počet růženců vyříkávali a tém podobné skutky vykonávali. Nyní již naši odporníci jsouce od nás v tom napomenuti, od toho jakoby se odučovali, přestávají a těch takových neužitečných a nepotřebných skutků tak jako předešle neschvalují. Ano i k tomu také již zmínku o víře činiti přivykají, o kteréž předešlých časů
¹) 1 Jan 1, 5. 3, 7-10. Jak. 1, 13-15.
33
ark
PODE

14
předivné naskrz hned a hluboké bylo mlčení. Učí zajisté, že ne samými skutky ospravedlnění před Pánem Bohem docházíme, ale spojují v jedno víru a skutky, pravíce, že skrze víru a skutky člověk před Bohem ospravedlněn bývá; kteréžto učení drobet snesitelnější jest nežli první, a drobet potěšitelnější, nežli staré učení jejich, ačkoli v tom bludů svých přece neuznávají, ano k zlehčení tohoto potěšitelného učení o víře a k potupě zásluh Krista Pána zastávati jich nepřestávají.
Poněvadž tedy učení o víře, kteréž v církvi má a musí přednost míti, za tak dlouhý čas v neznámosti trvalo, jakož všickni pravdu v tom seznati musejí, že se o ospravedlnění skrze víru na kázaních ani téměř zmínky nečinilo, ale ovšem mlčením se toho pomíjelo, toliko učení o skutcích, a to proti pravé poctě Boží čelících, průchod svůj mívalo: protož naši církvi Boží to předložili. Aby pak tomu lépe mohlo se vyrozuměti, jaká v církvích našich se o tom naučení i napomínání dějí, šířeji se vyloží.
Předně a nejprvé že naši skutkové nemohou nás s Pánem Bohem smířiti, aneb že nimi nemůžeme sobě zasloužiti hříchů odpuštění a dosáhnouti milosti a ospravedlnění: než toho že docházíme a nabýváme toliko vírou, veříce, že pro Krista přijímáni býváme na milost, kterýžto sám vystaven jest nám za prostředníka i za smírce, skrze něhož Bůh Otec smířen bývá. ¹) A tak kdo se na to spoléhá, že sobě skutky milost zaslouží, ten zamítá zásluhu a milost Kristovu a bez něho svou lidskou mocí hledá cestu k Bohu, kdežto Kristus Pán o sobě takto jest ráčil promluviti:„ Já jsem ta cesta i pravda i život." 2) Toto učení o víře má ve všech epištolách svatého Pavla znamenité všudy základy a důvody. A obci Efezské v kap. 2.
¹) 1 Tim. 2, 5.
2) Jan 14, 6.

v. 8. 9. psáno stojí: ,, Milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe, dar't jest to Boží, ne ze skutků, aby se někdo nechlubil."
15
Nad to aby někdo chytrostí svou nás tím stíhati nemohl, že bychom nový nějaký výklad na písma svatého Pavla vymýšleli, pře tato všecka má svědectví svatých otců. Svatý zajisté Augustin mnohými svými knihami zastává a hájí toho, že milost a ospravedlnění z víry pochází a nikoli ze skutků. Též jednostejně učí Ambrož svatý o povolání pohanů i jinde na rozličných místech
v knihách svých; nebo o povolání pohanů takto píše:
Přišla by k zlehčení krev Pána Jezu Krista, aniž by chlouba neb honosení skutků lidských milosrdenství Božímu chtělo býti poddáno, kdyby ospravedlnění, kteréž se působí skrze milost, na předcházejících zásluhách lidských záleželo, a takť by již nebyl dar štědře darujícího, ale zásluha dělníka pracujícího."
"
Toto učení ačkoli od neučených a nerozumných lidí se potupuje, však zakušují toho přestrašená svědomí lidí pobožných, že učení toto veliká jim přináší potěšení; nebo svědomí lidská nemohou žádnými skutky býti spokojena, než toliko virou, když zajisté u sebe to položí a na tom se založí, že pro Krista mají k sobě Boha smířeného a již milostivého, jakož i svatý Pavel k Římanům v kap. 5. v. 1. o tom učí, řka: ,, Ospravedlněni jsouce z víry, pokoj máme s Bohem." Všecko to učení má obráceno býti k boji mysli přestrašené aneb s hříchem se potýkající, sic bez takové půtky jemu se vyrozuměti nemůže. A protož takovou věc zle rozsuzují lidé nevycvičení a bezbožní, kteřížto spravedlnost křesťanskou podlé svého zdání za nic jiného nepokládají, než toliko za obyčejnou jakousi spravedlnost městskou v zachovávání mravů zevnitřních podlé učení mudrců světských záležející.
33*
30x

16
Předešle tak se dálo, že svědomí lidská bývala trápena učením o skutcích, a lidé z evanjelium svatého žádného potěšení neslýchávali, tak že svědomí některé vypudilo na poušť, jiné vehnalo do klášterů, nadějíce se, že skrze život a obcování mnišské zaslouží sobě milosti. Jiní opět jiné vymýšleli sobě skutky dobré k zasloužení milosti a k dostiučinění za své hříchy. A protož velmi veliká potřeba toho byla, aby to učení o víře v Krista předloženo a obnoveno bylo, aby přestrašená a jako zděšená hříchy lidská svědomí nebyla potěšení zbavována, ale aby se vyučovala, že vírou v Krista dosahují milosti a odpuštění hříchů i ospravedlnění před Pánem Bohem.
Podle toho dává se napomenutí posluchačům i všem lidem, aby tomu se vyučovali, že tuto slovo" vira" nevyznamenává a neobsahuje v sobě toliko pouhou známost historie aneb skutku někdy bývalého, jakož jest a nachází se při lidech bezbožných ano i při ďáblu: ale to slovo že vyznamenává víru neb důvěrnost, kterouž člověk netoliko věří a místo dává řeči historické, ale také přivlastňuje sobě účinek neb užitek vší té historie, to jest, věří a jako s důvěrností ujímá se toho článku: věřím odpuštění hříchů, totiž to, že skrze Krista máme milost, ospravedlnění a hříchů odpuštění.e adott
Již pak kdo ví, že skrze Krista má k sobě milostivého Boha Otce, ten zná Boha, a o tom ví, že on o něho péči má, protož jej miluje a vzývá jeho, k tomu také není již bez Boha jako pohan. Ďáblové zajisté a lidé bezbožní nikterakž tomuto článku věřití nemohou, totiž„ hříchu odpuštění". A protož v nenávisti mají Pána Boha jako nějakého úhlavního nepřítele, nevzývají jména jeho a nic dobrého od něho neočekávají. Augustin také svatý tímž způsobem o jménu víry svých knih čtenáře napomíná a učí, kterak v písmech svatých mělo by jménu víry vlastně

17
se rozuměti; ne aby se bralo za poznání toliko a vědomost nějakou, jakáž i při lidech zlých býti může, ale za důvěrnost, kterážto potěšuje a jako přestrašených myslí lidských k povstání zase pozdvihuje.
Dále učí kazatelé naši, že z povinnosti máme a dlužni jsme dobré skutky činiti, ne proto, abychom v nich sobě tu důvěrnost zakládali, že bychom skrze ně sobě milosti Boží zasluhovali, ale pro vyplnění v tom vůle Boží; nebo vírou toliko dosahujeme odpuštění hříchů i také pokoje svědomí našeho. A kdyžt skrze víru přijímá se Duch svatý, již srdce přicházejí k obnovení a docházejí nových náchylností, tak aby skutky dobré působili a vydávati mohli. Tak zajisté píše o tom svatý Ambrož: Víra dobré vůle a dobrého účinku jestiť matka a rodička." Nebo lidské možnosti a usilování bez Ducha svatého plna jsou náklonností zlých, aniž mají té a takové moci, aby dobré skutky před Pánem Bohem náležitě vykonávati mohli. K tomu lidé bez Krista Pána, víry a Ducha svatého jsou v moci dábla, kterýž je nutí a jako mocí žene k vykonávání rozličných hříchů, k neslušným důmyslům i k zjevným nešlechetnostem, což spatřiti se může na pohanských mudrcích, kteříž na to se vší snažností svou se vydávali, aby v tomto světě poctivě živi byli, avšak nikterakž toho dovésti nemohli, nýbrž mnohými patrnými nepravostmi životy své poškvrnili. Taková je mdloba člověka, když jest bez víry a bez Ducha svatého, chtěje se toliko přirozenými lidskými snažnostmi spravovati.
99
A tak z toho tak kratičkého předložení každému můž' známo býti, že učením kazatelů našich za tou příčinou, jakoby dobrých skutků činiti zbraňovali, nemá pohrdáno ani na ně žehráno býti: nýbrž raději má se schvalovati, a to proto, že ukazuje, kterak a jakým způsobem mohli bychom skutky dobré činiti. Nebo bez víry nikterakž přiSamk

18
rození lidské prvního aneb druhého přikázaní Božího skutkem vyplniti nemůže. Bez víry nevolá k Bohu, nevzývá jména jeho, nic od něho neočekává, nesnáší kříže a vložených i dopuštěných na se útrpností; ale v tom hned hledá lidských pomocí a doufání své zakládá v lidském spomožení. A tak srdci kralují a skořeňují se všecky zlé žádosti a rady lidské, když víry a důvěrnosti ku Pánu Bohu přítomné není. Protož Pán Kristus mluviti ráčí u Sv. Jana 15, 5: Beze mne nic nemůžete učiniti." A církev svatá zpívá:„ Bez Tvé Božské pomoci, neníť v člověku žádné moci, a nic nenachází se, aby poškvrny na sobě nemělo."
27
V: 50 ods4.01
Článek XXI.
O poctě svatých.
O službě neb poctě svatých učí, že památky lidí svatých ¹) mohou lidem předkládány a ku paměti přivozovány bývati, abychom víry i dobrých skutků jejich podlé jednoho každého povolání následovati se snažili, jako císař může následovati příkladu Davida krále sv. v boji a ve válce k zapuzení Turků od vlasti naší: nebo oba drží na sobě povinnost královskou. Ale Písma svatá tomu nás neučí, abychom měli vzývati svaté aneb pomoci jaké žádali od svatých; nebo jedinkého Krista Pána nám za prostředníka, smirce, biskupa a přímluvce vystavují. Ten sám vzýván býti má. On také zaslíbení učinil, že prosby naše chce
nds
¹) Svatí jsou všickní opravdoví křesťané i věřící starého zákona ( 1 Kor. 1, 2. 2 Kor. 1, 1. Efez. 2. 19. Řím. 12, 13. Kol. 3, 12); zde se zvlášť o věřících již zesnulých zmínka děje, kteřížto buď slovem aneb skutkem, bud svou mučednickou smrtí před jinými u církve v paměti zůstali.

19
slyšeti a takovou poctu nejvíce sobě oblibuje, totiž to, aby ve všech trápeních, souženích a zármutcích našich vzýván byl. Jan sv. v svém listu prvním kap. 2. v. 1. takto položil: ,, Paklit by kdo zhřešil, přímluvce máme u Otce Ježíše Krista spravedlivého."
doin
sev dovreblert
orqast sii
eviia
Tato téměř summa jest toho učení, kteréž se u nás zachovává, z kteréhož může se poznati a spatřiti to, že v něm nic takového se nenalezá, což by odporného býti mělo písmům svatým aneb chtělo se vztahovati na odpor církvi svaté obecné aneb církvi staré římské( tak jak učitelé církevní v pravé víře a způsobích nám ji znáti dávají), což se může poznati i vyhledati. A protož poněvadž tomu tak jest, nemilostivě s našími nakladají a nespravedlivě odsuzují ti, kteříž naše učitele za kacíře pokládají. Na větším díle rozdíl a roztržitost jest o některých věcí zlých užíváních, kterážto zlá užívání aneb zlí obyčejové v církev vešli beze všeho k tomu pořádného dopuštění, v kterýchžto by pak se nacházel nějaký rozdíl, však na biskupy příslušela by taková snesitelnost i dobrotivost, aby pro toto víry naší vyznání, které jsme ted v jistých článcích obsáhli, jinak k našim se zachovávali a je snášeli. Nebo ani Canones, to jest práva jejich církevní tak přísná nejsou, aby jednostejné řády všudy a po všech místech míti chtěli a jedněch neb jednostejných pořádků ve všech církvích zouplna nikdyž jest zachováváno nebylo, ježto sic u nás nemalá částka řádů starých a vzdělavatelných s pilností se drží. Nebo křivě k zlehčení našemu nám se to připisuje a za vinu pokládá, jako bychom hned všecky obřady a všecky staré pořádky z našich církví chtěli vyhladiti. Vůbec pak nářek byl, že by některé
Quind
TXA
SOCCE

20
zneužívání v obyčejných pořádcích těch ještě vězelo; to když se nemohlo dobrým svědomím schváliti, něco toho napraveno bylo.
Článkové, v nichž se vypravují předešlá zlá některých věcí užívání, kteréž již také k proměně přivedeny jsou.
Poněvadž z článků napřed položených jedenkaždý dobře tomu může porozuměti, že církve naše na žádném odporu a rozdílu nejsou v článkách víry s církví svatou obecnou, než toliko že se pomíjejí některá zlá užívání. kteráž v nově vymyšlená za příčinou zlých časů zjevně proti nařízením a ustanovením církevním ovšem pak písmům svatým lidem jsou v obyčej vešla: protož prosíme, aby Vaše Milost císařská ráčila nás v tom milostivě i vyslyšeti i tomu vyrozuměti, co jest k proměně přišlo, a jaké toho hodné příčiny byly, pro kteréž neslušelo nám lidi k tomu nutiti, aby musili proti svědomí svému ty a takové zlé zvyklosti držeti a zachovati. A Vaše císařská Milost také at neráčí těm věřiti, kteříž toliko proto, aby nás u všech lidí v ošklivost přivedli, divně vymyšlené řeči o- nás v lid obecný roztrušují, a tím způsobem hned z prvopočátku, popudivše mysli proti nám lidí dobrých, příčinu dali k tomu rozdvojení, a touž chytrostí a piklemi svými o to usilují, aby roztržitosti vždy více a více se rozmáhaly; nebo Vaše Milost císařská v skutku to najíti ráčí, že u nás snesitelnější způsob a obyčej i při učení i při obřadech se zachovává, nežli ten, o němž odpůrcové naši, lidé nepraví a zlomyslní, píší. Jest pak to všechněm lidem známo, že pravda z povyků lidských ani z utrhání a hanění nepřátel nikterakž vypátrati se nemůže. Snadno se to posouditi

21
může, že nic tak neprospívá k zachování vážnosti obřadů a k oživení uctivosti i pobožnosti u lidu, jako když se obřady v církvích příslušně vykonávají.
Článek XXII.
0 svátosti pod obojí způsobou.
Laikům ¹) dává se svátost večeře Páně pod obojí způsobou, proto, že ten způsob má k tomu rozkaz Páně u sv. Matouše kap. 26, V. 27: ,, Pite z toho všickni"; kdežto Pán náš Ježíš Kristus zjevně rozkazovati ráčí o nádobě neb kalichu, aby z něho všickni pili, a aby žádný křivě nevynášel, že by rozkaz tento Kristův na samé toliko kněží měl se vztahovati, Pavel svatý 1 Kor. 11, 26, příklad toho ukazuje, z kteréhož zjevně se to poznati může, že všecka církev svatá obojího způsobu jest požívala. A za velmi dlouhý čas obyčej tento v církvi trval, aniž jest známo, kdy aneb kdo by jej byl změnil. Cyprian 2) svatý na několika místech v knihách svých o tom svědčí, že lidu obecnému krev Páně jest dávána. To tolikéž řečí svou potvrzuje i svatý Hieronym, 3) když dí:„ Kněží posluhujíce svátosti, krev Krista Pána lidem rozdělují neb podávají." Anobrž i Gelasius 4) papež přikazuje, aby se svátost nedělila, o čemž psáno stojí( Distinct. 2. de consecrat. cap. Comperimus). Sama toliko jakási zvyklost, a to nevelmi starodávní, nového cos do církve uvedla. Jest pak to všechněm známo, že obyčej, kterýž by proti rozkazu Bo¹) Laici
nekněži jsou vůbec všickni lidé, ježto úřadu kněžského na sobě nemají.
2) Cyprian, biskup v Karthagu, umřel smrtí mučednickou r. 258.
3) Hieronymus, učený presbyter, † okolo r. 420 v Palestině.
¹) Papež Gelasius byl živ okolo r. 492.
-
Und
STIKA

22
žímu byl uveden, nemá schvalován ani přijímán býti, tak jakž o tom i Kanonové čili zákonové církevní( Dist. 8 cap. Veritate cum sequentibus) vysvědčují. Zvyklost pak tato netoliko jest zjevně na odpor písmům svatým, ale také i proti starým zákonům církevním, tolikéž proti příkladům církve svaté přijata jest. A protož jestliže kteří obojího způsobu při památce večeře Páně požívati chtěli, neměli k tomu mocí nuceni býti, aby jinak s pohoršením svědomí svého, než od Krista Pána nařízeno a poručeno jest, to činili. A poněvadž dělení svátosti( jak v podstatě, tak i k jiným věcem užívání) s ustanovením Krista Pána se nesrovnává: protož zanechány jsou u nás i procesí, ¹) kteréž se až posavád držívaly.
Článek XXIII.
0 manželstvu kněžském.
Vůbec hned všickni naříkali na zlé příklady kněží, kteříž se od nečistot smilstva nezdržovali. A pro tu příčinu onen Pius 2) papež, jakž historie jeho ukazuje, pravil, že mohly toho nějaké příčiny býti, pro které kněžím odňato jest manželství; ale že větší se toho příčiny nacházejí, aby manželství zase kněžstvu bylo navráceno. Tak zajisté o tom Platina, spisovatel historií, píše. Protož když u nás kněží takových zjevných uvarovati se chtěli pohoršení, ženili se a manželky sobě brali, a lid tomu vyučovali, že se jim sluší i náleží ženiti. Předně proto, že svatý Pavel velí, aby jedenkaždý měl svou manželku pro uvarování se smilstva", 3) a opět, že lépe jest v stav manželský vstoupiti, nežli páliti se." Po druhé proto,
) T. j. procesí na den Božího těla.
2) Pius II. zemřel 1464.
3) 1 Kor. 7, 2. 9.

23
že Kristus Pán mluviti ráčí( Mat. 19, 12): ,, Ne všickni chápají slova toho", kdež učí, že ne všickni jsou takovým darem zdrželivosti opatřeni, aby k stavu panickému způsobni byli a v něm setrvati mohli; poněvadž Pán Bůh ráčil člověka stvořiti, aby se plodil a rozmnožoval( 1 Mojž. 1, 28); a člověk bez zvláštního Božího daru a pomoci nikterakž s to býti nemůže, aby nařízení Boží při stvoření změniti aneb zjinačiti mohl. A protož, kteříž nejsou dostateční k zachování stavu svého panického, mají se ženiti; nebo rozkazu a nařízení Božího žádný zákon, žádné právo lidské, žádný slib a závazek nemůže zrušiti. Tak z těch příčin učí naši kněží, že jim sluší manželky sobě bráti. Známot jest také, že v církvi staré křesťanské kněží ženatí bývali; nebo i sv. Pavel velí, aby za biskupa zvolen byl ten, kterýž by byl ženat a svou manželku měl.¹) A v německých zemích teď teprva před čtyřmi sty lety kněží mocí a násilím přinuceni jsou k tomu, aby bez manželek byli: kteřížto tak se tomu velmi na odpor postavovali, že arcibiskup Mohučský, maje o tom ustanovení neb zápověď římského biskupa vůbec vyhlásiti, od popuzeného a rozhněvaného kněžstva v bouřce téměř byl by zahynul. A taková zápověď byla toho času tak rychle, nezpůsobně a s největší přísností před se brána, že od té doby netoliko kněžím manželstvo se zapovídalo, ale nad to nade vše ti kněži, kteříž toho času manželky měli, byli rozlučováni s těmiž svými manželkami: což jest netoliko proti všem právům božským i lidským, ale i také proti zákonům církevním od biskupů ustanoveným, tolikéž i proti chvalitebným sněmům křesťanským.
Poněvadž pak již na skonání světa vždy více lidská přirození mdlejší se nacházejí, slušnější věc by byla, prohlédati k tomu, aby k přetržení přišli větší hříchové a
¹) 1 Tim. 3, 2.

SLKALMANTANO 4000 787
24
nepravosti, kteréž by se v říši vkořeniti mohli. Dále Bůh proto také naříditi ráčil, manželstvo aby lidské mdlobě bylo lékařstvím. Ano v pozdějších časích velí zákonové církevní za příčinou mdloby a křehkosti lidské, aby se stará přísnost zmírnila a ulevila, čehož žádostiví měli bychom býti v příčině této. A jestliže by se déle zbraňovati mělo kněžím manželstvo, nebude se církvím dostávati pastýřů neb služebníků hodných.
Ačkoli pak máme k tomu rozkaz Boží a víme, jak se v tom chovala stará církev svatá; také nám to dobře známo jest, kterak z té pokrytské a nečisté čistoty pocházejí veliká pohoršení, smilstva, cizoložstva a jiné nešlechetnosti, ježto by to všecko k spravedlivému trestání od pobožných a dobrých vrchností slušně přivedeno býti mělo: však s nemalým jest to podivením, že při ničemž a pro nic větší se ukrutnosti neprovozují, jako proti kněžím ženatým. Ježto Pán Bůh přikazuje, aby manželstva v poctivosti jmína byla, ano také ve všech obcích, jak mezi křesťany, tak mezi pohany, nařízení manželstva nejvyššími poctivostmi zvelebena jsou a i právy k vychválení přišla. Nyní pak proti kanonům t. j. zákonům křesťanských sněmů na hrdle se trestají kněži ne pro nějakou jinou příčinu, než toliko pro samé manželství. Sv. Pavel 1 Tim. 4, 1-3 to učení, kteréž zbraňuje manželstvo, nazývá učením dábelským. Tomu snadno se již porozuměti může, když s takovým ukrutenstvím a na hrdle trestáním manželstva se zbraňují.
A jakož žádná lidská práva nemohou rozkazu Božího zrušiti, tak ani slib ani závazek rozkazu Božího nemůže proměniti. Protož i sv. Cyprian radu dává, aby ženy, kteréž by zaslíbené čistoty zachovati nemohly, se vdávaly. Slova jeho znějí v knihách prvních v listu XI. takto:„ Jestliže by v tom setrvati nechtěly aneb nemohly, lépe jest, aby se vdaly, nežli by skrz rozkoše své v oheň,

25
to jest v smilstvo upadly. Žádného zajisté ani bratřím ani sestrám příkladu k pohoršení at nedávají." Sami zákonové církevní, ježto Canones slovou, obzvláštní jakési mírnosti užívají při lidech mladých aneb při těch, kteříž by před věkem dospělým v sliby aneb v závazky takové vešli, jakž se až posavád mnohým to přihází.
Článek XXIV.
0 mši. ¹)
Křivdu velikou naším církvím protivníci v tom činí, pomlouvajíce nás, jako bychom mši složiti aneb hned vykořeniti chtěli, ježto ona až posavád u nás se držívá a s vážností a nábožností velikou se vykonává. Zachovávají se také i zvyklé při tom obřady a téměř hned všecky, jen že vždy místy k latinskému zpívány přičiněny jsou písně v jazyk přirozený složené k snadnějšímu vyučování lidu prostého; nebo jistě k tomu potřebí jest obřadů, a k tomu jsou nařízení, aby lid prostý vyučovali, k pravé bázni Boží přivozovali, při víře i při modlitbě a k nábožnému slova Božího rozjímání sloužili. A netoliko sv. Pavel velí lidu v církvi požívati jazyku přirozeného a srozumitelného, ale také nařízeno jest to právem všudy mezi lidmi obyčejným.
Zvykají lidé při tom, kteříž hodni jsou a k tomu se připravili, užívati Večeře Páně, což také k uctivosti slouží a větší vážnosti přidává obecným zvyklým obřadům: nebo k přijímání svátosti nepřipouštějí se, než ti, ježto by prvé byli zkušeni. K tomu také naučení dává se lidem o důstojném a hodném požívání velebné svátosti; jak velikých nabývají z toho potěšení svědomí lidská hříchy přestrašená, aby lidé zvykali Pánu Bohu se důvěřovati a všeho dobrého od něho očekávati a za to Pána Boha prositi. Taková
¹) Mše svěcení Večeře Páně.
-

26
pocta Pánu Bohu jest líbezná; takové svátosti velebné požívání rozhojňuje pobožnost a ku Pánu Bohu vážnost. Proto není tomu tak, že by se u odpůrců mše s větší nábožností konaly, než u nás.
Známot jest, že již za dlouhý čas vůbec nad tím všickni pobožní lidé hlasitě a hořce sobě stěžovali, kterak mše obráceny jsou hanebně k nechvalitebným ziskům. A na oko to zajisté vidíme, jak se takové zlé užívání po všech již chrámích rozmohlo a od jakých osob mše takové slouženy bývají, že toliko se působí a děje pro mzdu, a pro úplatek: anobrž jak mnozí kněží mše takové vykonávají zjevně proti zákonům církevním, ježto sv. Pavel těm přísně hrozí, kteříž by nehodně s Večeří Páně zacházeli, když dí: ,, Kdožkoli by jedl chléb tento a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně." 1) A protož byvše kněží na takový hřích upozorněni, přestaly u nás ty mše soukromní a jako každodenní, kteréž se z úplatku a pro zisk vykovávaly.
O takových zlých spůsobích známost měli biskupové; ti, kdyby byli časně to k nápravě přivésti hleděli, bylo by k tak velikým, jakéž nyní jsou, roztržkám v církvi nepřišlo. Předešle svým jakýmsi- jako ostýchavým- přehlídáním, a jakož obyčejně říkáme, skrz prsty hledíce, dopustili, že se mnoho neřádů do církve vloudilo; nyní pak již pozdě počínají naříkati na těžkosti církve, ježto ty a takové roziníšky a rozdílové odjinud svého začátku nevzali, než od těch zlých obyčejů, kteříž tak zjevní a patrní byli, že více jich lidé již trpěti nemohli. Veliká byla o mši i o svátosti hádání. A snad svět nyní toho pokutu nese, že tak dlouhé se mší kramaření a užitků neslušných z ní vyhledávání, které v církvích po tak mnohá století od těch trpěno bylo, ježto to snadno k nápravě přivésti i mohli ¹) 1 Kor. 11, 27.

27
i povinni byli. V počtu přikázaní Božích napsáno jest, kdoby jména Božího zle užíval, že ho Pán Bůh bez pomsty nenechá ¹); již pak od začátku světa žádná božská věc neb žádné nařízení božské k tak velikým a hrozným ziskům přivedeno nebylo, jako mše.
K tomu jistě přistoupilo to domnění, kteréž náramně mše soukromní rozmnožilo, a to takové: že by Kristus Pán svým utrpením byl dosti učinil za hřích dědičný, a mši k tomu ustanovil, aby byla obětí za hříchy každodenní smrtelné i odpustitelné. Odtud povstalo to všeobecné domnění, že by mše byla takový skutek, jenž pouze tím, když se koná, zahlazuje hříchy živých i mrtvých; což opět zplodilo tu hádku: zdali jedna mše, za mnohé držána, má tolik platnosti, jako když se za každého zvláštně drží? A tato hádka stala se matkou těch nesčíslných mší.
Na odpor takovým o mšech důmyslům naši služebníci církevní lid napomínali a lidi písmy svatými od nich odvraceli, pravíce, že taková o mšech domnění jsou písmům svatým odporná, proto že nimi ubližuje se slávě utrpení Krista Pána; nebo smrt Krista Pána byla oběť a dostiučinění netoliko za hřích dědičný, ale také za všecky jiné hříchy, tak jakž v epištole k Žid. psáno stojí: ,, Posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou"; a opět: Jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají." 2)
Tolikéž písma svatá učí nás, že my před Pánem Bohem ospravedlněni býváme vírou v Krista 3), když věříme, že se nám pro Krista hříchové odpouštějí. Než jestli mše zahlazuje hříchy živých i mrtvých tím, že se koná, při¹) II. Mojž. 20, 7. 2) Žid. 10, 10. 14.
3) Řím. 3, 22-28.

28
chází ospravedlnění ze skutků mší a ne z víry, což ale písmo svaté nedopouští.
Kristus zajisté velí to činiti na svou památku; pročež mše k tomu zřízena jest, aby sobě víra v těch, kteří tuto svátost požívají, připomínala, jaká dobrodiní skrze Krista přijímá a aby potěšila a pozdvihla tesklivé svědomí. Nebo tot znamená na Krista pamatovati, připomínati sobě jeho dobrodiní a cítiti, že se jich v skutku účastni stáváme. Aniž jest dosti sobě jen jeho historii připomínati, tot zajisté mohou i Židé a bezbožní. A tak mše jest k tomu zřízená, aby se svátost podávala těm, jenž potěšení potřebují, jakož sv. Ambrož píše: ,, Proto že vždycky hříšný jsem, vždycky užívání toho lékařství potřebuji."
Poněvadž tedy mše jest takové podávání svátosti, protož se u nás jedna společná mše v zasvěcených, aneb i v jiných dnech, jestli kdo svátost požívati chce, držívá, kdežto se svátost ji žádajícím podává. Tot pak není žádný nový obyčej v církvi; nebo staří spisovatelé před Řehořem papežem o soukromní mši ani zmínky nečiní, kdežto o společné mnoho mluví. Chrysostom ¹) sv. takto praví:„ Že kněz na každý den proto u oltáře stojí, aby některé k příjímání svátostí připouštěl a některé od ní vyloučil." Také ze starých zákonů církevních patrno jest, že jen toliko jeden ze všech přisluhování držel, od kteréhožto jiní kněží a jáhnové přijímali svátost těla a krve Páně. Takto zajisté znějí slova zákona na sněmu Nicenském uzavřeného: ,, Nechť přijímají jáhnové po kněžích, vedle pořádku, od biskupa aneb kněze předního Večeři svatou." A. sv. Pavel o přijímání velí, aby jedni na druhé očekávali, tak aby všechněch obecné bylo Večeře Páně účastenství.
A protož, poněvadž takové mše vykonávání děje se u nás příkladem církve svaté, a písmy zákona Božího ¹) Chrysostom( Jan Zlatoústý) patriarcha v Carihradě+ r. 407.

i Otců svatých, že pravé jest, dokázati se může, tedy očekáváme, že pohaněni v tom býti nemůžeme: zvláště pak, když na větším díle všeobecné obřady také se zachovávají; jen počet mší jest umenšen, což by ovšem pro mnohé a patrné jich nadužívání učiniti prospělo. Nebo za starodávna ani v těch církvích, v kterých se veliký počet lidu nacházíval, nebývalo každého dne mše posluhování, jakž o tom svědčí historie Tripartita ¹)( v knihách IX. v kap. 38). Tak i v církvi Alexandrinské ve středu a v pátek bývala toliko písma zákona Božího vůbec čtena, na něž výkladové se činili od doktorů aneb učitelů církevních. A tak se to vykonávalo na každý den bez slavného obyčeje mše sloužení.
Článek XXV.
29
in Crong Idosleoqu Hobro zpovědi.
Zpověď v našich církvích není zrušena; nebo tělo Páně se dříve nepodává, než těm, kteří se prvé zkušovali a rozhřešení obdrželi. A lid se pilně vyučuje, co by o takovém rozhřešení věřiti měl, o čemž se za předešlých časů mlčelo. To se předkládá, že sobě lid rozhřešení vysoce vážiti má, poněvadž ono jest hlas Boží a se na rozkaz jeho ohlašuje. Moc klíčů se šetří a připomíná, jak veliké potěšení ona ztrápenému svědomí přináší, a že Bůh víru žádá, abychom takovému rozhřešení, jako hlasu s nebe znícímu věřili, a že taková víra v Krista skutečně dosahuje a přijímá hříchů odpuštění. Za předešlých časův se přílišně dostičinící skutky lidské vychvalovaly; o víře a o zásluze Ježíše Krista, jako o ospravedlnění skrze víru se ani zmínka nečinila; pročež v této částce na naši církev nepadá ani ta nejmenší vina. Nebo i sami odpůrcové naši to vyznati
¹) Tripartita historia, kniha, historii církevní v sobě obsahující, kteráž okolo roku 500 na světlo vyšla.
34

30
musejí, že se u nás učení o pokání co nejpilněji předkládá a vysvětluje. mon ed mot y insusdog of
-odo O zpovědi ale se učí, že hříchy vypočítávati není potřebí, a že se na svědomí nemá ta péče uvalovati, aby se všecky hříchy vypočítávaly, poněvadž nemožno jest všeliké přestoupení zejmena udati, jakž o tom i Žalm( 19, 13) svědčí, když dí: ,, Poblouzením kdo vyrozumi?" a Jeremiáš ( 17, 9) dí:„ Nejlstivější jest srdce nade všecko a nejpřevrácenější." Jestli by tedy jen ti hříchové měli odpuštění dojíti, jenž byli udáni, nikdy by svědomí pokoje nedošlo, poněvadž mnohé své hříchy ani nevidíme, aniž se na ně rozpomínáme. O tom svědectví vydávají i staří učitelé písem svatých, že takové vypočítávání a vypravování hříchů není potřebné. Sv. Chrysostom takto praví: ,, Ne tobě pravím aneb ukládám, aby se veřejně pronášel, ani také aby na sebe jiným žaloval, ale chci, aby raději uposlechl proroka takto řkoucího: Uval na Hospodina všecku cestu svou."" A protož vypravuj a vyznávej hříchy své před Pánem Bohem, pravým soudcem, s modlitbou vroucí; a hříchy své pronášej a vypravuj ne jazykem, ale pamětí svého svědomí." ¹) Totéž i výklad na pokání( Distinct. 5) vyznává, že zpověď pošla z ustanovení a nařízení lidského. Ačkoli pak takové vypočítávání hříchů za věc potřebnou se neuznává, však nicméně zpověď v církvích našich se zachovává, jak pro ten veliký užitek nabýti rozhřešení a vysvobození od hříchů, tak také i pro jiná lidského svědomí potěšení, naučení aneb jiných potřebných věcí předložení. Článek XXVI. monius
sily
0 rozdílu v pokrmích.
Nejen lid, ale i učitelé církevní měli to všeobecné přesvědčení, že by k dosažení milosti a k dostiučinění za ¹) Chrysost. Dinstinct. I. de poenitentia.

31
hříchy rozdíl v pokrmích ¹) a jiné podobné lidské nálezky byli užiteční skutkové. Že pak svět takto smýšlel, to se odtud poznati dá, že se každodenně zřizovaly nové obřady, noví řádové klášterní, nové svátky, nové půsty a učitelé církve všecky tyto skutky co potřebnou službu k zasloužení milosti požadovali, příliš strašivše svědomí, jestli by se v tom něco zanedbalo. Z tohoto domnění o lidských nálezcích mnoho zlého v církvi se rozmohlo. Tím zajisté:
Předně bylo učení o milosti a o ospravedlnění z víry zatemněno, kdežto ono jest přední a hlavní částka evanjelium, která v církvi nad jiné patrná býti a vynikati má, aby se zásluha Kristova náležitě poznala a víra o hříchů odpuštění pro Krista nade všecky skutky pokládala. Pročež i sv. Pavel na toto učení dotírá, zákon pak a lidské nálezky na stranu klade, aby ukázal, že křesťanská spravedlLou
nost jest něco jiného, než takoví skutkové, totiž že ona jest víra o hříchů odpuštění pro Krista. Ale toto učení DHINNOCEN
bylo téměř zcela nálezky potlačeno, z nichž pošlo to doContents
culon
mnění, že by zachováváním rozdílu v pokrmích a podobnou službou náleželo zasluhovati milost a spravedlnost. Při pokání nečinilo se žádné zmínky o víře, toliko předkládáni bývali posluchačům takovíto za hříchy dostičinící skutkové, na čemž všecken základ pokání svatého se stavěl. Po druhé: těmito nálezky byla zatemněna přikázaní Boží, jimž se větší platnost připisovala, než přikázaním DER Božím, tak že celé křesťanství v tom se zakládalo, když se zachovávaly jisté svátky, obyčeje, půsty, obleky. Kdo toto zachovával, měl nejpočestnější jméno, žeť prý to jest život duchovní a dokonalý; kdežto přikázaní Boží každému v jeho povolání předepsaná neměla té chvály. Když čelední otec dítky vychovával, matka rodila, kníže lid řídil, to se pokládalo za skutky světské a nedokonalé, které prý cha¹) T. j. zdržování se v jisté dny od masa a jiných pokrmů. 34*
503
OX

32
trnější jsou než ono do očí bijící zachovávání nálezkův. A tento blud náramně sužoval pobožná svědomí, která to bolelo, že skrze manželství, světské úřady aneb jiné obecné práce nedokonalý život vésti musejí, kdežto mniši a těm podobní byli schvalováni a bludně se věřilo, že díla jejich jsou Bohu příjemnější. ile ilgilevobesog itaolion Ins
Po třetí: takovými nálezky bylo svědomí do velikého nebezpečenství uvaleno, poněvadž nebylo možné všecka lidská přikázaní zachovávati, kdežto však lidé za to měli, že se zachovávati musejí. Jerson ¹) píše, že pro tu příčinu mnozí lidé v zoufalství upadli, ano někteří že sobě smrt učinili, domnívajíce se, že takovým nálezkům zadost učiniti nemohou, a mezi tím žádného potěšení o spravedlnosti skrze víru a o milosti neslyšeli. muoto
vence Planotacial
JOR
Spatřujeme to na Summistech 2) a na bohoslovcích, kterak oni lidské nálezky shromažďují a jakéhosi polehčení v tom vyhledávají, aby svědomí lidská k oddechnutí nějakému přijíti mohla; avšak toho dovésti nemohou, anobrž tou příčinou mnohdykráte větší osidlo na svědomí zemdlená uvrhují. Školy vysoké téměř všecky tak se předešle zaneprázdňovaly při shromažďování nálezků lidských, tolikéž ransport of
i kazatelé, že času žádného se jim dostávati nemohlo 12. Jorylog
k tomu, aby text písma svatého byl čítán, aneb aby vyGrommet
da
hledávati se mohlo prospěšnější učení o víře, o kříži aneb
890 1
INC
snášení bíd, o naději, o hodnosti věcí obecných, o potěšení v těžkých pokušeních svědomí lidského. A protož Jerson a mnozí jiní písem svatých učitelé těžce na to naříkali,
Tong
že takovými sobě odpornými lidskými nálezky jim se přenodob a vodoub Jovi
i) Jerson, kanclíř university pařížské, slavný zastavatel církve proti osobením papežským † 1429. siism Iszàvodozy
2) Summisté byli učitelové scholastického bohosloví, kteří své učení ze spisů onoho velikého scholastika( ku př. ze spisu Summa theologiae Tomáše Akvinského † 1274) vážili. obs

33
kážky dějí, aby nemohli s lepšími a spasitelnějšími věcmi se obírati. A sv. Augustin zbraňuje takovými ustanoveními svědomí lidská obtěžovati, ano opatrně Januaria napomíná, aby jich podlé svobody křesťanské, a ne jako musitelně zachovávati hleděl; nebo praví, že se takové nálezky nemají za potřebné držeti.
A protož nechať se nikdo nedomnívá, žeby naši tuto věc byli všetečně na se vzali, aneb z nenávisti proti biskupům jí se dotýkati chtěli, jakož někteří omylně se domnívají. Veliká zajisté byla toho potřeba, aby církev napomenuta v tom byla a aby se jí v známost uvedli ti bludové, kteříž z lidských zle rozsouzených ustanovení a nálezků pošli. Nebo evanjelium k tomu vede a ponouká, aby v církvi pilně se předkládalo učení o milosti a o ospravedlnění z víry, kterémuž nijakž se rozuměti nemůže, jestliže lidé v takovém domnění trvati budou, že mohou sobě hříchů odpuštění zasloužiti a ospravedlnění dojíti skrze ustanovení od nich zvolená a oblíbená. de brodet
Pročež se učí, že skrze zachovávání nálezků lidských nemůžeme sobě zasloužiti hříchů odpuštění a ospravedlnění a tak že se nemá smýšleti, že by takové zachovávání byla potřebná službá Boží. ody Alex
á Svědectvím písem svatých důvodně se to potvrzuje. Kristus Pán( Mat. 15, 3-11) vymlouvá apoštoly, kteříž nezachovali obvyklého ustanovení lidského, ježto to nezdálo se pocházeti z věci neslušné, ale poněkud z věci snesitelné, při níž prostředek zachován býti mohl, a kteréž blízkou tvářností přistupovalo k očišťováním zákonním a praví ( v. 9.): ,, Nadarmot mne ctí, učice učení přikázaní lidských." A tak nechce on neužitečnou službu míti; a hned na to dokládá( v. 11): ,, Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka." Opět k Řím. 14, 17.„ Království Boží není pokrm a nápoj." Kol. 2, 16.: Žádný vás nesud pro pokrm

34
29
aneb pro nápoj, aneb z strany svátků a sobot"; a opět v. 20: ,, Jestliže zemřeli jste s Kristem živlům světa, proč jakobyste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati? Nedotýkej se, ani okoušej, aniž se s tím obírej." V skut. ap. 15, 10. 11 dí sv. Petr: Proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni." Zde svatý Petr zbraňuje mnohými obřady, buď Mojžíšovými, buď jinými svědomí obtěžovati. A 1 Tim. 4, 1-3 napsal apoštol takto: ,, Duch světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení dábelských; v pokrytství lež mluvících a cejchované majících svědomí své; zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání, díkčinění věřícím i těm, kteříž poznali pravdu." V těchto slovích nazývá zbraňování pokrmů učením ďábelským" proto, že takové skutky ustanovovati a je činiti k tomu cíli, abychom skrze ně odpuštění hříchů zasloužili a ospravedlnění nabyli, jest Evanjelium svatému zřetelně na odpor se postavovati, jako by se bez takové pocty nemohla povinnost křesťanská vykonávati.
Tu nám odpůrcové vytýkají, že naší zbraňují kázeň a umrtvování těla, tak jakž někdy Jovinianus ¹) to učinil. Ale jinak to vysvítá ze spisů učitelů našich, neboť vždy učí a káží o kříži a že křesťané mají utrpení snášeti. A tot jest to opravdové, skutečné mrtvení těla, a nejen na oko, když rozličným utrpením cvičeni as Kristem křižováni býváme.zbii bir solu to sum
Nad to výše se učí, že každý křestan povinen jest tělesnou kázní a cvičením i pracemi se cvičiti a skrocovati, ne aby sobě tím milost zasloužil a za hřích dosti ¹) Jovinianus, mnich v Římě okolo roku 386.

35
učinil, ale aby jej bujnost a zahálka k hříchu nepopouzela. Takovouto kázeň a skrocování těla potřebí jest vždycky a ustavičně lidem předkládati, a netoliko v některé jisté a uložené dny, jakž nás sám Pán Ježíš Kristus k tomu napomínati ráčí, když dí( Luk. 21, 34): Pilně se varujte, aby snad nebyla obtížná srdce vaše obžerstvím a opilstvím." A opět( Mat. 17, 21): ,, Toto pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst." A svatý Pavel o sobě sám praví ( 1 Kor. 9, 27): ,, Podmaňuji tělo své a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný," kdež světle ukazuje, že pro tu příčinu své tělo skrocuje, ne aby tou kázní aneb přísností chtěl sobě hříchů odpuštění zasloužiti, DO 009
ale aby tělo měl poddané a způsobné k věcem duchovním a k vykonávání povinností svých vedlé povolání svého. A tak nepotupují se postové sami v sobě, než toliko ta ustanovení lidská, nimiž jistí dnové a jistí pokrmové se vyměřují a ukládají s nebezpečenstvím svědomí, jakoby ti a takoví skutkové byli z podstaty pravé pocty Boží. tog Avšak zachovávají se u nás mnohá ustanovení, kteráž k tomu jsou prospěšná, aby se řádně v církvi všecko působilo a konalo: jako čtení epištol, evanjelií i jiných písem prorockých při službě církevní a zvláště při svátcích výročních a jiných slavnějších památkách. Avšak při tom lidu napomenutí se dává, že taková pocta před Pánem Bohem nás neospravedlňuje, a že v takových věcech za hřích pokládati se nemá, jestliže by co takového bez pohoršení jiných k vykonání svému nepřicházelo. Svoboda tato při takových řádech lidských Otcům svatým dobře byla známa; nebo v krajinách východních velikonoce jiného času slavili nežli v městě Římě a když Římané pro takovou rozdílnost domlouvali těm, keříž na východě bydleli, že se v tom od nich dělí a s nimi se jako sektáři nesnášejí, byli přátelsky napomenuti od jiných, že jednostejní
66
20

36
" 9
obyčejové nemohou všudy býti a se zachovávati. A sv. Ireneus ¹) píše: Rozdílnost postu svornosti víry neruší." Tak jakž( Distinctione 12) i Řehoř papež o tom vypravuje, že taková rozdílnost jednoty církve neuráží. A v historii, kteráž slove Tripartita, knize IX., mnoho se rozdílných příkladů připomíná se strany proměněných pořádků, a dokládají se tato slova: ,, Umysl svatých apoštolů byl, ne aby měli dny sváteční ukládati, ale vychvalovati učiti a utvrzovati víru a dobré, ctné a šlechetné obcování a pobožnost.
Článek XXVII.
bada
....
0 slibích a závazcích mnišských neb klášterních. todonb
GOBDD
ods Coby naši o závazcích aneb slibích mnišských smýšleli a učili, lépe se vyrozumí, jestli se připomene předešlý stav klášterů a jak mnoho se tam proti zákonům církevním dálo. Za časův sv. Augustina vznikla svobodná bratrství, potom když kázeň zhynula, byli připojeni slibové, aby se nutícími prostředky kázeň pozdvihla. Pomalu k tomu přistoupili mnozí jiní obyčejové a taková pouta byla na mnohé před zákonitým věkem církevním zákonům na odpor uvalena. Mnozí z bludu upadli do takového způsobu života, kteříž ač měli dospělý věk, předce neměli dosti rozsudku o svých silách. Takto do osidel lapeni, museli v nich i tehdáž ještě zůstávati, když by byli mohli dle zákonů osvobozeni býti. A tof se ještě více dálo v klášteřích jeptišských než v mnišských, kdežto by se mdlejšího pohlaví bylo mělo více šetřiti. Tato přísnost znelíbila se před časy mnohým dobrým lidem, vidouce kterak dívky a mládenečkové nuceni a strkáni byli do klášterů pro nic téměř jiného než toliko pro samé břicho a pro samé vychování neb živení jich, a viděli, jak se jim nešťastně tato ¹) Ireneus, biskup v Lyoně a ve Vienně+ 202.

37
rada jejich zvedla, jaká pohoršení plodila, a v jaká osidla na svědomí svých padali; želeli toho srdečně, že v tak převelmi nebezpečných věcech zákonové církevní a jejich propůjčení se nedrží, anobrž v tom ve všem se potupují.
K těmto tak zlým věcem přistoupil jiný náhled o slibech, jenž jak známo, právě těm mnichům se znelíbil, kteříž nad jiné šlechetněji smýšleli; nebo se učilo, že tito slibové se vyrovnávají křtu svatému a že se životem mnišským zasluhuje odpuštění hříchů a ospravedlnění před Bohem. Ano tvrdilo se, že se jim nejen ospravedlnění zasluhuje, než ještě i více, poněvadž prý se jim netoliko přikázaní, než i rady evanjelické naplňují. Odkud panovalo to přesvědčení, že mnišské vyznání lepší jest než křest, mnišský život zasloužilejší než povolání vrchnosti, kazatelů a jiných, kteříž bez pokrytské nábožnosti, dle Božích přikázaní své povinnosti plní. A tot nelze zapírati, poněvadž tak v jejich knihách psáno stojí.
Co se dále dělo v klášteřích? Ondy to byly školy svatých a jiných církvi užitečných umění, odkud vycházeli kazatelé a biskupové; nyní ale se věc jináče má, a což známo nepotřebí opakovati. Ondy se tam scházívali k nadobývání známosti; teď vymýšlejí, že tento život jest k dosažení milosti a spravedlivosti zřízen, ba učí, že toť jest stav dokonalosti, který za více, než všeliká od Boha zřízená povolání, pokládají. aid teot l
To jsme proto připomenuli ne ku potupě a ze závisti to stěžujíce, ale toliko proto, aby v této věci lépe se vyrozuměti mohlo učení církví našich správců. Předně tedy o těch osobách, kteréž v stav manželství svatého vstupují, takto naši učí: že všickni ti, kteříž by daru zdrženlivosti neměli, mohou se ženiti a vdávati, poněvadž takoví závazkové a slibové klúšterní nemohou Boží pořádek a rozkaz rušiti. Jest pak toto přikázaní Boží( 1 Kor. 7, 2): Pro
YUX

38
"}
uvarování se smilstva jedenkaždý manželku svou měj, a jednakaždá měj muže svého." K tomu netoliko samo Boží přikázaní, ale také způsob lidského stvoření a Božího v tom nařízení nás k manželství ponouká a zvláště těch. ježto by zvláštním Božím darem nebyli v tom opatřeni podlé výpovědi( 1 Mojž. 2. 18): Není dobré člověku býti samotnému." A protož nehřešíť ti, kteříž povolujíce tomuto Božímu přikázaní, k stavu manželskému se oddávají. Co se může medle proti tomu namítati? Necht kdo jakkoli chce závazky a sliby mnišské sobě vtipně natahuje a ku pomoci béře, však žádným způsobem toho nedovede, aby slibové takoví mohli zrušiti přikázaní Boží. Canones čili zákonové církevní učí, že v každém slibu a závazku práva vrchnosti vyšší se vyměňují a jako vyjímají a osvobozují; protož tím méně slibové a závazkové proti Božímu přikázaní postačiti mohou. Ano kdyby to zavázání slibu žádných příčin, pro kteréž by se mohlo změniti, nemělo, tedyť ani Římští biskupové nemohli by lidi od nich sprostiti a osvoboditi; proto že člověku nesluší toho závazku, kterýž by zprosta právem a nařízením Božím byl ustanoven, rušiti, ale opatrně to za spravedlivé usoudili biskupové Římští, že v takových slibech a závazcích má mírný a slušný pořádek býti zachován. A protož čte se v historiích, že častokráte v takových závazcích a slibech lidem polehčení se dávala. Známá jest historie o králi Arragonském, kterýž z klášterního závazku jsa propuštěn, k předešlé své svobodě zase byl navrácen. A podlé toho máme dosti jiných příkladů za našich časů zběhlých.
A tak proč odpůrcové tak velice rozšiřují tuto zaváznost, když to, co se slibuje, má býti věc možná, z dobré vůle, bez nucení a vědomě učiněná? Ale na kolik by ustavičná čistota v moci člověka byla, není neznámo. A kolik jest, kteříž by byli dobrovolně a vědomě slib učinili? Dívky

39
a mládenci, prvé než mohou rozum užívati, se přemlouvají aneb často i nutí k slibům. A protož není slušno o takové zavázanosti příliš přísně se zasazovati, jelikož všickni to uznávají, že to proti vlastnosti a povaze slibu a závazku čelí, když někdo ne sám dobrovolně, aniž s dobrým a zdravým rozvážením do takových slibů a závazků se dostává. libog ax 98 ela doidsole down daktnog
Někteří zákonové církevní( Canones) ruší a v nic obracejí závazky a sliby před rokem věku patnáctým učiněné, proto, že před takovým věkem nenachází se pravého v tom předsevzetí rozsouzení, tak aby na všecken budoucí čas života svého mohl co jistého v tom člověk ustanoviti. Jiný zákon církevní více v tom mdlobě přirození lidského prohlédaje, přidává ještě několik let a zbraňuje, aby před osmnácti lety žádní slibové a závazkové činěni nebývali. Z těchto dvou zákonů církevních, bychom toho neb onoho následovali, jistě největší počet obojího pohlaví, že vyšli z klášterů, tu pokládají příčinu a tím se vymlouvají, že mnozí z nich před těmi lety v takové sliby a závazky vešli.
Naposledy byť pak poněkud přestoupení takových závazků a slibů mohlo pohaněno býti, však z toho hned ta zavírka nepochází, že by takové osoby, vkročíce v stav manželský, měly loučeny býti a jejich manželstva k zrušení přicházeti; nebo Augustin svatý a učitel jistě veliké vážnosti hodný( v XXVII. otázce své a v kap. 1. Nuptiarum) na tom jest a píše, že manželství taková nižádným způsobem nemají rozlučována neb rušena býti, ačkoli po něm jiní jinak o tom smýšleli. aoteen buvog mot sa - Již ačkoli rozkaz a nařízení Boží se strany manželstva osvobozuje lidí od slibů a závazků takových klášterních, však nicméně naši učitelé nad to ještě výše i tuto jiný důvod k zrušení takových neužitečných slibů přivozují, totiž: všeliká služba neb pocta Boží od lidí bez zvláštního
THE
ORXA
YOOTEA

40
Božího rozkazu ustanovená a vyvolená k tomu cíli, aby skrze ni lidé zasloužiti mohli odpuštění hříchů a ospravedlnění, jest bezbožná, jako Kristus dí, Mat. 15, 9: ,, Nadarmot mne ctí, učíce učení přikázaní lidských." A svatý Pavel na všech místech učí, že ospravedlnění nemáne vyhledávati v našich zachováváních ani ve vymyšlených od lidí poctách aneb službách, ale že se za podíl dostává vírou těm, kteříž věří, že od Boha přijati budou na milost skrze Krista. Známot jest, že mniši učili, že by tak jejich vymyšlené nábožnosti zasluhovati měly odpuštění hříchů i ospravedlnění, a že za své hříchy dosti učiniti mohou. Což pak jest to jiného, než Krista Pána ze cti a slávy loupiti, ji netoliko v zatemnění ale i v potupu uvozovati a ovšem ospravedlnění z víry zapírati? A protož následuje odtud, že ti a takoví obvyklí mnichů a jeptišek slibové byli neřádnou a bezbožnou poctou Boží a protož spravedlivě v nic obráceni býti mají; závazek zajisté a slib neslušný a bezbožný, proti rozkazu Božímu předsevzatý neplatí nic a nezavazuje lidí k plnění, aniž průchodu svého má míti. Zákon zajisté církevní( canon) tak o tom zní, že slib nemá býti závazek nepravosti, to jest v zlých věcech slibové nemají k vyplnění přicházeti. o sidoogon edities
Svatý Pavel( Galat. 5, 4) praví: ,, Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti." To jest, kteřížkoli tak smyšlejí, že vlastními skutky svými hříchů odpuštění sobě zasluhují a že pro vlastní svá zákona naplnění Pánu Bohu se líbí; a na tom pevně nestojí, že pro Krista Ježíše darmo docházejí a nabývají vírou odpuštění hříchů z milosrdenství Božího, ti a takoví všickni potracují Krista; nebo důvěrnost náležitou i také zaslíbení jim pro Krista učiněné na skutky své obracejí a čest téhož Krista Pána skutkům svým přivlastňují. A opět proti hněvu Božímu postavují ne smířce

41
Krista Pána, ale své vlastní skutky, a tak tím spůsobem samému Kristu Pánu příslušnou a náležitou poctu na skutky své přenášejí. A protož i ti, kteříž skrze sliby a závazky své ospravedlněni býti chtějí, odcizují se od Krista a z milosti vypadají. Jest zajisté to všechněm známo, že mniši tak učili a učí, že svých závazků zachováváním, poctami a řády zasluhují sobě ospravedlnění a hříchů odpustění a že pro své skutky mají Boha milostivého. A protož tudy učí, abychom se skutkům svým důvěřovali, a ne smíření a prosředkování Kristovu mezi Bohem a námi. Takové důvěřování jest bezbožné a učení evanjelickému ve všem odporné, a když přijde na soud Boží, ovšem pozná se, že jest marné a jalové; nebot naši skutkové žádným způsobem proti hněvu a soudu Božímu postaveni býti nemohou proto, že hněv Boží toliko k ukrocení přichází, když darmo a z milosti nám uděleného pro Krista milosrdenství vírou naší dosahujeme. A protož všickni Krista potracují, kteřížto důvěru svou ne v Kristu, ale v skutcích svých sobě zakládají. lib15
Nad to nade všecko mniši učili i to, že by ten a takový řád života jejich měl býti stav pravé dokonalosti, a to proto, poněvadž oni jak se jim zdá netoliko přikázaní srarého zákona, ale nad to výše i rady nového zákona zachovávají a plní.
- Blud tento velmi odporný jest svatému evanjelium; nebo tak vysoce opovážili se o sobě smýšleti, že by netoliko přikázaní Boží dostatečně naplniti, ale nad to ještě něčemu výše nad míru svou vrchovatou dosti činiti mohli; z čehož pošel jiný škodlivý a hrozný blud: nebo opět vymyslili sobě z toho, že jsou tak dokonalí při skutcích dobrých, že by ještě s hojnějším( i nad přikázaní, i nad rady Božské) zbytkem od nich vykonáni i jiným uděleni býti mohli. Jakož pak takové skutky obraceli a přivlastňo-
20130

42
vali k spomožení i jiným také, aby nimi dosti se činilo za hříchy cizí; a tak se tudy i Kristem dělají. Kdyby někdo na ošklivení jich chtěl toho natahovati, ó jak by se mnoho neřádu našlo a při tomto článku připomenouti mohlo, začež by se sami mniši styděti musili.
Heub
Jistě nenít to malé pohoršení, v církvi lidu předkládati poctu od lidí vymyšlenou bez rozkazu Božího, lidem ji schvalovati a tomu lid vyučovati, že by taková pocta lidi ospravedlňovala. Ospravedlnění zajisté pochází z víry v Krista, kteráž v církvi se vší pilností má lidem býti předkládána, tou příčinou k zatemnění přichází, když taková podivná a jako andělská při náboženství pošmournost, ukazování na sobě té pokrytské chudoby, a poslušenství i zdrželivosti lidem se předkládají a tím způsobem oči se jim jako zaslepují. Hq Insoon follo) 150d youd os
Nad to výše zlehčují a ztenčují se přikázaní Boží i pravá pocta Boží, když lidé slyší, že by sami toliko mniši iněli býti v stavu pravé dokonalosti; nebo dokonalost křesťanská záleží předně na pravé bázni Boží, dále na tom, aby se při tom nacházela veliká srdnatá víra, tak aby se důvěřil, že pro Krista máme smířeného Pána Boha, od něhož bezpečně můžeme a máme žádati a v jistotě očekávati ve všech našich předsevzetích a pracích pomoci, podlé jednoho každého z nás povolání, a v tom také i skutky dobré vykonávati a svému povolání dosti činiti. V těch a takových věcech jest pravá dokonalost a pravá služba i pocta Boží neníť v pokrytské zdrželivosti aneb v žebrotě založena aneb na kukle šeré aneb černé aneb v oděvu smradlavém. Z takového falešného života mnišského vychvalování lid obecný a prostý mnohých škodných a pohoršení plných domnění dochází a nabývá. Nebo když slyší, ant beze vší míry schvaluje se čistota mnišská, to jest, že se nežení ale od manželstva zdržují; lidé prostí s urážkou svědomí svého

43
v povinnosti a v stavu manželském trvají. Slyší, že by ti klášterní žebráci sami měli býti dokonalí, a protož s urážkou v držení a požívání statků svých vlastních zůstávají, s pohoršením řemesla a obchody své provozují. Slyší z písma zákona nového, jakoby Kristus Pán toliko radu dával, aby lidé zlým za zlé se neodplacovali, protož mnozí bez rozeznání pravého sami o své újmě neostýchají se nad křivdou sobě učiněnou se vymstívati: nebo od nich to slyší, že by toliko to měla býti rada a ne rozkaz Boží. Jiní za to mají, a tak o tom smýšlejí, že by všelijaké v tomto světě vrchnosti a všelijací světští úřadové nepříslušeli na křestany.- omdbloge sa
Nacházejí se příkladové, kterak mnozí lidé manželské povinnosti, obecného dobrého spravování se vzdavše a to obé opustivše, odebrali se do klášterů: a to nazývali ucházením před světem a že by to bylo vyhledávati jiný způsob tohoto života, kterýž by se více Pánu Bohu líbil, nechtějíce toho znáti, že Pánu Bohu má slouženo býti v přikázaních jeho, kteráž on vydati ráčil, ne v přikázaních, kteráž jsou od lidí vymyšlena a nařízena. Právě dobrá a dokonalá lidského života povinnost jest ta, kteráž má přikázaní Boží. O takových věcech potřebíť jest napomenutí dávati lidem. Nebo i v časích již pominulých před námi Jerson trestal blud takový mnišský o dokonalosti, a zjevně o tom vyznával, že by za jeho času to učení nové bylo, totiž že by život mnišský měl býti stav pravé dokonalosti.
Taková mnohá pohoršitelná a bezbožná domnění vězela a vězí v skutcích a závazcích mnišských, že by nimi zasluhovalo se odpuštění hříchů a ospravedlnění, a že by byly dokonalostí křesťanskou; a opět, že by mniši vyplňovali rady i přikázaní Boží a že by měli skutky hojnější nad rozkazy a rady Boží. To všecko, poněvadž jest bludné
YOTE

44
a falešné, protož sliby a závazky mnišské ruší a činí je daremné, že nimi lidé se nevíží, ale před nimi svobodní zůstávati mohou a mají. tate
AUS
ubar odifol soum Solo1
vhodod
Článek XXVIII.
voorlaboon,
0 moci církevní.
isti( 12090 Sa
up
Jyle Veliké hádky bývaly o moci biskupů aneb o moci služebníků církevních, při čemž někteří moc církevní s mocí meče t. j. světskou nepříhodně spletli. Z té a takové směsice mnohé války, mnohá jedněch proti druhým pozdvižení povstala; papežové zajisté, spolehnuvše se na svou moc klíčů nejen nové pocty vymýšleli a obřady rozličné nařizovali a ponechavše sobě jisté pády, násilným vyobcováním lidská svědomí obtěžovali: ale nad to výše o světa tohoto království se ujímali, jistíce, že táž světská králování i všeliká jiná panství mohou císařům odjímati a podlé vůle své na jiné přenášeti a jimi ty, kteréž by za hodné usoudili, obdařiti. Proti takovým škodným v církvi svaté výstupkům dobří a Pána Boha se bojící lidé před dávnými časy na odpor se stavěli, proti nim psali, je hyzdili a tupili. A protož naši učitelé pro potěšení svědomí lidských museli to před sebe vzíti, aby byl lidem v známost uveden rozdíl moci církevní a mocio meče, a tomu lid vyučovali, že ta obojí moc pro rozkaz Boží má s náležitou vážností, ve vší poctivosti držána býti, jakožto obzvláštní dobrodiní od Pána Boha v tomto světě lidem propůjčená a daná. -Takto pak o tom smýšlejí, že moc klíčů aneb moc služebníků církevních podlé evanjelium svatého jest moc aneb rozkaz Boží, aby kázali evanjelium svaté, odpouštěli a zadržovali hříchy a posluhovali svátostmi. Nebo Pán náš Ježíš Kristus s tím rozkazem posílá apoštoly, řka: Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás: přijměte
Ats

45
Ducha svatého. Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějít se jim; a kterýměkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou."( Jan 20, 21-23.) U sv. Marka 16, 15: ,, Jdouce, kažte evanjelium všemu stvoření."
Tato moc provozuje se pouze učením aneb kázaním slova a přisluhováním svátostmi, bud mnohým lidem aneb jednotlivým, jakž povolání sebou přináší, nebo tím se ne tělesné, nýbrž duchovní věci, věčná spravedlnost, Duch svatý a život věčný udělují. Těch a takových věcí nemohout jinak lidé docházeti, jediné služebností slova Božího a posluhováním velebných svátostí, jakož o tom sv. Pavel dí: ,, Evanjelium jest moc Boží k spasení každému věřícímu.“ ( Řím. 1, 16.) A protož když moc církevní propůjčuje a uděluje věcí věčných a toliko služebností slova Božího se vykonává, nenít na překážce světskému panování, rovně jako umění zpěvu k žádné překážce není světskému panování. Světská zajisté správa zabývá se jinými věcmi, nežli evanjelium. Vrchnost světská ochraňuje ne lidské mysli, ale těla a věci tělesné proti patrným a zjevným ublížením; lidské výstupky skrocuje mečem a pokutami tělesnými, aby světskou spravedlnost a pokoj zachovala.
A tak se moc církevní se světskou nemá spolu míchati. Moc církevní má svůj od Boha rozkaz, aby evanjelium vyučovala a svátostmi lidem přisluhovala. Necht tedy nesahá do cizího úřadu, nechť království světa na jiné osoby nepřenáší, nechť zákony vrchnosti neplatnými nečiní, necht příslušnou poslušnost neruší, nechť nečiní překážky soudům v nařízeních aneb závazcích světských, necht vrchnostem nepředpisuje, kterak by správu vésti měly, jakož Kristus Pán dí( Jan 18, 36): ,, Království mé není z tohoto světa", a opět( Luk. 12, 14):„ Kdo mne ustanovil soudcem aneb děličem nad vámi?" A sv. Pavel praví( k Filip. 3, 20): ,, Naše obcování jest v nebesích", a 2 Kor. 10, 4:
35

46
,, Odění( zbroj) rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu" atd. Na ten způsob a k tomu cíli činí naši učitelé rozdíl mezi tou dvojí mocí, jednékaždé z nich vlastní její povinnost připisujíce, a lid k tomu vedou, aby se k obojí vděčně, pokorně a uctivě chovali, a věděli, že obojí ta vrchnost, duchovní i světská, dar jest a dobrodiní veliké Pána Boha všemohoucího.
Jestliže pak jakou světskou moc biskupové mají, nemají ji podlé evanjelium, ale právem lidským udělenou od císařů a králů k obecné správě svého zemského zboží; tot ale jest jiné dílo, než služba slova Božího.
Při otázce o moci práva biskupů, má se rozdíl činiti mezi světským panováním a mocí církevní. Podlé evanjelium zajisté, aneb jak se říká, podlé práva božského, biskupům co biskupům t. j. těm, jimž svěřena jest služba slova Božího a Svátostí, nepřináleží žádná jiná moc, než hříchy odpouštěti, učení rozeznávati, co se od evanjelium uchyluje, to zavrci, a hříšníky, jejichž bezbožnost patrná jest, ze spolku církevního vyobcovati, avšak ne násilně, ale samým toliko slovem Božím. A v tom jim církve musejí nevyhnutelně poslušny býti, dle onoho: Kdož vás slyší, mne slyší." ( Luk. 10, 16.)
Když by ale něco svatému evanjelium odporného učili aneb ustanovovali, tut mají církve takový rozkaz Boží, jímž se poslušenství zbraňuje. Sv. Mat. 7, 15 poznamenal jej takto: ,, Pilně se varujte falešných proroků." A sv. Pavel Gal. 1, 8 praví: ,, Bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám, mimo to, což jsme vám kázali, prokletý bud." A 2 Kor. 13, 8: Nic nemůžeme proti pravdě, ale k rozšiřování pravdy"; a opět v. 10: ,, Moc dal Pán k vzdělání a ne k zkáze." Tak i církevní zákonové učí( 2 qu. 7 in cap. Sacerdotes et cap. Oves). A sv. Augustin proti epištole Petilianově pověděl:„ Aniž biskupům katolickým v tom má
77
29

47
býti povolováno, jestli by náhodou při učení pobloudili aneb něco proti svatým Božím písmům jinak smýšleli."
Jestliže jakou jinou moc aneb právo biskupové mají k rozsuzování jistých rozepří, jako z strany manželstva a desátku atd. tu všecku mají právem světským sobě propůjčenou. A tak kdybykoli od nařízených tomu se zadosti nedálo, tuf samy vrchnosti a knížata, chtíce neb nechtíce, musejí tu poddaným k spravedlnostem dopomáhati, aby tak pokoj zachován byl.
Mimo věci již předložené, bývá hádka i o to, mají- li biskupové aneb správcové církevní k tomu jakého práva, aby v církvi mohli zaváděti obřady a zákony ustanovovati o pokrmích, o svátcích, o pořádcích, o rozdílích při úřadech služebníků církevních atd. Ti, kdož toto právo biskupům přivlastniti chtějí, přivozují svědectví Krista Pána.( Jan 16, 12, 13):„ Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní; když pak přijde ten Duch pravdy, uvedet vás ve všelikou pravdu." Přivozují také k tomu příklad sv. apoštolů, kteříž snesše se, lidem uložili to, aby se od krve a udávených hovad a zvířat zdržovali. ¹) Přivozují i to, kterak den sobotní v den nedělní proti desateru Božímu přikázaní jest obrácen a proměněn, a žádného příkladu více ku pomoci sobě neberou a nenatahují, jako proměnění soboty; a tak odtud zavírají, neustupně na svém stojíce, že příliš veliká musí býti moc církve, kteráž přikázaní Boží z strany dne sobotního proměnila a křesťanům jiný den k svěcení nařídila.
O této otázce naši učitelé lid takto vyučují: že biskupové nemají té moci, aby něco proti evanjelium svatému mohli ustanovovati, jakž výše ukázáno jest. To samé učí i zákonové církevní( Distinctione 9). Jest pak zřejmá věc a proti písmům svatým čelící nové obřady vymýšleti a ¹) Skute. Ap. 15, 20.
35*
und

48
k tomu ustanovovati, abychom skrze zachovávání jich mohli hříchů odpuštění sobě zasluhovati a za hříchy své dosti činiti; nebo tou příčinou zlehčuje a uráží se sláva zásluhy Krista Pána, když takovými ustanoveními k tomu směřujeme, abychom ními sobě zasloužiti mohli odpuštění hříchů a ospravedlnění. Již pak všechněm to známo jest, že pro taková do myslí lidských uvedená domnění téměř nejvíce svůj zrůst vzala všelijaká lidská ustanovení; a v tom za příčinou jich potlačeno a jako v nic obráceno jest učení o víře a o ospravedlnění z víry. Neb poznenáhla vždy víc a víc v tom dní svátečních přibývalo, postové se nařizovali, obřadové noví se rozmáhali, nové pocty svatých ustanovovaly, protože se ustanovitelé těch věcí domnívali, že skutky takovými sebou nařízenými budou moci sobě zasloužiti odpuštění hříchů a ospravedlnění. A protož tak a odtud předešlých časů svůj hojný zrůst brali zákonové církevní ( canones) aneb pravidla k zachovávání předepsaná kajícím; kterýchžto znamení a jako nějaké šlépěje v nynějších dostičiněních za hříchy ještě spatřujeme.
Také z počtu jejich někteří učitelé, původové takových obřadů neřádných, činí proti rozkazu Božímu, smýšlejíce, že by v novém zákoně musili býti obřadové a pocty podobné starozákonním, o nichž kniha Mojžíšova třetí Leviticus řečena- nejvíce vypravuje; tak také že by Pán Bůh nařízení a ustanovení takových obřadů apoštolům a biskupům byl poroučel, jakož o tom někteří píší. A protož spatřuje se to, že ti a takoví učitelé jejich a knih spisovatelé i biskupové příkladem zákona Mojžíšova poněkud se zavedli. V tom zajisté na omylu jsou, jakoby spravedlnost nového zákona záležela na zevnitřním jistých obřadů zachovávání, tak jakž spravedlnost starého zákona pokládala se v zachovávání a vykonávání jistých a zákonem vyměřených pořádků. Ku př. jako tehdáž hřích byl jísti

49
maso sviňské atd.; tak podobně v zákoně novém položili hřích v pokrmích, rozdíl mezi dny, v oděvu a v jiných k těm podobných věcech, za to majíce, že by bez takových věcí spravedlnost zákona nového nemohla k vyplnění přijíti. Odtud povstala jsou ta břemena, že by jistí pokrmové měli svědomí poškvrňovati; že by v svátek něco udělati ihned smrtelný hřích byl; tolikéž když by vyříkání hodin mnišských bylo zanedbáno, že by též byl hřích smrtelný; postové že by zasluhovali odpuštění hříchů, že by byli potřebni k spravedlnosti zákona. Taktéž že by hřích, v příhodě a v případnosti nějaké k dalšímu rozsouzení a výpovědi zanechaný, nemohl k odpuštění přijíti, leč by ten, který ho sobě a v své moci zanechal, k tomu dovolil: ježto sic zákonové církevní toliko o zanechané pokutě mluví a ne o hříchu zanechaném aneb zadrženém. Aelodios
Odkud mají medle biskupové tu a takovou moc, aby tato ustanovení vzkládati mohli na církev k stížení lidských svědomí? poněvadž sv. Petr nedopouští jha vzkládati na učedlníky; ¹) a sv. Pavel dí, že moc jim propůjčena jest k vzdělání a ne k zkáze. 2) Proč takovými neřády hříchy množí? Patrná zajisté a zřejmá svědectví jsou, kteráž taková ustanovení zbraňují do církvi uvozovati, budto k dojití hříchů odpuštění, buďto jakoby potřebna a z podstaty byla, k spravedlnosti nového zákona aneb také k spasení. Svatý Pavel Kol. 2, 16. píše:„ Žádný vás nesud pro pokrm aneb pro nápoj, aneb z strany svátku neb novoměsíce aneb sobot." A opět( v. 20):„ Jestliže jste zemřeli s Kristem živlům světa, proč jakobyste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati? Když se říká: nedotýkej se, ani okoušej, aniž se s tím obírej; kteréžto všecky věci samým užíváním jich kazí se, podlé přikázaní a učení lidských;
¹) Skute. Ap. 15, 10.
2) 2 Kor. 13, 10.

50
kteréžto věci mají sic tvářnost moudrosti v způsobu té nábožnosti a v pokoře pošmourné i v neodpouštění tělu, avšak nejsou v žádné platnosti, než toliko k nasycení těla." Tolikéž k Tit. 1, 14 patrně zbraňuje taková ustanovení zachovávati: ,, Nešetříce židovských básní a přikázaní lidí těch, kteříž se odvracují od pravdy." A Kristus Pán Mat. 15, 14 o těch, ježto ustanovení lidská vyhledávají, takto mluví: Nechte jich, vůdcovét jsou slepí slepých", a tupí takové pocty, řka: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec mij ten nebeský, vykořeněno bude."
77
29
Jestližet biskupové tu moc mají, aby nesčíslnými ustanoveními církev Boží obtěžovali a osidla na svědomí lidská uvozovali, proč tedy písma svatá tak často zbraňují nová nařízení ustanovovati a je zachovávati? Proč je nazývají učením ďábelským? Zda- liž Duch svatý o těch věcech nadarmo výstrahu vyvoleným Božím dáti ráčil? Protož to z toho pochází a důvodně se zavírá, poněvadž taková nařízení proto jsou a s takovým domněním ustanovena, jakoby potřebná a dostatečná byla k zasloužení odpuštění hříchů, a zjevně odporná jsou svatému evanjelium, že ovšem nesluší a nenáleží žádným biskupům takových nařízení a poct ustanovovati a k nim lidi nutiti. Nebo v církvích z povinnosti má učení o svobodě křesťanské zachováváno býti; a to takové, že služebnost zákona není k ospravedlnění potřebná, jakož sv. Pavel Gal. 5, 1 píše:, Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stujte, a nezapletejte se zase v jho služebnosti." Zvláštní potřeba jest, hlavní článek svatého evanjelium v tom zachovávati, totiž, že hříchů odpuštění a ospravedlnění skrze víru v Krista darmo docházíme a toho obého nabýváme ne pro nějaká jistá zachovávání aneb pro pocty od lidí vymyšlené a ustanovené. Což pak smýšleti máme o dni nedělním a o jiných
k tomu podobných obřadech chrámových? K tomu naši

učitelé takto odpovídají, že biskupové aneb správcové církve mohou obřady naříditi, aby všecky věci v církvi dobrým pořádkem se dály a konaly; ne abychom skrze vykonávání jich usilovali sobě zasluhovati odpuštění hříchů aneb za hříchy dosti učiniti, aneb aby nimi svědomí lidská obtěžována a takovým domněním kormoucena byla, že by ty a takové pocty byly služby boží pravé a k spasení nevyhnutelně potřebné, smýšlejíce tak, že by zhřešili, když by takových nařízení a ustanovení lidských však bez pohoršení jiných nevykonávali. Tak sv. Pavel ustanovil, aby v shromáždění církevním ženy hlavy své přikrývaly, ¹) tolikéž aby v jistém pořádku vykladačové písem svatých v církvi vážně vyslýcháni bývali.
-
51
-
-
Takoví pořádkové a taková nařízení sluší na církve pro zachování lásky a pokoje, tak aby jeden druhému k pohoršení nebýval; také aby řádně a bez sváru všecko se v církvích vykonávalo. Avšak tak, aby svědomí tím nebyla obtížena, jakoby ta nařízení lidská byly věci k spasení potřebné, a za to jich tak nedrželi, jestliby kteří je bez jiných pohoršení poněkud zrušili, že by tím hned svévolně hřešili: jako žádný nemůže říci, že by žena tím hřešila, kteráž by bez pohoršení lidského s odkrytou hlavou mezi lidi vešla.
Takovét jest dne nedělního, dne velikonočního, dne svatodušního a jiných k tomu podobných i svátků tolikéž i obřadů zachovávání; nebo kteříž tak soudí, že by místo soboty den nedělní mocí církevní z obzvláštní nevyhnutelné potřeby měl k svěcení nařízen býti, na tom se nemálo mýlí. Jiné zajisté a důstojnější příčiny má toho den nedělní. Písmo svaté zachovávání dne sobotního složilo, kteréž nás tudy učí, že Mojžíšové obřady po vyhlášeném evanjelium nejsou potřebné. Avšak poněvadž potřeba toho ¹) 1 Kor. 11, 5.

52
ukazovala, aby jistý den, v němž by se lid mohl k chválám božím i k slovu božímu scházeti, byl ustanoven; protož z toho rozuměti jest, že církev svatá pro tu příčinu den nedělní- jakož den Páně- k tomu nařídila, kterýžto den i pro tu příčinu zdál se náležitější býti, že jej sobě oblíbili, aby lidé příklad měli křesťanské svobody, a to znali, že ani zachovávání soboty, ani jiného dne, křesťanského člověka podlé způsobu jha židovského nevíže.
Nacházejí se o proměnění zákona a o obřadích nového zákona, o změnění soboty zpotvořilé hádky, kteréžto všecky z falešných důmyslů se vylíhly, totiž, že v církvi musejí býti pocty nápodobné Levitickým, to jest, starozákonním obřadům, a že Kristus Pán apoštolům a biskupům ráčil té svobody a moci pozůstaviti, aby mohli nové obřady vymýšleti, kteréž by uznali k spasení lidskému potřebné. Ti a takoví bludové vkořenili se v církev, a to tehdáž, když ospravedlnění z víry nevelmi světle aneb ne v pravém smyslu lidem se předkládalo. Někteří se o to hádají, že by dne Páně neb nedělního zachovávání nepocházelo sice z práva Božího, avšak poněkud jako z práva Božího, vyměřujíce o svátcích jak a pokud by slušelo lidem v nich pracovati. Takové hádky a takoví odporové co medle jiného jsou, než toliko prostá osidla lidského svědomí? Nebo ačkoli o to usilují, aby při ustanoveních mírnost a středmost a jako nějaké ulevení učinili, avšak žádným způsobem mírnost ta zachována býti nemůže, pokudž domnění to trvati bude, že k takovým nařízením musitelně zavázáni jsme, jako by nám k podstatě spasení našeho potřebná byla. To pak domnění vždycky trvati musí, pokud v neznámosti trvati bude poznání ospravedlnění z víry a křesťanské svobody. Apoštolé veleli zdržovati se od krve, ¹) kdož nyní to zachovává? Avšak nehřeší, kdo toho nezachovává proto, ¹) Skutc. Ap. 15, 20.

53
že ani apoštolé v tom nechtěli stížiti takovým jhem a služebností lidských svědomí, ale toliko zápověď takovou učinili do času pro ujití pohoršení. Ustavičná zajisté a vždycky trvající vůle evanjelium svatého má býti šetřína při všelijakých nařízeních. Ví se pak o tom dobře, že téměř žádní zákonové církevní aneb ustanovení právě a dokonale ve všem se nezachovávají a z mnohých na každý den schází také i u těch, kteří se vší pilností lidských nařízení zastávají. Lepší rada svědomím lidským nemůže se dáti, než ta, aby tento prostředek v tom, a taková mírnost byla zachovávána, abychom znali, že dotčení církevní zákonové beze všeho domnění o potřebě nevyhnutelné aneb beze všeho mušení mohou se držeti neb nedržeti, a tím svědomí lidská že se neurážejí, byt pak lidská ustanovení k zvětšení svému přišla.
Mohli by snadničko biskupové náležité poslušenství v lid uvésti, kdyby jediné tak tvrdě nenutili lidí k zachovávání ustanovení lidských, kterážto ustanovení s dobrým svědomím zachovávati se nemohou. Nyní přísně na svém stojí, aby se služebníci církevní neženili, a žádného mezi sebe přijíti nechtí, jediné leč by přísahou toho dotvrdil, že čisté učení evanjelium nechce a nebude učiti. Církve toho nežádají, aby biskupové poněkud s umenšením důstojenství svého k tomu se přičinili, aby svornost zachována byla, o čež by se dobrým pastýřům náleželo zasaditi: toliko toho žádostivy jsou, aby něco od nespravedlivých břemen upustili, kteráž nová jsou a mimo obyčej církve obecné křesťanské na ně uvedena. Snad ustanovení některých z prvopočátku hodné a k vzdělání podobné příčiny byly, ježto již k těmto poslednějším časům se nehodí. Také spatřuje se to, že některá ta břemena z omylu jsou přijata. A protož příslušelof by to k milosti biskupa římského, aby taková břemena aneb ustanovení zmírnil. Takové zajisté proměny jednoty církve neruší; neb mnohá ustanovení lidská časy
NOTHING

54
svými přišla k změnění, jakž církevní zákonové ukazují. Pakli se toho obdržeti nemůže, aby ta ustanovení, kteráž bez hříchu nemohou se vykonávati, k oblehčení přišla: tedyť pravidla apoštolského musíme v tom následovati, kteréž velí, více Boha než lidí poslouchati. Sv. Petr( 1 ep. 5, 3) zbraňuje biskupům panovati a nad církvemi se potřásati; my na ten čas o to nestojíme, aby panování biskupům odňato bylo, ale toho se toliko žádá, aby dopustili svobodně evanjelium svaté v čistotě kázati a aby postoupili málo některých ustanovení, kteráž bez hříchu zachovávati se nemohou. Jestliže by pak nic toho oblehčiti nechtěli, oni vizte, jaký počet Pánu Bohu potom z toho vydati musejí, když urputností a neústupností svou k rozdílům a k roztržitostem takovým patrně příčinu dávají.
Dor

Pořádek evanjelií a epištol,
kteráž se
ve dnech nedělních a v slavnosti výroční
v shromážděních společných čítají.
V neděli 1. adventní.
Epištola Řím. XIII., verš 11. do konce.
Evanjelium Mat. XXI, 1. do 9.
V neděli II. adventní.
Ep. Řím. XV, 4. do 13. Ev. Luk. XXI, 25. do 36.
V neděli III. adventní. Ep. 1 Kor. IV, 1. do 5. Ev. Mat. XI, 2. do 15. V neděli IV. adventní. Ep. Filip. IV, 4. do 7. Ev. Jan I. 19. do 28.
Na den narození Páně.
Ep. Tit. II, 11. do 14. aneb
Izai. IX, 2. do 7.
Ev. Luk. II. 1. do 14. aneb
Luk. II, 15. do 20. též
Ep. Tit. III, 4. do 7.
Ev. Jan I, 1. do 14.
Na den sv. Štěpána.
Ep. Skut. VI, 8. do konce; a VII, 1. do konce.
Ev. Mat. XXIII, 34. do konce.
Na den sv. Jana Evanjelisty. Ep. Žid I, 1. do 12.
Ev. Jan XXI, od půl 19. až do 24.
V neděli před novým létem.
Ep. Gal. IV, 1. do 7.
Ev. Luk. II, 33. do 40.
Na nové léto.
Ep. Gal. III. 23. do konce, též Tit. III, 4. do 7.
Ev. Luk. II, 21.
V neděli po novém létě.
Ep. 1 Petr. IV, 12. do 19.
Ev. Mat. II, 13. do 18.
Na den Zjevení Krista Pána mudrcům.
Ep. Izai. LX, 1. do 6.
Ev. Mat. II, 1. do 12.
V neděli I. po Zjev. Krista Pána mudrcům.
Ep. Řím. XII, 1. do 5.
Ev. Luk. II, 41. do 52.
V neděli II. po Zjev. Krista Pána mudrcům.
Ep. Řím. XII, 6. do 16.
Ev. Jan II, 1. do 11.
V neděli III. po Zjev. Krista Pána mudrcům.
Ep. Řím. XII, 17. do 21. Ev. Mat. VIII, 1. do 13.
20

56
V neděli IV. po Zjev. Krista Pána mudrcům.
Ep. Řím, XIII, 8. do 10. Ev. Mat. VII, 23. do 27.
V neděli V. po Zjev. Krista Pána mudrcům.
1118
Ep. Kolos. III, 12. do 17. Ev. Mat. XIII, 24. do 30.
17. Ev. Jan XIII, 1. do 15.
V veliký pátek.
V neděli VI. po Zjev. Krista Pána
mudrcům.
Ep. I. Korint. I, 26. do 31. 26. do 31 Ev. Mat. XVII. 1. do 9.
V neděli devítník, neb septuagesima.
Ep. 1 Korint. IX, 24. do 27. Ev. Mat. XX, 1. do 16.
V neděli po devítníku neb sexagesima.
Ep. 2 Kor. XI, 19. do k. XII, 1-9.
Ev. Luk. VIII, 4. do 15.
V neděli masopustní, quinquagesima. jában
Ep. 1 Korint. XIII, 1. až do konce.
Ev. Luk. XVIII, 31. do 43.
V neděli I. postní, Invocavit. Ep. 2 Korint. VI, 1. do 10. Ev. Mat. IV, 1. do 11.
V neděli II. postní, Reminiscere. Ep. 1 Tes. IV, 1. do 8. hen Ev. Mat. XV, 21. do 28.
V neděli III. postní, Oculi. Ep. Efez. V, 1. do 11. Ev. Luk. XI. 14. do 28.
V neděli IV. postní, Laetare, družebná.
Ep. Galat. IV, 21. do 31. Ev. Jan VI. 1. do 14.
V neděli VI. postní, květná.
Ep. Filip. II, 5. do 11.
Ev. Mat. XXI, 1. do 9.
V neděli V. postní, Judica, smrtná.
Ep. Žid. IX, 11. do 15.
Ev. Jan VIII, 46. do 59.
V zelený čtvrtek.
Ep. 1. Korint. XI, 20. do 32.
Ep. Izai XIII, 1. do 12. Ev. Jan XVIII, XIX.
Na den slavný Velikon
Velikonoční. Ep. 1 Korint. V, 7. 8. Ev. Mark. XVI, 1. do 7.
V pondělí Velikonoční. Ep. Skut. X, 34. do 41. Ev. Luk. XXIV, 13. do 35.
V úterý Velikonoční.
Ep. Skut. XIII, 26. do 41. Ev. Luk. XXIV, 36. do 47.
V neděli 1. po Velikonoci, Quasimodogeniti.
Ep. 1 Jan V, 4. do půl 10. Ev. Jan XX, 19. do 23.
V neděli II. po Velikonoci, Misericordias Domini.
Ep. 1 Pet. II, od půl 21. do konce.
Ev. Jan X, 11. do 16.
V neděli III. po Velikonoci, Jubilate. Ep. 1 Petr II, 11. do půl 21. Ev. Jan XVI, 16. do 23.
V neděli IV. po Velikonoci, Cantate. Ep. Jakub I, 17. do 21.
Ev. Jan XVI, 5. do 15.
V neděli V. po Velikonoci, Rogate.
Ep. Jakub I, 22. do 27.
Ev. Jan XVI, od půl 23. do 30. yteilsinsva
Na den Vstoupení Páně.
Ep. Skut. I, 1. do 11.
Ev. Mark. XVI, 14. do konce.

V neděli po Vstoupení Páně, Exaudi. Ep. 1 Petr IV, od půl 8. do 12. Ev. Jan XV, 26. do v. 4 k. XVI.
Na den slavný Ducha svatého. Ep. Skut. II, 1. do 21. Ev. Jan XIV, od půl 23. do půl 31.
V pondělí Svatodušní.
Ep. Skut. X, 42. do půl 48.
Ev. Jan III, 16. do 21.
V úterý Svatodušni.
Ep. Skut. VIII, 14. do 17. Ev. Jan X, 1. do 10.
Na den svaté Trojice. Ep. Řím. XI, 33. do 36. Va Ev. Jan III, 1. do 15.
V neděli I. po sv. Trojici. Ep. 1 Jan IV, od půl 16. do
konce.
Ev. Luk. XVI, 19. do 31.
V neděli II. po sv. Trojici. Ep. 1 Jan III, 13. do 18. Ev. Luk. XIV, 16. do 24.
V neděli III. po sv. Trojici. Ep. 1 Petr V, 6. do 11. Ev. Luk. XV, 1. do 10.
V neděli IV. po sv. Trojici. Ep. Řím. VIII, 18. do 23. Ev. Luk. VI, 36. do 42.
V neděli V. po sv. Trojici. Ep. 1 Petr III, 8. do půl 15. Ev. Luk. V, 1. do 11.
V neděli VI. po sv. Trojici. Ep. Řím. VI, 3. do 11. Ev. Mat. V, 20. do 26.
V neděli VII. po sv. Trojici. Ep. Rím. VI, 19. do 23. Ev. Mark. VIII, 1. do 9.
V neděli VIII. po sv. Trojici. Ep. Řím. VIII, 12. do 17. Ev. Mat. VII, 15. do 23.
V neděli IX. po sv. Trojici. Ep. 1 Korint. X, 1. do 13. Ev. Luk. XVI, 1. do 9.
V neděli X. po sv. Trojici. Ep. 1 Korint. XII, 1. do 11. Ev. Luk. XIX, 41. do 48.
V neděli XI. po sv. Trojici. Ep. 1. Korint. XV, 1. do 10. Ev. Luk. XVIII, 9. do 14.
V neděli XII. po sv. Trojici. Ep. 2 Korint. III, 4. do 11. Ev. Mar. VII, 31. do 37.
V neděli XIII. po sv. Trojici. Ep. Gal. III, 15. do 22.
Ev. Luk. X, 23 do 37.
V neděli XIV. po sv. Trojici.
Ep. Gal. V, 16. do 24.
Ev. Luk. XVII, 11. do 19.
V neděli XV. po sv. Trojici. Ep. Gal. V, 25. až do v. 10 k. VI. Ev. Mat. VI, 24. do 34.
V neděli XVI. po sv. Trojici. Ep. Efez. III, 13. do 21. Ev. Luk. VII, 11. do 17.
V neděli XVII. po sv. Trojici. Ep. Efez. IV, 1. do 6. Ev. Luk. XIV, 1. do 11.
57
V neděli XVIII. po sv. Trojici. Ep. 1 Korynt. I, 4. do 9. Ev. Mat. XXII, 34. do 46.
V neděli XIX. po sv. Trojici. Ep. Efez. IV, 22. do 32. Ev. Mat. IX, 1. do 8.
V neděli XX. po sv. Trojici. Ep. Efez. V, 15. do 21. Ev. Mat. XXII. 2. do 14.

58
V neděli XXI. po sv. Trojici. Ep. Efez. VI, 10. do 18. Ev. Jan IV, od půl 46. do konce.
V neděli XXII. po sv. Trojici.
Ep. Filip. I, 3. do 11. Ev. Mat. XVIII, 23. do 35. V neděli XXIII. po sv. Trojici. Ep. Filip. III, 17. do 21. Ev. Mat. XXII, 15. do 22. V neděli XXIV. po sv. Trojici. Ep. Kolos. I, 9. do 14. Ev. Mat. IX, 18. do 26.
Na den sv. Ondřeje. Epištola Řím. X, od půl 8. do 18. Evanjelium Mat. IV, 18. do 22. Na den sv. Tomáše.
Na jiné svátky.
itsber
Ep. Efezk. I, 3. do 6. Ev. Jan XX, 24. do 31.
Na den Mláďátek.
Ev. Mat. II, 13. do 18.
Na den obrácení sv. Pavla.
Ep. Skutc. IX, 1. do 22. Ev. Mat. XIX, 27. do 30.
Na den očisťování Panny Marie aneb Hromnic.
Ep. Mal. III, 1. do 4. Ev. Luk. II, 22. do 32.
Na den sv. Matěje.
Ep. Skut. I, 15. do 26. Ev. Mat. XI, 25. do 30.
V neděli XXV. po sv. Trojici. Ep. 1 Tes. IV, 13. do 18. Ev. Mat. XXIV, 15. do 28. V neděli XXVI. po sv. Trojici. Ep. 2 Tes. I, 3. do 10. Ev. Mat. XXV, 31. do 46.
Na den Zvěstování P. Marie. Ep. Izai. VII, 10. do 16. Ev. Luk. I, 26. do 38. Na den sv. Filipa a Jakuba. Ep. Efez. II, 19. do 22. Ev. Jan XIV, 1. do 14.
V neděli XXVII. po sv. Trojici. Ep. 2 Petr. III, 3. do 13. Ev. Mat. XXV, 1. do 13.
Na den sv. Jana Křtitele. Ep. Izai. XL, 1. do 5. Ev. Luk. I, 57. do 80.
Na den sv. Petra a Pavla. Ep. Skut. XII, 1. do 11. Ev. Mat. XVI, 13. do 19.
Na den Navštívení P. Marie. Ep. Izai. XI, 1. do 5.
Ev. Luk. I, 39. do 56.
Na den Marie Magdaleny.
Ep. Příslov. XXXI, 10. do 31. Ev. Luk. VII, 36. do 50.
Na den sv. Jakuba.
Ep. Řím. VIII, 28. do 39. Ev. Mat. XX, 20. do 28.
Na den proměnění Krista P. Ep. 2 Petr I, 13. do konce. Ev. Mat. XVII, 1. do 9.
Na den sv. Vavřince.
Ep. 2 Korint. IX, 6. do 11. Ev. Jan XII, 24. do 26.
Na den sv. Bartoloměje. Ep. 2 Korint. IV, 7. do 10. Ev. Luk. XXII, 24. do 30.

Na den stětí sv. Jana.
Ep. Žid. XI, 36. do 40. Ev. Mar. VI, 17. do 29.
Na den narození P. Marie. Ev. Mat. I, 1. do 16. Na den sv. Matouše.
Ep. 1 Korint. XII, 4. do 11.
aneb Efez. IV, 7. do 14.
Ev. Mat. IX, 9. do 13.
Na den sv. Michala.
Ep. Zjev. S. Jana. XII, 7. do 12.
Ev. Mat. XVIII, 1. do 10. Na den sv. Šimona a Jůdy. Ep. 1 Petr. I, 3. do 9. Ev. Jan XV, 17. do 21.
59
Na den všech Svatých.
Ep. Zjev. S. Jana VII, 2. do 12. Ev. Mat. V, 1. do 12.
Na den Posvěcení chrámu.
Ep. Zjev. S. Jana XXI, 1. do 5. Ev. Luk. XIX, 1. do 10.
ܝܢܟ

Insolve

12000

nic
GEER
OUTRO
PIXTASHING

YOG
PROLON
PALACK
WHIC
K
STUN

0909
000

Inches
Centimetres
Blue
2
3
4
Cyan
2
5
¹6
Farbkarte# 13
Green
05363335
IX₂
3
8
Yellow
9
4
10
Red
11
LO
5
12 13
Magenta
14
( O
6
15
White
16
7
3/ Color
18
19
B.I.G. Black
B